Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Nikdy není pozdě 2.část

14. prosince 2011 v 11:40 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Naruto se snažil usnout, ale nedařilo se mu to. Už k večeru tu někdo klepal, ale Naruto neotvíral. Nijak nereagoval. Netoužil nikoho vidět. Chtěl být sám. Tak koneckonců byl a bude navždy.
Posadil se a zadíval před sebe. Jeho byt se mu zdál najednou tak velký, temný. Nechtělo se mu vstávat, neměl hlad ani žízeň. To co chtěl, ztratil.
"Co jsem si myslel," zaskuhral Naruto a přitáhl si nohy k tělu. Cítil se sám.
"Myslel si dobře," ozvalo se a něčí ruce ho objali. Naruto mu neviděl do tváře, ale poznal hlas.
"Sasuke?" Sasuke vzal jeho hlavu do dlaní a donutil ho podívat se na něj.
"Odpusť mi," zašeptal Sasuke a znovu ho objal. Naruto nevěděl, co říct. Proč je tu?
"Nechápu," řekl Naruto.
"Je to trochu složité, přednější je, jestli mi dokážeš odpustit?"
"Co?"
"Jak sem ti ublížil. Jak sem tě ranil, tím co jsem řekl. Těmi lži."
"Lži? Copak… copak to, co jsi řekl, nebylo… nebylo myšleno vážně."
"Naruto, ty ani nevíš, jak mi rvalo srdce lhát ti, vidět tě, jak tě to bolí. Já ale musel."
"Proč?"
"Kvůli tobě. Se mnou tě nečeká šťastný život. Já tě chtěl jenom chránit."
"Proč jsi teda tady?"
"Věci se změnily. Odešel jsem od Orochimara."
"Takže se vracíš?" zeptal se Naruto nadějně.
"Promiň, ještě nemůžu. Přišel jsem za tebou, protože s tebou chci být aspoň chvíli."
"Já to nechápu. Copak… řekl jsi, že jsme nepřátelé a že mezi námi nic není."
"Všechno to byli lži. Ty ani nevíš, jak… jak moc tě miluju."
"Ty mě…"
"Ano a já jen doufám, že ty mě pořád taky."
"Já-já… myslíš to vážně?" Sasuke ho místo odpovědi políbil.
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji."
Naruto tomu nemohl uvěřit. Zdálo se mu to? Na skutečnost to bylo moc krásné.
Naruto se najednou rozbrečel. Všechno to na něj dolehlo a on tomu prostě nemohl uvěřit. Že je tu on s ním. Políbil ho. Říká mu, jak moc ho miluje. Objímá ho.
"Co se stalo? Proč brečíš? Udělal jsem něco špatně?" ptal se Sasuke. Nevěděl, co si pod těmi slzami má představit. Řekl něco špatného? Nějak mu zase ublížil?
"Ne, ne, já jen… prostě tomu nemůžu uvěřit."
"Vím, že jsem udělal chybu a proto jsem tady," stíral mu slzy. "Řekni, že není pozdě, že ke mně pořád něco cítíš." Naruto chvíli mlčel. Co mu měl říct?
"Naruto?"
"Nikdy není pozdě," řekl konečně a políbil ho. Sasuke ho objal pevněji. Nejradši by ho nikdy nepustil. Tušil kam tohle bude směřovat a nemohl…
"Počkej," odtrhl se Sasuke. "I když… i když se to stane, ráno až se probudíš tu nebudu. Musím odejít. Ještě se nemůžu vrátit."
"Říkal jsi, že jsi od něj odešel."
"Taky ano. Teď se ho musím zbavit. Musím mu v něčem zabránit," řekl. "Je mi to líto. Chtěl bych tu s tebou zůstat," dodal, když viděl, jak Naruto posmutněl.
"Vrátíš se? Jednou?"
"Já nevím, nechci ti dávat falešné naděje. Nikdy ale nepřestanu doufat."
"Stejně… nechci na to teď myslet," řekl a nemyslel na to, co bude ráno. Vnímal jen přítomnost.
Ještě před svítáním Sasuke vstal a oblékl se. Chvíli se díval na spícího Naruta. Nechtěl ho opouštět. Ta předešlá noc… byla krásná a Sasuke nechtěl Naruta opouštět. Ale musel, dokud spí. Takhle je loučení snadnější.
Naklonil se nad něj a naposledy ho políbil. Pak zmizel. Z jeho bytu. Z vesnice a na nějaký čas i z jeho z života.
Když se Naruto o několik hodin později probudil, byl sám. Přesně jak Sasuke slíbil. Možná si myslel, že tou nocí ho nějak přemluví a on zůstane. Jenže ne. Byl tady sám, on byl pryč. Ani se s ním nemohl rozloučit. Ale doufal, že se jednou vrátí. Nikdy nepřestane doufat. Nikdy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama