Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Mise

17. prosince 2011 v 19:47 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Šel temnou chodbou, osvětlenou pouhými loučemi, pověšenými na zdech. Všechny instinkty měl nastražené. Zastavil se a zaposlouchal do ticha. Nic…jen déšť bubnující do střechy budovy. Pokračoval tedy dál.
,,To bylo o fous," šeptnul Tobi Itachimu do ucha.
Právě spolu plnili velice nebezpečnou misi. Nacházeli se v hlavním štábu vesnice ukryté v mlze, kde měli získat nějaké informace pro jejich velitele.
,,Drž hubu," napomenul ho Uchiha. Oba rychle vyběhli ze stínu rohu a vydali se hlouběji do budovy. Chvíli jim trvalo, než se zorientovali. Plán měli naučený a mapku budovy si nesli v kapse. Tobi běžel jako první. Zastavil se, a tak do něj Itachi vrazil.
,,Co děláš, idiote?!" osopil se Uchiha, když však spatřil kupu ninjů v bojových pozicích, zamračil se. Aktivoval sharingan, načež se všichni nepřátelé ocitli v jiné dimenzi, ve které byli přivázaní za ruce ke stropu a probodáváni Itachiho kunai. Když iluze přešly, všichni se zmoženě svalili na zem. To se dal do akce Tobi, který je všechny usmrtil jedním shurikenem.
,,Dělej," popostrčil ho Itachi, když až moc dlouho postával na jednom místě a kontroloval, zda-li někdo přežil.
Rozeběhli se a pokračovali dál v cestě. Ovšem, nebylo překvapující, když Tobi zakopl o kámen a zpoza zdí se na oba Akatsuki vrhla ostří. Ještě že byli oba vybaveni svými bystrými smysli, díky nimž past prokoukli a rychle se sklidili mimo její dosah.
,,Ještě dvě chodby a budeme tam," informoval maskovaný ninja, načež zase zakopnul.Tentokrát to byla úzká tyč, co ležela na zemi. Podlaha se otřásla a ze stropu začala padat ostrá kopí.
,,Kurva, Tobi, já tě zabiju!" zavrčel Uchiha. Oba se přemístili pryč z dosahu zbraní. Než se však nadali, Tobi zase zakopl a rozplácl se, jak vysoký tak široký, na zem.
Itachimu začala na spánku bubnovat žíla, která věštila, že za chvíli propadne nervovému záchvatu. Sehnul se, chytil svého dočasného parťáka za krk a začal jím cloumat ze strany na stranu a až když si všimnul, že se k nim dlouhou chodbou přibližuje něco velikého, pustil ho.
,,ÁÁÁ, do prdele!" nadskočili oba, když rozpoznali velikou kamennou kouli, co si to k nim mířila ohromnou rychlostí. Zděšeně se rozeběhli - koule se točila za nimi.
,,Jestli tohle přežijem, tak tě zabiju, Tobiiii!" křičel udýchaný Uchiha….
Jako na zavolanou, když už běželi necelou půlhodinu chodbami - koule stále za nimi, uviděli dveře. Oba se na ně zaměřili.
,,Raz, dva, třiiii!" odpočítali čas skoku, aby se do dřevěných vrat strefili při běhu.
Dveře se otevřely a oni vpadli do tmavé místnosti. Udýchaně se posadili.
,,Tohle je naposledy, co s tebou plním misi!" křikl Uchiha, stále dýchajíc jak po maratonu.
Tobi jen pokrčil rameny. Aby řekl pravdu, s kým bude plnit mise mu bylo opravdu jedno.Postavil se a rozhlédl po místnosti. Byla ponořená ve tmě. Nebylo tam jediné okno, jen staré, ošuntělé skříně a otevřené, zničené klece, ve kterých byla bílá pérka od ptáků. Jak se zdálo, místnost měla být kurníkem pro slepice.
Než se oba Akatsuki nadali, uslyšeli hlasy, co se k nim přibližovaly, a tak se schovali za skříně, doufajíc, že nebudou odhaleni.
,,Museli utíkat tudy," promluvil neznámý ninja, s maskou přes obličej. Se svým přítelem do pokoje nahlédli, když však nic podezřelého nespatřili, zavřeli dveře a zamkli je.
V Tobim a Itachim hrklo! Jakmile hlasy odezněly chodbou, oba vylezli z úkrytu a pokusili se dveře otevřít. Nedokázali s nimi však ani hnout a jutsu použít nemohli. Jejich mise měla být tajná, ačkoli jen to, že je honila stovka ninjů, už moc tajné nebylo.
,,Já tě vážně, ale říkám ti že vážně, zabiju!" chytil Itachi parťáka pod krkem a zuřivě s ním cloumal. A jak s ním tak házel ze strany na stranu, stalo se, že se Tobiho maska strhla a odhalila jeho tvář. Itachi jej okamžitě pustil. Zkoumavě na chlapce, který hledal svou masku, jaká mu zapadla za jednu ze skříní, koukal.
Tobi byl krásný. Ano! Ačkoli by to Itachi nikdy nepřiznal, muž se mu líbil. Jeho černé vlasy kontrastovaly s bílou pletí. Jedno oko měl černé a druhé rudé, díky Sharinganu, který, ačkoliv Itachi netušil jak je to možné, vlastnil taky. Co ho však nejvíce uchvátilo, byly jeho rudé, plné rty, co přímo vyzívaly k polibku. Potřásl hlavou, aby nápady zahnal do ústraní svého mozku.
,,Do prdele!" zaklel Tobi. Koukal kolem sebe a ani si nevšimnul, že na něj Uchiha zaraženě hledí. Hledání vzdal, místo toho se podíval na Itachiho.
,,Co je?" podivil se, když spatřil, jak ho Itachi skenuje. Muž odvrátil oči, tváře mu přitom znachověly.
,,Nic!" prskl, načež se zvedl a došel ke dveřím. V hlavě mu přitom vířilo nespočet myšlenek.
,,Je to zamčené!" došel k němu Tobi, tlučíce ho do ramene, aby se na něj parťák otočil a neignoroval ho.
Itachi zrudnul vztekem. Otočil se k Tobimu, popadl ho za vlasy a vší silou narazil jeho hlavou do dveří. Ozvala se tupá rána, dveře se však nehnuly.
,,Jo, máš pravdu, je to zamčené," přisvědčil s úšklebkem Itachi, nevšímajíc si mužovy rostoucí boule.
,,Ty idiote! Málem jsi mi vyhodil mozek z lebky!" prskal Tobi.
,,Mozek?" otočil se k němu Itachi se zájmem. ,,Ty nějakej máš?" to byla poslední slova, co stihl vyslovit, než na něj Tobi skočil jak divoká šelma a strhl ho na zem, kde se mu jal dát pěstí. Uchiha byl v šoku, hned se z částečného ohromení však dostal a začal Tobimu rány vracet.
A tak se tam mlátili asi tak půl hodiny, než oběma došla síla. Poslední tah učinil Tobi, když muže převrátil na záda a zasedl ho tělem.
,,Tak co, máš dost?!" mluvil vyčerpaně.
Itachi ho chytil za límec, přitáhnul si ho k sobě a se slovy : ,,Já nikdy nemám dost," muže políbil.
Tobi sebou cukl. Odtrhl se od Itachiho, chytil se za ústa a snažil se přesvědčit, že se to vlastně nestalo!
,,Copak? Nikdy jsi se s někým nelíbal?" ušklíbl se Uchiha. Chytil muže za paži a pokusil se ho strhnout pod sebe. Tobi se mu však vysmekl. Rychle se postavil a utíkal ke dveřím, do kterých začal zběsile mlátit a se zoufalstvím volat o pomoc. Itachimu začalo škubat v oku. Postavil se, přešel k muži a strhl ho na jednu ze starých, zaprášených skříní. Musel ho na ni držet za ramena, aby mu neutekl.
,,Tak poslouchej, jestli budeš dělat takovej randál, tak tě budu muset umlčet!" zatřepal s ním, aby zdůraznil svá slova.
Tobi němě přikývnul, dlaně si přitom tiskl ke rtům, aby případný polibek, jakým by ho Itachi mohl chtít obdarovat, znemožnil. Jakmile od něj Uchiha však popošel, bleskově se sebral a znova vyběhl ke dveřím, začínajíc opakovaně cloumat klikou. Jaká to smůla, že na chodbě, kam vrata vedla, se zrovna nikdo nenacházel!
,,Idiote!" strhl ho Uchiha na zem, kde jej zasedl a čekal, dokud se nezklidní a nepřestane sebou házet.
Tobi začal zhluboka dýchat. Připadal si jako astmatik po dvou hodinách běhu!
,,Pusť mě!" křičel. Itachi se ho pokusil umlčit dlaněmi, když však viděl, že to nefunguje, zvolil jinou taktiku. Ačkoliv nerad, sáhl svému kolegovi do klína. Ten zalapal po dechu a s vykulenýma očima koukal do Itachiho obličeje. Nezmohl se na jediné slovo.
,,Tak vidíš, takhle je to hned lepší!" ušklíbnul se Itachi a ruku odtáhnul. Jaký to byl div, když ho Tobi v půlce pohybu zastavil a s třesoucíma se rukama donutil znovu dát ruku do jeho klína. Uchiha nevěděl, co si pod tím má domyslet, když však spatřil Tobiho vzrušený pohled, pochopil.
,,To nemůžeme," snažil se z toho vycouvat.
,,Začal jsi, tak to dokonči!" odporoval Tobi, vzhlížejíc k parťákovi s neústupným pohledem.
,,Ale-" zalekl se Uchiha.
,,Žádný ale. Začal si, tak že dělej!" vyděšený hlas se změnil v tvrdý a vzrušený.
Itachi se s otazníky podíval do přítelovi tváře. Když viděl rudé líce, zamlžený pohled a jemně pootevřené rty, už se nedalo jít zpátky. Strhl z muže oblečení jako dravá šelma kůži ze své oběti a plný chtíče se přisál na jeho odhalenou hruď.
Tobi se chvěl a ani pořádně netušil, co dělat. Cítil, že mu stoupá žár do hlavy. Připadal si jako v peci, která se teprve rozehřívala a její teplota stále stoupala. Zajel do Itachiho vlasů a když ucítil letmý dotek na svém přirození, roztřásl se jako nedočkavé štěně.
,,Dělej," pobídl parťáka, co ani přesně nevěděl, co dělat. Vždyť do sexuálního života přeci jenom ještě nebyl moc zasvěcen! Přesunul se zpět k Tobiho ústům a hladově se do nich vpil. Rozhodl se na to jít postupně. Od rtů putoval níž. U krku se zastavil a slíbal každý kousíček bělostné kůže. Pomalu, ale s větší jistotou, postupoval dál. Na bledé hrudi se mu vybízelo tolik možností, že sám netušil, kde začít. Rozhodl se proto pro rudé, touhou ztvrdlébradavky.
Nejdříve se zaměřil na jednu. Laskal ji a se slastí poslouchal Tobiho vzdechy, ryjící se mu do paměti. Přesunul se k druhé, u které vše zopakoval. Pak muže ještě políbil na rameno a sjel ještě níž k pupíku, co jako jáma v poušti propadal do těla. Jazykem doň vjel. Ani zde nesetrval příliš dlouho. Mučivě dlouze se od dírky přesouval ještě níž, dokud nenarazil na cíl výpravy.
Tobi se zaklonil, když ucítil opatrný dotek na svém přirození. Začal zrychleně dýchat a samým vzrušením si ani neuvědomil, jak silně tiskne Itachiho svalnatá ramena.
Uchiha chvíli zkoumal mužovu chloubu, než se zhluboka nadechnul, chytil jej do ruky a s touhou vložil do úst. V tu samou chvíli Tobi zasténal tak hlasitě, že to šlo slyšet až na chodbu, která byla naštěstí stále prázdná.
,,Dělej!" vyzíval Itachiho, boky se přitom pohyboval k jeho hlavě, doufajíc, že tím tak docílí rychleji svého vyvrcholení.
Uchiha neodporoval. Mužství si nechal vjet až do krku, pak zase ven a nakonec zase zpět. Rukama přitom zkoumal mužovi hýždě a s úsměvem naslouchal milostným vzdechům svého parťáka. Když ucítil záškub Tobiho penisu, zavřel oči a vyčkával, dokud se horká tekutina nerozlila do jeho ústní dutiny. Odtáhl se od chlapce a s pozorností vnímal chuť, co se mu po prožitém zážitku skýtala v ústech. Pak se usmál, když pohlédl na vyčerpaného Tobiho, zpoceného od hlavy k patě a funícího jako prase po kilometru chůze. Lehl si vedle něj a políbil jej na nos.
Tobi, co už začal pomalu vnímat, znejistil. Nikdy netušil, že by mohl být Itachi tak…tak jemný. Vždyť každému ukazoval jen svou chladnou stránku! Zazubil se. Už nad tím nechtěl víc přemýšlet. Stulil se do nabídnuté náruče a s uvolněním zavřel oči, doufajíc, že si alespoň na chvíli pospí…
Itachi ještě dlouho pozoroval toho krásného muže, co mu s klidem chrupkal na hrudi. Uvažoval, jaké to teď bude. Vždyť tu ukojil Tobiho! Největšího šaška organizace. Povzdechl si sám nad sebou a s úsměvem sledoval slinu, co muži stékala po bradě, jak tvrdě spal…
Když se ráno Tobi probudil, místnost osvětloval malý paprsek, vlévající se do místnosti malinkou skulinkou ve zdi. Jako první jej zarazilo, že je Itachi dávno na nohou a on je přikryt svým akatsuki pláštěm.
Jak gentlemanské, - pomyslel si, sledujíce Uchihu, jak zmateně prochází místností, podle všeho nad něčím přemýšlel. Pohnul se, čímž dal jasně najevo, že je vzhůru.
Itachi se k němu otočil a překvapivě se tajemně usmál. Tobi se toho smíchu skoro zalekl, když však v Uchovic rukou spatřil svou oranžovou masku, zatetelil se. Vstal, nahý přešel k milencovi a letmým dotykem rtů na tvář mu popřál dobré ráno. Itachi se tím nijak nezabýval a uspěchaně muže donutil se obléct. Jako naprostá náhoda se přesně, když si Tobi oblékl poslední šat, otevřely dveře. Stáli v nich dva ninjové, které Uchiha okamžitě omráčil.
,,Honem," vyzval Tobiho a společně s ním se rozeběhl na chodbu. Cestou potkali ještě pár ninjů a pastí, co jim zkřížili trasu. Netrvalo to však dlouho a dostali se z toho labyrintu poschodí a pater.
Když konečně našli vchodové dveře, zastavili se. S vděkem pohlédli zpět do tmavé uličky, kterou přiběhli, a s velkým díky vyběhli ven.
Vždyť kdyby nebylo tohoto doupěte, nikdy by se nedali dohromady. Tobi by byl stále veselý a maskovaný ťulpas, a Itachi ledový a nakvašený mrzout. Oba věděli, že Peinovi za tuhle misi poděkují.
S tímto rozevřeli dřevěné dveře a v kročili do zelené přírody. S úsměvem na tvářích se rozeběhli do lesa, kde po nich nezůstala ani stopa, jen vzpomínka, že tam tudy ti dva zamilovaní Akatsuki proběhli, neobtěžujíce si dávat pozor na cestu, nýbrž jeden na druhého…



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BeSmile :) BeSmile :) | Web | 17. prosince 2011 v 21:13 | Reagovat

máš u mě ten objednaný design, najdeš ho tady:
http://for-one-day.blog.cz/1112/design-na-prani-pro-gaara-san

2 Veranda* Lalala :* Veranda* Lalala :* | Web | 18. prosince 2011 v 14:14 | Reagovat

Zajímavý! :)) Taky píšu.. ;) Jen tak dál! jde ti to! :))

3 xcolorkax xcolorkax | Web | 18. prosince 2011 v 14:15 | Reagovat

Zajímavý blog :)

4 StePPikYinky StePPikYinky | 18. prosince 2011 v 14:19 | Reagovat

Ty jo super pšeš já taky ale jen malý  něco kratší :)

5 Katy ^^ Katy ^^ | Web | 21. prosince 2011 v 10:34 | Reagovat

Mazec! :D Ty to dokážeš vždycky tak dobře popsat! :D Jak to děláš? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama