Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Porušený slib

14. prosince 2011 v 11:46 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
pod jeho nohama ho zradila na každém kroku.
Zpomalil a pozorně se rozhlížel kolem. Chtěl ho překvapit. Aspoň jednou.
Zastavil se na mýtině a rozhlédl se kolem. Měl by tu někde být.
Najednou ucítil, jak se kolem něj obtahují ruce. Zase prohrál.
,,Vedu?" ozval se tolik známý hlas. Naruto se pousmál. Stál k němu zády, takže úsmev nemohl vidět.
,,Hm," zamručel a otočil se k němu tváří. Mírně se zamračil a rozmrzele našpulil rty.
,,Kolik už to je? Třicet nula?" Naruto se zamračil ještě víc.
,,Jednou tě dostanu," prohlásil Naruto.
,,To říkáš pokaždé a já pořád čekám."
,,Hm, zřejmě si počkáš. Trpělivostí přímo překypuješ, takže…" Objetí kolem Narutova pasu zesílilo.
,,Na tebe jsem si počkal, takže na ten vytoužený den, kdy se tvoje skóré zvýší na jedna, taky dojde."
,,Víš, jak zalichotit," usmál se Naruto. ,,Ale, než se chopíš iniciativy, musím ti něco říct."
,,Ano?"
,,Nechceš si sednout?" zeptal se a o krok poodstoupil.
,,Kam? Na pařez? Naruto, nejsem z cukru."
,,Já jen, aby tvůj první pohyb byl, nohou, když vstaneš a ne pusou, až mi to budeš rozmlouvat."
,,Zřejmě sis mě s někým spletl."
,,Dobře. Takže, zítra odcházím," řekl. ,,Na misi," dodal rychle.
,,Aha. Zatím nic, pokračuj."
,,Nevím, jak dlouho budu pryč. Dostali jsme žádost z města, na které zaútočil Orochimaru. Prý vykradl nějaký chrám. Vlastně netuším, co tam budeme dělat, ale nejspíš tam bude…" odmlčel se.
,,Sasuke," dokončil Itachi.
,,Itachi," začal Naruto, ale byl přerušen.
,,Pokud se od posledně na tvém mínění nic nezměnilo, pak v tom nevidím problém."
,,Nezměnilo. Jen… dlouho jsem ho neviděl. Neví to o nás, což vlastně nikdo, ale pokud by… prostě bych nedokázal lhát."
,,To po tobě ani nechcu."
,,Sasuke tě nenávidí a o to víc bude až se to dozví. Nejspíš se sem hned požene, aby tě rozčtvrtil."
,,Hnát se může, ale nenajde mě."
,,Kde budeš?" Itachi zaváhal. ,,Chci se jen ujistit, že nebudeš poblíž vesnice. Tady tě bude totiž hledat předně." Itachi se pousmál, natáhl ruku a pohladil Naruta po tváři.
,,Strachovat bych se měl já o tebe, ne? Ty jdeš bojovat s Orochimarem."
,,Jo, ale já nejsem na jeho seznamu na zabití na čestném prvním místě."
,,Sice mi lichotí, že o mě máš strach, ale nemusíš to přehánět. Bratříček mě nedostal do teď a nedostane mě ani teď. Náš boj má ještě dost času."
,,Mluvíš, jak kdyby ses ani trochu nebál."
,,To protože se opravdu nebojím, aspoň ne o sebe."
,,Jenže já mám strach oprávněně. Sasuke trénuje, aby tě zabil. Orochimaru je slizkej a všechno možný, protože chce. Navíc chce Sasukeho tělo, ne moje."
,,Nezapomínej, ale na svoje druhé já," řekl a letmo ho pohladil po břiše. ,,To je věc, kterou pokud má Orochimaru po ruce, nenechá ji uniknout bez boje."
,,Nepřišel jsem, abych s tebou celý večer řešil misi. Vidíme se jen večer a to sotva obden. Jednou mám práci já, podruhé ty. Nikdy jsem nechtěl vědět, co děláš, i když já ti říkám pokaždé. Jen jsi většinou pryč dýl než já. A jako naschvál se nikdy nekryjí. Takže se třeba nevidíme tři měsíce." Narutův tón byl čím dál smutnější. Ještě chvíli a nejspíš by se rozbrečel.
,,Mluvili jsme o tom několikrát. Řekl jsi, že ti to nevadí."
,,Ne, nevadí, jen z toho nejsem dvakrát na větvi. Prostě se vztekám, v téhle situaci si to můžu dovolit."
,,Proč ne? Nevadí mi to. Klidně se vztekej. Budu tě pozorovat a řekni mi, až se budeš chtít bavit o něčem jiném," řekl Itachi a opřel se o strom. Naruto ho chvíli pozoroval. Nikdy by nevěřil, že tu s ním bude takhle stát a přitom už to byl rok. Vlastně to nebylo nijak složité. Itachi ho zachránil. Našel ho zraněného a zachránil mu život. Probral se až v Konoze a nic si z toho nepamatoval, jen Itachiho tvář a nedokázal na něj zapomenout. Vyhledal ho a no vlastně nevěděl, co mu tehdy chce. Jen ho potřeboval vidět. Tehdy tam naproti sobě stáli zrovna jako teď a mlčeli. Promluvil Itachi a Naruto si doteď pamatuje, co řekl. Nebo spíš udělal. Přišel k němu a políbil ho. No a Naruto mu dal do nosu. Pak to šlo ráz naráz.
,,Chci, abys šel ke mně domů," promluvil Naruto.
,,Hm?"
,,Vím, že to není zrovna nejbezpečnější, ale… nechci trávit poslední noc ve vesnici v lese."
,,Dobře."
Vydali se k Narutovi domů. Itachi tam ještě nikdy nebyl. Na každém centimetru bylo poznat, že tu bydlí Naruto. Nepořádek, prach a přesto jakoby se byt usmíval typickým Narutovým úšklebkem.
,,Ráno můžeš odejít, kdy chceš. Nejlíp před setměním."
,,Co kdybych tu na tebe počkal?" navrhl Itachi a posadil se na gauč.
,,Co? To-"
,,Sasuke bude hledat okolo vesnice, ale ne vevnitř. Ví, že ještě není dost silný. Myslím, že tady bych byl nejvíc v bezpečí."
,,Mohl bys vycházet jen v noci a-"
,,Prostě řekni ne."
,,Chtěl bych, abys tu zůstal, jen… na jednu stranu vím, že tady tě Sasuke asi opravdu hledat nebude, ale na druhou, když tě tu objeví nějaký ninja z Konohy…"
,,Nenechám se chytit. Trochu mě podceňuješ," natáhl k Narutovi ruku a přitáhl si ho vedle sebe.
,,Ne jen… budu rád když tu zůstaneš. Opravdu."
,,Problém vyřešen."
,,Jo snad jo."
,,Za týden máš narozeniny."
,,Jo, já vím."
,,Bude ti sedmnáct."
,,Hm. A tobě bylo před čtyřma měsícama dvaadvacet."
,,Začal ti ten věkový rozdíl vadit?"
,,Pět let a osm měsíců, to nic není, ne?"
,,Ne?"
,,Mě to nevadí."
,,Chceš tentokrát dárek?"
,,Tentokrát?"
,,Minule jsem ti sice zachránil život, ale letos to bude něco jiného."
,,Aha, škoda, že to budu na té misi."
,,Dárky by se neměli dávat předem, ale ani pozdě. Takže, co si vybereš."
,,Počkám, aspoň se budu mít na co těšit."
,,Dobře."
Po chvíli oba usnuli. Na gauči to nebylo nejpohodlnější, ale… Najednou se Naruto probudil. Srdce mu bušilo neuvěřitelně rychle a ještě pořád mě před sebou útržky ze snu. Ležel na Itachim, který zatím v klidu spal, s hlavou položenou na jeho hrudi.
Naruto se snažil nemyslet na sen, ale… pořád to měl před sebou.
,,Co se stalo?" Naruto nadzvedl hlavu a zadíval se do Itachiho černých očí. Pak ji položil zpět a zaposlouchal se do rytmu bušícího srdce.
,,Nic."
,,Ještě se nestalo, že by ses probral uprostřed noci."
,,Hm."
,,Tak mluv," pobídl ho a pohladil ho vlasech.
,,Jen sen," řekl Naruto. ,,O tobě," pokračoval, zatímco ho Itachi vískal ve vlasech. ,,Zabili tě. Tady v mém bytě. Ninjové z Konohy, zatkli tě a popravili. A já tady nebyl."
,,Byl to jen sen."
,,Ne," namítl Naruto a podíval se Itachimu do očí. ,,Bylo to až moc skutečné. Pořád to-" Itachi ho umlčel polibkem.
,,Nemysli na to, něco takového se přece nestane."
,,Možná, ale stejně… na tu misi nepůjdu."
,,Proč?"
,,Nechci tě tu nechávat samotného. Radši si to odpracuju někde jinde, než abych tě pak našel mrtvého."
,,Neříkám, že mi to vadí. Nemám rád, když chodíš na mise a hlavně, když tam má být i on."
,,Žárlíš?" usmál se Naruto.
,,Přísahal jsi, že mezi vámi nic nebylo."
,,Nebylo."
,,Právě proto, když by se to o nás dozvěděl, využil by toho. Pokusil by se tě svést, vzít mi tě."
,,Myslíš, že by to… udělal. Bude zajímavé až se s ním někdy uvidím."
,,Tak se s ním neuvidíš."
,,To není tak lehké."
,,Ne?"
,,Nemůžu se z toho omlouvat věčně, protože někdo má dojem, že když se o mě něco dozví, pokusí se mě dostat do postele. U Tsunade by tenhle argument neprošel."
,,Jemu jde o to ublížit mě, ale v tomhle případě by ublížil hlavně tobě a to je to, co nechci."
,,Měkneš."
,,Co prosím?"
,,Normálně mi tu měkneš."
,,Pouze se vyjadřuju jemněji."
,,Jemněji?" Naruto se posadil a zadíval se na Itachiho. ,,Škoda, že jsem tě neznal dřív."
,,Není o co stát."
,,Proč? Z tvojí minulosti vím jen špatné věci, nebo spíš tu jednu, ale…"
,,Ale?"
,,Itachi Uchiha přece nepáchal celých třináct let zlo."
,,Ne, sedm let byl starší bratr."
,,Měl jsi ho rád? Jako mladšího bratra? Aspoň trochu?"
,,Nejspíš… měl. Proč tě to zajímá?"
,,Protože jsi musel být skvělý starší bratr. Sice nevím jaké to mít sourozence, ale myslím, že Sasuke tě měl rád."
,,Tomu se těžko věří."
,,Určitým věcem se těžko věří a přece jsou."
,,Jako my dva?"
,,Hm."
,,Já sám tomu občas nemůžu pořád uvěřit." Naruto se usmál a naklonil k Itachimu. Chtěl ho políbit, ale zarazil se kousek od jeho rtů.
,,Chceš mi snad předtím ještě něco říct?" zeptal se Itachi.
,,Ne, jen přemýšlím, jak tě dostat do pokoje."
,,Aha, tak mi řekni, až něco vymyslíš." Naruto se na něj zamračil.
,,Fajn, půjdu tam sám. Ty přijď až přijdeš na to, jak vstát," řekl Naruto a zamířil do pokoje. Itachi se pousmál a po chvíli zamířil za ním.

Itachi ležel na boku a pozoroval spícího Naruta. Málokdy spal, když byli spolu. Většinou se ráno rozešli a neviděli se třeba pár týdnů. Na to jak dlouho spolu byli, se vídali neuvěřitelně málo. Itachi sice věděl, že Naruto by si nestěžoval, ale nijak nedával najevo, že by mu to vadilo.
Itachi si všiml vyděšeného výrazu v Narutově tváři. Sice spal, ale… nejspíš se mu něco zdálo a zřejmě to nebylo nic pěkného.
Naruto se prudce posadil a vyděšeně se díval před sebe. Snažil se popadnout dech a i když na sobě vlastně nic neměl, bylo mu horko.
,,Naruto?" Naruto pootočil hlavu k Itachimu. ,,Další sen?" Naruto kývl. ,,Zase jsem umřel?" usmál se Itachi.
,,To není vtipný," zamračil se Naruto. ,,A ne, tentokrát to byl… tým. Kakashiho tým. Jen beze mě." Naruto se díval na Itachiho, jakoby čekal odpověď.
,,Nejdřív se ti zdál sen, kde jsem zemřel já. Po tom, co ses rozhodl, že tu zůstaneš se mnou, se ti zdál další, kde umřel tvůj tým."
,,Stane se to, já vím, že ano."
,,Tím si nemůžeš být jistý."
,,Ale já jsem," řekl Naruto, vylezl z postele a začal se oblíkat.
,,Někam jdeš?"
,,Za Tsunade, musí tu misi zrušit."
,,Jsou čtyři ráno."
,,To je jedno. Na tu misi nikdo jít nesmí."
,,Zemřeli, protože jsi tam nebyl ty. Proč tedy nejdeš s nimi?"
,,Protože, pak je tu sen číslo 1, kde zemřeš ty."
,,Věříš tomu?"
,,Jo a nechci aby se to stalo," řekl Naruto. ,,Musíš jít se mnou."
,,Proč?"
,,Nechci, abys tu byl sám. Venku je tma a všichni spí. Většina stejně neví, jak vypadáš."
,,Jak chceš."
O deset minut později bušil Naruto na dveře. Věděl, že v tuhle dobu nebude lehké Tsunade dostat z postele.
Konečně uslyšel kroky a vzteklé klení.
,,Ano?" otevřela dveře.
,,Musím s vámi mluvit."
,,Nešlo by to později. Chci spát a ty jdeš na misi, tak jdi domů," řekla a chystala se zavřít dveře.
,,O to jde, musíte tu misi zrušit." Tsunade znovu otevřela dveře.
,,Chceš, abych tu misi zrušila?"
,,Ano, já… měl sen, vlastně dva. V tom prvním zemřel," odmlčel se. Co měl říct? ,,Důležitá osoba, pro mě, protože jsem odešel na misi. Řekl jsem si, že tedy nepůjdu a pak se mi zdál ten druhý, kde umřeli všichni z týmu."
,,Aha, ta tvoje důležitá osoba, je v Konoze?"
,,Ano a byli to ninjové odsud. Nechci odejít, ale… zrušte tu misi."
,,Můžeme přidělit té osobě hlídku a ty-"
,,Ne, to nejde."
,,Ach jo, dobře. Tu misi o den nebo dva odložíme a zatím sestavím jiný, silnější tým, ano?"
,,Dobře, to snad půjde."
,,Fajn, tak jdi domů spát," řekla a zavřela dveře. Itachi stál celou dobu vedle Naruto, u zdi. Tsunade ho ale nemohla vidět, protože stála pořád vevnitř.
,,Můžem jít?" navrhl Itachi.
,,Jo, snad jo," kývl. ,,Myslíš, že mi věřila?"
,,Tu misi odložila a slíbila ti, že utvoří jiný tým."
,,Nejspíš mě ale měla za blázna."
,,Když ti to pomůže, tak si o tobě občas myslím taky."
,,No jo, to by byla příliš velká změna, kdybych byl normální."
,,Řekl jsem občas, z zbývajících devadesátidevíti procent jsi někdo jiný."
,,Devadesát devět?"
,,Zdá se ti to moc?"
,,Na to, že mě znáš jen rok, je. Po roce si o mě lidí myslí, že jsem stoprocentní magor."
,,Já tě znám z vlastního úhlu."
,,Myslíš postelového?!
,,Mimo jiné." Naruto se zastavil u dveří svého bytu.
,,Zůstaneš u mě přes den?" zeptal se Naruto.
,,Hm, hádám, že mě ani na minutu neopustíš."
,,Hádáš správně."
,,Zůstanu. Nejdřív, ale půjdeme oba spát. Potřebuješ se vyspat."
,,Jo, pokud možno bez snů."
Nic není tak jednoduché. A tak se o dvě hodiny později se s křikem probudil Naruto z hrozného snu.
,,Další sen?" Naruto kývl, protože zatím nebyl schopný slova. ,,Udělal jsi, co bylo potřeba."
,,Já vím, ale přesto…" odmlčel se. ,,Ty i ten tým, všichni zemřeli. Viděl jsem to."
,,Tsunade tu misi odsunula." Naruto zavrtěl hlavou.
,,Ta mise, celé to je jen návnada. Byl to Orochimaru a vesničané. Zaútočili na tým. Bez lítosti je zavraždili. Orochimaru se jen díval a smál," podruhé se odmlčel. ,,Ty jsi byl tady. Přišli ninjové z Konohy. Ty jsi nic neudělal a oni tě zabili. Tady na místě. Přišel jsem a ty jsi tady ležel. Všude kolem krev."
,,Naruto, proč by mě zabíjeli?"
,,Nebyli z Konohy. Byli jen převlečení. Byli od Orochimara."
,,On nemá důvod mě zabíjet."
,,Ale má," zavrtěl hlavou. Dál ale nic neříkal. Pořád se třásl. Tentokrát byl ten sen až moc skutečný.
,,Řekni mi to," řekl Itachi a přitáhl si ho do náruče.
,,Jsi se mnou, jsi pro něj překážka. Zbaví se tebe a bude mít lepší přístup ke mně a Kyubimu."
,,Sakra."
,,Nechci, aby někdo umřel a už vůbec né ty," zadíval se mu do očí.
,,Ráno všechno povíš Tsunade. O Orochimarovi a napadení. Jsem si jistý, že misi zruší."
,,Snad ano."
,,No tak, všechno bude v pořádku. Tsunade ti věří a ta mise-"
,,Mě jde ale o tebe," vyhrkl Naruto. ,,S tím nic já udělat nemůžu. Jen doufat."
,,Ach jo. Naruto, teď už víme, jak se mě pokusí zabít. Budu si dávat pozor."
,,Oni ale zaútočí znovu, jiným způsobem."
,,Do nekonečna mě před tím chránit nemůžeš. Zřejmě prostě nemám v klidu zestárnout."
Naruto Itachi objal kolem pasu a tvář mu přitiskl na rameno.
,,Jenže jí chci, abys v klidu zestárnul. Se mnou. Orochimaru není věčný, jednou se nám ho podaří zabít."
,,A Sasuke? Toho dokážeš zabít?" Naruto neodpověděl. Pořád to byl jeho kamarád. ,,No tak vidíš. V momentě, kdy jsem zabil posledního Uchihu mi bylo přisouzeno zemřít Sasukeho rukou."
,,Jsi silnější, než on."
,,Na jak dlouho? Jeho náplň života je pomsta. Chce moji smrt. To ho pohánívpřed, aby zesílil."
,,Ty máš taky důvod přežít. Kvůli mně," zadíval se mu znovu do očí. ,,Nechceš mě tu přece nechat samotného."
,,To je citové vydírání."
,,Klidně budu pokračovat."
,,Podívej. Slíbím ti, že budu žít, když ty mi na oplátku slíbíš, že se z tebe nikdy nestane, to co se stalo z Sasukeho. Nenech si zkazit život nenávistí."
,,Proč-?"
,,Neptej se a slib mi to."
,,Dobře, slibuju." Itachi se usmál a přitáhl si Naruto, co nejblíž.
,,Slib je slib," řekl a políbil ho.
Z oblohy padala jedna kapka za druhou a sklízeli poslední stopy po boji. Naruto utíkal směrem odkud slyšel rány.
,,Itachi?" zavolal a začal se rozhlížet kolem. Všude byli jen rozbořené zdi a ohořelá místa. Nakonec ho spatřil. Seděl na zemi, opřený o zeď. Skrz přivřené oči pořád rudě zářil Sharingham.
,,Itachi," přiskočil k němu.
,,Co tady děláš?" promluvil Itachi. Hlas zněl zesláble a chrčivě. S každým druhým slovem se z úst vyvalily kapky krve.
,,Co myslíš? Spíš, co ty tu děláš? Neměl jsi tu být? Ne-" Itachi mu přiložil prsty na rty.
,,Moc mluvíš."
,,Tys před půl rokem taky mluvil. Pamatuješ? Budu žít, říká ti to něco?" Hlas zněl vyčítavě a přitom plačtivě. Skrz déšť, ale nebylo poznat jestli jsou to slzy nebo kapky deště.
,,Ne každý slib lze dodržet."
,,Tenhle ale šlo dodržet. Stačilo by se do všeho neplést. Slíbil jsi mi, že to neuděláš. Šel jsi sem i když jsi věděl, že se nevrátíš. Proč jsi to udělal?" vykřikl a sevřel dlaně v pěst až mu zbělely klouby.
,,Protože tě miluju," zašeptal Itachi a na chvíli zavřel oči. Když je znovu otevřel, jeho byli zase černé.
Naruto se snažil nekřičet, i když nechtěl udělat nic jiného.
,,Miluješ? Tak proč mě opouštíš?" Itachiho dlaň sjela k jeho tváří.
,,Pamatuj na svůj slib."
,,Kašlu ti na slib. Ty se musíš uzdravit."
,,Na to je trochu pozdě," pokusil se Itachi o úsmev. ,,Zůstaň tady."
,,Mám tě nechat umřít?"
,,Jinak řečeno."
,,To není vtipný," řekl a padl Itachimu do náruče. Chtěl, aby ho objal, ale jeho tělo bylo už moc slabé.
,,Usměj se."
,,Nemůžu. Nemůžu se usmívat, ne teď."
,,Život končí mě, ne tobě."
,,Můj život byl spjat s tvým. Od okamžiku, kdy jsi mě zachránil."
,,Pouta jsou od toho, aby se trhala."
,,To se říká s pravidly. To neukecáš." Itachi se pousmál.
,,Budeš mi chybět," řekl Itachi a pohladil Naruta po vlasech. ,,Najdeš si někoho jiného."
,,Jak o tom můžeš teď mluvit?" podíval se mu vyčítavě do očí. ,,Copak ty měsíce pro tebe nic neznamenaly?"
,,Víc než si myslíš."
,,Mohli to být roky. Mohli jsme…"
,,Já vím," kývl.
,,Musím ti nějak pomoct. Kde tě to bolí? Kde ji zraněný?" Naruto se posadil a očima prohlížel Itachiho.
,,Všude," usmál se Itachi a prsty natočil Narutovu hlavu, aby se mu díval do očí. ,,Nech to být. Udělal jsi pro víc, než jsem si zasloužil."
,,Sklapni! Nezasloužil sis umřít. Orochimaru by zasloužil smrt, ale ty ne. Ty jsi mi zachránil život. Dal jsi mi nejšťastnější rok a půl života."
,,Řekni mi, miloval jsi mě? Nemusíš lhát, chci to vědět."
,,Nelhal bych ti. Nikdy. Ani nevím, kdy to začalo, ale vím, že tě nikdy nepřestanu milovat." Itachi se usmál a zavřel oči.
,,Nikdy jsem nedoufal, že by mě někdo někdy mohl milovat. Jsem rád, že jsi byl se mnou," řekl a stiskl Narutovi ruku. Naruto věděl, že jeho čas se krátí, ale on ještě nechtěl, aby odešel.
,,Itachi," zašeptal a naklonil se k němu. ,,Nikdy na tebe nezapomenu." Itachimu hrál na rtech malý úsmev, oči ale neotvíral. ,,Miluju tě," řekl a vtiskl mu na rty poslední polibek. Těžko říct, jestli ho Itachi slyšel. Mohl jen doufat. Mohl ignorovat bolest v srdci a slzy, které se mu řinuly z očí. Nechtěl. Bolest se změnila v nenávist a slzy ze ztráty v slzy hněvu. Sliby jsou od toho, aby se porušovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama