Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Rodinná poradna 2.část

14. prosince 2011 v 11:22 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
"Mě? Opravdu?"
"Víš, jak mě ranilo, jsem hodně citlivej, když můj jedinej bratříček na mě plánuje útok jak na Německo."
"Ale ty jsi mi ublížil první, pamatuješ? A použil jsi proti mě Mangekyou Sharingan, víš, jak dlouho jsem se z toho dostával?"
"Já nechtěěěěěěěěěěěěěl!"
"Tys nechtěl? Byl jsi na mě tehdy zlý, bál jsem se tě!"
"Promíííííííííííííííííííííííííííň, ale ty jsi taky zlobil, tehdy v tom hotelu jsem si zlomil nehet. víš kolik stojí manikúra?"
"Co má být s tvým nehtem, jseš snad transvestita? I když by mě to nepřekvapovalo, proto si tak rozumíš s tím blonďákem od vás..."
"No jo, je to takovej můj mazlíček, ale jednou jsem ho načapal, jak slintá nad tvojí fotkou z mládí, Bude to pedofil," usoudí Itachi.
"Děláš si srandu?!" řekne zděšeně. "Takže já přitahuju i chlapy?! Ach jo! Netušil jsem, že jsem až tak roztomilý… Myslel sis to taky?" dodá nesměle.
"Jen bratrská láska, přísahám!"
"Aha," snaží se zakrýt zklamání Sasuke.
"Ale roztomilý jsi byl, ještě furt mám tvoji fotku v tom bazénku s těma plavečkama s kachýnkama."
"Itachi-ku, neudělal bys mi kopii, prosím," zaprosí Sasukeho žena.
"Až Pein opraví kopírku, tak jo."
"Děkuju, Itachi-kun, Sasuke se teď nechce nechat vyfotit a mě to mrzí…"
"Takže sis to myslel taky?" ozve se Sasuke.
"No jo, myslel," přizná Itachi.
"No víš... já k tobě vždycky vzhlížel, chtěl jsem být jako ty...."
"Fakt? To je milý!"
"Za tebou taky pořád chodila nějaká ženská, docela jsem na ně žárl- Jejda, tohle jste neslyšeli... kde jsme to přestali?" usměje se nervózně.
"To je roztomilý. Takže ty jsi žárlil? To jsi měl říct!"
"N-ne, samozřejmě jsem nežárlil, kde jsi k tomu přišel? Já a žárlit, prosím tě…" snaží se vybruslit.
"Jen se nedělej=)"
"No dobře... ale žárlil by každý, se s svým mladším bráškou jsi nechtěl strávit ani minutu a s nějakýma ženskýma jsi byl pořád..." řekl vyčítavě.
"Klan se musí rozšiřovat ne?"
"Nech toho, máš pravdu žárlil jsem a hodně, proto jsem dělal ty věci, co sis myslel, že jsem je dělal jen tak pro zábavu? Chtěl jsem, aby sis mě někdy všimnul!"
"Efektivnější by bylo mi to říct, nebo aspoň napsat."
"Jasně, a co bys s tím jako udělal? Vybod by ses na mě, jako vždycky a vysmál by ses mi..."
"Možná, a nebo bych dal padáka Akatsuki a začal bych se věnovat bratříčkovi. To chce trochu důvěry víš?!"
"Jak jsem ti mohl důvěřovat, když jsi pak stejně všechny zabil?! proč jsi to vlastně udělal, to jsi mě fakt tolik nenáviděl?! Jestli jo, proč jsi nezabil jen mě?!"
"Já tě miloval," vyjede Itachi a pak zrudne, když si uvědomí, co udělal. "Tohle škrtněte jo?" otočí se na poradce.
"Musíš sem furt tahat minulost, já se na to snažím zapomenout. Víš kolik jsem dal za cvokaře, aby mě toho zbavil," dodá rychle, aby zamaskoval svůj výlev citů.
"Ach jo, už jsou zase v sobě," povzdechne si a odloží už tak dost popsaný blok.
"Tak si na to hodně rychle vzpomeň, protože já to mám pořád před očima!"
"Tvoje mínus, já chtěl na všechno zapomenout a začít znova."
"Já taky, ale copak to jde? Chceš začít znova s Akatsuki skvadrou, zničit Konohu a vzít mi Naruta-!"
"Naruto?" popadne poradce znovu blok a začne psát.
"Co já se ještě nedozvím," vzdychne Sasukeho žena.
"Naruta? Ty záletníku, já myslel, že je jen kamarád?"
"Jo je! Je to můj nejlepší kamarád! A ty mi ho chceš vzít!"
"Nedám ti ho, je to MŮJ kamarád!" dodá a hlas přechází do majetnické hysterie.
"To je blbost, Naruto je mi volnej."
"Tak proč po něm pasete jak krávy na louce, no?!"
"Povely z vrchu!"
"To on mi tě chtěl vzít, furt si tě přivlastňuje."
"Tobě? Já jsem tvůj?" řekne zmateně.
"Nedovolím ti ho mi vzít, je to můj jedinej kamarád, narozdíl od tebe se na mě nikdy nevybod! Mám ho rád! Jako kamaráda, eh..." dodá pak.
"Já tě mám taky rád a na mě ses vybod. Furt seš jen s ním a on přitom má oči jen pro tu růžovku."
"Sakuru? Nemá, jen to předstírá, tráví víc času se mnou za jeden den než ty za celý život, tak cos čekal?"
e mu dáš kopačky," řekl Itachi.
"Co to kruci meleš? Jaký kopačky?"
"Dáváš to pěkně najevo, že mě máš rád," dodal ještě.
"Mám ti napsat milostnej dopis? Nebo koupit kytku?"
"Proč bys měl něco psát? Říkal jsem, že Naruto je kamarád, přítel!"
"Jasně přítel do postele! Vybodni se na něj, stejně se na něj dělá zálusk ta s tím Byakuganem nebo co to je."
"Hinata? Pche, ta ho nedostane, nedovolím to! Meleš z hladu..."
"Vidíš, chceš ho! to není nic kamarádského. Blbost před chvíli jsem jed."
"Ale je!"
"Tak mu nebraň at jde za nějakou tou naivkou a ty se vrať domů!"
"Dobře, a co když to tak je? Co když ho opravdu chci? Ale on si jí stejně nevšímá, všímá si jen mě!"
"Všímá si tě, protože tě chce porazit. Jenom tě chce překonat. O tebe nestojí."
"Stojí!" popotahuje. "Stojí o mě, vidím mu to na očích!"
"Tak se taky koukni na mě a srovnej to s ním, on stojí o to tě porazit!"
"Ty o mě stojíš jen jako o bratra, do kterého by sis mohl občas kopnout..."
"Nestojí o tebe, že ne?" dodá k Narutovi, který se najednou zjevil vedle Itachiho.
"Ano tvůj bratr má pravdu, chcu tě jen dostat na kolena," prohlásí Naruto.
"Naruto, jak jsi mi to mohl udělat?!" řekne a znovu se rozpláče.
"Ach ne, zrovna jsem uschla," zaběduje jeho žena.
"Hele, máš to blbý, myslím, že Itachi to plně vystihl," dodal Naruto.
"Vidíš, kašle na tebe, já tě mám rád, ale ty stojíš jen o ten blonďatý smeták!"
"Ale.. J-já myslel... To... To mě nikdo nemá rád tak, jak bych chtěl?"
"Asi ne," řekne lhostejně Naruto.
"Ty mlče nádhero," usadí ho Itachi.
"Naruto, vypadni, tohle je rodinná porada," vykope ho Sasukeho žena z dveří.
"Seš mi volnej," stihne ještě zakřičet. Sasuke propukne v další pláč, přes slzy už nejde poznat, kdo je.
"Jen klidně breč, bráška je tady," řekne Itachi.
"Já myslel, že je to můj kamarád...Všichni se na mě vybodli…" řekne, vstane a jde si sednout za Itachim, aby zmáčel jeho.
"Ale blbost, já jsem furt tady."
"Já vím, ale já chcu...Chcu, aby mě měl rád někdo tak, jak bych chtěl já..."
"Tak řekni, jak třeba... to půjde."
"Nepůjde, jsi můj bratr..."
"Počkej, ty v tom vidíš problém?"
"No a ne? Bylo y to... neetické..."
"Etika je pro mě španělskou vesnici, ale ty ji asi bereš vážně."
"Já myslel, že ty ji budeš brát vážně, mě je volná..."
"Pomůže ti, když řeknu, že jsem adoptovanej?"
"Adoptovanej? Opravdu?"
"No jo, jsem Uchiha, ale z nějakého pátého kolena, takže…"
"Takže?" řekne nadějně.
"Takže… pokračuj ty," pobídne ho.
"Eh...Já...? Já na tohle nejsem stavěnej, abych říkal, co chci..." červená se.
"Jenom to řekni, já pak řeknu svoje."
"Tak můžu?"
"Jasně!"
"Ehm... No, tak… Itachi, já… totiž," leze to z něj, jak z chlupaté deky.
"Ano?"
"Já… tě… totiž… no… jak bych to měl říct… mám…"
"TAK UŽ TO ŘEKNI!" vykřiknou netrpělivě jeho žena a poradce.
"Mám tě moc rád!"
Nastane ticho.
"Já tebe víc," řekne Itachi.
"O-opravdu? Ty se mi nevysměješ?"
"Ale prosím tě, proč bych měl?"
"No, já myslel, že to… že to na mě jen hraješ, abych se mohl ztrapnit."
"To je blbost hlupáčku."
"Tak, co budeš dělat?" zeptal se pak.
"Teď? Já nevím… co ty? Vrátíš se k Akatsuki?"
"No víš, podmínky jsou hrozný, ani nemocenskou nemáme, plat taky stojí za prt…"
"Takže… budeš se mnou?"
"Chtěl bys?"
"Kdybych nechtěl, neptal bych se tě…" rudne na nejvyšší hranici.
"Tak jo!" Sasuke si oddechne.
"Půjdeme domů."
"Jo, půjdeme spolu."
"Hai, onii-san!" vypískne Sasuke a nasadí svůj nejroztomilejší výraz.
"Počkej, máme vůbec kam?"
"Jo… bydlím tam pořád, jsem tam sám…" dodá s čertíky v očích.
"Super! Takže u tebe můžu zůstat? Protože já nemám kam jít!"
"Jasně, cokoliv."
"Bude to 850 dolarů!" ozve se poradce.
"Já vím, ty- cože?" vykřikne Sasuke.
"Sto za hodinu, ale jsem rád, že jste si to vyřešili a přijďte zas."
"Měli byste být rádi, že jsme vám dali rodinnou slevu!"
"Itachi-onii-san, co bys řekl tomu, kdybychom spolu utekli bez zaplacení?" pošeptá mu do ucha.
"Plus 30 korun regulačního poplatku za každého."
"Skvělej nápad, tamto okno je otevřený," souhlasí Itachi.
"Poneseš mě?" zeptá se s andělským úsměvem.
"Co bych pro tebe neudělal."
"Děkuju onii-san," vlepí mu pusu na tvář.
"Není zač!" oplatí mu pusu.
"Už bychom měli opravdu jít," řekne Sasuke omámeně.
"Asi jo." Oba zmizí ruku v ruce v pootevřeném okně. Poradce si oddechne a podívá se na seznam.
"Takže další… slečna Haruno a Ino!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama