Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Následuju smrt,tam kam mě vede - za tebou! 2.část

14. prosince 2011 v 11:44 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Ty zas podle mě neznáš nic jiného. Svět se netočí jen kolem ramen."
,,To sice ne, ale můj žaludek jo." Sasuke nedokázal potlačit úsmev. Rád viděl Narutovo radostné jiskření v očích, když se jednalo o jídlo.
,,Fajn, ale něco za něco," rozhodl nekompromisně Sasuke.
,,Kam tím míříš?" zeptal se Naruto, i když předem znal odpověď.
,,Večer, ty, já, nikdo kolem… co ti to říká?"
,,Hmm… úklid?" Sasuke zauvažoval jestli to jenom hraje, nebo je opravdu tak zabedněný.
,,Zkus to znovu. Hmm? Ty, já a postel…" Naruto se bavil Sasukeho výrazem.
,,Budem převlíkat postel?"
,,Jsi nemožnej," skončil diskuzi Sasuke a otočil se k němu zády.
,,No tak, nebuď takovej morous," řekl smířlivě Naruto a stoupl si před Sasukeho.
,,Furt lepší morous, než zabedněnej tupec," usadil ho. Naruto se ze začátku lekl, že Sasuke myslí vážně. Nechtěl ho rozzlobit, rád ho provokoval, stejně jako Sasuke občas jeho.
,,Co když," navrhl Naruto v smířlivém gestu. ,,Vynecháme moji večeři a přejdem rovnou k tomu… ehm stlaní?" Sasuke se pousmál a vypadalo to, že o nabídce uvažuje.
,,Večeře mi nevadí, ale chci mít jistotu."
,,Co?"
,,Menší pojistka," naklonil se k němu. ,,Předkrm." Naruto pochopil, hlavně z jeho pohledu.
,,Nemohls to říct rovnou?" Sasuke zavrtěl hlavou a s spokojeným výrazem políbil Naruta.
***
I teď se k tobě nakláním. Chci tě naposledy políbit. Vím, že to bude naposledy. Nebo snad možná… Nikdo neví, co je po smrti. Říká se, že smrt je jen začátek. Mě nezáleží na tom, co mě čeká, hlavně, když tam budeš se mnou. Já a ty.
***
Bylo pozdě večer a Naruto ležel v Sasukeho náruči a spal klidným spánkem. Sasuke ležel na boku, jednou rukou ho objímal kolem pasu a druhou si pohrával s jeho vlasy. Nemohl spát a ani nechtěl. Před chvílí oba "stlali" (doufám, že všichni chápete, co tím myslím) a, stejně jako pokaždé, mu Naruto usnul v náručí, jako spokojené štene.
I když takovýhle krásných nocích bylo spoustu, Sasuke měl pocit, že jich ubývalo. Každá taková teď mohla být poslední. Sasuke si to nerad přiznával, ale věděl, že jejich společný čas se krátí.
***
Držím tě za ruce a ty se mi díváš do očí. I když víš, co tě čeká, jsou klidné a usmíváš se na mě. Vypadá to, že mi chceš něco říct, ale mlčíš. Mluví ke mně jen tvoje oči. Tvoje ruce, propletené s mými, hřejí a udržují ve mně pocit, že se mi nezdáš. Kolem nás pobíhají lidé, ale ani jeden z nás si toho nevšímá. Prostor kolem nás žhne rudou barvou a spaluje moji kůži. Vím, že tebe to nebolí. Červená aura se mi dostává pod kůži a spálí každou jiskřičku života v mém těle. Nevnímám tu bolest. Koneckonců je znamením, že můj úmysl mi vychází a já tě budu následovat.
***
Ráno se první probudil Naruto a našel Sasukeho spát, což ho trochu překvapilo. Většinou už byl vzhůru a hnal Naruta do kuchyně. Nicméně dnes byl na nohou první Naruta a hodlal toho využít. Opatrně vyklouzl z postele, oblékl se a upaloval pro snídani. Původně chtěl uvařit sám, ale v tom případě by Sasukeho vzbudil zápach spálené pánve a hořící kuchyně, místo příjemně se linoucí vůně.
Jeho kroky mířili do místní samoobsluhy, kde otvírali už brzo ráno. Nebyl ale ani v polovině cesty, když mu zmrzl úsmev na rtech a hluboko uvnitř pocítil, že je konec.
***
Měl jsi utéct, ale ty jsi se zachoval, jako vždy. Vrhl ses do toho bezhlavě a bez přemýšlení.
Když jsem se tehdy vzbudil, došlo mi, že něco není v pořádku. Ale až křik zvenčí mě vyhnal z postele a s divokým bušením srdce hnal ulicemi Konohy k tobě.
Věděl jsem, že ať poběžím seberychleji, přijdu pozdě. I tak jsem zrychlil a v duchu se připravil na nejhorší. Když jsem doběhl na místo,poznal jsem, že den, kterého jsem se tak bál je tady. Stál jsi tam a kolem tebe jakoby hořel vzduch. Poznal jsem, že se snažíš potlačit hrozivou sílu, která se z tebe drala ven. Tušil si stejně, jak já, co tě čeká. Když jsi mě uviděl, zklidnil jsi se a zadíval se mi do očí. Prosil jsi mě za odpuštění. Nedokázal jsem se na tebe zlobit. Nikdy ani teď. Přistoupil jsem k tobě, ale zastavil mě žár vycházející z tvého těla. V očích se ti zaleskli slzy, když jsi mě viděl couvnout. Nechtěl jsi strávit svoje poslední minuty sám. Možná jsi se i trochu bál. Bál ses umřít sám, v objetí samoty.
To bych ale nikdy nedovolil. Ty jsi mě kdysi od samoty zachránil, stejně jako já tebe. Byli jsme si navzájem oporou a spřízněnou duší. Byl jsem ochotný překonat jakoukoliv bolest, abych dodržel tuhle ideu.
Udělal jsem krok v před a do těla se mi okamžitě zabodlo tisíc rozžhavených jehliček. Nevnímajíc palčivou bolest jsem k tobě přistoupil.
Teď jsem tady a přitahuju si tě do náruče. Nevnímám ten spalující, bolestivý žár, který z tebe sála a propaluje se mi skrz kůži. Vnímám jen tvoje ruce obepnuté kolem mého pasu a hlavu položenou na mém rameni. Cítím tvoje slzy, jak mi prosakují skrz tričko a pálí na kůži jako rozžhavené olovo. Je mi to jedno. Svírám tě v náručí i když vím, že právě tohle mi krátí čas. Nám oboum je jasné, že tohle je konec. Ani jeden z nás si takhle svou smrt nepředstavoval. Na druhou stranu budeme zase spolu. Ať už je to kdekoliv.
Lidem okolo to nejspíš připadá jak scéna z tragi-romantického filmu. Dva milenci se objímají, zatímco je obklopuje žár, který je zároveň zabíjí. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak zemřu. Ve skutečnosti mi to bylo jedno. Připadalo mi zbytečné to řešit. Když ale člověku umírá před očima někdo milovaný, váš pohled na smrt se změní. Říkal jsem si, že je jedno jak umřu a kdy, ale že v ten moment nechci být sám. Jakmile jednou člověk pozná lásku, chce ji mít v srdci až do poslední vteřiny.
To stejné jsi říkal ty. Nebál ses, že umřeš. Bál ses, že umřeš sám. Léta jsi prožíval v objetí samoty. Chtěl jsi se aspoň o část života podělit s někým jiným.
Najednou ke mně vzhlédneš. V tvých očích se toho odráží spoustu, jen strach tu nebyl. Byl jsem s tebou a tím jsem splnil přání tobě i sobě. Neumřít sám.
,,Miluju tě," zašeptáš a znovu si položíš hlavu na moje rameno. Zavíráš oči , stejně jako já. Příjemný pocit z vyřčených slov přebije bolest. Poslední nádech a vzpomínka na nás dva. Pak je jen tma a ticho.
Smrt není to nejhorší, co vás kdy potká, pokud nejste sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama