Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

To nesmíme !! 1.část

14. prosince 2011 v 11:28 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Nad vesnicí se snášela tma. Bylo něco málo před půlnocí a ulice byli přeplněné lidmi. Všichni mířili jedním směrem. Sníh jim křupal pod nohama a jejich štěbetání bylo slyšet i v vedlejší vesnici.
Naruto se prodíral davem lidí. Otravovalo ho každému se omlouvat, protože "nesplýval s proudem", ale mířil opačným směrem. Konečně dorazil k cíli a zmrzlými prsty zazvonil. Uslyšel hlasy a pár vteřin na to mu otevřeli.
"Ahoj Sasuke, jdete?"
"Jo, dej nám tak tři týdny," řekl Sasuke a pustil Naruta dál.
"Děje se něco?"
"Někomu je tu moc zle, aby ušel pár metrů," prohlásil Sasuke dost na hlas.
"Slyšela jsem to," ozval se ženský hlas a do předsíně vešla Sakura. Osm měsíců a nějaký ten týden těhotenství na ni už byli pěkně vidět. "Je mi líto Naruto, ale není mi nejlíp," omluvila se Narutovi.
"Nevadí, stejně je tam zima."
"Vidíš, tohle je chápavý muž," obořila se na Sasukeho. "Ale stejně byste měli jít. Nemusíte mě sebou vláčet, užijete si to i beze mě."
"Nevím jestli budu Sasukemu stačit, nemám břicho, snímky z ultrazvuku…"
"Nevadí, Sasuke se bude bavit, tak jako tak."
"Fajn, půjdu," souhlasil Sasuke.
"Tak se dobře bavte," řekla a na rozloučenou dala Sasukemu pusu.
"Tak jak to jde?" zeptal se Naruto a s Sasukem se nechal unášet davem.
"Jde to."
"To nezní moc přesvědčivě."
"Někdy si říkám jestli bys pro ni nebyl lepší ty."
"Já ji lezl na nervy, tebe vždycky milovala."
"Jenže já si nejsem, jistý jestli já ji."
"Trochu pozdě nad tím přemýšlet. Vzali jste se, čekáte dítě."
"Nic z toho nebylo plánované. Všechno to byla…"
Naruto se zamyslel. Vždycky, když je viděl spolu, přepadla ho žárlivost. Tolik mu Sakuru záviděl. I přesto přál jí štěstí a to měla s Sasukem.
Dav je zavedl na kopec, kde už byli skoro všichni. Sasuke se Narutem si našli míň přeplněné místo, pod stromem.
"Tak hele," vybafl na něj Naruto, který se hodlal vrátit k tématu. "Chceš ji opustit, nebo co?"
"Já nevím. Vím, že nemůžu, ale nefunguje to, Sakura se to sice snaží napravit, ale ani ona nedokáže všechno zachránit. Myslím, že s ní zůstávám jen kvůli tomu dítěti."
"Ach jo, třeba se to ještě spraví."
"Tohle si říkám už dva měsíce, ale já k ní nic necítím, ani když ji objímám…"
"Zkus tomu dát, ještě šanci. Třeba až se to dítě narodí se na to budeš dívat jinak. To byl přece tvůj sen, další Uchiha."
"Jo tohle ano, ale…. nevím."
"Teď na to nemysli," řekl Naruto a začal se soustředit na ohňostroj na nebi. Po pár minutách mu začala být děsná zima. Třásl se jak ratlík a do půlnoci zbývalo pár minut.
"Je ti zima?" zeptal se Sasuke. Naruto chtěl říct něco jako, jestli je slepej nebo tak. Nakonec jen kývl.
"Tohle není vhodný počasí na stání ve sněhu."
"No to není," klepal se Naruto. Zimou mu o sebe cvakali zuby.
"To se nedá, pojď sem," řekl a natáhl se po Narutovi. Obrátil ho k sobě čelem a pevně objal.
"Lepší?"
"Jo," kývl Naruto. Do tváře se mu začínala hrnout krev a on cítil, že rudne.
"Jde to vidět," usmál se Sasuke. Dívali se navzájem do očí. Byl to zvláštní pocit držet Naruto v náručí. Jiný než s Sakurou. U ní nic necítil, s Narutem cítil hřejivý pocit v srdci.
"Naruto, víš, jak sem říkal, že k Sakuře nic necítím ani když ji objímám…?" řekl a dlaněmi obejmul Narutovi tváře a lehce ho hladil.
"Já vím. Teď si uvědumuju, že jsem nežárlil na tebe, ale na Sakuru."
"Teď chcu objímat jen tebe."
"Nic jiného si nepřeju."
"Jaktože jsem si něčeho tak krásného nevšiml dřív?" zašeptal Sasuke a odhrnul mu vlasy z čela. Lidi kolem začali odpočítávat posledních deset vteřin do Nového roku.
Sasuke se k Narutovi naklonil. Chtěl ho políbit a Naruto to chtěl taky, ale přece uhnul.
"Nemůžu," řekl Naruto a rvalo mu to srdce. Sasuke se opřel čelem o Narutovo.
"Proč?"
"Nejde to, Sakura je kamarádka, promiň," řekl Naruto a odtáhl se. Sasuke ho už neobjímal, ale pořád ještě držel za ruce.
"Promiň," zopakoval a pustil se. Díval se mu do očí a začal se vzdalovat. Nakonec se otočil a odešel. Sasuke se za ním díval a nechtěl ho pustit, ale Naruto všechno rozhodl za něj.
O týden později Naruto zvonil u Sakury a Sasukeho znovu. Chtěl se držet dál, ale nevydržel to. Celý život si myslel, že mu závidí celý svět a během jedné vteřiny a jednoho obětí si uvědomil, že světu závidí jeho. Musel ho vidět, musel s ním mluvit. Aspoň ještě jednou.
Otevřel mu Sasuke a v Narutovi se začalo všechno hýbat. Žaludek se mu zauzloval, srdce mu začalo být rychleji, krev proudila do tváří.
Sasuke ho beze slova pustil dál a zavřel za ním dveře.
"Začínal jsem mít strach, párkrát jsem u tebe byl, ale…"
"Já jsem měl strach, nevěděl jdem, co bych ti měl říct."
Sasuke ho chytil za ruce.
"Musíme si promluvit, nějak se to vyřeší," ujistil ho.
"Tohle…" začal, ale přerušilo ho odemykání dveří. Do předsíně vešla Sakura. Sasuke tak tak stihl Naruta pustit.
"Naruto, ahoj. Dlouho jsem tě neviděla."
"Jo, já potřeboval být chvilku sám. Přišel jsem si jen promluvit se Sasukem, chtěl jsem něco vyřešit, ale myslím, že to nemá řešení," řekl a podíval se na Sasukeho. "Půjdu."
"Tak se měj," rozloučila se Sakura.
"Jo, ale ještě to musíme probrat," řekl Sasuke. "To řešení najdem."
Naruto kývl a odešel.
"Řešení? Nějaká mise nebo tak?" zeptala se Sakura.
"Hmm."
O den později Naruto přecházel před Sasukeho domem. Chtěl tam jít a věděl, že jednou bude muset, ale věděl, že když tam vejde, bude těžké odejít. Tolik mu chyběl. Pořád na něj myslel, nedokázal ho dostat z hlavy.
Nakonec to vzdal a zazvonil u něj. Otevřel mu znovu Sasuke.
"Je… je Sakura doma?" zeptal se. Nechtěl nic dělat, dokud nevěděl, že jsou sami.
"Ne, šla k doktorovi." Naruto se pozval dál a zabouchl za sebou dveře. Vrhl se na Sasukeho a začal ho vášnivě líbat.
"Tohle má být to řešení?" zeptal se Sasuke, když dostal příležitost.
"Moc dobře víš, že řešení není, tak to hoď za hlavu," odpověděl a začal z něj strhávat šaty.
"Ani jeden z nás není machr na hledání řešení," řekl Naruto. Sasuke se usmál.
"Jestli tohle bylo řešení, pak se mi zamlouvá," prohlásil Sasuke. Oba seděli na zemi, opřeni o pohovku, zabaleni do deky. Naruto se opíral o Sasukeho a ten ho hladil po rameni.
"Sasuke, já…" začal Naruto.
"Ne, nic neříkej. Vím, že tohle nebylo správný, ale nelituju toho a líbilo se mi to. Nikdy se tak necítil. Nechci to ničit."
"Moc dobře víš, že tohle nemá šanci."
"Ale ano, jenom tomu tu šanci musíme dát."
"Já nikomu nechci kazit rodinu," řekl Naruto a začal se oblíkat. Sasuke ho chvíli pozoroval a pak se i on začal oblíkat.
"Ale bylo to krásný, to nezapřeš," objal Naruto, když byli oba oblečeni.
"Bylo," připustil Naruto a opřel se o Sasukeho. "Krásný, ale zakázaný."
Najednou se ozvalo vrzání dveří.
"Jsem doma," ozval se Sakuřin hlas. Naruto se bolestně podíval na Sasukeho. Nechtělo se mu odejít.
"Slib, že to nevzdáš," zašeptal Sasuke a políbil ho. "Slib, že tomu dáš šanci."
"Sasuke to…"
"Slib to," šeptal Sasuke a pokaždé ho krátce políbil.
"Dobře slibuju," slíbil Naruto a odtáhl se přesně ve chvíli, kdy do obýváku vešla Sakura.
"Naruto, ráda tě vidím."
"Ahoj, přišel jsem kvůli tomu řešení."
"Našli jste ho."
"Najdem," řekl Sasuke.
"Tak já půjdu," oznámil Naruto.
"Dobře, ale pamatuj na slib," připomněl Sasuke. Naruto kývl a odešel.
"Všechno v pořádku?" zeptala se Sakura. Sasuke kývl, ale oči měl upřené k dveřím, kterými Naruto odešel.
Týden se oba neviděli. Naruto bral práce kolik mohl jen, aby nemusel s Sasukem mluvit. Přemýšlel a opravdu tomu chtěl dát šanci, protože i ta jedna chvíle byla krásná, ale ať hledal, jak hledal, nenašel řešení, které by někomu neublížilo. Sasukemu se za týden narodí dcera, nemůže jim zkazit rodinu.
Sasukeho se ho snažil kontaktovat, ale nepodařilo se mu to. Naruto mu to chtěl usnadnit, nikam to nevedlo. Neměli šanci.
Naruto se rozhodl, že když nemůže Sasuke, udělá to on. Zašel za Tsunade a požádal o přeložení. Věděl, že jednou Sasukeho potká a nevydrží jeho pohled plný naděje. Věděl, že to kazí, ale lepší kazit něco co by mohlo být, než něco co je.
Neřekl to Sasukemu, protože by mu v tom chtěl zabránit a on by jeho prosení podlehl a jen by je oba dva dál trápil.
"Opravdu to chceš udělat? Co tvůj sen stát se Hokage, jsi blízko, chceš to vzdát?" ptala se Tsunade.
"Nemám na výběr, nemůžu tu žít."
"Naruto nechceš mi říct, co se děje? Poslední dobou jsi jiný, bereš si práce za čtyři, jsi hrozně bledý a navíc… kam zmizela tvoje hyperaktivita? Vždycky jsi do všeho dával srdce, kde to je teď?"
"Dal jsem ho někomu jinému."
"Má to něco společného s Sasukem?"
Naruto zpozorněl.
"Proč?"
"I on se chová podivně. Ptá se mě na tebe a zdá se, že by ses mu měl ozvat."
"Hmm, prosím vás, neříkejte mu to, udělám to sám."
"Takže opravdu chceš odejít?"
"Jo, podepište to."
Tsunade se podívala na papír a dole ho ledabyle podepsala.
Naruto děkovně kývl a odešel.
Zamířil domů. Měl by mu to říct, ale nedokázal to z očí do očí. Rozhodl se mu to napsat.

Drahý Sasuke,
Tohle se m neříká snadno. Vím, že jsi chtěl, slíbil jsem ti, že tomu dám šanci a věř, že jsem to zkoušel, ale musíme si uvědomit, že to nemůže fungovat. Nechci kazit rodinu, která mezi tebou a Sakurou vzniká. Nemohl bych se tomu dítěti podívat do očí, protože jsem mu ukradl tátu. Nedokážu si tě ukradnou i kdybych chtěl.
Ta chvíle byla krásná a ani já toho nelituju. Pořád na to vzpomínám a vždycky to bude uchované v mém srdci. Ty na mě, ale budeš zapomenout, protože, to mě přivádí k tomu, proč ti píšu. Nedokázal bych ti to říct z očí do očí. Takže… Tsunade před chvíli podepsala moje přeložení. Nedokážu tu zůstat a potkávat tě. Ničí mě už jenom to, že tě nevidím a přitom si ode mě kousek. Bude lepší když odejdu a ulehčím nám to. Zítra odcházím a prosím tě nesnaž se mě zastavit. Snaž se na mě zapomenout, já to nedokážu, ale ty musíš. Takže se měj.
S láskou
Naruto
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama