Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Být někdo iiný..

13. května 2013 v 11:00 | Reita-Kun |  Můj deník...Nebo něco takového..
Umřela mi naděje,
pomoci už není.
Nikdo se neusměje,
všechno se teď mění.
Nevím jak jít dál,
klopýtám a cestu ztrácím.
Bolest, strach a žal,
zpátky se nerad vracím.
Vzpomínky a činy tíží,
srdce i mozek plné jsou.
Oči se mi z toho klíží,
snad sny mě odtud odnesou!
Snad vzbudím se jak někdo jiný.
lepší a možná moudřejší.
Nebo tu budou hroby z hlíny
a svět zůstane temnější.
 

Nic moc zajímavého..

13. května 2013 v 10:36 | Reita-Kun |  Můj deník...Nebo něco takového..
Ahoj, omlouvám se, že tady poslední dobou moc nejsem, ale nemám vůbec čas.. T_T A navíc ve středu jedu na dva týdny na dovolenou, takže se ještě pokusím sem hodit nějakou básničku či povídku.. Zatím ahoj.. :'3

Heh..

23. dubna 2013 v 17:09 | Reita-kun |  Můj deník...Nebo něco takového..
Taky vás už napadlo, co by ostatní dělali, kdybyste svůj život ukončili? Zajímalo by vás, jak by se všichni cítili? Já si tyhle otázky pokládám pořád.. Zajímalo by mě, zda by si lidé po mé smrti uvědomili, že za ní můžou oni.. Jestli by si uvědomili, že kdyby se chovali jinak, že bych to neudělal.. To je pouze přání.. Realita je jiná.. Jasně, pár lidem bych asi i chyběl, ale většině lidí by to bylo úplně jedno.. Možná by z toho měli i radost.. No, tu radost jim taky udělám.. Sice nevím kdy, ale dlouho čekat nebudou.. A já už budu mít od všeho klid.. Klid od všech problémů, klid od lidí..
 


Žiletka..

9. dubna 2013 v 14:49 | Reita-kun |  Můj deník...Nebo něco takového..
Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže,
nikdo jí v tom zabránit nemůže,
Žiletka tě v prstech trochu zastudí.
Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí.
Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,
o lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti..
Žiletka razí si svoji cestu do žíly.
Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.
Přežili to jiní, přežiješ to taky ty.
Přemýšlej, nenech se ovládat jen pocity.
Žiletka svůj smutný úkol splnila,
do ruda se voda tvojí krví zbarvila.
Tvůj krátký život uniká z rány ven.
Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak omámen.
Žiletka ta za to všechno přeci nemůže.
Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.
Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,
nevnímáš ty lidi, co ti vlezli do bytu.
Žiletka. To slovo brouzdá se tvou pamětí.
Sestřička je celá v bílém, ptá se: "Jak je ti?"
Jediná kapačka tady teď měří čas.
Kdybys ho doved vrátit, možná žil bys zas.
Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.
Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.
Upadáš do spánku, který je tvůj poslední.
Už neslyšíš zvony oznamující čas polední.

Vzpomínka.

14. února 2013 v 18:45 | Reita-Kun |  Můj deník...Nebo něco takového..
Dnes je 14.2.. Pro jiné Valentýn, pro mě výročí zlé věci..
Christiane, chci Ti říct, že jsi byl ten nejlepší člověk v mém životě, byl jsi pro mě jako bratr, moje spřízněná duše.. Chápu, proč jsi to udělal, ale hrozně mě to mrzí. Nechal jsi mě tu samotného, na tomhle lží a nenávistí plném světě. Přesto tě miluju a nikdy nepřestanu. Chci Ti poděkovat za ty roky, co jsem s Tebou mohl být.. Ať Tvá duše odpočívá v pokoji.. NIKDY NEZAPOMENU, MŮJ CHRISTIANE....
Pamatuješ na tuhle fotku? Dělali jsme jí pár dní před...

Poslední Pouť

11. února 2013 v 17:43 | Reita-kun |  Básně...
Když prudká bolest projela hrudí jeho,
tak padl na zem, ostatní kol něho.
Když rudá krev zbarvila jeho šat,
tak zavřel oči a začal vzpomínat.
Viděl matku, otce i jejich dům.
Jak neblahý osud je určen vojákům!
A vzpomněl pak na své přátele,
co teď se jistě baví vesele.
A on? Leží pln bolesti a strachu
na směsi bláta, krve, prachu.
Pak spatřil svoje děvče milé,
co směl líbat její tváře přespanilé.
Co v jejích očích rád se utápěl,
když slavík píseň jejich srdcí pěl.
a slzy náhle skrápěly jeho líce,
co miloval, už nezří nikdy více.
Pak světlo temnotu prosvítilo,
svým pláštěm jeho tělo zahalilo.
A on sám tak cestu dokonal,
však vypadal klidně. Snad jen spal!

Stížnost...

8. února 2013 v 16:33 | Reita-kun
Áhoj, obdržel jsem pár stížností, že prý jako nevíte, jak vlastně vypadám.. No, nemyslím si, že by Vás to mělo tak zajímat, protože Vás chci nechat na pochybách a chci dát zabrat vaší představivosti, jak vypadá Váš autor, ale tak jsem si řekl, že Vás o tom nechám hlasovat..:D Takže pokud toužíte spatřit tvář mé maličkosti, tak hlasujte...:D
S láskou, Reita..

Stanování

25. ledna 2013 v 17:33 | Reita-kun |  Povídky yaoi...
,,Senpaaaai!" křičí maskovaný ninja přes celý les. Hledajíc svého blonďatého kolegu se rozhlíží různě kolem sebe. Měli spolu přece mít misi, ale Deidara Tobimu řekl, že si zahrají na schovku a teď už ho 4 hodiny nemůže najít. ,,Že by mě tu nechal schválně?" zašeptá si sám pro sebe. Tak moc se snaží, aby ho Senpai měl rád, ale spíše ze sebe dělá idiota, který Deidarovi spíše leze na nervy. Ale když on si nemůže pomoct...Deidara je tak rozkošný, tak proč by jej nemohl provokovat? Už tolikrát si sliboval, že se před ním nebude chovat jako idiot...ale. Ale. Pousměje se. ,,Nevzdám to! Najdu Senpaie ještě před setměním!" usměje se a znovu se dá do hledání. Prolézá každou jámu a sleduje všechny různé křoví. Nikde ale svého rozkošného kolegu najít nemůže. Že by mu utekl někam mimo jeho dosah? Zavrtí hlavou. S tím se nesmíří. Musí senpaie najít za každou cenu! ,,Senpai?" vykoukne zpoza stromů a s obavami se zadívá na Deidaru, který zrovna stál u řeky.
,,Tobi?" otočí se. Vypadal skoro jako by nečekal, že jej nakonec najde.
,,Proč ses mi schovaaaal?" zahučí dlouze a nahodí tázavý pohled.
,,Byla to schovka. Hm." odpoví blonďáček klidně. Zadíval se na oblohu, která byla čerstvě pokryta červánky. ,,Měli bychom postavit naše stany než se setmí. Hm." podívá se na Tobiho vážně. Ten mechanicky zakýve hlavou. Co mu také zbývá? Kdyby jej naštval Deidara mu narve do kapes jíl a nechá ho vybouchnout. Jako to málem udělal minule. Ale samozřejmě, Tobi za to nemůže. Kdo by jej taky vinil za to, že Deidarovi ukradl jíl a pomocí zápalek ho podpaloval? Navíc taky v Hidanově pokoji, který celý vybouchl a Hidan ho potom nakvašeně naháněl se svojí kosou a obřadní holí.
,,S-S-Senpai?" vykoktává ze sebe maskovaný ninja nevinně koukajíc po blonďáčkovi.
,,Co je?" otočí se Deidara né moc nadšeně.
,,V-Víš...já si zapoměl stan." podrbe se nervózně ve vlasech.
,,No problem. Budeš spát pod širákem. Hm." pokrčí lhostejně Deidara rameny. Tobi se na něj překvapeně a smutně zadívá. Tak moc doufal, že ho nechá spát společně s ním v jeho staně. Dokonce právě proto svůj stan narval do Yahikova picnikového koše, který sebou bral na rande s Konan. A teď tak akorát bude spát v té zimě venku. ,,Alespoň mi pomoc postavit ten můj. Hm." hodí po něm tyčky jako by snad čekal, že mu Tobi automaticky beze všeho pomůže. A taky, že jeho teorie byla správná. Tobi, v domnění, že za tu pomoc by se nad ním mohl Deidara slitovat, mu rád pomáhal.
...
Dokončili to právě včas. Celý les se zahalil do tmy a jen hlasy lesních zvířat se ozývali kolem nich. ,,Tak dobrou, Tobi. Hm." zapne se Deidara ve stanu.
,,Ani na chvíli nepřemýšlel nad tím, že by mě tam nechal spát." zašklebí se smutně Tobi. Sundá ze sebe plášť, který uspořádá na zemi a lehne si na něj. Nebylo to zrovna pohodlné, ale vyspal se i na horších místech. Zavře oči. Byl unavený a tak netrvalo dlouho a usnul.
,,Tobi, Tobi." budil jej někdo šťoucháním do ramene. Cítil jak je celý mokrý. Otevřel pomalu oči. ,,Pokud tu budeš spát v dešti, tak se nastydneš. Hm." kývne vážně hlavou směrem ke stanu. ,,Pojď dovnitř. Hm." zvedne se ze dřepu a zaleze do stanu jako první. Tobi celý zaražený, ale i přesto nadšený se zvedne ze země a vletí rychlím tempem do stanu. ,,Nezboř to tady. Hm." pokárá ho Deidara, když vidí s jakým nadšením se do křehoučkého stanu vrhá. ,,A taky se svlíkni. Jinak tu bude všechno mokré...hm." jeho hlas se trošku třepal. V té tmě ovšem Tobi sotva viděl do jeho tváře. Bylo těžké odhadnout jak se asi tváří.
,,Trenýrky si můžu nechat, že jo?" šeptne Tobi šibalským tónem. Zaslechne Deidaru, který ze sebe právě dostal trošku překvapené zadušení.
,,Jasně, že si je nech! Hm." vyjekne náhle. ,,Ale mám jen jednu deku..." dloubne do něj omylem svými boky, když se snaží jmenovanou věc najít. Tobi si olízne rty. Dotek blonďáčkova teplého těla ho nevídaně nažhavil. Cítil jak se jeho tělem najednou rozlévá touha se k Deidarovi dostat byť jen o kousíček blíže. Oba ulehnou k sobě a přikryjí se dekou, která by obvykle měla být jen pro jednu osobu. ,,C-Co to děláš?" vyjekne, když se k němu Tobi přišoupne o kousíček blíž.
,,Byla mi zima na zadek." vypískne Tobi nevinně. Deidara se trošku zašklebí, což Tobi, který si už na tmu zvyknul, viděl. ,,Senpai?" nakloní se k němu ještě o kousíček blíž.
,,T-Tobi! Nepřibližuj se!" přiloží své dlaně na Tobiho odhalenou hruď. Byla tak jemná a tak svalnatá. Nevědomky ho začal po hrudi jemně hladit. ,,Co to sakra dělám?!" vyjekne sám na sebe a ruce z něj oddělá. ,,G-Gomen, T-Tobi." vykoktá naprosto omámeně a paralyzovaně. Tak se v jeho přítomnosti ještě necítíl. Neúnosná touha, která burcovala každou buňku jeho těla. Co je tohle za pocit?
,,Senpai..." ovine své svalnaté paže kolem blonďáčkova těla a jazykem přejede přes jeho ušní lalůček. Deidara se prohne v zádech a potichu zasténá. Tobi jej položí na záda, opatrně se dostane nad něj a líbá jej na krk. Postupuje pomalu a také se snaží, aby jej náhodou omylem nezalehnul. Svým jazykem obkrouží každou část blonďáčkova krku. Přejede jazykem po jeho bradě a pošimrá jej na spodním rtu. Něžně se svými rty otře o ty jeho. Chytí ho v zátýlku a druhou rukou vjede do jeho vlasů. Svým jazykem laská jeho rty a pomalu ním do Deidarových úst proklouzne. K Tobiho údivu se Deidara nevzpírá, spíše naopak. Snaží se s ním spolupracovat, ale také chce, aby jeho tělo bylo opečovávano. Tobi svými mužnými dlaněmi zajede pod Deidarovo tričko. Užívá si ten pocit, kdy jeho ruce přejíždí po samotové pokožce, která mu patří. To, jak se jeho bříško natahuje, když dýchá. Jak se zatřepe pod každým dotykem. To všechno ho tak fascinuje a vzrušuje. Nejraději by to tričko svlékl, ale nemá chuť přerušovat jejich polibek, zrovna když Deidara neočekávaně převzal iniciativu. Proto tričko prostě roztrhne a kousky, které z něj zbyli, rozhází kolem sebe. Přece jen polibek ukončí. Jeho jazyk se zrovna vydává na pouť, při které bude poznávat všechny zákoutí Deidarova dokonalého těla. Nejdříve se zastaví u bradavek. Obkrouží je jazykem, začne sát a párkrát do nich hravě kousne. Samozřejmě tak, aby to jeho sladkého senpaie nebolelo, ale spíše naopak, aby jej to ještě více vzrušilo. Rukou přejede přes jeho rozkrok. Jeho vzrušení se dralo přes kalhoty.
,,Měl bych tě trochu uvolnit." usměje se Tobi a políbí Deidaru na nos. Ten jen mělce zasténá a sýkne vzrušením. Jedním pohybem svých hbitých prstů rozepne pásek a následně i knoflíčky u kalhot. Společně s kalhotami svlékne Deidarovi i trenýrky. ,,Až tak si vzrušený?" pozvedne obočí při pohledu na Deidarův penis, který byl tvrdý jako skála. Deidara celý rudý uhne pohledem. Tobi začne svým jazykem kroužit jen tak kolem jeho penisu. Svoji dlaní po něm parkrát přejede.
,,A-Ah..T-To..bi" zasténá Deidara mělce. Tobi jej ještě ani nevzal do pusy a Deidara už vzdychá? Usměje se a pokračuje dál. Olízne špičku a po chvíli vezme jeho úd do úst celý. Rukou šimrá jeho varlata a svým jazykem odvádí brilantní práci, jak jde slyšet podle Deiových vzdechů, které se stále více a více změlčují a stává se hlasitějším než by si vůbec přál. Stačí pár tahů a Deidara vyvrcholí Tobimu do úst. Ten to vše bez sebemenších protestů spolyká. Co by pro svého milovaného také neudělal? Obkročmo si na něj sedne a znovu jej políbí na rty.
,,Líbilo?" zeptá se šibalsky, i když nepochybuje o tom, že bylo.
,,A-Ah," přikývne Deidara s rumělcem na tvářích.
,,Mám pokračovat?" nakloní se k jeho uchu a něžně do něj zašeptá. Obkrouží jeho ušní lalůček jazykem a hravě do něj kousne.
,,P-Pokračuj." vykoktá ze sebe Deidara ještě pořád omámeně. Sám neví, co to vlastně plácá. Ale jedno ví. Chce ho! Toho magora, který mu děsně každodenně pije krev, chce cítit v sobě! Tobi svlékne své kalhoty. Opatrně vezme Deidarovu pravou nohu a hodí ji na své rameno. Nasliní si dlaň a přejede ní přes jeho otvor. Přejede ní také přes svůj penis, aby zajistil nežnější vstup. Opatrně a pomalu do něj začne pronikat. Deidara se prohne v zádech a vzrušením sýkne. Oba se po chvíli začnou pohybovat v rytmu Tobiho přírazů. Dei uloží své dlaně na Tobiho ramena. Tobi, chtíc, aby si to senpai užil stejně jako on, uchopí jeho penis a začne jej lehce třít.
,,T-T-To..bi!" zaječí Deidara. Prohne se v zádech a jeho břicho pokryje jeho vlastní sperma. Tobi vyvrcholí ve stejnou dobu a tak se znaveně svalí vedle něj. Obejme ho a pevně k sobě přitiskne. ,,Senpai...já tě.." přeruší jeho dojemné vyznání Deidarovo odchrupkávání. Usnul ještě dřív, než mu Tobi stihnul říct to nejdůležitější...

Dotaz

30. prosince 2012 v 16:57 | Reita-kun
Lidi, chci se vás zeptat..., chtěli byste, abych tu zveřejňoval své obrázky, co jsem kreslil..? :)

On thing

22. prosince 2012 v 11:55 | Reita-kun |  Povídky yaoi...
Songfiction - One direction - One thing
Pár: ten poznáte snad všichni :D A omlouvám se, slíbil jsem povídku na Vánoce, ale tohle s nimi nemá nic společného..:D

Stál před jeho domem, nemohl nic dělat, jenom se dívat, jak za oknem se pohybuje po pojích sem a tam jenom ve spodním prádle, v ruce hřebínek a hudbu na plné pecky, takže šla slyšet až ven z přivřeného okna, ale i přes tuhle hudbu šlo slyšet, že blonďáček si do rytmu zpívá a nejede jenom na playback.
Snažil jsem se to zahrát cool
Ale když se na tebe dívám
Nemůžu být vůbec statečný
Protože ty způsobuješ, že mé srdce závodí.
Srdce cítil až v krku, nemohl se hnout, jenom se pro sebe přiblble usmívat. Hřálo ho, že se na něj může dívat, ale věděl, že jeho střed zájmu neví, že po něm tak moc touží. Na chvíli se jejich pohledy střetli. Černoočko nevěděl, jestli si ho doopravdy blonďáček všiml, protože v té tmě byl dokonale maskovaný, ale i tak měl pocit, že o něm ví. Povzdechl si, nasadil si kapuci na své tmavé vlasy a v dešti odcházel směrem ke svému domovu.

Vystřel mě z nebe
Jsi můj kryptonit
Ty mě děláš slabým
Jo, zmraženého a nedýchajícího
Od úst se mu kouřilo, jak byla zima a kapky deště mu pomale promáčeli celou mikinu až ho začal déšť studit na jeho hebké smetanově bílé pokožce. Už dlouho se snažil mu dát nějak najevo, že je pro něho víc než jenom dobrý přítel. Rozhodl se. Udělá to zítra odpoledne. Ano. Musí to risknout, protože se říká "risk je zisk" a kdo se nezeptá, nebude znát odpověď nadosmrti a bude si to vyčítat.

Něco se teď musí stát
Protože já umírám touhou ti ukázat
Že teď potřebuji abys tu se mnou byl
Protože ty máš jednu věc
Jednu věc. Pronikavě modré oči, které ho vždy odzbrojí, udělají z něho citlivého teena, který není tvrdej. Už sám si toho musel všimnout, že tento onyxovou barvou vždy zahalený chlapec je v jeho přítomnosti přece jen citlivější a nedokáže skrývat, že nemá srdce.

Tak vypadni , vypadni,vypadni z mé hlavy
A místo toho mi spadni do náruče
Nevím, nevím, nevím co to je
Ale potřebuji jednu věc
A ty máš jednu věc
Jedna věc? Zamyslel se černoočko a nastavil svou tvář studenému dešti. Má těch věcí víc, ale mezi hlavní patří láska, kterou umí okolo sebe rozdávat, jak daruje dětem pár penež, aby si mohli koupit zmrzlinu, jak se na všechny usmívá a rozesmívá i plačící miminka v kočárcích. Lásku, kterou nikdo jiný tak neumí rozdávat jako on. Povzdychl si. Ano, to bylo ono. Ale bál se jedné věci: že mu nikdy tuhle lásku nebude moct oplatit. Otřel si ze tváří kapky deště smíchané se slzami.

Teď šplhám po zdech
Ale ty si toho vůbec nevšímáš
Že jsem mimo.
Celý den a celou noc.
Blonďatý chlapec ve svém bytečku přestal tančit a zpívat. Jeho pohled během tance a zpěvu zamířil k oknu. Měl pocit, že pod stromem uviděl nějakou postavu, ale nevěděl přesně kdo to byl, byla taková tma a postava byla dobře maskovaná v tmavém. Ustal v tanci. Pouze v boxerkách usedl do křesla a zaklonil hlavu. On to být nemohl, nemohl to být Sasuke. Poslední dobou si všiml, že jeho dlouholetý kamarád se chová nějak jinak, tak nějak .. Divně. Povzdechl si. Měl pocit, že Sasukeho něco trápí, ale bál se ho na to zeptat. Je v tom nějaká holka? Zamiloval se, ale ona mu to neoplácí, nevšímá si ho? Nevěděl. Stlumil hudbu a oblékl se. Měl nutkání se rozběhnout se k němu domů, srdce mu při té představě bylo jako na poplach. A tak i učinil.

Něco se teď musí stát
Protože umírám jen abych znal tvé jméno
Potřebuji abys tu se mnou teď byl
Protože ty máš jednu věc!
Blonďáček vstoupil do uplakaného večera. Roztáhl křiklavě oranžový deštník a vydal se za svým nejlepší kamarádem. Rozhodl se riskovat. Buď dneska, nebo nikdy. Kráčel cestou, nebral ohledy na nějaké kaluže, procházel jimi, takže měl v botech krásnej rybníček, ale neštvalo ho to. Zahnul za roh a uviděl siluetu postavy, jak nastavuje svou tvář dešti. Měl černou mikinu s červeno-bílým vějířem na zádech. Zalapal po dechu. Tak přece jen to byl on... Udělal pár kroků k němu a dal nad něho deštník. Černovlásek sebou polekaně trhnul.
"Klíd, to jsme jen já," usmál se doširoka blonďáček, i když měl pocit, že tlukot jeho srdce musí slyšet.
"Co tu děláš?" nechápal černovlásek, otřel si z obličeje kapky se slzami a snažil se nasadit neutrální masku, ale nešlo mu to. Sakra co tu dělá? Snad doopravdy nepoznal, že jsem to byl já! Jak mu to jenom vysvětlím? Výřilo mu hlavou když se díval do jeho blankytně modrých očí.
"Omlouvám se za to, co právě udělám," řekl tiše blonďáček a přitiskl své rty na černovláskovi. Ten jen překvapeně stuhnul a nevěděl co má dělat. Jeho tělem se najednou rozlynul hřejivý pocit. Už už ho chtěl chytit za zátylek, když se Naruto odtáhl. "Omlouvám se," kníkl a otočil se, že půjde domů.

Tak vypadni,vypadni,vypadni z mé hlavy
A místo toho mi spadni do náruče
Nevím, nevím, nevím co to je
Ale já jednu věc potřebuji
Černovlásek ho nenechal. Chytil ho za ruku a přitáhl k sobě.
"A já najivka se bál tě zeptat," políbil ho, čímž zaskočil tentokrát blonďáčka.
"Co tím myslíš?" zeptal se modroočko, když se od něj po chvíli černovlásek odtáhl.
"To, že už dlouho tě chci a mé srdce patří jen tobě," usmál se, což bylo pro něho nezvyklé.
"A já už si myslel, že je v tom nějaká ženská," usmál se blonďáček a s těmito slovy se vrhl po černovláskovi a začal ho vášnivě líbat.

Tak vypadni,vypadni,vypadni z mé mysli
A přijď, přijď do mého života
Nevím, nevím, nevím co to je
Ale já tu jednu věc potřebuji
A tu jednu věc máš ty!

Kam dál