Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Z sázky láska 2.část

14. prosince 2011 v 11:27 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Přestal se soustředit na knihu a začal Naruto hladit po zádech. Naruto se zavrtěl a přitáhl se k němu blíž.
Cítil se dobře. Líp než kdy jindy a nechtěl, aby to skončilo. Nechtěl slyšet ty slova, které ho posílají domů. Chtěl tu zůstat. S ním. Tohle přece muselo něco znamenat! Všechna ta objetí, hlazení, dotyky. A ten polibek… Sasuke nenadával, nic neříkal, což znamenalo, že mu to asi nevadilo. A přísahal by, že na něm tehdy viděl malý úsměv. Jakoby se radoval, že to Naruto udělal.
Sasuke sledoval spokojenou tvář Naruta. I když měl zavřené oči, Sasuke věděl, že nespí. Na rtech mu hrál mírný úsměv.
"Neusínej," připomněl mu Sasuke. Naruto otevřel oči a zadíval se na Sasukeho.
"Promiň," zašeptal.
Sasuke se znovu začal věnovat knize s rukou pořád hladící Naruta po zádech.
Po pár hodinách knihu zaklapl a podíval se na Naruta. Ten na něj překvapeně zamrkal a čekal, co mu řekne.
"Je pozdě, dávej pozor až půjdeš domů."
Naruto zklamaně sklopil hlavu dolů. Proč ho pokaždé posílá domů?
Sasuke viděl Narutovu reakci. Chtěl mu alespoň nějak odlehčit. Sklonil se k němu a lehce ho políbil na čelo.
"Zase zítra," dodal s úsměvem, který v Narutovi znovu zažehl plamen naděje. Vylezl z příjemného objetí a zadíval se na dveře.
Opravdu musí jít? Mlčení mu dalo jasnou odpověď… musel!
Beze slova jakéhokoliv rozloučení odešel a mlčky zamířil domů.
Aniž by se ohlížel běžel bez přestávky. Ignoroval všechny, kteří se na něj podivně dívali. Teprve až u dveří se zastavil. Vzal za kliku a radostí zjistil, že je otevřeno. Vešel do bytu a zavřel za sebou. Po menší prohledání zjistil, že byt je prázdný. Sasuke tu nebyl!
Zastavil se u pohovky a zadíval se na knížku na stole. Na dnešní večer? Možná, ale tentokrát Naruto neměl náladu na předstíraní zájmu o knihu. Jediné, co chtěl byli Sasukeho uklidňující slova, nebo aspoň objetí. Musel vědět, co se stalo a jak to na Naruta zapůsobí. Hledá ho?
Koumini se zprávu dozvěděli hned jako první a Narutovi byl sdělena osobně od Tsunade. Už jen její vážný výraz bez sarkastických poznámek Narutovi naznačil, že něco není v pořádku, ale tohle… to nečekal. Nikdy smrt ostatních nebral vážně.
Když zemřel Hokage, byl smutný, ale umřel v boji, za záchranu Konohy, jako hrdina. Ale on, on byl chladnokrevně zavražděn jenom… jenom kvůli němu a tomu monstru, co má uvnitř.
Narutovi při přehrávání zprávy, zvlhli oči. Málokdy brečel. Věděl, že smrt ninjů v boji je součástí života shinobiů, ale jakákoliv zbytečná smrt, smrt bez důstojného důvodu v něm vyvolala smutek.
Byl to koneckonců jeho mistr, jeho sensei. Učil ho. Naučil ho většinu, co teď umí. A teď je mrtvý.
Naruto zamířil do kuchyně. Byla malá a v stínu zataženého dne šerá. Tak akorát místo pro Naruta.
Sedl si do nejzažšího rohu kuchyně a přitáhl si nohy k tělu. Z nudy začal prsty přejíždět po dřevěných dvířkách kuchyňské skříně. Po chvíli začal zarývat nehty do dřeva a odlupovat kousky třísek na zem. Jak se tvořila hromádka dřeva, na dvířkách zůstávali stopy krve z rozedřených prstů. Na povrch se dostalo i trochu Kyubiho a nedokázal přestat. I kdyby měl rozebrat Sasukemu celou kuchyň.
Jak hodiny ubíhali, venku se začalo stmívat a přišlo nevyhnutelné. Dveře se otevřeli a do bytu vstoupil právoplatný majitel. I on už zprávu slyšel, ale neznal ho tak dobře, takže ho to nijak nevzalo. Ale věděl, že pro Naruta je to docela něco jiného. On k němu měl blíž. Proto za ním šel do bytu, ale tam mu nikdo neotvíral. Buď chtěl být Naruta sám a nebo tam prostě nebyl. Hledal ho i na jeho oblíbených místech, ale tušil, že pokud Naruto nechce, nikdo ho nenajde. Koneckonců jeho smrt byla jako smrt někoho z rodiny. Aniž by si to možná někdo uvědomil, pro Naruta byl skoro jako otec. Strávil s ním hodně času, tolik ho toho naučil. Byl to jeden z mála z lidí s kterým byl Naruto v bezpečí. Teda aspoň podle Tsunade. Upozorňovala ho, že jeho ztráta je velká ztráta nejen pro vesnici, ale i Naruta a jeho bezpečí. Nechápal, tak zcela proč.
Naruto slyšel, že už není v bytě sám. Ale nehýbal se ani o sobě nedal vědět. Časem ho Sasuke musí najít.
Sasuke prošel obývákem a zamířil do kuchyně. Když rozsvítil světlo, našel v rohu kuchyně schouleného Naruta.
"Naruto?"
Naruto zvedl hlavu a upřel na něj modré oči. Sasuke viděl jak je má zarudlé. On sám nikdy Naruta nikdy brečet neviděl. Tolikrát ho viděl v těžkých situacích, ale slzy u něj nikdy neviděl.
"Naruto, proboha, co tu děláš?" zeptal se a klekl si před něj. Hromádka třísek ani zakrvácené ruce neušly jeho pozornosti.
"Co jsi vyváděl?" dodal a vzal jeho ruce do svých, aby na něj viděl.
"Je mrtvý," zašeptal a sklopil oči. "Nevěděl jsem kam mám jít, doma jsem nechtěl být sám."
"Byl jsem u tebe," řekl a zvedl se. "Mohl jsi zavolat nebo počkat v obýváku. Nemusel jsi se tu schovávat," pomohl mu na nohy. Naruto mu neodpověděl. Neznal odpověď. Možná se bál, že by ho Sasuke vyhnal.
"Chtěl jsem tě najít, věděl jsem, že tě to zasáhne," řekl a vedl ho do obýváku. Posadil ho na pohovku a klekl si před něj. Vzal jeho ruce do svých a zadíval se na spoustu třísek pod kůží.
"Bude to možná trochu bolet," upozornil a přiložil svoji ruku kousek nad jeho. Nebyl vyučený doktor, ale základy ovládal a věděl, jak dostat třísky z rány.
Po rukou se mu utvořil malý balónek čakry, který do sebe všechny třísky vtáhl. Naruto nehnul ani brvou, žádný projev bolesti, nic. Přitom to nebylo nic příjemného.
"Je to moje vina," zašeptal naruto když mu Sasuke léčil ruce.
"Co?"
"Zemřel kvůli mně."
"Naruto, to přece…"
"Zabili ho, protože mě chránil. Protože byl vždycky na blízku, když jsem měl problém."
"Přece jsi u toho nebyl, Akatsuki ho překvapili, neměl proti nim šanci."
"Zabili ho, protože se chtějí dostat ke mně. Ke mně a k Kyubimu."
"Kyubimu?"
"Jiraya byl jeden z mála, kdo věděl, jak ho zkrotit, když bylo potřeba. Dokázal uchránit okolí před tím monstrem, co mám v sobě. Chránil mě i před Akatsuki, protože oni chtějí Kyubiho, proto ho odstranili, aby se ke mně dostali."
Teď Sasuke pochopil, co tím Tsunade myslela. Pochopil všechno. Takže Naruto v sobě má Kyubiho.
"Možná bych jím ho měl dát, abych ušetřil další životy," dodal.
"Ne!" řekl Sasuke. "To přece nesmíš. Zemřel by jsi."
"To je jedno. Jsem nebezpečný, pro všechny. I ty jsi v nebezpečí, když jsi se mnou. Kyubi využije každé situace, aby se dostal na povrch a já ho nedokážu zastavit."
"Naruto, ty by jsi nikomu neublížil."
"Když se Kyubi dostane na povrch, už se neovládám. Je jedno jestli je poblíž někdo blízký, Kyubi zabíjí a nedívá se na to koho. I Jirayu jsem málem zabil, Sakuru jsem jednou zranil, tolikrát jsem byl nebezpečný."
Sasuke se zadíval na ztrápeného Naruta.
"Co mám dělat?" zeptal se najednou. Sasuke si nebyl přesně jistý, co tím Naruto myslí.
"Jako první, přestaneš brečet a takhle se trápit," řekl Sasuke a setřel mu slzy. "Vím, že to není lehké, vím, jak se cítíš, ale to přejde."
"Ty jsi ztratil celou rodinu," řekl Naruto.
"Ano. Ale když se rozhlídneš kolem, zjistíš, že nejsi sám."
"Nevadí mi být sám, celý život jsem byl sám, ale nikdy mi neumřel nikdo blízký."
"Ty jsi silný člověk a vždycky se k věcem dokážeš postavit z té lepší strany."
"A v téhle situaci je to která?"
"Pro mě ty."
"Hmm?"
"Nedokážu nahradit Jirayu a myslím, že snad ani nechci, ale co chci, je zůstat s tebou."
"Proč bys to dělal? Já nepotřebuju utěšovat!"
"Vím, že ne, ale… hádám, že teď se cítíš sám a máš v srdci prázdno, chci ho vyplnit, tak jako ty mě."
"Nic jsem…"
"Hlupáčku, proč myslíš, že jsem přistoupil na tvou sázku, chtěl jsem tě mít u sebe, počítal jsem s tím, plánoval jsem to."
"Ty jsi to… podrazáku," zamračil se Naruto.
"Co?"
"Podvedls mě!" zvedl se.
"Ale…"
"Zrádče!" zvedl ruce, jakoby se chystal Sasukeho zmlátit do klubíčka.
"Chytrý," řekl a ruce spustil kolem Sasukeho. "Mě by to nenapadlo," přiznal.
"Nezlobíš se?"
"Na co? Že jsi udělal něco k čemu bych se já nikdy neodvážil?"
"Tys mi dal zase pusu, což mě by chvíli trvalo."
"Byl to chvilkový výkyv citů."
"Můžeš se kývat častěji," usmál se Sasuke.
"Bylo to zajímavý," uznal Naruto. "Ta sázka a tak… měl jsi to promyšlený. Ale," zarazil se "jsi si jistý, že i domyšlený."
"Co?"
"Co když pro mě to byla jen sázka. Prohra, trest a šmytec!"
"Nejsi takový, řekl by jsi mi to dřív, ale ty sis to užíval."
"Jen jsem předstíral."
"Jasně a samou nudou jsi usnul!"
"Přesně," kývly a tvrdohlavě zkřížil ruce na prsou.
"Neumíš lhát."
"Hmmm."
"Jde ti to vidět v očích, podivně se ti lesknou, když lžeš."
Naruto se na něj překvapeně podíval.
"Kdysi mi tohle řekl Jiraya, říkal, že člověk u mě prokoukne všechno, když mě dobře zná."
"Já tě dobře znám, i když jsou věci, které jsou pro mě ještě tajemství."
Naruto zrudl.
"Takže… co budeš dělat teď?" zeptal se Naruto.
"Hmm?"
"Máš naplánovaný další kroky?"
"Můj plán se vychýlil z dráhy v okamžiku, kdy jsem tě tu našel."
"Možná je čas to nechat běžet," navrhl Naruto. "Já totiž nerad plánuju další kroky."
"Aha, no tak dobře, uvidíme kam dojdem."
"Fajn, tak teď půjdu já," zvedl se Naruto a zamířil ke dveřím.
"Půjdeš? Jsi si jistý? Myslím, jestli nechceš být sám…"
"Kvůli jeho smrti? Zvládnu to."
"Dobře, tak…"
"Uvidíme se zítra?" přerušil ho Naruto.
"Jasně," ujistil ho.
"Tak zatím," rozloučil se Naruto a otevřel dveře.
"Vlastně," zarazil se a otočil se. "Něco jsem zapomněl," dodal. Chytil Sasukeho za tričko a přitáhl si ho k sobě pro polibek.
"Teď už je to všechno," usmál se a nechal překvapeného Sasukeho samotného stát mezi dveřmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama