Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Prosinec 2011

Nemoc

14. prosince 2011 v 11:12 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Všude byl klid. Většina vesnice už spala. Taky byla jedna ráno. Jenom v jednom okně se svítilo.
"Sakra, sakra," klel mladík a v zápětí se bezmocně chytil za hlavu. "Já to nechápu," dodal zoufale. Před ním ležela otevřená kniha a na podlaze za ním dalších dvacet rozházených. Kniha na stole už toho měla dost za sebou. Z neustálého prudkého otáčení měla několikrát protrhnuté listy a jedna stránka dokonce omylem, opravdu omylem, uvízla Narutovi v ruce.
"Proč to sakra dělám? Škodím sám sobě. Učení není zdravý." (Hochu plně s tebou souhlasím.)
Ještě chvíli přebíhal očima po stránce přeplněné písmenkama. Pak ji s zuřivým výkřikem odhodil na protější stěnu, kde se kniha rozplácla jako žába.
"Končím!" dodal, aby bylo jasné, že to myslí vážně a vstal. Plácl sebou na postel a ruce si dal za hlavu.
Proč tohle šprtání vlastně podstupoval? Jednoduše kvůli zkouškám. Za týden mají být zkoušky jouninů a součástí je i teoretická část v které Naruto doslova plave, jako Nemo v akváriu.
"Chtělo by to pomoct," zauvažoval nahlas. Jenže od koho. Sakura, ta asi těžko. Na zkoušky se šprtá od okamžiku, kdy se jí vyvinuli oční zornice. Sasuke, ten ani šprtat nepotřebuje, protože má velmi vzácnou věc a to mozek.
"Opravdu potřebuju pomoct!"
Posadil se a zadíval se na stůl, který byl osvětlen kuželem světla z lampičky. Pak se rozhlídl kolem. Ještě pořád si nezvykl. Pokoj byl větší, prostornější a taky víc odolný vůči hluku.
Hrozně rád by se vrátil do svého starého bytu, jenže ten okupovali švábi, termiti a jiná havěť. Pokoušeli se je vymítit, ale nestačil na ně ani Shino.
Takže Naruto byl nucen se přestěhovat do trochu většího bytu. Nebo spíš to byl menší domek. Dole byla kuchyň a místnost, která měla asi sloužit jako obývák, ale zatím se tam vršili krabice s krámama. Nahoře pak pokoj a koupelna.
Jediná pozitivní věc, která Naruta přímo nadchla, byl menší bazének, vzadu na zahradě. Takové minilázně. Po úmorném dnu plné knih je vyhřívaná koupel, to nej, co si může člověk dopřát.
"Musím sehnat pomoc," řekl znovu a zhasnul světlo. Pak se po tmě odploužil do postele. Cestou zakopl o knihy na zemi a namlel si držku. Byl už tak unavený, že ani nevstal a usnul na zemi. Pod hlavou knihu a bojových technikách. Sladké sny=)
"Naruto," ozývalo se od dveří. Jako odpověď se ale dostavilo jen tikání hodin.
"Naruto, buď mi otevři nebo si otevřu sám, ale upozorňuju, že obchod z dveřmi zkrachoval."
Pořád nic. Jen tik tak, tik tak.
"Fajn," řekl a zkusil kliku. Překvapením se jeho stisku povolila a dveře se otevřeli.
"Naruto," zavolal do prostoru. Pořád nic. "Naruto je možná pitomec, ale aby si nezamkl, když jde pryč," zauvažoval. Začal se rozhlížet po domě. Pokoj, koupelna nic. Kuchyň, ani lednička nic. Mezi hordami krabic se ani neodvažoval hledat, nechtěl, aby ho něco kouslo. Zkusil se podívat i do trouby. Věděl, jaké trpení musí Naruto zažívat s učením a člověk nikdy neví jestli mu nerupne v bedně a nepokusí se poklábosit s vnitřkem trouby.
"Naruto, kde jsi?" Nic. "To jsem já, Sasuke," řekl a doufal, že třeba odněkud vyleze.
Nakonec došel do zadní části domu. Odhrnul dveře a rozhlédl se kolem. Knihy, co držel v náručí, mu vypadly a rozutekly se po dřevěné podlaze.
Sasuke se vrhl k bazénku. Skrz čirou vodu byla vidět blonďatá hlava.
Sasuke ponořil ruce do vody a zašmátral v neznámu. Nakonec se mu podařilo zachytit Narutův límec od mikiny. Vší silou zatáhl a dostal Naruta na vzduch. Naruto zalapal po dechu a začal vykašlávat vodu.
"Naruto?" opakoval Sasuke a plácal ho po zádech, aby se voda dostala z Narutových plic.
Naruto byl konečně při vědomí. Překvapeně se rozhlídl kolem.
"Sasuke? Co tu děláš? A proč jsem mokrý?"
"Můžeš mi vysvětlit, cos proboha dělal? Málem ses utopil!"
"Cože jsem?"
"Chceš to hláskovat?"
"Ale jak to? Pamatuju si, že jsem se učil a pak sem dostal žízeň, pak jsem dostal chuť na koupel a asi jsem tu usnul."
"Ty musíš být hodně mimo, když jsi tam vlezl v oblečení, ale to ti koneckonců zachránilo život." (Představte si, za co by ho Sasuke musel vytáhnout kdyby, byl nahý, au!)
Sasuke pomohl Narutovi vstát a odvedl ho do pokoje.
"Seš v pohodě nebo mám volat záchranku?"
"Dobrý," řekl Naruto a došel ke skříni. Vyndal sobě věci a jedno tričko Sasukemu.
"Tak, co jsi potřeboval?" zeptal se Naruto, když byli oba v suchém.
"Přinesl jsem ti knihy," řekl Sasuke.
"Knihy? Bože! Ty od Sakury mě dostali do vody, ty tvoje mě dostanou na střechu."
"Ale no tak, pomůžu ti jestli chceš?!"
"Ty mi pomůžeš? Zadarmo?"
"Nedělej ze mě takovýho mizeru. Zkoušky skládáme oba a bude fajn, když je taky oba uděláme."
"Tak jo," řekl naruto a ještě pořád byl ohromený Sasukeho návrhem."
"Nechal jsem je dole, tak vydrž," řekl a odešel. Naruto kývl a nebyl schopen slova. Opravdu mu pomůže? Bude ho tu mít celý den! Když si to řekl v hlavě, mírně zrudl. Pak zatřepal hlavou.
Vzpamatuj se, Naruto, řekl si. Pak si ale vzpomněl, jak daleko byl Sasuke obličej od jeho, když ho vytáhl a znovu zrudl.
"Opravdu seš v pohodě, seš nějakej rudej," řekl Sasuke.
"Jsem v pořádku," ujistil ho. Sasuke položil knihy na stůl.
"Tys spal na zemi, že?"
Naruto kývl. "Jak…?"
"Postel je furt ustlaná a pochybuju, že dneska ses na to zmohl."
"Tak začnem," řekl Sasuke a otevřel první knihu. Následujících osm hodin jenom listovali, četli, vysvětlovali, otvírali, zavírali, psali.
Naruto se nemohl na Sasukeho vynadívat. Když četl nebo něco vysvětloval. Když se soustředil na psaní. Z celého dne pochytil jen datum. (No mě by taky vypadli oči z důlku, kdyby mě doučoval Uchiha=)
"Co je?" řekl Sasuke.
"Hmm?"
"Pořád se na mě díváš!"
"Promiň," řekl a s ruměncem na tváři odvrátil pohled.
"Podej mi tu knihu, co máš vedle sebe," řekl Sasuke. Naruto se natáhl pro knihu a podal ji Sasuke. Přitom se jejich prsty dotkly a Naruto jakoby upadl do transu.
"Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke, když viděl jeho výraz. Naruto neodpovídal. Jenom se díval před sebe. Na Sasukeho. Jenom sledoval pohyby jeho očí a rtů. Pak, aniž by věděl, co dělá, se po něm natáhl, povalil ho na zem a políbil.
Chvíli se nic nedělo. Naruto byl tak šokovaný, že se od něj nedokázala ani odtrhnout. Sasukemu hrozila zástava srdce, jak byl překvapený. Ozýval se jen tikot hodin. Klid před bouří.
"Naruto, slez ze mě," řekl Sasuke, když se mu podařilo osvobodit rty. Naruto pomalu slez a posadil se.
"Sasuke…"
"Myslím, že bych měl jít domů," řekl a začal sbírat knihy.
"Sasuke… já," snažil se říct Naruto. Opravdu to musel udělat? Jenom tím všechno zkazil.
"Měj se," řekl Sasuke a zamířil ke dveřím. Naruto se postavil a natáhl se po Sasukem.
"Počkej," řekl a chytil ho za rukáv. Sasuke sebou škubl a Naruto spadl na zem.
"Nech mě bejt," řekl a zamračil se na něj. Znělo to jako výhružka a Naruto se ho i lekl.
Bezmocně seděl na zemi a díval se, jak mu Sasuke mizí z očí. Když pak zaslechl prásknutí dveří, mírně sebou trhl. Po několika vteřinách ticha se Naruto rozvzlykal. I srdce plakalo. Neviditelné slzy bolesti.
Sasuke doma odložil knihy a natáhl se na postel. Ať chtěl nebo nechtěl, pořád musel myslet na Naruta a ten polibek. Ani nevěděl, proč tak zareagoval.Vlastně to nebylo nepříjemné. Bylo to nové a překvapující, ale… doprovázelo to zvláštní pocit. Jako by měl motýli v břiše.
Copak je nemocný?
Rozhodl se, že Narutovi zavolá. Třeba si to vyříkají.
Po třech zvoněních, to konečně někdo zvedl.
"Naruto?" řekl Sasuke. Na druhém konci se nic neozývalo, jenom jakési zvuky. Sasuke v nich pak poznal vzlyky. Chvíli na to se ozvalo táhlé pípání. Naruto zavěsil.
Sasuke nevěděl, co si má myslet. Copak Naruto opravdu brečel? Kvůli němu?
"Naruto," zašeptal a ukazováčkem si přejel po rtech. Pořád na nich cítil ty Narutovi.
Řekl si, že za ním zítra zajde.
Hned ráno Sasuke zamířil za Narutem. Nevěděl proč, ale měl špatný pocit. Podobný tomu, jako když něco zapomenete doma, ale tenhle ho táhl k Narutovi.
Posledních pár metrů běžel. Neobtěžoval se z klepáním a vtrhl dovnitř.
"Naruto?" zakřičel. Nic se neozvalo. Sasuke srdce začalo být rychleji a do těla pumpovalo adrenalin. Sasuke začínal prolítávat pokoj za pokojem. Dokonce i krabice dole rozházel, aby se ujistil, že tam Naruto není. Začínal se ho zmocňovat strach, každá minuta mohla být drahá. Co když… včera v tom telefonu… Naruto málokdy brečel. Nechtěl ani pomyslet na to, co si mohl udělat.
Zastavil se u schodů. Nahoru nebo dozadu. Nakonec se rozhodl jít dozadu. Minule našel Naruta tam.
Vybavilo se mu, jak mu řekl, že se málem zabil. Nejspíš ho tak nevědomky navedl.
Dveře k bazénu se rozrazili. Sasukemu stačilo zahlédnout odlesk blond a skočil do vody. Naruto na sobě tentokrát měl jen spodní prádlo (promyšlený). Sasuke po něm natahoval ruce až ho konečně chytil za zápěstí. Přitáhl si ho do náruče a vynesl nahoru. Očekávala nějakou reakci, stejně jako minule. Chtěl ji, ale Naruto mu jen visel v náruči.
Sasuke ho dotáhl na zem a položil na záda.
"Naruto?" Naruto neodpovídal. Sasuke přiložil dlaň na hruď. Nic necítil. Nedýchal.
"Naruto," zašeptal. Jemně mu zaklonil hlavu a roztáhl ústa. Zhluboka se nadechl a vzduch pak vdechl Narutovi do plic. Zopakoval to několikrát.
"Naruto," zopakoval. Nebylo poznat jestli voda na Sasukeho tváři jsou slzy nebo zbytky vody z bazénu.
Nadechl se ještě jednou a znovu do něj vdechl vzduch. Tentokrát s ním mu vdechl i život. Naruto se rozkašlal a z úst mu vyteklo trochu vody.
"Naruto," řekl Sasuke šťastně. Podržel ho, aby si mohl sednout.
"Co tu děláš?" zeptal se Naruto. Nepodíval se mu do očí. Nemohl. Chtěl se tu zabít, kvůli němu a on ho zachrání.
"Naruto, ty pitomče," řekl a objal ho. Přitiskl si ho k sobě. Znovu cítil ten pocit.
"Sasuke?" řekl překvapeně Naruto. Sasuke se mu podíval do očí. Viděl v nich zmatek, ale i něco, co patřilo jenom jemu.
Sasuke ho povalil na zem a spojil jejich rty. Už věděl, co je to za pocit. Co je to za nemoc. Láska!

Úspěšná mise

14. prosince 2011 v 11:11 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
"Kde zas vězí?" vztekal se Naruto. "Deset minut je pohoda, půl hodiny se dá přežít, i hodina je v rámci přežití, ale tři hodiny už nemají daleko k použití násilí."
"Výjimečně s tebou souhlasím. Dneska to vážně přehání," souhlasila Sakura.
"Dávám mu pět minut, pak jdu," přidal se Sasuke.
"Nazdar bando," ozvalo se nad nimi. Všichni zvedli hlavu a uviděli střapatou hlavu jejich senseie.
"Jdete pozdě," řekli všichni naráz.
"No jo, trochu jsem se zpozdil. Někdo zaléval kytky a na mě omylem káplo, musel jsem počkat až to uschne."
"Že já se snažím," vzdal to Naruto. Sasuke se na něj pobaveně díval. Sakura jen nevěřícně kroutila hlavou.
"Všimli jste si, že Kakashi prakticky nikdy nevylízá z domu, pokud nejde o mise," řekl Sakura a vetřela se mezi Naruta a Sasukeho.
"A?" nechápal Naruto.
"Zkus ho nesrovnávat s sebou, ano? Kakashi je v nejlepších letech a přitom jsem ho ještě neviděla s ženou."
"Jo tak," pochopil Naruto.
"Třeba není typ na randění," dodal.
"Nebo spíš není nikdo kdo by sním byl ochotný randit," řekl Sasuke. "Po pěti minutách s ním každém usne."
"No tak kluci. Vsadím se, že by mu nějaká schůzka prospěla."
"Fajn, taky si myslím," souhlasil Naruto.
"Ve vedlejší vesnici jsou slavnosti, můžeš ho pozvat," přidal se Sasuke.
"Bylo zábavnější, když jste rvali o každé slovo." Naruto se usmál a podíval se na Sasukeho.
"Divila by ses, tuhle ráno jsme se hádali o hrnek," řekl.
"Byl jedinej čistej," vysvětlil Sasuke.
"Čímž chceš říct, že nemám čistý nádobí?!"
"Tím chci říct, že si neumíš udržet pořádek!"
"Beru to zpátky," řekla Sakura. "Jste spolu měsíc a hádáte se o hrnek?!"
"Čekám, kdy dojdem do fáze, kdy se budem hádat o ruličku toaletního papíru," řekl pobaveně Naruto.
(Velice se omlouvám každému, komu jsem zkazila celkový dojem zapojením páru Sasu/Naru, prostě se mi to tam šouplo samo.)
"Vždyť doma ani žádný nemáš," řekl Sasuke.
"No dovol! Došel."
"A ty jsi tak líný, že jsi ho nebyl během týdne schopný koupit."
"Měli zavřeno."
"Já nás živým, tak ty se starej o domácnost," řekl pobaveně. Štěkali na sebe, jak manželé a přitom se bavili.
"Živíš? Kdes na tom byl?"
"No tak dost," přerušila je Sakura. "Kakashi," připomněla jim.
"Zatáhneme Kakashiho do vedlejší vesnice a někoho tam najdem," řekl Naruto.
"Kakashi se nehne z Konohy, pokud nepůjde o misi," řekl Sasuke.
"Překecám bábi Tsunade, aby mu nakukala, že v vesnici potřebuju skupinku na… rozvěšování lampiónů."
"Lampióny? Bravo Naruto, kvůli tomuhle se určitě nechá zatáhnout do víru zábavy."
"Tak zkus taky něco vymyslet! Zatím jsi nás obohatil jen sarkastickými poznámkami."
"Pořád lepší než tvé naivní výplody fantazie."
"Dobře, Naruto ty běž za Tsunade a zkus to s těma lampiónama," rozhodla Sakura. "Sasuke najde Kakashiho a přivede k bráně."
"A ty?"
"Zařídím, aby nás na té slavnosti opravdu potřebovali."
"Tak za půl hodiny u brány," dodala a zamířila pryč. I Sasuke a Naruto si šli po svých.
Za půl hodiny stál u brány Sasuke s Kakashim a Sakurou. Čekali jen na Naruto s příkazem od Tsunade.
"Jste si jistí, že…"
"Hele už jde," přerušila ho Sakura a ukázala na Naruto.
"Chvíli to trvalo," řekl a podal papír Kakashimu. Ten si ho vzal a přečetl.
"Opravdu nás potřebují na skládání ubrousků?" Naruto pokrčil rameny.
"Takové jsou příkazy."
"Kam se poděly lampióny?" řekl Sasuke, aby ho Kakashi neslyšel.
"Šli se klouzat."
"No jo tak jdeme," zavelel Kakashi.
O tři hodiny později vstoupily do shonu slavnosti. Stánek vedle stánku, mačkající se lidé.
"Podle mě tu mají lidí dost," řekl Kakashi.
"Ale no tak, aspoň si užijem," řekla Sakura.
"Užijem? Najdu nám pokoje a zítra ráno se vrátíme," řekl a zmizel jim z očí.
"Ten chlap se neumí bavit," řekl Naruto.
"To mi dva se večer pobavíme," řekl Sasuke.
"Až po Kakashim," upozornila Sakura.
"Sama jsi slyšela, odmítá se byť jen pohnout," řekl Naruto.
"Musíme ho trochu povzbudit. Večer ho vy dva vytáhnete ven."
"Proč mi dva?" řekl Sasuke.
"Protože já se pokusím najít někoho zoufale samotného, nebo to snad chcete udělat sami?"
"V osm?" řekl Naruto.
"Souhlasím," kývl Sasuke. Oba zmizeli v davu.
Kakashi jim našel pokoje v jednom hotelu.
"Když nemusíme pracovat, tak si můžem užít slavnosti," řekl Naruto a podíval se přitom na Kakashiho, který si četl.
"Hm? Když chcete, tak jděte," řekl.
"To platilo i pro vás," řekl Sasuke.
"Potřebujete hlídat?"
"Ve třech se to líp táhne," zkusil Naruto.
"Vy dva si poradíte."
"Vy půjdete s námi," řekl Sasuke. Znělo to jako příkaz a nejspíš to měl být příkaz.
"Jestli je to nutné?!"
"Je!"
Něco po osmé se Sasuke a Naruto sešli dolů, Kakashi znuděně za nimi. Nakonec si našli místo a objednali si pití.
"To tu knížku nemůžete na chvíli odložit?" řekl Naruto.
"Hm? Říkals něco?" zvedl Kakashi hlavu od knížky.
Naruto zrudl vzteky a vyškubl mu knížku.
"Můžete se chvíli soustředit na nás," vztekal se Naruto.
"Proč se vztekáš?" zeptal se klidně.
"Za chvíli zbělá," informoval Sasuke.
"S váma dvěma někam chodit je pohroma," zuřil dál a vzteky vstal.
"Klídek Naruto," řekl Sasuke, chytil ho za ruku a donutil znovu sednout si. Pak už všichni mlčeli. Jediné, co dělali bylo, že pili a pili. Ze začátku čaj, pak i něco tvrdšího. Sasuke s Narutem to zarazili v čas, ale Kakashi to do sebe lil, jakoby ani nevěděl, co do sebe s takovou vervou kope.
"Myslím, že byste to měl stopnout," řekl Sasuke.
"Proč? Je to dobrý, co je to? Šalvějový čaj?"
"Ten má dost," řekl Narutovi.
"Mě je zle," řekl Naruto. Sasuke se na něj podíval. Naruto byl celý zelený a vypadalo to, že za chvíli hodí šavli.
"Kolik jsi toho vypil?"
"Ne o moc víc než ty," řekl.
"O kolik víc?"
"Pár skleniček. Pět možná šest."
"Odvedu tě na záchod," řekl a pomohl mu vstát.
"Kakashi, zůstaňte tady," řekl Sasuke.
"Jasně, jak si přeješ mami," zavýskal.
Sasuke pomalu odvedl Naruta na záchod. Do pokoje to nechtěl riskovat. Pochyboval, že by podlaha stála o nový nátěr.
Sotva za Narutem zaklaply dveře kabinky, začal zvracet.
Sasuke čekal před kabinkou. On měl času dost, k Kakashimu se opravdu vracet nemusel.
"Už je ti líp?" zeptal se.
"Následující desetiletí budu pít jenom vodu," ozvalo se z kabinky.
Sasuke se usmál.
"Uvidíme zítra." Dveře se otevřely. Sasuke nakoukl dovnitř. Naruto seděl na zemi. Do tváří se mu začala vracet barva.
"Kdy přijde řada na mě, abych tě odvedl na ožralýho na záchod."
"Až si Kakashi bude schopný najít ženskou," řekl a posadil se vedle něj. "Střízlivej, pokud možno."
Naruto se naklonil na bok a opřel se o Sasukeho.
"Ještě chvíli tu můžem zůstat, ne?" řekl.
"Chce se ti tam snad vracet?" Naruto zavrtěl hlavou.
"Jen ho tam půjdu zkontrolovat, nerad bych, aby tam začal tančit nahý po stole," řekl a vstal.
Když dorazil zpátky, Kakashi seděl o dva stoly dál s nějakou černovláskou a oba do sebe kopali jednu rundu za druhou.
"Tady jsem přebytečném," řekl a vrátil se za Narutem.
"Tak jak je na tom?" zeptal se Naruto.
"Sedí tam s nějakou ženskou a pokračuje ve své předešlé činnosti."
"Je pěkná?"
"Kdo?"
"Ta ženská!"
"Teď jsem tě neslyšel."
"To se nemůžu zeptat?"
"Ne, ještě pořád máš v krvi alkohol a já bych tě nerad tahal z její postele."
"No dovol!"
"Dovolím."
"Prostě přiznej, že bys žárlil."
"Ha, vtipnej."
Sakura se vracela sama. Když vešla dovnitř, uviděla Kakashi, v objetí nějaké ženy. Když přišla blíž, viděla, že se nejen objímají, ale i líbají. Navíc nebylo jasné komu patří čí ruce.
"Poradil si i sám," řekla si a zamířila do pokoje.
Ani Sasuke a Naruto se nenudili. Každý, kdo vešel na záchodky vzal v zápětí roha. Z první kabinky se ozývalo slastné vzdychání a přitom bušení o stěny kabinky. Nebylo poznat jestli se tam někdo vraždí nebo právě opak.
"Nebude lepší pokračovat v pokoji?" navrhl Naruto.
"Pochybuju, že bych tam došel."
"Promiň, ale tohle je jak konzerva a mi jsme sardinky. Mám modráky na rok dopředu."
"Fajn," řekl a vstal. Naruto ho následoval. Oba si posbírali oblečení a vykoukli z kabinky. Měli na sobě sice ještě spodní prádlo, ale i tak byla cesta do pokoje další misí. Mise s vytouženou odměnou na konci.
Ráno se všichni sešli před hotelem a vydali se na cestu zpátky do Konohy.
"Vypadáte spokojeně," řekla Sakura.
"Nevím kolik jsem toho v sobě včera měl, ale užil jsem si," řekl šťastně. "A mám její číslo," dodal a svižným krokem pokračoval v cestě. Celou cestu dokonce nevytáhl ani jednu ze svých knížek.
"Taky jsme si užili," řekl Sasuke a mrkl na Naruta. Ten se usmál od ucha k uchu..
"Každá předehra se odteď bude odehrávat na záchodě nebo aspoň ve skříni," pošeptal mu Sasuke.
"Taky jsem něco zažila," řekla sklíčeně Sakura. "Z toho chození po vesnici jsem chytili rýmu," zaskuhrala a vytáhla z batohu další balíček kapesníčků. Za dnešek u pátý.

Láska z losu

14. prosince 2011 v 11:10 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Klid prosím!" Dav přesunul svoji pozornost opět k mluvčímu. V místnosti, o rozměrech asi jako kadibudka, se mačkala skupinka mladistvích. Na improvizovaném pódiu, představující židli, stál Kakashi a po obou stranách ještě dva senseie, jako bodyguardi. Tušil, jaká bude reakce a chtěl mít nějakou pojistku. On sám násilí použít nechtěl. Navíc před ním stála skupinka geninů s vražednými sklony.
"Takže každý si vytáhne jeden lísteček, na něm bude nějaké slovo. Na výběr je dárek, polibek, večeře. Nebo taky 3 v 1. Prostě is vytáhnete lísteček a najdete člověka s stejným."Bylo jich osm, stejně jako lístečků. Víc lidí Kakashi nesehnal. Sasuke, Sakura, Naruta, Gaara, Temari, Choji, Ino, Shikamaru. Ino a Sakuru nalákala na Sasukeho, Naruta a Chojiho na jídlo, Gaaru a Sasukeho na boj, Temari šla celkem dobrovolně a Shikamaru přišel pod příslibem měsíce bez misí.
"Sliboval jste jídlo," ozval se Naruto.
"Jídlo bude, když si vytáhneš večeři a narazíš na někoho s plnou peněženkou." Naruto se rozhlédl kolem. Nikoho ochotného koupit mu oběd tu nebyl.
O co tu vlastně šlo? Blížili se vánoce a tohle měl být způsob na sblížení. Původně tu měli být všichni, kdo se dostali do rozřazovacího boje v zkouškách. Jenže ne každý je tak naivní a většina se z toho vyvlíkla.
"Lhal jste nám," řekl Sasuke.
"Technicky vzato možná, prakticky ne."
"Slíbil jste boj."
"O lístečky se můžete poprat. Sasuke tu je taky, jídlo při troše štěstí bude, nevím proč si stěžujete."
"Nebudu nikomu kupovat pitomej dárek jen kvůli kusu papíru."
"Ještě si můžeš vytáhnou objetí."
"Končím," řekl a mířil ke dveřím. Neudělal ani půl kroku a před ním se objevil jeden z Kakashiho pomocníků.
"Slíbili jste, že přijdete a splníte, co se bude chtít."
"Nečekali jsme, že tu budeme rozdávat pusy na losy," řekl Shikamaru.
"Co když si vytáhnu objetí a to stejné i někdo z kluků?" řekl Naruto.
"Ale no tak, jste kámoši, jedno objetí nikoho nezabije." Naruto si sám sebe představil, jak se objímá se Sasukem. Následně n a to jde na chirurgii se zlomenýma rukama. Diagnóza: Objetí s Sasukem.
"Tak dost řečí," řekl Kakashi a z pytlíkem s lístečky obcházel dav lidí. Ino a Sakura se okamžitě vrhli k Sasukemu. Ten jen znuděně ukázal svůj lísteček s slovem dárek. Následně na to Sakura vypískla radostí, zatímco Ino s nápisem polibek odtáhla pryč. Nakonec skončila u Chojiho, který se pořád nevzpamatoval z toho, že nebude jídlo. Večeře se dostalo Temari a Shikamarovi. A čtvrtá varianta…
Naruto se rozhodl počkat až se všichni najdou. Nápis 3 v 1, mu nepůsobil kdejaké potěšení. Sice je tam jídlo, ale také pitomej dárek a ještě pitomější pusa.
Rozhlédl se kolem. Všichni kolem už někoho měli, ale přece nikdo nepřebýval. Zatímco Sakura skákala až do stropu, Sasuke vypadal, že mu rupnou nervy a jediným Sakuřiným dárečkem bude zlomená noha.
Naruto se rozhodl vyplížit pryč, dokud si ho nikdo nevšímá. Kakashi se zřejmě dost bavil Sasukeho výrazem a Narutovi se podařilo dostat ven. Jen, co překročil práh, ho někdo přitlačil ke zdi a políbil. Ani nestačil postřehnout, kdo to je.
"Devět, Rámen," řekl, když ho pustil. Naruto jen zahlédl červené vlasy a vír písku. Byl to Gaara. Jeho dvojice byl Gaara. A tímto splinili bod číslo jedna. Narutovi nejprotivnější bod a přitom… se mu o líbilo a klidně by si to zopakoval.
Vzpamatoval se a zamířil domů. Do osmi mu zbývali čtyři hodiny. A celé čtyři hodiny nemyslel na nic jiného než na Gaarovi rty na svých.
Bylo půl desáté a Naruto už hodnou chvíli pozoroval Gaaru sedícího u Ramen. Skoro by se dalo říct, že je nervózní. Znovu se nadechl a donutil se udělat pár kroků. Nakonec se přece jen dostal k Gaarovi.
"Promiň, že jdu pozdě," dostal ze sebe.
"Už jsem myslel, že jsi zapustil kořeny. Stál jsi tam téměř hodinu," řekl Gaara a věnoval se jídlu. Naruto se radši neptal, jak to ví. Aniž by si objednal, objevila se před ním miska s Ramen.
Když oba dojedli, Gaara se chopil slova.
"Mám dva dárky. Je na tobě jaký si vybereš."
Naruto moc nechápal. Jediné, co pochopil bylo, že on ne, že by ho nechal doma, on ho vůbec neměl.
"Jak si mám vybrat?"
"Ten první dostaneš pokud se ti líbil bod číslo jedna dnešního dne, pokud ne, je tu ten druhý."
Naruto chvíli přemýšlel. Nemohl popřít, že se mu to líbilo, ale trochu se styděl.
"Ten první," řekl, tak potichu, že ho skoro nebylo slyšet.
Gaara vstal a zaplatil. Naruto ho následoval. Po chvíli si uvědomil, že míří k němu domů.
Naruto byl zmatený. Gaara se zastavil před dveřmi, vyndal z kapsy malý balíček a podal Narutovi. Ten jej rozbalil. Byl v něm poskládaný lísteček a na něm Zavři oči! Naruto se zmateně podíval na Gaaru. Ten nic neříkal a jen čekal.
"Mám zavřít oči?"
Gaara kývl. Naruto ještě chvíli váhal a pak oči zavřel.
Chvíli se nic nedělo. Pak ucítil, že někdo stojí těsně u něj. Měl sto chutí otevřít oči. Pak ucítil na svých tváří ruce a hned na to něčí rty na svých. Naruto překvapením otevřel oči. Viděl jen Gaarovi přivřené oči. Tohle byl ten dárek?
Jeho ruce na svých tvářích, které mu hořely. Jeho rty ne svých.
"Spokojený s dárkem?" zeptal se Gaara. Naruto nebyl schopný ze sebe dostat ani písmenko, tak jen kývl. Gaara se usmál.
"Já ale nic nemám," řekl po chvíli a trochu se za to styděl.
"Nevadí, můžem předstírat, že…"
"Ne, musím ti něco dát. Cokoliv."
"Cokoliv?"
"Jenom si řekni." Gaara se naklonil k Narutovi.
"Tebe," pošeptal mu.
"Co?"
"Jsme si hodně podobní, spojuje nás hodně, ale já chci, aby nás spojovalo ještě něco. Nebudu se zlobit, jestli to tak necítíš. Chci jen, abys to věděl."
"Ty…"
"Jestli tě miluju? Možná, v citech se nevyznám. Ale něco cítím, něco mě k tobě táhne. Nedá mi to spát a nedokážu tě dostat z hlavy, hlavně ne po tom prvním polibku." Naruto lehce zrudl. Ani on ho nemohl dostat z hlavy.
"Já… nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale ta pusa… líbila se mi a musel jsem na ni pořád myslet."
"Takže?"
"Jsi si jistý, že jsi si mě nespletl s Sasukem. Na něj všichni letí."
"Sasuke ti nesahá ani po paty," řekl s úsměvem.
"To se mi líbí."
"Hlavně, pochybuju, že Sasuke umí tak dobře líbat, jako ty." Naruto zrudl.
"Zrudneš takhle po každém komplimentu?"
"No…"
"Je to totiž děsně roztomilý!"
Narutovi barva už dosahovala barvy zralého rajčete.
"Budem tu stát ještě dlouho, nebo půjdem dovnitř?" řekl po chvíli Gaara.
"Opravdu ti nevadí, že pro tebe nic nemám?" řekl, když otvíral dveře.
"Neřekl bych, že pro mě nic nemáš," řekl s úsměvem a zavřel za nimi dveře.
Poznm. Vzhledem k ukončení povídky se jakékoliv perverzní myšlenky povolují. A jelikož se pokračování neplánuje, je jen na vaší bujné představivosti, co ti dva budou provádět. Nebo-li, jak dlouho bude trvat než se na Naruta Gaara v vlně vášně vrhne. Přeji tedy žhavou fantazii a pěkný beta-reader

Milostný trojúhelník

14. prosince 2011 v 11:05 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Jakmile jsem se probudil, měl jsem takový zvláštní pocit, že se dnes něco stane. Bylo to takové nepříjemné mravenčení jakoby uvnitř mé hlavy. Slunce prosvítalo skrz žaluzie do místnosti a pruhovalo celou podlahu.

"Dobré ráno, Naruto." Ze snění mne vytrhl hlas mého drahého senseie, který mne jednou rukou objal a přitiskl si mne na hruď. Všechny mé špatné myšlenky byly ihned zaplašeny a já se rád schoulil k němu pod peřinu. Miloval jsem jeho vůni, byla podobná vůni podzimu a vzduchu prosycenému listí.

"Je spíše poledne, než ráno." Zkonstatoval jsem a otočil se na něho. Oči měl zavřené, nejspíše se mu ještě nechtělo vstávat. Palcem jsem pohladil jeho jizvu přes oko. Probudil se.

"Promiň, pořád Tě bolí?"
"Někdy ano, ale to jen, když Sharingan požívám moc dlouho." Prohodil jen tak mimochodem a ihned sáhl po čelence listové, aby mohl oko skrýt. Nikdy mi o svém Sharinganu neřekl nic určitého, ale já se neptal. Byl jsem rád, že je se mnou, to mi muselo stačit. Najednou se odkryl a začal vstávat.

"Ne, já ještě nechci, Kakashi." Řekl jsem mrzutě a jako dítě jsem si přetáhl přikrývku přes hlavu. Nerad jsem ho od sebe viděl odcházet, jakoby s ním odešla i část mne. Nikdo o nás nevěděl, i když já moc toužil po tom, abychom se venku mohli procházet beze studu.
" Klidně spi dál. Já už musím." Protáhl se, natáhl si trenýrky a jen tak odešel do koupelny.
"Zrádce!" Křikl jsem na něj, ale to už zmizel za dveřmi a pustil si sprchu. Slyšel jsem, jak si potichu zpívá nějakou nerytmickou melodii a zatoužil zaplout pod proud vody za ním. Připadlo mi to jako dobrý nápad, tak jsem s dobrou náladou vylezl z postele. Se spodním prádlem jsem se neobtěžoval a přecházel rovnou ke koupelně, když v tom někdo zazvonil.
"Sakra." Zaklel jsem si pro sebe, co je to za idiota, když mě ruší v tak krásné sobotní poledne. Pootevřel jsem, že si to s ním vyřídím mezi dveřmi, ale to už se Sasuke nacpal dovnitř, něco mumlal a významně pohazoval rukama. Vůbec si mě nevšímal a plácl sebou do mé postele. Ztuhnul jsem a najednou nevěděl co dělat. Mistr byl pořád ještě v koupelně, musel jsem se Sasukeho co nejdříve zbavit.

"Ty seš ale povaleč, Naruto. Máš v peřinách ještě teplíčko, to já vstával už o půl sedmé, abych mohl trénovat. Takhle se nikdy nezlepšíš." Potom se na loktech podepřel a podíval se na mě. Já byl žel bohu úplně nahý, tváře mi zrudly a sáhl jsem po nejbližším kusu oblečení, kterým bych se mohl zakrýt.
"Sasuke! Jak si to sakra představuješ? Jen tak si sem vtrhneš a válíš se v mojí posteli. Takhle to přeci ne…" Zarazil jsem se, protože si mě s vykulenýma očima prohlížel.
"Není to náhodou vesta mistra Kakashiho?" Pronesl se zaujetím a pohledem provrtával zelenou vestu, kterou jsem si držel kolem pasu. Přesně v tom okamžiku mi blesklo hlavou, že voda v koupelně už delší dobu neteče. To bylo zlé, ne, to bylo příšerné.
"Víš Sasuke, dělám to nerad, ale už musíš vypadnout. Uvidíme se později jo?" Ve spěchu a stresu jsem ho popadl za triko a dostrkal až ke dveřím z ložnice. Nechtělo se mu pryč, zvlášť když měl najednou tolik otázek a byl bych ho i vyrazil, kdyby se neozval ten milý mužný hlas, který byl v téhle situaci naprosto nežádoucí.

"Naruto, já čekal, že přijdeš za mnou a…" Kakashi zůstal stát ve dveřích koupelny jako přikovaný a zrak mu visel na naprosto nechápajícím Sasukem. Černovlasý chlapec němě zíral na svého senseie, který byl jen do půl těla a kolem pasu omotaný krátký ručník. Z vlasů a po těle mu ještě stékaly kapky vody a nebýt tam Sasuke, tak mistra bez okolků zatáhnu zpět do postele. Leknutím jsem upustil i tu vestu, jež mi halila tělo. Když se mi srdce zase rozběhlo, prolomil jsem to tíživé ticho jako první.

"No, věřil bys tomu, že má mistr Kakashi rozbitou sprchu? To sou věci viď? Tak jsem mu nabídl, jestli…"
"Mlč, Naruto!" Okřikl mne můj milenec a já netušil, co jsem udělal špatně. Zřejmě všechno, neměl jsem Sasukeho vůbec pouštět dovnitř, zvlášť když vím, jak bude reagovat. Kakashi znovu promluvil.

"Sasuke přeci není tak hloupý, aby mu to nedošlo. Je to přesně tak, jak si myslíš, Sasuke. Miluji Naruta. Nerad bych, aby to někdo věděl. Žádám Tě, prosím Tě, aby sis to nechal pro sebe." Sensei chtěl zřejmě ještě něco říct, ale Sasuke se vzpamatoval dřív.

"Takže Vy dva spolu… Ne, to není pravda. To nemůže být možné." Vražedným pohledem probodl Kakashiho a zvýšil hlas." Vždyť Vy jste můj mistr!" Ta slova se odrážela od stěn a vracela se k nám zpátky. Další projev byl určen mně. "A Ty! Tys byl můj kamarád, Naruto." Ten minulý čas mohl klidně zastupovat hrot nože, když mi procházel srdcem. "Je mi z Vás zle." S tímhle názorem vyběhl ze dveří a zabouchl za sebou.
Vzhlédl jsem k polonahému muži a hledal u něho útěchu a ujištění, že vše bude dobré, avšak v jeho tváři se zračila pouze bolest a smutek. Byl zklamaný a já si přál, aby něco řekl. Cokoliv, nechal bych se i seřvat, nechal bych se ponížit za svou lehkomyslnost, ale on mlčel. Potom se hnul, prošel okolo mne, sebral z podlahy svou zelenou vestu a vešel do ložnice, kde se začal oblékat. Následoval jsem ho a posadil se do neustlaných peřin. Chtěl jsem situaci ulehčit.

"Viděl jsi, jak se tvářil, když mu to došlo? Vypadal jako blbec." Usmál jsem se, avšak následující slova mne rychle svlažila.

"Myslíš si, že je to legrace, že!? Co se Ti asi tak může stát? Jasně, budou se Ti posmívat, budou si ukazovat a nikdo se s Tebou nebude bavit." Mluvil rychle a rázně, zatímco si zapínal kalhoty. U srdce mne neskutečně pálilo a do krku mi stoupala nepříjemná hořkost. Pokračoval. "Ale to všechno se dá přežít, víš? Jednou dostuduješ a staneš se ninjou. Jenže já mám smůlu. Vyhodí mě. Už nikdy nebudu trénovat mladé genniny. Sakra, Naruto, vždyť mi spolu spíme, dochází Ti vůbec, co to znamená?" Už neměl sílu na to křičet, pomalu se posadil vedle mě. "Už si mě nikdo nebude vážit, zničí mě to. Já ty pohledy nesnesu. Odsoudí mě a nikomu už nebude záležet na tom, jak je to doopravdy." Schoval tvář do dlaní, tolik jsem si přál ho utěšit. Nikdy mi vlastně nedocházelo, jaké může mít náš vztah následky a víc než cokoli mne mrzelo, do jaké situace jsem ho dostal. Opatrně jsem mu položil ruku na rameno, zaskočila mne jeho reakce. Chvatně vstal, jako bych mu na paži dal jedovatého pavouka, nasoukal se do vesty a chystal se odejít.

"Ještě nechoď, Kakashi, prosím." Zakňoural jsem a svalil se na postel.

"Měl by ses obléct. Možná, že Sasuke zatím mlčí. Zkus s ním promluvit." Naposledy se na mě podíval, než za sebou zavřel dveře. Pocítil jsem neskutečnou prázdnotu a bolest. Proč se to muselo stát? Jsem tak neopatrný, jestli to Sasuke někomu napráská, Kakashi to nepřežije a já to zase nepřežiju bez něho. Teď to bylo na mně, chtěl jsem to zase urovnat, ale zároveň jsem měl příšerný strach se Sasukemu podívat do očí. Nenávidí mě za to, kdo jsem nebo za to, koho miluji?
Navlékl jsem se do své oranžovo-černé kombinézy a vyrazil ven hledat černovláska. Absolutně jsem netušil, co mu řeknu. To už bylo jedno, hlavně jsem doufal, že to ještě nikomu nepověděl. Prošel jsem všechna jeho oblíbená místa, byl jsem i u něj doma, ale nikdo mi neotevřel. Nakonec mě napadlo, že půjdu do staré čtvrti Uchihů, která byla od vyvraždění klanu zavřená a kam se Sasuke někdy schovával, když chtěl být sám. Uviděl jsem ho, jak zadumaně sedí na prahu svého bývalého domu, objímal své nohy pokrčené v kolenou a díval se do Slunce. Nepochybně věděl, že přicházím, ale nehnul se. Posadil jsem se na schody.

"Sasuke?"

"Hm?" Zamručel nepřítomně.

"Máš mě rád?" Byla to ode mě docela podpásovka, protože jsem ani já sám netušil, zda ke mně chová sympatie.

"Když řeknu, že jo, nezamiluješ se do mě, že ne." Jeho odpověď byla překvapující, příjemně.

"Neboj. Já už zamilovaný jsem." Usmál jsem se přiblble, aspoň Sasuke vždycky tvrdil, že můj smích je přiblblý.

"Jo, do Kakashiho." Jeho hlas zhrubnul.

"Proč Ti to vadí? Nerozumím Ti." Vstal jsem a přisedl si vedle něho. Slunce mi svítilo do tváře.

"Jak dlouho už…."

"Tři měsíce. Od té doby, co se vrátil z poslední mise." Vrátilo se mi ono ranní mravenčení v hlavě. Znamení problémů.

"Spíš s ním?" Zeptal se přímo, což mne opravdu zaskočilo, nečekal jsem, že se bude vyptávat na takové věci. Nic mu do toho nebylo. Jeho černé oči mne probodávaly.

"Proč se vlastně ptáš, Sasuke? Chceš toho vědět co nejvíc, abys nás mohl nahlásit? Nechápu, o co Ti jde. Miluju ho tak, jako jsem ještě nikdy nikoho nemiloval a nechci ho ztratit, rozumíš? Proč Tě to zajímá?" Vyjel jsem na něj.

"Nech to být, stejně bys tomu nerozuměl. A nemusíš se bát. Budu mlčet, nejsem práskač." Odvrátil ode mě pohled a pomalu vstával. Mně ale jeho odpověď nestačila. Bylo v tom něco víc, něco, co mi nechtěl říct. Chytil jsem ho za ruku a stáhl zpátky na práh domu. Usadil se a věděl, co bude následovat.

"Čemu bych nerozuměl? No tak, Sasuke, přestaň mlžit. Ty už o mně víš všechno!" Praštil sem pěstí do dřevěné podlahy a čekal na vysvětlení. A pak to přišlo, byl to jen okamžik, kdy se mě Uchiha naklonil a políbil mě. Byl to lehký polibek, kdy mi jeho jazyk jen zlehka pohladil rty, ale já byl úplně vyveden z míry. I potom jsem na něj zíral jako z jiného světa.

"Myslím, že to jako výklad stačí, Naruto." Založil ruce do kapes, sebral se a odešel. Nechal mě tam, abych si se svými pocity poradil sám. Ale já byl totálně v háji. Sasuke byl do mě zamilovaný. Ale jak to? Nevšiml jsem si toho. I když já bych si pro své obrovské růžové brýle s nápisem "Kakashi" nevšiml ani, kdyby to měl natisknuté na čele. Sakra, sakra, sakra. Jak jsem mohl být tak nevšímavý? Co teď budu dělat. Bylo jisté, že se nás Sasuke nenahlásí i když tahle situace nebyla o nic lepší. Prohrábl jsem si své blonďaté vlasy a těžce vydechl. Na tohle sám nestačím, vždyť ani nevím, co k němu cítím já? Musel jsem mu strašně ublížit.

Cestou domů jsem byl jako bez duše a přemýšlel nad tím vším. Ani jsem neregistroval, že proti mně jde mistr Iruka. Málem jsem do něho vrazil, ale on mne oslovil.

"Jsi nějaký smutný Naruto, copak se děje?"

"Není mi nějak dobře, sensei. Bolí mě hlava, asi ze Slunce." Zalhal jsem.

"Aha, tak to Vás dnes asi bude víc. Byl jsem s Kakashim domluvený, že dnes budeme trénovat, ale neukázal se. Byl jsem u něho, ale není doma. Neviděl jsi ho?" Zeptal se přátelsky, avšak to stačilo, aby se mi udělalo opravdu špatně, ani jsem se nerozloučil a běžel ke Kakashimu. Opravdu toho bylo na mě moc, bál jsem se, že se mu něco stalo, nebo si dokonce něco udělal. Přiznávám, že by toho byl schopen, Raději smrt, než ztráta hrdosti. Ale já ho miloval, takhle to dopadnout nemohlo. Zabušil jsem na jeho dveře a čekal. Nic. Zkusil jsem i volat.

"Kakashi sensei? Otevřete prosím?" Ale stále se nikdo neozýval. Rozhodl jsem se tedy, že rozbiju okno a vlezu dovnitř. Sousedi sice valili oči, jak se dobývám do příbytku svého mistra, ale co Ti mohli vědět. Sklo okenní tabule se roztříštilo a střepy se vysypaly do místnosti. Ani bych to nebyl já, kdybych si nepořezal ruku.
"Kakashi? Kakashi!" Srdce se mi téměř zastavilo, když jsem ho viděl schouleného na podlaze jen v prostěradle. Jinak na sobě neměl žádné oblečení a zdálo se, že zraněný není. Nahmatal jsem mu tep, který byl ovšem slabší než by měl být. Co se sakra mohlo stát? Co mám dělat? Byl jsem otřesený. Kakashi celý hořel, snad horečka. Ale ne, vždyť ráno byl úplně v pořádku, něco se muselo přihodit. Proč byl nahý? A proč jsem ho nemohl vzbudit? Nic mne nenapadalo, ale takhle jsem ho přeci nemohl nechat. Měl bych ho ochladit, měl bych zjistit, co se mu stalo. Chtěl jsem ho vzít do náručí a odnést do sprchy, kde bych ho zchladil vlažnou vodou, ale byl příliš těžký, nemohl jsem.
"Naruto, co to tu děláš?" Otočil jsem se a tam stál Sasuke. Nevěřícně se na mě díval, jak sedím na zemi s Kakashiho bezvládnou hlavou v klíně.

"Nemůžu ho probudit, Sasuke. Bojím… bojím se." Skoro jsem natahoval, ale Uchiha se chopil iniciativy.

"Sakra, Naruto, vzpamatuj se přeci, nepomůžeš mu, když budeš řvát." Přešel k mistrovi, sáhl mu na čelo a už ho táhl do koupelny. Kakashimu se uvolnila z hlavy čelenka listové a odhalila tak ošklivou zarudlou jizvu na oku. Sasuke ihned poznal, že je něco v nepořádku. Když mistra posadil do sprchy, pozorně si jizvu prohlédl. Sharingan byl okem Uchihů a tak moc dobře věděl, že by ho Hatake vlastnit neměl. Nadzvedl senseiovi hlavu a podíval se na Sharingan. Rudá zornice byla zakalená do šeda.

"Zatraceně!" Zaklel Sasuke a pustil vodu.
"Co se děje, Sasuke? Co se mu stalo?" Byl jsem netrpělivý, vidět tak svého drahého mistra mi ničilo nervy a drásalo srdce. Zvlášť, když černovlásek nevypadal optimisticky.

"Naruto, podívej se co naposledy pil, nebo jestli nenajdeš nějaké léky. Cokoliv. Dělej." Mluvil naléhavě Sasuke a sprchoval Kakashiho ledovou vodou.
"Proč? Sasuke, tak řekni mi něco!"
"Drž hubu. Jestli chceš, aby žil, tak udělej co říkám, a přestaň fňukat." Zpražil mne Uchiha a já už neměl sílu protestovat. Nejprve jsem běžel k místu, kde jsem svého milence našel, ale ani na podlaze, ani na stolku nic nebylo. Prohledal jsem celý dům, marně. Nakonec až v kuchyni v jedné ze skříněk na nádobí jsem objevil malou skleněnou lahvičku se zbytkem nějaké tekutiny. Sebral jsem ji a pospíchal za Sasukem. Ten už Kakashiho zabalil do ručníku a odnesl do postele. Nepřikrýval ho, neb byl pořád horký.

"Sasuke, Sasuke, našel jsem tohle." Předal jsem mu nádobku, kterou otevřel a přičichl k obsahu. Netvářil se nijak moudře, proto ochutnal jen na špičku jazyka.
"Oměj. Tedy jen koncentrát z výtažku. Někdy se používá na rány, aby je znecitlivěl, ale to jen v malém měřítku, jinak je hodně jedovatý." Takhle slova mnou otřásla, když jsem viděl, jak málo ho ve skleničce zbylo.

"Ty, chceš říct, že…." Nemohl jsem to vyslovit.

"Se otrávil. A podle jeho stavu to vypadá, že toho vypil docela dost. Sakra." Sasuke přecházel po pokoji a snažil se něco vymyslet, zatímco já jsem seděl vedle Kakashiho postele a pevně svíral jeho ruku. Vůbec mi nedošlo, že by se mohlo něco takového stát? Už od začátku se obával, že můj vztah s ním bude prozrazen a když se o nás Sasuke dozvěděl, zřejmě věděl přesně, co udělá. Nesnesl by, kdyby ho vyhodily, kdyby přišel o hodnost, kdyby už nesměl vykonávat povinnosti ninji, kdyby nesměl trénovat genniny. A nechal by mě tady, samotného. Co si myslel? Že mi na něm nezáleží? Začínal jsem dostávat vztek. Upustil jsem jeho ruku a stále nad tím přemýšlel. Chtěl umřít, protože mu hrdost byla přednější než já? Ani se nerozloučil, nic. Prostě odešel.
"Ty sobče." Zakřičel jsem a udeřil Kakashiho pěstí do tváře. Sasuke se na mě otočil, ale mě ovládaly emoce.

"Nemůžeš si jen tak umřít, jasný? Potřebuju Tě, tak se zatraceně seber." Z očí mi tekly slzy proudem a já bušil senseiovi do hrudi tak dlouho, dokud mne Sasuke nepopadl za pas a nemrštil mnou o protější stěnu. Neměl jsem sílu vstát a bojovat, jen jsem plakal. Sasuke se ke mně sklonil a pohladil mne po tváři. Rychlým pohybem jsem odrazil jeho ruku. Udělal to znovu a znovu a já se bránil. Nakonec mne sevřel v náručí tak pevně až jsem se k němu přitisknul a dal volný průchod všemu, co mi leželo na srdci.
"Proč? Sasuke, proč to udělal? Opustil by mě, jen tak. Vůbec mu na mě nezáleželo, raději si zvolil smrt, než by se postavil za naší lásku. Nenávidím ho. Tak moc ho nenávidím. Tak ať umře, ať si konečně umře, když o to tak stojí. Je mi to jedno!" Vykřikl jsem a snažil se vymanit ze Sasukeho sevření, ale on mě nechtěl pustit, věděl, že jsem příliš rozrušený a zmatený. Stále mě držel a čekal, až se trošku uklidním.

"Ššš, bude to dobré, Naruto. Určitě se uzdraví, uvidíš. Musíš tomu věřit." Hladil mě po zádech a utěšoval klidným hlasem, i když to pro něj muselo být neskutečně těžké při všech těch citech k mé osobě, přesto se ovládal a nutil k tomu i mě.

"Jestli mi umře, tak nevím, co budu dělat. Tolik ho miluju, tolik pro mě znamená, sakra, sakra." Každé moje slovo muselo být pro Sasukeho jako rána po hlavě a dokonce jsem cítil, jak se třese. Chvíli bylo ticho, jen já tiše kňučel jako štěně. Sasuke mě pevně objímal a klidně oddechoval, bylo mi v jeho náručí dobře, tak bezpečně jakoby se vůbec nic nestalo.

"Něco mě napadlo." Řekl Uchiha a postavil se, to jsem samozřejmě neočekával a svalil se na podlahu. "Naruto, najdi lékárničku, hned!" Byl to příkaz, tak jsem se namáhavě sebral a šel plnit úkol. Sasuke zatím přešel ke Kakashimu a otevřel mu oko se Sharinganem. Bylo zakaleno šedí více než předtím. Musel to zkusit, vyhrnul si rukávy, sevřel ruce v pěst a zacvičil pažemi v loktech. Totéž provedl i s Kakashim. V tom jsem se přiřítil s lékařským vybavením.

"Co chceš dělat?" Zeptal jsem se nechápavě.

"Zhoršuje se to, zemřel by. Vyměním si s ním trochu krve." Prohodil Sasuke a už hledal v lékárničce hadičky a jehly.

"Ale Sasuke, to přeci nejde. Vždyť nevíš, zda máš stejnou krev a otrávíš se taky." Vůbec mi to nemyslelo a Uchiha vypadal, že přesně ví, co dělá.

"K čertu, Naruto, přemýšlej! Co s ním mám společného? Jo, krom toho, že Tě milujeme tak máme oba Sharingan. Ten krev pročistí a nijak ho to neohrozí a já s trochou štěstí jen usnu, nemělo by mi to uškodit. Nekoukej tak na mě a pomoz mi." Pobídl mne a já už zaváděl jehly do senseiových žil na pažích. Druhé konce hadiček si Sasuke zabodl do svých rukou a položil se na postel vedle mistra. Krev začala téměř okamžitě proudit správnými směry. Sasuke se díval do stropu a rychleji dýchal.
"A jak poznám, že bych měl jehly už vytáhnout?" Zeptal jsem se ho po chvíli.

"Tys vážně nedával ve škole moc pozor, že? Počítej tak dvacet minut, možná už nebudu při vědomí, tak to hlavně nepřežeň, ano?" Usmál se na mě a já mu na očích viděl, jak moc se kvůli mně snaží, i když věděl, že mu nikdy nebudu patřit, přesto mi pomáhal. Díval jsem se na něho a studoval jeho tvář. Zavřel oči.

"Sasuke?" Oslovil jsem ho.

"Hm?"

"Děkuji Ti." Pootevřel oči právě ve chvíli, kdy jsem se k němu skláněl. Můj polibek přijal a já se nebál ho pohloubit, věděl jsem, že o něj stojí více, než o cokoli jiného. Líbali jsme se dlouho, až dokud nám nedošel dech. Odtáhl jsem se od něj a už jen pozoroval, jak spokojeně usíná s úsměvem na rtech.

To čekání bylo nekonečné, přemýšlel jsem o tom celém dnešním dni. A hodně o Sasukem. Přišlo mi, že právě dnes jsem ho poznal více, než kdy jindy. Cítil jsem k němu neskutečnou úctu a pokoru nad jeho nejen fyzickou, ale i duševní silou. Přál si, abych byl šťastný. Věděl jsem, že i on je člověk, kterého bych dokázal milovat, i když moje srdce patřilo umírajícímu mistrovy vedle něho. Jakmile uběhla poslední minuta, přetrhnul jsem krvavé pouto mezi oběma muži a drobné ranky jim zalepil.
Asi za dvě hodiny se Sasuke probudil. Celou tu dobu jsem se bál, že mi tam zemřou oba a já zůstanu na světě úplně sám s nesnesitelnými výčitkami svědomí. Sasuke se na mě podíval. Sotva dokázal rozlepit oči, jak byl slabý.
"Měls bobky, co Uzumaki?" Usmál se a já poznal, že je to pořád ten starý Sasuke. Byl v pořádku.

"O Tebe jsem se nebál, ty jsi nesmrtelnost sama, Uchiho." Zažertoval jsem a sledoval jeho pobavený výraz. Pootočil hlavu, aby se podíval na Kakashiho.
"Šípková Růženka pořád spí?" Podivil se a pokusil se posadit. Pomohl jsem mu, dýchal těžce a vypadalo to, že je trošku mimo.
"Ještě se neprobral, snad nebylo příliš pozdě."

"Otevři mu oko a zkontroluj Sharingan, jakou má barvu." Poradil mi a já udělal, co chtěl.

"Je rudý, jako obvykle." Zkonstatoval jsem a Sasuke se rozesmál. Zíral jsem na něj jako na Boží zjevení. Pořád se smál a pěkně nahlas, málem mu tekly slzy, jak byl vychechtaný. Musel jsem se taky smát, když jsem ho viděl, jak přetéká radostí. Nemohl to zastavit a skoro se zalykal.
"Proč se pořád tak tlemíš?"
"Já nevím, to samo. Připadám si jako opilej." Vydrmolil ze sebe a mě konečně došlo, že na něj působí ten jed z Kakashiho krve, zřejmě je jen přiotrávený a působí to na něj takhle. Byl jsem tak rád, že bude můj mistr v pořádku a uzdraví se. To Sasuke mu pomohl, zachránil mu život. Nikdy mu to nezapomenu.

"No ták, Naruto, nebuď takovej suchar a polib Růženku, jako správnej princ ne? Jedině tak jí můžeš probudit." Poradil mi černovlásek a já to zkusil. Nejdřív jsem si prohlédl tu bledou tvář, která mne navštěvovala i ve snech a poté semknul své rty s těmi Kakashiho. Srdce se mi rozbušilo, a i když sensei na mé doteky nereagoval, ale já nepřestával věřit, že se vzbudí. Nevzdával jsem se, nikdy jsem se nevzdával. Najednou jsem ve vlasech ucítil jeho ruku, jak si mou hlavu přitahuje blíž a jazykem vniká do mých úst. Bylo mi tak neskutečně nádherně, tak krásně, že jsem měl pocit, že vzlétnu. Byla to naprostá euforie, můj Kakashi žije, vrátil se mi a já ho mohu opět milovat. Hned jak jsme se od sebe odtrhly, pohlédl jsem mu do očí a usmál se. On byl zmatený a vyděšený, v hlavě si přehrával, co udělal a jeho výraz se ihned změnil v provinilé vzezření kajícníka. V jeho tváři byla lítost a náhle i slzy, chtěl mi toho tolik povědět, měl strach, toužil po odpuštění. Jednu svou dlaň jsem měl položenou na jeho hrudi a cítil každičký úder jeho srdce, frekvence stoupala. Nadechl se, že něco řekne, ale já mu přiložil ukazováček na rty. Slova byla zbytečná, já mu rozuměl. Jeho oči mi prozradily úplně vše. Na důkaz toho, že není co odpouštět, jsem jej znovu vášnivě políbil a hladil ho po tváři.
"Zdravím, princezno!" Ozval se konečně Sasuke, který na nás valil svoje unavené oči a stále měl veselou náladu. Zamával Kakashimu před očima.

"Sasuke!" Vyjekl mistr a hned se vyhoupl do sedu. Já jsem ho pomalu uložil zpět se slovy, že musí ještě odpočívat.

"Ale, co tady, co tady děláš?" Sensei byl dočista mimo mísu.
"V klidu, Růženko. Sem tady jenom na skok, zase vypadnu. Představ si, že ten barbar Naruto tu pohádku o Šípkový Růžence vůbec nezná. Kdybych mu neporadil, taky bys mohl usnout navěky. Ten kluk vůbec nemá vlohy pro prince, je to pako." Usmál se Sasuke a už jen sledoval, jak se nezadržitelně chechtám. Nemohl jsem to zastavit, vážně to všechno bylo jako v té pohádce, až na to, že skutečným zachráncem tu byl Uchiha Sasuke. Ten se momentálně snažil nadechnout, jak byl v záchvatu radosti. Oba jsme byly naprosto vysmátí a jediný Kakashi na nás koukal jako na blázny.

"Ale, vždyť přeci, já měl…"

"Umřít? Možná v příštím životě, princezno. Ale tohle režíruju já a v mém příběhu budou jenom šťastný konce. A jestli se o to pokusíš ještě jednou, pošlu na tebe strašlivého draka Gaie a jeho věrnou zelenou šelmu z Listové Lee Rocka, teda vlastně Rocka Leeho." Sasuke byl zkrátka magor. Ale tohle bylo dokonalé, to už ani já nemohl vydýchat a padl za zem, jak mě od smíchu bolela bránice. Kakashi už se na nás nevydržel dívat a tak tomu šílenství propadl s námi.



Samozřejmě později jsme to mistrovy vysvětlily i Sasukeho oběť pro jeho záchranu. Kakashi byl černovláskovi neskutečně zavázán a choval k němu úctu. Nikdy mu nezapomněl, že mu Sasuke zachránil život a ještě mnohokrát mu tento dluh splatil. Nicméně já stále věděl, co Sasukeho trápí, viděl jsem jeho pohledy, když jsem po tréninku odcházel za Kakashim a cítil bolest v srdci nad tím, že nemohu učinit šťastného i Uchihu. Tak jsem za ním jeden večer zašel domů.

"Sasuke, nechci, aby ses trápil kvůli mně. Vím, že Ti to dlužím, pověz, co chceš. Dostaneš to." Byla to ode mě výzva a já věděl, že tím mohu mnohé zničit. Sasuke se na mě podíval a olízl si rty. Dlouho nic neříkal a jen tak jsme stáli ve dveřích a dívali se na sebe. Ale najednou jsem uslyšel cizí hlas, který se přibližoval, zevnitř domu.

"Sasu, pojď už, nemůžu se Tě dočkat." Černovláskův trup objaly dvě štíhlé světlé ruce a v mém zorném poli se objevila známá tvář pouštního chlapce s červenými vlasy. Sevřel Sasukeho pevněji, aby dal najevo, že tohle tělo už někomu patří. Gaara. Tak konečně i Sasuke našel svého vysněného prince, moc jsem mu to přál.

"Je mi líto, Naruto, dneska už jsem zadaný, ale snad někdy příště." Ušklíbl se na mě a neodpustil si ani vypláznutí jazyka.
Já se potom šťastně vracel ke své Šípkové Růžence, která už očekávala můj polibek.

Narutovo Akty 2.část

14. prosince 2011 v 11:03 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Pro oba se to zdálo jako pár minut, když černovlásek zahlásil konec a odložil štětec. Opravdu, byla to půl hodina, zhodnotil čas Naruto při pohledu na ručičku hodin skoro na desítce. Nechtěl se mu připomínat a okamžitě, jak se zvedl, popadl první kus oblečení, kterým se mohl zahalit. Ovšem ještě než si stačil kalhoty natáhnout, chytl ho Sasuke za ruku a silně ji stiskl. Narutovi se rozbušilo srdce a napřímil se. Setkat se tváří v tvář s Uchihovým ledovým pohledem nebylo nic příjemného, ale ten jakoby v momentě roztál a na blonďáka se rozpačitě usmál. Ano, nabral odhodlání i odvahu. Udělá to, co na tom, že je vzrušenější než kdyby se před ním nakrucovala samotná Sakura, kterou mimochodem považovat za krajně neatraktivní.
"Myslel jsem, že už se nestydíš. Ležel jsi mi tu nahý skoro tři hodiny. Jsi nepoučitelný, Naruto." Okomentoval jeho spěch s oblékáním Sasuke a sám si přetáhl své volné triko přes hlavu. Blonďákovi vypadli kalhoty z rukou a zíral na tu světskou dokonalost s povislou čelistí. Snažil se nepřipouštět si to "mi" v jeho slovech. Uvědomil si, jak je proti Sasukemu jeho tělo nicotné a nemá nejmenší šanci se sním rovnat. Pokožka byla světlá i na pohled jemná a hladká. Oproti němu měl Sasu bradavky růžovoučké a břišní svalstvo vypracovanější. Naruto, zcela nahý vyjeveně pozoroval, jak se Sasuke svléká a netušil, co by měl dělat. Má ho nechat nebo ho zarazit. A když už ano, tak proč? Nemohl od něj odtrhnout oči a stejně bez smyslu, jako tam postával pronesl.

"Mě povídej něco o tom, že sem překrásný. Viděl ses někdy poslední dobou v zrcadle? Možná bys měl malovat sám sebe." Polkl a nešťastně zjistil, že jím probíhají jakési mírné vzrušivé impulsy a všechny bohužel začínaly i končily v jeho podbřišku. Nevšímal si toho. Černovlásek si nezaujatě rozepínal pásek na kalhotách, poté i zip a stahoval si je přes boky. Přitom se díval Narutovi významně do očí a srdce měl až v krku. Ne, že by se nějak zvlášť styděl, jen se bál Narutovi reakce, až si stáhne trenýrky. Musel to dokázat, sobě i jemu, že na to zkrátka má. Nohavice byly dole a chlapec se snažil nedívat se umělci do rozkroku. Celkem se mu to dařilo, když si nevšiml výrazné vybouleniny ve spodním prádle. Rychle dýchal. Ne, on se opravdu svlékne. Neměl by se divit, on sám tam stál tak, jak ho Jashin stvořil a momentálně mu to vůbec nevadilo. Byla to otázka okamžiku, Uchihovi trenýrky se ocitli na podlaze. Jeho vzrušené mužství se mu tyčilo pod pupíkem a jakoby toho nebylo dost, Sasuke se ještě pyšně ušklíbl. Už nějakou dobu se upravoval a tak se chlubil. Narutovi sjely oči níž a byl nucen je vytřeštit a chvíli zírat na ten přírodní úkaz. Lekl se a couvl.

"Sasuke.. Sasuke ty.. ty jsi…." Nebyl schopný to dopovědět a sám si pro vlastní zbrklost ani nevšiml, že má úplně stejný problém. Tak proto ten pyšný výraz. Černovlasý se rozpačitě rozpřáhl, plně si vědom svého stavu a pohlédl na sebe dolů.

"Jo no, víš… ono úplně samo. Nemůžu za to. Jsi nejspíš moc rajcovní." Pokusil se Uchiha o vtip a nervózně si prohrábl vlasy. Bohužel, Naruto se nesmál a zcela vykolejeně a neslušně hleděl na jeho naběhlý penis, jakoby nic takového nikdy neviděl. Taky že neviděl. I jeho mužství bylo ve ztopořeném stavu o dobré tři centimetry kratší. Zavřel oči a bolestně si uvědomil, jak se musel Uchiha bavit, když ho viděl nahého. Jistě se mu v duchu vysmíval za jeho nedostatky. Sakra. Naruto odvrátil tvář a smutně si povzdechl. Pomalu měl v očích slzy zklamání z toho, jak se nechal napálit. Sasuke chtěl jen vědět, jestli je víc chlap než on. Nic víc v tom nebylo. To si alespoň blonďák myslel. Černovlásek zaregistroval jeho náhlou nejistotu i vlhkem se lesknoucí oči. Nerozuměl. Už dávno si všiml, že je Naruto také vzrušený a musel si přiznat, že se mu chlapcova délka zamlouvala. ´Proboha, na co to myslím? Sasuke, uklidni se.´ Zatřepal hlavou a udělal krok k světlovláskovi.
"Děje se něco? Promiň, nechtěl jsem Tě nějak… vyděsit. Nevím proč se to…."

"Přestaň si se mnou hrát, Sasuke! Myslíš si, že mi to nedošlo? Co si chceš dokázat? Že jsem proti Tobě nikdo? Jenom pískle? Mám toho dost, odcházím!" Rozhodl se Naruto a začal si natahovat kalhoty. Uchiha vůbec ničemu nerozuměl. Nechápal, co se stalo. Co by si měl dokazovat? Neměl nic takového v úmyslu, ale věděl, že pokud blonďák odejde v takové náladě, patrně se už nikdy nevrátí. A Sasuke ten obraz potřeboval dokončit. Musel ho zadržet.

"Co? Naruto, počkej! To ne, o čem to mluvíš? Já si nic nedokazuju a už vůbec si nemyslím, že jsi pískle. Hey, posloucháš mě? Co jsem Ti provedl? Řekni mi to!" Dožadoval se černovlásek nějakého vysvětlení, ale to neměl blonďák v úmyslu, po tváři se mu svezla slza. Jak mohl kdy Uchihovi věřit? Hlavně neměl tuhle nabídku nikdy brát. Teď toho tolik litoval a proklínal se za svojí hloupost. Nedařilo se mu si obléct kalhoty a ve svojí uspěchanosti neustále bojoval s nohavicemi, na které si šlapal. Popotáhl.

"Naruto? Ty brečíš?" Vylekal se najednou Sasuke a udělal k chlapci pár rychlých kroků. Aniž by se pozastavil nad svým chováním natáhl ruku a za bradu donutil Naruta k němu vzhlédnout. Skutečně, plakal. Černovlasý z toho měl chaos v hlavě, co provedl? Ale věděl jistě, že takhle chlapce nechat odejít nemůže. Už nešlo o to, že by se nevrátil, spíše ho nechtěl nechat utéct takhle uplakaného a bez vysvětlení. Rozčílil se nad tím, že nic nechápal a popadl blonďáčka za ramena, čímž ho donutil kalhoty zase upustit. Teď šeptal.

"Naruto, co se děje? Řekni mi to, prosím Tě." Na poslední dvě slova kladl zvláštní důraz, aby si světlovlasý uvědomil, že skutečně nemá ponětí o důvodu jeho pláče. Jeho oči neustále ronily slzy. Připadal si podvedený a zneužitý. Ale tenhle Sasukeho zvláštní, pravdivě nevědomý tón hlasu jej zmátl. Černovlásek by musel být zatraceně dobrý herec, aby něco takového dokázal. K jeho smůle, Naruto v jeho herecké schopnosti věřil. Vytrhl se mu ze sevření.

"Jsem pitomej. Mělo mi to dojít, že to nebude jen tak. Jasně, Uchiho. Dobře, máš co jsi chtěl? Cítíš se líp? Seš prostě vyvinutější, za to já nemůžu. Ale to přece neznamená, že sem někdo míň, než…..ehhmmm"

Naruto byl umlčen polibkem. Byl zcela neočekávaný a váhavý. Chutnal po lískových oříškách a byl docela lehký, jako když se mazlí dva motýli. Sasukemu při jeho slovech došlo, proč se to všechno děje a bylo mu líto, že to Naruto viděl takhle. Jakoby záleželo na délce penisu nebo viditelnějším svalstvu na břiše. Na ničem takovém samozřejmě záležet ani nemohlo a černovláska nenapadlo jak jinak ukončit chlapcův obviňující proslov. Přitiskl se k němu a políbil ho. Prostě jen tak, bez rozmyslu nebo vážného důvodu. Slastně sykl, když ho překvapilo, že se o sebe otřela jejich mužství, tep jeho srdce nabral nekontrolovatelný spád. Naruto, který zprvu nechápal, co se mezi nimi stalo se při tom doteku v rozkroku zachvěl a konečně se probral. Odstrčil Sasukeho dál od sebe a udýchaně se na něj díval. Byl v šoku a netušil, co má dělat. Hlava by se mu každou chvíli rozskočila a příliš pozdě si všiml svého viditelného vzrušení. Vrhl na černovláska vyděšený pohled plný zoufalství. Jakoby od něj čekal odpovědi na otázky, které ještě nevyslovil. Musel to být sen, tohle se přece nemělo stát. Proč se to stalo? On sem přišel, aby se nechal malovat, tohle nechtěl, tohle ne!

"Naruto, počkej, klid. Já Ti to vysvět….PLESK!" Uchiha se chytl za tvář a na moment zauvažoval nad tím, že si nikdy nevšiml, jak může taková facka vlastně člověka ponížit. Byl Uchiha, nikdy žádnou nedostal. S Narutem to byla premiéra, stejně jako s tímhle náhlým vzrušením. Většinou se mu nepodařilo se takhle rychle rozpálit. Obrátil se zpět k chlapci, aniž by měl v úmyslu mu ránu vyčítat. Ale blonďák byl skloněný a sbíral z podlahy své věci. Měl neuvěřitelně na spěch a možná bylo až k pobavení, že se mu stále nepodařilo natáhnout si kalhoty. Plakal, byl rozrušený a jeho zbrklost byla zarážející. Sasuke tam jen tak stál s otiskem rudé dlaně na tváři a čekal, kdy to Naruto konečně vzdá. Ten měl rychlý dech a hlava mu nestíhala nic pojmout, tak proč ta zatracená látka nespolupracovala? Musel pryč, daleko z dosahu černovláskových jemných prstů, z jeho omamné vůně, z jeho oříškové chuti. Ta chuť. Vzdal to a s pláčem se sesunul k zemi. Skryl obličej v dlaních a rozvzlykal se. Sasuke se bál toho, že nerozumí tomu, co druhý cítí, ale o nejistotě nepochyboval. Pomalu si klekl naproti němu.

"Naruto." Vyslovil tiše jeho jméno a opatrně se jej pokusil obejmout. Nevěděl proč to dělá, nesnesl jeho slzy. Jakmile se ho však dotkl, chlapec zareagoval a hrubě od sebe jeho paži odstrčil. Dýchal opravdu rychle a vlhkýma očima se podíval na Sasukeho. Byla v nich bolest a zklamání, taky strach a stud. Jeho potřeba po zahalení a po osamění náhle nabrala nový rozměr, když se Uchiha pokusil sevřít ho v náručí znovu. Chlapec se opět bránil, tentokrát od sebe neodstrčil nejen jeho silné paže, ale i jeho tělo, když ho silně udeřil do hrudi. Možná se to mohlo zdát násilné, ale Sasuke viděl jenom kotě, malé a divoké, bázlivé lidského doteku. Nenechal se odradit a zkoušel to pořád znovu, nespěchal, věděl, že blonďáček podlehne.

"Ne!" Kňoural světlovlasý a rukama se před Uchihou bránil. Chvíli to vypadalo, že černovlasému vyškrábe oči. Nechtěl, aby se ho dotýkal i když uvnitř něj se praly dva rozdílné pocity. Jakoby i když mu to bylo příjemné odmítal přijmout fakt, že by ho mohl někdo jako Sasuke přitahovat. Že by to bylo vůbec možné. Nemohlo být, ne, to nemohla být pravda. Ale když cítil jeho kůži na své, když vnímal jeho rty, dokonce i ty kradmé pohledy při malování. Dávalo mu to smysl.

"Ne, Sasuke, ne!" Nebál se mu dokonce vrazit i pár lehkých facek, když k tomu dostal příležitost, avšak vnímal, že se jeho pohyby zpomalují, přestával mít sílu i vůli odolávat. Neměl nejmenší ponětí, co se to s ním děje a když si uvědomil, že tenhle boj nevyhraje, nakonec se nechal Uchihou obejmout. Plakal a nevěděl proč. Trhaně dýchal a pomalu přemísťoval své ruce na černovláskova záda. Přimkl si ho k sobě a skrápěl jeho nahé tělo slzami. Sasuke mu konejšivě opřel hlavu o své rameno a nechal ho ať ze sebe dostane tu přemíru emocí. Cítil, jak vzlyká a polyká vlastní slzy. Zajel mu rukou do blonďatých vlásků a políbil ho do nich.

"Sasuke… co se to….co se to děje. Co se stalo..? Dožadoval se Naruto vysvětlení vlastních emocí, které si sám odůvodnit nedokázal.

"To nic, bude to dobrý. Líbím se Ti, zamiloval ses." Řekl mu černovlásek, jakoby to bylo to nejběžnější v jeho životě. Sám nechápal, proč mu jdou slova z úst tak snadno, ale s Narutem v náručí se zdálo všechno snadné. Měl ho, držel ho, svou dokonalost, na kterou by ani všechny barvy světa nestačily. Vnímal city, plně prožíval co cítí a nebránil se tomu. Naruto zafňukal a zvedl hlavu.
"Zamiloval? Do Tebe? Lháři, já Tě přece nenávidím! Proč to děláš, Sasuke, co ode mě chceš, to ty jsi mě políbil, ne já Tebe. To tys mě sem zavedl a donutil se svléknout, Já jsem nic z toho…"

"Donutil? To teda ne. Jak to můžeš říct, Naruto. K ničemu z toho jsem Tě nepřinutil. Spodní prádlo sis dokonce svlékl dobrovolně. Krom toho, já nezapřel, že zamilovaný jsem." Přiznal se Uchiha a sklopil oči. Jeho tělo o tom jasně vědělo své a i když by si teď chlapce neměl problém přivlastnit, nikdy by si ho nedovolil zranit. Cítil, jak je Naruto najednou odtažitý a brání se, nechce tomu věřit. Sasuke to chápal, tak ho k sobě nepoutal, objímal jej dokud to šlo, a potom byl nucen z něj své paže stáhnout. Zamyšleně se díval do modrooké tváře s ještě mokrými cestičkami od slz.
"Musím už jít, Sasuke." Řekl Naruto klidně a bez ohledu na černovláskovo nesouhlasné vzdychnutí od něj vstal. Asi to tak bylo opravdu nejlepší. Nejspíš bude fér, když odejde a srovná si myšlenky v hlavě, popřípadě na to vše zapomene. Kéž by mohl zapomenout. Sáhl po boxerkách a bez obtíží si je natáhl. Musel v nich schovat svou probuzenou chloubu a to Sasuke viděl jen nerad. Věděl by, jak nejlépe s tím naložit, jenže nemohl. Jen tam tak seděl a smutně se díval, jak se Naruto obléká.
"Naruto? Vrátíš se ještě? Prosím." Zeptal se ho po chvíli, kdy blonďák právě zápasil s ponožkami. Oba se na sebe podívali, jakoby doufali, že tu správnou odpověď najdou u sebe. Sasuke měl strach z negativní odpovědi a i když by možná byla oprávněná, jistě by jej zranila nejvíce. Nebylo to jen kvůli obrazu a ani se to na něj nepokoušel svést. Jen chtěl Naruta zase vidět a to ne pouze při tréninku, jako člena týmu. Naruto se nadechl.

"Měj se Sasuke. Dobrou noc." Nejhorší na tom všem bylo, že to říkal upřímně. Patrně už neměl v úmyslu se vracet a černovláskovi nezbylo, než to pochopit. Sklonil hlavu a v kleku si přisedl na paty. Mrzelo ho, co provedl. Blonďáček už byl i v kalhotách, ale něco mu chybělo. S lítostí se podíval na Sasukeho klečícího na podlaze jako u Božího soudu a sklonil se k němu. Zašeptal.

"Nechám si u Tebe uschnout triko. Jestli mi ho nevrátíš, budu si pro něj muset přijít." Jakmile Sasuke překvapeně vzhlédl, zcela neočekávaně byl světlovláskem políben na rty. Rychle a jako stydlivá dívka se Naruto stáhl a odcházel pryč. Sasuke se zachvěl a pro vlastní potěchu se usmál. Konečně.

"Naruto? Sám Ti ho nikdy nevrátím." Ušklíbl se na něj, když se blonďáček ohlédl. Usmáli se na sebe a poté už chlapec zmizel za rohem. Po chvíli hlasitého ticha Uchihu z úvah a zvláštního potutelného výrazu probralo bouchnutí domovních dveří a on se jednoduše svalil na podlahu. Jakoby nic se začal smát, jasně a nahlas, upřímným smíchem šťastného člověka. Vlasy kolem hlavy měl rozhozené a nahé vulgární tělo roztažené po místnosti. Bylo mu to jedno. Naruto se vrátí, to jediné ho zajímalo.


Bohužel ono "vrátí" trvalo nekonečné dva týdny, kdy se jej Sasuke snažil marně oslovit, avšak Naruto jako naschvál vyhledával společnost buď Kakashiho, nebo té zpropadené Sakury, na kterou začal Uchiha nebezpečně žárlit. Naruto zkrátka nikdy nebyl sám a po tréninku vždy zmizel kdoví kam a pro Sasukeho bylo obtížné zajít k němu domů. To by bylo pod jeho důstojnost. A tak čekal a doufal, že se u něj jednoho dne blonďáček zastaví. Ale ten den nepřicházel, naopak Sasuke se uchyloval ke spaní v chlapcově triku. Připadal si tak, že je mu blíž a má ho jen na chvilku pro sebe. Ještě vonělo po světlovláskovi.

Zrovna se chystal ke spánku, prohlížel si tak jako každý večer rozdělané plátno a pokoušel se v něm najít něco nového, něco čeho si ještě nevšiml, ale nedokončenou malbu znal dokonale i po paměti. Ve volných kraťáskách a Narutově oranžovém triku si vlezl pod peřinu a natáhl se po vypínači lampičky.

"Crrr" Černovlásek ztuhl. Takhle pozdě? S pohledem na hodiny, které ukazovaly skoro čtvrt na dvanáct v noci se vyhrabal a povzdechl si. Jestli je to zase nějaká nečekaná mise a nebo jen hra dětí, měl chuť je všechny odmítnout, popřípadě srovnat do kulaté krychle. Pomalu a unaveně odcupital ke dveřím, sáhl po klice a otevřel.

"Ehm…. Sasuke? Proč…proč máš na sobě moje…"

"Naruto? Co tady…"

"Přišel jsem si pro něj!" Ukázal chlapec naštvaně na rozespalého Sasukeho a ten si uvědomil, že je oblečen do blonďákova trika. Začervenal se a odvrátil pohled. Ještě stále se nedokázal z toho překvapení probrat. Byl tam. Uzumaki Naruto před jeho dveřmi a dívá se na něj v jeho věcech na spaní. Sakra, to je špatná situace. Nevšiml si, že chlapec netrpělivě očekává, kdy bude vpuštěn dovnitř a také vysvětlení toho, proč je "jeho" triko přítomno na těle Uchihy Sasukeho. Nedostal ho.

"Jo, promiň, pojď dál. Dáš si něco?" Zdvořilost nikdy nebyla Sasukeho silnou stránkou a jakmile Naruto vešel a on ucítil tu známou vůni, kterou denně vnímal ze spacího svršku, měl chuť se na blonďáka vrhnout. Tahle vůně byla asi desetkrát intenzivnější a zatemňovala mu mysl. Když kolem něj procházel, dovolil si ho černovlasý sjet pohledem a i když byl chlapec zahalený, Sasukeho smyslným představám se vyhnout nedokázal. Ten zavřel dveře a cítil, jak se mu znatelně rozbušilo srdce.

"Nic.. nic si nedám díky. Omlouvám se, že vyrušuju tak pozdě. Vidím, že už jsi byl v posteli." Usmál se rozpačitě Naruto a rozhlédl se po pokoji tak, jakoby to tam nikdy neviděl. Všechno bylo na chlup stejné, nic se nezměnilo. Jen postel byla rozestlaná ledabyle od toho, jak se Sasu rychle odkryl. Zůstali stát vedle stojanu s malbou a dívali se sobě do očí i když chlapec často uhýbal. Chvilku bylo napjatí ticho, kdy emoce jenom jiskřily a srdce se rozechvívala. Sasuke pomalu a opatrně natáhl paži a zlehka chytil Naruta za ruku. Nechtěl na něj spěchat, jen mu tak vyjadřoval svoji radost nad tím, že jej znovu vidí u sebe. Světlovlasý se podíval na jejich sevření dlaní a rychleji dýchal. Nebránil se, přiznal si, že mu Uchihova blízkost chyběla. Vyhýbal se mu vědomě s úmyslem na jejich intimní chvíli zapomenout, ale čím víc se o to pokoušel, tím těžší to bylo. Když se mu nakonec Sasukeho tvář dostala až do snů a on se probudil s tím, že se musí co nejrychleji převléct, věděl, že tomu neunikne. Jeho první mokrý sen a byl u toho zrovna i ten černovlasý hajzlík. Ale že by se zamiloval, to si stále připustit odmítal.
"Chyběl´s mi, Naruto." Zašeptal Sasu a zesílil stisk. Pokusil se usmát, ale utápěl se v chlapcových, modří přeplněných očích. Pocítil naléhavou touhu po polibku, po doteku, po Narutovi.
"Ty… tys mi taky….chyběl, Sasuke." Špitl váhavě blonďák a očima míhal z podlahy na Uchihu a zpět. Rozpaky se mohl klidně rozplývat a vnímal, že kromě tváří se mu hrne krev i do jiných částí těla. S tímhle černovlasý už problém neměl, zvykl si, že se vzrušil už jen při pohledu nebo vzpomínce na světlovlasého chlapce. I na jeho kraťáskách to bylo znát a Naruto by lhal, tvrdit, že si toho nevšiml. Slovy povzbuzený Uchiha k němu udělal krátký krok tak, že se dotýkaly nejen bříšky, ale i rozkroky. Vnímal, jak po tomhle pohybu Naruto rychle roste a tvrdne. Podpořilo ho to v dalším konání. Tentokrát se mu chlapec poddal, když se natáhl pro polibek.

"Naruto.. já Tě… chci." Nebylo to jen významem těch slov, ale i tím svůdným tónem, kterému blonďáček neodolal.Takový chtíč a touhu,co z černovláska jen čišela, nikdy nezažil. Nechal své rty maličko pootevřené, když vnímal, jak je Sasuke opatrně znovu poznává. Byl jemný a pomalý. Jazykem mu je krátce olízl, než políbil horní i spodní ret zvlášť a do spodního se něžně zakousl. Naruto zavřel oči, nepřebíral iniciativu, nejspíš by to asi neuměl, jen se nechal laskat a stále jakoby váhal v tom, co se děje. Jeho dech se zkracoval a stával se trhaným, když Sasuke zlehka vklouzl jazykem do jeho úst a prohloubil polibek. Chlapec vnímal, jak si Uchiha položil jeho ruku, za níž ho prve vzal na zadeček a doufal, že Naruta trochu povzbudí. Ten i když se mu to zprvu příčilo, mírně stiskl a nevědomě si tak vyžádal černovláskův sten. Překvapilo ho to a ještě více vzrušilo. Bylo tak snadné se Uchihy dotýkat. Sasuke už to pnutí v penisu nemohl vydržet, potřeboval se uvolnit. Obě své dlaně přemístil na blonďákovi půlky náhle hrubě si ho natiskl na svůj rozkrok. Chlapci naráz zasténaly, bylo to tak prožité, vlna zrušení střídala další. Chlapec Uchihu objal kolem krku a rychle dýchal s hlavou položenou na jeho rameni netušil, co se stane. V hlavě měl prázdno a zároveň jenom Sasukeho, který chvíli setrval v klidu a rozdýchával svou tvrdost násilně natisknutou na Narutovu chloubu. Dělila je jen látka jejich oblečení. Musel. Aniž by nad tím nějak rozmýšlel, tak zlehka začal pohybovat pánví proti tělu druhého. Stahoval hýžďové svaly a opakovaně dráždil jeho mužství. Naruto se proti každému pohybu vybídl, nevěděl proč to dělá,bylo to nesmírně příjemné. Zatínal nehty do Uchihových zad a sténal mu tiše do ucha jeho jméno. Věděl, že to dlouho nevydrží.
"Sasuke, Sasuke, ne." Černovláskovy pohyby se zrychlovaly a jeho dech ukvapoval. Fakt, že věděl, že Naruto už je tak napjatý, že se každou chvíli udělá ho nutil nepřestávat a tiskl jeho zadeček svými dlaněmi. Blonďáček začal kňučet a sevřel Sasukeho pevněji. Nohy ho přestávaly poslouchat. Ještě štěstí, že si ho Uchiha přidržoval.

"Ššš, to bude dobrý, vydrž Naruto. Už budeš, viď." Zeptal se ho tiše, když chlapcovo kňourání i vzdechy nabírali na intenzitě.

"Hmm." Stačil mezi rychlými výdechy procedit světlovlasý a tušil, co se stane, když Uchiha najednou sjel z jeho zadečku, který stále svíral jednou rukou, tou druhou do jeho rozkroku. Hbitě se dostal do jeho kalhot i pod spodní prádlo a sevřel jeho penis v dlani. Nepřestával se stále pohybovat, i jemu samému to činilo potěšení a vnímal teď tu tvrdou pulzující horkost ve své ruce. Pevně ho obemknul prsty a za pomoci druhé ruky mu kalhoty trochu stáhnul, aby mohl jeho chloubu vytáhnout a on si tak nepotřísnil prádlo. Narutův úd byl už tak vzrušený, že když Sasuke palcem kroužil kolem nicotného otvůrku na jeho špičce, poznal, že je vlhký. Stačila už jen chvilička. Byl tak rozpálený. Silně ho tedy stiskl po celé délce a rychle rukou pohyboval. Blonďákovo kňučení přešlo v nesouvislý a dechem přerušovaný výkřik, kdy vyvrcholil do Uchihovi dlaně, ale i na své triko na něm. Černovlásek jen vnímal, jak to v chlapcově penisu ještě několikrát zacukalo, potom už se musel věnovat pouze tomu, jak mu Naruto pod rukama vláční a není schopný udržet se na nohou. Čert vezmi bílou šťávičku na jeho ruce, musel ho podepřít. Když slyšel, jak se světlovlásek dostává do extáze, bylo to pro něj to nejkrásnější, co kdy zažil a ignoroval, že má nehty zaryté hluboko v kůži. I on zoufale potřeboval ven z látky prádla.
"Sasuke, Sasuke!" Vzdychal ještě blonďák, když byl Uchihou zlehka položen na postel a ten jej začal opatrně svlékat. Nechal se, nevnímal, bylo to příliš vyčerpávající. Měl v úmyslu nejprve vysvléct Naruta, ale nevydržel se tísnit v kraťasech. Vylezl si za nim do postele a stáhnul si je. Jeho tyčící se mužství vystřelilo ven z pod látky a jemně mu plesko o bříško. Uvolnění bylo tak slastné. Nebyl k sobě jemný, rychle po penisu přejel rukou a opět jeho blízkost opustil. Ještě si přes hlavu přetáhl Narutovo, spermatem ušpiněné triko a byl už docela nahý. Oblečení odhodil ledabyle do kouta a musel se ušklíbnout při pohledu na chlapcův už ukojený úd, neslušně vyčnívající z polostažených nohavic. Chlapec mu práci usnadnil, když se začal soukat ze svého svršku. Sasuke se sklonil, políbil jej na bříško a postupně, jak se blonďáček odhaloval, dostal se až k světle hnědým špuntíkům, které mu zdobily hruď. Teď měl možnost poznat jejich citlivost, když se jim věnoval jazykem a laskavě je cucal. Naruto se na matraci kroutil a znovu vzdychal. Bradavky měl opravdu velice citlivé a téměř ihned reagovaly na Uchihovi podněty. Ač chtěl, nedovolil si je ani něžně kousnout, blonďáčka by to mohlo zabolet. Ten sotva postřehl, že mu Sasukeho nenechavé ruce stahují kalhoty i se spodním prádlem a než se nadál, byl surově obnažený, jako hrubě tesaný mramor. Jejich rychlý dech se smísil, když se znovu oddali polibkům, tentokrát naléhavějším a vášnivějším. Naruto věděl, že už nemůže zpět, už bylo pozdě, Sasuke ho udělal a jak tušil, bude chtít provést po druhé. Vnímal, jak se mu černovlásek vklínil kolenem mezi stehna a nutí jej roztáhnout nohy. Znejistěl a vyděšeně otevřel oči. To na něj bylo příliš, Uchiha to vycítil a pohlédl na něj.

"Copak se děje? Pověz mi to." Usmál se na něj vlídně, čímž ho ujišťoval, že nemusí mít strach. Ale blonďák ho měl, bál se toho co přijde. Nikdy s nikým nebyl a natož s chlapcem. Začervenal se, když měl říct, co ho trápí. Byl nervózní.

"Sasuke, já jsem… ještě jsem nikdy s nikým…no, takhle nebyl. Nevím, jak se to…dělá s…"

"S klukem?" Doplnil ho Uchiha a zlehka jej pohladil po rameni. "Já taky ne, ale…určitě na to přijdeme, viď. Věř mi." Mluvil Teď naprosto vážně, bez úsměvu, který by prozrazoval lehkovážnost situace. Podíval se chlapci do očí a bez ujištění nebo odpovědi se začal prsty jedné ruky věnovat jeho bradavce. Přejížděl po ní palcem, dráždil ji, jen zlehka, nechtěl spěchat a čekal, kdy jej Naruto zastaví. Tomu se zrychlil den, když vnímal, jak se bradavka nestydatě podvoluje jeho doteku pro svou citlivost vyžaduje víc. Blonďáček, ač měl pochybnosti, chtěl Uchihovi věřit, že mu nemá v úmyslu ublížit a pomalu povoloval svaly na stehnech, kterými mu zabraňoval se přiblížit. Znovu se pokořeně uvelebil do přikrývek a užíval si černovláskovu pozornost. I jeho druhá světlounce hnědá ozdůbka na hrudi dlouho neprotestovala, když se o ni začal zajímat Sasukeho jazyk a zlehka ji olizoval. Kdyby jen tušil, proč to Naruto udělal, ale když cítil, jak se proti němu vulgárně vybídla chlapcova pánev a natiskla se svým obnaženým rozkrokem na ten jeho, stále neukojený. Sasukem zmítalo vzrušení, které už nedokázal kontrolovat. Skoro až kňučel v touze po uvolnění toho napjetí v penisu. Jemně přejel hřbetem ruky a prsty po Narutově hrudi, přes bříško, kolem jeho rozkroku až na ten svůj, který mu pulsoval v dlani a černovlásek věděl, že by stačilo už jen pár rychlých pohybů a skončil by to, ale nemohl. Ne, dokud nebyl v Narutovi.

Opatrně se k němu vytáhl, přičemž jednu svou paži stále nechával v dolní polovině těla. Blonďáček měl zavřené oči, tak ani netušil, že se jej jeho milenec snaží políbit do té doby, než uctil jeho rty na svých. Chtivě se do nich vpil a nechal Sasukeho vést, absolutně netušil, co bude následovat.

"Jinak to nepůjde, prosím, vydrž." Zašeptal mu mezi polibky Uchiha a dříve, než mohl Naruto nechápavě otevřít oči, ucítil tlak na svém konečníku. Dostával s do něj prstem.

"Ne, Sasuke, co to…. to bolí, přestaň." Chtěl se z jeho nepříjemného dosahu vykroutit, jakoby se právě probudil ze snu a zjišťoval ohavnost tohoto činu, jenže druhý mu to odmítal dovolit a stále si přivlastňoval jeho rty a prstem se do něj tlačil, cítil, jak chlapec stahuje zadeček a vrtí sebou. Přestal tedy.

"Zkus se uvolnit, Naruto. Dej mi šanci, vím, že to bolí, ale to proto, že se bráníš. Přijmi mě, prosím. Neublížím Ti, slibuju." Sasuke ho musel ujišťovat, ne, že by si ho nedokázal prostě vzít, sílu na to nepochybně měl a možná by ho právě vzrušoval křik a násilí, ale neměl potřebu způsobovat bolest jemu, ani sobě, neb proniknout do chlapce bylo něco úplně jiného, než do dívky. Bez přípravy by se do něj nedostal, to dobře věděl, na nezkušeného si rád hrál a i když se stejným pohlavím to ještě neprožíval, nebyl v tomto směru neznalý. Naruto měl stále ještě zoufale vyděšený pohled a cítil v sobě první článek Sasukeho prstíku.

"Ale já….tam?" Neformuloval svá slova nijak obratně, mysl mu zatemňovalo vzrušení, společně s děsem. Uchihovi bylo jasné, že chlapcova naivita jistě neznala hranic, přesto se pokusil jednat s ním co nejopatrněji, jakoby měl v rukou panenku, křehkou a snadno poškoditelnou, avšak pro svou krásu hodnou nečistého hříchu. Mírně se usmál a pohnul prstem dál do blonďákova těla, přičemž se mu stále díval do očí. Kdykoliv dal Naruto mimickým svalstvem najevo bolest, na chvíli přestal a omluvně jej políbil.

"Jen vydrž." Zašeptal mu smyslně do ouška, moc dobře věděl, co říká, ačkoli blonďák netušil, kam těmito slovy míří. V odpověď musel ale náhle zavzdychat, když jím zcela neočekávaně zazmítalo něco co ještě do té doby nepocítil, nekontrolovatelný pocit vzrušení, který mu oběť vháněl krev do rozkroku a probouzel jej. Černovlásek věděl, že našel bod, který tohle všechno umožňoval. Bříškem ukazováčku dráždil jeho prostatu a potěšeně poslouchal, jak Naruto sténá jeho jméno. Brzy se v opojení odvážil přidal i druhý prst, stejně zkušený, jako on sám, když našel taktéž to místo, které potřeboval.

"Sasuke, Sasuke…prosím.."
"Ššš, teď už to budu já, řekni, kdyby to bolelo. Uvolni se." Přikázal mu černovlasý, který doufal, že tato příprava bude stačit, aby ho v sobě blonďák na první příraz snesl. Ještě, než si ho měl v úmyslu vzít, znovu spojil jejich rty v naléhavém a prudkém polibku, kde i přes mírné protesty plenil chlapcova ústa svým jazykem. Vášeň měl v povaze a chtěl mu ji dokázat i fyzicky. Naruto ani neměl čas se nadechnout, když se do něj Sasuke divoce vstoupil a jakoby ignoroval jeho bolestné kňučení, přirazil až do hlouby jeho útrob. Kam se poděla veškerá ohleduplnost s kterou na ně promlouval? Uchiha se v dalších a dalších polibcích neodvažoval otevřít oči, i když věděl, že ty Narutovi slzí. To byla nevyřčená jistota. Musel to tak udělat i když tím byl chlapec nepochybně zklamán, ale pomalé a klidně podmaňovaní si toho drobného tělíčka, které poprvé ochutnává nádheru i hrubost milování, by to bylo daleko trýznivější. Uchiha nepochyboval, že by Naruto vše ukončil dřív, než by to vůbec začalo, proto do něj vnikl tak násilně a setrval chvíli i když ten pocit, jak se kolem jeho penisu blonďák svírá a vnímání jeho úzkosti jej nutilo přirážet ihned až bestiální rychlostí. Nemohl.

"Je to dobré?" Zeptal se ho, jakmile ukončil polibek a pohlédl do jasu modrých očí, které právě zneužíval. Slzy se v jasně vlhkých cestičkách snášely dolů. Neočekával, že to bude až tak intenzivní. Narutův výraz byl náhle tak nevinný a andělsky nezkažený, že se Uchiha lekl, jestli je všechno tohle správné. Neměl v úmyslu ubližovat. Přinejmenším ne více, než bylo nutné. Jednou rukou se probíral jeho světlými vlásky, zatímco tou druhou se opíral o matraci, aby na něm neležel celou vahou. Blonďáčkův zrychlený dech stále ještě působil vylekaně, ale zdálo se, že si zvyká.
"Zvládl bych to i pomalu." Popotáhl a odvrátil pohled.

"Nezvládl." Uchihův hlas byl náhle chladný, ale ihned roztál, když se na světlovláska zlehka usmál a pomalu z něho vycházel, aby ho za okamžik opět mohl naplnit svým vzrušením. Začal dlouhým i táhlými pohyby, kdy z něj málem vyklouzával celý a díval se, jak na to chlapec reaguje. Překvapivě byl potěšen, až na občasné bolestné škleby se Narutova tvář zdála uvolněná a též se mu dívala do obličeje. Jakoby chtěl, aby se černovláskovi pohyby zintensivněly a zrychlili, obtočil nohy kolem jeho boků a při každém přírazu se mu zadečkem vybídl, což Sasukeho povzbudilo. Až najednou si všiml, že má Naruto své ruce v rozkroku a v tempu přírazů si hněte svůj úd. Usmál se, ale byl to zvrhlý úsměv, zdaleka ne tak čistý, jako chlapec pod ním. Zrychlil tedy a jeho dech s ním, když vnímal, že to dlouho v tomto rytmu nevydrží. Díval se do blonďáčkova klína, jak se zlehka probírá světloučkým chmýřím a v kontrastu na to si velice kvapně dělá dobře. Ještě více ho to vzrušovalo. Jeho penis v chlapcově těle nebezpečně tvrdnul, což mohlo znamenat jediné.

"Dělej, už budu….. Naruto." Teď byl až přehnaně brutální, když si bral tělo pod sebou, už nemohl zastavit, vycházel z něj už jen zpola a přírazy byly o to razantnější, jakoby měl potřebu stále dobývat a dostával se pořád dál do chlapcova těla, až ta hloubka blonďáčka zabolela, ale přidal v laskaní svého mužství i v hlasitosti svých stenů. Začínalo se to podobat naléhavým výkřikům dívky, oči doširoka otevřené, hledící kamsi do světle modrých nebes postele. Také cítil, že nemá daleko ke konci.

"Naruto, Naruto, Narutoo!!" Byl to možná ten nejprudší a nejhlubší příraz, s kterým do chlapce Sasuke vyvrcholil, avšak ten věděl, že byl zcela určitě nejkrásnější, neb i jemu zajistil fantasticky uchvacující orgasmus, při němž si se výkřiku černovláskova jména potřísnil bříško svým spermatem. Pomalu to v sobě nechávali doznít, stálo to za to. Uchiha měl ještě sílu držet se na rukou a naklonil s nad blonďáčka, aby jej zlehka políbil na čelo. Nevyšel z něho a lehl si na něj, podepírajíc se v loktech. Nezajímalo ho, že se na něj pro bílou tekutinu na jeho těle přilepí. Pohledem studoval veškerenstvo nádhery vyčerpaného chlapce a jeho těžkého dechu. Položil si hlavu na jeho hruď a zaposlouchal se do úderů. Chtěl něco říct, cokoliv, jen netušil co by to mělo být. Naruto ho z ticha vysvobodil.

"Seš příšernej lhář, Uchiho Sasuke." Podotkl najednou výsměšně blonďák a bylo znát, že to myslí spíše rozverně, než s vážným tónem. Stále se mu neupokojil dech a cítil v sobě přítomnost Sasukeho ochabující chlouby.

"Pročpak?" Nepodíval se na něj a užíval si jeho teplo.

"Říkal jsi, že na to přijdeme, jak se to dělá, lháři, vůbec jsi mě nepotřeboval." Zasmál teď už hlasitě Naruto a Sasuke se k němu okamžitě připojil a podíval se mu do obličeje. Naruto byl šťastný, čišela z něj skutečná radost. Smáli se a navzájem se hladili po tělech, jako podkování a vděk za všechnu tu péči o druhého.

"Miluju na Tobě tu Tvou naivitu." Řekl nakonec a chtěl z něj vyjít, aby si mohl lehnout vedle, ale Naruto ho náhle zastavil a rukou jej donutil na něj pohlédnout.

"Miluješ?" Pronesl nechápavě a jemně mu cukaly koutky. "Pověz mi Sasuke, je ještě něco jiného, než moje prostoduchost, co na mě miluješ?" Uchihu tahle otázka zprvu zarazila a netušil, co si má o její podstatě myslet. Copak Naruto stál skutečně o jeho city? Co chtěl slyšet? Nejspíš pravdu, Sasuke sklopil oči a dělal že urputně přemýšlí o dalších chlapcových kvalitách. Dlouho se neměl k odpovědí. Příjemná hra, kdy chlapce škádlil.

"Hej…" Zasmál se Naruto a oba se opět dali do zvonivého smíchu. Blonďáček měl v úmyslu černovláska šťouchnout a ten se mu snažil kvapně uhnout, jen si neuvědomil, že je ještě stále v Narutovi a prudce sebou trhl.

"Sss, au." Sykl bolestně, když si všiml, že je k němu stále připoután. Naruto se zarazil a pohlédl dolů, Sasuke z něj opatrně vyklouzával.

"Jen pomalu…" Upozornil ho světlovlásek starostlivě a díval se, jak z něho Uchihovo mužství mizí. Teď poprvé viděl, jak vypadá takové spojení dvou chlapců a když už byli zcela oddělení a každý jen se svým vlastním tělem, černovlásek si přilehl k Narutovi, políbil jej něžně na rameno a objal jej jednou paží, aby se mu stulil v náručí. Ten poslechl a byl za tuto pozornost opravdu vděčný, stejně jako za slova, která následovala i když by si nikdy nemyslel, že je uslyší právě z úst někoho, jako byl Uchiha.

"Miluju Tě, Naruto. Chci být s Tebou." Zašeptal mu do ucha a zlehka cuchal jeho jemné světlé vlasy. Pro chlapce nemohla být krásnější chvíle, než tato, usmál se a natáhl se pro přikrývku, kterou je oba následně zahalil. Zprvu se bál, že bude jen Sasukeho trofej, jen hračka, s níž si pohraje a stejně náhle jako si jí všiml, ji i odhodí. Ale tahle slova prozrazovala něco jiného i když nemohl říct, zda jsou opravdu tak upřímná, jak se tváří.

"To znamená, že… se mnou, chceš chodit?" Blonďák potřeboval mít jistotu, jak to druhý myslí, nerad by, kdyby šlo jinak jenom o sex, protože i uvědomoval, že i on k němu začíná cítit lásku. Kdyby se měli scházet jenom v posteli, nesnesl by to, i když by měl dělat modela jeho obrazu. Sasuke mu nadzvedl bradu a podíval se na něj zpříma.

"Přesně to, to znamená. Chci s Tebou dělat cokoliv budeš chtít." Neviděl v chlapcově tváři odezvu. "Zklamaný?" Zeptal se nevěřícně. Bál se, že na něco takového nebude světlovlásek připravený a odmítne ho, což by samozřejmě musel pochopit. Naruto se ale začal smát a spěšně Uchihu silně objal. Chtěl ho mít u sebe, lepší už to být nemohlo, tohle byl nejspíš sen, pomyslel si chlapec a dodal.

"Miluju Tě, zatracenej Uchiho."
Potom si dlouho do rána povídali, nikam nespěchali, každý měl dost času, který chtěl věnovat tomu druhému. Měli pocit, že si nikdy dřív tak dobře nerozuměli se a navzájem se poznávali tak, jak jen může člověk člověka poznávat.
O dva měsíce později dokončil Sasuke svůj obraz a přestože už visel nad jeho postelí, komentoval Narutovi časté příchody stále stejnou otázkou.

"Nesvlékneš se?"

Narutovo Akty 1.část

14. prosince 2011 v 11:01 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Nudné deštivé odpoledne se pro Naruta nejspíše měnilo spíše v nudné spací odpoledne, kdy nejprve s nadějí upíral zrak s okna k obloze, vyhlížejíc neviděné slunce. Doufal, že by se přece jen mohlo objevit a projasnit mu tak celý den. Měl chuť na ramen, zašel by za Sakurou, nebo trénoval v lese. Ale v tomhle počasí byla jen myšlenka na to, vyjít do toho prudkého deště srovnatelná se sebevraždou. Po hodině ho nečinnost přestala bavit a začal přemýšlet, čím by se zabavil. Na nějaké společenské hry mohl zapomenout, hrát sám se sebou pro něj bylo příliš nedůstojné a když se nakonec zahleděl na stále ještě neustlanou postel, rozhodl se.

Probudil ho zvonek u dveří. Blonďáček se v peřinách jen zavrtěl a přehodil si polštář přes hlavu. Zrovna se mu tak pěkně spalo. Za žádnou cenu nehodlal vstát a otvírat. To by ten někdo musel mít sebou minimálně tři misky ramenu a Sakuru - chan v dárkovém balení s hodně velikou mašlí.

Jenže zvonění se brzy změnilo na klepání na dveře a když ani to nedonutilo Naruta vyhrabat se z přikrývek, zvolil návštěvník mnohem drastičtější metodu bušení na okno. Blonďák už začínal zuřit, rychlostí blesku proběhl pokojem až k vchodovým dveřím a rázně je otevřel.

"Ehm…. Ahoj, Naruto." Začervenal se černovlasý chlapec, když spatřil světlovláska jen v spacích trenkách. Zadíval se proto raději do země, i když nerad.

"Sasuke? Co…. Co…. Co???" Naruto se z překvapení dostal do šoku. Co sakra Sasuke Uchiha chce u něho doma? A proč není mokrý, vždyť…. Teprve teď si blonďák všiml, že déšť ustal a na obloze opět zavládlo slunce. Sasuke stále stál u jeho dveří, možná doufaje, že bude pozván dál, ale to se Narutovi setsakramentsky nechtělo. Uvědomoval si, že je do půl těla nahý, nijak mu to nevadilo. Stojí ve své chodbě, svého bytu. Stále ještě rozespalý, rozzlobený a kdo ví, co ještě a má Uchihu u svých dveří. Není tohle noční můra? Ticho, černovlasý se neměl k odpovědi.

"Tak vymáčkneš se konečně, Sasuke? Doufám, že to je něco naléhavého, když jsi mi hodlal vymlátit okna. Pokud minimálně někdo neumírá, odskáčeš si, žes mě vzbudil!" Zavrčel Naruto, kterému už mezi futry začínala být zima, ale vpustit Uchihu do svého bytu by bylo jako nechat projít Satana Nebeskou branou. Nikdy!

"No, já…. přišel sem… No…. přišel sem, abych…."

"Dělej, tak už se vymektej, umrznu tady." Netrpělivý Naruto byl čím dál víc bez sebe. Nechápal, proč Sasuke přišel. Jediné, co věděl naprosto přesně bylo, že ho nesnáší a přeje si, aby zase co nejdříve odešel. Ne, aby se vypařil, aby vysublimoval, vyšuměl, rozpadl se a zmizel z jeho života. Jen ho ještě více znepokojovalo, že dnes nechal černovlasý masku nedostupnosti doma a nasadil výraz něčeho, co se dá k jeho osobě přirovnat jen těžko - cítícího člověka. Ne, tohle nemohl být Sasuke.

"Nechtěl by ses svlíknout úplně?" Usmál se Uchiha nevinně, ale hned jak uviděl Narutův vyděšení pohled, pokusil se svůj výrok upravit. Naruta polilo horko.

"Ne, ne ne.. tak sem to nemyslel. Totiž…sakra.. Ne. Nic si nemysli, to….no… jak bych Ti to vysvětlil… To by bylo na delší dobu. Nepozveš mě dál?"
"Ne!" Bylo to rychlé a rázně odmítnutí, kdy měl blonďák ještě oči dokořán, srdce v úprku a myšlenky typu "Vždycky sem věděl, že je jinej, ale až tak?" Už se chystal přibouchnout mu dveře před nosem a na celou tu hloupou scénu zapomenout, když v tom ještě Sasuke promluvil.

"Maluju."

"Cože?" Jakoby snad Uzumaki špatně slyšel, pootevřel a shlédl Sasukeho smutný výraz. Opravdu nebyl ve své kůži, Uchiha Sasuke jen nerad o něco prosí a už vůbec nežádá. Tenhle jeho pohled byl více než prosebný.

"Že maluju. Potřeboval bych Tvojí pomoc, Naruto. Myslím to vážně. Můžu… můžu Tě pozvat na ramen? Vysvětlím Ti to, samozřejmě můžeš odmítnout, ale…." Sasuke nemusel nic dodávat, blonďák se soukal do kalhot a mikiny, měl neskutečný hlad. V mžiku už za sebou zamykal, popadl Uchihu za rukáv a vlekl ho za sebou ke stánku. V ten moment mu bylo srdečně jedno, co to Sasuke plácal o nějakém svlékání nebo malování. Hlavu měl plnou vroucí chutné polévky s nudlemi, zeleninou, vajíčkem a kousky masa. Ta představa byla jeho modlou. Donutil černovláska k běhu.

Když už seděl Naruto spokojeně na židličce a hladil si nacpané bříško, přičemž před ním stálo navršených šest prázdných misek, rozhodl se Sasuke, že by mohl konečně začít mluvit. Ještě než stačil otevřít pusu, blonďák ho předběhl.
"Dík, Sasuke. Nečekal jsem, že mě pozveš, asi přeci jenom nebudeš takovej suchar." Zasmál se Naruto a poplácal Sasukeho po rameni. Ten se raději podíval stranou, aby nebylo znát, jak protáčí oči a zhluboka oddechuje, aby tomu ubožákovi jednu nevrazil.

"Ne, Naruto, fakt nejsem suchar. Něco bych od Tebe potřeboval, ale je to taková zvláštní prosba. Chtěl bych…."

"Tak přeci jenom, Uchiha Sasuke mně o něco prosí, neměl bych vyhlásit státní svátek?" Opět se rozesmál blonďák a černovlasý už zatínal ruce v pěst a skřípal zuby. Kdyby jen nebyl Naruto tak ukecanej, možná by to i dořekl. Zvolil jinou taktiku. Upřel na světlovláska jeden ze svých vražedných pohledů a bylo znát, jak Naruta smích rychle přešel. Sasuke ho chytl silně za rameno a podíval se mu do očí.

"Nech mě prosím, domluvit!"

"Jo, jo… jasně. Mohl si to říct hned. Ehm.." Byl Naruto v rozpacích a přiznal si, že v tu chvíli měl i strach. Ze Sasukeho šla hrůza.

"No, jde vlastně o to, že se v poslední době věnuju umění, hlavně kresbě a malbě. Takový věci jako zátiší, krajinky a předměty už mám za sebou a hledám něco náročnějšího. Přemýšlel jsem o aktech." Zakončil svou řeč Sasuke, maličko červeňoučký, neb Naruto jistě neočekával, že bude jeho modelem. Avšak ten ještě nic nepobral.

"Woow, nikdy bych do Tebe neřekl, že budeš umělecky založenej, ale co. No a v čem je problém? Řekni si kterékoliv holce, všechny se jistě ochotně svlíknou." Pokrčil Naruto rameny v domnění, že je věc vyřízená a odvrátil se od černovlasého.
"Počkej, Naruto! V tom je ten problém…. Já.. já nechci malovat holku." Uchiha si myslel, že se snad víc hanbou propadnout nemůže a blonďákovo dlouhé vedení mu situaci jen ztěžovalo.

"A koho teda chceš malovat? Snad ne Kakashiho, i když mohl by si konečně sundat masku." Poškleboval se Naruto.

"Chci malovat Tebe, Naruto." Upřesnil nakonec Sasuke a čekal hromadu nadávek a mnoho hlasitých odmítnutí.

"Mě?" Podivil se Naruto a mozek mu pracoval na plné obrátky. To by znamenalo, že se musí svléknout. To by znamenalo, že se musí celý svléknout, úplně celý. Co? "Já? Ale proč já? Vždyť… vždyť podívej se na mě, nic na mě není.. vůbec nic k vidění, ani nemám hezký tělo. Kdepak, akorát by sis zkazil plátno." Mávl nad tím světlovlasý rukou, ačkoli si ještě sám nepřipadal přesvědčený a hodně vyvedený z míry. Něco takového by ho nikdy nenapadlo. Sasuke se ale nenechal jen tak odbýt, teď, když to Naruto tak rázně neodmítnul. Věděl, že mu musí zalichotit, potřebuje ho.

"No tak, Naruto. Víš stejně jako já, že to není pravda. Poslední dobou jsi hodně trénoval a Tvým těle je to znát, všiml jsem si. Proto jsem oslovil Tebe, nikdo jiný takhle dobře nevypadá. Prosím, potřebuju Tě." Černovlasý by si nejraději napráskal za svojí podlézavost, která mu nikdy nebyla vlastní, ale jasně viděl, jak jeho slova zapůsobila. Naruto se ve své pýše nadechl a trochu zarděl, opravdu si musel přiznat, že v poslední době vypadá více než dobře. Překvapilo ho, že to Sasuke zaregistroval. Jaké to asi bude, až bude jeho pěkně vytvarovaná postava vtisknuta barvami do plátna.. třeba na věky. Ale měl ještě jednu otázku.

"Dobře, dobře, myslím, že bych to pro Tebe mohl udělat. Ale… ale to mám být vážně úplně nahý?" Sasuke se právě tohohle dotazu obával. Věděl, že je Naruto tak trochu stydlivý, ale pokusil se na to jít pomalu.

"Chtěl bych, aby to byl akt, tudíž bys měl být nahý, ale rozhodně to nebude hotové za den, takže bys pro začátek mohl mít na sobě spodní prádlo, než si na to zvykneš. Šlo by to?" Uchiha doufal, že mu to projde, pozorujíc přemýšlejícího blonďáka.

"No," řekl Naruto nakonec. "Vlastně proč ne, o nic nejde." Kývl na Sasukeho a usmál se. Černovlásek v duchu zajásal.

"Tak to jsem rád, platí. Co takhle zítra po tréninku?" Navrhl Sasu a doufal, že blonďák nemá v plánu něco jiného. Kéž by neměl, ale teď když dal souhlas začal se Sasuke trochu bát, jak to všechno bude probíhat.. co když se v průběhu malování pohádají a obraz zůstane nedokončený? To se nesmí stát, musí Naruta rozmazlovat, co to půjde, aby zůstal.

"Klidně….ale jsem docela zvědavý, mohl bych přijít už dneska večer? Budeš volný?" Projevil Naruto vlastní iniciativu, což Sasukeho zaskočilo, avšak i překvapilo. Tak chlapeček je nějak hrr, pomyslel si. Beztak by se večer díval na telku nebo si něco četl, takhle přijde domů a hned všechno připraví.

"S tím nemám problém. Tak v sedm?"

"Okey, budu tam. Tak čao." Usmál se naposledy Naruto a Sasuke nemohl pochopit, co že je najednou tak nadšený. Pozoroval blonďákovu mizející postavu v dálce a začal přemýšlet, jak to vlastně všechno provede. Musel připravit scénu, kulisy, rozestlat postel, taky něco k zakousnutí, namíchat barvy, ořezat tužky, natáhnout plátno….

"Jestli to do sedmi stihnu, tak jsem génius." Zaplatil a vyřítil se ze stánku jako blesk, míříc k domovu.



"Crrrrr, Crrrrr." Zvonek u dveří vytrhl černovláska z úvah. Ale co to? Do sedmé hodiny zbývalo ještě víc jak dvacet minut. Šel tedy otevřít a vůbec nepředpokládal, že by Naruto mohl přijít dřív, nejspíš jen někdo zase něco chtěl. Měl v plánu nevítaného návštěvníka co nejdříve vykopnout, byť by to byla Sakura - chan. Otevřel.

"Ahh…. Naruto…, ty…" Opravdu tam stál, s rukama za zády a nevinně se uculoval. Tím přivodil i Sasukemu rozpaky a ten se nezmohl na víc, než na něj notnou dobu zírat. Ihned na něm poznal, že byl ve sprše, určitě se upravoval, vlasy měl dokonale urovnané do svého obvyklého účesu, avšak ne rozcuchané. Modř jeho velkých očí se zdála ještě jasnější.

"Ehm, Sasuke? Můžu dál?" Zeptal se najednou blonďáček, když už neměl tu trpělivost stát venku a vyměňovat si s černovlasým překvapené pohledy. Jakoby nevěděl, že přijde.

"No, promiň. Jasně, pojď dál. Já jen, jsi tu dřív, nečekal jsem to." Konstatoval zbrkle Sasuke a ladným pohybem paže vyzval světlovláska dovnitř. Zavřel za ním a jakmile pokračoval v jeho stopách dál do domu, Narutova vůně jej okouzlovala. Slunečnice a maliny, jeho oblíbená vůně. Naruto se rozhlédl po velkém pokoji.
"Woow, to je jako království, bájo." Jako první jeho pohled spočinul na nevelkém stojanu s již nataženým plátnem, které bylo prozatím čistě bílé. To se brzy změní, pomyslel si blonďák a udělal několik váhavých kroků vpřed. Ihned jej upoutala obrovská postel s nebesy. Takový luxus nikdy neviděl. Nebesa byla stejně jako rozestlané přikrývky blankytně modrá a halila polovinu postele a celou zadní stranu. Látka se zdála pevná, avšak její průsvit dal znát tenkému materiálu. Skutečná nádhera.
"Nechceš něco k pití? Mám tu i jídlo, pokud bys…."

"Ale kvůli tomu tady nejsem, ne?" Přerušil jeho nabídku Naruto a podíval se na něj pohledem, který u něj Uchiha ještě nikdy neviděl. Byl zvláštní, vyzývavý a přitom tajemný. Světlovlasý se ihned obvykle usmál, když si všiml, jak ho Sasuke studuje. Zřejmě nebyl nejlepší nápad mu na to kývnout. Ale už tu byl.
"Fajn, jak chceš. Já mám vše připravené. Svlékni se a lehni si na postel." Přikázal mu svým neoblomným hlasem černovlásek, jakoby jeho výzva byla dočista všední. "Svlékni se." Znělo to neobvykle ze Sasukeho úst, nicméně Naruto věděl, do čeho jde. Ani netušil proč, zkrátka instinktivně se otočil k černovlasému zády a vysoukal se z trička, které ledabyle odhodil na podlahu a poté i z kalhot, jež triko následovali. Nyní se jen v černém těsném prádle obrátil k Sasukemu. Ten mu však nevěnoval pozornost a míchal barvy. Naruto si povzdechl. Jeho dalším cílem byla postel. Pomalým krokem k ní přistoupil a nejprve se posadil. Byla měkká a hřejivá. Pomyslel si, jaké má Sasuke štěstí, když každý den spí pod nebesy v téhle záplavě hebké modré látky. Musel si tam jistě připadat jako v ráji. Bez toho, aby si všiml, že ho tmavovlasý chlapec pozoruje se natáhl a klidně oddechoval.
Naprosto vykolejený Sasuke nevnímal, že lije vodu na zem a upřeně sledoval blonďáčka ve své posteli. Bože, jak byl jenom krásný, úchvatný. Vážně věděl o Narutově pěkně tvarované postavě, ale tohle nečekal. Bříško bylo i přes jeho odpolední rámenový nášup dokonalé ploché, ba dokonce byly znát vypracovanější břišní svaly. Hrudník štíhlý a úzký, bradavky světloučce hnědé, jako dvě ozdůbky. Elegantně klenutá ramena přecházející v ladnou šíji a nakonec perfektní tvář andílka. Spodní část těla odmítal komentovat už jenom při pohledu na plné boxerky a zadeček jako by volal po stisknutí. A co teprve, až bude nahý. Sasuke se oklepal a probral, přičemž mu z ruky vypadla mistička s vodou. Lekl se a ihned se zbrkle snažil nepořádek uklidit. Naruto zaregistroval jeho nešikovnost a s úšklebkem se zvedl, aby mu pomohl.
"Skoro mám pocit, že to děláš naschvál, Uchiho." Poznamenal, sebral z podlahy své triko a hodil jej do louže na zemi. Klekl si, aby mohl vodu setřít, ale Sasu jeho svršek zvedl a překvapeně se na něj obrátil.

"To ne, podívej, je mokré. Přinesu ručník, jsi host, nechci abys…"

"Přestaň žvanit, je to jenom voda. Uschne to, krom toho, nejsem z cukru." Usmál se na něj blonďák a vytrhl mu triko z ruky. Na všech čtyřech potom začal vytírat kaluž na podlaze a jako ve snách nad ním stál Sasuke neschopen slova. Naruto Uzumaki u jeho nohou a skutečně, když se k nim Naruto při svém úklidu dostal, vzhlédl a nerozuměl, proč tam černovlasý jen tak stojí a zírá na jeho polonahé tělo, jakoby snad on neměl totéž. Možná krásnější.
"Hey, Sasuke, já nejsem Tvoje uklizečka. Jdi to aspoň pověsit." A blonďák po něm hodil naprosto promočené triko, které bohužel zmáčelo i jeho. Teprve až to donutilo Sasukeho vzdálit se od něho. Naprosto bez řečí se odebral do koupelny, kde na jednu ze šňůr pověsil chlapcovo oblečení. Při té příležitosti si i opláchl obličej, aby se vzpamatoval. Pomalým a váhavým krokem se vracel do pokoje, ale dříve, než stačil světlovláska spatřit, uslyšel ho.

"Sasuke? Víš, rozhodl jsem se, že to chci mít za sebou. Přece mě nevykoukáš, tak jsem se…..

"Svlékl????!!" Uchiha měl pocit, že se mu zastavilo srdce. Byl to jeden šok za druhým. Byl ohromený, nebo ochromený? Blonďáček stál před postelí a jeho naprosto odhalené tělo Sasukeho hypnotizovalo. Skvostný, ani jediná chybička. On sám byl dokonalým uměním. Nemohl se pohnout, dokonce ani promluvit. Pohledem sjel k jeho chmýřím porostlému rozkroku. Tam se jeho očím zalíbilo do takové míry, že kdyby jeho strnulost Naruto nepřerušil, nejspíš by stejným směrem zíral ještě pár dalších hodin.
"Ehm.. no.. doufám, že to nevadí." Mírně se začervenal a nechápal Sasukeho rozpaky. Co čekal, že uvidí? Možná, že ho blonďákova velikost zklamala a on jej odmítne jako modela. Nebo se začne smát? To by chlapcovo ego jistě velice ranilo, ale ne, nic takového se nestalo.

Ač s obtížemi, Sasuke se pokusil nasadit profesionální tvář a uhnul pohledem k plátnu. Červenal se a pocítil nevysvětlitelnou horkost. Hlasem, který se mu překvapením stále lámal odpověděl.

"Samozřejmě, že to nevadí. Jsem rád, že se nestydíš, aspoň se potom nebudeš muset přemáhat vysvléct." Oddechl si, že nemá chlapcovu postavu na očích a zíral do prázdné misky na vodu. Uklidňoval své srdce a vysvětlil si to jen tím, že je příliš rozrušený. Jakmile začne malovat, upokojí se. Nalil do mističky trochu vody a odložil ji stranou.

"Vlez… vlez si prosím na postel. Natočím si Tě, jak potřebuju." Myslel, že to řekl příliš tiše, než aby jej Naruto slyšel, ale ten jen kývl a poslechl. V tom okamžiku Sasukemu ujel pohled a on spatřil blonďáčkův zadeček, když se soukal na matraci. Jeho hruď opět zdivočela. Nechápal sám sebe, zvolna se přiblížil k Narutovi a shlédl jeho nahotu ve své posteli. Snažil se všemožně vyhýbat pohledu do slabil. Zaregistroval jeho vyplašený výraz a dříve, než se ho dotkl, zeptal se.

"Jsi nervózní, Naruto?" Usmál se na něj poněkud rozpačitě, avšak Naruto jakoby nechtěl dát najevo jakoukoliv nejistotu se pokusil o pohodový úsměv a rukou si podložil hlavu. Pochybnosti na něm znát byli.

"Ehm, vůbec ne. Nemám důvod. A ty? Jsi nervózní Sasuke?" Blonďák vlastně ani netušil, proč se vůbec ptá. Uchiha Sasuke přeci nemůže nikdy váhat. On má jen správná rozhodnutí. Cítil na sobě černovláskovi oči a přiznal si, že mu nevadí, když se někdo kochá jeho tělem. Sasuke zakolísal.

"Strašně." Zasmál se, když upřímně přiznal své pocity. Nerozhodně si prohrábl vlasy a pohlédl chlapci do očí. Ten zvážněl, opravdu takovou reakci nečekal. Překvapilo ho to. Sasuke byl přeci vždy tak sebejistý a najednou dal najevo nejistotu. Zvláštní. Naruto si pomyslel, že bude nejspíš nejlepší, když ho trochu povzbudí. Šlo přeci o jeho obraz a on na něm chtěl vypadat opravdu dobře. Nestál o rozklepanou ruku vystresovaného malíře. Natáhl paži a hřbetem ruky se jemně dotkl jeho bříška.

"Nemusíš být, o nic nejde. Já Ti věřím, dopadne to dobře." Ujistil ho a ruku stáhl. Připadal si, že zmatenější už být nemůže. To Sasuke ho požádal, aby mu pózoval a teď je nervózní? Proč? Že by to bylo kvůli jeho nahotě? Ne, takhle si to přece přál. Čekal, až mu černovlasý dá pokyn k tomu, jak si má lehnout. Uchihu zaskočilo, že se ho Naruto dotkl, zachvěl se a tělem mu projel impulz vzrušení. Bože, proč? Musel se dostat do klidu a vzdálit se od něj, ale ještě před tím ho potřeboval mít ve správné poloze. Nadechl se.

"Díky, taky doufám. Takže, otoč se na pravý bok, takhle." Pomohl chlapci se otočit tak, aby se díval na plátno. Měl si pravou rukou podpírat hlavu a levou mít ledabyle přehozenou přes hruď. Celou tu dobu se ho přitom dotýkal, musel mít vyladěný každý detail, dokonce i prsty. Naruto vnímal, jak každé místo, kde na něj Sasuke vztáhl ruku, začíná žhnout. Snažil se nevypadat moc rozpačitě, ale nešlo to, když se černovlásek přesunul k dolní polovině jeho těla.

"Pravou nohu nech nataženou, možná ji maličko ohni. Levou pokrč v koleni a natoč koleno do výšky." Přejel Sasuke po jeho noze až na nárt a pomohl mu upřesnit svou vizi. Naruto zavřel oči, připadal si v téhle poloze příšerně vyzývavý, přičemž jeho rozkrok byl teď nejspíš přímo vystaven Uchihovým očím. Ještě bohužel netušil, že Sasuke bude chtít víc. Naruto se začínal nehorázně stydět.
"Naruto, ještě mohl bys… vysuň pánev trochu víc dopředu."

"COŽE?" Blonďáček se vylekal. Ještě víc? Jakoby se už teď necítil jako lacině prodejný kus masa. Černovlasý se ho pokusil zklidnit. Už se smířil s tím, že v Narutově blízkosti mu srdce nestíhá a nebýt dlouhého trika, jeho vzrušení by jej prozradilo. Neměl ponětí, proč se mu to děje a momentálně neměl v úmyslu to zjišťovat.
"Klid, v pohodě, prostě jen…" Sklonil se nad Narutem, položil mu ruku na kyčel a druhou na zadeček. Poté jej jemným tlakem donutil se prohnout a vystrčit své mužství. Světlovlásek po něm hodil vyděšený pohled plný bázně a studu. Okamžitě se začal červenat. Sasu měl sto chutí se usmát jeho úleku, ale zachoval si tvář. "Neboj se ukázat své přednosti, Naruto, takhle je to lepší." Věnoval mu upřímný úsměv a poodstoupil od něj, aby zhodnotil scénu. Ještě se na okamžik vrátil, aby popravil přikrývky.

"Perfektní!" Okomentoval Narutovu provokativní polohu a pomalu přecházel zpět k plátnu. Chlapec pod nebesy stále netušil, co o tom všem má myslet. Samozřejmě, byl to akt, ale bylo znát, že se Sasuke vůbec nebojí přitvrdit. Pohledem sklouzl dolů a s potěšením zjistil, že jeho penis rezignoval na Sasukeho doteky. Bál se, že na něm bude vzrušení poznat.

"O mých přednostech by se dalo spekulovat." Podotkl nejistě Naruto. V tomhle si nikdy moc nevěřil a na svůj vzhled nespoléhal. Černovlásek držel v ruce paletu a vodou rozpouštěl barvy. Nezdálo se, že Naruta vnímá. Duchem byl už jinde. Znalecky míchal odstín za odstínem a nakonec, aniž by vzhledl, pronesl.

"Podceňuješ se. Jsi nádherný." Náhle, jakoby na povel oba ztuhli a uvědomovali si tíhu vyřčených slov. Zahleděli se na sebe v ujištění, že oba slyšeli totéž. Narutovo srdce se na okamžik zastavilo a odmítalo nabrat rytmus. Jeho mozek se snažil pobrat novou informaci a přitom nepřijít do směšných rozpaků. Sklopil oči dolů.

"Děkuju." Šeptl a dál se k tomu nevyjadřoval. Sasuke by se nejraději propadl do země a nebo ještě lépe, pořádně se propleskl. Jak jen mohl být tak neuvážlivý? Ano, nevnímal, co Naruto říká a o to hůř. Odpověděl čistě pravdivě, podle svého svědomí. Ani se nesnažil pravdu jakkoli zamaskovat. Byl chlapec, stejně jako on. Je to vůbec etické, takhle se vyjadřovat o někom stejného pohlaví?

"No…nemáš, nemáš zač." Řekl mírně znepokojeně černovlasý umělec a oddychl si. Chystal se naplno oddat obrazu. Ještě jednou pohlédl na světlovlasého chlapce ve své posteli a usmál se na něj, aby jej ujistil, že je připravený. Jindy by nejprve začal skicou a rozvržením si kompozice po plátně, ale teď ne. Přešel rovnou k barvám a připravoval se Naruta malovat z fleku. Celkem si věřil. Začal.

Zprvu uspěchaná malba hlavních rysů obrazu začínala nabírat nějakou tvář až po dvou hodinách, kdy Naruto vydržel bez slova ležet a neházet sebou. Sasuke byl překvapený, blonďák byl jindy tak aktivní, že by si i ve spánku zlámal všechny končetiny, jak nedokázal klidně ležet, ale teď byl úplně pokojný. Snad ze studu, možná neměl co říct, ale za celou dobu nic neprohodil, i když byl zvědavý, jak asi Uchihovo umění vypadá. Zajímalo ho to, už aby to bylo hotové. Musel si ale přiznat, že mu nebude vadit v téhle posteli pózovat častěji, jen kdyby nemusel být tak odhalený. Začínal si na to zvykat. Konečně se přestával červenat a bál se podívat níž, pod bříško. Dýchal pravidelně a přiznal si, že se mu Sasukeho zamyšlený a soustředěný výraz líbí. Vypadal tak docela jinak, tak nějak dostupně. Dostupně? Chlapec nad svou dvojmyslnou myšlenkou pozvedl koutky v úsměvu.
"Rád vidím, že se směješ. Doufám, že za to nemůžu já." Řekl najednou Sasuke, který si jeho pobavení všiml. Nezměnil výraz, byl dokonale koncentrovaný. Pohledem těkal z plátna na Naruta a obráceně. Přitom zkušeně přenášel realitu do tahů své ruky, která s každou minutou nabírala větší sebejistotu. Poplašený chlapec ztuhl.

"Ehm, no.. vlastně, vlastně jo." Naruto se rozhodl černovláska trochu poškádlit. Neměl to sice ve zvyku, ale už ho přestávalo bavit ležet dvě hodiny na jednom místě, ve stejné poloze a v dokonalé tichosti. Něco ho napadlo. "No, říkal jsem si, jak bys asi vypadal ty, na mém místě. Vsadím se, že bys nikdy nic podobného neudělal, co? Na to jsi příliš.. ehm…upnutý." Zašklebil se blonďák a zavrtěl se na posteli. Sasuke si povzdechl.

"Upjatý, Naruto. Říká se, upjatý. A krom toho, nemáš pravdu. Na rozdíl od Tebe tak stydlivý nejsem. Nevadilo by mi to." Přiznal se Uchiha a stále jakoby nevnímal, že Narutův výraz nabíral škodolibého úsměvu, když se rozhodl svůj malý plán realizovat. Rozhodl se trochu Sasukeho rozhodit, vadila mu ta jeho věčná sebejistota a chladný vzhled. Ovšem nechtěl pokazit dílo, proto řekl.

"Dávám Ti ještě půl hodiny a pak mi můžeš dokázat, jak nejsi upnutý." Zase to zkomolil, ale černovlasý to raději nekomentoval. Mnohem víc ho překvapilo to, co mu chlapec řekl. To jako chtěl, aby se svlékl? Proč? Začínalo to brát vážně moc nebezpečný směr. Nicméně, kdyby Uchiha odmítl, v blonďákových očích by jistě klesnul. Byl by raději, kdyby kleslo jeho vzrušení, které se i po celé době odmítalo vzdát. Kdyby to aspoň tak nebolelo. V jednu chvíli si chtěl Sasuke odběhnout na toaletu a udělat si tam dobře, aby se toho zbavil. Ale jistě by tím utrpěla jeho důstojnost. Rozhodl se proto vydržet, ale místy bylo pnutí nesnesitelné. A to se měl svléknout?

"Klidně. A pokus se tedy ještě tu půl hodinu vydržet v klidu, dobře?" Souhlasil? On souhlasil? Naruta rázem smích přešel, když si uvědomil pravdivost a upřímnost jeho slov. Takže on to vážně udělá? Ne, blonďák pochyboval. Oddychl si a snažil se zachovat si klidnou tvář. No, netoužil vidět nahého Uchihu Sasukeho, ale zase, proč ho trochu neponížit, že ano. Kdo ví, jak o dopadne.

Zakázaná láska 2.část

14. prosince 2011 v 11:00 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Já se opravdu snažím tomu porozumět, Kakashi sensei, ale nejspíše je to na mě ještě moc složité. Myslíte, že to někdy pochopím?" Optal se Uzumaki sklíčeně, jakoby si nevěřil. Stříbrovlasý se k němu obrátil s přikrývkami v podpaží a pohladil ho po vlasech.
"To víš, že ano. Časem, až budeš starší. A teď už utíkej, nahoře je rozestláno, musíš se vyspat." Pobídl chlapce s úsměvem a pomalu kladl deky na podlahu.

"Nechci, abyste spal na zemi, sensei. Půjdu domů."

"Na to zapomeň, o tomhle se s Tebou hádat nebudu. Je už hodně pozdě, jdi." Naruto jen kývl a šel do kuchyně, kde si do šálku nalil trochu vody. Vždy to tak bylo. Pokaždé, když tam spal, si sebou vzal vodu na pití.

"Dobrou noc, sensei." Popřál staršímu a stoupal po schodech.

"Dobrou, hezké sny." Oplatil mu Kakashi, oddech si, že už je vše snad vyřešené, očekával, že už se k tomu nebudou vracet. Ještě se zastavil v koupelně, aby si opláchl obličej a převlékl se jen do trenýrek na spaní, poté se vrátil a ulehl na přechodné lůžko. Netrvalo dlouho a mistr usnul.


"Sensei!!!!!!!!!" Byl to zoufalý dětský křik, který se nesl domem jako přízrak zla. Hatake se probral a ihned byl na nohou. Naruto spal v jeho ložnici, něco se muselo stát. Možná to byl útok na něj a nepřítel netušil, že v pokoji je dítě. Vystavil tak blonďáka velkému nebezpečí. Neotálel, vyběhl do patra s hvězdicí v ruce, připraven napadnout kohokoli, kdo by chtěl chlapci ublížit. Rychle otevřel posuvné dveře. Nikde nikdo, jen Narutův tichý pláč pod peřinou. Stříbrovlasý si ho nevšímal, mohla to být jen iluze a útočník byl stále v místnosti. Prohledával skříně a díval se pod postel, ale nic. Nakonec usoudil, že je dům bezpečný. Obrátil se k uplakané osůbce zachumlané v přikrývkách. Chlapec byl celý přikrytý a dýchal přerušovaně. Kakashiho postel byla obrovská, proto se posadil z té strany, kde chlapec spal.

"Naruto, copak se stalo?" Šeptal a odkrýval mu peřinu z hlavy. Uviděl, jak se z modrých očí pomalu řinou slzy. Naruto se k němu přitiskl.

"Zdálo se mi…zdálo se mi…" Nemohl přes svůj uspěchaný dech mluvit, ale svíral mistra v pase, jakoby to bylo naposled.

"Ššš, je to dobré, byl to jen zlý sen, neboj se. Už jsem u Tebe." Utěšoval ho Kakashi, jehož srdce se už uklidňovalo. Laskal chlapce ve vlasech, ujišťoval ho o své přítomnosti. Měl konejšivý hlas, ochránil by Naruta i za cenu svého života.

"Zdálo se mi, že Vás zabili, Kakashi sensei. Stál jsem tam a nemohl nic dělat. Bylo tam tolik krve, smál jsem se, pořád jsem se smál a Vy jste umíral. Zůstal jsem sám." Světlovlasý skoro kňučel, jak mu bylo líto snu, jak ho mrzelo, že nedokázal mistrovi pomoct. Dal se znovu do pláče.

"Neplač, ššš, nikdy nezůstaneš sám, to Ti slibuji, Naruto. Vždycky tu pro Tebe budu, nic se mi nestane." Ujišťoval ho stříbrovlasý, ačkoli to byla jen chabá slova útěchy. Nikdy si nemohl být jistý tím, že se z mise vrátí. I když byl vynikajícím ninjou, na světě existovalo množství lepších, kteří měli tu moc zastavit tlukot jeho srdce.

"Děkuji, sensei. I já tu budu pro Vás." Naruto se po chvíli zahrabal zpět do peřin a jeho sevření mistrova těla povolilo.

"To já děkuji Tobě, Naruto." Zašeptal Kakashi i když pochyboval, že ho chlapec ještě slyší. Usmál se, když viděl, jak klučík podřimuje, už bylo zase dobře. Pohladil ho po tváři. Zvedl se a odcházel z ložnice. V tom Naruto znovu promluvil.

"Zůstaňte prosím, mám strach. Buďte tu se mnou." Zaprosil. Mistr se zastavil a uvažoval. Má zůstat? Není to příhodné, avšak byl příliš unavený, než aby se o tom s blonďáčkem přel. Obešel postel a zalezl pod studenou přikrývku. Zachumlal se až po krk a otočil se k chlapci zády. Čím dál od něj byl, tím lépe.
Už téměř usínal, když ho pod peřinou objala štíhlá paže a natisklo se na něj teplé křehké tělíčko Naruta. Že by tohle byl pravý důvod Narutova vylákání mistra z postele? Kakashi tomu nechtěl věřit, Naruto se choval vždy čestně. Ten byl také do půl těla nahý a plně vnímal každý sval, šlachu, hlubokou i mělkou jizvu podél mistrovi páteře. S rukou přehozenou přes jeho tělo měl možnost prsty studovat jeho hruď. Rozvážně prostředníčkem obkroužil jeho pupík a mířil vzhůru přes pevně tvarované svalstvo na bříšku. Všiml si, že se Kakashiho hrudník vzdouval rychleji, musel být vzhůru, musel ho cítit.

"Cítíte to?" Zašeptal mistrovi do ouška stejnou otázku, jakou ho sensei počastoval, když se dotýkal jeho mužství.

"Prosím, přestaň, Naruto." Špitl nepřesvědčivě Kakashi a vydechl, oči měl zavřené a přitáhl si přikrývku blíže k tělu, skrčil nohy v kolenou, aby skryl počínající vzrušení. Přál si jediné, aby se Naruto otočil a spal. Třásl se po celém těle, měl by se zvednout a odejít, měl by blonďáka zastavit.

"Chci se Vás dotýkat, sensei. Dovolte mi to. Je to správné, vím, že ano." Chlapcova slova byla tichá, ale jistá si svou pravdivostí. Nepochyboval o tom, že pokud jsou jeho city čisté a upřímné, nemůže být jeho chování špatné. Všechny svaly na Kakashiho těle byly napjaté a poprvé ucítil na svém rameni lehké otření vlhkých rtů. Poté další a další, váhavost přecházela v procítěné polibky po jeho horké kůži. Netušil, kde se to v chlapci bere. Útlá ručka hladila jeho tělo a zlehka nabírala směr dolů. Stříbrovlasý zatnul zuby, hned na to se k němu Naruto přimknul pevněji. Mistr zprudka otevřel oči, neb na svých bedrech výrazně cítil chlapcův ztopořený penis, který se o něj třel přes látku jeho trenek. Zalapal po dechu.
"Naruto…" Nebyl schopen slova, když se blonďáček prstíky probojoval pod lem jeho spodního prádla. Úplně zkameněl.

"Kakashi sensei, nechci Vám ublížit, věřte mi." Ta slova, tolik podobná těm mistrovým. Chlapec si byl sám sebou jistý, odkrýval se, aby mohl lépe dosáhnout níž pod Kakashiho pas. Ten jenom ležel, blonďáka nepobízel ani nezastavoval, nedělal vůbec nic, i když právě proto se zatracoval. Jeho ruce stiskly přikrývku pevněji a z úst se vydral chtivý sten, když chlapec pod peřinou začal svými čilými prstíky laskat jeho vzrušenou chloubu. Dělal to opatrně, slíbil přeci, že mu neublíží. Hatake se pomalu obracel na záda a zapřel se nohama o matraci, aby mohl nazdvihnout zadeček a umožnit tak chlapci stáhnout mu trenýrky. Naruto se usmál, to byl první mistrův němý souhlas s tím, co dělá. Pozvolna mu svlékal prádlo, přes stehna, ke kolenům, níž přes kotníky, až byl sensei zcela nahý. Uzumaki se dál skrýval pod temnou přikrývkou, vklínil se mezi nohy stříbrovlasého a začal z něj stahovat peřinu. Chtěl ho vidět, celého obnaženého a neskrývaného světu. Sám Naruto byl dosti vzrušený, měl by se co nejrychleji dostat ze svazujícího kusu oblečení, ale nechtěl. Dnes měl v úmyslu potěšit mistra, ne sebe. Nikdy nebyl sobecký.
"Jste krásný, sensei." Prohlásil Naruto, když se Kakashiho odhalené tělo ukázalo v šeru místnosti. Ten byl za přítmí vděčný, nerad stydlivě krčil nosík nebo ukazoval své přednosti. Zaryl nehty do prostěradla, jakmile ho Naruto sevřel v obou maličkých ručkách po celé délce. Poté jej opět pustil, aby ho mohl hmatem prozkoumat. Měl tak jemné ruce, opatrné a nesmělé, které ho hladily a hrály si s ním. V mistrovi dokázal každý další dotek vyvolat blažené pocity stupňující se v euforii. Ale držel se, neskutečně se přemáhal, aby chlapce nepopohnal k další činnosti. Naučil být se trpělivý a něhu chlapci oplácel sténáním jeho jména. Dýchal rychle a mělce, následně ucítil, jak se mu na kořen penisu přisály chlapcovy plné rty.
"Naruto…Naruto…" Kakashi byl v jiném světě, poté co se blonďákův jazýček posouval výš, až na samou špičku. Mistr byl v té chvíli tvrdý a cítil neskutečný žár. Jeho srdce bylo splašené a chlapec nepřestával. Vzal ho do úst a jemně jej sál. Hatake se nutil k tomu, nehýbat se, jinak by už jeho drobné pusince vyšel vstříc. Ne, to nemohl. Nechtěl víc, než mohl dostat. Chvěl se po celém těle a zarýval nehty do mokrého prostěradla. Naruto byl naprosto uchvácen jeho velikostí, doufal, že v dospělosti bude podobně rostlý. Nechyběla mu představivost a touha. Nikdy netušil, co to slovo znamená, ale nyní ho právě ta popoháněla dál. Naléhala na něj, ať nepřestává, ať slíbává každičký centimetr rozpálené kůže, která prahnula právě po tom doteku. Chlapec cítil, jak sebou mistr začal škubat a skoro až kňučel rozkoší. Vyložil si to jako pobídku k tomu, aby se mu více věnoval. Opět si zavedl jeho naběhlý penis do pusinky a na jazyku vnímal nepatrné cukání. V tom Kakashi vyvrcholil. Zaťal ruce v pěst a prohnul se v zádech, čímž vypnul svou obnaženou hruď. Skoro nedýchal. Všiml si, že se Naruto začal dávit, probralo ho to.

"Naruto, ne! Je to…

"Hořké!" Doplnil rudý chlapec, sotva popadal dech a z úst mu stékala slina. Snažil se rozmrkat slzy, jež se mu vydraly z očí a zahnat hořkost podrážděného hrdla. Hatake se vyšvihl do sedu, popadl chlapce a usadil si ho na klín. Pevně jej objal. Byl neskutečně vyděšený, jak to jen mohl dovolit. Dovolil. Přiznal si, že ještě chlapce mohl zastavit, mohl zastavit sebe, ale nechtěl. Měl Naruta alespoň upozornit, že se blíží k vrcholu. Chlapec to nemohl poznat a teď…. Nebyla to jen síla okamžiku, byla to chtivost, zvědavost a sobecká sebeláska, co mu umožňovalo blonďáčka takto využít. Měl sto chutí prohnat si nůž srdcem, za to, co provedl.

"Už je to dobré." Ujistil staršího Naruto a přitisknul se mu pevněji na prsa, rukou spočívajíc na místě, na kterém cítil každičký úder Kakashiho srdce. Hatake si opřel jeho hlavu o rameno a kolébal jo jako malé dítě.

"Odpust mi, prosím Tě." Zašeptal a vtiskl chlapci polibek do světlé hřívy.
"To nic, sensei. To nic." Nechával se klučík dál rytmicky pohupovat v mistrově náručí, v tom nejbezpečnějším, co kdy poznal, byl šťastný. Stříbrovlasý se i s chlapcem položil zpět na postel a uvelebil ho vedle sebe. Jednou paží jej objal a obětoval mu další nevinné políbení do vlasů.
"Zlobíte se na mě, Kakashi sensei?" Zeptal se po chvíli Naruto, když zjistil, že mistr nic neříká. Otočil se k němu čelem, aby směl pohlédnout do jeho očí.

"Nezlobím. Nikdy se na Tebe nebudu zlobit, Naruto. Mám Tě moc rád." Usmál se starší a nechal se chlapcem políbit na nos. Usmívali se na sebe, než se blonďáček stočil do klubíčka a za vnímání mistrova těla před sebou spokojeně usnul.


"Dobré ráno, Naruto." Probudila Uzumakiho vlídná slova stříbrovlasého muže, který se nad ním nakláněl s úsměvem na rtech. Naruto se ještě než otevřel oči, usmál. Bylo mu krásně, jakoby se probudil a jeho realitou byl sen. Neskutečně úchvatná skutečnost v Kakashiho životě, v Kakashiho domě, v Kakashiho posteli. Protáhl se.

"Jaké to bylo?" Byla první věc, která ho napadla, i když ne zrovna ta nejvhodnější. Hatake moc dobře věděl nač naráží a netušil, jak reagovat. Pokud odpoví kladně, není vyloučeno, že to Naruto nebude chtít opakovat. Pokud se projeví nelibě, blonďáčka to hluboce raní. Nechtěl ani jedno, ani druhé. Ale zranit Naruta, jeho nevinnou dětskou duši, která tolik prahne po lásce, po citech a pochopení? To si nemohl dovolit - musel!

"Bylo to…poprvé a naposled." Řekl sensei a odvrátil od chlapce pohled. "Nechal jsem to dojít příliš daleko, Naruto. Mezi námi není žádná láska, nemůžeme se milovat i pokud bychom chtěli." Zatínal Kakashi ruce v pěst, samotného ho ta slova mučila. Usměvavý sensei zmizel. "Tak už to konečně pochop, nikdy nebudu Tvůj!!!" Zvýšil mistr hlas a ozvěna se rozlehla po místnosti. Oboum mužům v tu chvíli zvlhly oči, ale chlapcova tvář okusila tíhu slzy jako první. Sen se proměnil v krutý žert někoho, kdo nemá city. Blonďáček v peřinách byl rozpačitý, tolik toho měl na srdci, tolik slov a najednou nemohl říct nic. Bylo ticho. Kakashi se na Uzumakiho nedokázal dívat, ani jediný pohled do očí, neb ty jeho ronily slzy, jakoby právě proto byly stvořeny. Naruto promluvil.

"Nikdy jsem nechtěl, abyste byl můj. To já chtěl patřit Vám, sensei. Přál jsem si, abyste byl šťastný, abychom už nikdy nemuseli být sami. Já usínám sám u sebe doma. Je tam jenom ticho, každý den jenom ticho. A víte co? Představuji si, jak dýcháte vedle mě. Jenom Váš dech, nic víc." Chlapec se odmlčel, aby se mohl nadechnout, u srdce ho neskutečně bolelo. "Ale včera to nebyla představa, sensei. Cítil jste mne a já cítil Vás. Slyšel jsem, jak dýcháte a nebylo to jenom jako. Nebylo to v mojí mysli!" Roztřesený Naruto polykal vlastní slzy. "Mám jenom Vás, nikoho jiného. Odejdu, když si to přejete, ale chci něco vědět. Musíte mi odpovědět, mám na to právo!" Snažil se klučík přimět své plíce k činnosti, zatímco si nevědomky škubal vlasy. Byl schoulený na posteli jako štěně, opuštěné a zrazené, odvrhnuté vlastním pánem pro rozmary jeho myšlenek. "Milujete mne, Kakashi sensei?"

Hatakemu došel dech, měl v úmyslu Narutovi ihned oponovat, ale zaskočen otázkou němě hleděl na polonahého chlapce ve své posteli. Jak mohl odpovědět? Snažil se nepřemýšlet nahlas, snažil se vůbec nemyslet, ale nešlo to. Byl si naprosto jistý tím, co by měl říct, ale nejistota ho sžírala faktem, že váhal v tom, co by říct chtěl. Měl dojem, že tohle všechno je jenom příznak jeho počínajícího šílenství. Zhluboka se nadechl.

"Teď Ti nemůžu objektivně odpovědět, Naruto." Mluvil skoro jako stroj, jako z učebnice. "Už musím jít, mám dnes neodkladnou misi. Ty běž do školy, přijdeš pozdě." Stříbrovlasému šla slova na jazyk automaticky, bez rozmyslu, zcela běžně, jakoby se vyhýbal odezvě. Sám netušil, co je správné a co ne. Nikdy si nepřipadal zmatenější.
"Zasloužím…si to…vědět!" Měl už chlapec rudé oči od pláče. Ruce se mu chvěli a naprosto jistě věděl, že jakmile teď Kakashi odejde, Naruto se dobrovolně do tohoto domu už nikdy nevrátí. To byla jeho krutá jistota. Starší muž přešel k oknu, aby se nemusel na klučíka dívat. Naruto měl opravdu právo dozvědět se, jaké city k němu sensei chová. Ale on sám netušil, jaké to jsou.
"Už neplač, Tvoje slzy jsou pro mne příliš dobré. Musím…Musím se nad odpovědí zamyslet, Naruto. Dej mi čas, přijď večer, prosím. Promluvíme si." Poslední slova už téměř zanikala v tichu. Kakashi dal tímto vyhýbavým vysvětlením chlapci najevo, že naděje na jeho lásku jsou možné. Avšak možná se takto vyjádřil proto, že nechtěl Uzumakimu ublížit - teď, když ho čekal naléhavý úkol a nezbývalo by mu než Naruta opustit i s jeho žalem. Kdo ví, co by ho napadlo. Blonďáček si setřel slzy z tváře a vystřídal je úsměv. Jakoby jej opět naplnil úsvit a očekávání lepších zítřků. Vyhrabal se z postele, došel k senseiovi a objal jej okolo pasu, přitisknut na jeho záda.

"Přijdu, sensei."

"Jedno Ti, ale chci povědět už teď, Naruto." Obrátil je k němu mistr a ukazováčkem mu zvedl bradu, aby se mu jeho modré oči dívaly do tváře. "Ať bude má odpověď jakákoliv, vždycky Tě budu mít rád, pokaždé tu budeš vítaný a už navždy zůstaneš tady." Dlaň si položil na hruď v místě, pod kterým zvolna odpočívalo Kakashiho srdce. Chlapec nikdy nikoho tolik neobdivoval, k nikomu tolik nevzhlížel. Hatake Kakashi byl jeho životní vzor, jeho přítel, rodič, bratr a momentálně i největší láska. Dokud dýchal Kakashi, bude mít sílu k dechu i Naruto, až zemře, vůle blonďáka k životu ustane společně s posledním úderem mistrova srdce.
Poté, co se vzájemně objali na rozloučenou, si chlapec pochutnal na připravené snídani dole v kuchyni a svém oblíbeném třešňovém čaji. Vydal se do školy, pln nadějí i obav z nadcházejícího večera.



O půl sedmé se Kakashi celý utahaný vracel ke svému domu. Byl u Hokage - sama, aby podal zprávu. Ta ho poslala do nemocnice na ošetření zraněného kotníku o který se nerad bolestivě opíral, i když s ní mluvil. Do nemocnice nešel, musel se nachystat na rozhovor, jež ho čekal. Jakmile se blížil k domovu, z dálky viděl sluncovlasého chlapce v oranžovomodré kombinéze, sedícího u jeho dveří. Naruto mu nedal vůbec žádný čas, nejspíš bude muset improvizovat a být upřímný. Tak nerad mluvil o citech nepřipravený.

"Ahoj, Naruto. Tak jsi přišel." Povzdechl si mistr napůl sklíčeně, napůl šťastně. Rád chlapce viděl, slovo samota se vzdalovalo. Uzumaki vstal a ihned si všiml, že jeho milovaný sensei kulhá. Běžel, aby jej mohl podepřít.

"Co se Vám stalo, Kakashi sensei, byl jste na ošetření?" Zajímal se blonďáček a přehodil si Hatakeho paži přes ramena. Společně došli ke dveřím, mistr odemkl.

"To nic není, jen kotník. Zřejmě jsem špatně došlápl. Hokage sama mi dala pár dní volno, zahojí se to." Usmál se odhodlaně stříbrovlasý a nechal se Narutem usadit do křesílka. Svlékl si svou zelenou vestu a požádal kloučka o čaj. Naruto se jen usmál a odběhl připravovat nápoj. Kakashi měl alespoň pár minut na přemýšlení, za celý den si nenašel ani chvíli na Narutovu otázku. Musel se soustředit na úkol, byl velitel, nesměl polevit v ostražitosti. Poraněná noha ho bolela více, než si chtěl přiznat, ale doufal, že ji brzy již bude moci normálně používat. Ne, není to špatné došlápnutí, cítil, když kost v kotníku praskla jakmile nesnesla tíhu větve na ní spadené. Hatake se jí nedokázal v čas vyhnout, měl co dělat, aby vydával rozkazy, zneškodňoval nepřátele a chránil vlastní tým. Dost práce na jednoho člověka. On si však nemohl dovolit chybovat, když už se zamotával v osobním životě, nesměl mít chyby v pracovním. Tak to bylo.

"Nesu malinový, ten máte rád Vy, že?" Chlapec veselý jako vždy postavil tác s čajem na stolek, nalil nejprve mistrovi, poté sobě a usadil se, kde jinde než naproti němu.

"Děkuji, Naruto. Jsi hodný. Promiň, dneska jsem hodně unavený a půjdu brzy spát, ale slíbil jsem Ti, že si promluvíme." Nahnul se stříbrovlasý pro šálek a neopatrně se zapřel o nemocnou končetinu. Bolestivě sykl. Naruto vytřeštil oči a už klečel na zemi vedle Hatakeho.

"Musíte být opatrnější, sensei. Dovolte, podívám se na to." Požádal chlapec a už jemně zvedal Kakashimu nohu a položil si ji na koleno. Mistr trpěl při každém Uzumakiho doteku, ale už kvůli němu byl statečný. Pozoroval, jak blonďáček s největší obezřetností rozepíná jeho modrý sandál a velice váhavě odmotává cáry dlouhého obvazu na jeho kotníku a holeni. V místě kloubu byla končetina nateklá a zarudlá, nebylo pochyb o zlomenině, avšak mladičký Naruto, nemaje tušení o medicínských znalostech prohodil jen. "Až otok ustoupí, bude to zase dobré." A odeběhl namočit ručník, který později přiložil Kakashimu na zranění. Starší se jen pousmál na chlapcovou naivitou, která mu připadala více než roztomilá. Věděl, že klouček by byl ochoten se o něj starat ve dne v noci, jen kdyby mu to dovolil. Nepřestával doufat, že noha se za pár dní dá dohromady sama.

"Vždyť jsem říkal, že to nic není, Naruto. Nemusíš si dělat starosti, posaď se. Máme přeci o čem mluvit." Vyzval ho mistr a Uzumaki poslušně poslechl. Chvíli bylo ticho, jakoby si Kakashi utvrzoval své názory v hlavě a stále o nich neměl jasno. Promluvil.

"Ptal ses, zda Tě miluji." Hatake zavřel oči, nemohl lhát ani sobě ani Narutovi, nedokázal to. "Má odpověď je ano. Miluji Tě, Naruto." Chlapec neměl slov, srdce mu nestíhalo. Kakashi se znovu nadechl. "Ale to nic nemění na faktu, že ty jsi dítě a já sensei. Naše láska není profesionální. Vůbec není na místě, není vhodná ani žádoucí." Všechny tyhle naučené fráze blonďáčka zraňovali, nechtěl je slyšet, jakoby ho každičké slovo ponižovalo, protože on byl ten, který kvůli svému věku neměl na city nárok. Avšak stříbrovlasý neskončil. "Nemůžeme spolu bydlet, líbat se, dotýkat se, spát spolu, nemůžeme nic. Pokud se na mě budeš zlobit, pochopím to, ale věř, že i mě to bolí. Moc mě to bolí. Tolik bych si přál, aby ses sem mohl vracet, jako domů. Abys věděl, že Tě tu čeká člověk, který Tě vnímá jako někoho víc, než jen kamaráda. Když se směješ, chtěl bych Tě líbat, když jsi smutný, přál bych si, aby to byl můj dotek, který Tě utěší. Jsou to pro mne stejná muka jako pro Tebe, být blízko a nemoct nic." Po mistrovi tváři zvolna stékala osamocená slza, která se jako důkaz upřímnosti nakonec vpila do oblečení. "Je tohle odpověď, kterou jsi chtěl? Jsi spokojený? Ubližuje mi to." Slzy kanuly jedna po druhé, zprvu pomalu, poté rychleji až už si nešlo nevšimnout bolesti v očích stříbrovlasého. "Nikdy ses na nic podobného neměl ptát, nikdy jsi neměl vědět, kolik pro mne znamenáš. Nikdy jsi neměl vědět…nikdy jsi neměl vědět… nikdy jsi…" Ten chladný muž bez citů a srdcem z ledu se rozsypal. Pravidlo, které ninjovi zakazuje pláč bylo porušeno. Kakashi schoval tvář do dlaní, tahle slabost mu byla cizí, přesto ji dal najevo před chlapcem. Narutovi vyschlo v krku, poprvé v životě viděl mistra plakat, poprvé mu někdo řekl tolik krásných a zároveň zraňujících slov. Jeho tělo se třáslo a snad jakoby prozřel. Najednou to pochopil. Z čista jasna věděl, že to není správné. Oba byli odsouzeni k tomu, trápit se pro toho druhého. Vzhlédl ke Kakashimu, zkroucenému v křesílku. Vstal a přešel k němu.

Narutovo srdce křičelo. "Kakashi! Kakashi! Kakashi!" Měl by ho obejmout, setřít slzy z tváře, ale ne. Zbytečně by ho ještě více zasáhl. Mlčel a s bolestí na hrudi mu položil ruku na rameno. Ne na dlouho, jen na nezbytně nutnou dobu, kdy mu nemně říkal "Chápu, nebudu Vám to stěžovat." Nic však nevyslovil. Paži váhavě stáhl, povzdechl si a těžkým krokem odešel z domu. Metr po metru se vzdaloval a s ním se vzdaloval i jeho sen, s ním sláblo i jeho srdce. Neplakal, nebylo proč, všechno bylo přeci už tenkrát zjevné, byl prostoduchý. Namlouval si něco, co nikdy nebylo možné. Kdyby jen senseie tak moc nemiloval, kdyby se ho nedotýkal, kdyby nikdy neochutnal jeho kůži. Člověk chce vždy to něco, co nemá a mít nemůže a přesto po tom tak prahne, že by položil život, aby toho dosáhl. Chlapec se pomalu kolébal po cestě, za ním se vířil prach a vzpomínky. Nikdy se nevrátí, rozhodl se zůstat sám. I když věděl, že to bude neskutečně těžké, měl ohnivou vůli, překoná tuhle bolest, smíří se s ní, vpustí ji do svého nitra, aby ho pohltila nikdy už mu nedala tuhle možnost někoho tak moc milovat. Láska byla zapovězená, byla něčím, co lidi jenom zraňuje, co je rozděluje. Nenáviděl lásku, měl na ní vztek, vzala mu Kakashiho, vzala mu jeho náruč, jeho vlídná slova, jeho polibky. Láska byla zlo, zkažená a sobecká, už nikdy nechtěl k někomu něco cítit. V ten den si to zakázal. Zbyl po něm jenom stín.



Hatake Kakashi konečně přicházel k sobě, po tolika letech bez citů, bez jejich náznaku nebo vůbec připomínky toho, že je někdy měl. Tenhle ubohý pláč byl zpovědí mrtvého muže, jež zapomněl jaké to je, milovat. Měl pocit, že je v poutech, v neviditelných okovech, která ho svazují, drží ho při zemi, bez šance zvednout se a narovnat záda. Ta pouta ho citově mrzačila, deformovala jeho vrozenou láskyplnou a laskavou povahu. Ty kovové náramky se nazývaly "Odpovědnost." Najednou, bez jakéhokoli rozmyslu začal křičet. Byl to řev šelmy, plačící nad vlastním hrobem, který si vědomě vyhrabala v písku. Nezbývalo než do něj ulehnout a nechat ty drobná zrnka, aby ji pohltila a být stejně bezcitným, jako samotný písek. Mistrovi docházel dech, mezi polykáním vlastních slz, zatínáním rukou v pěsti do zbělení kloubů a tichým chraptěním vysílených hlasivek, šeptal.

"Odpust mi to, Naruto, odpust mi to. Já nechtěl. Nechtěl jsem Ti ublížit, prosím Tě, věř mi to. Miluju Tě. Promiň mi, že Tě miluju, kéž bys to mohl pochopit. Nikdy pro Tebe nebudu dost dobrý, nikdy Ti nemůžu dát to, co si zasloužíš. Nezapomeň na mě, nezapomeň, že jsem Tě měl rád." Šelma se znovu rozeřvala, ale tentokrát, když se pokoušela vstát a poraněný kotník nevydržet tíhu vlastního těla. Stříbrovlasý Kakashi padl k zemi.


"Kakashi sensei? Sensei, otevřete oči, prosím Vás." Blonďatý chlapec seděl u postele, držíc za ruka staršího muže. Vnímal pronikavý zápach dezinfekce, octa a čistících prostředků. Nesnášel nemocnice, avšak byl prvním a jediným návštěvníkem dnešního rána. Dnes za brzkého rozbřesku mu byla doručena zpráva, že je mistr v nemocnici. Netušil, jak je možné, aby byl prvním, koho poslové vyhledali, když se jednalo o Hatakeho. Avšak věděl, že stejně jako on sám, ani mistr nemá rodinu nebo velmi blízké přátele. Když se ptal, jak Kakashiho našli, doktor mu řekl, že nejspíše přišel sám. Nejspíše? Našli ho v bezvědomí před nemocničními dveřmi a ze stavu v jakém se nacházelo jeho zraněná noha usoudili, že i přes příšerné bolesti se tam dostal zcela sám. Byl zázrak, že o končetinu nepřijde, zlomenina byla bohužel tříštivá, žádná snadná operace na pár hodin. Nakonec se ale povedlo a stříbrovlasý byl na nejlepší cestě k uzdravení. Fyzického možná, po duševní stránce už to tak zjevné nebylo. Ale vzhledem k tomu, že se ještě neprobral nemohl nikdo dělat předčasné závěry.
"Kakashi sensei, jaké to asi bylo být na to úplně sám? Jak jste se musel cítit, když jste vyčerpaný padl k zemi před dveřmi téhle budovy. Měl jsem něco udělat, nechal jsem Vás tam samotného, to byste ani Vy neudělal. Sakra!" Stiskl pevněji mužovu dlaň a pozoroval jeho spící unavenou tvář. Smutně pohlédl na hadičky, sáčky s tekutinami, blikající světélka i zeleně svítící přeskakující čáru na monitoru. Tahle tenká linie byla něco, co oba muže drželo při životě. Naruto si to uvědomoval. Tak nerad byl v situaci podobné téhle, tak nerad na něco čekal. Nerad byl bezmocný, opatrně si stoupl na špičky a naklonil se nad mistra. Chviličku váhal, byl by to ukradený polibek. Ale přesto, možná jediný na rty, který je ochoten si od svého senseie přivlastnit. Políbil ho. Hatakeho rty byly studené a bledé, přesto si je chlapec vychutnal se zavřenýma očima a představou své postele v níž oba klidně oddechovali.
"Co…co to děláš, Naruto." Kakashiho tep na monitoru stoupal a pípání zesílilo. Otevřel oči společně s Narutem, kterému se jeho představa rozplynula. Znovu se posadil, odvrátil pohled a s rudými tvářemi mistrovi odpověděl.

"Promiňte, neměl jsem." Špitl blonďáček a upustil ruku staršího, která ač stisk cítila, neopětovala jej. Pro Uzumakiho to byl signál, že na místě není chtěný. S pohledem upřeným k zemi poslouchal namáhavý dech stříbrovlasého a ten, jakoby se k tomu již nechtěl vracet.
"Moje noha, je to…je to…"

"Budete v pořádku, sensei. Uzdravíte se." Mluvil chlapec spíše k podlaze než k mistrovi, který se mu díval do tváře. Naruto se zeptal. "Věděl jste, že ten kotník je zlomený že?"
"Ano, věděl jsem to." Přiznal Kakashi a kývnul hlavou.

"A přesto…" Chlapec vydechl. "Proč jste tolik riskoval, mohl jste o tu nohu přijít."

"Čekal jsi na mě, nechtěl jsem Tě zklamat." Odpověděl klidně sensei a Naruto se na něj konečně podíval. V té tváři, jindy zahalené maskou viděl bolest a únavu, viděl skleslé oči bez víry v dobro a neděje na lásku. Jejich oči byly stejné, na chlup totožné - prázdné.

"To zranění je vážné, pochopil bych to."

"Pochopil bys, kdybych včera nepřišel domů? Pochopil bys, kdybych Ti slíbil, že Ti odpovím na něco, co Tě trápí a nechal Tě sedět přede dveřmi? Já bych to nepochopil, Naruto." Pravil mistr a odkryl peřinu. Začal si z těla opatrně snímat malé bílé přísavky, jejichž účelem bylo zaznamenávat životní funkce. Blonďáček viděl, jak se zelená přerušovaná čára začíná rovnat, až postupně nabrala směr přímky. To pískání se chlapci vkrádalo do hlavy, nutilo ho nemyslet, příšerný zvuk. Kakashi přístroj vypnul a pohlédl na Naruta, který měl až násilně zavřené oči, jakoby se nutil je nikdy neotevřít.

"Naruto?" Oslovil jej. Uzumakiho modré oči konečně procitly.

"Ano?" Našpulil chlapec mírně rty vždy, když se divil.

"Nikdy bych si neodpustil, kdybych nepřišel. Musel jsem Ti říct, že Tě miluji." Usmál se na mladšího mistr a pohladil ho po vlasech. Naruta ten dotek neskutečně potěšil i když netušil, jak si jej má vyložit.

"To, že to vím, nic nemění na tom, že jsem dítě a Vy jste sensei. Tak jste to řekl, že?" Blonďáček věděl, že se pohybuje na příliš tenkém ledě, stačilo špatné slovo a mohl být Kakashim vyhozen s pokoje, mohl odejít sám. Ale ne, poslouchal to chvilkové ticho, kdy se mistr zamýšlel. Fakt, že se milují a nemohou být spolu byl příšerně zraňující. Dvě srdce odsouzená k nicotě, k tichu, k chladu, k osamocení.

"To, že to víš, mění až moc." Řekl Kakashi. "Lidé si neuvědomují, kolik toho mohou změnit, bohužel nikdy nepřijdou na to, že to lze. Přimějí se přijmout pravdu a zatnou zuby. Ale ty to nedělej, Naruto. Prosím Tě, nedělej to. Nezatínej zuby, potřebuji Tě." Blonďáček byl vylekaný, snažil se přijít na to, co tahle slova znamenají, snažil se si dát věci dohromady. Mozek mu pracoval dlouho, než se konečně dobral závěru, který se mu nezdál pravděpodobný. Hatake o něj stál, chtěl, aby bojoval, aby se nesmířil s tím, že něco "nejde". Byl to přece on, kdo ho učil pravidlu "nikdy se nevzdávej" a Naruto na něj zapomněl. Srdce se mu rozbušilo. Vždycky je naděje i když se to nezdá, pokaždé má člověk na výběr.
"Sensei." Vyskočil chlapec na nohy a padl mistrovi kolem krku. Oči měl skleněné a svíral ho pevně. Ucítil ruce stříbrovlasého na lopatkách, tiskl ho k sobě. Hatakemu se v mysli vynořovaly vzpomínky z dnešní noci, kdy se v neutichajích bolestech belhal k nemocnici. Polámaná končetina odmítala spolupracovat a s každým dalším došlápnutím se kosti hýbaly, třely o sebe, překrývaly. I on zatínal zuby, přesto to zvládl a došel až sem. Když ležel vyčerpaně venku na chodníku a jeho nehybné tělo ozařoval měsíc, myslel na jediné. Na Naruta. Najednou mu bylo jedno, kolik bolesti ještě vydrží, nezáleželo mu zda o nohu přijde nebo ne. Přál si, aby byl Naruto Uzumaki s ním, aby ho držel za ruku, aby mu šeptal do ucha, jak moc jej miluje, aby ho neopouštěl. Duševní bolest předčila fyzickou a Kakashi přísahal sobě i těm, kteří při něm stáli, že udělá Naruta šťastným. I kdyby to znamenalo pohrdání v očích jiných lidí, i kdyby to znamenalo vzdát se možnosti být ninjou, Naruto ho miluje a ten cit on nesmí nikdy zatratit. Přísahal si.

"Už Ti nikdy neublížím, Naruto. Slibuji." Tiskl si chlapce na hruď a líbal jej do vlasů.

"Miluji Vás, sensei." Procedil blonďáček skrz pevně sevřené rty a ochutnával slanost vlastních slz. Kakashi si uvědomil, že je to poprvé, kdy mu to Uzumaki řekl přímo, pousmál se. Cítil to, chtěl tu lásku. Už se nebál přetrhnout ty pouta, odhodit masku člověka bez emocí a žít. Tělíčko, které houpal v náručí bylo tak křehké, tak zranitelné, vždy ho ochrání. Vždy tu bude pro něj a až Naruto dospěje a najde zalíbení v někom svého věku, nebude mu bránit. Nechá ho odejít, protože tak jedině, to bude správné. Ale zatím ho bude mít rád, chránit, objímat ho. Dá mu vše, oč žádá. Tohle byla "Otázka citu" a oba jistě věděli, že milují.

Zakázaná láska 1.část

14. prosince 2011 v 10:58 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Voda byla teplá, možná až příliš horká pro muže, který si pod proudem vody smáčel své překrásně tvarované tělo a stříbřité vlasy. Pára ve sprše však nemohla skrýt množství jizev a šrámů z bojů, ačkoli už byly dávno zhojené. Kakashi vylezl ze sprchy a bez zbytečného osušování se v pase pouze zahalil ručníkem. Vlasy si nechal přirozeně usychat, přestože zatím mu z jejich konečků kapala voda. Cítil se příjemně a odpočatě, voňavý a vymydlený se posadil do malého křesílka a pozoroval večerní oblohu. Chtěl už jen ničím nerušený klid a ticho, konečně si oddechnout od zmatku a stresu dne. Přemýšlel, zda má už takhle brzo ulehnout do postele, nebo ještě sáhnout po své oblíbené knize, což by znamenalo neusnout vůbec. Ale dnes spánek potřeboval více než jindy.
Už už se natahoval na stolek po Icha Icha Paradise, když uslyšel zvonek. Málem se překlopil i s křesílkem a jít otevírat se mu vůbec nechtělo. Absolutně netušil, kdo by mohl tak pozdě večer něco potřebovat. Popadl čelenku listové a skryl Sharingan. S brbláním vstal, upravil si ručník okolo pasu a sunul se ke dveřím.
"Naruto? Co se Ti stalo?" Optal se vyděšené Kakashi svého jedenáctiletého studenta, který celý uplakaný a zmatený stál, že se sotva udržel na nohou.
"Kakashi sensei, potřebuju….potřebuju…" Natahoval blonďatý chlapec a neměl se k odpovědi, mistr však jen více pootevřel dveře a vpustil chlapce dál. Hatakeho by možná měla Narutova přítomnost překvapovat, ale už si zvyk na klučíkovi návštěvy. Uzumaki nikoho neměl, ani rodinu, ani přátele, tak mu sensei občas vynahrazoval obojí. Kdykoliv za ním mohl přijít a vždy věděl, že mu mistr poradí a pomůže. Byli si blízcí, Kakashi znal Narutův příběh a Naruto znal ten stříbrovláskův. Avšak nyní, když se z blonďáčkových očí řinuly slzy, byl Kakashi obezřetnější, než kdy jindy. Každopádně byl připraven chlapcův splín co nejdříve zahnat.

Naruto se zbrkle posadil na druhé křesílko, přesně naproti tomu, kde sedával jeho učitel. Takhle spolu sedávali již mnohokrát, když se Naruto cítil osamělý a potřeboval povzbudit anebo jen cítit něčí přítomnost. Bylo mu jedenáct a měl toho za sebou tolik, co jiní lidé za celý život. Hatake si to uvědomoval, proto se snažil být chlapci ve všem oporou.

"Tak copak se děje?" Optal se ho chlácholivě a ještě než si sedl naproti, setřel chlapci s tváře slzy. Naruto se na něj podíval a jakoby až teď zjistil, že jeho sensei je do půl těla nahý zakryl si rukou oči, znejistěl, stočil se do klubíčka a vykřikl.
"Ne, Kakashi sensei, stane se to zase, stane se to zase. Oblečte se. Já už nechci!" Kňoural blonďák tak nahlas, že to Kakashiho vyděsilo. Vůbec tomu nerozuměl, nechápal, co se mu chlapec snaží povědět, ale byl z jeho chování vyveden z míry. Takhle vyplašeného Naruta ještě neviděl. Rychle k němu přiskočil a konejšivě ho pohladil po vlasech.

"Ššš, Naruto, podívej se na mě. Co se stane zase?" Mluvil klidně a pomalu.

"Stane se to zase. Smějí se mi, ale já nevím, co mám dělat. Nemůžu tomu zabránit." Narutovi se při každém slově lámal hlas a stále schovával tvář v dlaních. Zalykal se slzami.

"Tiše, neplač. Ššš, to bude dobré, věř mi. Uklidni se a podívej se na mě." Ujišťoval ho vlídně sensei, dokud se blonďák nerozhodl upřít na něj zrak. Jeho zarudlé oči se vše možně snažily udržet pohled na mistrově tváři, ale nedokázal to. Zorničky mu klesly níž přes Kakashiho elegantní krk na svalnatý hrudník k bříšku a poté níž na tenkou látku ručníku. A bylo to tu zase. Opět to cítil, ten tlak, pro který byl všemi odsuzovaný.

"Prosím, Kakashi sensei, nevím, co mám dělat, pomozte mi." Zakňučel Naruto opět pohledem v Hatakeho černém oku.

"Pomůžu Ti, ale s čím?"

"S tímhle." Pohnul se chlapec a ukázal na svůj vyboulený rozkrok, který ho vzrušením skoro bolel. Kakashi vytřeštil oči, ale snažil se, aby na něm nebylo nic znát. Sakra, vždyť Uzumakimu bylo pouhých jedenáct let, je možné, aby v tak mladém věku… Možné to očividně bylo, ale Kakashi se necítil jako ta správná osoba na vysvětlování. Nicméně, Naruto od něj očekával pomoc, nemůže odmítnout. Kakashi se na svého studenta usmál a setřel mu z víčka poslední slzičku.

"To nic není, Naruto, vážně ne. Nic, kvůli čemu bys musel plakat."

"Ale já… cítím se tak, já nevím." Uklidnil se konečně Uzumaki a přestal vzlykat. Hledal odpovědi u svého mistra, hledal u něj pomoc. Přál si, aby všechno bylo jako dřív, aby už neměl ty zvláštní pocity, aby necítil stud, aby si na něj už neukazovali.
"Já Ti rozumím, Naruto. Je dobře, že jsi přišel, společně to vyřešíme, neboj se." Usmál se na chlapce vřele Kakashi a i blonďákovi dovedl vykouzlit slabý úsměv. Tohle chtěl Naruto slyšet, na tohle čekal, tady bylo řešení. V tomhle domě u tohohle člověka, který vždycky znal odpovědi a který mu vždy pomohl. Byl neskutečně rád, že má někoho, jako je Kakashi.

"Počkej tu, převléknu se a přijdu. Dáš si něco k pití?"

"Čaj, děkuji, sensei." Uzumaki se pohodlně uvelebil v křesílku a všechen strach z něj rázem zmizel a dokonce i začal pociťovat opadající tíseň v kalhotách. Rozhlížel se okolo, i když to v mistrově domě dobře znal. Někdy tu i spal, když se opravdu cítil zle, byl nemocný nebo se v noci bál. Hatake tu byl pro něj, jako jediný.

Za chviličku už ucítil z kuchyně vůni ovocného čaje a uviděl stříbrovlasého, jak již ve volném triku a teplácích přicházel s tácem, konévkou a dvěma maličkými šálky. Naruta samotný ten pohled hřál na duši, připadal si doma, jako s rodinou, jako s přáteli, s někým, kdo se o něj zajímal, kdo ho poslouchal, kdo se s ním smál. Jestli budu někdy někoho doopravdy milovat, tak to bude on, pomyslel si Naruto při pohledu na svého mistra, jak pokládá tác na stolek a sedá si naproti.

"Třešňový máš nejraději, viď." Mistr už svého studenta dobře znal. Nechtěl z něj páčit nějaké složitosti, už tak byla tahle situace pro oba zúčastněné dosti trapná. Avšak o co stál Kakashi ještě méně bylo, aby odtud vycházel Naruto zmatenější, než přišel.

"Mám, děkuji Vám." Naruto byl ke svému senseiovi vždy zdvořilý a prokazoval mu úctu. Stále ještě roztřesenými prsty si nalil do šálku čaj, usadil se a foukal, neb nápoj byl stále horký.

"Pověz mi Naruto, stalo se Ti "tamto", už někdy dřív?" Začal stříbrovlasý nesměle a též si nalil.

"Asi před dvěma týdny poprvé, když jsem se ráno vzbudil. Ale než jsem se vysprchoval, už to přešlo. Je to zvláštní pocit. To místo je najednou tak citlivé, skoro mě až brní. A někdy se mi to stane během dne, prostě jen tak, když na něco myslím. Je to poznat." Sklonil chlapec oči a srknul si čaje.

"A na co myslíš?" Kakashi mluvil vyrovnaně a s klidem. S Narutem jako se sobě rovným.

"Většinou na nic podstatného, jen co budu dělat po škole, na trénink. Na ty lidi okolo mě, jak mě pozorují."

"A nelíbí se Ti nějaká dívka? Nebo chlapec?"
"Ne, všichni jsou na mě ošklivý, posmívají se mi kvůli "tomu". Sasuke se mi posmívá." Odpověděl Naruto ufňukaně a sevřel šálek pevněji, skoro ho pálila dlaň.

"A co Ti Sasuke říká?" Mistr věděl, že tady bude chlapec váhat s odpovědí, nikdo se nerad nesvěřuje s tím, čím je mu ubližováno.

"On… no on… já, nechci Vám to říct!" Zasekl se chlapec a sensei se už nesnažil z něj něco vynucovat. Zeptal se tedy na něco jiného.

"Naruto, co cítíš, když se Ti "to" stane?" Blonďák chvilku otálel s odezvou, netušil, jak najít ta správná slova, tak doufal, že mu starší pomůže.

"Cítíš horkost?"

"Ano, horkost. A taky tlak na tom místě. Vždycky se začnu chvět, lechtá to v podbřišku, ale tak nějak příjemně. Sensei, je to špatně?" Upřel své modré oči na učitele.

"Ne, kdepak, není, Naruto. Cítíš to všechno úplně správně." Ujistil ho Kakashi.

"Ale jak to víte? Už se Vám to taky stalo?" Koukal klučík zvědavě.

"Už mockrát. A věř mi, že to není nic špatného. To už prostě jen začínáš být dospělejší, než Tvoji spolužáci. Dřív nebo později se tohle bude dít všem chlapcům z Tvé třídy." Kakashi byl sám se sebe hrdý, že to dokázal tak pěkně říct, i když ve vší podstatě nevysvětlil vůbec nic.

"Kakashi sensei, ale proč se mi to děje? A co můžu udělat, aby to zmizelo? Vždycky se snažím myslet na něco otravného, třeba na učení a přejde to, ale až za dobu. A někdy to trvá dlouho, tak dlouho, že to až bolí. Chtěl bych se toho místa dotknout, protože vím, že je úplně horké, ale mám strach." Začal Naruto rychleji dýchat, netušil, zda mu mistr rozumí. Hatake byl naprosto odrovnaný, poslouchat pocity chlapce při první erekci mu vehnala třesavku do žil. Přál si to mít co nejrychleji za sebou, ale když Naruto říkal, že ho to až bolí, tahle nešlo vyřešit jen tím, že na "to" nebude myslet.

"Poslouchej, tomu co se Ti děje se říká "vzrušení", je to příjemný pocit, kdy myslíš na to, co se Ti líbí a co máš rád. Tvoje tělo reaguje jinak, než předtím. Když se Ti třeba líbí nějaká dívka a myslíš na ni, třeba si představuješ, že se jí dotýkáš, potom se Ti to může stát. Ale není společensky přijatelné, abys tak chodil mezi lidmi, potom je jasné, že se Ti budou smát."

"Rozumím tomu, co říkáte. Takže když, když mám někoho rád, nebo se mi líbí, stane se mi to?"

"Ano, přesně tak. Jen, musíš rozlišovat mezi tím "mít rád" a "mít rád". Někoho máš rád jako přítele, jako kamaráda, ale jsou lidé, které můžeš mít rád i jinak, víc. Tomu se říká - láska. Takhle často se Ti to stává jen na začátku, později, až budeš starší, už to bude čím dál míň. Ale taky se Ti to může přihodit v noci, kdy spíš a nemůžeš to ovlivnit." Kakashi se pomalu začal ztrácet v tom, co říká, byl neskutečně unavený, avšak nemohl si dovolit chlapce vyprovodit beztoho, aby znal odpovědi.

"A můžu s tím něco dělat? Nějak to potlačit? Co děláte Vy, když se Vám to stane? Někdy to trvá dlouho." Naruto už si naléval pátý šálek a naprosto před svým učitelem odhodil ostych. Kakashi toho tolik věděl, rozuměl mu. Vždyť jemu se to taky stávalo. Hatake se právě téhle otázky bál, co by měl chlapci říct? Vysvětlovat mu, jak se onanuje? Ne, na to se vážně necítil. Pochyboval, že by dokonce našel ta správná slova, proto se rozhodl přikročit k věci radikálně.

"Svlékni se, Naruto."

"Co?" Blonďák se bál, že se přeslechl.
"Neboj se, nic Ti neprovedu. Jen Ti ukážu, jak se to dá řešit. Nemusíš se stydět. Děje se mi to zrovna tak, jako Tobě."
"Ale já…" Chlapec byl v rozpacích.

"Naruto, nejsi jiný než já. Jen mi věř, ano?" Usmál se na něj Kakashi a pozoroval, jak si klučík rozepíná oranžovou kombinézu. Sám z toho neměl kdovíjakou radost, takhle si večer rozhodně nepředstavoval. Ale už dlouho věděl, že tenhle den jednou přijde, že se Naruto bude ptát, že bude přecitlivělý a zmatený. V skrytu duše byl rád, že přišel za ním, vnímal ho jako osobu, které se může svěřit, což mistra těšilo.

Když se oranžové oblečení povalovalo vedle blonďáka a on zůstal jen v zelených trenýrkách, začaly mu rudnout tváře. Byl nesvůj a nervózní, avšak Kakashi by mu nic zlého jistě neprovedl.

"Pojď ke mně, Naruto." Vyzval ho stříbrovlasý, a jakmile k němu Uzumaki přicupital, vysadil si ho na klín. Vnímal, že se chlapec třese.
"Bojíš se?"

"Nebojím." Vyhrkl Naruto trochu moc zbrkle. Už tenkrát na sobě nechtěl dát znát strach, i když vůbec netušil, co se bude dít. Sensei ho poplácal po hlavě.

"Dobře, nemáš se čeho bát. A teď, zavři oči a zkus myslet na někoho, koho máš moc rád, představ si, že ho hladíš, že se ho dotýkáš." Hatakeho tón hlasu byl klidný a příjemný, naprosto uvolněný, doufal, že právě nepůsobí chlapci trauma. Naruto až příliš křečovitě sevřel víčka a snažil se tápat v mysli. Nebylo moc lidí, na které by mohl myslet, ačkoli se snažil ze všech sil, nepociťoval nic zvláštního. Ještě chvíli vydržel, ale nakonec řekl.

"Nejde to, sensei. Nemůžu."

"Zkus to znovu, ano? A nemusíš se tak moc soustředit, pomůžu Ti." Blonďáček se tedy uvolnil, znovu zavřel oči a ponořil se do své fantazie. V tom začal vnímat, že mistr opatrně vzal jeho ruku a vklouzl si jí pod triko. Naruto zalapal po dechu a všechno svalstvo na těle se mu stáhlo. Bříšky prstíků nahmatával mistrovu jemnou kůži, kterou občas rozdírala hrubost jizvičky. Kakashi jeho doteky vedl po hrudi, pomalu přes obě bradavky a díval se, jak se chlapcovi trenýrky začínají v rozkroku napínat. Poté opatrně jeho malou ručku stáhl.

"Otevři oči." Naruto vydechl a podíval se na stříbrovlasého. Měl nechápavý pohled, nebyl schopen uvěřit, že se ho ještě před maličkou chvílí dotýkal. Poté si všiml, že se cítí nějak jinak. Okamžitě si oběma rukama zakryl ono nabuzené místečko mezi nohama, jakoby se příšerně styděl a on se hanbil opravdu hodně.

"Ne, ne, ne. To je v pořádku. Přesně to jsem měl v úmyslu." Kakashi se v duchu pousmál, nad Narutovou stydlivou povahou a jemně mu ruce z rozkroku sundal. I přes látku trenýrek mistr poznal, že blonďák je ve svém věku dobře vyvinutý. Chlapec dál nehnutě seděl v klíně svého učitele a nedutal. Měl zrychlený dech a hlava mu nestíhala pobírat všechny emoce. Bylo to správné nebo špatné? Má se smát, nebo má plakat?

"Teď Ti svléknu spodní prádlo. Já vím, že Ti to asi není moc příjemné, ale chci Ti pomoct a poradit. Ukázat Ti, co znám, protože chtě nechtě jsme si hodně blízcí viď?" Hatake objal chlapce v pase a usmál se na něj.

"Jsme, mistře. Mám Vás moc rád, věřím Vám, neublížíte mi." Narutův pohled se projasnil, už neměl strach, alespoň na tenhle kratičký okamžik. Kakashiho to neskutečně zahřálo u srdce. Zlehka sjel rukama k lemu jeho trenek a začal mu je stahovat přes zadeček. Chlapec ho paží objal okolo krku, aby se zapřel a mohl se nadzvednout. Strohý kus oblečení sklouzl na zem. Naruto už byl úplně nahý, tváře ruměné a pohled upřený na učitele, který studoval jeho klín. Vzrušený blonďák byl již porostlý světlými chloupky a směrem k pupíku se mu tyčilo ztopořené mužství. Kůžička byla na špičce napnutá, jakoby čekala na dotek. Naruto také sklopil oči a díval s na sebe, zahanbeně.

"V pořádku?" Zeptal se Kakashi, když už opět vnímal chlapcovu přítomnost.
"Chtěl bych… chtěl…" Naruto kroužil prsty kolem svého naběhlého penisu, ale neodvažoval se ho nahmatat.

"Udělej to, nic na tom není. Ale s citem, jemně." Poradil mu mistr, kterému chlapec stále seděl na stehnech. Nevědomky se k sobě tiskli. Naruto váhavě přejel ukazováčkem od špičky po kořen své chlouby a poté ji prsty pomalu obtočil a stiskl. Hned na to bolestivě sykl.

"Ne. Nesmíš spěchat, jen si dej čas. Užij si to, buď opatrný." Hatake si blonďáka na sobě pohodlněji usadil, aby klučík seděl částečně zády k němu a opíral se o něj. Poslouchal jeho vyplašený dech a usoudil, že Naruto se k ničemu mít nebude, proto se díla ujal sám. Avšak postupoval velice pomalu, dal chlapci možnost ho zastavit, kdyby mu to bylo nepříjemné. Naruto však mlčel.

Kakashi rozvážně natáhl ruku a prsty něžně pohladil Narutovo mužství po celé délce. Cítil, jak každá prokrvená žilka pulsuje. Byl horký a pod jeho doteky tvrdnul. Blonďák hlasitěji vydechl a zavřel blankytná očka. Sensei nepřestával, tentokrát přejížděl po citlivé spodní straně a žalud jemně dráždil palcem. Naruto mu zrýval nehty do zad.

"Kakashi…" Zakňučel klučík.

"Cítíš to?" Šeptal stříbrovlasý chlapci do ouška.

"Ano, všechno." Polkl.

"Zkus to sám, ale buď trpělivý."

Narutovi štíhlé prstíky se jaly laskat přirození se stejnou péčí, s jakou jej obstarávala dlaň staršího, hladil svůj vzrušený úd, třel ho, mazlil se s ním. Zprvu byl skoupý na dotek, ale brzy se z jeho úst vydral na povrch první zřetelný sten. Nedočkavý blonďáček hltal ty slastné pocity, nemohl se jich nabažit, ještě nikdy nic tak příjemného necítil. Pevně v dlani sevřel své přirození a instinktivně rukou pohyboval. Dech byl náhle rychlejší a trhanější.

"Správně, Naruto. Děláš to moc dobře. Nezapomeň, s citem." Kakashi si při pozorování chlapcovi činnosti neuvědomoval, co to s ním dělá. Najednou trpěl úplně stejným problémem jako Naruto, ale nemohl si dovolit, dát to na sobě znát. Ne, od toho tu nebyl. Uzumakiho vzdechy začaly naplňovat místnost, když se pohyby jeho paže uspěchaně zkracovaly, ale najednou jakoby dostal strach, přestal.

"Ještě nepřestávej, musíš to dokončit." Pobídl ho sensei, ale Naruto netušil, co tím mistr myslí, proto se stříbrovlasý zkušeně ujal jeho stále neutěšeného rozkroku. Pokračoval v započaté práci a nemohl si nevšimnout, jak se na něm chlapec kroutí. Byl to pro něj přeci jen neznámý, nový a vzrušující zážitek, když se ho dotýkal někdo cizí. Aniž by to světlovlasý vnímal, začal se vypínat proti Kakashiho pohybům. Mistr vše náhle uspíšil a to už se Naruto s výkřikem vznášel v oblacích. Byl v jiném světě, tak krásném, všemožném. Kakashi mu ukázal bránu do jiné dimenze života. Až po chvíli se pevně zaťaté nehty v sensieových zádech uvolnily a blonďák pohlédl dolů. Vytřeštil oči. Měl potřísněné bříško světle bílou tekutinou.

"Co…co to je?" Ptal se nechápavě a ještě popadal dech. Hatake se usmál, omočil první článek prstu v bělmu a šmrncnul jím chlapce po nosíku.

"Tohle je šťávička lásky, Naruto." Byl pobaven chlapcovým výrazem. Sebral ze stolku ubrousek a otřel všechny lepkavé kapičky. "Jaké to bylo?"

"Neuvěřitelné. Bylo to jako…" Hledal klučík slova. "Jako výbuch. Chtěl jsem se smát a chtěl jsem křičet, nevím proč. Pořád se to krčilo uvnitř mě a najednou…já…neumím to popsat. Jak, se tomu říká?"
"Orgasmus, jsi tak moc vzrušený, že už to v sobě nedokážeš udržet a ten pocit. Ten se nedá ničím nahradit. Tohle je řešení, které jsi hledal." Ujistil blonďáka mistr a Naruto postřehl, že jeho chlouba již začíná ochabovat. Mladšímu bylo jedno, zda se to hodí nebo ne, začal se smát a objal učitele kolem krku. Byl mu tolik vděčný, sensei byl tím nejlepším člověkem na světě.

"Děkuji, Kakashi sensei." Zakňoural na mistra, který chlapce hladil po nahých zádech.

"To je dobré, jsem rád, že jsem Ti mohl pomoct." Sevřel chlapce v náručí a poté ho ze sebe sesadil. Oddychl si, ale najednou se necítil tak unavený, jako před Narutovou návštěvou. Chlapec se pomalu oblékal a pohlédl na něj.

"Kakashi sensei, Vy…líbím se Vám?" Zeptal se Naruto po chvíli přemýšlení a jeho hlas byl překvapený. Hatake byl zaskočen, došel mu dech a netušil, jak odpovědět. Tahle otázka nebyla vůbec vhodná.

"Naruto, na takové věci se mě neptej. To se mezi muži nesluší." Řekl krátce a už se díval na blonďáka, který si na něj ukazoval prstem. Respektive mířil někam k jeho slabinám. Sensei ztuhl, už věděl, proč se chlapec zmiňoval. Pociťoval tu náhlou těsnost spodního prádla i látky kdysi volných tepláků. Byl vzrušený, až to začínalo bolet. Celý zrudl a bylo mu neskutečně trapně.

"Naruto, já…já…se moc omlouvám, promiň. Nechtěl jsem…no…rozumíš?" Snažil se stříbrovlasý vymáčknout a rukou si zakrýval probuzené místo. Jak se mu to mohlo stát? Vždyť blonďák byl ještě dítě, jenom malý kluk. Tohle bylo nepřípustné, nejraději by si teď ublížil za to, jak je slabý. Odešel z místnosti, posadil se na barovou stoličku v kuchyni a prohrábl si své, ještě vlhké vlasy, přemýšlel o sobě a o tom, co se právě stalo. Schoval tvář do dlaní a jeho dech byl stále mělčí a ukvapenější. Uslyšel tiché kroky.

"Kakashi sensei?"

"Běž domů, Naruto, prosím." Pravil mistr, aniž by na klučíka pohlédl.

"Proč… proč jste se mi omlouval? Říkal jste, že to není nic špatného." Blonďákovy oči byly smutné a nechápavé, nerozuměl proč je mistr najednou tak jiný, proč se nesměje. Nechtěl, aby se trápil a už vůbec ne, kvůli němu. Měl ho tak moc rád. Přistoupil k staršímu a zlehka ho pohladil po rameni. Kakashi sebou škubl.

"Ne! Naruto, nedotýkej se mě. Běž domů!" Křikl, avšak vzápětí skoro šeptal. "Prosím Tě, běž domů, prosím. Nech mě a běž." Chlapec poodstoupil dva kroky vzad, byl vyděšený více, než když sem přišel. Po tváři mu přeběhla slza, jeho učitel na něj křičel, ale jaký měl důvod? Udělal snad něco špatně? Vždyť před chvílí ještě seděl na jeho klíně a objímal ho a nyní je odstrkován jako otravné štěně. Díval se na svého senseie, který mu byl nejdražší a bojoval s myšlenkou zůstat, avšak nakonec poslušně poslechl a sklíčeně se vytratil z domu.
Hatake seděl ještě dlouhé hodiny na stejném místě, neschopen pohybu, ani rozumného uvažování. Doufal, že Naruto jej po tom svém neuváženém výstupu nezavrhne, choval se jako hlupák. Měl jednat klidně a všechno blonďáčkovi vysvětlit, ale on ne. Místo toho na něj křičel a poslal ho domů, i když se blížilo k půl noci. Co když se mu něco stalo? Nikdy by si to neodpustil. Myslel jen na sebe, naprosto sobecky. Proklínal se. Nakonec se na pokraji zhroucení dostal do postele a podařilo se mu na dvě ubohé hodiny usnout.

Každý den se Kakashi vracel domů z misí a každý den doufal, že se Naruto objeví u jeho dveří s úsměvem, ovšem marně. Sedával dlouho do noci v maličkém křesílku, aby mohl ihned, jak se rozezvoní zvonek otevřít, avšak domem vládlo nekonečné ticho. Během dne chlapce nepotkával, neb studoval na akademii a on byl vždy v terénu a plnil zadané úkoly. Potřeboval blonďáka vidět, omluvit se mu, vysvětlit mu situaci i své jednání, ale neodvažoval se přijít za ním. Na to by si netroufl. Raději dál nadějně vyčkával na další den, kdy se Naruto možná objeví. Uplynuly dva týdny, avšak během této doby se u Hatakeho domu nikdo nezastavil. Ani jediný člověk, který by ho chtěl byť jen pozdravit. Osamělost, toto slovo se začalo stávat nedílnou součástí Kakashiho života. Dříve si to neuvědomoval, měl rád své soukromí a všichni to věděli, ačkoli Narutovi občasné návštěvy byly vítány. Ale najednou nic. Netušil, co se děje. Nedostal zprávu o tom, že by se chlapci něco přihodilo, proto z hlouby duše doufal, že je v bezpečí.
Po třech týdnech od jejich posledního setkání se najednou do mistrových uší vkradl zvuk zvonku ode dveří. Na místě zkameněl a v hlavě měl prázdno. Tak dlouho na tuto chvíli čekal a najednou se neuměl přinutit k pohybu. Cinknutí se ozvalo znovu společně s hlasem.

"Kakashi sensei!" Byl to Naruto. "Kakashi sensei, jste v pořádku?" Jeho hlas byl starostlivý, většinou se stříbrovlasý doplazil ke dveřím už po prvním zazvonění, pokud tedy nespal v patře. "Kakashi sensei, otevřete mi!" Zavolal.

Ruka staršího vzala za kliku. Stáli proti sobě, obě srdce bila jako splašená a upřené pohledy do očí vystřídaly radostné úsměvy.

"Co tam tak stojíš? Pojď dál, čekám Tě." Vybídl Naruta potěšený mistr a gestem ruky mu dal najevo, ať vstoupí. Naruto neváhal.

"Čekáte mě? Jak víte, že jsem chtěl dnes přijít?" Zeptal se, protože sám nejlépe věděl, že se nikomu o dnešním denním programu nezmiňoval. Posadil se na své obvyklé místo a přál si, aby se sensei uvelebil naproti, jako vždy.

"No víš, čekám Tě každý den. Bál jsem se, že se Ti něco stalo. Dlouho jsi tu nebyl." Nebyla to výtka, spíše upozornění, že mu chlapec není lhostejný. Naruto se usmál, když se Kakashi usadil proti němu. Všiml si, že jeho tvář je ustaraná a stále ne taková, jako před posledním rozloučením.

"Dlouho, máte pravdu. Já myslel, že mě už nikdy nechcete vidět, že jsem něco provedl. Měl jsem strach sem přijít, křičel jste na mě, ale stýskalo se mi. Nerad bývám sám." Usmál se chlapec laskavě, doufaje že jej sensei pochopí. Toho ta slova zasáhla, znovu si v mysli vybavil výjev jejich setkání. Znovu to viděl. "Ne! Naruto nedotýkej se mě. Běž domů! Prosím Tě, nech mě a běž." Chudáček Naruto z toho musel být hodně nešťastný a polekaný. Nikdy dřív na něj hlas nezvýšil, dokonce ho ani nikdy nevyzval k odchodu. Měl výčitky ze svého chování.

"Jsem strašně rád, že jsi přišel, vážně. A chtěl bych se Ti…"

"Nestojím o omluvu!" Naruto jakoby se proměnil a mluvil hluboce a vážně. Popletený Kakashi na něj jenom upíral zrak. "Nechci, abyste se mi omlouval, Kakashi sensei, k ničemu mi to nebude, když nevím, proč jste se zlobil. Přeju si vědět, co bylo špatně, vysvětlete mi to. Nerozumím tomu. Moc jste mi pomohl, už vím, jak se mám zachovat, až se mi zase stane "ta" věc, ale proč jste potom najednou tak obrátil? Jestli jsem něco provedl, chci to vědět, prosím." Pod náporem blonďákových slov musel Kakashi sklonit hlavu, dopadala na něj jako lavina, ačkoli věděl, že si Naruto zaslouží vysvětlení. Dlouhou chvíli přemýšlel, pak se ozval.

"Můžu Ti něco nabídnout?"

"Ááá, Kakashi sensei, já chci, abyste mluvil!" Pobouřený klučík praštil pěstí do stolku.

"Dobře, dobře, nerozčiluj se. Objasním Ti to." Řekl nakonec stříbrovlasý, i když se mu do nějakého sáhodlouhého řečnění moc nechtělo. Pohledem zabloudil k chlapci, který už napjatě poslouchal.

"Naruto, nic z toho, co se stalo, nebyla Tvoje chyba, rozumíš? To já, zlobil jsem se na sebe a svou slabost. Vzrušil jsem se, když si byl nahý na mém klíně. Něco takového se mi nesmí stát, nevím, zda to chápeš nebo ne. Ale jsi ještě dítě, mně je šestadvacet. Chci, abys rozuměl, že tohle je z mé strany špatné." Ukončil svou řeč Kakashi a očekával chlapcovu reakci. Naruto si ho prohlížel se zájmem, jakoby studoval něco nového a nepoznaného.

"Takže, to že mě máte rád je špatné?" Očividně mu to stále nebylo jasné. Ale Kakashi nevěděl, jak by to lépe vysvětlil. Pokusil se tedy znovu.

"Mám Tě rád a ty máš rád mě. Máme k sobě blízko a vůbec to není špatně, naopak. Jsem šťastný, když Tě tu mám. Ale jsme přátelé, Naruto a mezi přáteli se něco podobného dít nesmí. Musíš cítit lásku a touhu, aby bylo v pořádku cítit vzrušení. To mezi přáteli nebývá. Zkrátka to ode mne nebylo správné. Tak to prostě je." A konec, mistr sám z toho nebyl moc moudrý, ale je dobře, že to blonďáčkovi vyložil. Avšak Naruto měl další oponující komentář.

"A proč se to nesmí stát. Sám jste mi vedl ruku po svém těle, chtěl jste, abych se Vás dotýkal, chtěl jste, abych měl zase ten pocit. Copak to nebylo špatné? A nakonec jste mě dovedl až k úplnému konci, neříkal jste, že je to "šťávička lásky?" Co když k Vám cítím lásku a Vy ke mně. Ne, tohle přeci nemůže být nic zlého. Řekněte sensei, že to není hřích, když Vás mám rád." Kakashimu se div nerozskočila hlava. Ne, ne, ne, tohle Naruto nemohl říkat, tohle nemohl cítit, to bylo nemožné. Mistr netušil, jak to má vysvětlit, v něčem měl chlapec pravdu, ale to, že chtěl, aby se ho klučík dotýkal, byl jen nástroj k tomu, aby následně vyřešili jeho problém. Tohle bude dlouhý večer, pomyslel si.

O půl druhé v noci konečně ukončili debatu. Respektive, Kakashi ji utnul, protože byla naprosto marná.

"Tobě to prostě nelze vysvětlit, odmítáš to chápat. Jsem už unavený, brzo vstávám, běž nahoru, ustelu si tady." Rozkázal rozmrzele a začal hledat deky.