Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Zakázaná láska 1.část

14. prosince 2011 v 10:58 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Voda byla teplá, možná až příliš horká pro muže, který si pod proudem vody smáčel své překrásně tvarované tělo a stříbřité vlasy. Pára ve sprše však nemohla skrýt množství jizev a šrámů z bojů, ačkoli už byly dávno zhojené. Kakashi vylezl ze sprchy a bez zbytečného osušování se v pase pouze zahalil ručníkem. Vlasy si nechal přirozeně usychat, přestože zatím mu z jejich konečků kapala voda. Cítil se příjemně a odpočatě, voňavý a vymydlený se posadil do malého křesílka a pozoroval večerní oblohu. Chtěl už jen ničím nerušený klid a ticho, konečně si oddechnout od zmatku a stresu dne. Přemýšlel, zda má už takhle brzo ulehnout do postele, nebo ještě sáhnout po své oblíbené knize, což by znamenalo neusnout vůbec. Ale dnes spánek potřeboval více než jindy.
Už už se natahoval na stolek po Icha Icha Paradise, když uslyšel zvonek. Málem se překlopil i s křesílkem a jít otevírat se mu vůbec nechtělo. Absolutně netušil, kdo by mohl tak pozdě večer něco potřebovat. Popadl čelenku listové a skryl Sharingan. S brbláním vstal, upravil si ručník okolo pasu a sunul se ke dveřím.
"Naruto? Co se Ti stalo?" Optal se vyděšené Kakashi svého jedenáctiletého studenta, který celý uplakaný a zmatený stál, že se sotva udržel na nohou.
"Kakashi sensei, potřebuju….potřebuju…" Natahoval blonďatý chlapec a neměl se k odpovědi, mistr však jen více pootevřel dveře a vpustil chlapce dál. Hatakeho by možná měla Narutova přítomnost překvapovat, ale už si zvyk na klučíkovi návštěvy. Uzumaki nikoho neměl, ani rodinu, ani přátele, tak mu sensei občas vynahrazoval obojí. Kdykoliv za ním mohl přijít a vždy věděl, že mu mistr poradí a pomůže. Byli si blízcí, Kakashi znal Narutův příběh a Naruto znal ten stříbrovláskův. Avšak nyní, když se z blonďáčkových očí řinuly slzy, byl Kakashi obezřetnější, než kdy jindy. Každopádně byl připraven chlapcův splín co nejdříve zahnat.

Naruto se zbrkle posadil na druhé křesílko, přesně naproti tomu, kde sedával jeho učitel. Takhle spolu sedávali již mnohokrát, když se Naruto cítil osamělý a potřeboval povzbudit anebo jen cítit něčí přítomnost. Bylo mu jedenáct a měl toho za sebou tolik, co jiní lidé za celý život. Hatake si to uvědomoval, proto se snažil být chlapci ve všem oporou.

"Tak copak se děje?" Optal se ho chlácholivě a ještě než si sedl naproti, setřel chlapci s tváře slzy. Naruto se na něj podíval a jakoby až teď zjistil, že jeho sensei je do půl těla nahý zakryl si rukou oči, znejistěl, stočil se do klubíčka a vykřikl.
"Ne, Kakashi sensei, stane se to zase, stane se to zase. Oblečte se. Já už nechci!" Kňoural blonďák tak nahlas, že to Kakashiho vyděsilo. Vůbec tomu nerozuměl, nechápal, co se mu chlapec snaží povědět, ale byl z jeho chování vyveden z míry. Takhle vyplašeného Naruta ještě neviděl. Rychle k němu přiskočil a konejšivě ho pohladil po vlasech.

"Ššš, Naruto, podívej se na mě. Co se stane zase?" Mluvil klidně a pomalu.

"Stane se to zase. Smějí se mi, ale já nevím, co mám dělat. Nemůžu tomu zabránit." Narutovi se při každém slově lámal hlas a stále schovával tvář v dlaních. Zalykal se slzami.

"Tiše, neplač. Ššš, to bude dobré, věř mi. Uklidni se a podívej se na mě." Ujišťoval ho vlídně sensei, dokud se blonďák nerozhodl upřít na něj zrak. Jeho zarudlé oči se vše možně snažily udržet pohled na mistrově tváři, ale nedokázal to. Zorničky mu klesly níž přes Kakashiho elegantní krk na svalnatý hrudník k bříšku a poté níž na tenkou látku ručníku. A bylo to tu zase. Opět to cítil, ten tlak, pro který byl všemi odsuzovaný.

"Prosím, Kakashi sensei, nevím, co mám dělat, pomozte mi." Zakňučel Naruto opět pohledem v Hatakeho černém oku.

"Pomůžu Ti, ale s čím?"

"S tímhle." Pohnul se chlapec a ukázal na svůj vyboulený rozkrok, který ho vzrušením skoro bolel. Kakashi vytřeštil oči, ale snažil se, aby na něm nebylo nic znát. Sakra, vždyť Uzumakimu bylo pouhých jedenáct let, je možné, aby v tak mladém věku… Možné to očividně bylo, ale Kakashi se necítil jako ta správná osoba na vysvětlování. Nicméně, Naruto od něj očekával pomoc, nemůže odmítnout. Kakashi se na svého studenta usmál a setřel mu z víčka poslední slzičku.

"To nic není, Naruto, vážně ne. Nic, kvůli čemu bys musel plakat."

"Ale já… cítím se tak, já nevím." Uklidnil se konečně Uzumaki a přestal vzlykat. Hledal odpovědi u svého mistra, hledal u něj pomoc. Přál si, aby všechno bylo jako dřív, aby už neměl ty zvláštní pocity, aby necítil stud, aby si na něj už neukazovali.
"Já Ti rozumím, Naruto. Je dobře, že jsi přišel, společně to vyřešíme, neboj se." Usmál se na chlapce vřele Kakashi a i blonďákovi dovedl vykouzlit slabý úsměv. Tohle chtěl Naruto slyšet, na tohle čekal, tady bylo řešení. V tomhle domě u tohohle člověka, který vždycky znal odpovědi a který mu vždy pomohl. Byl neskutečně rád, že má někoho, jako je Kakashi.

"Počkej tu, převléknu se a přijdu. Dáš si něco k pití?"

"Čaj, děkuji, sensei." Uzumaki se pohodlně uvelebil v křesílku a všechen strach z něj rázem zmizel a dokonce i začal pociťovat opadající tíseň v kalhotách. Rozhlížel se okolo, i když to v mistrově domě dobře znal. Někdy tu i spal, když se opravdu cítil zle, byl nemocný nebo se v noci bál. Hatake tu byl pro něj, jako jediný.

Za chviličku už ucítil z kuchyně vůni ovocného čaje a uviděl stříbrovlasého, jak již ve volném triku a teplácích přicházel s tácem, konévkou a dvěma maličkými šálky. Naruta samotný ten pohled hřál na duši, připadal si doma, jako s rodinou, jako s přáteli, s někým, kdo se o něj zajímal, kdo ho poslouchal, kdo se s ním smál. Jestli budu někdy někoho doopravdy milovat, tak to bude on, pomyslel si Naruto při pohledu na svého mistra, jak pokládá tác na stolek a sedá si naproti.

"Třešňový máš nejraději, viď." Mistr už svého studenta dobře znal. Nechtěl z něj páčit nějaké složitosti, už tak byla tahle situace pro oba zúčastněné dosti trapná. Avšak o co stál Kakashi ještě méně bylo, aby odtud vycházel Naruto zmatenější, než přišel.

"Mám, děkuji Vám." Naruto byl ke svému senseiovi vždy zdvořilý a prokazoval mu úctu. Stále ještě roztřesenými prsty si nalil do šálku čaj, usadil se a foukal, neb nápoj byl stále horký.

"Pověz mi Naruto, stalo se Ti "tamto", už někdy dřív?" Začal stříbrovlasý nesměle a též si nalil.

"Asi před dvěma týdny poprvé, když jsem se ráno vzbudil. Ale než jsem se vysprchoval, už to přešlo. Je to zvláštní pocit. To místo je najednou tak citlivé, skoro mě až brní. A někdy se mi to stane během dne, prostě jen tak, když na něco myslím. Je to poznat." Sklonil chlapec oči a srknul si čaje.

"A na co myslíš?" Kakashi mluvil vyrovnaně a s klidem. S Narutem jako se sobě rovným.

"Většinou na nic podstatného, jen co budu dělat po škole, na trénink. Na ty lidi okolo mě, jak mě pozorují."

"A nelíbí se Ti nějaká dívka? Nebo chlapec?"
"Ne, všichni jsou na mě ošklivý, posmívají se mi kvůli "tomu". Sasuke se mi posmívá." Odpověděl Naruto ufňukaně a sevřel šálek pevněji, skoro ho pálila dlaň.

"A co Ti Sasuke říká?" Mistr věděl, že tady bude chlapec váhat s odpovědí, nikdo se nerad nesvěřuje s tím, čím je mu ubližováno.

"On… no on… já, nechci Vám to říct!" Zasekl se chlapec a sensei se už nesnažil z něj něco vynucovat. Zeptal se tedy na něco jiného.

"Naruto, co cítíš, když se Ti "to" stane?" Blonďák chvilku otálel s odezvou, netušil, jak najít ta správná slova, tak doufal, že mu starší pomůže.

"Cítíš horkost?"

"Ano, horkost. A taky tlak na tom místě. Vždycky se začnu chvět, lechtá to v podbřišku, ale tak nějak příjemně. Sensei, je to špatně?" Upřel své modré oči na učitele.

"Ne, kdepak, není, Naruto. Cítíš to všechno úplně správně." Ujistil ho Kakashi.

"Ale jak to víte? Už se Vám to taky stalo?" Koukal klučík zvědavě.

"Už mockrát. A věř mi, že to není nic špatného. To už prostě jen začínáš být dospělejší, než Tvoji spolužáci. Dřív nebo později se tohle bude dít všem chlapcům z Tvé třídy." Kakashi byl sám se sebe hrdý, že to dokázal tak pěkně říct, i když ve vší podstatě nevysvětlil vůbec nic.

"Kakashi sensei, ale proč se mi to děje? A co můžu udělat, aby to zmizelo? Vždycky se snažím myslet na něco otravného, třeba na učení a přejde to, ale až za dobu. A někdy to trvá dlouho, tak dlouho, že to až bolí. Chtěl bych se toho místa dotknout, protože vím, že je úplně horké, ale mám strach." Začal Naruto rychleji dýchat, netušil, zda mu mistr rozumí. Hatake byl naprosto odrovnaný, poslouchat pocity chlapce při první erekci mu vehnala třesavku do žil. Přál si to mít co nejrychleji za sebou, ale když Naruto říkal, že ho to až bolí, tahle nešlo vyřešit jen tím, že na "to" nebude myslet.

"Poslouchej, tomu co se Ti děje se říká "vzrušení", je to příjemný pocit, kdy myslíš na to, co se Ti líbí a co máš rád. Tvoje tělo reaguje jinak, než předtím. Když se Ti třeba líbí nějaká dívka a myslíš na ni, třeba si představuješ, že se jí dotýkáš, potom se Ti to může stát. Ale není společensky přijatelné, abys tak chodil mezi lidmi, potom je jasné, že se Ti budou smát."

"Rozumím tomu, co říkáte. Takže když, když mám někoho rád, nebo se mi líbí, stane se mi to?"

"Ano, přesně tak. Jen, musíš rozlišovat mezi tím "mít rád" a "mít rád". Někoho máš rád jako přítele, jako kamaráda, ale jsou lidé, které můžeš mít rád i jinak, víc. Tomu se říká - láska. Takhle často se Ti to stává jen na začátku, později, až budeš starší, už to bude čím dál míň. Ale taky se Ti to může přihodit v noci, kdy spíš a nemůžeš to ovlivnit." Kakashi se pomalu začal ztrácet v tom, co říká, byl neskutečně unavený, avšak nemohl si dovolit chlapce vyprovodit beztoho, aby znal odpovědi.

"A můžu s tím něco dělat? Nějak to potlačit? Co děláte Vy, když se Vám to stane? Někdy to trvá dlouho." Naruto už si naléval pátý šálek a naprosto před svým učitelem odhodil ostych. Kakashi toho tolik věděl, rozuměl mu. Vždyť jemu se to taky stávalo. Hatake se právě téhle otázky bál, co by měl chlapci říct? Vysvětlovat mu, jak se onanuje? Ne, na to se vážně necítil. Pochyboval, že by dokonce našel ta správná slova, proto se rozhodl přikročit k věci radikálně.

"Svlékni se, Naruto."

"Co?" Blonďák se bál, že se přeslechl.
"Neboj se, nic Ti neprovedu. Jen Ti ukážu, jak se to dá řešit. Nemusíš se stydět. Děje se mi to zrovna tak, jako Tobě."
"Ale já…" Chlapec byl v rozpacích.

"Naruto, nejsi jiný než já. Jen mi věř, ano?" Usmál se na něj Kakashi a pozoroval, jak si klučík rozepíná oranžovou kombinézu. Sám z toho neměl kdovíjakou radost, takhle si večer rozhodně nepředstavoval. Ale už dlouho věděl, že tenhle den jednou přijde, že se Naruto bude ptát, že bude přecitlivělý a zmatený. V skrytu duše byl rád, že přišel za ním, vnímal ho jako osobu, které se může svěřit, což mistra těšilo.

Když se oranžové oblečení povalovalo vedle blonďáka a on zůstal jen v zelených trenýrkách, začaly mu rudnout tváře. Byl nesvůj a nervózní, avšak Kakashi by mu nic zlého jistě neprovedl.

"Pojď ke mně, Naruto." Vyzval ho stříbrovlasý, a jakmile k němu Uzumaki přicupital, vysadil si ho na klín. Vnímal, že se chlapec třese.
"Bojíš se?"

"Nebojím." Vyhrkl Naruto trochu moc zbrkle. Už tenkrát na sobě nechtěl dát znát strach, i když vůbec netušil, co se bude dít. Sensei ho poplácal po hlavě.

"Dobře, nemáš se čeho bát. A teď, zavři oči a zkus myslet na někoho, koho máš moc rád, představ si, že ho hladíš, že se ho dotýkáš." Hatakeho tón hlasu byl klidný a příjemný, naprosto uvolněný, doufal, že právě nepůsobí chlapci trauma. Naruto až příliš křečovitě sevřel víčka a snažil se tápat v mysli. Nebylo moc lidí, na které by mohl myslet, ačkoli se snažil ze všech sil, nepociťoval nic zvláštního. Ještě chvíli vydržel, ale nakonec řekl.

"Nejde to, sensei. Nemůžu."

"Zkus to znovu, ano? A nemusíš se tak moc soustředit, pomůžu Ti." Blonďáček se tedy uvolnil, znovu zavřel oči a ponořil se do své fantazie. V tom začal vnímat, že mistr opatrně vzal jeho ruku a vklouzl si jí pod triko. Naruto zalapal po dechu a všechno svalstvo na těle se mu stáhlo. Bříšky prstíků nahmatával mistrovu jemnou kůži, kterou občas rozdírala hrubost jizvičky. Kakashi jeho doteky vedl po hrudi, pomalu přes obě bradavky a díval se, jak se chlapcovi trenýrky začínají v rozkroku napínat. Poté opatrně jeho malou ručku stáhl.

"Otevři oči." Naruto vydechl a podíval se na stříbrovlasého. Měl nechápavý pohled, nebyl schopen uvěřit, že se ho ještě před maličkou chvílí dotýkal. Poté si všiml, že se cítí nějak jinak. Okamžitě si oběma rukama zakryl ono nabuzené místečko mezi nohama, jakoby se příšerně styděl a on se hanbil opravdu hodně.

"Ne, ne, ne. To je v pořádku. Přesně to jsem měl v úmyslu." Kakashi se v duchu pousmál, nad Narutovou stydlivou povahou a jemně mu ruce z rozkroku sundal. I přes látku trenýrek mistr poznal, že blonďák je ve svém věku dobře vyvinutý. Chlapec dál nehnutě seděl v klíně svého učitele a nedutal. Měl zrychlený dech a hlava mu nestíhala pobírat všechny emoce. Bylo to správné nebo špatné? Má se smát, nebo má plakat?

"Teď Ti svléknu spodní prádlo. Já vím, že Ti to asi není moc příjemné, ale chci Ti pomoct a poradit. Ukázat Ti, co znám, protože chtě nechtě jsme si hodně blízcí viď?" Hatake objal chlapce v pase a usmál se na něj.

"Jsme, mistře. Mám Vás moc rád, věřím Vám, neublížíte mi." Narutův pohled se projasnil, už neměl strach, alespoň na tenhle kratičký okamžik. Kakashiho to neskutečně zahřálo u srdce. Zlehka sjel rukama k lemu jeho trenek a začal mu je stahovat přes zadeček. Chlapec ho paží objal okolo krku, aby se zapřel a mohl se nadzvednout. Strohý kus oblečení sklouzl na zem. Naruto už byl úplně nahý, tváře ruměné a pohled upřený na učitele, který studoval jeho klín. Vzrušený blonďák byl již porostlý světlými chloupky a směrem k pupíku se mu tyčilo ztopořené mužství. Kůžička byla na špičce napnutá, jakoby čekala na dotek. Naruto také sklopil oči a díval s na sebe, zahanbeně.

"V pořádku?" Zeptal se Kakashi, když už opět vnímal chlapcovu přítomnost.
"Chtěl bych… chtěl…" Naruto kroužil prsty kolem svého naběhlého penisu, ale neodvažoval se ho nahmatat.

"Udělej to, nic na tom není. Ale s citem, jemně." Poradil mu mistr, kterému chlapec stále seděl na stehnech. Nevědomky se k sobě tiskli. Naruto váhavě přejel ukazováčkem od špičky po kořen své chlouby a poté ji prsty pomalu obtočil a stiskl. Hned na to bolestivě sykl.

"Ne. Nesmíš spěchat, jen si dej čas. Užij si to, buď opatrný." Hatake si blonďáka na sobě pohodlněji usadil, aby klučík seděl částečně zády k němu a opíral se o něj. Poslouchal jeho vyplašený dech a usoudil, že Naruto se k ničemu mít nebude, proto se díla ujal sám. Avšak postupoval velice pomalu, dal chlapci možnost ho zastavit, kdyby mu to bylo nepříjemné. Naruto však mlčel.

Kakashi rozvážně natáhl ruku a prsty něžně pohladil Narutovo mužství po celé délce. Cítil, jak každá prokrvená žilka pulsuje. Byl horký a pod jeho doteky tvrdnul. Blonďák hlasitěji vydechl a zavřel blankytná očka. Sensei nepřestával, tentokrát přejížděl po citlivé spodní straně a žalud jemně dráždil palcem. Naruto mu zrýval nehty do zad.

"Kakashi…" Zakňučel klučík.

"Cítíš to?" Šeptal stříbrovlasý chlapci do ouška.

"Ano, všechno." Polkl.

"Zkus to sám, ale buď trpělivý."

Narutovi štíhlé prstíky se jaly laskat přirození se stejnou péčí, s jakou jej obstarávala dlaň staršího, hladil svůj vzrušený úd, třel ho, mazlil se s ním. Zprvu byl skoupý na dotek, ale brzy se z jeho úst vydral na povrch první zřetelný sten. Nedočkavý blonďáček hltal ty slastné pocity, nemohl se jich nabažit, ještě nikdy nic tak příjemného necítil. Pevně v dlani sevřel své přirození a instinktivně rukou pohyboval. Dech byl náhle rychlejší a trhanější.

"Správně, Naruto. Děláš to moc dobře. Nezapomeň, s citem." Kakashi si při pozorování chlapcovi činnosti neuvědomoval, co to s ním dělá. Najednou trpěl úplně stejným problémem jako Naruto, ale nemohl si dovolit, dát to na sobě znát. Ne, od toho tu nebyl. Uzumakiho vzdechy začaly naplňovat místnost, když se pohyby jeho paže uspěchaně zkracovaly, ale najednou jakoby dostal strach, přestal.

"Ještě nepřestávej, musíš to dokončit." Pobídl ho sensei, ale Naruto netušil, co tím mistr myslí, proto se stříbrovlasý zkušeně ujal jeho stále neutěšeného rozkroku. Pokračoval v započaté práci a nemohl si nevšimnout, jak se na něm chlapec kroutí. Byl to pro něj přeci jen neznámý, nový a vzrušující zážitek, když se ho dotýkal někdo cizí. Aniž by to světlovlasý vnímal, začal se vypínat proti Kakashiho pohybům. Mistr vše náhle uspíšil a to už se Naruto s výkřikem vznášel v oblacích. Byl v jiném světě, tak krásném, všemožném. Kakashi mu ukázal bránu do jiné dimenze života. Až po chvíli se pevně zaťaté nehty v sensieových zádech uvolnily a blonďák pohlédl dolů. Vytřeštil oči. Měl potřísněné bříško světle bílou tekutinou.

"Co…co to je?" Ptal se nechápavě a ještě popadal dech. Hatake se usmál, omočil první článek prstu v bělmu a šmrncnul jím chlapce po nosíku.

"Tohle je šťávička lásky, Naruto." Byl pobaven chlapcovým výrazem. Sebral ze stolku ubrousek a otřel všechny lepkavé kapičky. "Jaké to bylo?"

"Neuvěřitelné. Bylo to jako…" Hledal klučík slova. "Jako výbuch. Chtěl jsem se smát a chtěl jsem křičet, nevím proč. Pořád se to krčilo uvnitř mě a najednou…já…neumím to popsat. Jak, se tomu říká?"
"Orgasmus, jsi tak moc vzrušený, že už to v sobě nedokážeš udržet a ten pocit. Ten se nedá ničím nahradit. Tohle je řešení, které jsi hledal." Ujistil blonďáka mistr a Naruto postřehl, že jeho chlouba již začíná ochabovat. Mladšímu bylo jedno, zda se to hodí nebo ne, začal se smát a objal učitele kolem krku. Byl mu tolik vděčný, sensei byl tím nejlepším člověkem na světě.

"Děkuji, Kakashi sensei." Zakňoural na mistra, který chlapce hladil po nahých zádech.

"To je dobré, jsem rád, že jsem Ti mohl pomoct." Sevřel chlapce v náručí a poté ho ze sebe sesadil. Oddychl si, ale najednou se necítil tak unavený, jako před Narutovou návštěvou. Chlapec se pomalu oblékal a pohlédl na něj.

"Kakashi sensei, Vy…líbím se Vám?" Zeptal se Naruto po chvíli přemýšlení a jeho hlas byl překvapený. Hatake byl zaskočen, došel mu dech a netušil, jak odpovědět. Tahle otázka nebyla vůbec vhodná.

"Naruto, na takové věci se mě neptej. To se mezi muži nesluší." Řekl krátce a už se díval na blonďáka, který si na něj ukazoval prstem. Respektive mířil někam k jeho slabinám. Sensei ztuhl, už věděl, proč se chlapec zmiňoval. Pociťoval tu náhlou těsnost spodního prádla i látky kdysi volných tepláků. Byl vzrušený, až to začínalo bolet. Celý zrudl a bylo mu neskutečně trapně.

"Naruto, já…já…se moc omlouvám, promiň. Nechtěl jsem…no…rozumíš?" Snažil se stříbrovlasý vymáčknout a rukou si zakrýval probuzené místo. Jak se mu to mohlo stát? Vždyť blonďák byl ještě dítě, jenom malý kluk. Tohle bylo nepřípustné, nejraději by si teď ublížil za to, jak je slabý. Odešel z místnosti, posadil se na barovou stoličku v kuchyni a prohrábl si své, ještě vlhké vlasy, přemýšlel o sobě a o tom, co se právě stalo. Schoval tvář do dlaní a jeho dech byl stále mělčí a ukvapenější. Uslyšel tiché kroky.

"Kakashi sensei?"

"Běž domů, Naruto, prosím." Pravil mistr, aniž by na klučíka pohlédl.

"Proč… proč jste se mi omlouval? Říkal jste, že to není nic špatného." Blonďákovy oči byly smutné a nechápavé, nerozuměl proč je mistr najednou tak jiný, proč se nesměje. Nechtěl, aby se trápil a už vůbec ne, kvůli němu. Měl ho tak moc rád. Přistoupil k staršímu a zlehka ho pohladil po rameni. Kakashi sebou škubl.

"Ne! Naruto, nedotýkej se mě. Běž domů!" Křikl, avšak vzápětí skoro šeptal. "Prosím Tě, běž domů, prosím. Nech mě a běž." Chlapec poodstoupil dva kroky vzad, byl vyděšený více, než když sem přišel. Po tváři mu přeběhla slza, jeho učitel na něj křičel, ale jaký měl důvod? Udělal snad něco špatně? Vždyť před chvílí ještě seděl na jeho klíně a objímal ho a nyní je odstrkován jako otravné štěně. Díval se na svého senseie, který mu byl nejdražší a bojoval s myšlenkou zůstat, avšak nakonec poslušně poslechl a sklíčeně se vytratil z domu.
Hatake seděl ještě dlouhé hodiny na stejném místě, neschopen pohybu, ani rozumného uvažování. Doufal, že Naruto jej po tom svém neuváženém výstupu nezavrhne, choval se jako hlupák. Měl jednat klidně a všechno blonďáčkovi vysvětlit, ale on ne. Místo toho na něj křičel a poslal ho domů, i když se blížilo k půl noci. Co když se mu něco stalo? Nikdy by si to neodpustil. Myslel jen na sebe, naprosto sobecky. Proklínal se. Nakonec se na pokraji zhroucení dostal do postele a podařilo se mu na dvě ubohé hodiny usnout.

Každý den se Kakashi vracel domů z misí a každý den doufal, že se Naruto objeví u jeho dveří s úsměvem, ovšem marně. Sedával dlouho do noci v maličkém křesílku, aby mohl ihned, jak se rozezvoní zvonek otevřít, avšak domem vládlo nekonečné ticho. Během dne chlapce nepotkával, neb studoval na akademii a on byl vždy v terénu a plnil zadané úkoly. Potřeboval blonďáka vidět, omluvit se mu, vysvětlit mu situaci i své jednání, ale neodvažoval se přijít za ním. Na to by si netroufl. Raději dál nadějně vyčkával na další den, kdy se Naruto možná objeví. Uplynuly dva týdny, avšak během této doby se u Hatakeho domu nikdo nezastavil. Ani jediný člověk, který by ho chtěl byť jen pozdravit. Osamělost, toto slovo se začalo stávat nedílnou součástí Kakashiho života. Dříve si to neuvědomoval, měl rád své soukromí a všichni to věděli, ačkoli Narutovi občasné návštěvy byly vítány. Ale najednou nic. Netušil, co se děje. Nedostal zprávu o tom, že by se chlapci něco přihodilo, proto z hlouby duše doufal, že je v bezpečí.
Po třech týdnech od jejich posledního setkání se najednou do mistrových uší vkradl zvuk zvonku ode dveří. Na místě zkameněl a v hlavě měl prázdno. Tak dlouho na tuto chvíli čekal a najednou se neuměl přinutit k pohybu. Cinknutí se ozvalo znovu společně s hlasem.

"Kakashi sensei!" Byl to Naruto. "Kakashi sensei, jste v pořádku?" Jeho hlas byl starostlivý, většinou se stříbrovlasý doplazil ke dveřím už po prvním zazvonění, pokud tedy nespal v patře. "Kakashi sensei, otevřete mi!" Zavolal.

Ruka staršího vzala za kliku. Stáli proti sobě, obě srdce bila jako splašená a upřené pohledy do očí vystřídaly radostné úsměvy.

"Co tam tak stojíš? Pojď dál, čekám Tě." Vybídl Naruta potěšený mistr a gestem ruky mu dal najevo, ať vstoupí. Naruto neváhal.

"Čekáte mě? Jak víte, že jsem chtěl dnes přijít?" Zeptal se, protože sám nejlépe věděl, že se nikomu o dnešním denním programu nezmiňoval. Posadil se na své obvyklé místo a přál si, aby se sensei uvelebil naproti, jako vždy.

"No víš, čekám Tě každý den. Bál jsem se, že se Ti něco stalo. Dlouho jsi tu nebyl." Nebyla to výtka, spíše upozornění, že mu chlapec není lhostejný. Naruto se usmál, když se Kakashi usadil proti němu. Všiml si, že jeho tvář je ustaraná a stále ne taková, jako před posledním rozloučením.

"Dlouho, máte pravdu. Já myslel, že mě už nikdy nechcete vidět, že jsem něco provedl. Měl jsem strach sem přijít, křičel jste na mě, ale stýskalo se mi. Nerad bývám sám." Usmál se chlapec laskavě, doufaje že jej sensei pochopí. Toho ta slova zasáhla, znovu si v mysli vybavil výjev jejich setkání. Znovu to viděl. "Ne! Naruto nedotýkej se mě. Běž domů! Prosím Tě, nech mě a běž." Chudáček Naruto z toho musel být hodně nešťastný a polekaný. Nikdy dřív na něj hlas nezvýšil, dokonce ho ani nikdy nevyzval k odchodu. Měl výčitky ze svého chování.

"Jsem strašně rád, že jsi přišel, vážně. A chtěl bych se Ti…"

"Nestojím o omluvu!" Naruto jakoby se proměnil a mluvil hluboce a vážně. Popletený Kakashi na něj jenom upíral zrak. "Nechci, abyste se mi omlouval, Kakashi sensei, k ničemu mi to nebude, když nevím, proč jste se zlobil. Přeju si vědět, co bylo špatně, vysvětlete mi to. Nerozumím tomu. Moc jste mi pomohl, už vím, jak se mám zachovat, až se mi zase stane "ta" věc, ale proč jste potom najednou tak obrátil? Jestli jsem něco provedl, chci to vědět, prosím." Pod náporem blonďákových slov musel Kakashi sklonit hlavu, dopadala na něj jako lavina, ačkoli věděl, že si Naruto zaslouží vysvětlení. Dlouhou chvíli přemýšlel, pak se ozval.

"Můžu Ti něco nabídnout?"

"Ááá, Kakashi sensei, já chci, abyste mluvil!" Pobouřený klučík praštil pěstí do stolku.

"Dobře, dobře, nerozčiluj se. Objasním Ti to." Řekl nakonec stříbrovlasý, i když se mu do nějakého sáhodlouhého řečnění moc nechtělo. Pohledem zabloudil k chlapci, který už napjatě poslouchal.

"Naruto, nic z toho, co se stalo, nebyla Tvoje chyba, rozumíš? To já, zlobil jsem se na sebe a svou slabost. Vzrušil jsem se, když si byl nahý na mém klíně. Něco takového se mi nesmí stát, nevím, zda to chápeš nebo ne. Ale jsi ještě dítě, mně je šestadvacet. Chci, abys rozuměl, že tohle je z mé strany špatné." Ukončil svou řeč Kakashi a očekával chlapcovu reakci. Naruto si ho prohlížel se zájmem, jakoby studoval něco nového a nepoznaného.

"Takže, to že mě máte rád je špatné?" Očividně mu to stále nebylo jasné. Ale Kakashi nevěděl, jak by to lépe vysvětlil. Pokusil se tedy znovu.

"Mám Tě rád a ty máš rád mě. Máme k sobě blízko a vůbec to není špatně, naopak. Jsem šťastný, když Tě tu mám. Ale jsme přátelé, Naruto a mezi přáteli se něco podobného dít nesmí. Musíš cítit lásku a touhu, aby bylo v pořádku cítit vzrušení. To mezi přáteli nebývá. Zkrátka to ode mne nebylo správné. Tak to prostě je." A konec, mistr sám z toho nebyl moc moudrý, ale je dobře, že to blonďáčkovi vyložil. Avšak Naruto měl další oponující komentář.

"A proč se to nesmí stát. Sám jste mi vedl ruku po svém těle, chtěl jste, abych se Vás dotýkal, chtěl jste, abych měl zase ten pocit. Copak to nebylo špatné? A nakonec jste mě dovedl až k úplnému konci, neříkal jste, že je to "šťávička lásky?" Co když k Vám cítím lásku a Vy ke mně. Ne, tohle přeci nemůže být nic zlého. Řekněte sensei, že to není hřích, když Vás mám rád." Kakashimu se div nerozskočila hlava. Ne, ne, ne, tohle Naruto nemohl říkat, tohle nemohl cítit, to bylo nemožné. Mistr netušil, jak to má vysvětlit, v něčem měl chlapec pravdu, ale to, že chtěl, aby se ho klučík dotýkal, byl jen nástroj k tomu, aby následně vyřešili jeho problém. Tohle bude dlouhý večer, pomyslel si.

O půl druhé v noci konečně ukončili debatu. Respektive, Kakashi ji utnul, protože byla naprosto marná.

"Tobě to prostě nelze vysvětlit, odmítáš to chápat. Jsem už unavený, brzo vstávám, běž nahoru, ustelu si tady." Rozkázal rozmrzele a začal hledat deky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Demonia Aki Demonia | Web | 15. dubna 2013 v 21:51 | Reagovat

paradniii!!:-) ;-)  :-(

2 Tolpen Tolpen | Web | 8. září 2013 v 16:49 | Reagovat

tohle. Je. Naprosto. Geniální. Povídka.
Já se to bojím číst dál, protože je to zatím tak strašně dokonale napsaný (ty jsi ještě dítě a mě je šestadvacet), že se to může čímkoliv strašně pokazit.
Nato, že z Naruta znám jen základy a vůbec nemám prolezlé povídky na tohle téma, hodnotím tohle jako nejlepší povídku vůbec co je snadno přístupná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama