Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Prosinec 2011

Sasukeho první pusa

14. prosince 2011 v 11:48 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Slunce se sotva vyhouplo na obzor a u hlavní brány vesnice se shromažďoval tým. Tým sedm, který právě dostal novou misi.
,,On si nedá pokoj ani dneska," zamručel Naruto. Měl vztek, protože musel vstávat tak brzo, ale jejich sensei se furt někde flákal. Kdo stojí o sensei s syndromem pozdních příchodů?
,,Máš pravdu, už to přehání," souhlasila výjimečně Sakura. I jí už lezli tyhle zpoždění na nervy. Oni museli vstávat brzo, zatímco jejich sensei si vyspává dokud ho nevzbudí zpěv ptáků, nebo cvrkání cvrčků.
Sakura se otočila k Sasukemu, aby ho zapojila do rozhovoru. Nicméně mladý Uchiha seděl pod stromem opírajíc se o kmen stromu a spal. I Naruto si toho všiml.
,,Vstávej Uchiho," vykřikl a hodil po něm šišku. Štvalo ho, že on si tu vyspává, zatímco ostatní si musí silou vůle držet oči otevřené.
,,Co blbneš?" naštval se Sasuke a mnul si zasažené místo.
,,Nemáš spát."
,,Závidíš, že mě to napadlo a tebe ne, co?" Sice dost chabý pokus a provokaci, ale Narutovi to stačí. ,,Dej si pohov a vem si prášky," řekl Sasuke znovu se uvelebil do pohodlné pozice, aby pokračoval v spánku. Naruto zrudl vzteky.
,,Parchante," nadával a začal po něm házet sérii šišek. Několikrát zopakoval nadávku a teprve, když byl Sasuke zasypán šiškami, přestal. ,,Teď se můžeš uložit k zimnímu spánku," smál se Naruto. ,,Bobře."
,,Ty…," zavrčel Sasuke a setřásl z sebe šišky. Přemýšlel, co bude dostatečný trest. Jestli nadávky nebo fyzické násilí.
,,Dobré ráno," ozvalo se. Všichni tři se otočili po hlase a zamračili se na jejich vysmátého sensei.
,,Držte mě nebo ho ostříhám dohola," vztekal se Naruto.
,,To můžeš, ale pak pro mě bude trochu složitější říct vám o tom překvapení."
,,Překvapení?" zbystřil Naruto a vztek ho přešel. ,,Jaké?"
,,Odměna za vaše splněné mise," vysvětlil Kakashi.
,,Aha. A co to obnáší?" zajímal se Naruto.
,,Lázně."
,,Vy jste se domluvil s Jirayou?" zeptal se Naruto. Živě si vybavoval jejich trénink. Očumování ženských opravdu zlepšuje vnímání.
,,Je to jen týdenní pobyt v jednom z vyhlášených lázeňských měst. Jen tým sedm."
,,No super," zaradoval se Naruto.
,,Je to povinné?" zeptal se znuděně Sasuke. ,,Nejsem moc na relax."
,,Je to dobrovolně povinné, Sasuke. Jinak řečeno buď kývneš a půjdeš si sbalit věci, nebo zavrtíš hlavou a budeš dělat Tsunade poslíčka. Potřebuje totiž někoho, kdo doručí psí žrádlo."
,,Fajn. Týden snad přežiju." Když bude mít štestí, zamkne se v pokoji.
,,Výborně. Tak si běžte sbalit a za čtvrt hodiny se tu sejdeme." Naruto kývl a pádil domů. Šlo o odpočinek a ten Naruto zbožňoval.

,,Už nikdy se nechci vrátit," prohlásil Naruto a oči mu zářili, jak lampiony, když spatřil hostinu.
,,To si říkáš ninja z Konohy?" zavrtěla hlavou Sakura.
,,Konoha? To jméno neznám," zavrtěl hlavou Naruto a vrhl se ke stolu.
,,Zaprodá duši jídlu. Ubožák," řekl Sasuke.
,,Furt lepší než trávit dny tím, že si plánuju každý další krok. Řekni Sasuke, co máš v plánu v příštích pěti minutách? Hádám, že tam máš napsaný záchod nebo snad umýt si ruce. Já radši umřu na obezitu než na plánování, kdy mám jít na malou a kdy na velkou." Sasuke zrudl vzteky. Na jazyku měl několik nadávek, ale mlčel. Beze slova se otočil a odešel. ,,Jedna nula pro mě."
,,Zkuste spolu aspoň ten týden vydržet," navrhl Kakashi.
,,Jako proč?" mumlal Naruto s plnou pusou.
,,Budete totiž sdílet jeden pokoj."
,,Cože?" vyprskl Naruto. Rýže, kterou se ládoval teď byla všude kolem.
,,Ty a Sasuke, jeden pokoj," vysvětlil Kakashi s úsmevem. ,,Přeji dobrou noc."

Ačkoliv byla půlnoc, Naruto nespal. Seděl u pootevřených dveří jejich pokoje, které vedli na zahradu. Nemohl spát a nebylo to jen tím, že sdílel pokoj s největším parchantem století. Jen mě občas chvilky, kdy jen chtěl sedět a dívat se na hvězdy. A teď zrovna takovouhle sentimentální chvilku měl.
Pootočil hlavou a zadíval se na spící osobu kousek od něj. Takhle, když spal, vypadal v pohodě. Nenadával, nezuřil a nesnažil se působit drsně. Naruto věděl, nebo aspoň tušil, že ta jeho póza a všechno kolem něj… že to není skutečný Sasuke. Jenže byl taky neskutečně tvrdohlavý a nejspíš by radši zaprodal duši než, aby se třeba usmál od srdce.
,,Naruto," zavrtěl se Sasuke. ,,Proč sakra nespíš?"
,,Ne každej se pořád válí v posteli," řekl Naruto s úsmevem.
,,Kdo by řekl, že Naruto Uzumaki, největší lenoch světa, trpí nespavostí?" řekl Sasuke a posadil se.
,,A kdo by řekl, že Sasuke Uchiha, nejvíc bezcitný tvor země, mě lituje?"
,,Litovat? Prosím tě."
,,No jasně, já zapomněl, že ty nevíš, co to je." Naruto se znovu zadíval ven. ,,Netrpím nespavostí, jen mám občas chuť jen tak sedět a pozorovat hvězdy."
,,Aha. Snad stojí za to říct, že nejsem tak bezcitný, jak si myslíš."
,,Ne?" Naruto to věděl, ale šlo to jestli si to Sasuke dokázal přiznat.
,,Moc dobře víš, že ne. Znáš mě, líp něž kdokoliv jiný." Naruta překvapilo, že řekl zrovna tohle.
,,Proč si to myslíš?"
,,Jsi sice zabedněný a občas se chováš jako totální idiot, ale v jistých věcech jsi jediný koum můžu věřit. I přes to všechno jsi dobrý přítel a to je vlastnost, který si i bezcita jako já dokáže vážit."
,,Zřejmě by sis měl poupravit spací režim."
,,Proč?"
,,Protože v noci si mnohem milejší než přes den," vysvětlil Naruto a vstal. ,,Půjdu se projít a ty můžeš nerušeně spát." Sasuke kývl a nechal Naruta jít vstříc noci. Přemýšlel jestli to, co Naruto řekl, by se dalo považovat za kompliment nebo to tak vidí jen on.

Naruto se do pokoje vrátil až ráno. Sasuke ještě spal, tak si Naruto sebral věci a zamířil do sprchy.
,,Ty toho zřejmě moc nenaspíš, co?" ozvalo se. Sasuke zřejmě nespal tolik, jak si Naruto myslel. ,,Byl jsi pryč celou noc." Naruto zavřel dveře a otočil se k Sasukemu.
,,O co, že ty taky ne," zadíval se na něj.
,,Zřejmě jsem měl chuť jen tak ležet a pozorovat strop," posadil se Sasuke. ,,Takže kde jsi byl? Procházet se celou noc je dost pohybu i na tebe." Naruto se na chvíli zamyslel. On vlastně byl venku tak pět minut, pak se procházel po době a zbývající hodiny proseděl před jejich pokojem.
,,Sasuke?"
,,Ano?"
,,Už ti někdy někdo řekl, že jsi krásný?" Sasuke myslel, že snad špatne slyšel.
,,Co prosím? Asi jsem špatne slyšel, protože-"
,,A hrozně sexy," dodal vzápětí. Sasuke zíral na Naruta, jak kdyby právě spadl z nebe. Přemýšlel jestli třeba není pod vlivem nějakých drog. Tohle by přece Naruto nikdy neřekl.
,,Proč…? Co…?" Sasuke se nezmohl na slovo. Ještě nikdy mu nikdo neřekl něco takového a nečekal, že by to slyšel od nejlepšího přítele.
,,Lezeš mi na nervy," prohlásil Naruto. Oblečení, co měl v ruce, odhodil a několika kroky se dostal před Sasukeho.
,,Ale…," snažil se nějak obhájit Sasuke, ale byl přerušen Narutovými rty. Nikdy se s nikým nelíbal a Naruto ho doslova šokoval. Nevěděl, co dělat. Jen tam seděl a téměř vyděšeně se díval před sebe. Nechápal, co to s Narutem je. Proč ty řeči a ten polibek?
Konečně se Naruto odtáhl a Sasuke se mohl nadechnout. Snažil se rozumně uvažovat, ale moc mu to nešlo. Naruto byl nalepený těsně u něj a díval se na něj pohledem plným očekávání. Ale co od něj očekával? Že mu poděkuje? Ale musel něco říct. Musí, protože bůhví, co by vyšlo z Narutových úst, jako další.
,,Tys mě políbil?" Jakmile to řekl, chtěl se propadnout až na samotné dno čehokoliv. Sice musel něco říct, ale opravdu takovou pitomost.
,,Řekl bych, že je to dost očividné," ušklíbl se Naruto. Sasuke si připadal, jako blbec. Říkal si jestli si někdy během noci nevyměnil s Narutem roli.
,,Proč?"
,,Nelíbilo se ti to?"
,,Ne tak docela." První dojem byl přebit šokem.
,,Měl jsem ti zřejmě napsat, abys nebyl v takovém šoku," zasmál se Naruto.
,,To není vtipný, bylo to pop-" zmlkl. Nejspíš řekl moc.
,,Poprvý? Ještě nikdy ses nelíbal?" Sasuke neodpovídal. Takový blbec Naruto nebyl, aby to nepochopil. ,,Jsem první? To se mi líbí."
,,Pořád nechápu proč? To má být nějaký zvláštní vyjádření přátelství?"
,,Dneska máš nějak moc otázek."
,,Užíváš si to, co? Tu moc nade mnou."
,,Není to špatné, mít tě v hrsti. Ale není to ono. Čekal bych, že se zapojíš. A tys ztuhl a já měl pocit, že líbám kus zdi." Sasuke zrudl. Ale ani ne tak vztekem, jako studem.
,,Překvapilo mě to."
,,Od Uchihy bych čekal trochu jinou reakci."
,,Cos sakra čekal? Že tě povalím na zem a začnu z tebe strhávat oblečení?"
,,To by nebylo špatný," usmál se Naruto a poposedl si kousek od Sasukeho.
,,Dal jsem ti k tomu nějaký podnět?"
,,Spoustu, ale zřejmě o nich nevíš."
,,Nevím?"
,,Co jsem řekl, je pravda. Slova Sasuke Uchiha jsou pro mě synonymem krásy. Kdo ví proč zrovna dneska jsem tě takhle přepadl."
,,Můžu se na něco zeptat?"
,,No?"
,,Co ti na mě připadá krásného? Jsem přece kluk?"
,,Klukům se nesměj skládat komplimenty?"
,,No je to takový…" chtěl říct divný. ,,… jiný."
,,No, když to teda chceš vědět, tak zřejmě tvoje oči. Jsou takový tajemný. Na první pohled vypadají tajemně, ale když se do nich díváš dýl, jakoby byli plné… bolesti a smutku." Sasuke se na něj překvapeně zadíval. ,,Promiň, zřejmě jsem to neměl říkat."
,,Ne, jestli to tak vidíš. Jen… nečekal bych, že něco takového uslyším od tebe."
,,Chceš slyšel ještě něco?"
,,Ano?"
,,Já… mám tě rád."
,,Máš mě rád? Proč?"
,,Hele, na všechno se nemůžeš zeptat proč? Prostě mám, tečka. To je tak těžko uvěřitelný, že tě někdo má rád?"
,,No, vzhledem k tomu, že tě neustále nazývám pitomcem a magorem, tak se trochu divím."
,,Ještě jsi neslyšel, že co se škádlívá, to se rádo mívá?"
,,Ne," zavrtěl Sasuke hlavou. Ale zřejmě na tom něco bude.
,,Víš, bál jsem se, že mi třeba vrazíš."
,,To by bylo řešení," usoudil Sasuke.
,,Rozhodně by tě to vystihovalo líp než to tvoje strnutí."
,,Ještě jednou to zmíníš a přísahám, že ti jednu uvalím z fleku."
,,No, výhružky ti jdou skvěle."
,,Uvidíš, že stejně skvěle je umím i splnit."
,,No jasně," zasmál se Naruto a postavil se. Sesbíral svoje oblečení a zamířil ke dveřím. ,,Jdu se vysprchovat. Pořád máme šest dní. Snad se teď k nim budeš stavět o něco… přívětivěji," usmál se a než za sebou zavřel dveře, mrkl na Sasukeho. Ten byl už tak dost vykolejený. A zároveň si nadával, že reagoval zrovna takhle. Jak malý dítě. Je Uchiha, měl by reagovat pohotově. Jenže něco jiného je, když ho políbil Naruto a když by se to k tomu třeba chystala Sakura.
,,Fuj," neodpustil si. Možná, opravdu možná, byla jeho kamarádka, ale líbat ji? Jí by nejspíš dal do zubů. Ale Naruto byl jeho kamarád. Nejenže to od něj nečekal, ale nejspíš mu to ani nevadilo. Navíc ta věta, která tomu předcházela. ,Lezeš mi na nervy., Kdo kdy tohle řekl a pak někoho políbil?
Uběhlo pár minut, pak se Sasuke zvedl a převlékl se. Chtěl vědět, co to celé znamená.
Vyšel ven na zahradu a čekal dokud se neobjevil Naruto.
,,Nad čím přemýšlíš?" ozvalo se po pár minutách.
,,Řekl jsi, že ti lezu na nervy."
,,Jo, to lezeš," kývl Naruto a postavil se vedle Sasukeho. Vlasy měl z sprchy mokré a na slunci se kapičky vody ve vlasech třpytili, jako diamanty.
,,Tak proč jsi mě políbil?"
,,Mám tě rád," řekl Naruto, jakoby nic.
,,Copak můžeš mít někoho rád a zároveň ti lézt na nervy?"
,,No," zamyslel se Naruto. ,,Třeba Kakashi nám taky leze na nervy, ale-"
,,Ale chystáš se ho políbit? Děláš si seznam, kdo ti leze a kdo neleze na nervy? Poslyš, co děláš s těma, co ti nelezou na nervy?"
,,Nechtěj vědět," ušklíbl se Naruto, načež Sasuke jen otevřel pusu, jak ryba na souši. ,,Dělám si srandu. Nemám seznam. Jen jsem tím chtěl říct, že trochu negativismu ve vztahu neškodí."
,,Jaký vztah? My žádný vztah nemáme."
,,Já myslel, že ano."
,,Tak to dopadá, když ty myslíš."
,,Ty se mnou nechceš být?" zeptal se Naruto a nasadil neurčitý výraz. Trochu prosebný a trochu uražený.
,,Co to obnáší?"
,,Zkus hádat," usmál se Naruto zvláštním způsobem, který se Sasukemu nelíbil.
,,Budeš mě… zamykat ve skříni?"
,,Děláš si srandu, že?" začal se smát Naruto. Doslova se řehtal, jak blázen. Hlavně, když si to představil. Uchiha svázaný a zamčený ve skříni. ,,Sasuke, to tě tak rozhodila jedna pusa?" Sasuke si to nerad přiznal, ale asi ano. ,,Všechno je jednou poprvé."
,,Normálně bych řekl, že za pitomce v takových situacích budeš ty."
,,No, tak jak vidíš, tentokrát jsi to ty."
,,No jo, Sasukeho Uchihu skolil polibek."
,,Jestli ti to pomůže, tak já poprvé ječel."
,,Ječel? To musel být pohled. Kdo to byl?"
,,Já si nemyslím, že bych ti to měl vyprávět."
,,Chceš vztah, tak buď upřímný."
,,Bylo to asi před osmi měsíci, byl jsem s Jirayou v jednom městě a potkal jsem tam jednu holku. Byla nějaká divná. Nicméně její styl pozdravu je, zacpat ti pusu jazykem a na co nejdelší dobu ti znemožnit dýchat." Sasuke si v hlavě udělal menší obrázek a tentokrát to byl on, kdo se smál, jak blázen. ,,No jo, teď je to vtipný, že? Víš co to je, když se na patnáctiletého kluka vrhne taková nadržená holka?"
,,Říkám si, co kdybych to udělal já?"
,,Je mi šestnáct, teď se už se s tím snad dokážu vypořádat. Navíc prozatím mám navrch." V tom měl bohužel pravdu, ale on je Uchiha, tak nezůstane pozadu. ,,Mám poslední otázku a pak tě nechám být, pro dnešek."
,,Ano?"
,,Líbila se ti tak pusa?"
,,Svým způsobem ano."
,,Fakt?"
,,Řekl jsi jedna otázka."
,,Dobře, takže ti můžu dát další?"
,,Zřejmě mi nedáš pokoj," řekl si. ,,Dělej co musíš." Naruto se usmál a naklonil se k Sasukemu. Ten čekal znovu ten hřejivý dotyk na svých rtech, ale místo toho ho cosi pošimralo na tváři.
,,Pro začátek," usmál se Naruto a pomalými kroky se od něj vzdaloval. Když Naruto zmizel, dotkl se Sasuke místa, kam ho Naruto políbil. Nebylo to špatné. Naposledy dostal pusu od svý mámy v šesti letech. Tohle ale bylo něco úplne jiného. Byla to pusa od přítele. Opravdového přítele. Partnera.
Takže teď je Sasuke zadaný.
,,A Sakura se může jít bodnout," dodal si pro sebe s úsmevem. To se mu začínalo zamlouvat.

Chuť

14. prosince 2011 v 11:47 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Zvonivý zvuk protl ticho pokoje. Bylo pět ráno. Což je pro našeho blonďáčka naprosto nepřijatelná doba pro vstávání.
Natáhl ruku a zašmátral po budíku. Ten ale dál zvonivě zvonil výsměšným tónem.
,,Sakra," zamžoural do šera pokoje a zvedl hlavu. Nahmatal plyšového medvídka, co měl vedle sebe a shodil jím budík ze stolku. ,,Odpočívej v pokoji," vyplázl něj jazyk.
I když by chtěl ještě spát, musel vstávat. Když už vysolil takový prachy, tak si to trochu užije.
S nadávkami, které by nestihl vypípat ani ten nejvýkonnější pípač, se Naruto odšoural do sprchy. Po pár minutách klení nad kluzkým mýdlem a boule na hlavě, Naruto vyšel ven a začal na sebe házet oblečení. Venku bylo aspoň mínus deset a Naruto se pro tuhle příležitost vybavil. Ani nepotřebuje maminku, která by mu přibalovala svetry, udělal to sám. Šel kvůli tomu na speciální nákup. Teď se do něj mohla zima pustit vší silou.
Autobus zastavil a Naruto se vyloudal ven. Jakmile si v autobuse sedl, padla na něj únava a teď se mohl uzívat.
Doloudal se ke škole a padl na lavičku. Ještě tu nikdo nebyl, ani ten zpropadenej autobus. Mohl ještě spát. Vždyť odjíždí až v šest a jak bývá zvykem stejně se to potáhne tak o půl hoďky.
,,Ty jsi tady?" ozvalo se. Naruto zvedl hlavu a spatřil jednoho ze svých spolužáků.
,,Problém?" vyjel na něj ostře Naruto. Neměl na něj náladu. Byl unavený a i přes svetr a bundu mu byla zima.
,,Nečekal jsem, že dřevo jako ty pojede na hory," pronesl klidně Sasuke a posadil se vedle Naruta.
,,Já nečekal, že debil jako umí otevřít hubu. Víš co? Udělej světu laskavost a zmlkni."
,,Jak chceš."
Do patnácti minut se sešli všichni z jejich třídy a dokonce přijel i autobus. Naruto se zvedl a zamířil ke dveřím. Chtěl mít z krku jak zimu tak Sasukeho.
,,Uzumaki Naruto, řada devět, u okna," nahlásila mu učitelka sedadlo. Naruto kývl a nastoupil do autobusu. Těžko tak mohl slyšet, jak učitelka říká další jméno, stejnou řadu, jen vedlejší sedadlo.
,,Jestli mě bude štvát, srazím ho z nějaký hodně vysoký hory," zamumlal Naruto a posadil se k oknu.
,,Nápodobně, zlatíčko," usmál se Sasuke a posadil se vedle něj. Naruto málem vyletěl z kůže, jak se lekl.
,,Co tu chceš? Vypadni!"
,,To nepůjde, sedím tu."
,,Ne tady sedím já a pak někdo normální, ne ty."
,,Klid, zbytečně se nestresuj, tohle ještě není všechno," znovu se na něj usmál a vytáhl knihu.
,,Co? Jak není všechno?" dorážel na něj Naruto, ale Sasuke se začal věnovat knize. ,,Paličáku," zavrčel Naruto a otočil se k oknu. Celou cestu na něj nepromluvil. Těšil se až cesta skončí, on se zavře v pokoji a na zbylých deset dní od něj bude mít pokoj.

Autobus konečně zastavil a dav lidí se vyhrnul ven. Naruto počkal až se zvedne Sasuke, jenže ten se k tomu neměl.
,,Hejbni kostrou Uchiho, nechci tu přenocovat," vyjel Naruto.
,,Chci dočíst kapitolu. Času máme dost." Naruto se zamračil a vstal.
,,Tak si tu shnij," řekl a pokusil se kolem něj přejít. Nebo spíš přes něj? Sasuke mu to neusnadňoval. Naopak se bavil.
,,Jestli si mi chceš sednout na klín, tak to řekni rovnou," usmál se Sasuke.
,,Trhni si," zavrčel Naruto a udělal další minikrok. Jenže zakopl o Sasukeho nohu a zřítil se na něj. Ale ne tváří v tvář. Padl mu přes nohy, takže hlava trčela na chodbu.
,,Jdeš na to rychle." Naruto zrudl a kopl ho. Nevěděl přesně kam, ale doufal, že ho to bolelo.
,,Jdi se vycpat," nadával Naruto a snažil se zněj dostat. Nakonec mu to podařilo a on vypadl do chodby.
,,Stačilo říct prosím," usmál se na něj Sasuke a prošel kolem něj k dveřím. Naruto myslel, že pukne. Sasuke ho štval víc než kdy jindy.
Venku ho naštěstí nepotkal. Zjistil si číslo pokoje a co nejrychleji do něj zapadl. Věděl, že bude mít ještě spolubydlícího, ale snad by stihl sprchu. Vešel do koupelny a začal ze sebe shazovat oblečení.
Skrz proud vody ani neslyšel, že někdo vešel do pokoje. Takže když skončil, vyšel ven jen s ručníkem kolem boků a druhým si sušil vlasy.
,,Takové uvítání jsem nečekal." Naruto sebou trhl a zadíval se k posteli. V tu chvíli zaječel a ručnik z hlavy si strhl na hruď.
,,Co tu chceš, ty úchyle?" křičel.
,,Řekl jsem, že to není vše. Jsem tvůj spolubydlící."
,,Co? To teda ne. Já tě tu nechci."
,,To je ošklivé."
,,Houby ošklivé, jdu si sehnat jinej pokoj," rozhodl Naruto a zamířil ke dveřím.
,,A nechceš se oblíct? Nechci, aby tě okukoval někdo jiný než já." Naruto zrudl vzteky i studem a couvl od dveří.
,,Řekni o co ti jde?" Než však mohl Sasuke odpovědět, vtrhl do pokoje Kiba a Shikamaru.
,,Naruto, kámo-" nedořekli a zastavili se mezi dveřmi. ,,Wow," hvízdl Kiba. ,,Nerušíme?"
,,Co? Ne." Narutovi došlo, jak to musí vypadat.
,,Tak mi přijdem jindy. A příště si dejte na kliku cedulku nerušit."
,,Ne, to…" Pozdě. Oba odešli a Naruto mohl jen bezmocně otevírat pusu, jak ryba na suchu.
,,Chytří hoši, pochopili," uznal Sasuke.
,,Jdi se vycpat," zavrčel Naruto a posadil se na svou postel. ,,Ach jo," sklopil hlavu.
,,Máš depku?" zeptal se Sasuke a přesunul se vedle něj.
,,Já už se nesnažím. Ty mě budeš pořád pronásledovat, že?"
,,Děsí tě to?"
,,Co? Ne, mě to štve."
,,Co přesně?"
,,Všechno, už jen tvoje jméno."
,,Moc si to bereš. Nic jsem ti neprovedl. Snažím se být milý."
,,Tak toho nech. Nejde ti to. Spíš to vypadá, jak kdybys mě sváděl." Sasuke se pousmál.
,,A ty by ses nechal?"
,,Co?" vyjekl Naruto. ,,Jseš snad sjetej? Copak nemůžeš jít ptravovat někoho jinýho."
,,U někoho jinýho by nebylo svádění taková sranda." Naruto se začervenal. Opravdu ho tu svádí? Vždyť jsou nepřátelé. Jen na sebe štěkají. Není možné, aby chtěl Sasuke udělat něco takového.
,,Chci jít spát, tak laskavě přesuň svůj zadek na svou postel," požádal ho Sasuke.
,,A co takhle ho přesunout někam jinam?" pokoušel a mírně se k němu naklonil.
,,Sasuke, to už není sranda."
,,Jo, máš pravdu," uznal Sasuke a vstal. ,,Budem pokračovat zítra." Naruto na něj šokovaně zíral. Pokračovat? Nejspíš si někoho stopne domů. S tímhle perverzním čímsi tu nezůstane.

Naruto se i přes všechno vyspal celkem dobře. Postele tu byli měkčí než u něj domahlavně tu byl klid. Klidně by se sem přestěhoval.
,,Dobré ráno," uslyšel. Naruto pomalu otevřel oči a hned na to je zavřel.
,,Za chvíli je otevřu a ať jsi pryč," nařídil.
,,Proč?" nechápal Sasuke, který klečel na zemi, opřený o postel.
,,Co tu chceš šmíráku?" vyjel a otevřel oči.
,,Víš, že mluvíš ze spaní?"
,,Co?"
,,Pohybuješ rty. Skoro vidím, jak říkají Sasuke, chci tě."
,,Říkají Sasuke, chci tě zabít," zavrčel a odhodil na něj přikrývku. Sasuke ji dal zpátky na postel a zadíval se na Naruta.
,,Půjdeš snídat?"
,,Možná, proč?"
,,Jen tak."
,,A co ty?"
,,Máš strach, že bych umřel hlady?"
,,Ne, mám strach o ostatní. Bůhví na koho se při snídani vrhneš."
,,Na tebe. Jen na tebe." Naruto se zamračil. Copak ještě spí? Jestli jo, tak je to hnusná noční můra.
Sasuke sledoval Narutovu reakci. Bavilo ho takhle ho škádlit. Věděl, že to Naruta vytáčí. Proto to dělal. Naruto o tom nevěděl, ale i on Sasuke škádlil. Svýma modrýma pronikavýma očima, klidnou a nevinnou tváří, jakýmkoliv pohybem. Když mu včera spadnul do klína, měl co dělat, aby si ho nepřitáhl k sobě a nepotrestal ty hříšné rty, které toho tolik naklají. Ano. Naruto ho přitahoval jako magnet přitahuje kov. Tenhle výlet do hor byl ideální šance. A on si ji nechtěl nechat ujít.

K Sasukeho smůle celý den trávili ve skupinkách s učiteli, takže jediné na co se zmohl bylo vrhat na něj žádostivé pohledy. Naruto pokaždé zrudl a odvrátil pohled. Sasuke si hodlal počkat na správný okamžik. Koneckonců spolu sdíleli pokoj a když Sasuke něco chce, tak to dostane.
Naruto se Sasukemu vyhýbal, jak čert kříži. Nebyl si jistý, co by se stalo. Klidně se na něj může vrhnout a… Naruto to radši nechtěl vědět. Při nejhorším bude ječet.
Čtvrtý den se vrátil Naruto do pokoje celkem pozdě. Bylo něco kolem půlnoci a v pokoji byla tma, jak v pytli. Nejspíš proto Naruto o něco zakopl a zřítil se na zem.
,,Sakra Sasuke, to seš takovej bordelář?" zaklel sbíral se ze země.
,,Naruto?"
,,Na zemi."
,,Vydrž. Praskla nám žárovka, takže nemůžeme svítit," vysvětlil. Po chvíli Naruto ozářil kužel světla. Baterka. ,,V pohodě?"
,,I kdybych měl stehenní kost vraženou do sleziny, tobě to může být jedno."
,,Vždycky milý. Mám tě tu nechat ležet?"
,,Jen mi sviť a svoje pracky dej ode mě, co nejdál."
,,No tak, ani trochu tebe to nevzrušuje?"
,,A co jako? Tma? Ty? Stojíš si na vedení?"
,,Jako bych dostal facku."
,,Zvykni si." Nakonec se Narutovi podařilo dostat do postele. Tedy on si to myslel. Postel to sice byla, ale ne jeho.
,,Říkal jsem, že podlehneš," zašeptal Sasuke a najednou byl až moc blízko u Naruto.
,,To mi lezeš už i do postele?" vyštěkl Naruto.
,,Tohle je moje postel."
,,Cože?"
,,Tak toho využijem, ne?" Sasuke poslepu našel jeho pas a přitiskl ho k sobě. ,,Ani nemusíš zavírat oči," řekl a velmi pomalu ho políbil na rty. Naruto sebou mírně cukl, ale díky Sasukeho ruce nemohl utéct. ,,Jedl jsi jahody, že?" zeptal se a znovu ho políbil. ,,Hm a čokoládu. Ty fakt víš, jak někoho svést. Neodolatelný," znovu ho políbil.
,,Hej," vykřikl najednou Naruto.
,,Copak?"
,,Kdo se žádal o tvůj jazyk? U zubaře jsem byl před měsícem?"
,,Ale no tak, nebuď taková netykavka."
,,Dej ty svoje pracky ze mě pryč. Jazyk si zauzluj a připoutej se k posteli."
,,Jestli to máš rád takhle." Naruto by dal ruku do ohně, že i skrz tmu viděl jeho úšklebek.
,,Nemám to rád nijak," zavrčel Naruto a vstal. Velmi opatrně došel k posteli. ,,Varuju tebe, jestli se mě ještě dotkneš potrestám tě, jak ve středověku. Useknu ti ruce, nohy a pak tvýho malýho kamaráda." Sasuke se pro sebe usmál. Naruto možná hrál drsňáka, ale nechal se líbat. Kdyby zůstal jen u dotyku rtů, ještě teď by cítil tu chuť jahod a čokolády.

Naruto si ráno přispal. Akce na výletu nebyly povinné, takže žádný trest nebo po škole mu nehrozilo.
Oddechl si, když zjistil, že Sasuke je pryč. V klidu se umyl, převlékl a sešel dolů na snídani. Nikdo tam nebyl a on si mohl v klidu vychutnat jídlo. Byly tu švédské stolu a když procházel kolem ovoce, padl mu zrak na jahody. Vybavil se mu včerejší polibek. Nebylo to tak špatný. Zajímalo by ho kam až by zašel, kdyby ho nepřerušil.
,,Sakra Naruto, styď se," napomenul se.
V klidu se nasnídal a pak zamířil do knihovny, kde byli i počítače. To byla zábava v pohodě do oběda.
Jeho třída zřejmě byla na nějakém výletě, protože byli všichni od sněhu a na jídlo se vrhli, jak kdyby drželi týdenní půst. Naruto sotva uchránil svoji porci. Ale neviděl Sasukeho, což ho překvapilo.
,,Shikamaru? Byl s vámi Sasuke?"
,,No jo, myslím, že jsem ho zahlídl."
,,A proč není na obědě?"
,,Nevím, ztratil jsem ho z očí pět minut po tom, co jsme vyrazili."
,,Aha. Tak dík." Z nějakého důvodu ho nedostal z hlavy. Čekal totiž, že se objeví a přes celou jídelnu na něj bude vrhat vyzývavé pohledy. A on by se na něj mračil a házel by po něm masové kuličky.
,,No jo, hold se v tom vyžívám," mumlal si pro sebe, když mířil do pokoje. ,,Nesmí to mít přece tak lehký." Otevřel dveře a vešel do bytu. Přesně v ten moment vyšel Sasuke z koupelny. Měl na sobě jen ručník, to ale nebylo to, co upoutalo Narutovu pozornost. Sasuke vypadal, jak kdyby spadl z lanovky.
,,Co se ti stalo?"
,,Spadl jsem." Ha. Bingo. ,,Z lyží. Zřejmě nejsi jediný dřevo. Ale neboj, jsem v pohodě."
,,Já se nebojím," namítl Naruto, ale Sasukeho potlučená záda na něj křičelo pravý opak. ,,Byl jsi na ošetřovně?"
,,Ne, proč? Jen pár modřín a odřenin. Jen je vyčistím a budu v pohodě."
,,Aha, fajn. Chceš pomoct?"
,,Pomoct?"
,,Hele, těžko si to ošetříš sám před zrcadlem. Zas takovej machr nejsi."
,,Tak fajn," přešel k němu Sasuke a podal mu desinfekci a vatu.
,,Nechceš se oblíct?"
,,Ne. Proč? Vadí ti to?" Naruto neodpověděl. Měl sto chutí mu říct, když už teda takhle, tak aspoň ať je úplně nahý.
,,Tak jdem na to," řekl Naruto a nalil na vatu desinfekci.
,,Měl jsi o mě strach?" zeptal se Sasuke.
,,Prosím tě? Proč?"
,,Ale no tak, klidně mi řekni, že se ti rozbušilo srdíčko, když jsi mě neuviděl u oběda."
,,Odkdy mluvíš ve zdrobnělinách?"
,,Svým způsobem je to takový svádivý a dráždivý."
,,Dráždíš moje nervy, tak toho radši nech."
,,,,Včera se ti to ale líbilo."
,,Jasně, tvůj jazyk na mých mandlích byl fakt vzrušující."
,,Taky si myslím. Takže," nahnul se k němu. ,,Co to zkusit znovu?" Naruto mu místo odpovědi dal před nos desinfekci a Sasuke se rozkýchal.
,,Ještě to chceš zkusit?"
,,To je výzva, Naruto. A já mám rád výzvy," usmál se a vzal mu lahvičku z ruky. Položil ji vedle nich na postel a naklonil se k Narutovi. ,,Přece bys neupřel zraněnému radost?"
,,Dopřeju ti radost ošetření."
,,Co kdybych vyšetřil já tebe? Tvoje tělo, hm?" navrhl Sasuke.
,,Zadrž kámo."
,,Pozdě, zlato." Na to vrhl na jeho rty a začal ho něžně líbat. ,,Pil jsi kakao," poznamenal.
,,Sakra, jak to víš?"
,,Hm, chutnáš sladce. Pro příští kolo navrhuju zmrzlinu. Co třeba karamelovou?"
,,Jaký další kolo? Nechci v tom pokračovat?"
,,Ale chceš. Líbí se ti, když tě líbám. Jinak bys mi jednu vrazil."
,,Možná, to ale neznamená, že po mě vyjedeš pokaždé, když mě uvidíš."
,,Tak aspoň, když jsme sami," zašeptal Sasuke a vtiskl Narutovy krátký polibek. ,,Sladký," usmál se a přitiskl se k němu. Najednou někdo zaklepal.
,,Ignoruj je," řekl Sasuke.
,,Jasně a vejdou dovnitř," protáhl se Naruto ke dveřím.
,,Nazdar Naruto, jdem lyžovat, jdeš taky?" zeptal se Kiba.
,,No," otočil hlavu k Sasukemu. ,,Jo, půjdu," kývl. ,,Za pět minut jsem dole." Na to zavřel dveře a otočil se k Sasukemu.
,,Klid, mě to nevadí. Já si tě dokážu znovu ulovit," prohlásil Sasuke.

Až do konce lyžáku se Sasuke o nic nepokusil. Nechal Naruto užít si výlet a jen se na něj potají díval. Věděl, že Naruto přijde sám. Táhlo je to k sobě a ani Narutova na oko drsná povaha to nemohla popřít.
Nastal den odjezdu a všichni se řadili u autobusu.
,,Uzumaki Naruto-"
,,Jo já vím," kývl Naruto a nastoupil do autobusu. Vyhlídl si Sasukeho, jak čte a zamířil k němu. Když se kolem něj protahoval na místo, sklonil se k němu.
,,Před chvíli jsem měl zmrzlinu," usmál se. ,,Karamelovou," dodal a posadil se. Sasuke se pousmál. Jaké štěstí měli, že cesta trvala i přes noc.
,,Rád ji ochutnám," odpověděl a znovu se začetl do knihy.

Porušený slib

14. prosince 2011 v 11:46 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
pod jeho nohama ho zradila na každém kroku.
Zpomalil a pozorně se rozhlížel kolem. Chtěl ho překvapit. Aspoň jednou.
Zastavil se na mýtině a rozhlédl se kolem. Měl by tu někde být.
Najednou ucítil, jak se kolem něj obtahují ruce. Zase prohrál.
,,Vedu?" ozval se tolik známý hlas. Naruto se pousmál. Stál k němu zády, takže úsmev nemohl vidět.
,,Hm," zamručel a otočil se k němu tváří. Mírně se zamračil a rozmrzele našpulil rty.
,,Kolik už to je? Třicet nula?" Naruto se zamračil ještě víc.
,,Jednou tě dostanu," prohlásil Naruto.
,,To říkáš pokaždé a já pořád čekám."
,,Hm, zřejmě si počkáš. Trpělivostí přímo překypuješ, takže…" Objetí kolem Narutova pasu zesílilo.
,,Na tebe jsem si počkal, takže na ten vytoužený den, kdy se tvoje skóré zvýší na jedna, taky dojde."
,,Víš, jak zalichotit," usmál se Naruto. ,,Ale, než se chopíš iniciativy, musím ti něco říct."
,,Ano?"
,,Nechceš si sednout?" zeptal se a o krok poodstoupil.
,,Kam? Na pařez? Naruto, nejsem z cukru."
,,Já jen, aby tvůj první pohyb byl, nohou, když vstaneš a ne pusou, až mi to budeš rozmlouvat."
,,Zřejmě sis mě s někým spletl."
,,Dobře. Takže, zítra odcházím," řekl. ,,Na misi," dodal rychle.
,,Aha. Zatím nic, pokračuj."
,,Nevím, jak dlouho budu pryč. Dostali jsme žádost z města, na které zaútočil Orochimaru. Prý vykradl nějaký chrám. Vlastně netuším, co tam budeme dělat, ale nejspíš tam bude…" odmlčel se.
,,Sasuke," dokončil Itachi.
,,Itachi," začal Naruto, ale byl přerušen.
,,Pokud se od posledně na tvém mínění nic nezměnilo, pak v tom nevidím problém."
,,Nezměnilo. Jen… dlouho jsem ho neviděl. Neví to o nás, což vlastně nikdo, ale pokud by… prostě bych nedokázal lhát."
,,To po tobě ani nechcu."
,,Sasuke tě nenávidí a o to víc bude až se to dozví. Nejspíš se sem hned požene, aby tě rozčtvrtil."
,,Hnát se může, ale nenajde mě."
,,Kde budeš?" Itachi zaváhal. ,,Chci se jen ujistit, že nebudeš poblíž vesnice. Tady tě bude totiž hledat předně." Itachi se pousmál, natáhl ruku a pohladil Naruta po tváři.
,,Strachovat bych se měl já o tebe, ne? Ty jdeš bojovat s Orochimarem."
,,Jo, ale já nejsem na jeho seznamu na zabití na čestném prvním místě."
,,Sice mi lichotí, že o mě máš strach, ale nemusíš to přehánět. Bratříček mě nedostal do teď a nedostane mě ani teď. Náš boj má ještě dost času."
,,Mluvíš, jak kdyby ses ani trochu nebál."
,,To protože se opravdu nebojím, aspoň ne o sebe."
,,Jenže já mám strach oprávněně. Sasuke trénuje, aby tě zabil. Orochimaru je slizkej a všechno možný, protože chce. Navíc chce Sasukeho tělo, ne moje."
,,Nezapomínej, ale na svoje druhé já," řekl a letmo ho pohladil po břiše. ,,To je věc, kterou pokud má Orochimaru po ruce, nenechá ji uniknout bez boje."
,,Nepřišel jsem, abych s tebou celý večer řešil misi. Vidíme se jen večer a to sotva obden. Jednou mám práci já, podruhé ty. Nikdy jsem nechtěl vědět, co děláš, i když já ti říkám pokaždé. Jen jsi většinou pryč dýl než já. A jako naschvál se nikdy nekryjí. Takže se třeba nevidíme tři měsíce." Narutův tón byl čím dál smutnější. Ještě chvíli a nejspíš by se rozbrečel.
,,Mluvili jsme o tom několikrát. Řekl jsi, že ti to nevadí."
,,Ne, nevadí, jen z toho nejsem dvakrát na větvi. Prostě se vztekám, v téhle situaci si to můžu dovolit."
,,Proč ne? Nevadí mi to. Klidně se vztekej. Budu tě pozorovat a řekni mi, až se budeš chtít bavit o něčem jiném," řekl Itachi a opřel se o strom. Naruto ho chvíli pozoroval. Nikdy by nevěřil, že tu s ním bude takhle stát a přitom už to byl rok. Vlastně to nebylo nijak složité. Itachi ho zachránil. Našel ho zraněného a zachránil mu život. Probral se až v Konoze a nic si z toho nepamatoval, jen Itachiho tvář a nedokázal na něj zapomenout. Vyhledal ho a no vlastně nevěděl, co mu tehdy chce. Jen ho potřeboval vidět. Tehdy tam naproti sobě stáli zrovna jako teď a mlčeli. Promluvil Itachi a Naruto si doteď pamatuje, co řekl. Nebo spíš udělal. Přišel k němu a políbil ho. No a Naruto mu dal do nosu. Pak to šlo ráz naráz.
,,Chci, abys šel ke mně domů," promluvil Naruto.
,,Hm?"
,,Vím, že to není zrovna nejbezpečnější, ale… nechci trávit poslední noc ve vesnici v lese."
,,Dobře."
Vydali se k Narutovi domů. Itachi tam ještě nikdy nebyl. Na každém centimetru bylo poznat, že tu bydlí Naruto. Nepořádek, prach a přesto jakoby se byt usmíval typickým Narutovým úšklebkem.
,,Ráno můžeš odejít, kdy chceš. Nejlíp před setměním."
,,Co kdybych tu na tebe počkal?" navrhl Itachi a posadil se na gauč.
,,Co? To-"
,,Sasuke bude hledat okolo vesnice, ale ne vevnitř. Ví, že ještě není dost silný. Myslím, že tady bych byl nejvíc v bezpečí."
,,Mohl bys vycházet jen v noci a-"
,,Prostě řekni ne."
,,Chtěl bych, abys tu zůstal, jen… na jednu stranu vím, že tady tě Sasuke asi opravdu hledat nebude, ale na druhou, když tě tu objeví nějaký ninja z Konohy…"
,,Nenechám se chytit. Trochu mě podceňuješ," natáhl k Narutovi ruku a přitáhl si ho vedle sebe.
,,Ne jen… budu rád když tu zůstaneš. Opravdu."
,,Problém vyřešen."
,,Jo snad jo."
,,Za týden máš narozeniny."
,,Jo, já vím."
,,Bude ti sedmnáct."
,,Hm. A tobě bylo před čtyřma měsícama dvaadvacet."
,,Začal ti ten věkový rozdíl vadit?"
,,Pět let a osm měsíců, to nic není, ne?"
,,Ne?"
,,Mě to nevadí."
,,Chceš tentokrát dárek?"
,,Tentokrát?"
,,Minule jsem ti sice zachránil život, ale letos to bude něco jiného."
,,Aha, škoda, že to budu na té misi."
,,Dárky by se neměli dávat předem, ale ani pozdě. Takže, co si vybereš."
,,Počkám, aspoň se budu mít na co těšit."
,,Dobře."
Po chvíli oba usnuli. Na gauči to nebylo nejpohodlnější, ale… Najednou se Naruto probudil. Srdce mu bušilo neuvěřitelně rychle a ještě pořád mě před sebou útržky ze snu. Ležel na Itachim, který zatím v klidu spal, s hlavou položenou na jeho hrudi.
Naruto se snažil nemyslet na sen, ale… pořád to měl před sebou.
,,Co se stalo?" Naruto nadzvedl hlavu a zadíval se do Itachiho černých očí. Pak ji položil zpět a zaposlouchal se do rytmu bušícího srdce.
,,Nic."
,,Ještě se nestalo, že by ses probral uprostřed noci."
,,Hm."
,,Tak mluv," pobídl ho a pohladil ho vlasech.
,,Jen sen," řekl Naruto. ,,O tobě," pokračoval, zatímco ho Itachi vískal ve vlasech. ,,Zabili tě. Tady v mém bytě. Ninjové z Konohy, zatkli tě a popravili. A já tady nebyl."
,,Byl to jen sen."
,,Ne," namítl Naruto a podíval se Itachimu do očí. ,,Bylo to až moc skutečné. Pořád to-" Itachi ho umlčel polibkem.
,,Nemysli na to, něco takového se přece nestane."
,,Možná, ale stejně… na tu misi nepůjdu."
,,Proč?"
,,Nechci tě tu nechávat samotného. Radši si to odpracuju někde jinde, než abych tě pak našel mrtvého."
,,Neříkám, že mi to vadí. Nemám rád, když chodíš na mise a hlavně, když tam má být i on."
,,Žárlíš?" usmál se Naruto.
,,Přísahal jsi, že mezi vámi nic nebylo."
,,Nebylo."
,,Právě proto, když by se to o nás dozvěděl, využil by toho. Pokusil by se tě svést, vzít mi tě."
,,Myslíš, že by to… udělal. Bude zajímavé až se s ním někdy uvidím."
,,Tak se s ním neuvidíš."
,,To není tak lehké."
,,Ne?"
,,Nemůžu se z toho omlouvat věčně, protože někdo má dojem, že když se o mě něco dozví, pokusí se mě dostat do postele. U Tsunade by tenhle argument neprošel."
,,Jemu jde o to ublížit mě, ale v tomhle případě by ublížil hlavně tobě a to je to, co nechci."
,,Měkneš."
,,Co prosím?"
,,Normálně mi tu měkneš."
,,Pouze se vyjadřuju jemněji."
,,Jemněji?" Naruto se posadil a zadíval se na Itachiho. ,,Škoda, že jsem tě neznal dřív."
,,Není o co stát."
,,Proč? Z tvojí minulosti vím jen špatné věci, nebo spíš tu jednu, ale…"
,,Ale?"
,,Itachi Uchiha přece nepáchal celých třináct let zlo."
,,Ne, sedm let byl starší bratr."
,,Měl jsi ho rád? Jako mladšího bratra? Aspoň trochu?"
,,Nejspíš… měl. Proč tě to zajímá?"
,,Protože jsi musel být skvělý starší bratr. Sice nevím jaké to mít sourozence, ale myslím, že Sasuke tě měl rád."
,,Tomu se těžko věří."
,,Určitým věcem se těžko věří a přece jsou."
,,Jako my dva?"
,,Hm."
,,Já sám tomu občas nemůžu pořád uvěřit." Naruto se usmál a naklonil k Itachimu. Chtěl ho políbit, ale zarazil se kousek od jeho rtů.
,,Chceš mi snad předtím ještě něco říct?" zeptal se Itachi.
,,Ne, jen přemýšlím, jak tě dostat do pokoje."
,,Aha, tak mi řekni, až něco vymyslíš." Naruto se na něj zamračil.
,,Fajn, půjdu tam sám. Ty přijď až přijdeš na to, jak vstát," řekl Naruto a zamířil do pokoje. Itachi se pousmál a po chvíli zamířil za ním.

Itachi ležel na boku a pozoroval spícího Naruta. Málokdy spal, když byli spolu. Většinou se ráno rozešli a neviděli se třeba pár týdnů. Na to jak dlouho spolu byli, se vídali neuvěřitelně málo. Itachi sice věděl, že Naruto by si nestěžoval, ale nijak nedával najevo, že by mu to vadilo.
Itachi si všiml vyděšeného výrazu v Narutově tváři. Sice spal, ale… nejspíš se mu něco zdálo a zřejmě to nebylo nic pěkného.
Naruto se prudce posadil a vyděšeně se díval před sebe. Snažil se popadnout dech a i když na sobě vlastně nic neměl, bylo mu horko.
,,Naruto?" Naruto pootočil hlavu k Itachimu. ,,Další sen?" Naruto kývl. ,,Zase jsem umřel?" usmál se Itachi.
,,To není vtipný," zamračil se Naruto. ,,A ne, tentokrát to byl… tým. Kakashiho tým. Jen beze mě." Naruto se díval na Itachiho, jakoby čekal odpověď.
,,Nejdřív se ti zdál sen, kde jsem zemřel já. Po tom, co ses rozhodl, že tu zůstaneš se mnou, se ti zdál další, kde umřel tvůj tým."
,,Stane se to, já vím, že ano."
,,Tím si nemůžeš být jistý."
,,Ale já jsem," řekl Naruto, vylezl z postele a začal se oblíkat.
,,Někam jdeš?"
,,Za Tsunade, musí tu misi zrušit."
,,Jsou čtyři ráno."
,,To je jedno. Na tu misi nikdo jít nesmí."
,,Zemřeli, protože jsi tam nebyl ty. Proč tedy nejdeš s nimi?"
,,Protože, pak je tu sen číslo 1, kde zemřeš ty."
,,Věříš tomu?"
,,Jo a nechci aby se to stalo," řekl Naruto. ,,Musíš jít se mnou."
,,Proč?"
,,Nechci, abys tu byl sám. Venku je tma a všichni spí. Většina stejně neví, jak vypadáš."
,,Jak chceš."
O deset minut později bušil Naruto na dveře. Věděl, že v tuhle dobu nebude lehké Tsunade dostat z postele.
Konečně uslyšel kroky a vzteklé klení.
,,Ano?" otevřela dveře.
,,Musím s vámi mluvit."
,,Nešlo by to později. Chci spát a ty jdeš na misi, tak jdi domů," řekla a chystala se zavřít dveře.
,,O to jde, musíte tu misi zrušit." Tsunade znovu otevřela dveře.
,,Chceš, abych tu misi zrušila?"
,,Ano, já… měl sen, vlastně dva. V tom prvním zemřel," odmlčel se. Co měl říct? ,,Důležitá osoba, pro mě, protože jsem odešel na misi. Řekl jsem si, že tedy nepůjdu a pak se mi zdál ten druhý, kde umřeli všichni z týmu."
,,Aha, ta tvoje důležitá osoba, je v Konoze?"
,,Ano a byli to ninjové odsud. Nechci odejít, ale… zrušte tu misi."
,,Můžeme přidělit té osobě hlídku a ty-"
,,Ne, to nejde."
,,Ach jo, dobře. Tu misi o den nebo dva odložíme a zatím sestavím jiný, silnější tým, ano?"
,,Dobře, to snad půjde."
,,Fajn, tak jdi domů spát," řekla a zavřela dveře. Itachi stál celou dobu vedle Naruto, u zdi. Tsunade ho ale nemohla vidět, protože stála pořád vevnitř.
,,Můžem jít?" navrhl Itachi.
,,Jo, snad jo," kývl. ,,Myslíš, že mi věřila?"
,,Tu misi odložila a slíbila ti, že utvoří jiný tým."
,,Nejspíš mě ale měla za blázna."
,,Když ti to pomůže, tak si o tobě občas myslím taky."
,,No jo, to by byla příliš velká změna, kdybych byl normální."
,,Řekl jsem občas, z zbývajících devadesátidevíti procent jsi někdo jiný."
,,Devadesát devět?"
,,Zdá se ti to moc?"
,,Na to, že mě znáš jen rok, je. Po roce si o mě lidí myslí, že jsem stoprocentní magor."
,,Já tě znám z vlastního úhlu."
,,Myslíš postelového?!
,,Mimo jiné." Naruto se zastavil u dveří svého bytu.
,,Zůstaneš u mě přes den?" zeptal se Naruto.
,,Hm, hádám, že mě ani na minutu neopustíš."
,,Hádáš správně."
,,Zůstanu. Nejdřív, ale půjdeme oba spát. Potřebuješ se vyspat."
,,Jo, pokud možno bez snů."
Nic není tak jednoduché. A tak se o dvě hodiny později se s křikem probudil Naruto z hrozného snu.
,,Další sen?" Naruto kývl, protože zatím nebyl schopný slova. ,,Udělal jsi, co bylo potřeba."
,,Já vím, ale přesto…" odmlčel se. ,,Ty i ten tým, všichni zemřeli. Viděl jsem to."
,,Tsunade tu misi odsunula." Naruto zavrtěl hlavou.
,,Ta mise, celé to je jen návnada. Byl to Orochimaru a vesničané. Zaútočili na tým. Bez lítosti je zavraždili. Orochimaru se jen díval a smál," podruhé se odmlčel. ,,Ty jsi byl tady. Přišli ninjové z Konohy. Ty jsi nic neudělal a oni tě zabili. Tady na místě. Přišel jsem a ty jsi tady ležel. Všude kolem krev."
,,Naruto, proč by mě zabíjeli?"
,,Nebyli z Konohy. Byli jen převlečení. Byli od Orochimara."
,,On nemá důvod mě zabíjet."
,,Ale má," zavrtěl hlavou. Dál ale nic neříkal. Pořád se třásl. Tentokrát byl ten sen až moc skutečný.
,,Řekni mi to," řekl Itachi a přitáhl si ho do náruče.
,,Jsi se mnou, jsi pro něj překážka. Zbaví se tebe a bude mít lepší přístup ke mně a Kyubimu."
,,Sakra."
,,Nechci, aby někdo umřel a už vůbec né ty," zadíval se mu do očí.
,,Ráno všechno povíš Tsunade. O Orochimarovi a napadení. Jsem si jistý, že misi zruší."
,,Snad ano."
,,No tak, všechno bude v pořádku. Tsunade ti věří a ta mise-"
,,Mě jde ale o tebe," vyhrkl Naruto. ,,S tím nic já udělat nemůžu. Jen doufat."
,,Ach jo. Naruto, teď už víme, jak se mě pokusí zabít. Budu si dávat pozor."
,,Oni ale zaútočí znovu, jiným způsobem."
,,Do nekonečna mě před tím chránit nemůžeš. Zřejmě prostě nemám v klidu zestárnout."
Naruto Itachi objal kolem pasu a tvář mu přitiskl na rameno.
,,Jenže jí chci, abys v klidu zestárnul. Se mnou. Orochimaru není věčný, jednou se nám ho podaří zabít."
,,A Sasuke? Toho dokážeš zabít?" Naruto neodpověděl. Pořád to byl jeho kamarád. ,,No tak vidíš. V momentě, kdy jsem zabil posledního Uchihu mi bylo přisouzeno zemřít Sasukeho rukou."
,,Jsi silnější, než on."
,,Na jak dlouho? Jeho náplň života je pomsta. Chce moji smrt. To ho pohánívpřed, aby zesílil."
,,Ty máš taky důvod přežít. Kvůli mně," zadíval se mu znovu do očí. ,,Nechceš mě tu přece nechat samotného."
,,To je citové vydírání."
,,Klidně budu pokračovat."
,,Podívej. Slíbím ti, že budu žít, když ty mi na oplátku slíbíš, že se z tebe nikdy nestane, to co se stalo z Sasukeho. Nenech si zkazit život nenávistí."
,,Proč-?"
,,Neptej se a slib mi to."
,,Dobře, slibuju." Itachi se usmál a přitáhl si Naruto, co nejblíž.
,,Slib je slib," řekl a políbil ho.
Z oblohy padala jedna kapka za druhou a sklízeli poslední stopy po boji. Naruto utíkal směrem odkud slyšel rány.
,,Itachi?" zavolal a začal se rozhlížet kolem. Všude byli jen rozbořené zdi a ohořelá místa. Nakonec ho spatřil. Seděl na zemi, opřený o zeď. Skrz přivřené oči pořád rudě zářil Sharingham.
,,Itachi," přiskočil k němu.
,,Co tady děláš?" promluvil Itachi. Hlas zněl zesláble a chrčivě. S každým druhým slovem se z úst vyvalily kapky krve.
,,Co myslíš? Spíš, co ty tu děláš? Neměl jsi tu být? Ne-" Itachi mu přiložil prsty na rty.
,,Moc mluvíš."
,,Tys před půl rokem taky mluvil. Pamatuješ? Budu žít, říká ti to něco?" Hlas zněl vyčítavě a přitom plačtivě. Skrz déšť, ale nebylo poznat jestli jsou to slzy nebo kapky deště.
,,Ne každý slib lze dodržet."
,,Tenhle ale šlo dodržet. Stačilo by se do všeho neplést. Slíbil jsi mi, že to neuděláš. Šel jsi sem i když jsi věděl, že se nevrátíš. Proč jsi to udělal?" vykřikl a sevřel dlaně v pěst až mu zbělely klouby.
,,Protože tě miluju," zašeptal Itachi a na chvíli zavřel oči. Když je znovu otevřel, jeho byli zase černé.
Naruto se snažil nekřičet, i když nechtěl udělat nic jiného.
,,Miluješ? Tak proč mě opouštíš?" Itachiho dlaň sjela k jeho tváří.
,,Pamatuj na svůj slib."
,,Kašlu ti na slib. Ty se musíš uzdravit."
,,Na to je trochu pozdě," pokusil se Itachi o úsmev. ,,Zůstaň tady."
,,Mám tě nechat umřít?"
,,Jinak řečeno."
,,To není vtipný," řekl a padl Itachimu do náruče. Chtěl, aby ho objal, ale jeho tělo bylo už moc slabé.
,,Usměj se."
,,Nemůžu. Nemůžu se usmívat, ne teď."
,,Život končí mě, ne tobě."
,,Můj život byl spjat s tvým. Od okamžiku, kdy jsi mě zachránil."
,,Pouta jsou od toho, aby se trhala."
,,To se říká s pravidly. To neukecáš." Itachi se pousmál.
,,Budeš mi chybět," řekl Itachi a pohladil Naruta po vlasech. ,,Najdeš si někoho jiného."
,,Jak o tom můžeš teď mluvit?" podíval se mu vyčítavě do očí. ,,Copak ty měsíce pro tebe nic neznamenaly?"
,,Víc než si myslíš."
,,Mohli to být roky. Mohli jsme…"
,,Já vím," kývl.
,,Musím ti nějak pomoct. Kde tě to bolí? Kde ji zraněný?" Naruto se posadil a očima prohlížel Itachiho.
,,Všude," usmál se Itachi a prsty natočil Narutovu hlavu, aby se mu díval do očí. ,,Nech to být. Udělal jsi pro víc, než jsem si zasloužil."
,,Sklapni! Nezasloužil sis umřít. Orochimaru by zasloužil smrt, ale ty ne. Ty jsi mi zachránil život. Dal jsi mi nejšťastnější rok a půl života."
,,Řekni mi, miloval jsi mě? Nemusíš lhát, chci to vědět."
,,Nelhal bych ti. Nikdy. Ani nevím, kdy to začalo, ale vím, že tě nikdy nepřestanu milovat." Itachi se usmál a zavřel oči.
,,Nikdy jsem nedoufal, že by mě někdo někdy mohl milovat. Jsem rád, že jsi byl se mnou," řekl a stiskl Narutovi ruku. Naruto věděl, že jeho čas se krátí, ale on ještě nechtěl, aby odešel.
,,Itachi," zašeptal a naklonil se k němu. ,,Nikdy na tebe nezapomenu." Itachimu hrál na rtech malý úsmev, oči ale neotvíral. ,,Miluju tě," řekl a vtiskl mu na rty poslední polibek. Těžko říct, jestli ho Itachi slyšel. Mohl jen doufat. Mohl ignorovat bolest v srdci a slzy, které se mu řinuly z očí. Nechtěl. Bolest se změnila v nenávist a slzy ze ztráty v slzy hněvu. Sliby jsou od toho, aby se porušovali.

Následuju smrt,tam kam mě vede - za tebou! 2.část

14. prosince 2011 v 11:44 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Ty zas podle mě neznáš nic jiného. Svět se netočí jen kolem ramen."
,,To sice ne, ale můj žaludek jo." Sasuke nedokázal potlačit úsmev. Rád viděl Narutovo radostné jiskření v očích, když se jednalo o jídlo.
,,Fajn, ale něco za něco," rozhodl nekompromisně Sasuke.
,,Kam tím míříš?" zeptal se Naruto, i když předem znal odpověď.
,,Večer, ty, já, nikdo kolem… co ti to říká?"
,,Hmm… úklid?" Sasuke zauvažoval jestli to jenom hraje, nebo je opravdu tak zabedněný.
,,Zkus to znovu. Hmm? Ty, já a postel…" Naruto se bavil Sasukeho výrazem.
,,Budem převlíkat postel?"
,,Jsi nemožnej," skončil diskuzi Sasuke a otočil se k němu zády.
,,No tak, nebuď takovej morous," řekl smířlivě Naruto a stoupl si před Sasukeho.
,,Furt lepší morous, než zabedněnej tupec," usadil ho. Naruto se ze začátku lekl, že Sasuke myslí vážně. Nechtěl ho rozzlobit, rád ho provokoval, stejně jako Sasuke občas jeho.
,,Co když," navrhl Naruto v smířlivém gestu. ,,Vynecháme moji večeři a přejdem rovnou k tomu… ehm stlaní?" Sasuke se pousmál a vypadalo to, že o nabídce uvažuje.
,,Večeře mi nevadí, ale chci mít jistotu."
,,Co?"
,,Menší pojistka," naklonil se k němu. ,,Předkrm." Naruto pochopil, hlavně z jeho pohledu.
,,Nemohls to říct rovnou?" Sasuke zavrtěl hlavou a s spokojeným výrazem políbil Naruta.
***
I teď se k tobě nakláním. Chci tě naposledy políbit. Vím, že to bude naposledy. Nebo snad možná… Nikdo neví, co je po smrti. Říká se, že smrt je jen začátek. Mě nezáleží na tom, co mě čeká, hlavně, když tam budeš se mnou. Já a ty.
***
Bylo pozdě večer a Naruto ležel v Sasukeho náruči a spal klidným spánkem. Sasuke ležel na boku, jednou rukou ho objímal kolem pasu a druhou si pohrával s jeho vlasy. Nemohl spát a ani nechtěl. Před chvílí oba "stlali" (doufám, že všichni chápete, co tím myslím) a, stejně jako pokaždé, mu Naruto usnul v náručí, jako spokojené štene.
I když takovýhle krásných nocích bylo spoustu, Sasuke měl pocit, že jich ubývalo. Každá taková teď mohla být poslední. Sasuke si to nerad přiznával, ale věděl, že jejich společný čas se krátí.
***
Držím tě za ruce a ty se mi díváš do očí. I když víš, co tě čeká, jsou klidné a usmíváš se na mě. Vypadá to, že mi chceš něco říct, ale mlčíš. Mluví ke mně jen tvoje oči. Tvoje ruce, propletené s mými, hřejí a udržují ve mně pocit, že se mi nezdáš. Kolem nás pobíhají lidé, ale ani jeden z nás si toho nevšímá. Prostor kolem nás žhne rudou barvou a spaluje moji kůži. Vím, že tebe to nebolí. Červená aura se mi dostává pod kůži a spálí každou jiskřičku života v mém těle. Nevnímám tu bolest. Koneckonců je znamením, že můj úmysl mi vychází a já tě budu následovat.
***
Ráno se první probudil Naruto a našel Sasukeho spát, což ho trochu překvapilo. Většinou už byl vzhůru a hnal Naruta do kuchyně. Nicméně dnes byl na nohou první Naruta a hodlal toho využít. Opatrně vyklouzl z postele, oblékl se a upaloval pro snídani. Původně chtěl uvařit sám, ale v tom případě by Sasukeho vzbudil zápach spálené pánve a hořící kuchyně, místo příjemně se linoucí vůně.
Jeho kroky mířili do místní samoobsluhy, kde otvírali už brzo ráno. Nebyl ale ani v polovině cesty, když mu zmrzl úsmev na rtech a hluboko uvnitř pocítil, že je konec.
***
Měl jsi utéct, ale ty jsi se zachoval, jako vždy. Vrhl ses do toho bezhlavě a bez přemýšlení.
Když jsem se tehdy vzbudil, došlo mi, že něco není v pořádku. Ale až křik zvenčí mě vyhnal z postele a s divokým bušením srdce hnal ulicemi Konohy k tobě.
Věděl jsem, že ať poběžím seberychleji, přijdu pozdě. I tak jsem zrychlil a v duchu se připravil na nejhorší. Když jsem doběhl na místo,poznal jsem, že den, kterého jsem se tak bál je tady. Stál jsi tam a kolem tebe jakoby hořel vzduch. Poznal jsem, že se snažíš potlačit hrozivou sílu, která se z tebe drala ven. Tušil si stejně, jak já, co tě čeká. Když jsi mě uviděl, zklidnil jsi se a zadíval se mi do očí. Prosil jsi mě za odpuštění. Nedokázal jsem se na tebe zlobit. Nikdy ani teď. Přistoupil jsem k tobě, ale zastavil mě žár vycházející z tvého těla. V očích se ti zaleskli slzy, když jsi mě viděl couvnout. Nechtěl jsi strávit svoje poslední minuty sám. Možná jsi se i trochu bál. Bál ses umřít sám, v objetí samoty.
To bych ale nikdy nedovolil. Ty jsi mě kdysi od samoty zachránil, stejně jako já tebe. Byli jsme si navzájem oporou a spřízněnou duší. Byl jsem ochotný překonat jakoukoliv bolest, abych dodržel tuhle ideu.
Udělal jsem krok v před a do těla se mi okamžitě zabodlo tisíc rozžhavených jehliček. Nevnímajíc palčivou bolest jsem k tobě přistoupil.
Teď jsem tady a přitahuju si tě do náruče. Nevnímám ten spalující, bolestivý žár, který z tebe sála a propaluje se mi skrz kůži. Vnímám jen tvoje ruce obepnuté kolem mého pasu a hlavu položenou na mém rameni. Cítím tvoje slzy, jak mi prosakují skrz tričko a pálí na kůži jako rozžhavené olovo. Je mi to jedno. Svírám tě v náručí i když vím, že právě tohle mi krátí čas. Nám oboum je jasné, že tohle je konec. Ani jeden z nás si takhle svou smrt nepředstavoval. Na druhou stranu budeme zase spolu. Ať už je to kdekoliv.
Lidem okolo to nejspíš připadá jak scéna z tragi-romantického filmu. Dva milenci se objímají, zatímco je obklopuje žár, který je zároveň zabíjí. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak zemřu. Ve skutečnosti mi to bylo jedno. Připadalo mi zbytečné to řešit. Když ale člověku umírá před očima někdo milovaný, váš pohled na smrt se změní. Říkal jsem si, že je jedno jak umřu a kdy, ale že v ten moment nechci být sám. Jakmile jednou člověk pozná lásku, chce ji mít v srdci až do poslední vteřiny.
To stejné jsi říkal ty. Nebál ses, že umřeš. Bál ses, že umřeš sám. Léta jsi prožíval v objetí samoty. Chtěl jsi se aspoň o část života podělit s někým jiným.
Najednou ke mně vzhlédneš. V tvých očích se toho odráží spoustu, jen strach tu nebyl. Byl jsem s tebou a tím jsem splnil přání tobě i sobě. Neumřít sám.
,,Miluju tě," zašeptáš a znovu si položíš hlavu na moje rameno. Zavíráš oči , stejně jako já. Příjemný pocit z vyřčených slov přebije bolest. Poslední nádech a vzpomínka na nás dva. Pak je jen tma a ticho.
Smrt není to nejhorší, co vás kdy potká, pokud nejste sami.

Následuji smrt,tam kam mě vede - za tebou! 1.část

14. prosince 2011 v 11:42 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Ty jsi tu. Já jsem tu. Jsme od sebe takový kousíček a přece hrozně daleko. 4ím víc ubíhá času, tím víc dál jsme od sebe. I když jsem přísahal, že budeme navždy, je jedna věc, která je ale i na Uchihy krátká. Teď tu stojím, dívám se ti do očí a ona mi tě bere.
***
,,Jak dlouho ještě?" zeptal se znovu nervózně vyhlížející mladý ninja. Oči "starší" osoby se k němu zvedly.
,,Měj trpělivost."
,,Měl jsem trpělivost, teď už mi ale uletěla oknem." Mladý ninja vypadal, že se za chvíli buď zhroutí zoufalstvím nebo vybuchne vzteky, jak sopka. Jeho bývalý sensei se na něj podíval. Chápal jeho náladu, ale nikdo z nich mu nemohl nijak ulehčit.
,,Jenom klid, Sasuke," promluvil a oči sklopil znovu k zemi.
,,Klid? Mám být klidný? Byl jsem klidný, když se to stalo poprvé, pak i podruhé, potřetí, počtvrté, ale teď už tu není pro klid místo. Proč nezačnete něco dělat?"
,,Sám dobře víš, že není co. Musí se s tím poprat sám," vysvětlil sannin, ale jeho oči se nezvedly od dřevěné desky stolu.
Sasuke se na něj podíval, jakoby právě vyřkl něco hodně ošklivého. Svým způsobem to udělal. Jiraya na sobě cítil jeho pohled a i když byl legendární sannin, nedokázal se mu podívat do očí. Věděl, jako všichni kolem, co se bude dít a jak to nejspíš dopadne. Pořád si říkal, že kdyby dřív jednali nebo… aspoň by neměl takové výčitky.
,,Nic neřeknete?" otázal se Sasuke a pořád sledoval Jirayu.
,,Co ti mám říct? Že je mi to líto? Že mě to mrzí? Ano, ale to nám teď nepomůže-"
,,Vy ani nechcete pomoct," vykřikl Sasuke a jeho jindy klidná a vyrovnaná nálada, rázem zmizela. ,,Pro vás jeho život nic neznamená. Vidíte v něm jen lidskou schránku. Nebojíte se o jeho život. Nezáleží vám na něm, jinak byste tu tak neseděli-"
,,Tak dost," přerušil ho Tsunade. Sasuke zmlkl a podíval se na ni pohledem očekávání. Byl zvědavý, co řekne. Věděl, že natuhle situaci žádné argumenty nejsou. ,,Naruto pro nás všechny moc znamená. Každému jinak, chápeme, že tebe to nejspíš mrzí nejvíc, ale musíš se s tím smířit."
,,Děláte si srandu?" podíval se na ni nevěřícně. ,,Smířit? Smířil jsem se smrtí svého klanu i s faktem, že Itachiho smrt nebude pětiminutová záležitost, ale s tímhle faktem se já nesmířím." S těmihle slovy odkráčel do vedlejšího pokoje. I přes výbušnou náladu za sebou zavřel dveře velmi opatrně. Nechtěl ho vzbudit.
***
V tuhle chvíli bych se nejradši probudil já. Zjistil bych, že všechno byl jen sen a já dál klidně ležím vedle tebe. Díval by ses na mě a usmíval svým typický rošťáckým úsmevem, který tolik miluji. Pak by ses zeptal, co bude k snídani. Vždycky jsi se zeptal. Jednou jsi mi řekl, že miluješ pohled na mě, když vařím. Prý působím mírumilovně, jako beránek. Zprvu mě to trochu urazilo. Ale pak jsem si rád každé ráno hrál na mírumilovného beránka, hlavně když jsem viděl tvůj uličnický úsmev. Vím, že jsi ze mě měl legraci, když jsem si jednou uvázal kolem pasu zástěru. Smál jsi se a málem jsi tehdy spadl z židle. Chvíli jsem se zlobil, ale nikdy mi to nevydrželo moc dlouho. Tvoje oči byly za všechny slova prosení a odpuštění. Stačilo, když ses na mě podíval a snesl bych ti modré z nebe. Ano takové byli tvoje oči. Modré jako nebe a čistě jako moje láska.
***
Sasuke se opatrně posadil na kraj postele a zadíval se na postavu spící uprostřed. Vypadal klidně. Opak byl ale pravdou. I když jeho specialitou byl spánek přes den, tentokrát nešlo o nic takového. Pokaždé, když spal, se mírně usmíval. Teď byla jeho tvář nečitelná.
Čekal, tiše sedící, až se probudí. Doufal, že je to naposledy. Pokaždé v to doufal. Nikdy to tak ale nebylo. Opakoval se to pořád dokola a nikdo s tím nemohl nic dělat.
Víška se pohnula a mladý blonďák se zavrtěl. Přetočil se na bok a mírně pootevřel oči. Věděl, co znamená, probrat se uprostřed dne s stísněným pocitem v srdci, zvykl si na to. Děsilo ho ale, že poslední dobou se to stávalo často a nikdo mu nechtěl říct proč.
,,Naruto?" ozval se sametový hlas. Naruto zvedl oči a upřel je na Sasukeho. Vždycky tu byl, když se probudil a v tváři měl zvláštní ustaraný výraz.
,,Usnul jsem?" zeptal se Naruto a posadil se. K jeho údivu to šlo čím dál hůř. Už si nepřipadal, jak osmnáctiletý ninja, ale jak osmdesátiletá stařenka s protézou v každém kloubu.
,,Jak jinak," odpověděl mu Sasuke s úsmevem typický pro jeho ironické poznámky. Den ode dne se, ale jeho úsmev měnil v soucitný.
,,Proč?" nechápavě se zeptal, i když věděl, že odpověď bude smyšlena.
,,Byl jsi unavený z mise."
,,Jak dopadla? Přepadli nás přece, ne? Dva Akatsuki. Bojovali jsme s nimi, nebo se mi to jen zdálo?" Sasuke se zamyslel. Nechtěl mu lhát. Neměl to ve zvyku.
,,Ne nezdálo. Když jste šli zpátky do vesnice, napadli vás Akatsuki, podle popisu to byl Kisame a Itachi." Naruto při posledním jméně zbystřil. Nikdy ho neslyšel rád. Vždycky to sebou neslo možnost, že Sasuke odejde, i když mu už měsíce slibuje opak. ,,Bojovali jste a ty jsi pustil Kyubiho ven. Pak jsi omdlel."
,,Aha. A jsou všichni v pořádku?" Sasuke se usmál. Vždycky mu záleželo hlavně na ostatních. I kdyby se on probudil bez noh, tak hlavní je, jak jsou na tom nohy těch ostatních.
,,Samozřejmě. Hlavně díky tobě," odpověděl. Chvíli bylo ticho, než si Sasuke lehl vedle Naruta na postel a objal ho kolem ramen. ,,Jak je tobě? A žádné lži, víš, že tě vždycky prokouknu." Naruto se zamyslel. Věděl, že nemělo cenu lhát. Stejně jako tenkrát, když se před ním snažil tajit svoje city. Sasuke ho prokoukl.
,,Trochu mě bolí hlava a jsem unavený, ale jinak jsem v pohodě."
,,Musíš si odpočinout, " rozhodl Sasuke a posadil se. Naruto ho chytil za ruku, než stihl vstát.
,,Nechoď," zašeptal prosebně. Sasuke dolehl zpátky.
,,Fajn, zůstanu. Potřebuješ něco?"
Naruto kývl. ,,Pravdu," řekl. ,,Chci vědět všechno. Mám na to právo." Sasuke se zamyslel. Měl pravdu, měl by mu to říct.
,,Kyubi tě začíná pohlcovat. Zevnitř. Pokaždé, když ho použiješ, jsi blíž k úplnému pohlcení. Proto vždycky omdlíš a jsi čím dál tím víc unavený. Naposledy tě skoro dostal. Nikdo neví, proč se to děje. Pečeť drží Kyubiho v tobě, ale žádné jutsu mu nezabrání si tě vzít."
,,Nechápu," přiznal Naruto.
,,Dejme tomu, že jsi balónem nafouklý vzduchem. Kyubi je člověk, který z balónku vysaje všechen vzduch. Nakonec nezbyde nic." Jak mu Sasuke vysvětloval situaci, sám si ji začínal víc uvědomovat.
,,Takže mě Kyubi zabije?" zeptal se Naruto a snažil se neznít příliš vyděšeně.
,,Ano," odpověděl Sasuke roztřeseným hlasme. Nesnažil se skrývat emoce, které vystoupili s vysvětlením na povrch.
,,Proč to dělá?"
,,Nevím. Je to démon a prostě ho asi nebaví být vězněný v tvém těle."
,,Nežádal jsem se o něj," vykřikl Naruto. Najednou měl vztek.
,,Já vím. Nic to ale zatím neznamená, když už Kyubiho nepoužiješ."
,,Snažíš se mě uchlácholit? Moc dobře víš, že to nejde. Kyubi se dostane ven, kdykoliv aniž bych chtěl. Musel bych přestat plnit mise, totálně se izolovat od jakýchkoliv událostí. To nejde."
,,Takže chceš zemřít?" Poprvé řekl tohle slovo nahlas. Byl to jak zásah blesku z čistého nebe.
,,Nechci, ale… sakra copak neexistuje řešení?"
,,Tohle se vymyká jakékoliv kontrole. Nic s tím nesvedeme," přiznal. ,,Taky mě to štve. Nechci… sakra," vztekal se. Vyčítal si, že nemůže nic dělat. Nehodlal sedět jen tak na zadku a dívat se, jak mu mizí před očima. ,,Nesmíš Kyubiho použít," rozhodl. ,,I kdyby měli ostatní kvůli tomu zemřít."
,,Co? Nemůžeš po mě chtít, abych se pokaždé distancoval od boje a koukal se jak je Akatsuki kouskují. To přece… nejde. Sasuke přece je nemůžu nechat zemřít." Sasukemu nezmizel z tváře kamenný výraz.
,,Je mi to jedno," pronesl.
,,Sasuke," zašeptal nevěřícně.
,,Já tě prostě nechci ztratit," vysvětlil o něco potišeji. ,,K ostatním mě nic neváže. Nic pro mě neznamenají."
,,Ale jsou to lidi a naši přátelé."
,,Když to zachrání tebe, tak je mi to jedno. Pochop, že jediný přítel, kterého jsem kdy měl, jsi byl ty."
,,A co Sakura? Co když půjdu na misi s ní? Mám ji nechat zemřít?"
,,Moc dobře víš, co si o Sakuře myslím. Nezajímá mě a nikdy nezajímala."
,,Jak to můžeš říct, vždyť tě milovala a možná ještě pořád-"
,,Je mi to jedno," vyjel Sasuke. ,,Ty jsi pro mě priorita, copak to nechápeš? Když o tebe přijdu, přijdu o všechno. Na světě už není nikdo, kdo by tě dokázal nahradit."
Naruto zmlkl. Dělal to pro něj. Nemůže se divit Sasukeho přístupu. On už je prostě takový. Když si musí zvolit, zvolí si. Když si volil mezi ním a jeho snem, zvolil si jeho. Tenkrát nechal svůj cíl cílem a zůstal u Naruta. Nedovolil, aby se rozdělili. On by teď měl udělat to samé, pokusit se. Obětovat se pro ně dva.
***
Chtěl jsem tě ochránit, ale nedokázal jsem to. Chtěl jsem být s tebou, ale zřejmě nám to nebylo souzeno. Já se ale nevzdávám. Pořád je možnost. Pořád můžeme být spolu. Tentokrát se obětuju já. Pro mě na tomhle světě stejně už nic není. Nemám přátelé, protože je mít nechci. Od nikoho jiného nejsem schopen přijímat lásku, proto ty jsi jen jeden. Život má každý jen jeden. Jeden pokus. Smrtí, ale cesta nekončí, tos my kdysi řekl. Říkal jsi, že se nebojíš, ale stejně jsem ti viděl v očích strach a vidím ho i teď.
Stojím tu naproti tobě a dívám se ti do očí. Moje ruka se k tobě natahuje. Není cesty zpátky. Zvolil jsem si. Půjdu tam, kam mě povede smrt.
***
,,Udělám, co chceš," souhlasil nakonec Naruto. Sasuke viděl, kolik přemáhání ho to stálo.
,,Jiná volba není," řekl chlácholivě a objal ho kolem pasu. ,,Nějak se to vyřeší, časem."
,,To se neví, třeba… třeba to tak má skončit. Třeba mám-"
,,Neříkej to," varoval ho Sasuke. ,,Nestane se to."
,,Sasuke…"
,,Nesmíš o tom takhle uvažovat, jasný?" Naruto kývl, ale jen aby ho uklidnil. ,,Zkus na to zapomenout, ano? Můžeme jít ven, na ramen," navrhl. Naruto, ale zavrtěl hlavou.
,,Chci zůstat tady, s tebou," usmál se a v očích se mu povědomě zablýsklo. Než stačil ho stačil Sasuke varovat, zavěsil se mu Naruto do krku a přitiskl svoje rty na jeho. Ať už byla Sasukeho touha sebevětší, když byl v vedlejším pokoji spolek senilních ninjů, dokázal se ovládat.
,,Naruto-" začal, ale Naruto ho nenechal dlouho mluvit. Právě ve chvíli, kdy chtěl zajít Naruto trochu dál, se otevřely dveře.
,,Pardon, že rušíme," ozvalo se. Naruto se odlepil od Sasukeho a otočil se ke dveřím. V čele byl šklebící se Jiraya a za ním poněkud nečitelná Tsunade a nejspíš šokovaný Kakashi. ,,Můžem přijít jindy," navrhl Jiraya, ale ve skutečnosti se neměl vůbec k odchodu.
,,Co tu chcou?" zeptal se Naruto.
,,Jen jsme tě chtěli zkontrolovat a ujistit se, že ti nic není," vysvětlila Tsunade.
,,Myslím, že mu je víc než dobře," uchechtl se Jiraya. Naruto zrudl.
,,Ať vypadnou," otočil se k Sasukemu. Sasuke jen pokrčil rameny.
,,Tsunade tě musí prohlédnout," vysvětlil a vstal.
,,Proč?"
,,Jen pro jistotu," chopila se slova Tsunade.
,,Ví to," přiznal Sasuke. Tsunade se zamračila. Zřejmě se jí to nelíbilo.
,,Aha, dobře. Možná je to tak lepší," řekla. ,,Pak tedy určitě chápeš, že tě musím zkontrolovat." Naruto se znovu podíval na Sasukeho. Ten kývl a zamířil ke dveřím.
,,Bude to jen chvilka," slíbil a společně s ostatními vyšli ven.
,,Co jste se vy dva chystali dělat?" zeptal se Jiraya.
,,Nic, co by vás mělo zajímat," zavrčel na něj Sasuke.
,,No tak, nebuď taková netykavka."
,,Vlezete k nám do pokoje a pak se ještě ptáte, co jsme chtěli dělat? Copak vám došli ženský na šmírování, že teď otravujete nás."
,,Neber si to zle. Vy prostě pozornost přitahujete. Mít vás dva v jednom týmu bylo předzvěstí pohromy a nikdo nejspíš nečekal tohle."
,,Odjakživa jsme byli přátelé," prohlásil Sasuke, ale pak uvědomil si, jak pitomě to zní.
,,Definuj odjakživa?" řekl Kakashi. ,,Od začátku jste si lezli na nervy. Snad Sakura ho držela v týmu."
,,Chcete, abych žárlil?"
,,Na druhou stranu," pokračoval Kakashi a nedbal Sasukeho dotazu. ,,To bylo dobře. On miloval Sakuru a ona tebe. To Naruta kolikrát vyburcovalo k zlepšení. Měl se za co prát."
,,O co vám jde?"
,,Klid Sasuke, on už ji přece nemiluje," vložil se do rozhovoru Jiraya. ,,Možná."
,,Jak možná?"
,,Mě se Naruto nesvěřuje," přiznal Jiraya. ,,Co víš, co se mu honí hlavou." Sasuke se na ně zamračil. Právě ve chvíli, kdy Sasuke zvažoval jestli je má vyhodit z okna nebo vykopnout dveřmi, vešla Tsunade.
,,Všechno je v pořádku," ujistila je. Sasuke kolem ní prošel do pokoje. Naruto seděl na posteli a díval se do země.
,,Nepřemýšlej nad tím, nemá to smysl," řekl a Naruto k němu zvedl hlavu.
,,Tsunade mi to všechno zopakovala. na rozdíl od tebe, nešetřila slovem zemřít." Sasuke se otočil k Tsunade. Tak jen pokrčila rameny.
,,Když už to má vědět, tak se vším všady. Nemůžeš ho krmit nadějemi jen, aby se z toho nezhroutil."
,,Řekla jste mu, že zemře?"
,,Ne, jen že je to vysoce pravděpodobné."
,,A je?"
,,Znáš situaci, tak si odpověz sám."
***
Tehdy jsem si odpověděl, ale špatne. I když všechno bylo jasné, já pořád věřil v opak. Tehdy jsme to nebyl já. Nebyl jsem to já, od doby, kdy jsi mě objal. Tvoje náruč, slova, doteky, to všechno mění lidi. Když jsem chtěl odejít, nesnažil ses mi bránit, jen jsi řekl, že mi věříš. Tehdy jsem ještě nic nevěděl, nic o tvých citech, nic o mých, ale zůstal jsem. Šel jsem za tebou. Viděla jsem na tobě, že jsi štastný, že jsem přišel. Snažil ses všechno maskovat, ale já tě prokoukl. Donutil jsem tě říct pravdu. Nechtěl jsi. Bál jsi se, že nám to zničí přátelství. Nakonec jsi, ale podlehl a řekl všechno. Vždycky jsi mi říkal, že to jsou moje oči, způsob jakým se na tebe dívám, čemu podlehneš. Tehdy tomu bylo taky tak. A stejně i každou noc, kterou jsme spolu strávili. Nakonec jsem zůstal. Dal jsem ti slib, že zůstaneme navždy spolu. Že já budu tam, kde budeš ty. Uchihové svoje sliby drží. Jsem tady a ty stojíš naproti mně. V tvých očích je stále důvěra. Věříš mi, že neodejdu, že tě neopustím. Že splním svůj slib.
***
Po tom, co Sasuke úspešne všechny vykopal z bytu, se vrátil k Narutovi do pokoje.
,,Ani jednoho nesmíš brát vážně. Tsunade je stará zapšklá a nevíc, co je to život, Jiraya už se jak pitomec narodil a Kakashi prostě drží krok," řekl a posadil se vedle něho.
,,Na druhé straně mají pravdu," dodal Naruto. ,,Stane se to, ať chcem nebo ne."
,,Takhle nesmíš uvažovat."
,,A jak mám uvažovat?" vykřikl Naruto hlasitěji než původně chtěl. ,,Kde je tvoje chladná povaha, které se rozhoduje správně, bez průchodu citů? Kdyby se jednalo o někoho jiného, neřešil bys to. Je to jak to je a šmytec."
,,Tady jde ale o tebe. Co má udělat. Kleknout si a s pláčem ti říct, že o tebe prostě nechci přijít?!"
,,Udělal bys to?" zeptal se Naruto.
,,Co?"
,,No, jestli bys to opravdu udělal?" Sasuke zmlkl. Pro jednou jeho pusa předběhla rozum.
,,Kdyby tě to přesvědčilo a zachránilo ti to život, tak ano," řekl nakonec. Doufal jen, že to po něm nebude Naruto opravdu chtít.
,,Rozhodně by stálo za to to vidět. Pro pobavení."
,,Dobrý vědět, že ti citový vyznání připadaj směšný."
,,Jen v tvým podání," usmál se Naruto. Vyznání lásky v Sasukeho verzi bylo přitáhnout si člověka k sobě a zulíbat ho. Ale nedalo se říct, že to Narutovi vadilo. Sasuke byl výborný ninja, věrný přítel a ani v intimnějších věcech nebyl vůbec k zahození.
,,Půjdeme se najíst," navrhl najednou Naruto.
,,Zase ramen?" zeptal se trochu otráveně Sasuke.
,,Znáš něco lepšího?".

Nikdy není pozdě 2.část

14. prosince 2011 v 11:40 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Naruto se snažil usnout, ale nedařilo se mu to. Už k večeru tu někdo klepal, ale Naruto neotvíral. Nijak nereagoval. Netoužil nikoho vidět. Chtěl být sám. Tak koneckonců byl a bude navždy.
Posadil se a zadíval před sebe. Jeho byt se mu zdál najednou tak velký, temný. Nechtělo se mu vstávat, neměl hlad ani žízeň. To co chtěl, ztratil.
"Co jsem si myslel," zaskuhral Naruto a přitáhl si nohy k tělu. Cítil se sám.
"Myslel si dobře," ozvalo se a něčí ruce ho objali. Naruto mu neviděl do tváře, ale poznal hlas.
"Sasuke?" Sasuke vzal jeho hlavu do dlaní a donutil ho podívat se na něj.
"Odpusť mi," zašeptal Sasuke a znovu ho objal. Naruto nevěděl, co říct. Proč je tu?
"Nechápu," řekl Naruto.
"Je to trochu složité, přednější je, jestli mi dokážeš odpustit?"
"Co?"
"Jak sem ti ublížil. Jak sem tě ranil, tím co jsem řekl. Těmi lži."
"Lži? Copak… copak to, co jsi řekl, nebylo… nebylo myšleno vážně."
"Naruto, ty ani nevíš, jak mi rvalo srdce lhát ti, vidět tě, jak tě to bolí. Já ale musel."
"Proč?"
"Kvůli tobě. Se mnou tě nečeká šťastný život. Já tě chtěl jenom chránit."
"Proč jsi teda tady?"
"Věci se změnily. Odešel jsem od Orochimara."
"Takže se vracíš?" zeptal se Naruto nadějně.
"Promiň, ještě nemůžu. Přišel jsem za tebou, protože s tebou chci být aspoň chvíli."
"Já to nechápu. Copak… řekl jsi, že jsme nepřátelé a že mezi námi nic není."
"Všechno to byli lži. Ty ani nevíš, jak… jak moc tě miluju."
"Ty mě…"
"Ano a já jen doufám, že ty mě pořád taky."
"Já-já… myslíš to vážně?" Sasuke ho místo odpovědi políbil.
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji."
Naruto tomu nemohl uvěřit. Zdálo se mu to? Na skutečnost to bylo moc krásné.
Naruto se najednou rozbrečel. Všechno to na něj dolehlo a on tomu prostě nemohl uvěřit. Že je tu on s ním. Políbil ho. Říká mu, jak moc ho miluje. Objímá ho.
"Co se stalo? Proč brečíš? Udělal jsem něco špatně?" ptal se Sasuke. Nevěděl, co si pod těmi slzami má představit. Řekl něco špatného? Nějak mu zase ublížil?
"Ne, ne, já jen… prostě tomu nemůžu uvěřit."
"Vím, že jsem udělal chybu a proto jsem tady," stíral mu slzy. "Řekni, že není pozdě, že ke mně pořád něco cítíš." Naruto chvíli mlčel. Co mu měl říct?
"Naruto?"
"Nikdy není pozdě," řekl konečně a políbil ho. Sasuke ho objal pevněji. Nejradši by ho nikdy nepustil. Tušil kam tohle bude směřovat a nemohl…
"Počkej," odtrhl se Sasuke. "I když… i když se to stane, ráno až se probudíš tu nebudu. Musím odejít. Ještě se nemůžu vrátit."
"Říkal jsi, že jsi od něj odešel."
"Taky ano. Teď se ho musím zbavit. Musím mu v něčem zabránit," řekl. "Je mi to líto. Chtěl bych tu s tebou zůstat," dodal, když viděl, jak Naruto posmutněl.
"Vrátíš se? Jednou?"
"Já nevím, nechci ti dávat falešné naděje. Nikdy ale nepřestanu doufat."
"Stejně… nechci na to teď myslet," řekl a nemyslel na to, co bude ráno. Vnímal jen přítomnost.
Ještě před svítáním Sasuke vstal a oblékl se. Chvíli se díval na spícího Naruta. Nechtěl ho opouštět. Ta předešlá noc… byla krásná a Sasuke nechtěl Naruta opouštět. Ale musel, dokud spí. Takhle je loučení snadnější.
Naklonil se nad něj a naposledy ho políbil. Pak zmizel. Z jeho bytu. Z vesnice a na nějaký čas i z jeho z života.
Když se Naruto o několik hodin později probudil, byl sám. Přesně jak Sasuke slíbil. Možná si myslel, že tou nocí ho nějak přemluví a on zůstane. Jenže ne. Byl tady sám, on byl pryč. Ani se s ním nemohl rozloučit. Ale doufal, že se jednou vrátí. Nikdy nepřestane doufat. Nikdy.

Nikdy není pozdě 1.část

14. prosince 2011 v 11:37 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Všichni všechno víte, od minule se nic nezměnilo," posadila se Tsunade a skončila poradu. Kývnutím propustila skupinku ninjů. Všichni stereotypně vyšli ven a před budovou se rozešli. Měli půl hodiny na sbalení věcí.
Naruto nic balit nemusel. Od poslední mise si nevybalil. On si vlastně už vůbec nevybaloval. Chtěl být připraven.
Vzal si batoh a zamířil k bráně. Byl tam jako první, ostatně jako vždycky-poslední dobou. Vždycky měl čas přemýšlet. Přemýšlet co mu řekne, až ho uvidí. Jenže nikdy nešlo nic podle plánu. Nemohl mu říct všechno, co chtěl. Ne před ostatníma. Potřeboval s ním být chvíli sám. Věřil, že když se to povede, přesvědčí ho, aby se vrátil.
"Naruto?" Sakuřin hlas ho probral z přemýšlení. I ona si určitě přála, aby se Sasuke vrátil. Viděl jí to na očích. Pokaždé, když se jim ho podařilo najít, viděl, jak ho očima prosí, aby se vrátil. Jenže on je vždycky bezcitně odmítl.
Pár minut na to dorazili i Sai a Yamato. Naruto by je nejradši z týmu vyšoupl. Oni neměli důvod Sasukeho zachránit. Nic je k němu nevázalo. Jeho a Sakuru ano. Jenže taky věděl, že je potřebuje. Sai doplňuje potřebnou trojici a Yamato je tu kvůli Kyubimu. Když se cokoliv stane, on zasáhne, jinak by mohl někomu ublížit.
"Tak vyrazíme," zavelel Yamato. Neměli určený cíl cesty. Pokaždé došli na místo, kde sídlili naposledy a odtam sledovali jejich stopu. Zabralo jim to den dva, než je našli. Pokaždé se jim to povedlo, skoro jakoby chtěli, aby je našli. Tentokrát to, ale bude jinak. Bude to podle něj.
"Tak jsme skoro u cíle. Přespíme tady a ráno se vydáme na cestu," oznámil Yamato. Naruto se zadíval na jeskyni asi míli od nich. Stmívalo se a až všichni usnou, přijde změna plánu. Přijde čas na jeho plán.
Čekat až všichni usnou bylo jak čekat na smilování boží. Yamato ho pořád pozoroval a nejspíš něco tušil. Nic ale neřekl a i kdyby se ho někdo pokusil zastavit, neuspěl by. Byl ochotný je i svázat. Zajde tak daleko, jak jen to půjde, aby s ním mohl mluvit.
Naruto bojoval s únavou dokud si nebyl jistý, že všichni spí. Věděl, že má čas do rána. Možná je tohle poslední pokus. Ať už dopadne pozitivně nebo negativně.
Naruto se opatrně zvedl. Zkusmo udělal pár kroků. Nikdo se neprobral. Rozhodl se, že poběží. Je to kousek, ale on chce mít víc času.
"Kam jdeš?" ozvalo se za ním. Narutovi se málem zastavilo srdce.
"Jdeš za ním?" zeptal se znovu.
"Musím. Nech mě jít, ráno se vrátím," řekl a vyrazil. Nedal Saiovi šanci ho zastavit. On se ho ani nesnažil zastavit. Nebyl přeborník na lidské vztahy, ale poznal, že mezi Narutem a Sasukem je něco zvláštního. Něco, co vás žádná knížka nenaučí.
Rychlostí, jakou běžel, byl do pěti minut u jeskyně. Zastavil se o podíval se dovnitř. Znal Orochimarovi skrýše. Pokaždé šli pod zem, měli spoustu místností a za celou, co jste tama šli, jste nikoho nepotkali.
Naruto nechtěl marnit čas otvíráním každých dveří. Procházel tmavými chodbami a pokaždé se na dveře jen podíval. Jenom jedny, jenom jedny vedli k němu.
"Kde jsi?" zeptal se sám sebe Naruto a díval se po dveřích. Zkusil vycítit jeho čakru, jenže tady se na nic takového nemohl spoléhat. Tady vás vedli jen vaše instinkty a srdce.
Naruto se konečně zastavil. Díval se na dveře před sebou a ruce se mu třásli. Co když tam bude? Všechno, co chtěl říct se mu najednou vypařilo z hlavy.
Nadechl se, zavřel oči, stiskl kliku a vklouzl dovnitř. Aniž by otvíral oči, za sebou zavřel dveře a opřel se o ně. Měl otevřít oči? Ruce se mu pořád třásli a vnitřnosti se mu svírali.
Začal počítat od pěti dolů. Když se dostal k jedničce, otevřel oči. Nevěděl, co má čekat a nevěděl, jak má reagovat. Kousek od krku se mu leskla špička od ostří meče. Rukojeť svíral ten kvůli kterému tu byl. Ten, který se ho zrovna chystal zabít.
"Co tu chceš?" zeptal se. jeho ledový opovržlivý tón se nezměnil. Pořád měl ten chladný pohled bez citu. Naruto se pokaždý sám sebe ptal, kam se poděli ty oči, které dokázali tolik říct.
"Já… přišel jsem za tebou," odpověděl Naruto. Nechtěl se chovat nervózně, ale špička meče u jeho krku ho nijak neuklidňovala.
"Proč?" zněla další otázka.
"Promluvit si."
"Kde máš zbytek týmu? Zdrhli? Nebo to vzdali?"
"Ne jen… šel jsem sám. Chtěl jsem s tebou mluvit o samotě. Ostatní spí."
"A to se ani trochu nebojíš? Přijít sem, sám, to není nejlepší nápad."
"Nezabiješ mě."
"Jsi si tak jistý?" zeptal se a přitlačil špičku víc k krku.
"Jsem." Sasuke se mu zahleděl do očí. Věděl, že když by Naruto chtěl, zničil by to tu. On a Kyubi v něm mají ohromnou sílu. Větší než on sám.
"Přišel jsem za tebou. Naposledy."
"Naposledy?"
"Ať už tohle bude mít jakýkoliv výsledek. Je to naposledy, slibuju."
"A co ostatní?"
"Není nikdo jiný. Jsme jen já a Sakura, ostatní jsou jenom, aby nás hlídali."
"Dobře, dejme tomu. O čem chceš mluvit?" zeptal se Sasuke a schoval meč.
"O tobě," odpověděl Naruto. "O nás," dodal šeptem.
"O nás? Není žádné my."
"Bylo."
"Chceš mě dojmout?"
"Chci, aby ses vrátil."
"Nemám důvod se vracet. Tady je moje místo."
"U Orochimara? On tě využívá. Až budeš mít dost síly, vezme si tvoje tělo."
"Proč ti na tom tolik záleží?"
"To…" Naruto nedokázal odpovědět. On sám nevěděl, co ho Sasukemu tak táhlo. Věděl jen, že ho chce zpátky.
Sasuke sledoval, jak Naruto přemýšlí. Kdyby jenom věděl… neměl sem dneska chodit.
"Naruto měl bys jít pryč," řekl. Naruto v jeho hlase poznal změnu. Nebyl tak chladný.
"Ještě jsme si nepromluvily," namítl Naruto.
"Není o čem."
"Já myslím, že je. Chci, aby ses vrátil, prosím."
"Proč? Kvůli slibu, který jsi dal Sakuře. Možná mě miluje, ale já ji ne, a ona není zrovna pravej důvod proč se vracet." Sakura možná ne, ale byl tu někdo jiný ke komu ho to táhlo. Pokaždé toužil říct ano, že vrátí, ale nemohl.
"A někdo jiný?"
"Hmm?"
"Když se nechceš vracet kvůli Sakuře, tak kvůli někomu jinému."
"Není nikdo jiný." Sledoval, jak se Narutovi v očích odrazila síla jeho slov.
"Tak aspoň kvůli sobě."
"Proč bych měl. Já chci tohle." Naruto mu nevěřil.
"Nevěřím, ty patříš k nám, do Listové."
"Nikdy jsem tam nepatřil. Můj úděl je zabít Itachiho, i kdyby skrz Orochimara."
"Itachiho můžeme zabít spolu, nepotřebuješ k tomu Orochimara."
"Je to moje věc."
"Byli jsme tým, pamatuješ?" Pamatoval. Pamatoval si ty dny, které trávili jako tým. Všechny mise, úkoly. Pamatoval si každou minutu.
"Ne." Znovu ten pohled. Věděl, že tím Naruta zraňuje. A on nechtěl. Chtěl by… chtěl by ho obejmout a říct mu, že se vrátí, kvůli němu, kvůli nim.
Nikdy mu to neřekl. Neodvážil se, protože věděl kam jeho život směřuje. S ním by Naruto nebyl v bezpečí a jen by se trápil. Jenže, teď ho tu měl před sebou a viděl mu v očích neklid.
"Co když… co když ti řeknu, že je tu jeden člověk, který stojí o tvůj návrat?" Naruto se na něj podíval pohledem plný naděje.
Ne prosím, ať to neříká, prosil Sasuke.
"Že je tu někdo, kdo o tebe stojí, přeje si mít tě zpátky."
"Nikdo takový není," řekl Sasuke a snažil si zachovat ledový tón. Přitom uvnitř pod těmi slovy tál.
"Ale je, jen to nechceš vidět." Ale chci, jen nemůžu.
"Snažíš se…"
"Já… chci tě zpátky, protože… protože mi na tobě záleží a když si vzpomenu na nás jako tým… jsou to hezké vzpomínky."
"Nevíš, co mluvíš."
"Vím, moc dobře to vím." Naruto se k němu začínal přibližovat.
"Je to…"
"Chci tě zpátky," přerušil ho Naruto a přitiskl se k němu. Objetí Sasukeho ochromilo. Po tomhle vždycky toužil. Objímat ho. Teď to udělal Naruto sám a on to bude odmítnout.
"Miluju tě Sasuke," zašeptal Naruto. Sasuke zavřel oči a nechal ty slova vplout do jeho hlavy. Chtěl mu říct, jak moc ho miluje, jak moc chce být s ním. Chtěl toho tolik říct. Chtěl ho políbit a už nikdy nepouštět.
"Prosím, vrať se mi," zašeptal Naruto. Sasuke srdce křičelo ano, ale z úst vyšlo něco jiného.
"Opravdu dojemné," řekl.
"C-co?" odtáhl se Naruto a podíval se mu do očí.
"Chceš mě dojmout a přimět, abych se vrátil?"
"Já…"
"Myslel sis, že bych tě mohl někdy milovat? Tebe? Jsme nepřátelé, mezi námi nic není." Jeho slova byli jak vražená dýka do zad. Naruto potlačoval slzy. Nečekal takovou odpověď. Nečekal, že ho to tak zasáhne.
Sasuke pozoroval, jak se Naruto pod jeho slovy zmenšuje. Viděl, jak bojuje se slzami. Jak se mu třesou rty. Tolik toužil ho obejmout a utěšit. Nechce ho vidět brečet. Vědět, že mu ublížil, že ho ranil.
"Měl by jsi jít a dodržet svůj slib. Jen tu marníte čas," pokračoval Sasuke. Věděl, že je to kruté, ale on to musel udělat. Jeho osud nebyl slučitelný s Narutovým. Oni dva nemůžou být spolu.
"Dobře," řekl sklesle Naruto a otočil se k němu zády. "Promiň, že jsem obtěžoval. Už tě nebudem hledat." Teď, když k němu Naruto stál zády, mohl Sasuke opustit od ledového pohledu. Díval se na Narutova záda a v duchu ho prosil za odpuštění. Čekal až se dá do pohybu. I on sám neměl daleko do slz. Naposledy brečel při smrti rodičů, ale tohle mu dokázalo vehnat slzy do očí. Odháněl od sebe člověka, kterého miluje a který je ho schopný milovat. Věděl, že to Naruta bolí, ale věděl, že to překoná.
Konečně se dal Naruto do pohybu. Sasuke sledoval, jak odchází z místnosti a tím i z jeho života. Ruce ho svrběli, jak se po něm chtěl natáhnout a sevřít ho v objetí. Kousal se do rtů, aby ho nezavolal zpátky. Musel ho nechat jít. Už jen pro to, jak ho miluje.
Dveře se zavřeli a oddělil tak od sebe dva lidi, kteří se milují. Sasuke se zhroutil na zem a schoval si hlavu do dlaní. Nedokázal brečet. Srdce se mu svíralo tupou bolestí, ale slzy si nedokázali najít cestu ven.
Naruto se cestou do tábora loudal. Přemýšlel o tom, co mu Sasuke řekl. V polovině cesty se k myšlenkám přidali slzy. Své návštěvy nelitoval. Je lepší vědět na čem je, než se pořád trápit. Měl tušit, že by ho Sasuke nikdy nemiloval. Jsou příliš odlišní. Jeho slova ho bolela. Pokaždé, když si na vzpomněl, bylo to jako by mu někdo vrazil dýku do hrudi. Na chvíli se musel zastavit a zhluboka se nadechnout. Měl pocit, že se dusí. Všechny ty slova ho tížili, jak stokilový kámen. Měl pocit, že už pro něj života nemá smysl. Ztratil svůj smysl. Svoje srdce nechal u Sasukeho a ten ho zahodil. Nemá cenu se snažit. Snažil se zachránit jeho a zklamal.
Když se vrátil do tábora, už bylo světlo. Všichni byli vzhůru a nejspíš nebyli nadšeni jeho nočním odchodem. Jenom Sai se na něj díval s trochou pochopení.
"Vracíme se do vesnice," oznámil Naruto.
"Co? Jakto? Máme přece…" nechápala Sakura.
"Prostě se vracíme. Nemá cenu za Sasuke pořád běhat. Nechce se vrátit a my to musíme respektovat." Naruto všechno řekl bezcitně. Jeho bolest se změnila v vztek. Už ho nelitoval, v tuhle chvíli ho nenáviděl.
"Myslela jsem, že…"
"Tak už nemysli. Vracíme se. já tedy určitě, vy klidně pokračujte a proste ho na kolenou. Já už to nemám zapotřebí."
Naruto se rozběhl k vesnici. Bylo mu jedno jestli ho následují nebo ne. Chtěl být pryč, co nejdál.
Do vesnice se dostal během pár hodin. Zavřel se u sebe v bytu a lehl si do postele. Nikoho k sobě nehodlal pustit. Bylo mu jedno, kolik problému z toho bude mít. Ať si klidně Tsunade postaví na hlavu. Nechce teď nikoho vidět.
Několik hodin ležel na posteli a díval se před sebe. Snažil se na nic nemyslet a vztek v něm ustupoval a nahrazovala ho znovu bolest. Slzy nechal volně stékat po tváři. Bylo mu všechno jedno.
Sasuke mířil za Orochimarem. Potřeboval s ním probrat následující trénink. Potřeboval se zebe dostat všechny pocity a v tom mu pomáhal jedině trénink.
Zastavil se u dveří jeho pokoje. Slyšel zevnitř hlasy.
"Myslíte, že s tím bude Sasuke souhlasit?"
"Souhlasit? Sasukeho k té vesnici už dávno nic neváže, pohání ho jen pomsta. Jeho tělo a síla je dokonalým nástrojem. Čím dřív tím líp."
"Sasukeho k vesnici možná nic neváže, ale co když k němu ano?"
"Myslíš, že by ho miloval? Tenhle cit Sasuke nezná. Pohání ho jen pomsta. Pro zabití bratra by udělal cokoliv."
"I smrt kamaráda?"
"Proč jsi najednou, tak sentimentální? Pokud o tom Sasuke nebude vědět, tím líp. Navíc, až získám jeho tělo, nebude schopný mi zabránit v mém počínání. Musím získat Kyubiho dřív než Akatsuki."
Sasuke couvl. Víc slyšet nepotřeboval. Rozběhl se zpátky k svému pokoji. Nehodlal být nástrojem k vraždě Naruta. Nemohl. Věděl, že Orochimaru chce jeho tělo, ale nijak to nestavěl do popředí. Jeho plán skrz něj vzít Narutovi Kyubiho a tím ho zabít, nemohl dovolit. Chtěl ho od sebe odehnat, aby ho chránil a přitom ho jen poslal na smrt. Nemohl ho nechat zabít. Orochimaru se plete. On dokáže milovat.

Ukážu ti cestu 2.část

14. prosince 2011 v 11:32 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
V pohodě? Možná jsem to přehnal."
"Ne, dobrý. Viděla to, že? Myslím, že už na tom rámen, jsme ji zaujali," řekl Naruto a s každým slovem mu rostla dobrá nálada. Těšilo ho to. Sasukeho, ale ne. Viděl úsměv na jeho tváři a začínal pochybovat, že to může dělat dál. Chvíle si užíval, ale pokud se to povede, bude se užírat vinnou. Pomůže mu získat Sakuru a sobě si ho ukradne. Bude trpět, když se bude dívat, jak jsou spolu. Navíc mu lže a využívá situace. Svojí vinnou. Ne, nemůže to dělat. Nemůže mu lhát.
"Naruto, nemůžu to dělat," řekl Sasuke.
"Co?"
"Promiň, ale já prostě nemůžu. Nedokážu předstírat, že spolu něco máme."
"Proč? Já vím, že je to možná trochu divné, ale… viděls to, zabírá to."
"Nemůžu to předstírat, protože nemusím. Nechci kazit naše přátelství, ale… nejde to. Byl jsi nejlepší přítel a já… já se do tebe zamiloval. Promiň, nemůžu to dělat."
Naruto nevěděl, co říct.
"To je vtip? Určitě, žertuješ, že? Je to vtip, že… není, on to není vtip?!"
"Promiň, asi jsem to zkazil, ale musel jsem to říct. Nedokážu ti lhát. Jestli pořád chceš pomoct, jsem ochotný, pokračovat."
"Sasuke, je mi líto…"
"Ne, nemusíš nic říkat. Chápu, že ke mně necítíš to stejné. Vím to, miluješ Sakuru a já to beru. Jenom jsem si myslel, že bys to měl vědět. Nechci nic měnit, pořád jsme přátelé."
"No, dobře. Jestli…"
"Myslím, že tohle Sakuru dost přesvědčilo. Zítra se s ní můžem sejít a pokusím se z ní něco vytáhnout."
"Dobře," řekl Naruto a chystal se odejít. "Víš, nechci ti nijak ubližovat, jsi si jistý, že…"
"Jsem v pohodě," ujistil ho Sasuke a na stvrzení se usmál. Naruto kývl a zamířil pryč. Sasuke se za ním díval dokud mu nezmizel z očí. Řekl sice, že je v pohodě, ale zas tak pravda to nebyla. Byl trochu zklamaný Narutovou reakcí.
Dalšíden se znovu sešli s Sakurou. Sasuke z ní měl, co nejvíc vytáhnout. Naruto se nejistě díval do stolu až nakonec vstal a omluvil se, že jde na záchod.
"Sasuke?" začala Sakura.
"Hmmm?"
"Mezi tebou a Narutem něco je?" Sasuke zpozorněl. Zabrala. Sakra!
"Proč se ptáš? Máš snad zájem?" Nehodlal chodit kolem horké kaše. Buď chce nebo nechce.
"No já, nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale když jsem vás dva viděla, nejspíš jsem možná trochu žárlila."
"Mezi námi nic není," řek a stálo ho to sílu vyslovit to. "Bohužel," dodal si pro sebe. "A myslím, že naruto nebude proti, promluvte si," dodal a vstal zrovna, když se Naruto vrátil.
"Mějte se užijte si zbytek dne," řekl Sasuke a odešel. Naruto se za ním překvapeně díval. Copak ho opravdu tak trápil. On sám pořád to vyznání lásky nestrávil, ale netušil, jak se asi cítí Sasuke.
Sasuke se chystal do postele, když uslyšel hluk a kroky. Naruto se nejspíš vrátil. V jedenáct večer. Nevěděl, co si o tom má myslet. I přesto zamířil do obýváku.
"Naruto?"
"Nazdar Sasuke," řekl Naruto. Byl střízlivý a poněkud sklíčený.
"Jak to šlo?" zeptal se Sasuke.
"No dobře, řekl bych," zamířil Naruto k svému pokoji. "Ale, nejsem si úplně jistý, tím co dělám."
"Vy jste…?"
"Ne, jenom jsme se políbili, ale nebylo to to, co jsem chtěl. Chci říct, bylo, snil jsem o tom, ale v tu chvíli to nebylo ono. Nic jsem necítil."
"Aha."
"Myslel jsem si, že vím, co chci, ale nebylo to ono. Spletl jsem se."
"A co vlastně chceš?" zeptal se Sasuke.
"Co chci? Jít spát. O zbytku už nepřemýšlím, něco jsem chtěl, ale když jsem to dostal, nebylo to ono. Sám nevím, co chci. Asi zůstanu provždy sám. Já a spánek," řekl a zmizel v pokoji.
Sasuke chvíli přemýšlel a nakonec se i on vrátil do pokoje. Co chtěl vlastně on? Doteď nad tím nepřemýšlel. Nedokázal by sestavit žebříček hodnot, věcí které jsou pro něj nejdůležitější. Nebo dokázal? Před pár dny by váhal, ale teď, když se nad tím zamyslel, by dokázala říct, co je pro něj důležité, co chce. Mělo to modré oči, blonďaté vlasy a miloval to celým svým srdcem. Chtěl by ho mít u sebe aniž by kvůli tomu musel něco předstírat, chtěl ho objímat aniž by se mu musel pak zpovídat.
Otočil se a zamířil zpátky. Vyšel z pokoje ve stejnou chvíli jako Naruto. Zastavili se asi dva metry od sebe a jen se na sebe dívali.
"Potřebuju s tebou mluvit," vyhrkli oba zaráz. Zřejmě měli na srdci to stejné.
"Začni," pobídl ho Sasuke.
"Ne ty," řekl Naruto. Chtěl si s Sasukem promluvit, ale nevěděl, že i on s ním chce mluvit a znervózněl, když ho viděl.
"Ty si řekl, že nevíš, co chceš a já jsem nad tím doteď nepřemýšlel. Včera jsem ti řekl, co k tobě cítím. Dál jsem ti pomáhal cestou k Sakuře. Vedl jsem tě špatně a mrzí mě to, ale dej mi možnost to zkusit znovu. Ukážu ti cestu. Teď už i já vím, co chci a rozhodně si to nenechám uniknout." Během celé řeči se malými krůčky přibližoval k Narutovi a s poslední větou ho chytil za ruce. Naruto ho poslouchal a s každým slovem se mu svíralo hrdlo. Teď nebyl schopný teprve ničeho. Byl zmatený už předtím, ale teď už opravdu nevěděl, co.
"Nemusíš nic říkat, jenom poslouchej. Hlavně svoje srdce. Před chvílí jsi mi řekl, že jsi políbil Sakuru, ale nebylo to ono, s čím jsi to srovnával?"
Naruto se na něj nechápavě podíval.
"Musel jsi mít něco, co za to stálo. Něco po čem jsi v tu chvíli zatoužil."
"Já-já, nejspíš jsem myslel na tebe," odhodlal se Naruto k slovu. "Vzpomněl jsem si, co jsem cítil, když jsi mě políbil ty. To jsem nejspíš chtěl."
"Pořád to chceš?" zeptal se a pomalu ho táhl k sobě do pokoje.
"Já… já si nejsem jistý."
"Když řekneš ne, nechám tě jít cestou, jakou si sám zvolíš." Naruto kývl. Věřil mu. Dřív byli rivalové, pak nejlepšími přáteli. Co jsou teď je těžké říct.
Když se ráno Sasuke probudil, první, co uviděl, byla Narutova tvář. Spokoje spal na boku tváří k němu, dlaně složené u sebe pod hlavou. Zvláštní pocit vedle někoho se probouzet. Hlavně, když ta druhá osoba otevře oči a usměje se na vás.
"Zrovna teď jsi na rozcestí," řekl Sasuke a Naruta tím dost zmátl. "Můžeš odbočit, jít dál nebo se vrátit," skončil a tázavě se na něj podíval.
"Chceš vědět, co udělám?" ujistil se Naruto. Sasuke kývl. Sasuke věděl, co udělá. Ať se vydá Naruto kamkoliv, půjde za ním a neopustí ho.
"Zůstanu na místě," odpověděl konečně Naruto. "U tebe a tvého srdce."
Sasuke se usmál a v láskyplném objetí si ho přitáhl k sobě. Už žádná rozcestí a chyby, jen jistá cesta vpřed.

Ukážu ti cestu 1.část

14. prosince 2011 v 11:31 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Tmavými uličkami se kolíbavým krokem ploužila osoba. Stěny si ho přehazovali, jak míček. Konečně se zastavil a na pátý pokus stiskl kliku. Párkrát vrazil do futra než se trefil do dveří. Nějakým zázrakem se mu podařilo za sebou zavřít a rožnout v místnosti světlo.
"Naruto?" ozvalo se ode dveří. Naruto zamžoural a poznal Sasukeho stojícího u dveří do pokoje.
"Jé, Sassssuke," zašvitořil Naruto a kolébavým krokem se vydal přes pokoj.
"Proboha, cos dělal?" zeptal se Sasuke a podepřel Naruta než stihl spadnout.
"Jenom jsem trochu pil."
"Trochu?"
"Jenom malinko, dívej," naznačil palcem a ukazováčkem kolik asi vypil.
"Jo jenom to zvětši dvěstěkrát. Proč ses tak zřídil?"
"To je tajemství, víš," zakýval se Naruto. Sasuke ho raději posadil na pohovku.
"Tajemství jo?"
"Psssst, nesmíš to nikomu říct."
"Neřeknu."
"Víš, já jsem zamilovanej."
"Aha a do koho?"
"To ti nemůžu žíct," zahihňal se Naruto.
"Nemůžeš?"
"Je to tajný, víš?" Sasuke povytáhl obočí. Naruto byl na mol. Mluvil jak tříleté dítě a za každým slovem buď škytl nebo se hihňal.
"Tak kdo je to?" zeptal se znovu. Naruto se znovu zahihňal.
"S-Sakura," zašeptal.
"Aha a sme zas u toho. Ona tam byla, že?"
"Jo. Nevšímala si mě. Proč mě nemá ráda? To sem tak hroznej?"
"Když nemáš v krvi alkohol,"natáhl k Narutovi ruku a pomohl mu vstát. "Odvedu tě do pokoje, pojď."
"Proč si mě nevšímá?" ptal se dál Naruto, zatímco ho vedl Sasuke do pokoje.
"Nevím, je to ženská, tu je těžký pochopit. Podle mě bys ji měl pustit z hlavy. Do mě byla taky údajně zamilovaná a teď je to pryč."
Sasuke posadil Naruta na postel.
"Ty ji nemiluješ?"
"Ne," odpověděl stručně Sasuke.
"A koho?"
"Co?"
"Koho miluješ?" Sasuke se podíval na Naruta který se v sedu nebezpečně kýval.
"Lehni si," řekl mu a jemně do něj strčil.
"Jsi zamilovanej, poznám to," zamumlal Naruto a zachumlal se do deky. Po pár sekundách už tvrdě spal.
"Jo, poznáš," zašeptal Sasuke a odešel do svého pokoje.
Když se Naruto ráno probudil, děsně ho bolela hlava. Vadil mu sebemenší pohyb a zvuk. Vymotal se z postele a zamířil do kuchyně.
"A hele, kdo přišel," pozdravil ho Sasuke.
"Nemluv, nebo mluv, co nejmíň," chytil se Naruto za hlavu. "Co se včera stalo?"
"Utápěl si svoje zlomený srdce v alkoholu."
"Aha, a hádám že sem si vylil srdce i tobě."
"Už asi po stý."
"Ach jo," zabědoval Naruto a posadil se na židli.
"Měl bys to už nějak vyřešit," poradil Sasuke a podal mu hrnek.
"Dík," přijal Naruto a napil se. "Fuj, co to je?"
"Něco, co ti umožní aspoň trochu přijímat s klidem lidský hlas."
"Je to hnusný."
"To už jsi řekl."
"Ale když to zabere."
"Až se ti hlava srovná do latě, musíme za Tsunade."
"Tak to si pár dní počká, to se nesrovná ani v příštím miléniu."
"Musíš to vyřešit, promysli si to a konečně jednej."
"Tobě se to řekne, nikdy si nic takovýho řešit nemusel." Naruto vstal. "Jdu se umýt," dodal a odešel.
"Nemusel," odpověděl si Sasuke sám. "Zatím."
"Je tma," řekl Naruto.
"No jo, to bude tím, že je skoro noc."
"Nemám tmu rád."
"Pozitivní je, že je večer a ty jsi střízlivý." Naruto se na něj zamračil.
"Posmíváš se mým problémům?!"
"Ne. Ale prosím tě, nedrť mi tu ruku, potřebuju ji." Naruto totiž plně ovládnutý strachem, křečovitě objímal celou Sasukeho levou ruku.
"Promiň," řekl a povolil. Vzápětí se někde ozvalo šustnutí a Naruto se jí znovu chytl.
"Naruto!"
"Jsem opatrnej."
"Buď opatrnej na mou ruku." Naruto se rozhlédl kolem a pak Sasukeho pustil.
"Domů je to jen kousek."
Naruto kývl, jakože rozumí, ale neber na vědomí.
"Tohle jsou chvilky, kdy děkuješ bohu, že bydlíme spolu, co?"
"Máš to tam velký a můj byt shořel." Už půl roku byl Naruto Sasukeho spolubydlící.
"Občas je to, jak mít na krku malý dítě."
"Jakže?"
"Buď se opiješ nebo se klepeš strachy, čímž prodlužuješ dobu cesty domů z pěti minut na padesát."
Naruto se znovu zamračil.
"Nedělám to naschvál, prostě mám trochu strach."
"Fajn, podívej, dveře jsou támhle. Pět metrů do nás, když mě pustíš, bude nám to trvat tak pět vteřin." Naruto Sasukeho pustil úplně a pro jistotu zvětšil mezeru mezi nimi. Oba bez problému došli ke dveřím a Sasuke začal lovit klíče.
"Šlo by to rychleji?" pobízel ho Naruto.
"Jasně, jinak se mi tu sesypeš strachy."
Naruto mu to chtěl oplatit, když za sebou uslyšel kroky. Nebo si to spíš myslel jeho mozek.
"Pohni!"
"Zasekl se to."
Naruto už se začínal klepat strachy, protože ty tzv. "kroky" byli čím dál tím blíž. Všechno to vyvrcholilo menším větříkem, který zafoukal Narutovi kolem tváře, Narutovým křikem a prudkým pohybem, kterým se Naruto dostal před Sasukeho, aby se schoval.
"Nepřeháníš to trochu?"
"Promiň," omluvil se Naruto, ale nehnul se z místa.
"Potřebuju, abys trochu uhnul. Stačí když se posuneš doprava."
Naruto se šoupl doprava, čímž se víc přitiskl k Sasukemu. U dveří nebylo zrovna místa na rozdávání.
"A je to," odemkl Sasuke konečně dveře. Naruto vletěl dovnitř, zatímco Sasuke klidně vešel do bytu a zavřel za sebou dveře.
"Prosím tě řekni, že zvládneš usnout sám a nebudu ti muset číst pohádku," řekl Sasuke.
"Vtipný, posmívej se neštěstí ostatních."
"Neposmívám se a to tvý neštěstí se dá vyřešit."
"Jak? Jen mi řekni jak? Nevšímá si mě!"
"Chceš to řešit teď? Co kdybychom si promluvili zítra? Probereme to a najdem řešení, ano? Zítra, třeba ve tři, rámen, platí?"
"Jo, to by šlo. Tak zítra," souhlasil Naruto a zamířil do pokoje. Sasuke sledoval, jak Naruto sklíčeně vchází do pokoje a zavírá za sebou dveře. Skutečnost byla jiná než jak se zdála. Tam venku, Sasuke trochu nadával, ale přitom mu vůbec nevadilo, že se ho Naruto držel za ruku. Jediné, co mu vadilo byl Narutův zájem o Sakuru. Štval ho, snad i žárlil, nevěděl přesně, co cítí. Měl v sobě zmatek. Jediné, co mu bylo jasné jsou jeho city. Věděl, že od určité chvíle a on nevěděl, kdy zrovna to bylo, se na Naruta dívá jinak. Už ne jak na nejlepšího přítele, ale jak na nejlepší věc, která ho v životě potkala. Cítil se jak na roztrhání, když s ním byl a on měl oči jen pro Sakuru. A zítra mu má poradit, jak ji získat. On, který chce sám přemýšlet, jak získat Naruta. Nevěděl, co mu zítra řekne. Musí si to promyslet.
Sasuke seděl vedle Naruta a oba jedli rámen. Sasuke ani nevnímal, co jí. Přemýšlel, co Narutovi řekne. Přemýšlel celou noc a celý den. Čím víc přemýšlel, tím víc si uvědomoval, co vlastně cítí. Už to věděl přesně. On miloval Naruta, Naruto miloval Sakuru a Sakura, doufal v to, nemilovala Sasukeho. I tak to bylo složité.
"Tak, máš nějakou radu?" zeptal se Naruto.
"Naruto, musíme si promluvit," začal Sasuke. "Nemyslím si, že já jsem ten pravý, kdo by ti měl radit."
"Proč?"
"Věci se změnily a já už si nejsem jistý věcmi kolem sebe."
"Stalo se něco?" zeptal se Naruto. Sasuke se mu zadíval do očí. Viděl v nich starost, což mu situaci nijak neulehčovalo. Měl o něj starost, zatímco on se mu tu musí přiznat.
"Naruto, musím ti něco říct. Hlavně kvůli letem našeho přátelství."
"Fajn, dobře, jen mluv." Sasuke si v hlavě procházel, co řekne. Jak se Narutovi díval do očí, opouštěla ho odvaha. Tohle nebylo nic pro něj. On lásku neuměl vyznávat.
"Ale nejdřív k tvýmu problému, to moje není tak důležitý."
"No, tak jo, jestli ti to nevadí?!"
"Ne. Důležitější je tvůj problém s Sakurou."
"Dobře, trochu jsem přemýšlel, myslím, že by bylo dobrý, kdyby žárlila."
"Jo, to máš pravdu, to zabere na každého," souhlasil Sasuke. Už viděl sám sebe, jak žárlí na Sakuru až se bude líbat s Narutem.
"Potřebuju tebe."
"Mě?"
"Jsi kamarád a znáš mě nejlíp. Musíš předstírat, že spolu něco máme."
"Máme? My dva? To nejde." Nešlo to, protože on to nedokáže předstírat, on to chtěl.
"Bude to jen na chvilku. Pár dní budeš předstírat, že mě máš rád."
"Mám tě rád." Co mám rád, miluju tě.
"Já vím, ale… však ty víš, jak."
"Naruto, nemyslím si, že je to dobrý nápad."
"Ale je, zabere to. Četl jsem o tom tolikrát. Jenom chvíli, prosím."
"No, tak dobře."
"Díky, moc díky," zajásal Naruto a objal Sasukeho kolem krku.
"Uvidíš zabere to," dodal Naruto. To určitě, pomyslel si Sasuke.
"Ahoj, kluci," ozvalo se. Oba se otočili po hlase. Oboum se málem zastavilo srdce. Mířila k nim Sakura.
"To není dobrý," řekl Naruto.
"Ne, v pohodě, jen dýchej," uklidnil ho Sasuke a položil mu svoji ruku na jeho. "Může to hned zkusit."
"Nazdar, jak se máte?" pozdravila je Sakura. "Nevadí, když se přidám?"
"Ne," řekl Sasuke, protože Naruto se zmohl jen na otevřenou pusu. Sakura se posadil vedle Sasukeho a objednala si. Sasuke se naklonil k Narutovi a pošeptal mu do ucha.
"Zkus na ni tak necivět, má začít žárlit a ne se strachovat, že ji sežereš. zkus předstírat menší nezájem." Naruto kývl. Sasuke se usmál a narovnal se, pořád ho ale držel za ruku, což Sakura musel vidět, i kdyby byla slepá.
Nemuselo by to být tak špatné. Může být s Narutem. Má předstírat lásku, což vlastně nemusí, takže si to může i užít.
Když se najedli, vydali se všichni domů. Kousek měli stejným směrem a když se měli loučit, otočil se Sasuke k Narutovi. Sakura se zrovna otočila k odchodu, když se k Narutovi naklonil.
"Nelekni se," pošeptal mu, než chytil jeho hlavu do dlaní a přitáhl si ho pro polibek. Naruta to překvapilo. Nevěděl, co dělat. Na druhou stranu Sasuke si to užíval. O tomhle snil a teď to mohl udělat. Držel ho v náručí a líbal. Rukou sklouzl k týlu hlavy a pak k pasu, kde ho pevně objal a přitáhl k sobě. Cítil na sobě Sakuřin pohled a věděl, že to viděla. Musel ale přestat dokud mohl. Odtáhl se od Naruta, ale pořád ho držel za ramena, protože to vypadalo, že se Naruto skácí.
"Do tří dnů ji máš na stříbrným podnose," usmál se Sasuke. Naruto se vzpamatovával z toho šoku. Tušil, že tahle hra obnáší objetí a držení za ruce, ale líbat se? To si nepředstavoval. Ale musel uznat, že Sasuke líbal dobře.
"Naruto?"
"Jo?"

To nesmíme !! 2.část

14. prosince 2011 v 11:30 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Naruto si po sobě dopis přečetl a vložil do obálky. Počkal do večera a zanesl ho k Sasukemu. Hodil ho do schránky a šel domů sbalit si věci.
Dopis našla Sakura.
"Sasuke, máš tu dopis."
Sasuke si vzal obálku a vytáhl list papíru. Okamžitě poznal Narutovo písmo. Zůstal venku a hltal slova v dopise. Jak řádky ubíhali, přibývalo bolesti v srdci. Sasuke si ho přečetl několikrát. Nemohl uvěřit tomu, že Naruto odchází a už dnes. Proč? Proč mu nic neřekl? Proč ho opouští?
"Děje se něco?" zeptala se Sakura. Sasuke nevěděl, co říct. Měl ji zase lhát? Tohle už nemohl dál táhnout.
"Sasuke poslyš, já o vás dvou vím," řekla najednou. Sasuke se na ni překvapeně podíval.
"Víš?"
"Viděla jsem vás, když jsem se tenkrát vrátila od doktora. Slyšela jsem všechno, co jsi řekl. Tsunade mi řekla, že naruto odchází. To ti píše, že?"
"Sakuro já…"
"Je mi jasné, že Naruto nechtěl nic ničit, ale jenom si tak ubližuje. Jde na tobě vidět, jak moc ho máš rád, takže za ním běž a promluv si s ním."
"Ale co ty?"
"Vím, že mezi náma to nikdy nebylo takový jak bych chtěla. Myslela sem, že mě začneš časem milovat a když jsem zjistila, že čekám dítě, tak… mýlila jsem se. Chci, abys byl šťastný a to budeš jen s Narutem. Já to zvládnu a kdykoliv sem můžeš zajít."
Sasuke ji trpělivě vyslechl. Odpustila mu. Dávala mu šanci.
"Díky," řekl Sasuke a rozběhl se k bráně.
Dorazil, právě, když Naruto prošel skrz.
"Naruto," zakřičel a Naruto se zastavil. Když viděl Sasuke, nevěděl jestli se má radovat nebo utíkat.
"Co tady děláš? Chtěl jsem…"
"Ty nikam nepůjdeš. Nemůžeš."
"Proč? Je to jediná možnost."
"Ne ty si myslíš, že je to jediná možnost. Ale není. Mluvil jsem s Sakurou a ona o nás věděla a chce, abychom byli spolu můžeš se vrátit."
"Ne to nejde," řekl Naruto. Sasuke ho nechápal. Právě mu řekl, že Sakura proti tomu nic nemá.
"Možná řekla, že jí to nevadí, ale ona tě pořád miluje a pokaždé, když bych ji viděl bych cítil výčitky. Já odejít musím. A tebe do toho nutit nemůžu."
"Ale já chci, chci být s tebou."
"Nemůžeš, Sakura tě tu potřebuje. Pochop mi prostě nemůžem být spolu. Máš dítě a ženu."
"Rozvedu se."
"Pořád je to tu dítě."
"Naruto, copak ty nechceš být se mnou."
"Chci, ale nejde to."
"Naruto podívej se na mě," řekl Sasuke a vzal jeho hlavu do dlaní. "Potřebuju tě. Miluju tě."
Naruto zavrtěl hlavou. Musí jít.
"Nedělej to těžší, prosím."
"Nenechám tě odejít," nepouštěl ho. "Copak ty mě nemiluješ?"
"Já…já… miluju, a moc. Chci s tebou být, navždy, ale teď to nejde."
"A kdy?"
"Nevím. Dej mi čas."
"Naruto, slib mi, přísahej, že se vrátíš."
"Já…"
"Prosím, jinak tě nepustím."
"Dobře, slibuju. Vrátím se. Ty mi slib, že svojí dceři nevezmeš otce."
"Ale…"
"Až se vrátím, chci, aby ti říkala táto a já se nemusel cítit provinile, protože jsem rozbil rodinu."
"Nechtěj po mě, abych k Sakuře předstíral lásku."
"Ne, to nechci. Jen chci, abys tu počkal a rozmyslel si jestli jsem pro tebe důležitější než tvůj sen. Já se rozhodl, že radši opustím svůj sen, než abych někomu ublížil."
Sasuke si rozmýšlel, co řekne. Bylo mu jasné, že Naruto odejde.
"Já tady budu čekat," slíbil Sasuke a políbil Naruta. "až se vrátíš, pořád tu pro tebe budu."
Naruto se usmál.
"Měj se dobře," rozloučil se naruto a naposledy Sasukeho políbil. Pak se otočil a mířil pryč. Sasukeho ho pozoroval dokud mu Naruto nezmizel z očí, pak zamířil domů. Věděl, že se vrátí, jednou určitě.
O dva roky později Sasuke ruku v ruce s dvouletou holčičkou mířili k bráně. Dnes byl ten den, kdy měl přijít. On slibu dodržel a teď byla řada na něm. Zastavili se mezi bránou a čekali.
"Hele tati, už jde," zajásala černovlasá holčička. Sasuke se zahleděl mezi stromy a opravdu mezi nimi šel. Když je uviděl, zrychlil a za pár vteřin už byl od nich pár metrů. Viděl, že Sasuke není sám. Trochu ho to zarazilo. To musí být ona.
Chtěl něco říct, ale jakmile byl na dosah, Sasuke ho objal.
"Chyběls mi," zašeptal Sasuke.
"Ty mě taky," přiznal Naruto. Byl tolik rád, že ho zase vidí, může obejmout.
"Tati, to je ten pán, co tě má rád?" zašvitořila holčička.
"Ano, tohle je Naruto," představil je. Dívenka k Narutovi natáhla ručku. Naruto chvíli váhal, ale stiskl ji jí.
"Jsem Naruto," řekl a sklonil se k ní.
"Já vím, tatínek mi o vás říkal. Řekl, že jste mu slíbil a vrátíte se. Prej ho máte moc rád."
"No mám a doufám, že on mě pořád taky."
"Jo, říkal mi, že vás miluje," pošeptala mu a zachichotala se. Naruto se podíval na Sasukeho. Ten jen pokrčil rameny.
"Lepší teď než nikdy."
"Jo, asi jo."
"Půjdeme domu? Tatínek tam pro vás nachystal překvapení."
"Opravdu, taky pro něj něco mám," řekl Narovnal se. Holčička se okamžitě rozběhla napřed a s výskotem poskakovala.
"Takže je všechno v pořádku?" zeptal se Sasuke.
"Všechno, i když jsem se trochu bál vrátit, ale slíbil jsem ti to a navíc tě mám hrozně rád," řekl dětským hláskem a zasmál se. "A ty mě prej miluješ."
"Nikdy jsem nepřestal."
"Takže to prodloužení o přeložení, můžu roztrhat."
"Musíš," usmál se Sasuke a stiskl Narutovi ruku.

To nesmíme !! 1.část

14. prosince 2011 v 11:28 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Nad vesnicí se snášela tma. Bylo něco málo před půlnocí a ulice byli přeplněné lidmi. Všichni mířili jedním směrem. Sníh jim křupal pod nohama a jejich štěbetání bylo slyšet i v vedlejší vesnici.
Naruto se prodíral davem lidí. Otravovalo ho každému se omlouvat, protože "nesplýval s proudem", ale mířil opačným směrem. Konečně dorazil k cíli a zmrzlými prsty zazvonil. Uslyšel hlasy a pár vteřin na to mu otevřeli.
"Ahoj Sasuke, jdete?"
"Jo, dej nám tak tři týdny," řekl Sasuke a pustil Naruta dál.
"Děje se něco?"
"Někomu je tu moc zle, aby ušel pár metrů," prohlásil Sasuke dost na hlas.
"Slyšela jsem to," ozval se ženský hlas a do předsíně vešla Sakura. Osm měsíců a nějaký ten týden těhotenství na ni už byli pěkně vidět. "Je mi líto Naruto, ale není mi nejlíp," omluvila se Narutovi.
"Nevadí, stejně je tam zima."
"Vidíš, tohle je chápavý muž," obořila se na Sasukeho. "Ale stejně byste měli jít. Nemusíte mě sebou vláčet, užijete si to i beze mě."
"Nevím jestli budu Sasukemu stačit, nemám břicho, snímky z ultrazvuku…"
"Nevadí, Sasuke se bude bavit, tak jako tak."
"Fajn, půjdu," souhlasil Sasuke.
"Tak se dobře bavte," řekla a na rozloučenou dala Sasukemu pusu.
"Tak jak to jde?" zeptal se Naruto a s Sasukem se nechal unášet davem.
"Jde to."
"To nezní moc přesvědčivě."
"Někdy si říkám jestli bys pro ni nebyl lepší ty."
"Já ji lezl na nervy, tebe vždycky milovala."
"Jenže já si nejsem, jistý jestli já ji."
"Trochu pozdě nad tím přemýšlet. Vzali jste se, čekáte dítě."
"Nic z toho nebylo plánované. Všechno to byla…"
Naruto se zamyslel. Vždycky, když je viděl spolu, přepadla ho žárlivost. Tolik mu Sakuru záviděl. I přesto přál jí štěstí a to měla s Sasukem.
Dav je zavedl na kopec, kde už byli skoro všichni. Sasuke se Narutem si našli míň přeplněné místo, pod stromem.
"Tak hele," vybafl na něj Naruto, který se hodlal vrátit k tématu. "Chceš ji opustit, nebo co?"
"Já nevím. Vím, že nemůžu, ale nefunguje to, Sakura se to sice snaží napravit, ale ani ona nedokáže všechno zachránit. Myslím, že s ní zůstávám jen kvůli tomu dítěti."
"Ach jo, třeba se to ještě spraví."
"Tohle si říkám už dva měsíce, ale já k ní nic necítím, ani když ji objímám…"
"Zkus tomu dát, ještě šanci. Třeba až se to dítě narodí se na to budeš dívat jinak. To byl přece tvůj sen, další Uchiha."
"Jo tohle ano, ale…. nevím."
"Teď na to nemysli," řekl Naruto a začal se soustředit na ohňostroj na nebi. Po pár minutách mu začala být děsná zima. Třásl se jak ratlík a do půlnoci zbývalo pár minut.
"Je ti zima?" zeptal se Sasuke. Naruto chtěl říct něco jako, jestli je slepej nebo tak. Nakonec jen kývl.
"Tohle není vhodný počasí na stání ve sněhu."
"No to není," klepal se Naruto. Zimou mu o sebe cvakali zuby.
"To se nedá, pojď sem," řekl a natáhl se po Narutovi. Obrátil ho k sobě čelem a pevně objal.
"Lepší?"
"Jo," kývl Naruto. Do tváře se mu začínala hrnout krev a on cítil, že rudne.
"Jde to vidět," usmál se Sasuke. Dívali se navzájem do očí. Byl to zvláštní pocit držet Naruto v náručí. Jiný než s Sakurou. U ní nic necítil, s Narutem cítil hřejivý pocit v srdci.
"Naruto, víš, jak sem říkal, že k Sakuře nic necítím ani když ji objímám…?" řekl a dlaněmi obejmul Narutovi tváře a lehce ho hladil.
"Já vím. Teď si uvědumuju, že jsem nežárlil na tebe, ale na Sakuru."
"Teď chcu objímat jen tebe."
"Nic jiného si nepřeju."
"Jaktože jsem si něčeho tak krásného nevšiml dřív?" zašeptal Sasuke a odhrnul mu vlasy z čela. Lidi kolem začali odpočítávat posledních deset vteřin do Nového roku.
Sasuke se k Narutovi naklonil. Chtěl ho políbit a Naruto to chtěl taky, ale přece uhnul.
"Nemůžu," řekl Naruto a rvalo mu to srdce. Sasuke se opřel čelem o Narutovo.
"Proč?"
"Nejde to, Sakura je kamarádka, promiň," řekl Naruto a odtáhl se. Sasuke ho už neobjímal, ale pořád ještě držel za ruce.
"Promiň," zopakoval a pustil se. Díval se mu do očí a začal se vzdalovat. Nakonec se otočil a odešel. Sasuke se za ním díval a nechtěl ho pustit, ale Naruto všechno rozhodl za něj.
O týden později Naruto zvonil u Sakury a Sasukeho znovu. Chtěl se držet dál, ale nevydržel to. Celý život si myslel, že mu závidí celý svět a během jedné vteřiny a jednoho obětí si uvědomil, že světu závidí jeho. Musel ho vidět, musel s ním mluvit. Aspoň ještě jednou.
Otevřel mu Sasuke a v Narutovi se začalo všechno hýbat. Žaludek se mu zauzloval, srdce mu začalo být rychleji, krev proudila do tváří.
Sasuke ho beze slova pustil dál a zavřel za ním dveře.
"Začínal jsem mít strach, párkrát jsem u tebe byl, ale…"
"Já jsem měl strach, nevěděl jdem, co bych ti měl říct."
Sasuke ho chytil za ruce.
"Musíme si promluvit, nějak se to vyřeší," ujistil ho.
"Tohle…" začal, ale přerušilo ho odemykání dveří. Do předsíně vešla Sakura. Sasuke tak tak stihl Naruta pustit.
"Naruto, ahoj. Dlouho jsem tě neviděla."
"Jo, já potřeboval být chvilku sám. Přišel jsem si jen promluvit se Sasukem, chtěl jsem něco vyřešit, ale myslím, že to nemá řešení," řekl a podíval se na Sasukeho. "Půjdu."
"Tak se měj," rozloučila se Sakura.
"Jo, ale ještě to musíme probrat," řekl Sasuke. "To řešení najdem."
Naruto kývl a odešel.
"Řešení? Nějaká mise nebo tak?" zeptala se Sakura.
"Hmm."
O den později Naruto přecházel před Sasukeho domem. Chtěl tam jít a věděl, že jednou bude muset, ale věděl, že když tam vejde, bude těžké odejít. Tolik mu chyběl. Pořád na něj myslel, nedokázal ho dostat z hlavy.
Nakonec to vzdal a zazvonil u něj. Otevřel mu znovu Sasuke.
"Je… je Sakura doma?" zeptal se. Nechtěl nic dělat, dokud nevěděl, že jsou sami.
"Ne, šla k doktorovi." Naruto se pozval dál a zabouchl za sebou dveře. Vrhl se na Sasukeho a začal ho vášnivě líbat.
"Tohle má být to řešení?" zeptal se Sasuke, když dostal příležitost.
"Moc dobře víš, že řešení není, tak to hoď za hlavu," odpověděl a začal z něj strhávat šaty.
"Ani jeden z nás není machr na hledání řešení," řekl Naruto. Sasuke se usmál.
"Jestli tohle bylo řešení, pak se mi zamlouvá," prohlásil Sasuke. Oba seděli na zemi, opřeni o pohovku, zabaleni do deky. Naruto se opíral o Sasukeho a ten ho hladil po rameni.
"Sasuke, já…" začal Naruto.
"Ne, nic neříkej. Vím, že tohle nebylo správný, ale nelituju toho a líbilo se mi to. Nikdy se tak necítil. Nechci to ničit."
"Moc dobře víš, že tohle nemá šanci."
"Ale ano, jenom tomu tu šanci musíme dát."
"Já nikomu nechci kazit rodinu," řekl Naruto a začal se oblíkat. Sasuke ho chvíli pozoroval a pak se i on začal oblíkat.
"Ale bylo to krásný, to nezapřeš," objal Naruto, když byli oba oblečeni.
"Bylo," připustil Naruto a opřel se o Sasukeho. "Krásný, ale zakázaný."
Najednou se ozvalo vrzání dveří.
"Jsem doma," ozval se Sakuřin hlas. Naruto se bolestně podíval na Sasukeho. Nechtělo se mu odejít.
"Slib, že to nevzdáš," zašeptal Sasuke a políbil ho. "Slib, že tomu dáš šanci."
"Sasuke to…"
"Slib to," šeptal Sasuke a pokaždé ho krátce políbil.
"Dobře slibuju," slíbil Naruto a odtáhl se přesně ve chvíli, kdy do obýváku vešla Sakura.
"Naruto, ráda tě vidím."
"Ahoj, přišel jsem kvůli tomu řešení."
"Našli jste ho."
"Najdem," řekl Sasuke.
"Tak já půjdu," oznámil Naruto.
"Dobře, ale pamatuj na slib," připomněl Sasuke. Naruto kývl a odešel.
"Všechno v pořádku?" zeptala se Sakura. Sasuke kývl, ale oči měl upřené k dveřím, kterými Naruto odešel.
Týden se oba neviděli. Naruto bral práce kolik mohl jen, aby nemusel s Sasukem mluvit. Přemýšlel a opravdu tomu chtěl dát šanci, protože i ta jedna chvíle byla krásná, ale ať hledal, jak hledal, nenašel řešení, které by někomu neublížilo. Sasukemu se za týden narodí dcera, nemůže jim zkazit rodinu.
Sasukeho se ho snažil kontaktovat, ale nepodařilo se mu to. Naruto mu to chtěl usnadnit, nikam to nevedlo. Neměli šanci.
Naruto se rozhodl, že když nemůže Sasuke, udělá to on. Zašel za Tsunade a požádal o přeložení. Věděl, že jednou Sasukeho potká a nevydrží jeho pohled plný naděje. Věděl, že to kazí, ale lepší kazit něco co by mohlo být, než něco co je.
Neřekl to Sasukemu, protože by mu v tom chtěl zabránit a on by jeho prosení podlehl a jen by je oba dva dál trápil.
"Opravdu to chceš udělat? Co tvůj sen stát se Hokage, jsi blízko, chceš to vzdát?" ptala se Tsunade.
"Nemám na výběr, nemůžu tu žít."
"Naruto nechceš mi říct, co se děje? Poslední dobou jsi jiný, bereš si práce za čtyři, jsi hrozně bledý a navíc… kam zmizela tvoje hyperaktivita? Vždycky jsi do všeho dával srdce, kde to je teď?"
"Dal jsem ho někomu jinému."
"Má to něco společného s Sasukem?"
Naruto zpozorněl.
"Proč?"
"I on se chová podivně. Ptá se mě na tebe a zdá se, že by ses mu měl ozvat."
"Hmm, prosím vás, neříkejte mu to, udělám to sám."
"Takže opravdu chceš odejít?"
"Jo, podepište to."
Tsunade se podívala na papír a dole ho ledabyle podepsala.
Naruto děkovně kývl a odešel.
Zamířil domů. Měl by mu to říct, ale nedokázal to z očí do očí. Rozhodl se mu to napsat.

Drahý Sasuke,
Tohle se m neříká snadno. Vím, že jsi chtěl, slíbil jsem ti, že tomu dám šanci a věř, že jsem to zkoušel, ale musíme si uvědomit, že to nemůže fungovat. Nechci kazit rodinu, která mezi tebou a Sakurou vzniká. Nemohl bych se tomu dítěti podívat do očí, protože jsem mu ukradl tátu. Nedokážu si tě ukradnou i kdybych chtěl.
Ta chvíle byla krásná a ani já toho nelituju. Pořád na to vzpomínám a vždycky to bude uchované v mém srdci. Ty na mě, ale budeš zapomenout, protože, to mě přivádí k tomu, proč ti píšu. Nedokázal bych ti to říct z očí do očí. Takže… Tsunade před chvíli podepsala moje přeložení. Nedokážu tu zůstat a potkávat tě. Ničí mě už jenom to, že tě nevidím a přitom si ode mě kousek. Bude lepší když odejdu a ulehčím nám to. Zítra odcházím a prosím tě nesnaž se mě zastavit. Snaž se na mě zapomenout, já to nedokážu, ale ty musíš. Takže se měj.
S láskou
Naruto

Z sázky láska 2.část

14. prosince 2011 v 11:27 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Přestal se soustředit na knihu a začal Naruto hladit po zádech. Naruto se zavrtěl a přitáhl se k němu blíž.
Cítil se dobře. Líp než kdy jindy a nechtěl, aby to skončilo. Nechtěl slyšet ty slova, které ho posílají domů. Chtěl tu zůstat. S ním. Tohle přece muselo něco znamenat! Všechna ta objetí, hlazení, dotyky. A ten polibek… Sasuke nenadával, nic neříkal, což znamenalo, že mu to asi nevadilo. A přísahal by, že na něm tehdy viděl malý úsměv. Jakoby se radoval, že to Naruto udělal.
Sasuke sledoval spokojenou tvář Naruta. I když měl zavřené oči, Sasuke věděl, že nespí. Na rtech mu hrál mírný úsměv.
"Neusínej," připomněl mu Sasuke. Naruto otevřel oči a zadíval se na Sasukeho.
"Promiň," zašeptal.
Sasuke se znovu začal věnovat knize s rukou pořád hladící Naruta po zádech.
Po pár hodinách knihu zaklapl a podíval se na Naruta. Ten na něj překvapeně zamrkal a čekal, co mu řekne.
"Je pozdě, dávej pozor až půjdeš domů."
Naruto zklamaně sklopil hlavu dolů. Proč ho pokaždé posílá domů?
Sasuke viděl Narutovu reakci. Chtěl mu alespoň nějak odlehčit. Sklonil se k němu a lehce ho políbil na čelo.
"Zase zítra," dodal s úsměvem, který v Narutovi znovu zažehl plamen naděje. Vylezl z příjemného objetí a zadíval se na dveře.
Opravdu musí jít? Mlčení mu dalo jasnou odpověď… musel!
Beze slova jakéhokoliv rozloučení odešel a mlčky zamířil domů.
Aniž by se ohlížel běžel bez přestávky. Ignoroval všechny, kteří se na něj podivně dívali. Teprve až u dveří se zastavil. Vzal za kliku a radostí zjistil, že je otevřeno. Vešel do bytu a zavřel za sebou. Po menší prohledání zjistil, že byt je prázdný. Sasuke tu nebyl!
Zastavil se u pohovky a zadíval se na knížku na stole. Na dnešní večer? Možná, ale tentokrát Naruto neměl náladu na předstíraní zájmu o knihu. Jediné, co chtěl byli Sasukeho uklidňující slova, nebo aspoň objetí. Musel vědět, co se stalo a jak to na Naruta zapůsobí. Hledá ho?
Koumini se zprávu dozvěděli hned jako první a Narutovi byl sdělena osobně od Tsunade. Už jen její vážný výraz bez sarkastických poznámek Narutovi naznačil, že něco není v pořádku, ale tohle… to nečekal. Nikdy smrt ostatních nebral vážně.
Když zemřel Hokage, byl smutný, ale umřel v boji, za záchranu Konohy, jako hrdina. Ale on, on byl chladnokrevně zavražděn jenom… jenom kvůli němu a tomu monstru, co má uvnitř.
Narutovi při přehrávání zprávy, zvlhli oči. Málokdy brečel. Věděl, že smrt ninjů v boji je součástí života shinobiů, ale jakákoliv zbytečná smrt, smrt bez důstojného důvodu v něm vyvolala smutek.
Byl to koneckonců jeho mistr, jeho sensei. Učil ho. Naučil ho většinu, co teď umí. A teď je mrtvý.
Naruto zamířil do kuchyně. Byla malá a v stínu zataženého dne šerá. Tak akorát místo pro Naruta.
Sedl si do nejzažšího rohu kuchyně a přitáhl si nohy k tělu. Z nudy začal prsty přejíždět po dřevěných dvířkách kuchyňské skříně. Po chvíli začal zarývat nehty do dřeva a odlupovat kousky třísek na zem. Jak se tvořila hromádka dřeva, na dvířkách zůstávali stopy krve z rozedřených prstů. Na povrch se dostalo i trochu Kyubiho a nedokázal přestat. I kdyby měl rozebrat Sasukemu celou kuchyň.
Jak hodiny ubíhali, venku se začalo stmívat a přišlo nevyhnutelné. Dveře se otevřeli a do bytu vstoupil právoplatný majitel. I on už zprávu slyšel, ale neznal ho tak dobře, takže ho to nijak nevzalo. Ale věděl, že pro Naruta je to docela něco jiného. On k němu měl blíž. Proto za ním šel do bytu, ale tam mu nikdo neotvíral. Buď chtěl být Naruta sám a nebo tam prostě nebyl. Hledal ho i na jeho oblíbených místech, ale tušil, že pokud Naruto nechce, nikdo ho nenajde. Koneckonců jeho smrt byla jako smrt někoho z rodiny. Aniž by si to možná někdo uvědomil, pro Naruta byl skoro jako otec. Strávil s ním hodně času, tolik ho toho naučil. Byl to jeden z mála z lidí s kterým byl Naruto v bezpečí. Teda aspoň podle Tsunade. Upozorňovala ho, že jeho ztráta je velká ztráta nejen pro vesnici, ale i Naruta a jeho bezpečí. Nechápal, tak zcela proč.
Naruto slyšel, že už není v bytě sám. Ale nehýbal se ani o sobě nedal vědět. Časem ho Sasuke musí najít.
Sasuke prošel obývákem a zamířil do kuchyně. Když rozsvítil světlo, našel v rohu kuchyně schouleného Naruta.
"Naruto?"
Naruto zvedl hlavu a upřel na něj modré oči. Sasuke viděl jak je má zarudlé. On sám nikdy Naruta nikdy brečet neviděl. Tolikrát ho viděl v těžkých situacích, ale slzy u něj nikdy neviděl.
"Naruto, proboha, co tu děláš?" zeptal se a klekl si před něj. Hromádka třísek ani zakrvácené ruce neušly jeho pozornosti.
"Co jsi vyváděl?" dodal a vzal jeho ruce do svých, aby na něj viděl.
"Je mrtvý," zašeptal a sklopil oči. "Nevěděl jsem kam mám jít, doma jsem nechtěl být sám."
"Byl jsem u tebe," řekl a zvedl se. "Mohl jsi zavolat nebo počkat v obýváku. Nemusel jsi se tu schovávat," pomohl mu na nohy. Naruto mu neodpověděl. Neznal odpověď. Možná se bál, že by ho Sasuke vyhnal.
"Chtěl jsem tě najít, věděl jsem, že tě to zasáhne," řekl a vedl ho do obýváku. Posadil ho na pohovku a klekl si před něj. Vzal jeho ruce do svých a zadíval se na spoustu třísek pod kůží.
"Bude to možná trochu bolet," upozornil a přiložil svoji ruku kousek nad jeho. Nebyl vyučený doktor, ale základy ovládal a věděl, jak dostat třísky z rány.
Po rukou se mu utvořil malý balónek čakry, který do sebe všechny třísky vtáhl. Naruto nehnul ani brvou, žádný projev bolesti, nic. Přitom to nebylo nic příjemného.
"Je to moje vina," zašeptal naruto když mu Sasuke léčil ruce.
"Co?"
"Zemřel kvůli mně."
"Naruto, to přece…"
"Zabili ho, protože mě chránil. Protože byl vždycky na blízku, když jsem měl problém."
"Přece jsi u toho nebyl, Akatsuki ho překvapili, neměl proti nim šanci."
"Zabili ho, protože se chtějí dostat ke mně. Ke mně a k Kyubimu."
"Kyubimu?"
"Jiraya byl jeden z mála, kdo věděl, jak ho zkrotit, když bylo potřeba. Dokázal uchránit okolí před tím monstrem, co mám v sobě. Chránil mě i před Akatsuki, protože oni chtějí Kyubiho, proto ho odstranili, aby se ke mně dostali."
Teď Sasuke pochopil, co tím Tsunade myslela. Pochopil všechno. Takže Naruto v sobě má Kyubiho.
"Možná bych jím ho měl dát, abych ušetřil další životy," dodal.
"Ne!" řekl Sasuke. "To přece nesmíš. Zemřel by jsi."
"To je jedno. Jsem nebezpečný, pro všechny. I ty jsi v nebezpečí, když jsi se mnou. Kyubi využije každé situace, aby se dostal na povrch a já ho nedokážu zastavit."
"Naruto, ty by jsi nikomu neublížil."
"Když se Kyubi dostane na povrch, už se neovládám. Je jedno jestli je poblíž někdo blízký, Kyubi zabíjí a nedívá se na to koho. I Jirayu jsem málem zabil, Sakuru jsem jednou zranil, tolikrát jsem byl nebezpečný."
Sasuke se zadíval na ztrápeného Naruta.
"Co mám dělat?" zeptal se najednou. Sasuke si nebyl přesně jistý, co tím Naruto myslí.
"Jako první, přestaneš brečet a takhle se trápit," řekl Sasuke a setřel mu slzy. "Vím, že to není lehké, vím, jak se cítíš, ale to přejde."
"Ty jsi ztratil celou rodinu," řekl Naruto.
"Ano. Ale když se rozhlídneš kolem, zjistíš, že nejsi sám."
"Nevadí mi být sám, celý život jsem byl sám, ale nikdy mi neumřel nikdo blízký."
"Ty jsi silný člověk a vždycky se k věcem dokážeš postavit z té lepší strany."
"A v téhle situaci je to která?"
"Pro mě ty."
"Hmm?"
"Nedokážu nahradit Jirayu a myslím, že snad ani nechci, ale co chci, je zůstat s tebou."
"Proč bys to dělal? Já nepotřebuju utěšovat!"
"Vím, že ne, ale… hádám, že teď se cítíš sám a máš v srdci prázdno, chci ho vyplnit, tak jako ty mě."
"Nic jsem…"
"Hlupáčku, proč myslíš, že jsem přistoupil na tvou sázku, chtěl jsem tě mít u sebe, počítal jsem s tím, plánoval jsem to."
"Ty jsi to… podrazáku," zamračil se Naruto.
"Co?"
"Podvedls mě!" zvedl se.
"Ale…"
"Zrádče!" zvedl ruce, jakoby se chystal Sasukeho zmlátit do klubíčka.
"Chytrý," řekl a ruce spustil kolem Sasukeho. "Mě by to nenapadlo," přiznal.
"Nezlobíš se?"
"Na co? Že jsi udělal něco k čemu bych se já nikdy neodvážil?"
"Tys mi dal zase pusu, což mě by chvíli trvalo."
"Byl to chvilkový výkyv citů."
"Můžeš se kývat častěji," usmál se Sasuke.
"Bylo to zajímavý," uznal Naruto. "Ta sázka a tak… měl jsi to promyšlený. Ale," zarazil se "jsi si jistý, že i domyšlený."
"Co?"
"Co když pro mě to byla jen sázka. Prohra, trest a šmytec!"
"Nejsi takový, řekl by jsi mi to dřív, ale ty sis to užíval."
"Jen jsem předstíral."
"Jasně a samou nudou jsi usnul!"
"Přesně," kývly a tvrdohlavě zkřížil ruce na prsou.
"Neumíš lhát."
"Hmmm."
"Jde ti to vidět v očích, podivně se ti lesknou, když lžeš."
Naruto se na něj překvapeně podíval.
"Kdysi mi tohle řekl Jiraya, říkal, že člověk u mě prokoukne všechno, když mě dobře zná."
"Já tě dobře znám, i když jsou věci, které jsou pro mě ještě tajemství."
Naruto zrudl.
"Takže… co budeš dělat teď?" zeptal se Naruto.
"Hmm?"
"Máš naplánovaný další kroky?"
"Můj plán se vychýlil z dráhy v okamžiku, kdy jsem tě tu našel."
"Možná je čas to nechat běžet," navrhl Naruto. "Já totiž nerad plánuju další kroky."
"Aha, no tak dobře, uvidíme kam dojdem."
"Fajn, tak teď půjdu já," zvedl se Naruto a zamířil ke dveřím.
"Půjdeš? Jsi si jistý? Myslím, jestli nechceš být sám…"
"Kvůli jeho smrti? Zvládnu to."
"Dobře, tak…"
"Uvidíme se zítra?" přerušil ho Naruto.
"Jasně," ujistil ho.
"Tak zatím," rozloučil se Naruto a otevřel dveře.
"Vlastně," zarazil se a otočil se. "Něco jsem zapomněl," dodal. Chytil Sasukeho za tričko a přitáhl si ho k sobě pro polibek.
"Teď už je to všechno," usmál se a nechal překvapeného Sasukeho samotného stát mezi dveřmi.

Z sázky láska 1.část

14. prosince 2011 v 11:24 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Sakra proč to musel udělat? Proč se do toho vůbec pouštěl?
"Sakra," zaklel už asi po sté Naruto. Už několik minut stepoval před Sasukeho bytem. A to jen kvůli té pitomé sázce. Pitomé sázce a jeho pitomému nápadu. Proč se jím vždycky nechá tak vyprovokovat?
"Tak do toho," povzbudil sám sebe Naruto a zaklepal.
"Je otevřeno," ozvalo se zevnitř. Naruto sáhl po klice a otevřel dveře. Jeho trýznitel sedl na pohovce a četl si.
Naruto za sebou zavřel dveře a postavil se k nim. Stál tak jak kůl v plotě a čekal až Sasuke něco řekne. Chvíli to trvalo a Narutovi už docházela trpělivost. Neměl sem chodit. Co na tom, že tu pitomou sázku prohrál?! Vsadil by se, že Sasuke by svou část taky nedodržel, kdyby prohrál. Ne, radši se už nikdy sázet nebude.
"Co tam, tak stojíš?" řekl Sasuke aniž by odtrhl oči od knížky. Bavil se. Jasně, že se bavil, když měl v rukou takovou moc. Kdo by se nebavil, že?
"Chceš se vsadit?"
"Máš odvahu?" podíval se Sasuke vyzývavě na Naruta. Ten se usmál.
"Jasně!"
"Tak fajn, když projedeš budeš mi týden sloužit, jako pes."
"A když prohraješ ty… hmmm, dva měsíce rámen na tvůj účet," řekl Naruto.
"Platí!"
Pitomá sázka. Prohrál o jednu otázku. Jeden jediný bod.
"Přemýšlím, co bych mohl rozkázat psovi?" řekl Sasuke pobaveně.
Naruto zatl pěsti a potlačil v sobě chuť ho vykopnout na Mars.
"Co takhle lehni?!"
"Cože?"
"Slyšel jsi, ne? Lehni!"
"Ale…"
"Nezvládneš? Tak sedni, to snad umíš ne?" řekl Sasuke a ukázal na místo u svých nohou.
Naruto chvíli nic nedělal, pak pomalým krokem došel k Sasukemu a tam se zastavil. Sasuke pořád prstem ukazoval na zem. Chce ho ponížit a zatím se mu to celkem daří.
Naruto zatl pěsti a posadil se na zem před Sasukeho nohy. Dost daleko, aby se Sasukeho nedotýkal, což bylo vzhledem k stolku, který kousíček od něj, celkem těžké.
Sasuke nic neříkal, dál pokračoval ve čtení. Ale Naruto stejně tušil, že v hlavě si tleská, že dostal Naruta na kolena.
"Určitě budu lepší, jak ty!"
"Leda ve snu, pitomče."
"Ještě uvidíš. Ten test udělám na sto procent a budu lepší, jak ty," pronesl Naruto.
Myšlenkami se tak ponořil do oné sázky, že si ani nevšiml, jak se opřel o Sasukeho nohy. Ty přesně obkreslovali křivku Narutových zad.
Naruto se neodvážil pohnout. Jestli si toho Sasuke všiml, nic neříkal a Naruto za to děkoval bohu.
Po chvíli se Naruto uvolnil a už se nebál třebas jen mrknout v domnění, že přijde o hlavu. Zjistil, že je to zvláštní pocit, být takhle blízko něj. Cítil se dobře a jakoby v bezpečí.
"Už můžeš jít," ozvalo se najednou. Naruto koukl na hodiny, které ukazovali téměř půlnoc. To tu opravdu byl pět hodin? Vůbec mu to tak nepřipadalo.
"Řekl jsem, že tě propouštím," ozvalo se znovu. Naruto vstal. Jak čekal, příjemný pocit okamžitě zmizel a Naruto se rozklepal zimou.
"Tak zítra," řekl Sasuke a oči pořád hltali knihu, které už zbývalo jen pár stránek.
Naruto kývl a pomalým krokem se loudal pryč. Doma si lehl a překvapivě rychle usnul.
Spal skoro do oběda, pak ho z postele vytáhla Tsunade osobně. Přišla mu předat pokyny pro jounina. Čímž připomněla Narutovi zkoušky, sázku a včerejší večer.
"Naruto posloucháš mě?"
"Jasně, projdu si to."
"Fajn."
"Můžu vědět, co dostal za úkol Sasuke?"
"Sasuke? Hmm, myslím, že rozdělování misí, proč?"
"Jen, tak," zavrtěl hlavou Naruto. Tsunade se dál neptala a nechala ho v domnění, že se hned vrhne do práce. Naruto, ale odložil papíry na stůl a posadil se na pohovku. Zadíval se dolů. Těšil se. Těšil se na dnešní večer. Nevěděl proč? Tedy věděl, doufal, že bude dělat to co včera a dopřeje si znovu ten příjemný pocit bezpečí. Ale proč?
"Jdeš přesně," řekl Sasuke znovu plně ponořený do knihy. Naruto neodpověděl. Nervózně přešlapoval na místě a díval se na místo na zemi.
"Chceš si zase sednout?"
Naruto nic neřekl. Jako v transu došel k Sasukemu, sedl si před něj a hlavu si opřel o jeho kolena. Znovu nastalo ticho. Naruto přemýšlel jestli to půjde takhle celý týden. Jestli ano, co pak? Začínal být na tom pocitu závislý. Co bude až skončí jeho trest a on bude znovu svobodný? Ne nebude svobodný. Bude v zajetí, bude se cítit uvězněný, daleko od toho pocitu.
Z myšlenek ho vytrhlo teplo na hlavě. Někdo se ho dotýkal. Něčí ruka spočívala na jeho hlavě.
Naruto mlčel, nehýbal se, nic neříkal. Byl jak socha.
Ruka se pohnula a začal se jemně probírat jeho vlasy. Šimralo to, ale ne dost, aby se tu začal válet smíchy. Jen tak, příjemně.
Kdyby byl kočka, začal by blahem vrnět.
Oči se mu začali klížit. Cítil se dobře, jako dítě v obětí své matky. Bezpečí a…
Naruto otevřel oči a rozhlídl se kolem sebe. Byl u sebe doma. Copak se mu to jenom zdálo?
Dotkl se vlasů, kde před pár hodinami cítil jeho ruku. Ne to bylo moc skutečné. Asi usnul a… on ho sem přenesl?
Naruto se zastavil před dveřmi. Co má říct, když se ho zeptá na včerejšek?
Nakonec si dodal odvahy a vešel dovnitř. Chvíli stál u dveří a čekal.
"Přece ses jen něco naučil, přesnosti," řekl Sasuke a usmál se na něj. Otočil k němu hlavou a podíval se na něj. Odpoutal svou pozornost od knihy, kterou držel v ruce.
"Včera jsi usnul, nechtěl jsem tě budit."
"Já… no… promiň," omlouval se Naruto a v tvářích začínal rudnout.
"Mám tu jednu knihu," řekl Sasuke "která by tě mohla zajímat," dodal. Naruto nechápal kam tím míří a hlavně, co má dělat.
"Pojď sem," řekl Sasuke. Naruto k němu došel. Sasuke po něm natáhl ruku, omotal mu ji kolem pasu a donutil Naruta posadit se mu do klína.
Naruto nevěděl, co si má myslet. Chtěl se zvednout, ale Sasukeho ruce se před ním spojili, aby drželi knihu i jemu na očích.
Naruto se na ni snažil soustředit, ale nešlo to. Myšlenky mu utíkali všemi směry. Byl tu znovu ten pocit.
Naruto bloudil očima po bledá ruce až k knížce, ale nedokázal se soustředil na písmenka, která mu bloudila po stránce.
Naruto se odvážil opřít si hlavu o Sasukeho rameno. Byl připravený na jakoukoliv nadávku, ale… Sasuke mlčel.
Po chvíli Naruto uviděl, jak jedna ruka opustila hřbet knihy a sklouzla dolů a dotkl se Naruta přes tričko. Ruku zastavil na břichu, kde Naruta přes tričko hřála jeho dlaň.
"Včera se ti líbilo, jak sem tě hladil po vlasech, že?" zašeptal Sasuke. Naruto zrudl, protože měl pravdu. Líbilo se mu to. Bylo to příjemné.
Nakonec kývl. Sasukeho na tváři pošimrali Narutovi vlasy.
Sasuke se pousmál a dál se soustředil na knihu. Přitom začal Narutovi přejíždět bříšky prstů přes tričko po břichu. Kreslil mu různé obrazce, psal neidentifikovatelné znaky, prostě co ho napadlo.
Naruto zavřel oči a nechal se kolébat příjemným pocitem.
Sasuke sklopil oči. Bylo mu divné, že Naruto se vůbec nehýbe, skoro ani nedýchá. Spal. Usnul mu v náručí, jako kotě.
Sasuke se pousmál a pohladil Naruta po vlasech.
"Naruto?" Nic.
"Naruto!" jemně s ním zatřásl.
"Hmm?" zamumlal Naruto a nespokojeně se zavrtěl.
"Je pozdě, měl bys jít."
Naruto zavrtěl hlavou.
"No tak!"
Naruto se zavrtěl a omotal ruce kolem Sasukeho pasu, aby dokázal jak moc to myslí vážně.
"Naruto!" napomenul ho Sasuke a pokusil se ho od sebe odtáhnout. Naruto se ho, ale držel jako klíště.
"Napůl spíš, měl bys jít domů."
"Nechci," zahuhlal.
"Naruto!"
Naruto chvíli nijak nereagoval, pak ale stáhl ruce a odtáhl se od Sasukeho.
"Tak já půjdu," řekl a postavil se.
"Tak zítra," rozloučil se Sasuke.
Naruto kývl a zamířil ke dveřím. Tam se zastavil a na chvíli se zamyslel. Pak, aniž by věděl, co dělá, se otočil zamířil k Sasukemu. Ten se na něj překvapivě podíval. Než, ale stačil cokoliv říct, Naruto ho políbil. Jemně, krátce, nesměle.
Naruto sám nemohl uvěřit tomu, co dělá. V jednu chvíli stál u dveří a teď stojí u Sasukeho a dívá se mu do očí.
Sasuke už otvíral pusu, aby něco řekl, ale nestihl to. Aniž by něco postřehl, dveře se zabouchly a Naruto byl fuč.
Sasuke se usmál. Nemohl popřít, že v tohle doufal. Jenom si netroufal tvrdit, kdy se k tomu Naruto odhodlá.
Naruto za sebou zapráskl dveře bytu a pro jistotu je ještě zamknul, kdyby se ho Sasuke rozhodl pronásledovat a dobývat se k němu za účelem kruté smrti.
Padl na postel a v hlavě si přehrával, co právě udělal. Bylo to tak strašné? Má se bát zítra jít k Sasukemu? Co když to bude chtít všem říct?
Neměl to dělat! Sasuke ho teď bude nenávidět. Zkazí tím to přátelství, co mezi nimi bylo. Sice se hádali, štěkali na sebe a sázeli se téměř o svůj život, ale…
"Já jsem blbec," řekl Naruto do ticha.
Naruto si dodal odvahy a zamířil za Sasukem, jak měl v popisu práce. Vždyť jedna pusa koneckonců to nic neznamená? On ho zase hladil po vlasech a břichu, to už klidně může označit za sexuální harašení. Jenže on nechtěl, líbilo se mu to a klidně by pro to prohrál další sázku.
Naruto vzal za kliku. Bylo otevřeno. To bylo dobré znamení.
Naruto vešel a zadíval se na Sasukeho, který zase seděl na stejném místě. S knížkou v ruce, jakoby se včera nic nestalo. Kdyby to včera neudělal, pokračovalo by to dneska? Mohl by ho znovu obejmout? Třeba by objal i Sasuke jeho a třeba kdyby usnul, by ho tu nechal spát.
"Nestůj tam tak," probral ho z myšlenek hlas. Naruto sebou trhl a zamířil za Sasukem.
"Včera se ti ta kniha nejspíš líbila, mám tu další," navrhl. Naruto se šťastně usmál a kývl, ikdyž ho Sasuke sice nejspíš neviděl.
"Tak na co čekáš?" dodal a roztáhl ruce. Naruto se trochu nervózně uvelebil na známem místě a zadíval se do knihy.
"Snaž se neusnout, ano? Nerad tě budím, je to škoda," dodal. Naruto nepatrně kývl.
Znovu se Naruto pokusil soustředit na písmenka v knize, jenže než stačil dočíst první větu, Sasukeho ruka sklouzla k jeho pasu a objala ho.
Naruto vzdal snahu soustředit se na knihu. Pootočil se tváří k Sasukemu, omotal ruce kolem jeho pasu a tváří se opřel o jeho hruď.
Bylo mu jedno, co na to řekne. Jestli ho vyhodí, nebo to bonze celý Konoze. Bylo mu to jedno, za ten pocit to stálo.
Sasuke se usmál, když cítil, jak se Narutovi ruce obtáčejí kolem jeho pasu. Čekal na to.

Rodinná poradna 2.část

14. prosince 2011 v 11:22 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
"Mě? Opravdu?"
"Víš, jak mě ranilo, jsem hodně citlivej, když můj jedinej bratříček na mě plánuje útok jak na Německo."
"Ale ty jsi mi ublížil první, pamatuješ? A použil jsi proti mě Mangekyou Sharingan, víš, jak dlouho jsem se z toho dostával?"
"Já nechtěěěěěěěěěěěěěl!"
"Tys nechtěl? Byl jsi na mě tehdy zlý, bál jsem se tě!"
"Promíííííííííííííííííííííííííííň, ale ty jsi taky zlobil, tehdy v tom hotelu jsem si zlomil nehet. víš kolik stojí manikúra?"
"Co má být s tvým nehtem, jseš snad transvestita? I když by mě to nepřekvapovalo, proto si tak rozumíš s tím blonďákem od vás..."
"No jo, je to takovej můj mazlíček, ale jednou jsem ho načapal, jak slintá nad tvojí fotkou z mládí, Bude to pedofil," usoudí Itachi.
"Děláš si srandu?!" řekne zděšeně. "Takže já přitahuju i chlapy?! Ach jo! Netušil jsem, že jsem až tak roztomilý… Myslel sis to taky?" dodá nesměle.
"Jen bratrská láska, přísahám!"
"Aha," snaží se zakrýt zklamání Sasuke.
"Ale roztomilý jsi byl, ještě furt mám tvoji fotku v tom bazénku s těma plavečkama s kachýnkama."
"Itachi-ku, neudělal bys mi kopii, prosím," zaprosí Sasukeho žena.
"Až Pein opraví kopírku, tak jo."
"Děkuju, Itachi-kun, Sasuke se teď nechce nechat vyfotit a mě to mrzí…"
"Takže sis to myslel taky?" ozve se Sasuke.
"No jo, myslel," přizná Itachi.
"No víš... já k tobě vždycky vzhlížel, chtěl jsem být jako ty...."
"Fakt? To je milý!"
"Za tebou taky pořád chodila nějaká ženská, docela jsem na ně žárl- Jejda, tohle jste neslyšeli... kde jsme to přestali?" usměje se nervózně.
"To je roztomilý. Takže ty jsi žárlil? To jsi měl říct!"
"N-ne, samozřejmě jsem nežárlil, kde jsi k tomu přišel? Já a žárlit, prosím tě…" snaží se vybruslit.
"Jen se nedělej=)"
"No dobře... ale žárlil by každý, se s svým mladším bráškou jsi nechtěl strávit ani minutu a s nějakýma ženskýma jsi byl pořád..." řekl vyčítavě.
"Klan se musí rozšiřovat ne?"
"Nech toho, máš pravdu žárlil jsem a hodně, proto jsem dělal ty věci, co sis myslel, že jsem je dělal jen tak pro zábavu? Chtěl jsem, aby sis mě někdy všimnul!"
"Efektivnější by bylo mi to říct, nebo aspoň napsat."
"Jasně, a co bys s tím jako udělal? Vybod by ses na mě, jako vždycky a vysmál by ses mi..."
"Možná, a nebo bych dal padáka Akatsuki a začal bych se věnovat bratříčkovi. To chce trochu důvěry víš?!"
"Jak jsem ti mohl důvěřovat, když jsi pak stejně všechny zabil?! proč jsi to vlastně udělal, to jsi mě fakt tolik nenáviděl?! Jestli jo, proč jsi nezabil jen mě?!"
"Já tě miloval," vyjede Itachi a pak zrudne, když si uvědomí, co udělal. "Tohle škrtněte jo?" otočí se na poradce.
"Musíš sem furt tahat minulost, já se na to snažím zapomenout. Víš kolik jsem dal za cvokaře, aby mě toho zbavil," dodá rychle, aby zamaskoval svůj výlev citů.
"Ach jo, už jsou zase v sobě," povzdechne si a odloží už tak dost popsaný blok.
"Tak si na to hodně rychle vzpomeň, protože já to mám pořád před očima!"
"Tvoje mínus, já chtěl na všechno zapomenout a začít znova."
"Já taky, ale copak to jde? Chceš začít znova s Akatsuki skvadrou, zničit Konohu a vzít mi Naruta-!"
"Naruto?" popadne poradce znovu blok a začne psát.
"Co já se ještě nedozvím," vzdychne Sasukeho žena.
"Naruta? Ty záletníku, já myslel, že je jen kamarád?"
"Jo je! Je to můj nejlepší kamarád! A ty mi ho chceš vzít!"
"Nedám ti ho, je to MŮJ kamarád!" dodá a hlas přechází do majetnické hysterie.
"To je blbost, Naruto je mi volnej."
"Tak proč po něm pasete jak krávy na louce, no?!"
"Povely z vrchu!"
"To on mi tě chtěl vzít, furt si tě přivlastňuje."
"Tobě? Já jsem tvůj?" řekne zmateně.
"Nedovolím ti ho mi vzít, je to můj jedinej kamarád, narozdíl od tebe se na mě nikdy nevybod! Mám ho rád! Jako kamaráda, eh..." dodá pak.
"Já tě mám taky rád a na mě ses vybod. Furt seš jen s ním a on přitom má oči jen pro tu růžovku."
"Sakuru? Nemá, jen to předstírá, tráví víc času se mnou za jeden den než ty za celý život, tak cos čekal?"
e mu dáš kopačky," řekl Itachi.
"Co to kruci meleš? Jaký kopačky?"
"Dáváš to pěkně najevo, že mě máš rád," dodal ještě.
"Mám ti napsat milostnej dopis? Nebo koupit kytku?"
"Proč bys měl něco psát? Říkal jsem, že Naruto je kamarád, přítel!"
"Jasně přítel do postele! Vybodni se na něj, stejně se na něj dělá zálusk ta s tím Byakuganem nebo co to je."
"Hinata? Pche, ta ho nedostane, nedovolím to! Meleš z hladu..."
"Vidíš, chceš ho! to není nic kamarádského. Blbost před chvíli jsem jed."
"Ale je!"
"Tak mu nebraň at jde za nějakou tou naivkou a ty se vrať domů!"
"Dobře, a co když to tak je? Co když ho opravdu chci? Ale on si jí stejně nevšímá, všímá si jen mě!"
"Všímá si tě, protože tě chce porazit. Jenom tě chce překonat. O tebe nestojí."
"Stojí!" popotahuje. "Stojí o mě, vidím mu to na očích!"
"Tak se taky koukni na mě a srovnej to s ním, on stojí o to tě porazit!"
"Ty o mě stojíš jen jako o bratra, do kterého by sis mohl občas kopnout..."
"Nestojí o tebe, že ne?" dodá k Narutovi, který se najednou zjevil vedle Itachiho.
"Ano tvůj bratr má pravdu, chcu tě jen dostat na kolena," prohlásí Naruto.
"Naruto, jak jsi mi to mohl udělat?!" řekne a znovu se rozpláče.
"Ach ne, zrovna jsem uschla," zaběduje jeho žena.
"Hele, máš to blbý, myslím, že Itachi to plně vystihl," dodal Naruto.
"Vidíš, kašle na tebe, já tě mám rád, ale ty stojíš jen o ten blonďatý smeták!"
"Ale.. J-já myslel... To... To mě nikdo nemá rád tak, jak bych chtěl?"
"Asi ne," řekne lhostejně Naruto.
"Ty mlče nádhero," usadí ho Itachi.
"Naruto, vypadni, tohle je rodinná porada," vykope ho Sasukeho žena z dveří.
"Seš mi volnej," stihne ještě zakřičet. Sasuke propukne v další pláč, přes slzy už nejde poznat, kdo je.
"Jen klidně breč, bráška je tady," řekne Itachi.
"Já myslel, že je to můj kamarád...Všichni se na mě vybodli…" řekne, vstane a jde si sednout za Itachim, aby zmáčel jeho.
"Ale blbost, já jsem furt tady."
"Já vím, ale já chcu...Chcu, aby mě měl rád někdo tak, jak bych chtěl já..."
"Tak řekni, jak třeba... to půjde."
"Nepůjde, jsi můj bratr..."
"Počkej, ty v tom vidíš problém?"
"No a ne? Bylo y to... neetické..."
"Etika je pro mě španělskou vesnici, ale ty ji asi bereš vážně."
"Já myslel, že ty ji budeš brát vážně, mě je volná..."
"Pomůže ti, když řeknu, že jsem adoptovanej?"
"Adoptovanej? Opravdu?"
"No jo, jsem Uchiha, ale z nějakého pátého kolena, takže…"
"Takže?" řekne nadějně.
"Takže… pokračuj ty," pobídne ho.
"Eh...Já...? Já na tohle nejsem stavěnej, abych říkal, co chci..." červená se.
"Jenom to řekni, já pak řeknu svoje."
"Tak můžu?"
"Jasně!"
"Ehm... No, tak… Itachi, já… totiž," leze to z něj, jak z chlupaté deky.
"Ano?"
"Já… tě… totiž… no… jak bych to měl říct… mám…"
"TAK UŽ TO ŘEKNI!" vykřiknou netrpělivě jeho žena a poradce.
"Mám tě moc rád!"
Nastane ticho.
"Já tebe víc," řekne Itachi.
"O-opravdu? Ty se mi nevysměješ?"
"Ale prosím tě, proč bych měl?"
"No, já myslel, že to… že to na mě jen hraješ, abych se mohl ztrapnit."
"To je blbost hlupáčku."
"Tak, co budeš dělat?" zeptal se pak.
"Teď? Já nevím… co ty? Vrátíš se k Akatsuki?"
"No víš, podmínky jsou hrozný, ani nemocenskou nemáme, plat taky stojí za prt…"
"Takže… budeš se mnou?"
"Chtěl bys?"
"Kdybych nechtěl, neptal bych se tě…" rudne na nejvyšší hranici.
"Tak jo!" Sasuke si oddechne.
"Půjdeme domů."
"Jo, půjdeme spolu."
"Hai, onii-san!" vypískne Sasuke a nasadí svůj nejroztomilejší výraz.
"Počkej, máme vůbec kam?"
"Jo… bydlím tam pořád, jsem tam sám…" dodá s čertíky v očích.
"Super! Takže u tebe můžu zůstat? Protože já nemám kam jít!"
"Jasně, cokoliv."
"Bude to 850 dolarů!" ozve se poradce.
"Já vím, ty- cože?" vykřikne Sasuke.
"Sto za hodinu, ale jsem rád, že jste si to vyřešili a přijďte zas."
"Měli byste být rádi, že jsme vám dali rodinnou slevu!"
"Itachi-onii-san, co bys řekl tomu, kdybychom spolu utekli bez zaplacení?" pošeptá mu do ucha.
"Plus 30 korun regulačního poplatku za každého."
"Skvělej nápad, tamto okno je otevřený," souhlasí Itachi.
"Poneseš mě?" zeptá se s andělským úsměvem.
"Co bych pro tebe neudělal."
"Děkuju onii-san," vlepí mu pusu na tvář.
"Není zač!" oplatí mu pusu.
"Už bychom měli opravdu jít," řekne Sasuke omámeně.
"Asi jo." Oba zmizí ruku v ruce v pootevřeném okně. Poradce si oddechne a podívá se na seznam.
"Takže další… slečna Haruno a Ino!"

Rodinná poradna 1.část

14. prosince 2011 v 11:21 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Takže další je…" muž se zahledí do seznamu jmen. "Kde to mám? Takový dvě divný jména. Ani tady, Sasuke Uchiha a Itachi Uchiha!"
Dveře se jak na povel rozrazí a dovnitř napochodují nejdřív jeden a chvíli na to druhá v závěsu s mladou dívkou.
První Uchiha, kterého poradce odhadne na staršího bratra, tedy Itachiho, se elegantně posadí do křesla u stolu, nohu přes nohu a očima probodne staršího muže, sedící za stolem.
Druhý, mladší Uchiha, se posadí do křesla na druhém konci místnosti. Dívka, která přišla s ním přišla se posadila do posledního křesla, které dělilo vzdálenost mezi bratři na půl.
"Takže vás vítám," začal poradce a už teď si v hlavě vytáčel číslo svého cvokaře.
"Zkrať to, dědo," řekl Itachi a jeho oči na chvíli změnili barvu na temně rudou.
"Jistě, takže," začala a nervózně si povolil kravatu. "Tak, jaký máte problém?"
"Tady bratr," začal Sasuke a probodl pohledem Itachiho. "vyvraždil klan."
"Aha, no to tu máme pořád," pokusil se o vtip, ale Itachi si ho změřil pohledem a říkal si, co je to za senilního dědka?!
"Teď mi vyjádřete vaše pocity?" pokračoval poradce podle stanovených pravidel.
"Víte," začal Itachi a tvrdé rysy změkly "Já na bratra vždycky žárlil. Už jako malý na něj letěly ženský a já dostal pusu jen od naší kuchařky."
Dívka, která se představila jako Sasukeho žena, jen souhlasně kývne.
"Ano, Sasuke byl opravdu roztomilý, jako malý," souhlasí. "A nezapírej," dodá křikem, když se Sasuke chystá na protesty.
"To neznamená, že jsi musel všechny zabít, Itachi-kun," přenese svoje protesty na Itachiho.
"Když oni ti chtěli koupit k vánocům to červené kolo, co jsem chtěl já," brání se.
"A co je mi do kola? Měl sis ho vzít, myslíš, že já něco takovýho potřeboval?"
"Slintal jsi, když jsi ho viděl ve výloze. Já dostal je zlatou rybku, a ta stejně chcípla," nedal se Itachi.
"Měl jsi být oblíbenější, nemůžu za to, že jsem oblíbený víc než ty."
"Umřel mi parťák, co je oproti tomu nějakej klan. Jen počkej za dvacet let, budeš mít, co dělat s vráskami," oplatil mu Itachi.
"Cos to řekl, ty zmetku?" zavrčí Sasuke.
"Jedna rybka vyrovnaná stovkami lidí, férovej kšeft," stojí si za svým Itachi. Poradce se nervózně zavrtí na židli. Nerad by, aby se mu tu zbytek Uchiha klanu porval a on musel volat pohřební službu.+
"Já ti dám férovej… nedivím se, že jsi tak neoblíbený."
"Tos ještě neviděl, jak ně mě házejí očkem, tebe balí jen ta růžová hlava," prosazuje si Itachi svou.
"O tý růžový hlavě mi vůbec neříkejte," řekne Sasukeho žena s mírným tónem zlosti. Nikdo by se nedivil, kdyby pod slušivým sakem skrývala černé tričko s nápisem Smrt Sakuře!
"Ha, to by ses ještě divil...Narozdíl od tebe, já jsem ženatý, ze mě by měla rodina radost, zatímco ty? Ha!"
"Jedna? Mám celej katalog, na každej den jednu," chlubí se Itachi.
"Jen ty pocity nepotlačujte, klidně se i vyplakejte," snaží se je popohnat poradce. Furt lepší senilní Uchiha než mrtvý Uchiha.
"Děláte si srandu?" otočí se Sasuke na poradce. "Tady ten idiot vyvraždil klan, jen kvůli rybě!"
"No… každý dělá chyby," bránil se poradce.
"Byla zlatá a měla splnit tři přání! Hovno splnila, chcípla protože se na ni furt dívala a ona to psychicky neunesla,"řekl Itachi a vyčítavě se na něj podíval.
"Kdože se na ni díval?" pronese se smíchem.
"Furt ses tak mlsně olizoval, nedělej. Já vím, že sis na internetu našel recept na sushi!"
"Našel, ale ne pro tu tvoji ubohou rybu, sáhl si na ni, tu bych do pusy nedal..."
"Proto jsem tě pak načapal s hlavou u záchodu, jak ti z huby čouhá její ocas. byla to moje kamarádka," rozpláče se Itachi.
"Kamarádka? Tyrane, ušetřil jsem jí trápení, choval jsi ji ve sklince od džusu, sadisto!" usadí ho Sasuke.
"Byl to pomerančovej džus, šel jí k barvě šupin. A ty máš co říkat, nacpal sis vajíčko pod polštář a myslel sis, že se ti z něj něco vylíhne."
,,To mi byly čtyři roky, hlupáku, a tobě?! Jsi magor a ani o tom pořádně nevíš...Vlastně je mi tě docela líto...Čím že to trpíš? Schyzofrenií, nebo jen normální blbostí á la Itachi Uchiha?"
"To se nám to vývyjí," řekne zamyšleně poradce a zuřivě píše poznámky.
"Ty máš, co říkat nymfomane!" řekne Itachi.
"Odvolej to, nebo si půjdeš zaplavat za tou svou šupinatou kamarádkou!" zuří Sasuke.
"Zkus si to a půjdeš si trhat kytky na vlastní hrob," vyhrožuje Itachi.
"A k tomu ještě kleptoman, máš na to papíry nezapírej, našel jsem je v šuplíku," dodá významně, jako by objevil Atlantidu.
"Ty byly otce, schoval si je u mě," brání se Sasuke.
"Proto na nich bylo tvoje jméno?!"
"Aha, takže ty jsi ještě ke všemu i slepej! Bylo tam k Fugaku Uchiha!!!"
"Zopakuj si první třídu, to byl podpis, že přebírá všechnu odpovědnost způsobenou tvými výstřelky, bratříčku. dokonce jsi matce šlohl vařečku!"
,Tohle už se začíná podobat žalování předškoláků, pomyslí si poradce.
"No a? Pořád lepší, než kdybych používal místo polštáře záchodovou mísu, jako jsi to dělával ty, když ti matka neuvařila oblíbené jídlo..."
"Furt lepší než, když ses ty utíral po sprše toeletním papírem místo ručníku, šetři stromy ty blbče! A to ses chtěl dat k Greenpeace!"
"Hele a už jsi svý manželce prozradil tu tvoji nehodu z dětství?" dodá vzápětí a zlověstně se ušklíbne.
"Jakou nehodu, Itachi-kun?" zpozorní Sasukeho žena.
"Já se k nim nechtěl dát, tebe i mě tam chtěl strčit otec, ty o tom jen nevíš!"
"Počkej, neuhýbej od tématu, co se stalo, Itachi-kun?" řekne zvědavě.
"No, když mu bylo pět," zavzpomíná.
"Drž hubu, ten recept na sushi pořád mám," snaží se z toho vybruslit Sasuke.
"Ne, nech ho mluvit," uklidňuje ho jeho žena. Hoří v ní zvědavost, co si její manžílek, tak chrání.
"No tak si hrál na červenou Karkulku… hele nevyrušuj!"
"Ano?"
"Našeho psa donutil hrát vlka. Sadista týral zvířata, i moji rybku," znovu se rozpláče při vzpomínce na bolestnou minulost. (co má pak říkat chudák Sasuke)
"Klid, jen pokračujte," přidá se poradce, kterého to začalo zajímat.
"Nevěřte mu, to on je sadista, o si to všechno jenom vymýšlí!" řekne zoufale.
"No a chtěl, aby ho náš pes zavezl k babičce, tu měla hrát lípa u nás na zahradě. Sedl si na něj jako na koníčka a, vždycky si přál poníka, ale měl smůlu. Haha, to já ho dostal, ale matka z něj udělala salám. No tak pokračujem..."
"Zdá se, že sadistický sklony máte v rodině," podotkl poradce.
"Dal si dokonce červenej klobouček, kterej ukradl matce z skříně… no jo dědičnost, já jsem po tatínkovi, ten neublížil ani mouše, byl hodnej," usměje se nevinně Itachi.
"Aha, a proto jsi je všechny vyvraždil," odfrkl si Sasuke.
"No, takže, ten kleptoman… hele zabil jsi mi rybku!" nezapomene připomenout.
"Jsou to jen kecy, trvá ti to vždycky tak dlouho, než si něco vymyslíš?" snaží se odvést pozornost Sasuke.
"K věci, Itachi-kun," připomene Sasukeho žena, která už hoří nedočkavostí.
"No, ten parchant mi ukradl bič, co jsem měl z westernovýho městečka… Jsem jen podrobnej!"
"Dobře, ale nemáme na to celý den, ano?" přidá se poradce.
"každopádně no našeho psa hodně nasral a ten mu pak ukousl... no však víte, takovou tu malou věc, tam dole mezi nohama. Tehdy to byla taková sirka."
"TY IDIOTE CO SI TO DOVOLUJEŠ!" vykřikne Sasuke a začíná rudnout studem.
"Pak zhebl, kvůli tobě samo," dodá.
"Pokr-pokračuj," dusí se smíchy Sasukeho žena.
"Matka, aby nepřišel o pověst sukničkáře, mu tam přišila umělého," usměje se Itachi. Teď vybuchne smíchy i poradce a přidá se tak už k dost velkému smíchu Sasukeho partnerky.
"Proto je furt jak špendlík," dodal ještě.
"Dokonce si to tam dole vyspával ponožkami," neopomene dodat Itachi.
"To není pravda, jen na mě pořád žárlíš, dost se to na tobě podepsalo, co?!" snaží se nějak ulehčit tuhle trapárnu, ale je rudý, jako rak.
"Já mám aspoň ty ženský čím ohromit, ty a tvůj kus PVC," řekne posměšně Itachi. Ví, že vyhrál. Sasuke se na něj zamračí v pokuse udržet si aspoň trochu hrdosti.
"Hele, moc nečum, v pěti sis vytrhal všechny řasy, protože sis je omylem natřel řasenkou a slepili se ti."
"Teda, Itachi," zavrtí hlavou Sasukeho žena, ale pořád v sobě dusí smích.
"Hele jsem v tom nevinně, to on dělal z našeho psa mustanga."
"To ještě nevíš všechno, že v šesti si myslel, že je gay a oblíkal se do růžový," dodal s úšklebkem Itachi.
"Cože? Fakt? JŮ, TO JE ROZTOMILÝ! Až na tu růžovou... Sasuke?" obrátí se na manžela.
"Idiote, nevěděl, jsem, že máš takovou fantazii," zavrčí Sasuke, ale ví, že je vše ztracené. Život se mu zhroutil, všechny ty tajnosti jsou teď veřejná záležitost.
"Uklidni se, Sasuke, je to docela zajímavé…," uzná Sasukeho žena.
"To sis měla přečíst jeho deníček. Kreslil si tam srdíčka."
"
Hele, co kdyby jste se vy dva usmířili? Já bych Itachimu koupila rybku a..."
"Kašlu na rybku, chcu to kolo a pak bysme se třeba mohli usmířit. Koupím mu barbínky v podobě celýho klanu."
"Nechci barbínky, chci maminku! A tatínka!" natahuje Sasuke. Když už ztratil hrdost, tasí svou druhou zbraň, roztomilý, nevinný Sasuke.
"Máš smůlu, víš jak si oddechly, ještě v čtyřech ti vyměňovali plíny," usadí ho.
"
Tak já koupím Itachi-kun kolo a vy se usmíříte, jo?"
"Jo, ale musí být červený," souhlasí Itachi.
"Dobře, červený..."
"A musí tam být ve předu košík, abych měl kam dát Sasukeho hlavu až ho přejedu," zasmál se Itachi.
"Tohle si odpusť, Itachi-kun, nebo tě naporcuju osobně."
"Hele, když už jsme u toho, když si krájel zeleninu, ufikl si prst a kdo mu to tam pak našíval? Samozřejmě, že naše maminka."
"Vidíš, teď jsi ho fakt rozbrečel...To se ještě nikomu nepodařilo, v poslední době..." řekne s obdivem a snaží se manžela ukonejšit.
"Chci fotku, Akatsuki už se dlouho nepobavili," řekne Itachi.
"Zapomeň na to, Itachi-kun! S Akatsuki si to klidně vyřídím, ještě pořád je Sasuke můj manžel, takže na tohle hodně rychle zapomeň," napomene ho.
"Myslím, že se potřebuje uklidnit..." dodá a podívá se na promočené sáčko.
"Tak sorry Sasuke, koupím ti slona," řekne ledabyle Itachi.
"N-nechci sl-slona…" vykoktá Sasuke.
"A co bys chtěl? Na zadek? A jestli řekneš maminku, fakt i vykopu jejich kostru," pohrozí.
"Itachi-kun," řekne varovně Sasukeho manželka. Sasuke propukne v ještě větší pláč.
"Tys tomu dal, seš nemožnej. A tohle má být rodinná porada, ach jo…"
"Jde o to se vybrečet ne, víš jak já jsem brečel, když jsi hodlal utéct k Orochimarovi, dal jsi přednost jemu."
"Ty jsi brečel? Jemu před kým? Před tebou?" pípne Sasuke. Jeho žena si všímá, že přestává brečet a povzbuzuje Itachiho, aby pokračoval dál.
"Dokonce jsem ti zařídil pokoj i s rybkou," dodá.

Sen

14. prosince 2011 v 11:20 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Nad vesnicí se snášela tma. Lampy osvětlovali kužely světla písčitou zemi. Kulatý měsíc jim k tomu pomáhal a vrhal na domy stříbrné světlo.
Jedna dvě, Honza jde… nebo spí jedna dvě Naruto jde. Pod jeho nohama se výřil prach. Několikrát kopl do kamínku před sebou.
Když se chystal kopnout do dalšího, zarazil ho stín pár metrů od něj.
"Nedělejte," varoval ho. Naruto hlas nepoznával a ani obrys postavy a tak hodlal dokončit pohyb nohy a kopnout do kamínku.
Než se však špička nohy stačila dotknout kamínku, vznesl se Narutovi před obličej a ťukl ho do čela.
"Hej, co to děláš?" vyjel a zatl pěsti ve znamení hrozby.
"Varoval jsem tě," řekl hlas a přistoupil o krok blíž.
"Hele vylez, nebo se bojíš?"
"Jestli chceš?"
"Chci!"
Znovu se ozvaly kroky. Osoba vystoupila z stínu a ukázala světu svoje červené vlasy, pronikavé oči a zlomyslný úsměv.
"Gaaro?"
"Jsem rád, že si pořád pamatuješ moje jméno," řekl a zlomyslný úsměv se změnil na téměř přátelský.
"Myslel jsem, že jsi v písečné?!"
"Byl, ale přišel jsem na návštěvu."
"Aha, a proč?"
"Hmm, to je tajemství," pronesl tajemným hlasem.
"A proč se tu plahočíš o půlnoci je taky tajemství?"
"Asi tak jako ty," řekl a tázavě se na Naruta podíval.
"Přemýšlel jsem," vysvětlil Naruto.
"Aha, o Sasukem?" Naruto nepatrně mrkl, ale pro Gaaru to byl signál, že uhádl. "On odešel, že? Za Orochimarem!"
"Jo," řekl a sklopil hlavu. Pod sebou uviděl ležet kamínek, ale rozhodl se nechat ho tam kde je.
"A tobě to vadí?!"
"Samozřejmě, že mi to vadí. Byli jsme přece v jednom týmu, byl to kamarád a teď odešel za někým, kdo chce zničit naši vesnici. Navíc zabil Hokageho."
"Byl? Mluvíš o něm v minulém čase."
"Co? No… chtěl bych, aby se vrátil. Sakura je smutná a…" (Sakura může být třeba Bratt Pitt)
"Jde tu jenom o Sakuru?"
"Co?"
"Proč ho chceš zpátky? Jde jen o Sakuru?"
"No jasně," ujistil ho, ale moc přesvědčivě nezněl.
"Taky ti chybí a víc než by sis dokázal přiznat," řekl Gaara a postavil se přímo před něj.
"Hmm," řekl místo souhlasil Naruto.
"Máš ho rád?"
"Co?" vyjekl Naruto naprosto překvapený dotazem.
"Jestli ho máš rád?"
"No já… byl to kamarád, takže…"
"Já myslel, jako víc než kamaráda. Chápeš, ne?"
"To jsou blbý otázky!"
"Takže měl!"
"No…" zrudl Naruto a začal zkoumat strukturu země pod sebou.
"Sasuke měl štěstí," řekl najednou Gaara a otočil se. Udělal pár kroků, když ho zastavila Narutova ruka. Přesně, jak čekal.
"Cos to řekl?"
"Sasuke měl štěstí, že měl po boku tebe a pak tě opustí. Já bych takovou chybu neudělal," řekl a mírně se pousmál. Naruto začínal rudnout. Co to na něj Gaara hrál?
"Já…" řekl a o krok couvl.
"Ještě pořád k němu něco cítíš, Naruto?"
"No já…" nebyl si úplně jistý, co přesně k Sasukemu cítil.
"Mě to můžeš klidně říct."
"No…" koktal Naruto. "Není co," řekl nakonec.
"Takže všechno mezi vámi je pryč?"
"Co? Nic nebylo! A co tobě je vlastně do toho?"
"Jen mě to zajímá. Vadí ti to?"
"No… dáváš mi divné otázky."
"Tos ještě nic nezažil."
"Co?"
"Nechceš se jít někam najíst?"
"Teď? Vždyť je noc!"
"A to vadí?" řekl a zamířil pryč.
"No…" řekl Naruto a dohnal ho. "Všude mají zavřeno!"
"Možná," řekl Gaara. Dál mu nechtěl nic prozradit.
"Tak, řekne mi konečně kam jdeme," zkusil znovu Naruto. Gaara se jen pousmál a dál ho vedl temnými uličkami (a pak ho vykuchal a snědl).
"Otrava," zamumlal Naruto, ale následoval ho.
Nakonec se zastavili u nějakého domu a Gaara otevřel dveře.
"Víš," řekl Naruto a vešel dovnitř "Kdybych tě neznal, myslel bych si, že jsi nějaký masový vrah nebo něco takového."
Gaara se jen usmál.
"Nemusíš se bát, dneska už jsem jedl."
"Co?"
"To byl vtip," řekl a rozsvítil.
"Supr," řekl Naruto a rozhlédl se kolem. "Tak kde to jsme?"
"U mě."
"Kde?"
"U mě v bytě."
"Jaktože…?"
"Řekl jsem, že jsem na návštěvě, ne? Musím někde bydlet."
"Aha."
"Tak si sedni," řekl Gaara a ukázal na židli u stolu. Naruto se posadil s sledoval Gaaru, který zamířil do kuchyně.
"Vaříš?" zeptal se, když viděl, jak Gaara začíná něco krájet.
"Ano a můžu tě ujisti, že zatím jsem nikoho neotrávil."
Naruto nevěděl jestli ho to uklidnilo. Když vařil naposledy on, museli evakuovat všechno v dosahu jednoho kilometrů.
Když ale před něj Gaara položil talíř, změnil názor. Vypadalo to skvěle.
"Hmm, měl by ses vykašlat na dráhu ninji a založit si restauraci," řekl uznale Naruto.
"Možná."
"A co vlastně děláš?" snažil se Naruto navázat řeč. Cokoliv lepší než to trapné ticho.
"Nic moc, jen běžné věci."
"A tady jsi proč?"
"Úřední věc mezi vesnicemi."
"Zastupuješ Kazekageho?"
"Jsem Kazekage!"
Naruto se začal dusit.
"Cože jsi? Opravdu?"
"Není to tak zlé. Všichni si zvykli."
"Takže jsi spokojený! Konečně máš za co bojovat."
"Jo."
"A víš, co?"
"Hmm?"
"Je tu ještě jeden důvod, proč jsem přijel," řekl Gaara a vstal.
"Opravdu?"
"Jo, jeden důležitý, důvod," řekl a došel až k Narutovi. "Blonďatý, s modrými oči."
Naruto mlčel. Radši.
"Ty!" řekl nakonec Gaara a naklonil se k Narutovi.
"Já?" řekl Naruto a spadl z židle.
"Ano, ty," řekl a dopadl na všechny čtyři nad Naruta, tak aby ho uvěznil.
"Gaaro, nejsi nemocný?" řekl Naruto a začal se pozadu plazit pryč.
"Možná," řekl a nepřestával ho po čtyřech pronásledovat.
"Nemám ti zavolat doktora?"
"Budeš mi stačit ty," ujistil ho.
"Gaaro to už přestává bejt vtipný."
"Co je vtipného na tom, že tě chci!"
"Co?"
"Chci tě! Hrozně!"
"Nene, to se určitě pleteš, ty chceš doktora."
"Tebe a nikoho jiného."
"Ne!" řekl a začínal se opravdu bát. Na odvaze mu nepřidalo, že narazil na zeď. Gaara byl teď nalepený těsně na něm a tváře měli těsně u sebe.
"Toužím po tobě," zašeptal a rty měl těsně u jeho tváře.
"Ne!"Hned na to Gaara přitiskl svoje rty na jeho.
"Ne!" zakřičel Naruto a prudce se posadil. Byl doma. V svém pokoji ponořeném do tmy. Srdce mu zběsile bušilo.
"Jenom sen," uklidňoval se. Vstal z postele a došel k oknu. Když ho otevřel ovanul ho příjemný chladivý noční vánek.
"Asi se půjdu projít," řekl a zamířil ke dveřím.

Flu love 2.část

14. prosince 2011 v 11:18 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Klid, jenom spi. Bude ti líp," uklidnil ho Sasuke. Naruto se uvolnil a poddal se chladu Sasukeho těla.
Podařilo se mu usnout stejně jako Sasukemu.
Oba spali až do rána. Sasuke se probudil jako první. Naruto teď byl otočený čelem k němu a schoulený v jeho náručí. Jednu ruku měl pod hlavou a druhou kolem Sasukeho pasu.
Sasuke se spokojeně podíval na spícího Naruta. Musel uznat, že vypadal jako anděl. Klidně, skoro jakoby mu nic nebylo. Když se ale dotkl jeho čela, iluze byla pryč. Bylo sice o něco studenější než včera, ale to je ráno normální.
Sasuke se pořád díval na Narutovu tvář. Natáhl ruku a odhrnul mu vlasy z čela. Připadal mu… roztomilý, jak tu vedle něj ležel. Nikdy by si nemysle, že o něm bude tak přemýšlet. V tuhle chvíli v něm neviděl kamaráda, ale něco cenného.jakoby měl před sebou nenahraditelný poklad.
Naruto začal pomalu otvírat oči. Chvíli trvalo než si uvědomil, kde je a v jaké pozici.
Sasuke se na něj usmál. Kdyby nebyl Naruto tak zesláblý už by ječel na celé kolo a hnal se schovat do skříně.
"Je ti líp?" zeptal se Sasuke a posadil se. Naruto se zamyslel. Nechtěl být nevděčný, Sasuke pro něj dělal, co mu viděl na očích, ale pravda byla, že mu bylo pořád stejně.
"Jo," řekl nakonec. Sasuke se mu podíval do očí, které přímo křičeli slovo lež.
"Takže není," usoudil. Vstal, sebral tričko a oblékl se.
"Donesu ti něco k jídlu," řekl a zamířil do kuchyně. Tentokrát ovoce, aby dostal i něco sladkého.
"Sasuke?" zarazil ho Naruto mezi dveřmi. Sasuke se na něj tázavě otočil.
"Děkuju," řekl Naruto. "Za všechno." Sasuke se usmál.
"Nemusíš děkovat," řekl a zmizel mezi dveřmi.
Pár minut nato donesl Sasuke talíř s ovocem s příchutí prášku.
Naruto se na to moc necítil, ale překonal se a talíř za chvíli zel prázdnotou.
Sasuke odnesl talíř. Věděl, že Narutovi je pořád zle a chtěl mu nějak ulehčit, ale nevěděl jak.
"Naruto?" řekl, když vešel do pokoje.
"Možná by ses měl vykoupat."
"Hmm?"
"Vykoupat?"
"Uleví se ti a možná ti na chvíli klesne horečka a vyspíš se."
"No dobře," souhlasil Naruto.
Sasuke odešel do koupelny a začal napouštět vanu. Co nejchladnější, ale ne moc studenou, aby ještě nenastydl.
Pak se vrátil k Narutovi. Pomohl mu vstát a dovedl ho do koupelny.
"Zvládneš to?" zeptal se ho. Naruto kývl.
"Kdyby něco, tak zavolej," řekl a zavřel dveře. Sám si zatím uvařil čaj a čekal, až Naruto vyleze. Ale uběhla hodina a pořád nic.
"Naruto?" zaklepal na dveře. Žádná odpověď. Sasuke pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Naruto pořád ležel ve vaně. Koupel opravdu splnila, co slibovala. Naruto usnul.
Sasuke se musel usmát. Vzal si tu největší osušku, co našel, vytáhl Naruto a zabalil ho do ní. Odnesl ho do pokoje a uložil do postele. Přisunul si k posteli židli a posadil se.
Počkal dokud sebou naruto nezačal vrtět a neotevřel oči. Zmateně se díval kolem sebe. Zřejmě se divil, jaktože kolem něj není voda a kachličky.
"Co…? Já jsem usnul?"
Sasuke kývl.
"Zabralo to," řekl Sasuke.
"To jo," uznal Naruto. "Ale… jak jsem se dostal z tý vany?"
"Vyndal jsem tě," řekl Sasuke klidně.
Naruto zrudl, jestli to ještě přes tu horečku šlo. Nejdřív se probudí vedle Sasuke, jak se navzájem objímají a pak ho Sasuke vytáhne nahýho z vany.
"Na stud je trochu pozdě," řekl Sasuke s úsměvem a podal mu kalhoty od pyžama. Naruto si je pod dekou natáhl.
"Nestydím se," řekl a posadil se.
"A proč ta červená barva?" zeptal se a přesunul se na jeho postel.
"To horečka," vysvětlil mu.
"Aha," usmál se Sasuke a naklonil se k němu. Místo polibku, který Naruto očekávala, k němu Sasuke natáhl ruce a položil je Narutovi na tvář.
Pomalu je začal přesouvat dolů. Přes krk, klíční kost… začal ho hladit kde to jen odhalená kůže dovolila.
Naruto se nebránil. Sasukeho ruce příjemně chladili a způsobovali příjemné mravenčení po těle.
Sasukeho ruce jemně zatlačili na hruď a donutili Naruta lehnout si.
Sasuke se sklonil nad Naruta a začal mu polibky zasypávat krk. Chtěl by ochutnat i jeho rty, ale to byl vzhledem k Narutově stavu hodně špatný nápad.
"Ber to jako masáž," zašeptal Sasuke a jazykem ho jemně pošimral mezi krkem a klíční kostí. Jedinou odpovědí byl Narutův zrychlený dech.
Sasuke narazil na krční tepnu, která pod jeho rty pulzovala čím dál tím víc.
Rty sjel pod krk a začal prozkoumávat důlek nad hrudní kostí.
"Klidně řekni a já přestanu," řekl Sasuke a podíval se na Naruta. Ten, ale nebyl schopný slova. Oči byli pěvně zavřené. Měl, co dělat, aby se udržel na stupni zrychleného dechu a z úst mu neunikali jiné zvuky.
Sasuke se nad jeho snahou pousmál. Uvidí se, jak dlouho to vydrží.
Rty sjel přes hruď a břicho. Tam se zastavil. Začal ho líbat podél lemu kalhot.
Naruto pevně sevřel prsty prostěradlo. Rty držel těsně u sebe. Jenže nos na všechen ten žádaný vzduch nestačil. Naruto povolil rty a skrz nepatrnou škvíru mu unikl tichý sten.
Sasuke se vítězně usmál. Zvedl hlavu a následně se narovnal celý. Když Naruto necítil další doteky rtů, otevřel oči. Zmateně na Sasukeho zamrkal.
"Nerad bych ti přitížil," vysvětlil a posadil se na kraj postele.
"Cože? Nejdřív mě tu tak... tak… nažhavíš a pak řekneš, že mě nechceš přitížit?"
Nad slovem nažhavíš, Sasuke mírně povytáhl obočí.
"Vím, jak ti pomoct," řekl Sasuke a na chvíli odešel. Vrátil se z nějakým balíčkem, nebo hadrem něčím naplněným. Stáhl z Naruta kompletně deku a hodil mu uzlík mezi nohy. Naruto vyjekl pod návalem chladu. V tom kusu hadru byl totiž led.
"Schlazenej?" zeptal se Sasuke. Naruto se naštvaně natáhl po hadru s ledem mezi nohama a hodil ho po Sasukem.
"Zchlaď se ty, ty… perverzáku!" zakřičel na něj Naruto. Sasuke s pousmál a balíčku s ledem se vyhnul. Došel k posteli a sklonil se těsně nad Naruta. Jejich obličeje od sebe dělili setiny milimetru.
"Až se uzdravíš, ani vana ledu ti nepomůže zchladit," pošeptal mu. Naruto rudl už jenom pod jeho pohledem.
"Tak si koukej pohnout," usmál se a narovnal se. Naruto byl rudý vzteky. Na nějakou nevolnost nebo horečku teď vůbec nemyslel.
"Máš hlad?" zeptal se Sasuke.
"Mám vztek," upřesnil Naruto.
"Ale nejspíš je ti líp," usmál se Sasuke.
"Možná… ale tvoje zásluha to není!"
"Chceš teda něco k jídlu?"
"Jak vím, že mi do toho nepřimícháš nějaký drogy?"
"Prosím tě, na to nepotřebuju drogy."
"Hmm. Ale i tak nemám hlad."
"Měl bys!"
"Hele ptal ses jestli chci, já řekl ne, to je konec diskuze."
"Tak jo, stačí, když budeš večeřet."
"Sasuke?" řekl po chvíli Naruto. Sasuke, který se chystal jít do kuchyně, se k němu otočil.
"Hmm?"
"Proč se o mě tak staráš?" Sasukeho ta otázka zaskočila.
"Dlužím ti to, pár týdnů tu s tebou pobudu."
"Aha," sklopil hlavu. Takže protože mu to dluží.
"A navíc chci."
"Chceš?"
"I kdybych měl ten dům od tebe zdědit, nedělal pro to nic, co bych nechtěl. Takže…"
"Takže ti to nevadí?"
"Jediný, co mi vadí je, jak seš ukecanej ale pravda je, že… že z toho mám celkem dobrý pocit."
Naruto se na něj překvapeně podíval.
"Nedívej se na mě tak," řekl Sasuke. "Prostě… to chci dělat, tak to dělám. Víc vědět nemusíš."
Naruto se usmál.
"Fajn," řekl. "A kde bude moje zdravotní sestřička psát?"
"Jakže? Zdravotní sestřička?"
"Tak bratříček."
"Blbče," zaklel Sasuke a zmizel v druhém pokoji.
"A nezapomeň si bílý obleček," zakřičel ještě.
"Fakt vtipný," ozvalo se.
"Jdu ven," řekl Sasuke.
"Kamže?"
"Ven!"
"Co když budu něco potřebovat?"
"Máš smůlu."
"Co když omdlím?"
"Zavolej si sanitku."
"Co když umřu."
"Vzadu za domem je místa dost."
"Bezcito."
"Naivko."
"Pitomče."
"Idiote."
"Srabe."
"Blbče." Takhle na sebe štěkali ještě pár minut. Přitom je od sebe dělila stěna. Neviděli na sebe, ale hádali se jak malý kluci.
"Kreténe s inteligencí květináče," vykřikl Naruto.
"Mentálně indisponovanej magore," oplatil mu Sasuke.
"Perverzní úchyle." Na tohle se odpověď neozvala. Najednou se Sasuke objevil vedle Naruta se rty přímo u jeho ucha.
"A jsem na to pyšný," pošeptal mu. Naruto zrudl.
"Chceš, abych zůstal?" zeptal se Sasuke. Naruto nepatrně kývl.
"Dobře. Na to jsi nemusel vyplýtvat slovník svých nadávek."
Naruto chtěl vychrlit nějaký argument, ale překazili mu to Sasukeho ruce, které ho objali.
"Nech si to na příště," řekl Sasuke. "Teď spi," řekl.
"Ale já…"
"Spi!" zopakoval Sasuke.
"No dobře," vzdal se nakonec Naruto a zavřel oči. Pořád mu bylo horko, ale Sasukeho tělo, i když oblečené, ho příjemně chladilo do zad. S spokojeným úsměvem na rtech se začal propadat do říše snů.
Sasuke čekal dokud Naruto neusne, teprve až pak se odvážil sám zavřít oči a usnout. Cítil se klidněji, když ho držel v náručí. Mohl ho chránit, ulehčit mu, dávat mu pocit bezpečí.
Něco takového z ruky nepustí. Bude se toho držet zuby nehty. Něco takového se totiž nedá nahradit!

Flu love (Chřipková láska,ale v ájině to zní líp)

14. prosince 2011 v 11:17 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Ťuk ťuk. Nic, žádná odpověď. ŤUK ŤUK, zaznělo naléhavěji. Ale pořád nic. Buch buch. Dveře se pod tíhou pěsti otřásli a málem vypadli z pantů.
"No jo, vždyť už jdu," řekl znuděně Naruto a doplahočil se k dveřím. Ani neotevřel dveře a už hodlal poslat dotyčného do spáru Rasenganu.
"Co zas?" zavrčel a s trhnutím otevřel dveře. Toho kdo tam stál by nečekal a rozhodně ne s tím, co měl sebou.
"Sasuke?"
"No dík, že ses uráčil přijít otevřít," řekl.
"Stěhuješ se?" zeptal se Naruto a podíval se na Tašku vedle Sasukeho nohou.
"Věř mi, že je mi to trapný a v životě bych nic takovýho dobrovolně nedělal, ale… můžu u tebe chvíli zůstat?"
"Zůstat? Chvíli? Ty? U mě?"
Sasuke zatl pěsti. Nemůže ho zmlátit, jinak by byl nejspíš na ulici.
"Můj byt je, vytopeném, zamořeném plísní a hmyzem a bůhví čím. K Sakuře jít nechcu," řekl a jen při té myšlence se otřásl. "Kakashi taky není dobrá volba, tak zbýváš ty!"
Naruto se ušklíbl. Tak všemocný Sasuke nemá kam jít!
Sasuke poznal, co zhruba si Naruto myslí.
"Poslyš Naruto, technicky vzato jsem teď bezdomovec, ale… koupím ti tolik rámen kolik jen budeš chtít," přemlouval ho a cítil se neuvěřitelně poníženě.
"Fakt?"
"Jo, fakt."
"Tak jo," řekl a uhnul, aby mohl Sasuke vejít.
"Jak dlouho tu vlastně chceš zůstat?" zeptal se Naruto a zavedl Sasukeho do pokoje.
"Chci? Tohle slovo bych nepoužíval. Musím tu zůstat tak měsíc, možná dýl."
"Teda, abys pak nepotřeboval cvokaře."
"Vtipný," řekl a položil tašku na zem.
"Zrovna sem se chystal večeřet, dáš si taky?" zeptal se Naruto a zamířil do kuchyně.
"Mám snad na výběr," řekl mrzutě Sasuke a zamířil za Narutem.
"Tak dobrou chuť," popřál Naruto a postavil před Sasukeho talíř s jídlem. Sasuke už měl pořádný hlad. Celý den nejedl. Žádná snídaně, oběd, snědl by cokoliv. I když je to od Naruta.
Naruto se s zájmem podíval na Sasukeho, který hltal jídlo. Byl to zvláštní pocit mít ho tady.
"Půjdu se vysprchovat, abys ses pak mohl umýt i ty," řekl Naruto a vstal.
"Dobře," řekl Sasuke a překvapeně se podíval na Narutův skoro netknutý talíř.
Naruto vklouzl do koupelny a následně do vany. Pustil vodu a nechal ji po sobě volně stékat. Z nějakého důvodu ho chladila i horká voda.
"Naruto?" nakoukl Sasuke do koupelny. Naštěstí měl Naruto vymoženost, zvanou závěs.
"Ano?"
"Jenom si někam zajdu," řekl Sasuke. Připadalo mu slušnost, říct, že jde pryč když už se sem Narutovi nastěhoval.
"Dobře, klíče mám na stole." Pak už slyšel jen klapnutí dveří a znovu se ozývali jen kapky dopadající jeho tělo.
Po sprše Naruto zamířil do pokoje. S jedním ručníkem omotaným kolem pasu, zatímco druhým si sušil vlasy.
Natáhl se na postel a zadíval se na strop. Najednou se cítil hrozně unavený. Oči se mu začali klížit až se zavřeli úplně.
Probudilo ho až šimrání na obličeji. Otevřel oči, ale jediné co viděl byl nějaký kus hadu a malou škvíru, kterou viděl podlahu.
"Naruto?" uslyšel Sasukeho hlas. Naruto pochopil. Usnul i s ručníkem na hlavě a Sasuke ho teď držel nadzvednutý, aby mu viděl na obličej.
Naruto natáhl ruku a stáhl si ručník z hlavy.
"Asi jsem usnul," řekl a posadil se.
"Asi jo," řekl Sasuke a uhnul pohledem. Naruto se na něj pátravě podíval.
"Co je?" řekl. Sasuke se na něj podíval a pak sjel pohledem dolů. Naruto ho následoval. Následně zrudl, s vyjeknutím vyskočil a schoval se za postel.
"Víš… mohl bys," řekl Naruto a rudl při každém setkání jejich pohledů.
"Jasně," pochopil Sasuke a odešel. Naruto se ještě chvíli krčil za postelí a pak se konečně narovnal. Nejdřív našel ručník, který ho tak zradil a vydal na pospas Sasukeho pohledu. Pak se převlíkl do pyžama.
"Můžu?" ozvalo se od dveří.
"Jo," řekl Naruto. Sasuke vešel do pokoje. I on už byl převlečený do pyžama. Naruto pozoroval, jak si vytahuje věci na spaní.
"Chceš spát na zemi?" zeptal se Naruto.
"No… ve vaně by to nebylo zrovna pohodlné."
"No… postel, myslím ta moje, se dá rozložit, aby byla pro dva. V pohodě se na ni oba vejdem. Pořád lepší než zem, ne?" Naruto si připadal hloupě. Ne jakoby mu nabízel postel, ale jakoby se mu nabízel do postele.
"Proč ne," pokrčil rameny Sasuke. Naruto odtáhl stolek. Povytáhl dřevenou konstrukci postele a matraci zvedl a rozložil. Postel byla o polovinu nižší, ale širší. Sasuke si na postel přesunul polštář a deku. Naruto ho chvíli pozoroval a pak si lehl, zády k Sasukemu. Chvíli na to, ucítil jak se postel mírně prohnula, když si Sasuke lehnul. Chvíli na to bylo slyšet pravidelné oddechování. Sasuke usnul.
Ale Naruto nemohl usnout. Převracel se s divným pocitem v žaludku. Nevěděl jestli je to Sasukem. Byl kousek od něj a jeho to znervózňovalo a doslova mu to nedalo spát. Po dvou hodinách to vzdal. Vzal si polštář a deku a odsunul se na gauč. Bylo tam málo místa, ale i ta se mu podařilo usnout.
Do nosu ho udeřila divná vůně a donutila otevřít oči. Na stole před gaučem stál hrnek s čajem.
"Spal si na gauči?" zazněla otázka. Naruto pootočil hlavou a uviděl Sasukeho, jak sedí na stole (takový ty typicky nízký). Posadil se.
"Nebylo mi dobře," řekl a zas tak daleko od pravdy to nebylo. Žaludek měl jak na vodě.
"Seš nějak bledej," řekl Sasuke, natáhl k němu ruku a položil mu ji na čelo.
"Máš i horečku," podotkl.
"Vážně?" řekl a oči se mu zase zavírali.
"Seš v pořádku?" zeptal se Sasuke, když vidě, že Naruto bledne na úroveň mrtvoly.
"Jo," hlesl Naruto a začal se naklánět dopředu. Sasuke ho stačil zachytit, ale to už Naruto nevnímal. Ztratil vědomí.
"Zřejmě střevní chřipka nebo něco takového," řekl doktor. "Dvakrát denně dva brát tohle a do týdne bude v pohodě. Horečky zmizí do tří dnů. Když tak volejte, musí ale odpočívat," upozornil Sasukeho.
"Je to nakažlivé?"
"Myslíte sebe? Vy tu s ním bydlíte?"
"Můj byt je v okupaci havěti, nemám na výběr."
"No pokud nebudete pít ze stejné sklenice a tak, tak je to neškodný."
"Dobře," řekl. Šel vyprovodit doktora, pak se vrátil k Narutovi. Pořád spal. Sasuke napustil studenou vodu do největší mísy jakou našel a ponořil do ní obklad. Na Narutově horečkou rozpáleném čele obklad rychle vychladl. Sasuke mu ho měnil téměř každý dvě minuty.
Po hodině Naruto konečně přišel k sobě. Snažil se pohnout a posadit, ale tělo protestovalo.
"Všechno mě bolí," řekl a zavřel oči. "Co mi je?"
"Nějaká chřipka nebo co, za pár dní budeš v pohodě," řekl Sasuke a vyměnil mu obklad.
"Musíš dostat prášky, ale měl bys něco sníst," dodal.
"O jídle mi nemluv."
"Musíš něco sníst," upozornil ho. Narutovi se zvedl žaludek. Zakryl si ústa rukou a zavrtěl hlavou.
Sasuke zapřemýšlel. Naruto střídal všechny možné barvy, nebyl by dobrej nápad do něj něco cpat.
"Co zelenina?" To bylo neutrální jídlo (nápad chválím, já taky chvíli nejedla nic než salátový okurky).
Naruto sundal ruku z úst. Chvíli na to kývl.
"Dobře, máš tu nějakou?" Naruto zahanbeně zavrtěl hlavou.
"Pro nějakou teda dojdu, ty se nesmíš hýbat jenom lež."
"Dobrej vtip," řekl Naruto. Bolel ho každý sval, cítil se jak protézami zatížený osmdesátník.
Sasuke byl zpátky do půl hodiny. Nakrájel zeleninu a rozdrtil na ni prášek. Doktor mu to poradil. Prášek měl totiž hořkou chuť a žaludek by to nemusel unést, s zeleninou to snad bude lepší.
"Na," podal Narutovi talíř. Množství bylo tak, aby to Naruto nevyvrátil a přece dost na to, aby se dožil rána.
"Je to nutný?"
"Když už jsem šel ty metry do obchodu, prodavačku prosil ať ze skladu kouká přinést okurku, tak to do sebe laskavě kopni."
Naruto se rezignovaně natáhl po talíři, ale jakmile na ruce spočinula celá váha talíře, ruka se roztřásla. Sasuke talíř rychle chytil než bude mít Naruto z postele zeleninovou zahrádku.
"Radši ti to položím," řekl a položil talíř na postel vedle něj. Naruto do sebe kousek po kousku dostával zeleninu i s léky.
"Hotovo," zaúpěl a skulil se na bok.
"Nebudeš zvracet, že ne?"
"Neboj," ujistil ho Naruto, ale Sasuke mu moc nevěřil.
"Možná bys měl spát," poradil Sasuke.
"Hmm."
Sasuke odnesl talíř. V životě se o nemocného nestaral a ani o to nestál, ale Narutovi to dlužil a nechtěl ho tu nechat napospas žaludku.
Když se vrátil do pokoje, Naruto ležel klidně na boku a spal.
Sasuke mu položil ruku na tvář. Hořela jako ústřední topení. Ale okna už byla otevřená na maximum.
"Chladí," ozval se Naruto spokojeně a přetočil se na záda. Sasuke stáhl ruku zpátky. Nebylo divu, jemu byla zima, připadal si jak v Grónsku.
Znovu mu položil ruku na tvář.
"Ty nespíš, že?" řekl Sasuke a znovu ruku odtáhl.
"Nedá se to, je mi hrozný vedro. Připadám si jak v grilu."
"To je tou horečkou," řekl Sasuke. "Možná by sis měl vysvlíknout to tričko. Bude ti chladněji."
"Nejsem schopný ani mrkat."
Sasuke se musel usmát. Svůj humor neztrácel.
Posadil se k němu na postel a pomohl mu posadit se. Bylo to jako držet rozžhavěné uhlíky. Naruto celý hořel, i košile od pyžama byla horká.
Sasuke mu pomalu začínal rozepínat knoflíčky a košili mu vysvlíkl. Pak ho položil na postel. Nevypadal, že by to pomohlo.
Natáhl k němu ruku a položil ji Narutovi na tvář.
"Chladí," zašeptal znovu. Oči měl pořád zavřené. Byl unavený a zesláblý, ale usnout nemohl.
Sasuke sjel rukou na krk, pak níž až na hruď až k břichu. Všude se na chvíli zastavil, aby ho aspoň trochu zchladil.
Naruto klidně oddechoval a vypadalo to, že se mu daří usínat.
Sasuke se na chvíli odtáhl a zahleděl na Naruta. Viděl, jak se nespokojeně zavrtěl, když ho znovu plně pohltilo horko.
Nakonec si Sasuke sundal tričko a lehl vedle Naruta. Otočil ho zády k sobě a přitiskl jeho rozpálené tělo na jeho chladné. Jednu ruku dal kolem pasu a druhou pod Narutův krk.
Naruto sebou mírně cukl, když na sobě ucítil jeho dotek, ale bylo mu příjemně chladně.

Sasukeho narozeniný dárek 2.část

14. prosince 2011 v 11:15 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Ale, Jiraya přebral někomu babu a ten si pak pozval kámoše… au," zasykl, když se rány dotkla desinfekce.
"Ale mi jsme jim taky dali, co proto."
"Jo, u tebe taky nic neproběhne bez problémů." Naruto se podíval na Sasukeho, který mu obvazoval ránu. Zdál se mu jiný.
"Sasuke?"
"Hmm?"
"Stalo se něco?"
"Co? Nic!" řekl a radši se plně soustředil na obvaz v ruce.
"Sasuke," řekl Naruto a rukou mu zvedl hlavu, aby mu viděl do očí.
"Když jsem ti volal, zdál ses mi divný a na konci…"
"Jsem v pořádku, jen unavený, jasný!"
"Proč mi to neřekneš?!"
"Není co," řekl a stoupl si.
"Ale je, brečel si, že?"
"A kdyby jo?"
"Proč?" Sasuke mlčel. Očima probodával podlahu pokrytou dárky. "Můžeš mi to říct."
"Ne," řekl Sasuke a ani nevěděl na co odpovídá.
"No tak, já přece překousnu cokoliv. Jsme přece přátelé," dodal. Sasuke se na něj podíval. Přátelé? To říkat neměl. Sasuke znovu odvrátil hlavu, aby Naruto neviděl slzy, které se mu začali třpytit v očích. Nechápala, co se to s ním děje?! Proč tak reaguje?
"No tak, chci to vědět. Mám pocit, že je to kvůli mě."
Sasuke nevěděl, co dělat. Uvnitř sebe sváděl boj. Nakonec vyhrálo srdce.
Sasuke se otočil k Narutovi, natáhl k němu ruce a povalil ho na postel. Než stačil Naruto cokoliv říct, umlčel ho Sasuke polibkem. Když ho na chvíli pustil, aby se mohl nadechnout, nedal mu ani možnost něco říct a znovu ho políbil. Rukama mu zajel do vlasů a přitáhl si ho blíž.
"Stačí ti to takhle?" zeptal se pak Sasuke a posadil se.
"Hodně výstižný," uznal Naruto a popadal dech.
"Chápeš? Nebo ti mám ještě něco osvětlit?"
"Možná pak, teď půjdu dodělat to jídlo," řekl a vstal. Fakt, že je téměř nahý, přehlížel.
"Naruto…" řekl Sasuke.
"Já fakt musím."
"Ale…"
"Jinak se mi to spálí, vyhoříš a moje postel je pro nás dva moc malá."
Sasuke se usmál. Už si myslel, že tím zkazil jejich přátelství. Těžko by hledal někoho takového jako je Naruto (to je fakt, druhej pitomec jako je náš blonďáček už není).
"Fajn, dostal jsem totiž hlad," řekl a zamířil za Narutem.Zrovna, když usedal k stolu, začali hodiny odbíjet půlnoc. Sasuke tak prožil nejlepší narozeniny. Dostal, co chtěl. Následující dny pak budou jako kdyby pořád slavil narozeniny. S jeho roztomilým blonďatým dárečkem

Sasukeho narozeninový dárek

14. prosince 2011 v 11:13 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Dvacet, dvacet jedna, dvacet dva, DVACET TŘI!
"Ach jo," vzdychl Sasuke a oči znovu přelétl kalendář. "Ach jo," zopakoval.
Zrovna dneska, dneska. Dneska měl narozeniny. Pro někoho velký den, pro druhého zas velká katastrofa. Sasuke se přikláněl spíš k té druhé možnosti.
Nechtěl zase další kopu dárků, z 85% od úplně neznámých holek. Stál jen o jeden. Od jednoho jediného člověka byl schopný s nepředstíraným díkem přijmout cokoliv, jenom, aby se ho mohl dotknout.
Konečně se ozval zvonek. Sasuke vystřelil ke dveřím a otevřel je.
"Všechno nejlepší," řekl Sakura.
"No díky, Naruto nepřijde?" zeptal se a bylo mu jedno, jak moc nápadné a podezřelé to je.
"Omlouvá se, ale nemůže. Musel jít něco zařídit, něco s Jirayou, ale posílá ti dárek."
"Aha," hlesl Sasuke a bezmyšlenkovitě převzal dárky. Tak teď už má kompletně zkažené narozeniny.
"Chtěls mu něco?" zeptala se Sakura.
"Co?"
"Narutovi!"
"Ne, to je dobrý," řekl a sklopil hlavu.
"Víš, řekl, že pokud se nevrátí do večera, tak zavolá," dodala Sakura.
"Hmm," řekl Sasuke. Pochyboval, že by Naruto volal jemu jen tak z čistého přátelství.
"Tak se měj," dodal, aby jí naznačil, že má odejít.
"Tak ahoj," řekla Sakura a odešla. Sasuke zamířil do pokoje. Odhodil dárky někam do rohy a natáhl se na postel.
"Je na misi! Co sem si sakra myslel?" řekl si. Po pár minutách překonal depresivní náladu (rychlej, co?) a podíval se na dárky. Vzal jeden do ruky, když si ale všiml, že je na něm lísteček s jménem Sakura, odhodil ho zpátky (jo, takhle je to správně, hochu!) a vzal do ruky druhý.
Všechno nejlepší! Tohle by nemělo chybět žádnému klukovi. Naruto. Sasuke si přečetl vzkaz dvakrát za sebou. Upřímně byl zvědavý, co se v tom amatérsky zabaleným balíčku skrývá. Loni to byl poukaz na Rámen, předloni taky. Kam až jeho paměť sahá dostával jenom poukazy na jídlo. Vsadí život svýho bratra, že tam bude znovu.
Roztrhl papír, hodil k odpadků, tedy k Sakuřině dárku. Balíček byl malý a byli v něm dva lístečky. Jeden, Itachi zhebni, byl lísteček na Ramen.
"Typickém Naruto," řekl si Sasuke a vzal do ruky druhý lísteček. Byl to vlastně takový maličký bloček s pár stránkami.
Podívej se pořádně na ten poukaz, stálo na první stránce. Sasuke se znovu zadíval na barvami hrající lístek. Nic zvláštního tam neviděl.
V notýsku otočil list.
Je pro dva, takže mě pak můžeš pozvat.
Sasuke se musel usmát. Obrátil list.
Líbí se ti dárek?
Další list.
Jestli jo, tak je to dobře. Jestli ne, tak… smůla.
Znovu obrátil list.
Anebo…
Další list.
... si můžeš…
Další.
... říct sám…
Další.
... co chceš. Protože mě už dochází nápady.
Sasuke se znovu usmál. Zbýval poslední list.
Tak přemýšlej. Měj se.
Sasuke odložil všechny lístečky na stolek vedle postele. Potěšilo ho to, ale stejně byl zklamaný, že mu to nepředal osobně.
Najednou zazvonil telefon.
"Ano?"
"Ahoj, Sasuke."
"Naruto?"
"Kdo jinej?!"Sasuke málem upustil sluchátko, když uslyšel jeho hlas.
"Tak jak se vede oslavencovi?"
"Jde to," řekl a nechtěl znít, jakoby si stěžoval.
"Dostal jsi můj dárek?"
"Jo."
"A?"
"Hodí se, zrovna jsem dostal hlad."
"Hele, nezapomeň počkat na mě!"
"Uvidíme," řekl Sasuke a usmál se pro sebe.
"Tak, chtěls mi něco říct?"
"Co?"
"Volala mi Sakura, že ses po mně sháněl!"
"Sakura? Asi se spletla."
"Víš, říkal jsem si, že bych ti měl tak jako tak zavolat, když máš ty narozeniny."
Sasuke mlčel. Nechal ho mluvit.
"Jiraya je stejně na průzkumu dívčích srdcích, tak klidně mluv."
"Ne opravdu! Asi se spletla. Jenom mi dneska není nejlíp."
"To je škoda, zrovna na narozeniny."
"Jo," řekl Sasuke sklíčeně. Z černých očí se mu začali perlit slzy.
"Opravdu ti nic není, zníš, jak kdyby měl rýmu."
"Jsem v pořádku," ujistil ho Sasuke, ale s každým slovem přibývalo slz.
"Sasuke," řekl starostlivě Naruto. "Možná by jsi měl jít k doktorovi!"
"Jo možná."
"Tak ať je ti brzo líp."
"Jo," řekl Sasuke a musel si dát ruku přes ústa, aby nebyli slyšet vzlyky.
"Tak se měj."
"Ty taky," řekl Sasuke, ale znělo to spíš, jak mumlání.
Naruto položil telefon, i když si začínal dělat starosti. Připadalo mu, jakoby brečel, ale… to na Sasukeho nesedí.
"Chci, abys přišel," zašeptal Sasuke do hluchého telefonu. Odpovědí mu bylo jen tiché pípání. Položil telefon a šel si lehnout.
Musel uznat, že se možná choval trochu hloupě, ale… na tenhle den čekal dlouho. Je to jen jednou za rok. Jenom jednou za rok se ho mohl dotknout, třeba i obejmout, když přijímal gratulace. Mohl s ním být celý den a teď je všechno pryč. On je pryč. To na co se tak těšil je najednou hrozně daleko. Přesněji někde u kbelíku s Jirayou. Největším sukničkářem v Konoze.
"Je to marný," řekl a natáhl se na postel. V ruce držel vzkaz od Naruta. Nakonec usnul.
Probudil ho až zvonek. Líně vstal z postele, lístečky mu při tom vypadli z ruky. Znuděně došel ke dveřím a otevřel je připravený vyhodit kohokoliv, kdo ho otravuje v jedenáct večer.
"Teda, asi ti opravdu není dobře. Seš bledej jako smrtka!" ozvalo se hned, jak otevřel dveře.
"Naruto?"
"Moje jméno," usmál se Naruto.
"Co tady…?"
"Před chvíli jsme se vrátili a tak jsem si řekl, že se třeba stavím a optám se jak se máš marod?!"
"No já, dobře."
"Opravdu?" řekl Naruto podezíravě a položil mu ruku na čelo.
"Zdá se, že máš teploty. Dokonce ti červenají tváře."
"Jsem v pořádku," ujistil ho. Teď už ano.
"No, tak já půjdu!"
"Počkej," zarazil ho Sasuke. "Nechce jít dovnitř?"
"No, je sice jedenáct večer, ale proč ne." Sasuke ho pustil dovnitř a pak za ním zavřel. Zavedl ho k sobě do pokoje.
"Hádám, že mezi tou hromadou je i můj dárek," ukázal Naruto na hromádku v rohu.
"Ne, on je vlastně," řekl a zmateně se podíval na prázdnou ruku. Pak se začal rozhlížet kolem.
"Tady," zvedl Naruto lístečky.
"Asi mi vypadly."
"Na ramen je trochu pozdě, škoda."
"Můžeme jít zítra," navrhl Sasuke.
"Opravdu se na to cítíš? Opravdu nevypadáš dobře, nechceš si sednout. Víš první pomoc neovládám."
"Je mi dobře, jenom jsem ještě dneska nejedl."
"A cos dělal?"
"Spal."
"Tak to je čas, ochutnat moji specialitu. Zaručeně tě postaví na nohy a dá ti barvu," řekl, chytl Sasuke za ruku a dotáhl do kuchyně.
"Umíš vařit?"
"Kdo říká, že musím umět vařit," usmál se Naruto a začal šmejdit v ledničce.
Sasuke spokojeně pozoroval, jak se Naruto ohání v kuchyni. Přece jen ho měl u sebe.
"Ani jsem se tě nezeptal, co chceš k narozeninám?!" řekl najednou Naruto.
"Hmm?"
"No dárek, poukazy na jídlo už jsou přece jen otřepaný."
"Mě stačí tohle."
"Nechat se ode mě otrávit? Teda ty jsi skromnej."
Najednou si Sasuke něčeho všiml.
"Jsi zraněný," řekl a okamžitě byl u Naruta.
"Naruto se podíval na tričko, kde se pěkně vyjímala skvrna od krve.
"Tohle, to je jen škrábnutí. Trochu jsme se poprali," řekl. Sasuke ho chytil za ruku a odtáhl k sobě do pokoje.
"Dolů," řekl přísně.
Naruto poslechl a sundal si tričko.
"I kalhoty, takhle se na tu ránu pořádně nevidím."
"Myslíš moje kalhoty? Ale…"
"Dolů!"
"Tak jo," rezignoval Naruto a sundal si i kalhoty. Teď tam seděl jen v spodním prádle a cítil se neuvěřitelně trapně.
"Co se stalo?"