Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Únor 2012

Žal..

29. února 2012 v 14:33 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
stojím před oknem, kde kape jarní déšť
a myslím na okamžiky naše
společné...
stojím a cítím tě vedle sebe též,
neb srdce touží mít tě ještě
vedle sebe....
v okně si v mlžném oparu, jež slunce vytvořilo
představuji tebe, jak přicházíš
pak stojíš vedle mne...
Neděs se slunce našeho, hřeje a již se probudilo,
zahřeje nás svým žárem,
pak budeme jen pro sebe...

Stíny..

29. února 2012 v 14:29 | Kakshi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
Stíny,
stíny kráčí ve stopách mých,
staví se do cesty a drásají mi chodidla.
Nejen ty...

Mé tělo je drásáno nesčetnými noži...
Krouží,
krouží kolem a čekají,
čekají na chvíli kdy udeřit,
pak drásají i duši mou
a slaví...
To potencionální vítězství nade mnou...
Stíny,
stíny, ty temné bytosti,
jež ve tmě si hrají na schovávanou.
Bez citů a emocí,
hrají si se mnou na babu.

Zas jsem ji dostal...
Krouží,
krouží kolem a smějí se,
když snažím se prokletí něktého z nich,
ze stínů,
předat jinému dál...
Je to jen mé prokletí...

Okovy...

27. února 2012 v 16:00 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
Utápím se dál ve sladkém nevědomí
Nemaje strachu, postrádajíc bolest
Splétám okovy na rány, jež se nezahojí
Bez dechu, naděje ani proseb
Věřit v záchranu, tak marné to jest
Jak cit oceli a víra v lásku tvojí
A mé sny jsou krví zmáčené
Splétám okovy na rány, jež se nezahojí
Luna s temnotou se neúprosně střídá
Pláču, slzy stékají na hladinu vod
Bohaté časy mění prach a bída
Vzdávám se, přijímám chladný kov
Splétám okovy na rány, jež se nikdy nezahojí
Hledaje tvou tvář mezi těmi všemi
Nejsi tam, mám strach, že se bojíš
Že i ty podlehl jsi touze a beznaději
Postrádám tvé oči, mrazivé a silné
Dotek anděla, co ukoval mi řetězy
Okovy na mém těle už nejsou tak bázlivé
Studí a řežou, nemám vůli vítězit

Kvůli mě...

27. února 2012 v 15:57 | Kakashi-Sama |  Povídky ostatní...
Promiň Naruto…
Promiň, že jsem si to neuvědomil dřív. Jsi to jediné co mi na světě zbylo. Před tím… Zaslepovala mně touha. Touha pomstit křivdu. Ani nevíš jak jsem svého bratra měl rád, jak jsem ho obdivoval. Ale on mně přehlížel. Nebyl jsem pro něho ani tak dost dobrý, aby se obtěžoval mně zabít.
Ty jsi věděl jak mi je. Věděl jsi to a snažil si se mi pomoci. Ale já to neviděl. Pohlížel jsem na Tebe stejně jako můj bratr na mně. Byl jsem stejný jako on…
Tvůj úsměv mi lezl na nervy, ale hluboko v nitru mi rozsvítil každý koutek mého ledového srdce. Možná jsem jen záviděl, jak snadno se dokážeš vyrovnat se svou samotou. Všichni Tě nenáviděli, ale místo toho, aby se Tvá nenávist obrátila proti nim, snažil si se dál. Nakonec se Ti to povedlo. Máš přátele, máš kamarády… V Irukovi máš snad i kousek rodiny.
Co jsem mněl já? Haldu otravných fanynek a Tebe. Ano Tebe a bylo mi to jedno. Bral jsem Tě jako otravného člověka ve svém životě, ale teď vím, jako moc jsem se mýlil.
Itachi už je mrtví. Jeho jsem zabil už jen z důvodu, aby můj odchod nebyl až tolik zbytečný. Díky Tobě jsem zabil i Orochimara.
Teď se snažím dojít aspoň k bráně svého bývalého domova a naposledy vidět Tvůj úsměv. Chci umřít šťastný. Všechna bolest jako by neexistovala když na Tebe myslím. Měníš od základů lidské povahy, víš to?
Nedokážeš si představit, jak jsem ty roky trpěl. Ale Ty jsi trpěl víc… Kvůli mě ses vydával na nebezpečné mise. Kvůli mně Ti byla věnována rozsáhlá zranění. Kvůli mně si ležel týdny a týdny v nemocnici… Jen kvůli mně a mému hloupému, neuváženému rozhodnutí.
Konožská brána je už blízko, blizoučko. Pár kroků… Procházím bránou a strážci se na mně divně dívají. Nezastavují mně… Jen se dívají. Já jdu dál. Na nohou mně drží jen Tvůj obraz, jež se mi zračí v mysli. Vím kde budeš, ano vím to. Kde jinde bys byl… Lehounké zkřivení rtů připodobňující úsměv mi přeběhne po tváři.
Dojdu na tu malou louku, kde tak tvrdě trénuješ. Jsi tu každý den… Někdy i v noci, a proč? Kvůli mně… Opřu se o zeď, pozoruji Tě. Tvé pohyby, Tvé útoky… Tolik se zlepšili za ta léta. Chtěl si být lepší, abys mně mohl přivést zpátky. Už nechci ani jediné zranění na Tvém těle. Přicházím sám, abys měl konečně pokoj.
Ostrá bolest v hrudníku mi připomene blízký konec. Nechci abys mně viděl v tomto stavu… Doplazím se za roh a tam se sesunu na kolena. Krev z mých úst zbarvuje zem do ruda. Bohužel jde kolem pár ninjů a všimnou si mně. V tu chvíli nemám sílu ani klečet. Definitivně se zhroutím na zem. Přiběhnou ke mně, jejich tváře mi připadají povědomé…
"Naruto…" Ani nevím proč jsem Tvoje jméno vyslovil. Ale když lidé umírají, myslí na to, co milují ne? Říkají mi nějaké věci, ale já je nechci poslouchat. A pak jeden z nich přivede Tebe.
"Sasuke? Proboha Sasuke, co se ti stalo?!!" Bolí mně slzy, které se Ti objevili na tváři, vytékající z Tvých krásných očí. Přiklekneš ke mně a zvedneš si mně do klína. Skláníš se nade mnou.
"Sasuke neumírej prosím!!!" Řveš, tiskneš si Svou hlavu k mému hrudníku. Nezasloužíš si být zašpiněn mojí krví…
"Miluji Tě Naruto. Jak hloupý jsem byl… Odpusť…"
Můžu stokrát prosit o odpuštění a stejně se mi ho doopravdy nedostane. Protože tohle je neodpustitelné…
"Není co odpouštět. Já ti už dávno prominul… Hned po tvém odchodu. Taky Tě miluji…" Tolik mně Tvoje slova překvapila. Jak by někdo mohl milovat takovou zrůdu, jako jsem já? A navíc někdo jako Ty? Někdo, kdo je čistší než samotní andělé…
"Usměj se… prosím" Donutil jsi se k hořkému úsměvu. Usmál jsem se s Tebou. Byly mi ukradení lidé okolo nás, neexistovaly. Byl jen jsi jen Ty a Tvůj úsměv. Celou dobu jsem Ti hleděl do modrých očí. Tolik bolesti, tolik lítosti, tolik smutku a ještě něco. Něco co jsem zatím nedokázal identifikovat. Ale došlo mi to hned po tom, co jsi se ke mně sklonil a přitiskl Své rty na mé. Byly sladké a chutnaly po touze mně zachránit. Když jsi se z absence kyslíku odtáhl, znovu jsem se usmál.
"Sbohem Naruto… Pamatuj si, že mi smrt nezabrání na Tebe myslet, kudy budu chodit..."
"To já dělal do teď... Nechci abys odešel, prosím ne!…"
Pevně jsi mně objal, jakobys mně už nikdy nechtěl pustit. Tvá lehká vůně a Tvé objetí zase zaplašily všechnu bolest. Na chvíli jsem měl pocit, že v klidu vstanu a že mi nic není. Ale oči se mi pomalu zavíraly. Záplava zlatých vlasů mně provázela i po zavření těch očí.
Už mi nevadilo že umírám. Splnil se mi můj sen, umírám šťastný…

Nesplňené...

26. února 2012 v 15:06 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
Ty víš jak moc tě miluji....Víš že jsi pro mě to nejdůležitější...nejdražžší...
Že jsi pro mě světem..myslí..i snem....Světlem...štěstím...výhrou...sluncem....
Naučil jsi mě jak milovat...Naučil jsi mě radovat se...smát se...
Dokázal jsi mě nevědomky přesvědčit...ať žiji dál...
Dokážeš mi vykouzlit úsměv na tváři...to nejhezčí co člověk má...a co může dát...
Život bez tebe si nedokážu teď představit....Bylo by to jako před tím? Před tím než jsem tě poznal?
Však ale tyhle pochybné otázky jsou zbytečné....Jsi tu...Jsi se mnou...
Doufám že neodejdeš....
Ty vždy...Ať už se stane cokoliv....budeš navždy v mém srdci....A i když mi nejsi nablízku fyzicky...I tak cítím tvůj dech...Slyším tvá slova...Cítím tvé ruce...
Já vím,že ty mě nezradíš.....
Když jsi přišel....Byl to jako zázrak...Jako netušené přání které se splní,když to nejmíň čekáme...Jako světlo na konci tunelu....
Když jsi přišel...Cítil jsem se konečně šťastný...konečně....
Zaplnil jsi tu díru v mém srdci....
Jsi to nejdůležitější....nejkrásnější....nejlepší...
Protože tě nade vše miluji a vždy budu....nikdy se to nezmění....
Jsi můj plyšáček..:**

Děkuji Ti

26. února 2012 v 14:42 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
Můj život....dříve....Byl plný trápení..nepochopení...bolesti a smutku...
I donedávna tak bylo....
Celé dny a hodiny jsem sedíval s tmavém koutě svého pokoje a nechal se unášet fantazií...
I donedávna to tak bylo....
Byl jsem uvězněn ve své mysli...Nesnášel jsem realitu....Nechodil jsem mezi lidi,jen seděl doma v tom tmavém koutě...
Říkal jsem si...že nic mě nepřinutí k úsměvu..že mě nic při životě nedrží...
I donedávna to tak bylo...
Pak se ale něco změnilo....Nastal zlomový bod v mém životě...Ten bod byl On...Díky němu se můžu těšit na zítřek,díky němu se usmívám...Díky němu mohu dál žit...
Ty víš,že je to o tobě :)
Za to všechno bych ti chtěl poděkovat :)
Děkuju..Za to,že jsi :)

Dárek

16. února 2012 v 12:33 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
"Mám pro tebe překvapení, Sasu," pousměje se Kabuto.
Sasuke otevře oči a vzhlédne, spíš ze vzteku, že jej někdo vyrušil z meditace, než ze zvědavosti - jaké proboha překvapení, ten pedofilní slizák chcípnul…? Kéž by, nemusel by ho zabíjet Sasuke, že…
"Vypadni, " sykne Sasuke. Tse, sykne, jak příznačné, není-liž pravda…?
"Ale ale…" zavrtí hlavou Kabuto pobaveně a opře se o rám dveří. "Nějaký nervózní, ne? Sasuke-kun," protáhne úlisně a mírně výsměšně. "A to pro tebe mám tak krásný dárek…"
Sasuke vzhlédne s tak nebezpečným výrazem na tváři, že Kabuto zmlkne a aby své zastrašení zamaskoval, posune si na nose brýle a přejde k věci: "Orochimaru ho přivedl pro své potřeby, ale než ty testy vykonám, můžeš si ho půjčit."
Sasuke nepatrně pozdvihne obočí, ačkoli si to přiznal nerad, Kabuto v něm vzbudil pocit zvědavosti, který zažil naposledy… ještě v týmu sedm…? To už je pěkně dávno… Přesto na sobě nenechá nic znát a pokusí zatvářit ještě vražedněji - copak Kabuto nevidí, že Sasukeho ruší při meditaci a koncentraci chakry?!
"Ho?" zopakuje, doufá, že jeho hlas zní tak povýšeně a s nezájmem nedbale, že Kabuto nepostřehne, jaký plamen zvědavosti v něm tímto prohlášením vzbudil.
"Ano, kluka z tvé bývalé vesnice… pamatuješ si na Konohu, Sasuke?" optá se výsměšně Kabuto.
Sasuke pohlédne hluboko do jeho očí, Kabuta náhle sváže strach tak neúprosný, že Sasuke svým sharinganem vidí, jak se jeho zornice zužují a na čele vyrazily kapky studeného potu, Sasuke zesílel a taky zatraceně zděsivěl, ale pohledem neuhne.
"Ne." Zdůrazní hlubokým, autoritativním hlasem Sasuke (musí být těžké být autoritativní, když se člověk jmenuje SasUke…). "Nevzpomínám."
Kabuto se pousměje, je na dobré cestě, chce-li zabít Itachiho: "Dovedu ti ho."
"Na co?" pronese lhostejně.
"Ale Sasuke, jsi tady už tak dlouho sám, jistě si rád povyrazíš, ne? Bude se ti líbit, je tak rozkošný…" zasměje se oplzle brýlatý medik a odejde.
"Úchyle buzerantský," otituluje jej Sasuke pro sebe a vrátí se ke své meditaci. Zavře zhluboka se nadechne, znovu aktivuje sharingan a zavře oči, ale ani ne za deset minut jej ten otravný úchyl zase vyruší.
"Užij si to, Sasuke-kun."
Tse, to víš že jo, já tak mám na práci tebe a ty tvoje úchylárny, dej mi pokoj a zašukej si s ním sám, mě ta tvoje hry totálně nezajímají, pomyslí si Sasuke a ani neodpoví, natož aby otevřel oči. Vymaže své myšlenky na kohokoli a cokoli jiného a plně se položí do meditace: má tady zesílet, ne se s někým zahazovat.
"Ehm," ozve se do ticha to něco, co s sebou pravděpodobně Kabuto přivedl.
Sasuke vypění - pořád ho tu bude někdo nasírat?! Otevře oči a chce toho otravu zpražit minimálně vražedným pohledem, sotva však vzhlédne, vražedné chutě jej přejdou, dokonce deaktivuje svůj sharingan - před ním sedí na zemi černovlasý chlapec snad stejně starý jako Sasuke, možná trochu mladší, upírá k němu důvěřivé, něžně dětské oči, růžovoučké rty mírně pootevřené a mezi bílými zoubky jemně skousává jazýček, vlásky stejně tmavé, jako ty Sasukeho spadají na krk, hlavu mírně nakloněnou na stranu a se zájmem a očividně beze strachu na Sasukeho soustředěně hledí.
Sasuke zaraženě/překvapeně/nechápavě zamrká, je toto stvoření vůbec skutečné? Bledá pokožka, tak podobná odstínu té Sasukeho, na chlapcově tváři zrudne, když chlapec vidí, jak si jej Sasuke několik vteřin beze slova prohlíží.
"Hn," zamrká chlapec roztřeseně. "jsem tu jen pro vás, Sasuke-sama."
Sasukeho zornice se rozšíří nečekaným oslovením - ten chlapec moc dobře ví, z jakého důvodu tady je! Jistě, Sasuke zapochybuje, že je tady chlapec jen pro něj, Orochimaru i Kabuto s ním jistě již několik nocí strávili, tím si je Sasuke jistý, Orochimaru by něco takového, jako je ten chlapec, nenechal bez povšimnutí. Sasuke mírně zatřese hlavou, přece se nenechá ovládnout tak mrzkým citem, jako je touha?! … A vlastně… uzná nakonec. Zabít bratra je taky touha. Takže teď si tu touhu prakticky nacvičí, aby byl připraven. Jo, hlavně si umět všechno dobře zdůvodnit, Sasuke, na to jsi byl vždycky machr, už tehdy v Údolí konce…
Sasuke vstane a poněkud rychlým gestem vytasí katanu a přesekne provaz, jímž má chlapec svázané ruce, chlapec pak zděšeně vypískne a polekaně se ze sedu svalí na záda. Sasuke uzná, že ho nejspíš vyděsil a ačkoli by mu to mělo být jedno, nad tou hromádkou vyděšeně zvědavé, rozkošné touhy zalituje použití obvyklého chladného výsměchu a zcela naopak se k chlapci skloní a něžně zašeptá: "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,"
Chlapec se uklidní a znova k Sasukemu zvedne ten dětsky zvědavý pohled - co bude následovat teď…? Je mu jasné, že dříve či později se do té odporné laboratoře za tím slizkým brýlatým klukem vrátí a ten na něm bude dělat ty pokusy, které zabily jeho přátele, ví, že nemá šanci se odtud dostat.
"Jak se jmenuješ?" zašeptá Sasuke něžněji, než chtěl - sakra, proč při pohledu na toho chlapce tak měkne?!
"Sai, Sasuke-sama," odpoví chlapec vzorně.
Sasuke nakloní hlavu na stranu - co s ním udělá? "Máš hlad?"
Sai se zachvěje, jak dlouho už neviděl jídlo? Dva, tři dny? Nebo víc? Nemá tušení, jak dlouho je tady v těchto sklepeních a podzemních labyrintech držen. Sasuke si všimne, že Sai má na sobě jen jakousi potrhanou kutnu a logicky tedy mu musí být zima - ale proč má takové tendence se zajímat, jak chlapci je a proč touží se o něj postarat? Odpověď nezná a zatím jej ani tak netrápí, vezme chlapce do náručí a přenese k posteli, jednoduché, ale zato s teplou přikrývkou, do které chlapce zachumlá a přenechá mu svou večeři, Sai potřebuje to jídlo více než Sasuke.
"Ale-" chce něco říci ten chlapec, leč Sasuke jej zarazí.
"Jez."
Za normálních okolností by odmítl, přeci jen je to od Saie neslušné, zabrat Sasukemu-sama postel a ještě mu sníst večeři, ale nyní je na pokraji svých sil a hlad nedovoluje hrát si na hrdinu, takže se do nabízeného jídla pustí naopak dost rychle, aby si to Sasuke nerozmyslel a za chvíli má talíř prázdný.
Sasuke mezitím chlapce pozorně studuje, vidí na něm známky obrovské únavy, kruhy pod očima, podvyživenost, jistě si od těch dvou úchylů vytrpěl dost. Možná by ho měl nechat se vyspat, nebo aspoň nechat ho odpočinout.
"Odpočiň si," zamumlá Sasuke, zvedne se z postele, posadí se na vyvýšené místo u krbu zády k němu a opět se ponoří do meditace,tedy aspoň se o to snaží, neustále se však myšlenkami upírá k tomu chlapci, který stále sedí na posteli, strach a pocit nevhodnosti mu nedovolí se pohnout nebo promluvit.
Sasuke zavrtí hlavou, proč jej ten chlapec tak rozrušuje…? Proč se k němu neustále v mysli vrací? Zná jej sice jen několik minut, ale ten jeho rozkošně dětsky zvídavý kukuč mu uvízl v paměti. Jakkoli se snaží soustředit na meditaci a soustředění chakry, nedaří se mu to. No tak, Sasuke, vzchop se! Zhluboka dýchej… mysli na nehybnou vodní hladinu… na nekonečno vesmíru… jen čerň, nepostupitelná tma… jako jeho oči…
-A dost! Sasuke otevře oči, vstane, svlékne své kimono a přiblíží se klidně k posteli, sedne si na ni a zadívá se mírně vystrašenému chlapci do obličeje: no co, prostě se s ním vyspí, třeba ho to pak přejde. Jo, to je dobrý plán, jednoduchý a snadno zapamatovatelný.
Sai k němu upře ten svůj pohled, který se Sasukemu dokázal do mysli vypálit během několika minut, Sasuke v duchu zaúpí a kousne se do rtu. Ano, chce se s ním vyspat, ale nechce ho znásilnit… ani mu ublížit, takže se hodlá držet zpátky. Natáhne k němu dlaň a Sai mírně ucukne, ale když pochopí, že jej Sasuke nechce uhodit, ztuhne a nechá se pohladit po tváři, Sasuke v duchu zaúpí - copak on neví o tom, jak je rozkošný, nebo to dělá schválně…?! Kdoví a Sasuke se jej na to ptát nechce. Místo dalších řečí se k němu skloní, dlaní si podrží jeho tvář nadzvednutou a zlehka, připraven se stáhnout, jej políbí na světlé rty. Sai nevypadá, že by se chtěl bránit. Sasuke polibek zopakuje a Sai se zavřenýma očima zavrní, na tak něžné jednání není už týdny zvyklý. Orochimaru i Kabuto si jej tvrdě brali a nebrali na Saie ohledy, zato Sasuke - sama je…
"Lehni si," vyzve Saie, kterého ani nenapadne mu odporovat.
Sasuke jej vyprostí z toho mundůru, co má Sai na sobě, neustále jej něžně líbá, na rty, po chvíli zkušeně zapojí i jazyk, Sai se ani tentokrát nebrání a Sasuke se až zarazí, s jakou samozřejmostí se mu chlapec oddává. Sasuke prolíbá Saiovu tvář, přes bradu, čelist až k uchu, chvíli si pohrává s jeho ouškem, špičkou jazyka olizuje jeho lasturu, zuby dráždí jeho lalůček, načež se přesune zpátky k jeho rtům, mazlí se s nimi a laská je, hladí Saie po zádech a bocích a cítí, jak se vzrušení v jeho těle hromadí. A Sai je na tom dost podobně, Sasuke cítí jeho zrychlený dech, když jej líbá na krku a přes klíční kost se přesouvá k hrudníku, olízne jednu bradavku, rukou podráždí druhou, Sai zakňučí a Sasuke ten zvuk shledá jako zatraceně vzrušující a věnuje se jeho bradavkám tak dlouho, dokud se toho zvuku dostatečně nenabaží, až poté postoupí níže, hladí celé Saiovo bledé tělo, rty a jazykem hýčká horkou pokožku a posouvá se stále níž, k pupíku, který jazykem obkrouží, lehce skousne kůži těsně pod ním a pokračuje ve svém průzkumu dál, kolem tmavých chloupků až k jeho plně ztopořené erekci, kterou nejdříve celou olízne, od kořene až po žalud a pak si ji zasune co nejhlouběji do krku, aby ji mohl začít sát a pohybovat hlavou v pomalém, dráždivém a velice proměnlivém tempu, chce Saie vydráždit natolik, aby si celý sex užil stejně, jako si jej hodlal užít Sasuke. Sai zasténá a propne se vstříc Sasukeho rtům, Sasuke se pousměje a jazykem poškádlí uzdičku na jeho penisu, Sai se málem zalkne, jak rozkošnicky zasténá. Sasuke toho využije, vypustí penis ze svých úst s charakteristickým 'plop', olízne jeho kořen a přesune se jazykem na varlata, která chvíli olizuje, načež je vsaje do úst, něžně, aby mu nezpůsobil ani tu nejmenší bolest, si s nimi pohrává, dlaněmi mapuje jeho bílá, útlá stehna, načež jimi zajede pod Saiův zadeček a trochu si ho nadzvedne, aby mohl přejet jazykem po mostku, který dělí jeho varlata od otvůrku, na nějž se Sasuke tolik těší a který si nyní pořádně vychutná. Doslova, napadne jej, když jazykem olízne i toto choulostivé místečko a Sai spokojeně zavrní, očividně a ušislyšně se mu nepříčí představa toho, co chce Sasuke udělat. A ten je jenom rád, protože si není jistý, jestli by byl schopný teď přestat, kdyby si to Sai přál. Sasuke přestane přemítat nad tím, coby kdyby a raději se věnuje Saiovi, který zrychleně dýchá a nyní, když se Sasuke přestal věnovat jeho penisu, se ukájí sám a očividně mu vůbec nevadí Sasukeho ohromený a zatraceně vzrušený pohled. Pokud byl do nynějška Saiem jen fascinován, nyní pro to nemá výraz. |Jeho slastně se přivírající, temné oči, zastřené mlhou slasti, černé krátké vlasy, lepícím potem na čelo, červené, od Sasukeho líbání a Saiova skousávání prokrvené rty, bledý, štíhlý krk, odhalující stejně bledou šíji, jak pokaždé, když zasténá, zvrátí hlavu dozadu, vypracované bříško, na němž vystupují a zase klesají vypracované svaly, jeho hebká stehna, roztažená jak nejvíc je to možné, aby se Sasuke jazykem dostal i tam, kam by za normálních okolností neměl, či nemohl. Sai opět zasténá a Sasuke, vida, v jakém slastiplném opojení se Sai nachází, si nasliní prst a jemně jím do Saie pronikne. Sai se trošku zamračí, ale žádný nesouhlasně znějící zvuk nevydá, Sasuke tedy usoudí, že může zajít dál a prstem v něm pohne - Sai zasténá a tempo pravé ruky na svém údu ještě zrychlí, Sasuke do něj zasune ještě jeden prst a Sai frustrovaně zasténá: "Chci… víc, … Sa-Sas- Sasu…-ke-sa…-ma…S-S-Sa…Sasuke-sa…ma…"
Sasuke se samolibě ušklíbne, vytáhne z něj prsty a otočí si povolného Saie na bříško, Sai se ochotně zvedne na všechny čtyři, přičemž se opře o postel lokty, takže nyní svůj útlý zadeček vyzývavě vystavuje na odiv příšerně nadrženému Sasukemu, jehož pulsující penis přímo brní touhou. Sai souhlasně zasténá, když ucítí na svém otvůrku tlak a Sasuke se s úlevným heknutím noří stále hlouběji do chlapcova těla, sai po chvíli Sasukeho nečinnosti, kterou Saiovi nechává si na něj ve svém těle přivyknout, Sai nespokojeně zamručí a sám se začne zlehka vrtět, Sasuke usoudí, že už si přivykl a začne se pomalu a něžně pohybovat, nechce přeci tomu chlapci ublížit, ale Sai je očividně jiného názoru, chytí zezadu Sasukeho za boky a naznačí, že by rád rychlejší tempo. A Sasuke se rád podvolí. Sai polohlasně zasténá, když cítí Sasukeho postupně se zrychlující přirážení stále hlouběji ve svém těle, cítí, že nebude trvat dlouho a sám vyvrcholí do své dlaně, Sasukeho to asi napadlo, protože protáhl ruku mezi jejich těly a svou dlaní nahradí v místě práce tu Saiovu, který vydá zase to zakňučení, co Sasuke shledal jako velmi rajcovní již před několika minutami. Sai se víceméně zhroutí na matraci postele a nechá Sasukeho, ať si s jeho tělem dělá, co se mu zlíbí, Sasuke pochopí, že je Sai už na samotné hranici, ještě trochu zrychlí, zasténá v jakési úlevě a už cítí, jak se z jeho podbřišku řine skrz jeho penis životadárná tekutina, která je však v toto těle zbytečná , jen vzdáleně vnímá, že okamžik po něm dochází k vrcholu i Sai a jak se zmoženě, vyčerpaně a unaveně svalí na bříško na matraci. Sasuke se spokojeně svalí vedle Saie a otře si ruku od milencova spermatu do prostěradla. Stejně je tu dnes naposled.
*^.^*
"Proč tady vlastně jsi, Sai?"
"Konoha byla vyvražděna, Sasuke-sama. Několik z nás bylo přivedeno sem, na pokusy." odpoví Sai lítostivě a Sasuke strne: vyvraždili celou Konohu? Celou?
"A Naruto…?" hlesne po chvíli.
"Vy- vy jste ho znal, Sasuke-sama?" podiví se Sai.
"Ano," kývne. "Byl to…" zaváhá na chvíli. "můj týmový kolega."
"Zemřel hrdinně v boji, byl to nejlepší Hokage, kterého kdy Listová měla." ukápne Saiovi slza.
"Ho…hokage…?" nechápe Sasuke. On to nakonec dokázal? Proměnil svůj sen ve skutečnost? Bránil svou vesnici v hokageho hávu?
Sasuke se ušklíbne, přesně proto nechtěl zůstat ve vesnici, protože věděl, že Akatsuki jednou přijdou a vezmou si co chtějí, za jakoukoli cenu. To je důvod, proč je Sasuke tady, u Orochimara, aby rozbil tu Akatsuki - skvadru a pomstil svůj klan.
"Ano, Sasuke - sama. Do zajetí se mnou zde přišli ještě Kakashi-senpai a Sakura-chan…"
Sasuke zpozorní: "Co se s nimi stalo…?"
"Kabuto je z-zabil, Sasuke-sama."
Sasukeho nitro protne podivné mrazivé prázdno. … Mrtví…? …Orochimaru je vážně nechal… zabít…? "Co se chystá udělat s tebou?"
"Nevím, Sasuke-sama…" zavrtí hlavou.
Sasuke se zamračí. Kdyby Kabutovi na něm záleželo, jistě by ho Sasukemu jen tak nedal… v tomhle bude nějaký háček… Kabuto něco dělá nebo aspoň chystá a Orochimaru o tom pravděpodobně zatím neví. Možná nějaký pokus Orochimarovi pro radost…? Ti dva jsou stejní a spolu jedna ruka… zas na druhou stranu, Kabuto je dost velký patolízal na to, aby se pokusil Orochimara zradit… Kabuto bude za tohohle chlapce něco chtít, to je jasné, uvažuje Sasuke, a musí to být výhodné víc pro Kabuta, než pro Sasukeho. Proto mu věnovat tohohle chlapce, spočine Sasuke pohledem na Saiovi. Kdoví, co má ta vlezdoprdelka za lubem, ale pokud to bude cokoli proti Orochimarovi, ale Sasuke j přesvědčen, že udělá cokoli, aby Orochimara zabil a tohoto chlapce ochránil. Nemá tušení proč, ale -
"Sasuke-kun?" ozve se ode dveří slizce.
Sasuke trhne hlavou tím směrem - nenávidí toho chlapa, nikdy jeho přítomnost nedokáže vycítit.
"Co je, Orochimaru?" štěkne neuctivě.
"Užij si svou dárek… potom přijď za mnou… vyrovnáme náš dluh. Už jsi dost silný." a zase zmizí.
Sasuke sklopí hlavu a chvíli v tichosti přemýšlí, sai vyděšeně hledí na místo, kde ještě před chvílí stál o futra dveří opřený ten, díky němuž zemřeli jeho přátelé.
Sasuke jeho pohled zaznamená, uvolní napnuté obličejové svaly a mírně na Saie pohlédne: "Neboj se, Saii," osloví chlapce. "už ti neublíží,… o to se osobně postarám."
Vstane, upevní si katanu u pasu, předem si zkoncentruje chakru, aktivuje sharingan a chladně Saiovi přikáže: "Zůstaň tady a za žádnou cenu neopouštěj tento pokoj."
Ať už Kabuto nebo Orochimaru chystá cokoli, jistě to oba plánují tak, aby to Sasuke buďto nepřežil vůbec, nebo aby skončil jako schránka pro Orochimarovu duši, jiná možnost není, přemýšlí Sasuke, když opouští svůj pokoj a kráčí chodbou neomylně do Kabutovy laboratoře.
"Sasuke-kun," vydechne Kabuto překvapeně. "Co ty tady…? Už jsi skončil se svým dárkem…?"
"Co ode mě chceš," oznámí Sasuke jako fakt, že na Kabutovu lest přišel.
Kabuto se záhadně usměje: "Jsi až moc chytrý, Sasuke."
"O co ti jde." opakuje neústupně Uchiha, aby Kabutovi znemožnil odbočit od tématu a zamluvit to.
"Orochimaru je dobrý," začne Kabuto velice ze široka. "ale je tady spousta lepších."
"Například ty…?" pozvedne obočí.
"Například ty," zopakuje Kabuto s jiným intonačním přídechem a zle se zasměje. "Už mě nebaví řídit se Orochimarovými rozkazy, Sasuke-sama. Jsou i lepší vůdci než je on…"
"Takže by sis ho přál vidět mrtvého, ale ty na to nestačíš, proto mě potřebuješ." usoudí Sasuke.
"Jste tak chytrý, Sasuke-sama…" zopakuje Kabuto, nyní upřímněji než prve.
"Mám ho jít zabít?" optá se Kabuta.
"Ano… Oběma nám už dal všechno, co jsme od něj potřebovali, nyní už je nám oběma k ničemu." přikývne Kabuto pragmaticky.
"Mně dal sílu," pronese Uchiha rozvážně. "co dal tobě?"
"Přístřeší, když mě vyhnali z mé vesnice, důvod žít, když jsem přišel o všechno a nedocenitelné zkušenosti a znalosti nových jutsu." blýskne sebevědomým, avšak zlým úsměškem Kabuto. "Víc už od něj nechci."
"Kdo vyvraždil vesnici? Akatsuki, nebo Orochimaru?" zeptá se Sasuke.
"Orochimaru." podívá se mu Kabuto do očí. "Někteří z Akatsuki vesnici naopak dokonce bránili." dodá o něco tišeji.
"Itachi."
"Co s ním?" hraje si Kabuto na hloupého, dobře ví, na co se Sasuke ptá.
"Co víš o Itachim."
"Všechno. I o Madarovi. Všechno vím, i to, proč vyvraždil váš klan, Sasuke-sama." prohlásí záhadně Kabuto.
"Jak to víš…?" zúží Sasuke zornice, začíná výt naštvaný.
"Sa-so-ri-senpai mi všechno prozradil, ještě když jsem pro něj pracovat, Sasuke-sama. Zeptejte se vašeho bratra, proč to udělal, uvidíte sám, jestli změníte názor, nebo ne." pokrčí rameny Kabuto.
"Jdu ho zabít." oznámí Sasuke chladně a opustí místnost. Ten malý, šedovlasý, čtyřoký zmetek ví víc, než Sasuke! O Sasukeho vlastním klanu! Kde zatraceně nastala chyba…?! … Nejspíš v Matrixu, jo.
*^.^*
"Mizíme," otevře dveře do místnosti, v níž se nachází ten, jehož před pár hodinami opustil.
"Sas-" nechápe Sai.
"Nemáme moc času, za chvíli se to na nás zřítí. Pojď sem," pokyne chlapci, ten neváhá a v mžiku jej chytí za ruku.
"Musím najít bratra."
"Snad zabít, ne?" ozve se za ním stojící Kabuto.
"Proč bych to dělal…?" otočí se na něj Sasuke. "Teď, když znám pravdu… i o lidech ve vesnici…"
"Kteří nezemřeli," dodá Kabuto s úsměvem a vydají se poměrně rychlým krokem k východu.
"Nechápu, jak se ti to povedlo." zasměje se Sasuke a starostlivě dosud nahého Saie oblékne do čistého kimona, které mu podává Kabuto.
"Co? Přimět Orochimara, aby si myslel, že jsem Kakashiho a Sakuru zabil a místo toho je nechal utéct? Nebo to, jak jsem Saiovi namluvil, že Orochimaru vyvraždil celou Listovou…? Bóže, Sasuke, jsi tak naivní, že jsi tomu uvěřil…" zavrtí hlavou Kabuto.
Sasuke se ušklíbne. "Jo, ale zahrál jsi to fakt dobře,"
"Přece sis nemyslel, že by Orochimaru dokázal porazit Naruta, že ne… Toho Naruta, který s Orochimarem vyběhnul už před rokem…" směje se Kabuto.
"No, on je mistr v překvapování lidí…" kalkuluje Sasuke. "ale je pravda, že někým tak slizkým by se rozhodně zabít nenechal."
"Tak… co se děje…?" nechápe Sai.
"No, Kabuto je zatracený lhář, takže se vracíme do Listové… už jsem Naruta a všechny dlouho neviděl. A když budu mít štěstí, najdu Itachiho, tuším, kde bych mohl být."
"Doufám, že bude mít Naruto pochopení pro nukeniny, kteří se vrátili."
Sai nechápavě zamrká a Kabuto a Sasuke se rozesmějí: "Nesmíš hned věřit všem špatným zprávám, které ti tvůj věznitel předhodí."

Protože jsi...

16. února 2012 v 8:00 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Tahle povídka....je zvláštní....takovou jsem napsal poprvý....v podstatě jde o znásilnění....:D no...užijte si to :D

,,J-já…" dostal ze sebe nechápavým tónem.,,Já tohle nemůžu." Zakroutil zběsile hlavou. Černovlasého chlapce, jenž ho držel v objetí, od sebe bez dalšího váhání odstrčil.,,Proč zrovna já?" šeptl, když ho stále zkoumal svým nechápavým pohledem.
,,Protože jsi." Odpověděl jednoduchou odpovědí na ještě jednodušší otázku.
,,Ale ty to nechápeš…já…" odmlčel se.,,Já tě nemám rád!" zvýšil hlas. Odstoupil od něj pár kroků. Ve tváři mu hrál omluvný výraz.,,Je mi to líto…" šeptl neslyšně ještě dříve, než se otočil a nechal tam stát Sasukeho samotného.

Za týden se zjistilo, že se Naruto nevrátil z mise, jenž mu byla přidělena.
,,Jak to myslíte, že se nevrátil?!" ozývalo se hlasitým tónem z kanceláře Hokage.
Blondýna sedící za stolem si jenom hluboce povzdechla.,,Přece ho znáš…určitě jenom špatně zabočil a zabloudil, to se stává…" vysvětlila.,,Hlavně jemu…" dodala ještě. Snažila se Sasukeho uklidnit, sama však z toho všeho neměla dobrý pocit.
,,A to ho nehodláte ani hledat?! To tady budeme jenom sedět a čekat dokud se někdo neozve se zprávou, že se našel mrtvý?!" vyjekl nechápavě.
,,Už ho hledá ANBU jednotka…co víc bys chtěl?!"
,,Půjdu taky!" křikl pevným hlasem a odebral se k odchodu, při čemž praštil dveřmi natolik, až se mu málem podařilo je rozbít.
Rozběhl se pryč z vesnice a šel po Narutových stopách.,,Tady to končí…" řekl si spíše sám pro sebe.,,Ani nestihl dojít na určené místo…" povzdechl si, když nedaleko jeho stop našel svitek, jenž měl doručit do vedlejší vesnice.

Modré oči se otevřely. Jediné co však zahlédly, byla tma.
,,C-co se stalo?" odvážil se po chvíli promluvit. Na očích cítil tlak. Měl je zavázané, ale proč? Když se snažil pohnout, zjistil, že je připoutaný k trubkám, o které se také částečně opíral. Jediné co šlo v místnosti slyšel byly nepravidelné kapky vody, jenž dopadaly na zem, z jedné děravé trubky, kde se roztříštěly na menší a menší kapičky.
,,Pusťte mně vén!" začal křičet o pomoc, zároveň se odtamtud snažil jakkoliv dostat pryč.
,,Klídek." Ozvalo se z jedné strany místnosti. Ovšem byla tam ozvěna, nemohl rozpoznat, z jakého směru na něj daná osoba promluvila. Ale jen co rozpoznal ten hlas. Jen co zjistil, komu patří, zamrazilo ho.
,,C-co po mě chceš?" šeptl celkem vystrašeně.
,,Ale…no ták, uklidni se." Poradil mu, když k němu přešel.,,Stále tě pozoruju…stále a pořád…" přejel rty po jeho jemné třesoucí se tváři.
Naruto se rozklepal ještě více. Strachy i znechucením.
,,Nesahej na mě ty jeden úchyle!" začal s sebou házet na všecky strany, jenom aby se toho odporného slizkého hada zbavil.
,,Klid…ještě jsem ani nezačal." Ušklíbl se a začal dlaněmi zkoumat jeho odhalenou hruď.
,,N-ne!" vyjekl, ale Orochimarové rty ho umlčely.
,,Máš pravdu…tady je to nepohodlné." Začal ho odpoutávat.,,Myslím, že to bude lepší v posteli…co ty na to?" ušklíbl se, když si ho přehodil přes rameno a bez obtíží s ním šel do jedné z místností. I přes to že se bránil, kopal, křičel, vyhrožoval, se karty v jeho prospěch neobrátily.

,,Uklidni se." Řekl jeho směrem, když s ním třískl do peřin.
,,Ne! Prosím!" řval jako pominutý, když cítil, jak ho připoutává k posteli. Zmohl se jedině na brek, cítil, že se mu těžko ubrání.,,Prosím…ne…" vzlykl, když cítil, jak mu pomalu stáhl kalhoty a na jediný pokus do něj vnikl. Postupně začal přirážet víc a víc, nehledě na Narutové nářeky. Užíval si je.
Když vyvrcholil, vyklouzl z něj a pohladil po vlasech.,,Tohle bychom si měli zopakovat častěji." Šeptl mu horce do ucha. Poté ho tam nechal samotného, dokonce i spoutaného. To Naruto ovšem ani ve snu netušil, že se něco takového bude mnohem častěji opakovat.

Celý měsíc byl pryč. Celý měsíc ho všichni hledali, ale nemohli ho najít. Neměli jedinou stopu. Mezi hledači byl i samotný Sasuke, který se jen tak nehodlal vzdát.,,Kde sakra jsi?" sevřelo se mu srdce. Nechtěl věřit, že je mrtvý, to je teoreticky nemožné.
Muselo se mu něco stát, cítím to… šeptl si ve svém podvědomí, když se opět vracel do Konohy s prázdnou.
,,Máme zprávy, že stále žije." Šeptla smutně Tsunade.
Sasuke se zarazil, když od Hokage nic víc nevylezlo, praštil rozzuřeně dlaněmi o stůl. ,,Co se děje?! Kde je?!" začal křičet na celou kancelář.
,,Tohle nám poslal Orochimaru." Podala Sasukemu Narutovu mikinu.
,,Jestli mu něco udělal, tak přísahám, že se nedožije dalšího dne!" zavrčel a blonďákovou mikinu si vzal se slibem, že ho najde za každou cenu.

,,Prosím…pomozte mi někdo…" vzlykl, když zase ucítil jak si Orochimaru přivlastnil jeho tělo a dělá si s ním co chce.
,,Pšt…" šeptl do jeho kůže, když tak rty procházel jeho vyklepaným tělem.,,Jsi moje hračka Naruto….jediná hračka, jenž není na jediné použití." Aniž by ho dříve varoval, vnikl do něj dvěma prsty, kterýma se v něm ihned začal pohybovat. Když už ho to přestalo bavit, vzal si ho zase svým způsobem, který se Narutovi nikdy nelíbil. Vlastně se mu nelíbilo nic, co mu Orochimaru kdy udělal.

Uběhlo půl roku. Sasuke hledal Orochimara všude kde se dalo. Hlavně hledal Naruta. Nedovolí mu, aby ho vlastnil.
,,Vydrž, jdu si pro tebe." Šeptl, když skočil na další z větví. Netušil kde se orochimaru skrývá, ale slíbil si jediné, Naruta mu rozhodně nemá v plánu nenechávat.,,Prosím, ať je v pořádku." Šeptl s obavami v hlase.

Byl to už celý týden od chvíle kdy si ho Orochimaru naposledy vzal. Teď mu alespoň nepřidělával moc trauma, ale i přes to. Jeho slizké dlaně nedokáže Naruto nadále snášet. Pokaždé se pod jeho dotekem roztřese, jeho tělo je na Orochimara doslova háklivé. Nesnese jediný dotek jeho slizkých dlaní.
,,Prosím…pusťte mě…" šeptl vysíleně, když uslyšel otevírání dveří.
,,Měl bys něco sníst." Ozval se hlas Kabuta, kterému se do něj podařilo nacpat alespoň trochu jídla. Na jeho prosby však nereagoval.
Škubl dlaněmi, snažil se z těch pout dostat, nehodlal čekat, až mu zase ublíží.
,,Můžeš odejít Kabuto." Ozvalo se ode dveří. Naruto začal dlaněmi škubat ještě víc. Ať dělal co dělal, z pout se nevyvlíkl.
Jenom s tichým ,,ano pane," odešel a nechal v místnosti Orochimara s Narutem samotného.

Skočil na strom blízko jednoho úkrytu.,,Našel jsem to." Šeptl si a bez váhání se odebral dovnitř s myšlenkou Naruta z Orochimarové moci dostat.

,,Dost!" křikl, když cítil, že do něj zase vnikl a začal si s ním dělat, co chce.,,Nech mě!"
,,No ták, uvolni se." Šeptl k němu a začal rty bloudit po jeho hrudi.
,,Ne!" vyjekl, začal s sebou škubat na všecky strany.,,Prosím…ne!" křikl zoufale. Ale ani slzy Orochimara nezastavily. Když se pobavil, opět z něj vyklouzl. Jako vždy ho tam zase nechal samotného.
,,Prosím…pomozte mi někdo." Rozvzlykal se ještě více. Byl smířený se svým osudem, ale stále věřil v zázrak.

Hledal ho všude, ale nemohl ho najít. Vešel do chodby bez světel. V dálce zahlédl siluetu postavy, jenž se vzdalovala pomalými kroky druhou stranou chodby z jedných dveří. Ještě chvíli počkal, aby se ujistil, že je v chodbě dočista sám a že by ho nemělo nic ohrozit ani překvapit. Odebral se pomalým krokem do temna neosvětlené chodby, v níž byly jen jedny dveře. Bez váhání chňapl kliku a tiše otevřel.
,,Prosím. Už mi neubližujte…Už mě nechte." Ozval se vyklepaný tichý hlas.
,,Naruto?" šeptl nechápavě. Sice ho hledal, ale už nedoufal, že ho najde živého. Přešel k němu, poté se dotkl jeho spoutaných rukou.
,,Ne! Prosím! Už dost!" začal křičet. Sasuke mu ihned zakryl ústa dlaní.,,Uklidni se Naruto…to jsem já…už ti nikdo neublíží…vezmu tě domů." Uklidňoval ho mírným hlasem, následně ho odpoutal, poté mu pomohl obléct se. Ještě štěstí, že jeho věci byly v místnosti k nalezení.
,,S-Sasuke." šeptl vzlykavým hlasem, když se vzpamatoval z dlouhodobého šoku. Obmotal ruce kolem jeho krku. Nechal černovláska, ať ho odnese pryč z tohohle pekla.
,,Klid…vezmu tě zpátky domů." Šeptl mu do vlasů, poté se i s ním zvedl a nepozorovaně odešel z Orochimarova sídla. Slíbil si jediné. Bude ho chránit, aby se ujistil, že se tenhle incident neuskuteční znova. I když třeba Naruto nebude chtít, bude s ním na každém kroku, aby se ujistil, že už bude v pořádku a že se mu už nikdy nic takového nestane.
A kdo ví…možná se za určitý čas dají dohromady…Naruto ví, co k němu černovlásek cítí, otázkou je, jestli s ním bude někdy schopen být.

Extáze

15. února 2012 v 11:43 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Seděl jsem v křesle, v setmělém pokoji. Byl jsem až příliš líný rozsvítit. Uvažoval jsem nad svým blonďatým spolubydlícím.

V zámku zarachtaly klíče, vrzly dveře a ozvalo se veselé;
,,Tadaima!"
,,No to je dost," zavrčel jsem.
,,Promiň, nějak jsme to protáhli," uchechtl se a rozsvítil.
Oslepil mě záblesk světla a má rozladěnost se ještě prohloubila.
,,Nechal jsem přivézt večeři, je v lednici. Ohřej si to, jdu se vykoupat a spát."
,,Jasné," zahalekal a nevěnoval mi sebemenší pozornost.
Nebylo by na škodu, kdyby se občas dokázal vciťovat do lidí, jako jsem já...

Pořádně jsem se osprchoval a vymydlil. Stál jsem pod proudem teplé vody, s hlavou předkloněnou, aby mi netekla do obličeje. Sjel jsem rukou do klína, stiskl svůj penis a jemnými tahy se začal vzrušovat. Když se mi postavil, palec jsem umístil na žalud a krouživými pohyby ho začal laskat. Hlavou se mi mihl obrázek sténajícího Naruta. Hlasitě jsem polkl a ruku, ač nechtě, jsem odtáhl. Zavřel jsem kohoutek horké vody a o nevelký okamžik později mou pulsující touhu schladila ledová sprcha.

Vylezl jsem, usušil si vlasy a natáhl trenky, abych se v ložnici nepromenádoval nahý. Ačkoli by to možná mohlo Naruta odbrzdit.
Dává mi najevo lásku slovy, ale já potřebuju něco víc. Nebudu si hrát na neviňátko. Potřebuju sex. Chci ho pod sebou, dívat se mu do tváře při souloži, cítit, jak se tomu oddává. Slyšet jeho zrychlený dech a chvějící se hlas. Rád bych zhmotnil mnoho mých fantasií. Bože, ještě chvíli a budu si tu připadat jako v klášteře. Žádný sex. To je k nesnesení. Člověk jako já, permanentně nadržený, na kterého se lepí kdekdo a já si to kvůli tomu blonďatýmu idiotovi odpírám. Jestli tohle není důkaz lásky, pak už asi nic.

Zalezl jsem do postele a pokoušel se umravnit mé úchylné myšlenky. Bylo mi to znemožněno krasavcem, který vyšel nahý, ladnou chůzí ze sprchy. Se zaskučením jsem se otočil na bok a snažil ignorovat hromadící se vzrušení. Cítil jsem jak se postel vedle mně zhoupla a zavrzala pod Narutovou váhou.
,,Dobrou," řekl, zašustila peřina a bylo ticho.
Otočil jsem se k němu a překvapil mě jeho obličej, v nebezpečné blízkosti toho mého.
Dravě se mi vrhl na rty a začal mě líbat.
Ruku vměstnal mezi naše těla a sklouzl mi přes břicho k trenkám přes které pohladil mé přirození. Zaúpěl jsem. Radši to tentokrát dotáhni do konce Naruto... Taky bych mohl tím chtíčem po tobě zešílet. Ruka zmizela stejně nečekaně, jako se tam objevila. Objal mě okolo trupu, natiskl se mi svým tělem na nahou kůži hrudníku a políbil mě na klíční kost.
A dál už se nic nedělo.

Chytl mě vztek. Neskutečně mě vytočilo že mě zase jen rozpálil a nebude nic. Akorát se jako obvykle zvednu a zalezu do koupelny.
,,Sasuke?"
,,Hn?" vylezlo ze mně rozmrzele.
,,Strašně tě chci... Ale bojím se."
,,Čeho?"
I v té tmě bylo poznat jak se zastyděl. Křečovitě sevřel oči a zašeptal;
,,Já... p-poprvé..." ani nemusel pokračovat.
Oddechl jsem si že konečně vím, kde byl po celou dobu problém. Přitáhl jsem si jeho hlavu blíž a políbil ho do vlasů.
,,Nebudu spěchat, začneme pěkně pomalu, nemusíš se bát," řekl jsem něžně ale v mých představách tomu bylo úplně naopak.
Měl jsem chuť s ním praštit do peřin, vniknout do něj a zkrotit svou divokou vášeň...
Místo toho jsem ho ale začal hladit po zádech a odkryl jsem jeho nahé tělo pod peřinou. Kradl jsem si jeho polibky a hladil ho po prsou. Svlékl jsem ze sebe přebytečný kus oblečení, přesunul se a nalehl na něj. Pod tím nečekaným pohybem hekl a mě z toho cuklo v rozkroku. Nemohl jsem se dočkat, až ho budu milovat a on bude hlasitě sténat mé jméno...

Střídavě jsem mu oblizoval vztyčené bradavky a nedočkavě se mu třel penisem o stehno. Doslova se roztékal blahem pod mým drážděním a to ještě nebyla ani setina toho, co bych s ním chtěl provádět.
Ďábelsky jsem se usmál a sklouzl z něj tak nízko, abych měl jeho úd před obličejem. Vysunul jsem jazyk a chtivě mu olízl žalud, jako by to byl kopeček zmrzliny.
,,Ah... Sasuke..." vydralo se z něj ochraptěle.
Přesně tohle chci slyšet. A tolikrát, dokud se těchto zvuků nenabažím.

Hrál jsem si s jeho penisem, přejížděl po něm nosem a nasával jeho vůni. Třel jsem si ho o tvář, hubičkoval ho... Jazýčkem jsem mu sjel ke kořeni údu a vydal se na průzkumnou cestu přes jeho šourek až ke vzrušením staženému konečníku. Vrtal jsem se mu obličejem mezi nohama a jazykem dobýval jeho vstup. Kroužil jsem kolem něj, občas zakmital dovnitř a ven. Naruto, ač bych to do něj neřekl, si sáhl na půlky a roztáhl je od sebe. Těšilo mě že se mu to líbí, že chce víc.
Krásně jsem si ho naslinil a zkusil do něj vniknout prstem. Vjel tam jako po másle. Trochu jsem jím pootáčel a simuloval pohyby soulože. Rozdrážděný Naruto zrychleně dýchal a mezi rty cedil stále jedno a to samé slovo.
,,Sasuke!"
Přidal jsem mu prst a pokračoval. Přišel mi perfektně připravený a já už vážně nemohl déle čekat. Ještě chvíli bych ho uspokojoval, slyšel vzdychat a udělal bych se z toho.
Nasadil jsem žalud na okraj jeho panického zadečku a zadíval se mu do tváře. Jeho úsměv a slastí přivřené oči mě samy zvaly dál. Chytl jsem si ho za boky a pomaličku vnikal hlouběji a hlouběji, dokud mě jeho prdelka nepojala dovnitř celého.
Bylo neuvěřitelné cítit že jsem v něm... Uvnitř mého Naruta...
Soustředil jsem se na jeho výraz, abych nic neuspěchal, jak jsem slíbil. Ovšem situací nadržený Naruto se začal hýbat první. Chvíli byl ještě jakýsi opatrný, ale pak se rozjel tak, jak bych v životě nečekal. Rozkoší mi až zatrnulo. Zběsile jsem přirážel a slastí zavíral oči.

Ze sexuální extáze mě vytrhlo nelibé kňourání.
Podíval jsem se na svého milence, který při každém přírazu bolestivě stáhl obličej.
Co tak najednou?! Vždyť bylo všechno v pořádku...
,,Mám přestat Naruto?" ptal jsem se a zmírnil tempo.
,,Ne to-" nadechl se, ,,-bude dobrý," dopověděl.
Chytl jsem ho za ramena a pokračoval. V tuhle chvíli jsem mu to vážně nechtěl rozmlouvat.
Jak sobecké, že?
Cítil jsem jak mi penis škube a rychle jsem z Naruta vyklouzl, doprovozen zaskučením slova;
,,Au..."
Bílý déšť skropil jeho tělo a já, naprosto odvařený padl na něj a rozdýchával zatmění mysli.
Když příjemné pocity odezněly, nahradily je výčitky a starost.

,,Jsi v pořádku?" ptal jsem se ho.
,,Víceméně," zasmál se.
,,Omlouvám se že to bolelo, celou dobu jsi byl blažený a pak, z ničeho nic..."
,,Bylo to dobré, dokud jsi se kontroloval."
,,Promiň," šeptal jsem sklesle.
,,No... A co bude s tímhle?" nadhodil Naruto potměšile a zavrtěl se podemnou, aby mi připomněl svůj dosud stojící, neukojený úd.
Zazubil jsem se na něj, sklonil mu hlavu do rozkroku a něžně ho dodělal ústy.
Když i on ukončil svůj výlet do nebe, stáhl jsem si ho do náruče, omlouval se mu a přitom ho hladil a líbal.
,,Už se neomlouvej," pohladil mě po tváři.
,,Budu, dokud mi neodpustíš, že jsem myslel jen na sebe."
,,Já ti odpouštím, ale moje tlusté střevo proti takovému zacházení vehementně protestuje," uchechtl se a položil si ruku na levou stranu podbřišku.

Nechal jsem mu pár dní, aby se vzpamatoval a pak jsme to zkusili znovu.
A tentokrát více než úspěšně

Chci se dívat...

15. února 2012 v 9:59 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Mladý chlapec stojí na ulici a hází kamínky do okna. Jeden po druhém. Každý klepne o sklo a při odrazu svištivě dolétne k zemi. Čeká, čeká, až se otevře přístup do ložnice. Rám tlumeně zaskřípe, okno se otevře a noční vzduch sáhne po zácloně. Objeví se ručka která svede souboj s průvanem a následně modrovlasá hlava smutné dívky s očima plnýma bolesti.

,,Tak polez Naruto, ale potichu!" pokyne mu.
,,Ty jsi prostě úžasná Hinato!" složí jí drobnou poklonu a vyškrábe se do jejího pokoje.
Cože ho to sem vlastně dnes v noci přivedlo? Stojí v pokoji krásné dívky a přesto se jeho myšlenky upínají jinam. Hlava se nechtě odpoutá od reality a opět mu před očima probleskne událost, která ho doprovodila až k dnešnímu dni...


,,Na co nám bude?!" ptal se rozladěně Kiba Inuzuka hokage.
,,Hlídka musí být minimálně tříčlenná."
,,To ale odporuje logice Lady Tsunade," nedal se hnědovlasý.
,,V čem?"
,,Neji má byakugan. Stačí když tam budu jen já s Akamarem, a on. Skvělý zrak, sluch a čich nám bude stačit. Nemusíme sebou brát... Naruta."
,,Řekla jsem že půjde s vámi. Tečka. Domluvila jsem."
,,Ale-" chtěl začít Kiba, ale když zahlédl vražedný lesk Tsunadiných očí, rychle si další poznámky rozmyslel.

,,To jsme to dopracovali," stěžoval si Kiba když se tentýž den vláčeli k Narutovu domu.
Vyzvedli ho, jako vždy hyperaktivního a užveněného. Zamířili k vodárně aby vystřídali dosavadní hlídku.
,,Zdravím! Sakuro, Shino, Shikamaru..." řekl Neji.
,,Naše tři GIGA S!"
,,Naruto no baaaaaka," zabručela sborově velká eSka.
,,Taky vás rád vidím!" uculil se blonďáček.
,,Jdeme vás střídat," přešel k věci Kiba.
,,Fááájn. Už mě to tu nudilo."
,,Co tebe nenudí, Shikamaru?" Shikamaru vrhl na Kibu krajně otrávený pohled a odpověď si nechal pro sebe.
Chlapci se prostřídali a Narutovo počáteční nadšení během hodinky vystřídala nechuť k čemukoli. Kiba s Akamarem obcházel okolo vodárny a Neji si dřepl vedle Naruta. A tak se dali do řeči a zjistili že si opravdu dobře rozumí. Naruto se snažil potlačovat nadšení, že se mu mladý Hyuuga věnuje. Nechtěl si od toho slibovat příliš.

,,Hej, Kibo! Jdu se podívat k lesu!" křikl Neji.
,,Jasně!"
,,Naruto, ty pojď semnou."
Blonďák zamrkal a přišpendlil zrak na zádada hnědovlasého krasavce. Zdálo se mu to, nebo opravdu stojí o to, aby ho doprovázel?
,,Tak Naruto! Pojď!"
,,J-jo! Už jdu!" vykoktal chlapec a doběhl ho.
Šli mlčky. Zastavili u lesa, Neji aktivoval byakugan a rozhlédl se po okolí. Žádné známky cizí přítomnosti.
,,Hele? Neji?"
,,Hmm?"
,,Vííííš....Jáááá," protahoval blonďák a šoupal nohama.
Hyuuga si založil ruce v bok.
,,Ty co?"
,,Radši nic," vzdal to Naruto a otočil se k odchodu.
,,Když si to načal, tak už to vyklop."
Naruto se zamračil.
,,Řeknu to, ale slib mi, že mi jednu nenatáhneš."
,,Slibuji. O co jde?"
,,Chtěl bych tě políbit," vypadlo z něj.
,,No...A proč jsi to vlastně už nezkusil?"
,,Já se nejdřív ptám. Jednou jsem takhle málem přišel o zuby. Co kdybych se spletl a ty jsi nebyl... jako já?"
Neji se dal do smíchu.
,,Ty jsi vážně poděs," uchechtl se, přistoupil k Narutovi, chytl ho v pase a začal líbat.
,,Až nám skončí hlídka...Nepřišel bys ke mně? Zaťukej na Hinatu, domluvím to s ní. Pustí tě."
Naruto se lekl, že to mladý pán bere trochu hopem. Když ale po hlídce opravdu přišel, jen si spolu dlouho povídali a občas se políbili.

Během dne se k němu Neji nikdy neměl, bál se, takže se pro něj tajné večerní schůzky staly vším.
Čas uháněl a oba se ve vztahu posouvali stále dál. A dnešek... Dnes nejspíš poprvé přijde něco, nad čím Naruto nějaký ten pátek přemýšlí.


Probral se ze vzpomínek, poděkoval Hinatě a z jejího pokoje se vplížil k Nejimu. Zaškrábal nehty na dveře. Zaklepat se bál, aby neprobudil hlavu Hyuugovy rodiny. Dveře se otevřely, vystřelila ruka a vtáhla Naruta do pokoje. Bylo slyšet cvaknutí zámku, otočení klíčem a ticho.

,,Konečně tě tu mám," povzdychl si Neji a vrhl se na Narutovy rty.
Ten nemeškal a svým jazykem polibek prohloubil. Neji Naruta jemnou silou dotlačil k posteli a položil ho na ní.
,,Kam ten spěch, zasmál se Naruto nervózním smíchem, když mu Nejiho ruka vklouzla pod tričko.
,,Já... Prostě tě chci... Víš?" prohlásil hnědovlasý a vysvlékl Narutovi i sobě svršek.
Naruto se na něj podíval. Hladil očima jeho krásné tělo ale pak si uvědomil k čemu tu dnes dojde a začal se červenat. Neji si toho všiml.
,,Naruto...? Ty se stydíš?" uchechtl se.
,,No já..."
,,Vždyť už jsi mě nahého viděl."
,,Viděl ale... Tohle je úplně... jinačí!"
,,Není. Šup s tím vším dolů." culil se a jeho ruce se jako dvě lasičky vymrštily k Narutovým kalhotám.
,,N-Neji," pípl Naruto když z něj Hyuuga serval kalhoty.
Od naprosté nahoty ho už dělilo jen spodní prádlo. Neji ho pohladil po tváři a klekl si nad ním na kolena. Šibalsky se usmál a pak sklonil hlavu k Narutovu břichu. Zapátral po látce trenclí, chytl jí do zubů a začal je z Naruta stahovat. Blonďáček se nadzdvihl v pánvi, aby mu to usnadnil. Jakmile byly trenky o poznání níž, vystřelil z nich Narutův vzrušený penis. Neji si dopomohl rukama a Naruto byl rázem nahý jako nemluvně.
Narutova ruka naprosto automaticky proklouzla k odhalenému rozkroku, aby ho skryla.

,,Ale no tak... Chci se dívat," pohladil ho Neji.
Naruto, rudý jako indián, svou ruku pomalu odsunul.
,,Takhle," usmál se hnědovlasý. ,,Nemáš se za co stydět," zvedl se od Naruta, vyklouzl z kalhot a spodního prádla.
Přešel zpět k blonďáčkovi a obkročmo se na něj posadil. Pokud doteď Narutovo srdce jen zběsile tlouklo, tak teď už se mu pokoušelo vyskočit z hrudi.
Neji.
Ten Neji kterého miluje už nespočet dní... Teď na něm celý nahý sedí, a chystá se s ním milovat.
,,Naruto, klid. Neboj se. Neudělám nic, co bys nechtěl."
Cítil jak se pod ním blonďákovo tělo uvolnilo.
,,Do ničeho tě nechci nutit, nebudu pospíchat. Jestli... Jestli se na to necítíš, tak stačí když mě včas zarazíš," řekl a zadíval se mu hluboko do očí.
Naruto se cítil jako ve scéně nějakého romantického filmu. Byl mu ale vděčný. Pak se pod svým přítelem zavrtěl.
,,A... A nemohli bychom začít něčím... Co už nám jde?" kníkl Naruto, znovu celý rozechvělý.
Neji to pochopil. Lehl si na bok vedle něj, pohladil ho po tváři a začal si hrát s jeho vlasy. Pak svou ruku přesunul na Narutova horká záda, naklonil se k němu a políbil ho.

Něžně Naruta dobýval svými rty a jednou rukou ho hladil po těle. Stačila chvilka a Naruto se pod jeho péčí začal svíjet jako hádě. Zrychlil se mu dech, i pulz a když Nejiho ruka objížděla linii Narutových hýždí, chtivě se nastavoval.
Hnědovlasý vyhledal prsty Narutův vzrušením stažený konečník a začal ho dráždit. Blonďák se dal do vzdychání. Na něco takového nebyl zvyklý. Bylo to úplně jiné než cokoli, co doposud s Nejim dělali. Naruto to ani nestihl postřehnout a Neji už ho dvěma prsty připravoval pro další hrátky.
Když měl za to že je blonďák dostatečně přichystaný, vytáhl prsty, přehodil si jeho nohu přes bok a skončili v poloze kdy byl Neji na zádech a Naruto na něm seděl. Blonďatý se otřásl vzrušením a vydechl. Neji uchopil svůj penis a začal se jím třít o Narutovu zadnici.

,,Chci tě," zasténal blonďák a tak mu Neji pomalu zavedl svůj úd do těla.
Když se do něj dostal celý, Naruto jen seděl se zavřenýma očima a nehnul ani brvou. Hnědovlásek čekal na nějaký, jakýkoli impulz, aby už mohl začít. Byl neuvěřitelně vzrušený, ale co hlavně - nadržený. Tak se zhoupl v pánvi.
,,Oh...! Panebože!" zaúpěl Naruto.
Otevřel oči, střetl se s Nejiho a začal se nadzdvihovat a dosedat. Neji ho chytl za boky. Netrvalo dlouho, a Naruto musel přestat.
,,Počkej já... já..." ani nevěděl, co chtěl říct.
Jen se mu ještě nechtělo ukončit tento vzrušující prožitek. Nechal ze sebe Nejiho vyklouznout a lehl si na bok. Hyuuga ale neváhal, zalehl za něj, svůj penis mu vtlačil mezi hýždě a znovu se ho zmocnil. Nechtěl si to vychutnat jako Naruto. Prostě toužil po uvolnění. Zvedl Narutovi nohu a bušil do něj, co se vešlo. Svými přírazy Naruta rozpálil do běla. Blonďák sebou zacukal a konečník vypudil Nejiho penis z jeho těla. Naruto se právě nechával unášet na vlnách orgasmu a Neji, který z něj vyklouzl, dosáhl vrcholu chvilku po něm.
Pak už ani jeden neměli náladu se obléct, nebo mluvit. Neji přes ně hodil deku a během chvíle oba vyčerpaně usnuli.

Ráno se Naruto probral, zděšeně vystřelil z postele a začal se oblékat.
,,Ty někam pospícháš?" podivil se spánkem otlačený Neji.
,,Nenapadlo tě, že nás tvůj strýc zmrzačí, když mu dojde, o co tady kráčí?"
,,Vždyť je zamčeno."
,,Jasně... to mu určitě nebude divný... Vsadím se že už použil byakugan a ví že tu jsem."
,,Naruto...Klídek," usmál se hnědovlasý a oblékl se.
,,Co to děláme?" podivil se blonďák když ho Neji chytl za ruku.
,,Jdeme se přiznat," uculil se Neji.

Mladý Hyuuga vtrhl do přelidněné jídelny, táhnouc Naruta zasebou.
,,Drazí... Spolubydlící. Tohle je můj Naruto. Jen tak... mimochodem," řekl a podíval se na něj.
Oba se začali smát a ruku v ruce vyběhli ven z Hyuugovic sídla, se zvukem tříštěného nádobí.

Pocity....

15. února 2012 v 9:52 | Kakashi-Sama |  Povídky ostatní...
,,Chtěl by věřit... Že svět ještě není tak špatné místo, ale ustrnul jako panenka co srdce nemá. Dotyk má chladný a uvnitř hrudníku prázdno. Oči toho říkají až příliš a ústa... jsou němá."
,,Zajímavé pane Uchiho. Ano... I tak se to dá vyjádřit. Za jedna. Posaďte se."
Kluk se posadil zpět do lavice, hlavu opřel o ruku a opět se nepřítomně zadíval z okna.
Jiný mladík ho se zájmem pozoroval. Z nevinného okukování ho vytrhl až hlas spolužáka.
,,Hej Naruto? Ten Uchiha je dobrej magor co? Skoro jako by mluvil o sobě. Je to až děsivý."
,,Klídek Kibo. Já... Já myslim že je akorát hodně smutnej, a osamělej... A možná trochu asociál."
,,Emocionální mrzák je, když to řeknu slušně. Na magory já mám čuch Naruto."
Narutovi cukly koutky.
,,Když to říkáš ty Kibo..."

Už je to nějaký ten den, co si až příliš všímá svého černookého spolužáka. A stačila mu pouze setina toho času aby pochopil, co se pod tou tvrdou slupkou ukrývá. Teď se už jen nabízela otázka jak to udělat, aby ho pustil do svého vesmíru. Kdykoli se s ním Naruto pokusil navázat kontakt, tenhle mimozemšťan ho odmítl. Přesto se nevzdal a vytrvale se mu vnucoval do přízně.
,,Hej Sasuke!"
Otočil se k němu zachmuřený obličej a blonďákovo odhodlání zakolísalo.
Tahle... Panenka... Potřebuje zahřát v horké náruči, zopakoval si Naruto přesvědčeně, postavil se proti němu a promluvil.
,,Nechtěl bys... Dneska jdeme s klukama na pivko... nechtěl by ses přidat?"
,,Uzumaki,..." pronesl Sasuke a vzdychl, až z toho bloňdákovi zatrnulo u srdce.
,,Vzdej to," pronesl a díval se mu do obličeje.
Tvář se mu téměř nepohnula. Dokonalá, nepropustná maska.
,,Ne."
V ten okamžik bylo Narutovi naprosto jedno, že se nachází na školní chodbě. Tohle prostě musel udělat. Pro sebe, i pro něj.
Něžně ho políbil na ústa, zavřel oči, a nevěděl co bude dělat, až ho líbat přestane.
Sasuke strnule stál, nepohl se snad ani o centimetr. Zato uvnitř jeho těla se všechno otřásalo potlačovanými emocemi.
Když Naruto ukončil ten kamenný polibek, podíval se na něj. Přitiskl si tu hrstku odvahy, co mu zbyla, ke svému srdci a promluvil.
,,Sasuke?"
Černovlasý kluk se nehýbal. Stál tam jako neživá věc. Potom si všiml jak se oči jeho spolužáka slaně zaleskly a jak od něj utíká pryč.
,,Měl to vzdát... včas," šeptl si pro sebe a vykonal mechanický pohyb k otočení a chůzi vpřed. Jeho ruka si ale nedala říct, jakoby jednala sama za sebe, natáhla prsty ke rtům a přejela po nich.
Co se to semnou děje?!? mluvil k sobě v duchu.
Cítil.
A bylo to teplé. Spíš... horké. Vroucí. Zahřívalo to vnitřnosti. Ale nedokázal to pojmenovat. S určitostí však věděl, že Narutovi tenhle výstup akorát tak ublížil.

Blonďatý chlapec vykráčel z kabinky toalet a u umyvadla si opláchl obličej.
,,To bude dobrý," podíval se na sebe do zrcadla a nahodil svůj odzbrojující, vlídný úsměv.

Několik dalších dní Sasukeho jen pozoroval. Vytrvalé odhodlání ho minule zradilo a on nechtěl aby se tak bezcitná reakce znovu opakovala. Byl do Sasukeho zamilovaný, to už si uvědomil. A došel mu i fakt, že tohle... oživování porcelánové panenky... nepřinese nic víc než hromadu bolesti. Jenže nakonec to přeci nědělá pro sebe. Dělá to i pro něj. Člověku byly dány emoce, a tak by je měl projevovat. Proto je máme ne? Není přece ostuda když pláčeme pokud nám je ubližováno... nebo ano?
Naruto si nebyl ničím jistý. Ani sebou. Nikdy v životě nepotkal člověka tak dokonale chladného, který by svou hru na bezcitného ovládal tak dokonale.
Sasukeho tvář i nadále vypadala nehnutě. Ale kdyby někdo viděl do jeho nitra, uvědomil by si jak neobyčejně velkou sílu může mít několik vteřin na školní chodbě.

Množství dní uteklo, než Naruto znovu sesbíral rozsypanou odvahu.
Všichni odešli ze třídy na oběd a Sasuke tam, jak bývá zvykem, zůstal sám. Tentokrát ale ne docela.
,,Ahoj," promluvil na černovlasého chlapce jeho spolužák.
,,Uzumaki," odpověděl Sasuke tiše.
,,Musím ti něco říct. Nepočká to. A taky vím, že to nejspíš nebude oboustranné."
,,O co jde?"
,,Miluju tě," pokrčil blonďák rameny a sledoval nehybný obličej.
,,Aha," řekl Sasuke naprosto nezúčastněně.
Naruto se cítil, jako by ho někdo uvnitř krájel na kusy. S tím, že to s ním ani v nejmenším nehne, tak trochu počítal, ale vidět to, to bylo něco k neuvěření. Naruto vzdychl, otočil se a z očí se mu vykutálely slzy. Vstal a pohnul se vpřed. Sasuke ho však chytl za zápěstí.
,,Co - cože?" zeptal se Naruto zmateně a ubrečený obličej obrátil ke středu svého zájmu.
Držel ho a díval se na něj, jako by potřeboval něco říct, něco mu sdělit podprahovým vnímáním, nebo i dokonce pohnout tváří, ale jako by nemohl zrovna teď a tady.
,,Pusť mě," vzlykl Naruto.
A on udělal co řekl. Blonďák odešel a Sasuke tam zůstal sám dokud se spolužáci nevrátili do třídy.


,,Sasuke? Sasu?" klepal ale dveře vrzly a otevřely se samy.
Dnes ve škole Naruto pochopil, že mu chtěl Sasuke něco důležitého říct. A tak za ním přišel až domů, když se vracel z akce s kamarády. Táhlo teprve na jedenáctou večerní, ale zítra je škola a tak to nechtěl přehnat. Jenže když šel okolo Uchihova domu, naráz měl střízlivou mysl. Odhodlal se za ním jít, a zeptat se ho na to. Docela ho vyděsilo že má takhle pozdě Sasuke odemčený a zcela nechráněný byt. Bál se, aby mu někdo tu jeho porcelánovou panenku nerozbil.
,,Sasuke?" šeptl a zavřel za sebou dveře.
Prošel bytem a když uviděl spící postavu v posteli, uklidnil se. Takové jednání mu přišlo nezodpovědné. Spát, a přitom mu do bytu může vlézt kdokoli.
Posadil se k němu. A uviděl něco, co jím otřáslo tak silně, až mu to z koutků očí vyhnalo příval slzí.
Sasuke... spal.
Spal, ale po tvářích mu tekly slzy. Bez ustání. Plakal a snil.
Naruto se na to nevydržel dívat.

,,Sasuke?" zatřásl s ním.
Černovlasý se probral. Zmateně se posadil, otřel si oči a jeho výraz zkameněl.
,,Já věděl že přijdeš," oznámil aniž by nasadil jakýkoli výraz.
,,Tys... Tys...?"
,,Co?"
,,Ty slzy?"
,,Aha."
,,Vysvětlíš mi to?"
,,Nejsem v tom moc dobrej. Taky jsem se na to doktora ptal a odpověděl mi, že tohle si musím uvědomit sám a... prostě je to ve mně zazděné... ty pocity... A ve spánku, když zeď spadne... někudy to musí ven," oznámil mu prostě.
Naruto jím byl zmatený.
,,Dneska ve škole... Co to bylo?" zeptal se.
Sasuke ho chytl za ruce a soustředěně zíral na jejich propletené prsty.
A Naruto to pochopil.
,,Počkej... To jako že...?"
Sasuke se na něj podíval a bez toho aby se jeho tváří prohnala nějaká emoce, kývl.
Narutův obličej se rozzářil štěstím. Naklonil se k milované panence a zlehka jí políbil.

A proto...
... že už jen svou přítomností dokázal rozehřát studené srdce, panence z pod řas vyklouzla slza a začala mu polibek vracet.
,,Sasuke? Co teď cítíš?"
,,Já... Se usmívám. Tam uvnitř."
Naruto se rozesmál za ně za oba.
Teď už je jen otázkou času... Než panenčin obličej poprvé rozzáří úsměv.

Telefonát

14. února 2012 v 2:37 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Tak tohle jsem sepsal s mým úchylným klukem přes Skype...No jo...Jsem gay a nevadí mi to..Ale nebudu tu řešit sebe,ale povídku...Myslím,že celkem ujde...Já byl Sasuke...On Naruto....Myslím,že to i celkem odpovídá Realu...Víte jak to myslím...xD....No,posuďte sami,jestli se povedla xD

N:Ahoj Sauke,co děláš?
S:Nic jen ležím na posteli.A ty?
N:Taky.Hele Sasuke co kdyby jsme zkusili sex po telefonu?
S:Naruto tebe to nestačí normálně tak už musíš i pžes telefon.A to nemůžeš vydržet než se znova uvidíme?Vždyť týden není tak dlouhá doba.
N:Mohl bych,ale strašně se tady v suně nudím,tak mě napadlo,že zavolám a pokecáme si.Ne?(zasmál se provokativně do telefonu )
S:Naruto,když já nevím,moc sě mě do toho nechce.Jsem už unavenej,potřebuju se prospat.
N:No tak Sasuke,kvůli mě,jo?Já ti pak taky splním tvoje přání až dojedu.(řekne tužebným hlasem)
Ticho
N:Dík Sasuke.Tak já začnu první jo?
S:Dobře.
N:Ležím na posteli jen ve svých oranžových trenkách.Nasliním si prst a přejíždím si bradavku.Pomalu se začínám vzorušovat.Hladím si prso a přidávám si druhou ruku.(otočí hlavu k ležícímu telefonu)Cítím jak mě jsou moje trenky těsný.Brzy z toho budu mít problém,protože mě nepůjdou sundat.Teď pokračuj ty Sasuke.
S:Ach jo zrovna když si se začal dostávat k tomu nejlešímu.To mě děláš snad naschvál,aby jsi mě vyprovokoval.(zněl uraženým tónem)
Ticho
S:(zhluboka se nadechne)Doufám že se ti leží dobře,protože dlouho nebude.Pokládám telefon abych měl volné obě ruce.Nasliňuju si prsty.Pravo rukou si hladím prsní sval.Levou rukou si zajíždím do trenek a hladím si hýždě.Mezi ukazováčkem a palcem třu svoji stvrdlou bradavku.Levou rukou si hladím hýždě a nasliněným prstem jezdím kolem tvýho oblíbenýho místa.(slyší jak Naruto těžce oddechuje).Levou rukou dělám stejný pohyby,až na ukazováček,kterým vniknu dovnitř.(lehce sykne do telefonu)Tak a teď zase ty Naruto.
N:Ty si mě to musel vrátit že?(říka ukřivděným a naštvaným hlasem).Počkej ti to teď přehodím zpátky.Levou rukou si sjíždím na břicho.Proskoumávám každý záhyb na břiše a lehkýmy doteky se zároveň stimuluju.Pravou rukou jemně sjíždím dolů od prsních svalů k břichu.Pokračuju dál a po jemné cestičce chlouplů jež se ti tak líbí,směřuju níž až(potichu zavzdychá jen tak aby se to v telefonu rozplynulo)ke svému mužství.Jemně jej přez tranky pohladím a začnu jej pžez ně třít.Můžeš pokračkovat ty Sasuke.
S:(těžce oddechuje,protože začíná mít problém aby nezačal dělat něco dřív).Prává ruka my sjíždí do trenek.Přez chloupky se dostane k mému mužství.Prstem levé ruky začínám dělat pravidelné pohyby.Přidám k němu ještě jeden nasliněný prst(znovu sykne).Cítím jak moje chlouba rychle dává najevo že ji mám.Už z toho že mám na sobě trenky cítím bolest.Vyslíkám si je a jsem na posteli úplně nahý.Pravou rukou si jej uchopím a začínám dělat pomalé pravidelné pohyby jako u levé.Tak a teč zas ty Naruto.(slyší jen hluboké nádechy,ale žádnou odpověď)Naruto si tam?
Znovu ticho
N:Jo sem tady.Takhle mě nesmíš mučit jo?Kdo to má pak vydržet.Taky si svlíkám trenky a ležím na posteli bez ničeho.Pravou rukou si jej uchopím a jemně stáhnu(lehce vzdechne).Začnu si ho v ruce třít a cítím jak se snaží mít ještě vetší velikost,ale nemůže tak mě to začíná trochu bolet.Levou si od břicha pomalu sjíždím přez chloupky k mužstí až pod něj.Vezmu si je do ruky a jemně s nimi v ruce třu jako s mužstvím.Pravidelně opakuju svoje pohyby a za chvíli cítím jak se blížím k vrcholu(slyší z telefonu rychlé dýchání a jisté zvuky) [Nebudu ho dál trápit] pomyslí si. Svoje pohybi začínám zrychlovat a cítím jak se mě začínají stahovat svaly na těle.(Slyší jak Sasuke slastně vydechne)(to jej donutí k slastnému vyvrcholení).
Oba nic neříkají jen poslouchají jak ten druhý pravidelně oddechuje
S:Naruto to bylo docela dobrý.
N:Já věděl, že se ti to bude nakonec líbít.Tak se hezky vyspi a zítra zavolám zas.A třeba se k nám přida pžes telefon ještě někdo(zazní už jakoby z dálky,protože hned potom se spojení přeruší).
S:Jak si to myslel Naruto?(žádná odpověď,jen pípání telefonu).To si s tebou ještě vyřídím(řekne ve svým pokoji s úsměvem na tváři)
Oba usínají nazí,zakrytí hedvábnou dekou a myslí na zítřejší telefonát

Sasukeho deníček

14. února 2012 v 2:29 | Kakashi-Sama |  Povídky ostatní...
Tak tohle není ani Yaoi,ani povídka ale spíš taková Parodie xD Pěkné čtení xD

--Jsem tak krásný a roztomilý,až je mi z toho špatně a pozvracím bratrovi jeho nově zakoupené adidasky.--

--Itachi je na mě naštvaný.Možná proto,že jsem hezčí než on.--

--Potkávám plno zajímavých i nezajímavých lidí.Do těch patří například ta růžovlasá holka,co mě pořád otravuje.Je vážně divná....má strašně obrovský čelo a vypadá jak Michael Jackson.--

--Můj bratr získal sharingan a myslí si bůhví co...Každému se tím chlubí a otravuje.--

--Růžovlasá dívka mě stále nepřestává otravovat.--

--Můj otec chodí každý druhý den s Itachim do sklepa.Sice nevim proč tam chodí ale táta říka,že až vyrostu tak mě tam vezme taky.--

--Růžovlasá dívka je čím dál víc otravnější.--

--Itachi se mi svěřuje s tím,že by chtěl skončit s ninjováním a vydat se na dráhu zpěváka.--

--Naše sousedka prohlašuje,že náš klan je úchylnej.Nevim proč to říká ale včera k nám přišla a zašla do sklepa zrovna když tam byl Itachi a můj otec.Hned na to s křikem vyběhla a od té doby říká o mém klanu tyhle věci.--

--Ta růžovlasá pijavice mi začíná pít krev.--

--Naše sousedka je nalezena mrtvá......chudák paní.--

--Růžovlasá pijavice stále nepřestává otravovat.Dokonce si na to přizvala posilu-blonďatou holku,která je ještě otravnější a hnusnější.--

--Itachi se vrátil z lesa a přinesl s sebou i plnej košík hub.Vypadaj opravdu dobře.Zvlášť ty zelený a ty červený s bílejma tečkama na klobouku.Máma z toho vaří houbovou omáčku.Já a Itachi bohužel houby nejíme tak si dáme k věčeři hranolky z mekáče.No uvidíme jak budou ty houby chutnat.--

--Náš klan je prohlášen za vyvražděnej.Všichni to svedli na chudáka Itachiho.Prej je zabil on.Tak teď v tom mám opravdu guláš.Zabil je Itachi nebo ta houbová omáčka?--

--Itachi si konečně plní svůj sen a odchází vydat se na dráhu zpěváka.--

--Velký čelo a prasečí rypák jsou ty nejotravnější krávy na světě.--

--Slyšel jsem,že Itachi začal zpívat s nějakou hudební skupinou jménem Akatsuki.--

--Dokončuji školu.Růžovlasá pijavice stále nepřestává otravovat a dokonce s ní musím bejt v jednom týmu.Naruto mi tak nevadí.Začínám si myslet,že po mě jede.--

--Nějakej bělovlasej týpek ,kterej se asi ani nečeše z nás udělal geniny.Prej je to náš sensei ale popravdě-ty jeho vlasy nám kazí veškerou image.--

--Dostali jsme nějakou misi.Prej máme chránit nějakýho starýho a ožralýho bezdomovce nebo co.--

--Cestou potkáváme dva chlápky.Chtěl sem si snimi zahrát partičku prší,ale jelikož oni neměli ruce ale drápy tak to vzali jako uřážku a chudák Naruto to odsral.Škrábli ho na ruce.Jemu to zjevně nestačilo,protože si pak sám propíchl ruku kunaiem.Začínám si myslet,že se Naruto sám sebepoškozuje a začíná se z něj stávat EMO.--

--Utkávám se s opravdu silným soupeřem.Nejspíš travestitou.Vypadá jako holka a bez svých dvaceti zrcadel nedá ani ránu.Když jsem ho nazval holkou,udělal si ze mě jehelníček.Naruto mě však pomstil.Vypustil ze sebe něco odpornýho a chudák Haku to asi nerozdýchal a nechal se zabít Kakashim.--

--Vracíme se domů.Cestou zkouším Kakashimu naznačit aby si koupil hřeben nebo aby alespoň změnil svýho kadeřníka.--

--Vrátili jsme se zpátky do Konohy.Kakashi nás má nejspíš plný zuby a posílá nás na zkoušku chuninů.Lenoch jeden líná.Určitě se nás chce zbavit aby měl klid na to svoje čtení.--

--V lese smrti se setkávám s opravdu zajímavým chlápkem.Naruto říkal něco o tom,že je to úchyl nebo pedofil,protože se prej díval jak Naruto vyčůral svý jméno do země.Já ale vím,že je to určitě nějaká celebrita.V naší vesnici ho každej z ná a je docela slavnej.Požádal jsem ho o autogram.Věnoval mi ho na krk.--

--Sakura se určitě pomátla.Normálně vzala kunai a ty svoje růžový dredy si ufikla.Podle mě je vážně na hlavu....já to říkám pořád.--

--Úspěšně jsme se vrátili z lesa smrti.Sice jako poslední ale co.Image je nadevše.--

--Nějací idioti z písečný a zvučný se proti nás spikli a zaútočili na naši vesnici.Hokage říkal,že je to prej kvůli fotbalu.Oni prý fandili Spartě a my fandíme Slavii.Hádejte kdo vyhrál.Jasně,že Slavie a oni prostě neuměj prohrávat.--

--Pěkně nás zřídili.Hokage je pod kytičkama ale mě je to šumák,protože kvůli němu na nás dopadla Americká finanční krize-musíme holt začít šetřit.--

--Po dlouhé době potkávám Itachiho.Řekl jsem si mu o autogram,ale on-idiot jeden si všiml,že jsem hezčí než on a že mám na sobě svoje nový boty NIKE,který se mu vždycky líbili.Naštval se a dal mi pořádnou nakládačku.--

--Naruto s tím starým perverzákem přivedli novýho hokage.Je jím nějaká blonďatá furie.--

--Finanční krize naši vesnici stále neopouští,protože Tsunade všechny prachy z misí krade a pak je utrácí v herních automatech.--

--V zemi čaje jsem se setkal s nějakou divnou osobou s deštníkem.Nejspíš to byla Rihanna a předváděla nám svůj videoklip Umbrella.--

--Nevydržím nápor Sakuřiny otravnosti a pokouším se jí zavraždit.Schodil jsem ji z útesu ale ta kráva mě stáhla s sebou dolů.--

--Slyšel jsem,že Tsunade zavřeli za spronevěru.--

--Novým hokagem se stáva nějakej Obama.Všichni jsou z něj na větvi.--

--Finanční krize nás stále neopustila a já už nemám ani na gel na vlasy.Odcházím tedy pryč.Za mím slavným zpěvákem Orochimarem.--

Kakashiho pouta

14. února 2012 v 2:22 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Už toho mám dost!´´křikl Kakashi nasupeně, při pohledu na své dva studenty, kteří se jako vždy hádali a udělovali jeden druhému pěsti, pohlavky, kopance a facky.
Naruto a Sasuke se na chvíli přestali prát a očima spočinuli na svém senseiovi, který si už s nimi očividně nevěděl rady. Růžovlasá dívka stojící opřená o nedaleký strom, se skvěle bavila. V duchu samozřejmě fandila své lásce Sasukemu, ale nechtěla nic říkat nahlas, aby si náhodou u svého senseie neudělala vroubek.
,,Můžete toho laskavě nechat?'' mrkl zamaskovaný svým bystrým okem z jednoho na druhého, až z toho začíná mít v oku tik.
,,To řekněte tady Sasukemu! Pořád se jen vytahuje!´´ křikl naštvaný Naruto a ruce zaťal v pěst při pohledu na svého, teď už klidného rivala. Sasuke nasadil arogantní úsměv, který spíš připomínal výsměch a věnoval ho vzeklému blonďákovi.
,,Tss!Ty jenom žárlíš! Závidíš, že jsem a vždycky budu lepší než ty, ubožáku,´´dodal ještě a netrpělivě čekal na Narutovou vzteklou reakci a další urážku. Naruto, jako vždy zrudnul vzteky po kořínky svých vlasů.
,,Sasukeeeeeee......´´zavrčel nebezpečně.
Narutovu nevyřčenou nadávku však včas zarazil Kakashi. Postavil se mezi ně.
,,Tak už dost. Už mám po krk těch vašich neustálých potyček. Musíte se pořád tak hádat a napadat? Jste přece v jednom týmu,´´prohlásil bělovlasý muž s nadějí, že se ti dva usmíří a on si tak bude moc v klidu dočíst svou oblíbenou knížku.
,,Radši budu v týmu s párem opic než s tímhle idiotským náfukou,´´zaječel Naruto a zrudnul ještě víc. Sledoval klidného Uchihu, kterému jeho nadávky očividně vůbec nevadily.
,,Nápodobně, ubožáku,´´řekl nakonec narozdíl od Naruta s klidným tónem v hlase, a dál se nepřestával vysmívat blonďákovi přímo do očí. Narutovi se vzteky začínaly dělat mžitky před očima. Nejraději by toho náfuku zabil.
,,Tak takhle to nejspíš nepůjde,´´pomyslel si Kakashi a podrbal se ve svém bílém křoví, co si tak pracně vypěstoval na hlavě.
,,Dobře...jak chcete. Když to nejde po dobrým.....,´´pronesl a pokrčil rameny. V okamžiku chytil Narutovu levou ruku a Sasukeho pravou ruku, přimáčkl je k sobě, udělal pár ručních znamení a ejhle - chakrová pouta, která teď spojovala Narutovu levačku a Sasukeho pravačku byla na světě.
,,Hééj! Co to jako je?´´vyjeknul Naruto při pohledu na svou a Sasukeho ruku. Kakashi nasadil výraz naprosté nevinosti a lehce se usmál.
,,To jsou chakrová pouta. Dokud se nezačnete chovat jako týmový partneři a nenajdete k sobě úctu, budete k sobě připoutaný,´´ dodal s ještě větším úsměvem přes svou masku.
,,COŽE?´´vyjekli oba chlapci najednou.
Kakashi se jim vysmál do obličeje a v duchu se pochválil, jaký dobrý nápad ho to zase jednou napadl.
,,Máte co jste chtěli. Já vás varoval. Jestli se do zítra přestanete hádat, tak vás pustím...Pokud ale ne a vy se budete stále hádat a napadat, tak vás nechám takhle k sobě připoutaný celý týden. A předem vám říkám, že jakýkoliv únik nebo zničení těhle pout je marné,´´to už si s nezájmem vytáhl svou oblíbenou, oranžovou knížku.
Sasuke a Naruto se na sebe vyděšeně podívali a pak vrhli vražedný pohled na svého senseie, který se očividně dobře bavil.
,,Do zítra? Zbláznil jste se? To mám jako celej den mít za zadkem toho ubožáka?´´vyjeknul Sasuke zděšeně. Naruto samozřejmě nadávku na jeho osobu nepřeslechl a tak s sebou naschvál škubnul a strčil do svého spoluvěznitele.
,,Jakej ubožák? Ty náfuko jeden!!´´vyprsknul blonďák a stejně jako jeho rival začínal nebezpečně rudnout vzteky.
Kakashi pozvednul obočí a oči nasměroval v sloup.
,,No....vidím, že do zítra máte co dělat abyste se nesežrali.....takže, trenink je u konce,´´řekl a bez jakéhokoliv dalšího slova si zmizel stejně jako jejich týmová parťačka Sakura. Sledování této dvojice ji už asi přestalo bavit.
Sasuke a Naruto sledovali s pokleslými čelistmi mizející kouř ve kterém před chvílí zmizel jejich sensei.
,,Vidíš co jsi provedl? Jenom děláš samí potíže,´´Sasuke se vyčítavě podíval na svého rivala, který stál hned vedle něho.
,,Já? Kdybyses pořád nemusel hádat a nemusel mít poslední slovo, tak v týhle šlamastice nejsme!´´vyprsknul Naruto na svoji obhajobu.
,,Pane bože. Jestli to takhle půjde dál, tak se z něho zblázním´´pomyslel si Sasuke a začal usilovně přemýšlet, jak se z téhle kaše dostat. Naruto ho se zájmem sledoval. Vztek a rudá barva v obličejiho ho už opustily, a vystřídal je nával smíchu. Pohled na přemýšlejícího Sasukeho byl opravdu komický.
,,Čemu se jako směješ?´´utrhl se na něj Uchiha, který byl vyrušen Narutovým smíchem z přemýšlení. Naruto, v agonii smíchu si z jeho vřažedného a vzteklého pohledu ale nic nedělal.
,,Teď...teď se tváříš..HAHA..jak na pohřbu..´´zamumlal Uzumaki se smíchem. Sasuke mu věnoval jeden pořádný pohlavek a pohled vražedného zabijáka.
,,Já tady narozdíl od tebe přemýšlím jak se z toho dostat!! Mě teda vadí, že tě budu mít celej den na očích!´´vyprsknul na blonďáka, který si mnul bouli na hlavě.
,,Auuu...Sasuke víš jak to bolí?!.....Já taky zrovna dvakrát neskáču radostí!´´
,,Jo to vidím´´zavrčel čeronovlasý chlapec a rozhodl se dál Naruta ignorovat.
,,Tak co teda budeme dělat?´´zeptal se pochvíli ticha Naruto, který odcházel po boku svého rivala zpátky do své rodné vesnice. Sasuke mu nevěnoval ani jeden pohled. Jenom si naštvaně odfrknul, kopnul do kamene před sebou a v duchu přísahal Kakashimu pomalou a bolestivou smrt za to, co mu udělal. Tak rád by si dal svoje ruce do kapes kalhot, jak to má ve zvyku ale nemůže.
,,Nevím...tyhle pouta se nedaj nijak zničit. Jsou utvořeny Kakashiho chakrou,´´
Naruto se znova uchechtl, ale tak aby to Sasuke neslyšel. Přišlo mu zábavné, že si Uchina neví rady.
,,Fajn, tak to si můžu zajít na svou denní dávku Ichiraku ramen,´´zavískal blonďák s jiskřičkami a radostí v očích. Už se chtěl vydat do svého oblíbeného stánku.
,,Cože?´´vyjekl Uchiha překvapeně. Zatáhl Naruta za ruku, takže ten se musel zastavit. Nechápavě na Sasukeho polédl a věnoval mu pohled ráže-co to jako děláš?
,,Ty seš snad padlej na hlavu ne? Ty snad chceš, aby nás takhle někdo viděl? Vždyť vypadáme s těma poutama jako bysme se drželi za ruce,´´Sasuke si nevěřícně poklepal na čelo aby dal Narutovi najevo, že se zbláznil.
,,Ale já mám hlad,´´Naruto si ale stál pevně za svým. Když má hlad, tak má holt hlad a žádný Kakashiho pouta nebo Sasuke s tím nic nenadělaj.
,,Fajn,´´vydechl Uchiha ztrápeně
.,,Půjdeme nepozorovaně ke mě a najíš se tam,´´ dodal.
,,K tobě?´´zopakoval nevěřícně Naruto. Sasuke ho zve k sobě? K sobě domů?
,,A proč zrovna musíme jít k tobě? Proč nemůžeme jít ke mě?´´vyjeknul Uzumaki a ani na sobě nedal znát, že ho Sasukeho nabídka značně lákala.
,,Protože už jsem řekl! Konec debaty!´´vyštěkl Uchiha a už si to rázoval odhodlanými kroky domů. Naruto se nafouknul vzteky ale fakt, že si to Sasuek vymyslel jako první ho donutil mlčet. Koneckonců u Sasukeho nikdy v životě nebyl a už se tam jen tak asi nepodívá. Docela by ho zajímalo, kde jeho rival žije. Přinejmenším mu může vynadat za neuklizený byt.
Černovlásek, který mlčel a na svého spoluvěznitele neberal žádný ohled a blonďák, rudnoucí vzteky ze Sasukeho přehlížení. Tihle dva, rukama připoutanýma k sobě šli zapadlými uličkami Konohy, kde bylo málo lidí a tak i mála šance, že je takhle spolu někdo uvidí. Šli si jen tak vedle sebe a každý z nich mlčel.
Naruto se díval nasupeně do Sasukeho nicneříkající tváře a snažil se alespoň z jeho obličeje vyčíst, na co asi myslí.
,,Náfuka jeden´´pomyslel si.
,,Přestaň na mě tak zírat, ubožáku,´´utrhnul se na něj Uchiha s vražedným pohledem a hrubým toném v hlase.
,,Nebo co?´´ Naruto se uchcechtl. Takové provokování, které se Sasukemu nelíbí si přece nenechá ujít.
Jenže černovlasý mladík jenom mlčel.Vůbec si Naruta a jeho provokování nevšímal.
,,Ten vejtaha.co si o sobě myslí? Že mě může přehížet? Už teď ho mám plný zuby. Však já ti ještě ukážu. Náfuko jeden,´´
Naruto se jen usměje a dál nepřestával sledovat Sasukeho obličej. Ve tváři pobavení, opovržení a výzvu.
Sasuke se najednou zastavil před nějakým domem. Se vztekem v očích, který mu šlehal z očí se na Naruta podíval.
,,Seš snad hluchej? Říkal jsem ať na mě takhle nečumíš.Ty ubožáku,´´propaloval blonďáka pohledem. Naruto se tomu jen uchechtl.
,,Tak ty si ze mě budeš dělat srandu?´´pomyslel si Sasuke, napřáhl se a vrazil Narutovi pěstí přímo do oblíčeje. Naruto zakopl o vlastní nohu a hned na to spadl na dvěře domu, před kterým se Uchiha zastavil. Dveře jeho váhu neunesli a otevřeli se. Blonďák spadnul na zem a jelikož byl k němu stále připoután Sasuke, Uchiha samozřejmě spadnul přímo na něj. Naruto zasyčel bolestí, když se udeřil hlavou o tvrdou zem. Snažil se Sasukeho odehnat, odkopnout, odstrčit, ale ten se jen tak lehce nedal a stále ležel nehnutě na blonďákovi.
Naruto si to samozřejmě nenechal jen tak líbit.Vzteky celý zrudlý se napřáhl a ubalil Sasukemu pěknou ránu do obličeje.Černovlasý chlapec se chytl za tvář, na které měl najednou od Narutovi pěstí pěknou modřinu. Uumaki se lehce ušklíbl. Dostal ho. Sasuke byl konečně pokořen.
,,Tak tohle si neměl, Naruto´´řekl Sasuke a věnoval usmívajícímu se Narutovi velkou ránu do tváře. Ten se z té rány překvepivě rychle vzpamatoval, ušklíbl se a převalil se na čerovláska. Přidržoval mu ruce nad hlavou. Jednou, volnou rukou si mnul bolavou modřinu na tvaři.
Sasuke se mezitím snažil dostat z toho sevření. Po chvíli se mu to podařilo a on se vyšvyhnul na Naruta.
Ten než se vůbec stačil vzpamatovat ležel pod Sasukem, který se mu dobýval svým jazykem do pusy. Naruto ztuhnul, vytřeštil oči a vůbec nachápal co to má znamenat. Sasuke ho líba?
Narutův mozek přestával reagovat na jeho pokyny a tělo jakbysmet. Jen tam chudák ležel a nechával Saskeho jazyk laskat svoje ústa aniž by něco udělal.
,,Já tě varoval. Neměl si mě provokovat´´černé oči se vpíjeli do těch blankytně modrých. Na Sasukeho rtech se objevil letmý úsměv a hned na to se černovlasý chlapec začal znovu sklánět.
,,Strašně rychle se totiž přestávám ovládat´´zašeptal Narutovi těsně u ucha a hned na to se začal vracel k Narutovým sladkým rtům.Vášnivě se do nich vpil. Jeho volná ruka začala masírovat Narutovi hruď. Blonďák na něj nejprve nevěřícně zíral. Nevěděl co má dělat. Má Sasukeho odstrčit? Kousnout? Zmlátit? Po chvíli si ale uvědomil, že se mu Sasukeho přítomnost začíná zamlouvat.
Zavřel oči a hned na to začal oplácet Sasukeho vášnívé polibky plné chtíče a touhy. Jeho rty byly tak jemné. Naruto jim prostě nedokázal odolat. Navíc, když pomyslel na to, že Sasuke líbá jako bůh.
Oba dva se snažili převzít iniciativu v líbání a jazykama se dobelhávali co nejdál do úst tomu druhému. Naruto slastně vydechl a zajel svou volnou rukou do Sasukeho jemných vlasů. Nad tím se Uchiha jen pousmál a ikdyž nerad, tak se od Narutových rtů a jazyku musel odtrhnout.
Naruto na něj smutně pohlédl a uraženě zamručel. Sasukemu se rozlil na rtech úsměv. Hned na to se sklonil k Naruvovu uchu.
,,Chci tě liško.......hned...´´zašeptal mu do ucha a jemně ho kousnul do ušního lalůčku. Naruto zalapal po dechu. Jeho vzrušení bylo čím dál větší a větší. Sasukeho polibky a doteky s nim dělali neuvěřitelné věci.
Uchiha se hned na to lačně a hladově přisál na Narutův krk.
,,Někdo nás uvidí´´konstatoval blonďák suše a dál se svíjel vzrušením, do kterého, díky Sasukemu pomalu ale jistě upadal.
,,Neboj..sem nikdo nechodí,´´zamumlal Uchiha a začal Narutovi pomaličku rozepínat zip u mikiny. Každý nově odhalený, centimetr Narutovy kůže ihned zamapoval svým jazykem a rty.
,,Vítej u mě doma,´´zašeptal a znova s dychtivě vrhl na Narutovi rty. Uzumakiho tahle odpověď překvapila, ale taky v něm probudila vášeň a chtíč. Teď se nemuseli bát, že je tady někdo uvidí.
A tak, aniž by na něco čekal přetáhl Sasukemu volnou rukou přes hlavu jeho tričko. Převalil se na něj a jazykem se vydal na zrušující a pěkně dlouhou pouť po Sasukeho sladkém těle.
Nejdřív byly na řadě jeho plné a jemné rty. Naruto jemně zkousnul jeho dolní ret a hned na to propletl svůj jazyk s tím Sasukeho. Uchiha zavřel oči a jen ztěží se snažil utlumit steny, které v něm Narutův hyperaktivní jazyk vyvolával.
Blonďák ležel na černovlasém chlapci. Jeho ruka se pomalu přesouvala od jeho šíje po jeho nahé hrudi až k jeho bokům. Hladil ho provokatyvně a až mučednicky pomalu. Chtěl slyšet Sasukeho steny, které ho přiváděli do agonie vzrušení.
Pomaličku svou ruku přesouval ke kalhotám. Ukazováčkem ho jemně hladil podél lemu kalhot.
,,Na..ruto´´vydechl Uchiha slastí. Naruto se pro sebe musel usmát. Na nic jiného však nečekal a rozepl Sasukemu kalhoty. Uchihova volná ruka však taky nezůstávala pozadu a vrhla se též na Narutův poklopec, který se s jeho pomocí začal rozjíždět.
Blonďák si sundal kalhoty a aniž by se Sasukeho na něco zeptal, sundal mu i ty jeho. Nač čekat? Moc dobře věděl, že Sasuke to chce stejně tak jako on.
Naruto se na něj znovu nahnul a uvěznil jeho rty mezi těma svýma. Pomalu začal sát jeho dolní ret. Oba se posadili. V tu chvíli se jejich chakrová pouta zničehonic rozlomila. Jakoby je Kakashi sledoval a věděl, že teď už jim k ničemu nejsou. Naši dva nijové si toho ale stejně nevšimli a dál pokračovali ochutnávání svých.
Sasuke chytnul Naruta za boky, přitáhl si ho blíž a hned na to si už Naruta odnášel do svého pokoje.
Oba dva, nepřestávajíc proplétat své jazyky se posadili na postel. Naruto hladil Uchihovi záda a ten se na oplátku vpil do jeho rtů. Hned na to sundal Narutovi poslední zbytky oblečení. Blonďák byl trochu v rozpacích. Nad tím se Sasuke jen pousmál a při pohledu na jeho vzrušené mužství si olíznul rty. Náhle se vpil do Narutových modrých očí, ze kterých šlehaly plámínky touhy a nahorázného chtíče. Hned na to si svlíkl i svoje sponí prádlo. Po čtyřech se doplazil k Narutovi, který ležel na posteli. Sasuke si na něj obkročmo sedl. Jejich mužství byly teď uvězněny mezi nimy a třely se o sebe.
Blonďák nakonec zahodil svůj ostych a jemně začal masírovat Sasukeho penis. Hladil ho, hrál si sním....
Sasuke se celí chvěl vzrušením. Naruto se mu přisál rty na šíji a nepřestával hladit Sasukeho úd. Znova a znova po něm smyslně přejížděl svými prsty. Sasukemu uniknul z úst hlasitý sten. Naruto však jeho penis nepřestával třít a za chvílí z něj začala vytékat bílá tekutina. Naruto si kapičku té tekutiny nabral na ukazováček a jemně ho jazykem olíznul. Ani nevěděl jak, ale hned na to ucítil ve své puse Sasukeho hyperaktivní jazyk.
I když je Uchihův penis stále vztyčený a dožaduje se Narutovi pozornosti, Naruto ho ignoruje.
,,Chci tě...Naruto,´´pošeptal mu mezi polibky Uchiha. Olíznul si ukazováček a přejížděl jím jemně Narutův hrudník, bradavky, břicho, třísla, penis až jím nakonec vniknul do Naruta. Poté si ho chytil za boky a jemně nadzvedl. Nasměroval svůj penis na Narutův otvor a opatrně a pomalu do něj vniknul celou svou délkou. Naruto skřiví obličej bolestí.
Sasuke ho konejšivě políbil a hned na to začal přirážet. Víc a víc a stále rychleji. Naruta to vzrušoval k nepříčetnosti. Bolest už dávno zmizela a nahradilo ji vzrušení neuvěřitelného kalibru. Sasuke sténal-táhle a nahlas a přitom vyvolával Narutovo jméno. Čím dál víc do Naruta vnikal a ten jen slastně sténal a v přirážení ho ještě víc pobízel.
Sasuke si vzal Narutův penis do ruky a začal ho třít-nahoru a dolů-v rytmu jeho přirážení. Za chvíli svou ruční činnost zastavil. Prohnul se v zádech a s výkřikem Narutova jména plné rozkoše, vzrušení a ukojené touhy dosáhnul svého vrcholu. Ve stejnou dobu i Naruto dosáhlmaximálního vzrušení a z jeho penisu začala stříkat bílá tekutina. Oba dva měli zavřené oči a na Sasukeho ruce stékali poslední kapičky Narutova vzrušení. Sasukeho unavené tělo se svalilo na to Narutovo a oba dva spojili své rty. Naruto si k sobě černovláska přitáhl a obejal ho.
,,Tak přece jen byla ta Kakashiho pouta k něčemu dobráy'' řekl Naruto ještě celí udýchaný. Sasuke se jen pousmál a po chvíli oba dva usnuli v náruči toho druhého.

(Ne)splňěné sny

14. února 2012 v 1:36 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Jdu pomalýmia nenucenými kroky na místo, kde máme dnešní sraz. Znovu, jako obvykle,mám namířeno na most, kde nám náš sensei udal místo našeho setkání. Jdu s lehkými kroky, jako bych se vznášel.
Nebe je zatažené, černé a vypadá, jako by plakalo. Jako by se ze světa vytratil všechen život a měl následovat jen konec světa. Je jasné, že se tato černá a zamračená oblaka brzy srazí a na zem se začnou snášet první kapky deště. Mě to ale nevadí. Je mi jedno, že zmoknu, že budu promočený na kost, hlavně, když tě zase uvidím.Všechno je mi ukradené. Starosti z mé hlavy jsem odhodil někam do dáli, je mi tak lehce.
A za to všechno můžeš ty. Každé ráno, každý začínající den se těším, až tě zase uvidím. Tvoje krásné, pronikavé oči, které mě tak podivně propalují pohledem. Tvé jemné, černé vlasy, do kterých bych tak rád zabořil ruku. Tvá sametově krémová a bezchybná tvář, kterou bych tak rád laskal. Kvůli tobě Sasuke se těším nového dne, kdy budu mít šanci tě znovu spatřit.I když ty mě nenávidíš, i tak jsem rád, že ke mně alespoň něco cítíš… i když je to nenávist……moje srdce bije jenom pro tebe, moje blankytně modré oči se každý den ráno otevírají jenom proto, aby tě zase jednou mohly spatřit. Vždycky, i teď to není jiné. Těším se jako malý kluk na tvou přítomnost, která splaší moje srdce do nepříčetnosti. Moje myšlenky dožene na jinou planetu a moje mysl se soustředí jenom na tvou přítomnost.
Když ses vrátil od Orochimara, uvědomil jsem si, jak moc si mi chyběl. Nevěděl jsem, že někdy můžu tak moc milovat někoho, koho jsem dřív považoval za nejlepšího přítele. A taky jsem nevěděl, že je láska tak krásná. Že tolik hřeje u srdce, i když je neopětovaná. Když jsem si vysnil, že jednou budu Hokagem, všichni mi říkali, že je tento sen nesplnitelný. Já ale na ně nedbal. Šel jsem si zatím a myslím, že jsem na velice dobré cestě. Teď si můj sen ty. Můj sen, o kterém vím, že se mi nikdy nesplní. Teď už alespoň vím, co to znamená to slovo nesplnitelný. Ale ani to mi nevadí. Jsem rád, že dýcháš, že žiješ, že tě můžu každý den vidět a večer usínat s myšlenkami na tebe. Teď jdu po prázdné cestě na místo našeho setkání. Nikdo už na ulici není, všichni se chtějí vyhnout a schovat se před tím lijákem, co se za chvíli začne propadat na zem. S úsměvem na tváři si toho nevšímám. Je mi jedno, že zmoknu, hlavně, že budu zase moci být v tvé přítomnosti.
Konečně jsem přišel na místo, kam nás náš mistr svolal. Nikdo tam nebyl. Tedy na první pohled. Opřel jsem se o zábradlí mostu a sledoval tu spoušť, co se děla na de mnou. Oblaka do sebe začala narážet a z nebe začaly padat první dešťové kapky. Padaly mi na obličej, mě to ale nevadilo. Naopak.I když byli studené, jako tvoje srdce Sasuke, byli docela příjemné. Nechal jsem je padat ne svou šťastnou tvář a zavřel oči, aby mi do ní pár kapek nenapadlo. Poslouchal jsem klid, který se snášel kolem mě, občas se z nebe ozvalo zahřmění. Je to takový úlet. Všechno co vidím, všude kudy procházím, všechno mi tě připomíná. Noční obloha mi připomíná tvé krásné oči, které se u nikoho jen tak nevidí. Hebkost mého polštáře by se mohla vyrovnat doteku tvé ruky. To všechnomi tě připomíná. Jsem zamilovaný až po uši.
Povzdychnu si, potom ale uslyším podivný zvuk a hlas na druhé straně mostu. V hlavě si přemítám, komu by tento hlas mohl patřit. Potom si ale uvědomím, že tento připitoměleuječený jekot patří mé týmové partnerce, o které jsem si mylně myslel, že ji miluji. Chtěl bych, ale vím, že ji nemůžu považovat za konkurenci. Chce mi tě vzít, a já se na to můžu jen koukat. Pozorovat, jak se tě snaží sbalit a že já tohle nikdy udělat nemohu, je opravdu utrpení. Ale když vidím, že k ní nic necítíš, že jí pokaždé odháníš, dodává mi to naději. Naději, která je naprosto směšná.
Znovu uslyším ten hlásek, který byl ale něčím utlumen. Zvědavě znovu otevřu oči a podívám se na druhou stranu mostu, odkud se hlas ozývá. Jakmile spatřím, zdroj toho utlumeného hlasu, zastaví se mi srdce. Moje čelist spadne o několik metrů, div že ne na zem a mnou přejede smrtící vlna bolesti. Z nebe se ozve opravdu odstrašující hřmění a já si začínám myslet, že do mě udeřil blesk. Cítím, jak se moje srdce trhá na dvě půlky a doslova mi v hrudi puká. Na druhém konci mostu schovaný pod stromem stojíš ty. Jseš tam opřený a nejspíš se schováváš před deštěm, který zesílil na intenzitě. To by nebylo nic zvláštního. Ty tam ale stojíš a v obětí máš Sakuru….Svoje pevné paže máš stočené kolem jejího štíhlého pasu, skláníš se a políbíš ji. Znovu se ozve strašný zvuk hřmění, tentokrát je blíž u mě. Koukám na tebe, jak jí líbáš a do očí se my hrnou slzy.
Moje sny jsou pošlapány , moje existence se hroutí, doslova se mi zbořil svět. Nejraději bych utekl. Utekl daleko od tebe. Od toho, kdo mi zlomil srdce i když o tom ani neví. Proč, když milujeme nějakou osobu, ta vždycky miluje někoho jiného. Proč to tak je? Proč žijeme pro lásku, která tolik bolí. A bolí strašně. Moje srdce puká a já cítím lítost a žal. Lítost nad sebou a žal nad svými neopětovanými city, které při tomto pohledu, který mi vzal všechno, zanikly. Konečně se vaše rty od sebe oddělí a ty konečně zaznamenáš moji přítomnost. Podíváš se na mě těma svýma temnýma očima a já si znovu uvědomím, proč tě tolik miluji. V mých očích se zračí bolest, jsem si tím jist, ale nehodlám zde ze sebe udělat hlupáka a začít brečet. I když se mi chce, tak strašně se mi chce, neudělám to. Neudělám vám tu radost a udělám ze sebe ubožáka, kterým mě pokaždé nazýváš.
Chvíli na sebe hledíme a já se potom odvrátím. Zabořím si ruce do kapes svých černých kalhot, opřu se znovu o zábradlí mostu a nechám na sebe dopadat velké kapky deště, které se míchají s mými slzami. Nemůžu…už je nemůžu zadržovat. Díky bohu za ten déšť. Není tak poznat, že voda, která mi stéká po lících, není jen ta obyčejná dešťová voda, ale hořké slzy bolesti z neopětované lásky a zlomeného srdce. Kakashi sensei, prosím, nezdržte se dlouho………
Nemám už odvahu se na vás podívat znovu. Na vás, na tebe a Sakuru, jak se objímáte a líbáte. Nemám na to sílu. Místo té růžovlasé holky jsem si vždycky představoval sebe, ale teď vím, že můj sen je vážně nesplnitelný. Někde ve skrytu své duše jsem stále věřil…věřil, že nic není dost velkej cíl, abych se nepokusil ho dosáhnout, ale teď vím, že sny jsou jen pouhá cesta, která nám umožňuje doufat a žít v představě, že si ty sny jednou vyplníme. Usnadňuje nám život, nutí nás žít v tomto prohnilém světě, ve kterém jsem poznal tolik bolesti. Nechci se na vás dívat. Trhá mi to už tak potrhané srdce.
Naštěstí moje utrpení má také konec. Ve chvíli kdy se za mnou objevil Kakashi sensei, se mi ulevilo. Sasuke se i se Sakurou konečně připlížili, bohužel v ruku v ruce spolu ke mně a k našemu zamaskovanému senseiovi. Ten si nejspíš nevšiml, jakou náklonnost k sobě ti dva mají a i v tom dešti má v ruce svou knížku a ani jednou od ní neodlepil oko. Moje oblečení je promočené na kost a lepí se mi na mé tělo. Je to nepříjemné a já jen doufám, že dnešní trénink Kakashi vynechá a pustí nás domů. Po očku tě sleduji a tvůj zamyšlený pohled, kterým mě celou dobu propaluješ. Nevím, proč se na mě díváš, ale já ti nevěnuji ani jediný pohled.
Zadívám se na Sakuru, která tě sleduje, v očích má jiskřičky štěstí a nemůže z tebe spustit své zelené oči. Jakoby stále nemohla uvěřit, že její láska bude konečně opětovaná. Přeju jí to, ale zároveň mi to je líto. Chtěl bych tolik být na jejím místě, ale to se nikdy nestane. Naštěstí je náš sensei jako vždy rozumný a nejspíš si všimne tíživé atmosféry, která mezi námi panuje. Nejen taky proto ukončí náš dnešní trénink, který ani nezačal. Jen něco zamručím, otočím se na podpatku a s rukama v kapsách se vydám raději rychlým krokem domů. Je mi na nic. Moje bolest se čím dál víc zvyšuje a já bych chtěl nejraději svůj žal otupětv alkoholu. Za sebou ještě cítím pár podezřívavých pohledů, ale nakonec si jich nevšímám. Už abych byl doma. Prší stále víc a víc, na nebi se objevují i první viditelné blesky a následně na to se ozývají prudké hromy. Už nedokážu dál potlačovat svoje slzy a pouštím je na povrch. Stejně i tak svoje emoce. Kvůli čemu teď budu žít? Můj život nemá žádnou cenu. I když jsem se chtěl stát Hokagem, pořade se mi vrací ten pohled na líbající se pár tvořený Sasukem a Sakurou. Toho pohledu se už asi nikdy nezbavím. Bude mě pronásledovat až do konce mého krátkého života. Pochybuj, že se jako ninja dožiju třiceti let. To je takřka nemocné, ale tím líp pro mě. Aspoň se nebudu muset utápět v bolesti tak dlouho.
Konečně jsem přišel za doprovodu bouřky a vydatného deště k sobě domů. Otevřel jsem dveře a celý skleslý a promočený na kost jsem vešel dovnitř. Do tepla a samoty svého opuštěného bytu. Posadil jsem se ztrápeně za stůl na jednu židli, hlavu zabořil do dlaní a nechal jsem své emoce volně proudit. Tichem mého bytu se ozýval usedavá pláč a zvuk dopadajících, dešťových kapek na střechu mého domu. Proč? Proč láska tolik bolí? Proč je život tak krutý? Pomalu ze sebe sundávám své promáčené oblečení. Vlasy mám celé zplihlé a tak se vydám ihned do koupelny. Jsem tak mokrý, že je mi zima a já bych teď nejraději uvítal horkou sprchu. Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Slzy mi přestaly téct, protože mi už v očích žádné nezbyli. Všechny jsem je vybrečel. Nechal jsem na sebe proudit horkou vodu. Bylo to tak příjemné, že jsem zapomněl na svůj problém, i na svou bolest. Nechal jsem se unášet klidem a blaha, které mě ze všech stran rozestoupilo.
Vylezl jsem ze sprchy až po půl hodině a až teď jsem si uvědomil velké tmy, která se snášela celým bytem. Venku to nebylo o nic lepší, i když bylo teprve odpoledne a do večera bylo hodně daleko, slunce bylo zalezlé za hustými a černými mraky a moc to nevypadalo, jako že se chystá vyjít ven. Rozsvítil jsem všude světlo, nasadil si kalhoty od pyžama v domnění, žesi půjdu lehnout a svoje potrhané srdce a bolest v něm, zaspím. Vzal jsem si ručník a začal jím sušit svoje neposedné vlasy. Když v tom někdo zaklepal. Neměl jsem chuť na nějaké návštěvy, ale když klepání neustalo ani po dvou minutách, podíval jsem se do zrcadla, abych se ujistil, že všechny známky po pláči jsou pryč a vydal jsem se ke dveřím zpražit toho nevítaného návštěvníka.
Když jsem dveře otevřel moje plány na seřvání nevítaného vetřelce byly nadobro zmařeny, jelikož se mi při pohledu na něj zastavilo srdce. Ve dveřích stál Sasuke. Byl promočený, z jeho černých vlasů mu spadaly velké kapky dešťové vody a když mě sjel pohledem a všiml si, že na sobě nemám nic jiného, než kalhoty trochu se zarděl. Nasadil jsem opravdu nucený úsměv .
,,Sasuke, co tu děláš?´´ptal jsem se ho a pustil ho dál, do útrob svého ne moc velkého bytu. On, když viděl můj úsměv a veselé chování se trochu zarazil, potom jen ale pokrčil rameny a vydal se do předsíně.
Zastavíš se a pohlédneš na mě. Já na tebe ale nemůžu. Pořád tě vidím v obětí té proklaté Sakury a nemůžu se ti dívat do očí. Raději okolo tebe projdu a pobídnu tě, ať jdeš za mnou do obýváku. Ručník okamžitě pokládám na sedací soupravu, kam se následně usadím a ty naproti mně. Díváš se na mě, jako bys chtěl něco říct.
,,Naruto, já…,´´začneš, ale já vím, kam míříš. Chceš nejspíš vykládat o tom, jak jste se Sakurou zamilovaní, jak jste se dali dohromady a určitě mě chceš přemlouvat, ať to nikomu neříkám. Ale já to nechci slyšet, proto tě taky přeruším.
,,Nemusíš nic vysvětlovat, jestli jste spolu šťastní tak klidně, mě to nevadí,´´jak rychle mě vysychá hrdlo po těchto nepravdivých lžích, které ti vmetám přímo do těch tvých krásných očí. Nejraději bych si tě vzal do náruče a ukradl si pro sebe tvé nádherné rty. Jak asi chutnají. Sakura už to ví, mohl bych se jí na to zeptat. Pomyslím si a hned na to se zvednu.
Jdu do kuchyně v zámiňce udělat čaj. Ani nenechám Sasukeho doříct větu, nemůžu. Nemůžu ho tu mít tak blízko sebe. Dojdu do kuchyně a z pravého oka mi ukápne první slza. Ne teď ne. Teď nesmím brečet. Vezmu do svých rukou, ve kterých mám třas, dva hrnky. Pod mou nešikovností se ale jeden z nich svalí na zem a pod tíhou nárazu se rozbije na několik kousků. Takhle si myslím, že vypadá moje zlomené srdce. Na tisíc kousků, které nepřilepí ani žádná jiná láska. Rychle se pro střepy zvednu a okamžitě setřu slzu, která se svalý i z mého druhého oka.
,,Naruto? Děje se něco?´´zeptáš se mě a najednou stojíš u mě. Raději sklopím hlavu a soustředím se na střepy. Bohužel moje soustředění je úplně někde jinde a já se při nepozornosti pořežu o ten největší ze střepů. Ruka mi začne krvácet, ale já na to nedbám. Všimne si toho až Sasuke a okamžitě ke mně přiskočí.
,,Naruto, co je to s tebou,´´skloní se na de mnou a vezme do své dlaně tu mou pořezanou. Já se mu stále nemohu podívat do očí. Nejen proto, že bych ten jeho nápor pronikavých očí nezvládl, ale navíc nemůžu pozastavit slzy, které se mi derou na svět. Nechci , aby je viděl. Nikdo je nesmí vidět.
,,Naruto, podívej se na mě,´´nakáže mi najednou, a já ztuhnu. Přeci si toho nemohl všimnout a tak rezignovaně zakroutím hlavou.
,,Naruto!´´řekne s teď už zvýší hlas. Na to se prostě nedá neuposlechnout a tak teda zvednu hlavu a se slzami v očích se mu podívám přímo do tváře. Slzy, velké jako perly mi stékají po tváři a následně dopadnou na zem. Dívám se na něj vzdorovitě. Jako bych vůbec nevnímal, jen ty slzy nejdou zastavit.
,,Naruto,´´zašeptá Sasuke a vyděšeně na mě kouká. Nejspíš mu asi ještě nedošlo, že jsem do něj zamilovaný. Ještě že tak. Svůj pláč mohu svést na poranění…
,,To nic není,´´setřu si slané kapky slz, hrubě mu vytrhnu ruku z té jeho a chystám se zvednou. Jeho ruka mě ale znovu zastaví. Podívám se na něj, co má v plánu. Stojíme naproti sobě a díváme se jeden druhému do očí. Nechápu, proč přišel, mohl si ušetřit cestu a teď být někde s tou hlupačkou Sakurou. S jeho láskou…..
,,Naruto, proč pláčeš?´´zeptá se mě a já vytřeštím oči. Nevím co na to říct. Mám mu říct pravdu. Musím ale uznat, že mě mrzí, že mu stále nedošlo, že se trápím kvůli němu.
,,To tě nemusí zajímat,´´snažím se mu hrubě vytrhnout ze sevření, ale on mou ruku stále nepouští.
,,Naruto,´´zašeptá a víc se ke mně přiblíží. Jeho ruka povolí stisk, ale tentokrát jsem to já, kdo se nemá k žádnému pohybu. Jen na něj vyděšeně koukám a snažím se přijít na důvod jeho chování.
,,Je to kvůli mně?´´ptá se a odhodlaně se mi podívá do očí. Koukám na něja stále se nemohu na slovo. Moje mlčení ale podtrhává pravdu. Sasuke se trefil a teď mě bude nenávidět ještě víc než před tím. Jenom sklopím hlavu. Co mu na to mám říct? Že to není pravda? Byla by to hloupá lež, které by stejně nikdo neuvěřil. A Sasuke-ten už vůbec ne.
,,Naruto,´´přiblíží se ke mně ještě víc a svoji rukou podmou bradou mě donutí zvednout hlavu. Nechápavě na něj koukám. Co chce? Jednu mi vrazit? Klidně. Posluš si Sasuke…. Jenže on udělal naprostý opak. Místo pěstí, kterou jsem čekal nejvíc se ke mně přiblížil ještě víc a jemně mě políbil. Najednou se mi zastavilo srdce. Jako by jsem se propadl někam pryč z toho světa nesplnitelných snů, do světa zázraku. Sasuke mě políbil, sám od sebe, ne jako když jsme byli malý a nějakej kluk do mě tenkrát strčil.
,,Sasuke, ale jak, proč, jak to,…´´ptám se, když se konečně od mých rtů odpoutal. Ptám se a ani nevím na co dřív. Nic nechápu. Nerozumím a ani nevím, jestli to chci vědět. Třeba si ze mě dělá Sasuke srandu.
,Naruto, já-já tě miluju,´´řekl a v jeho očích se zablesklo. Ve mně by se krve nedořezal a zmohl jsem se jenom na vytřeštění svých uslzených očí. Cože? Slyšel jsem dobře? On- on mi řekl, že mě miluje? Dělá si ze mě srandu?
,,Co? Děláš si srandu? Ale vždyť, ty a Sakura,´´zastaví mě ukazováčkem své ruky na mých ústech.
,,Chtěl jsem jen vědět, jestli mé city k tobě nejsou zbytečné,´´ Řekl mi a znovu se připojil k mým rtům. Ani mě nenechal odpovědět. Já bych se stejně na nic nezmohl. Musím se ujistit, že vážně nesním. Že se mi to jen nezdá. Že je to vážně pravda……. Obtočím ruce kolem jeho krku a nechám se unášet tím něžným polibkem, u kterého mi Sasuke potvrzuje své city. Na chvíli se po tom, ode mě oddálí a zadívá se mi hluboko do očí. Jako by chtěl, abych něco řekl, jenže já nevím, co bych měl říct. Sasuke mě tak překvapil, že jsem si to ani ještě neuvědomil. Vzal mi všechna slova a já si stále neuvědomuji, jaké mě potkalo štěstí. Trochu mi vadí, že k tomu využil Sakuru a já si málem vybrečel oči, ale Sakura si to zasloužila……..
,,Já….,´´moje hrdlo vyschloa já nemůžu. Nemůžu prostě mluvit. Nejraději bych se štěstím rozplakal. A tak si ho přitáhnu k sobě a řeknu mu o svých citech jinak. Něžně ho začnu líbat. Ty jeho rty jsou tak jemné a sladké. Obávám se, že od nich mě už nikdo nedostane. Sasuke odhodí všechny zábrany a začne se mi jemně dobývat do úst svým jazykem. Nechám ho. Proč by taky ne. Tak dlouho jsem po tomhle toužil…..Zapojímsvůj jazyk do této hry taky a za chvíli plením každičkou skulinku jeho úst. Dopodrobna, nechci nic vynechat. Sasuke mi vzdychá do úst, a já bych přísahal, že neexistuje hezčí zvuk, než tohle. Pomalu přesune svoje ruce na moje boky a postupuje nahoru po mém nahém trupu. Přejíždí každý sval na mé hrudi a každý z nás se snaží převzít iniciativu v líbání. Zabořím svou ruku do Sasukeho stále mokrých vlasů a druhou rukou ho tlačím víc na sebe. I když už to víc nejde, snažím se pořád. Chci ho mít u sebe. Chci ho na sobě cítit a nikdy ho už nepustit.
Sasuke si mě nadzvedne a posadí mě na kuchyňskou linku, před kterou stojíme. Okamžitě si ho k sobě majetnicky přitáhnu nohama a obtočím je kolem jeho pasu. Znovu se zmocním jeho jemných rtů, které chutnají líp, než jakýkoliv sebelepší ramen. Sasuke se jen usměje a obejme mě kolem pasu.Pomalu mu začínám sundávat jeho bílé kimono, které zahaluje jeho nádherné tělo. Po jeho ramenou mu pomalu sklouzne až na zem a já si ho znovu přitáhnu pro polibek, který trvá věčně. Jeden druhého se prostě nemůžeme nabažit. Začíná se mě zmocňovat touha. Touha po něm, po jeho těle, dotecích,…… I když mě to stojí hodně úsílí, od jeho rtů se na chvíli přesunu na krk. Jakmile se dostanu k jeho uchu, které jemně olíznu Sasuke se prohne vzrušením a hlasitě zavzdychá. Tohle jsem chtěl slyšet. Jeho vzdechy jsou jako rajská hudba a chtěl bych je slyšet znova. Pomalu se přesouvám na jeho šíji, kde se na chvíli zastavím.
Zaplňuji ji jemnými polibky, někdy do ní jemně kousnu, potom jí zase olíznu. Sasuke začíná zrychleně dýchat a já se musím smát. Znovu si přivlastním jeho rty a ukradnu si jeden vášnivý polibek plný chtíče. Chci ho…strašně moc……Svoje ruce přesunu na jeho tělo. Přesunu je na jeho boky a přirazím si ho ve vášnivém polibku tvrdě k sobě. Nevím, jestli to vůbec ještě jde, protože jsem u sebe tak blízko, že už to snad ani víc nejde. Líbám ho, horoucně jako o život. Prostě už nemůžu…. Sasuke si to nejspíš uvědomí a nadzvedne si mě. Já se ho pevně držím svýma nohama, které mám stále obtočené kolem jeho pasu a tak není možné, abych spadl. Pořád ho líbám a ani nevnímám kam mě to Sasuke odnáší. Je mi to jedno. Klidně bych se nechal odnést k Orochimarovi, jen když můžu jeho svalnaté tělo cítit na tom svém. Připadám si jako v agónii. Můj mozek mi vypověděl službu a moje mysl se nesoustředí na nic jiného, než na jednu věc. Na Sasukeho. Na mou lásku, která si mě odnesla do obýváku a položila na velký gauč.
Když dopadnu i s ním na pohovku, udiveně se na něj podívám. Zarazí mě, že se zastavil tady a né v ložnici.
,,Tady?´´ptám se ho a on se na to jen pousměje. Skloní se k mému uchu, které jemně skousne.
,,Jo, ložnice je totiž moc daleko,´´zašeptá mi roztouženě do něj, jemně ho olízne a obkročmo si na mě sedne. V jeho očích zahlédnu jiskřičky touhy, které oba dva propadáme. Sasuke se ke mně znovu skloní a svým ukazováčkem pravé ruky mi začne přejíždět od krku, po hruď, břicho až k podbřišku. Mně se zatmí před očima. Tenhle Sasukeho jediný dotek se mnou dělá neuvěřitelné věci. Nevnímám nic jiného, než tyto nepopsatelné okamžiky. Sasuke po tom znovu zaplní má ústa těmi svými. Svým hebkým jazykem zkoumá každičké zákoutí, zkoumá vnitřek mých úst a občas podráždí svým jazykem ten můj.
Moje vzrušení je čím dál větší a větší. Přeju si, aby toto krásné mučení skončilo. Chci dosáhnout vrcholu, ale zároveň si přeji, aby to nikdy neskončilo. Znovu se odpoutá od mých úst a přesune se na krk, kde se na chvíli zdrží, aby tam svým jazykem zanechal mokrou stoupu. Potom se vydá na dlouhou pouť po mém těle. Zkoumá ústy každičký centimetr mé šíje a jeho ruce mu v tom ochotně pomáhají. Postupuje pomaloučku dolů. Zastaví se na bradavkách, které jemně saje, a masíruje. Už nemůžu dál. Svoje ruce zatnu do opěrky pohovky, u které mám hlavu a prudce do nich zatnu své nehty. Začnu pod velkým přívalem rozkoše vzdychat a Sasuke se znovu pousměje. Pokračuje dál ve své cestě. Moje břicho, na které byste nenašli, ani gram přebytečného tuku se stal středem jeho zájmu. Jeho ruka se přesouvá dál k podbřišku, kde se zastaví u lemu kalhot. Pomalu pod něj vnikne svým ukazováčkem, ale dál už se neodváží, což mě mrzí.
,,Sasuke,´´vzdychnu a dám mu jasně najevo, že jestli mě bude dál mučit, nevydržím to. Sasuke se znovu usměje a zase se mi přisaje na rty. Ná polibek je čím dál víc hrubější a vášnivější. Chci Sasukeho tayk mučit. Chci, aby zažíval to samé co já. Nechci, aby si se mnou hrál. Chci si hrát já s ním. A tak trochu pokrčím svou pravou nohu a svým stehnem ho začnu dráždit v rozkroku. Někdy trochu přitlačím a vidím, že Sasuke už má taky dost. A tak semenečně odhodlá a znovu se přesune a moje kahoty, které následně sundá. Ani nevím, jak rychle to dokázal. Ale abych pravdu řekl, je mi to jedno. Teď byla řada na mě. Rychle jsem ho povalil pod sebe a teď jsem to byl já, kdo se na ně posadil. Líbal jsem a kousal jeho bradavky. Jazykem přejížděl od jeho hladké, vypracované hrudi, až po jeho vypracované břicho. Sasuke slastně zasténal. Moje ruce bloudily po tom polonahém těle a chtěly ještě víc……… mnohem víc…
,,Miluju tě, Naruto,´´ zašeptal mi Sasuke mezi dlouhým a vášnivým polibkem do rtů. Moje ruka mi zabloudila k poklopci jeho kalhot.Sasuke zatajil dech. Já ho ale chtěl pořádně mučit, tak jako to on dělal mě a tak jsem jen přejel okolo a dál si ho nevšímal. Nevšímal jsem si ani Sasukeho smutného výdechu. Nakonec jsem však přece jen svolil, tomu jeho pohledu jsem prostě neodolal a jeho kalhoty i se vším ostatním skončily daleko v rohu místnosti.
Vykousal jsem si cestičku až k jeho rtům. Sasuke mi zabořil ruce do vlasů. Přestal jsem se věnovat jeho rtům a plně se začal soustředit na jeho vzrušený klín. Lehce jsem dotkl jeho vzrušeného mužství jazykem. Sasuke se prohnul v pase. Měl pocit, že vybouchne, pokud toho okamžitě nenechám. Nechtěl jsem být za mučedníka a tak jsem mu v jeho problému vyhověl a jeho vzrušený penis vzal do úst. Přísahal bych, že je Sasuke v sedmém nebi. Před očima mu určitě naskákali hvězdičky. Vychutnával jsem si jeho slastné vzdechy. Ještě nějakou chvilku jsem pokračoval v laskání, olizování a jemného skousávané jeho penisu, ale pak jsem přestal. Sasuke se na mě zamračeně podíval a nesouhlasně zamručel. Dával tak najevo, že to co jsem udělal se mu ani trochu nelíbí a ve své nedokončené práci bych měl pokračovat. Musel jsem se usmát. Na to se Sasuke znovu zamračil a strhl mě pod sebe. Teď zase znovu seděl on na mě a okamžitě mě zbavil posledního svršku, co zahalovalo poslední zakryté místo. Jak mě toho zbaviljeho očích se zalesklo. Viděl jsem jak se při pohledu na můjvzrušený úd pousmál a potom s mi přisál na rty. Přitom jsem najednouucítil velice ostrou bolest, pod ní se mi do oči vyhrkly slzy, Ihned mi taky došlo, co Sasuke udělal. Vnikl do mě a ani mi to neřekl.
,,Pšštšš,´´utišoval mě při něžném polibku. Nechal jsem to být. Ostrá bolest začala pomalu utichat a místo ní se dostavilo neuvěřitelné vzrušení. Sasuke stále čekal a já nevěděl na co, a tak jsem se proti němu začal pohybovat. Černovlásek se usmál a začal zrychlovat tempo a dravě se mi vrh na rty,do kterých následně vplul stejně tak dravým jazykem. Dychtivě, jako o život Do toho vášnivého tance jsem se též hravě zapojil.
Měl jsem pocit, že vybouchnu. Obtočil jsem ruce okolo Sasukeho krku a pohyboval jsem se proti němu. Hrubě a co nejrychleji, jen abych to měl za sebou. Sasuke vzdychal a já se k němu okamžitě přidal. Naposledy jsem ho políbil a následně jsme oba dva naráz vyvrcholili. Cítil jsem, jak ze mě všechno opadá. Moje smysly byly stále mimo, a já jsem se snažil vydýchat. Sasuke na mě unaveně padl a já jsem si ho schoulil do náruče. Bylo mi najendu tak lehce. Cítil jsem se šťastný a tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. Moje nesplnitelné sny se vyplnily……
,,Sasuke?´´zeptal jsem se ho a on ke mně unaveně zvedl hlavu.
,,Jseš si opravdu jistý, že tě miluju?´´zeptal jsem se ho vážně a on najednou zpozorněl.
,,Cože?´´ptal se mě vylekaně a já se začal smát.
,,Ty hlupáčku, jasně že tě miluju,´´pošeptal jsem mu a věnoval mu něžný polibek. Potom jsme oba dva nejspíš unesli protože jsme se vzbudily až ráno. Kdo by to řekl, že je sex tak vyčerpávající. Pousměji se.
Se Sasukem se hned ráno domluvíme, jak budou naše mise a tréninky probíhat. Prý to nikomu říct nemůžeme. To mi řekl Sasuke… Docela mě to zamrzelo, mě je ostatně jedno, co si o nás lidi myslí, a o Sasukem pokud vím, mají všichni vesničané to nejhorší mínění od doby, co se vrátil od Orochimara, ale když to tak chce, žít pořád ve lži, stýkat se jen po tají a dávat si pozor, tak klidně….
Oblíkly jsme se, dali si poslední pusu a vydali se na místo našeho srazu.
,,Sasukéééé,´´už z dálky jsme slyšeli jekot naší milé týmové partnerky Sakury, která celá natěšená mávala mému Sasukemu a v očích jí svítili jiskřičky. Kdyby jen věděla o nás dvou… uchechtnu se. Mě si samozřejmě Sakura ani nevšimne a v okamžiku, kdy přijdeme k našemu místu setkání, kde už ona samozřejmě čeká, vrhne se Sasukemu okolo krku. Ve mně začíná vřít vztek. Nejraději bych ji odstrčil a propíchl kunaiem. Na mého Sasukeho mi nikdo sahat nebude…pomyslím si, ale bohužel s tím nic víc dělat nemůžu. Jen přihlížet, jak se jí Sasuke bezmocně snaží dostat od sebe. Koukám na ně smutně a Sasuke se na mě podívá. Raději se odvrátím a opřu se o zábradlí mostu, stejně jako včera.
,,Sakuro, přestaň,´´poručí jí, jenže ona je jak pijavice. Chytne a nepustí.
,,Sakuro,´´to už jí od sebe odstrčil, ale Sakura se usmívala dál.
,,Sakuro okamžitě toho nech. Nic mezi námi není, rozumíš? Nikdy nebylo a nikdy taky nebude,´´řekne jí přímo do očí a mě tyhle slova zahřejí u srdce.
,,Ale Sasuke, no tak, nemusíš to před Narutem hrát. On to nikomu neřekne,´´vyjekne nadšeně a znova se chystá popadnout mého černovláska okolo krku. No tohle, jak se opovažuje, tuhle větu bych měl říkat já. I když by se ve mně krve nedořezal, snažím se uklidit a zanechat si chladnou hlavu.
,,Sakuro ty to asi stále nechápeš vid?´´ptá se jí Sasuke a ona se na chvíli zastaví. Kouká na něj a čeká , co jí řekne. Jenže Sasuke nic neřekl. Místo toho, udělal něco z čeho bude mít Sakura asi trauma do konce svého života. Sasuke totiž přišel ke mně, chytl mě kolem pasu a prudce mě začal líbat. Já nic nevnímal, ani to, že s sebou Sakura praštila o zem a na několik minut, které jsme já a Sasuke strávili v obětí, omdlela………

Chidory

14. února 2012 v 1:19 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
No..Popravdě řečeno je o nic moc....Ale co byste čekali od úchyláka co íše povídky v 1:00 ráno....xD

Ranní slunce se vyšvihlo nad horizont, což pro mnohé znamená hbitě vstát a jít trénovat. Dnes byl velký den pro jednoho černovlasého chlapce. Jeho mistr ho měl naučit velkému a silnému jutsu, po kterém touží snad každý ninja v jeho letech.
Natěšeně si sbalil kunaie, shurikeny a všechnu potřebnou výbavu do brašny a rozutíkal se na místo, kde se měl střetnout se svým vzorem. Mistrem. Jeho bohem. Kakashim. Při této opětovné myšlence se lehce začervenal. Zatřepal hlavou, aby se tyto myšlenky nevracely a posadil se, na rosou zvlhlý trávník a zády se opřel o strom. Zanedlouho se ukázal.
"Dobré ráno Sasuke, doufám že jsi připravený…bude to opravdu velmi těžký trénink" lehce se pousmál a sklonil se k Sasukemu, tak jako to dělal vždy a poplácal ho po rameni. Pak šel doprostřed velké louky a podíval se nad sebe.
"Měli bysme začít blíží se sem mohutná bouře" kouknul na zarudlého Sasukeho, který rovněž přišel doprostřed louky. Koukaly si do očí. Zvláštní pocity si hrály se Sasukem jako s loutkou. Nemohl zabránit tomu, že pohled na jeho mistra ho příváděl do jistých…rozpaků? Zatřepal hlavou a plácl se po čele "Vzpamatuj se ty idiote" pomyslel si, když v tom na něj Kakashi promluvil znovu.
" Sasuke ty semnou dneska nebudeš mluvit? No tak dělej soustřeď čakru do své dlaně. A dokud nebudeš mít pocit, jako by ti měla prasknout, tak odsud nepůjdeš." Nadhodil s úsměvem a sledoval Sasukeho, jak se snaží. Už už skoro by toho docílil, ale přerušil to píchlavý a nepříjemný déšť. Ne! Bouřka, která naháněla husí kůži i těm největším ninjům.
" Sakra musíme zmizet, tohle vypadá na dlouho" zakřičel na Sasukeho přes přehlušující, rachotivý déšť Kakashi.
" Takže zítra ve stejnou dobu Kakashi-sensei?!" rovněž zakřičel Sasuke nazpět, ale to už nebyl uprostřed louky, ale v cizím domě.
" Co je?!" vyhekne Sasuke, když se kolem sebe rozhlíží .
" Jsme u mě doma. Je to blíž. Vadí ti to snad nějak?" zeptá se Kakashi s nadzvednutým obočím Sasukeho, který jen zakroutí hlavou a dál už jen mlčí.
" Posaď se do křesla udělám nám čaj" řekne Kakashi, ale to už mizí v kuchyni. Sasuke sedí v křesle a mlčy pokoukává po Kakashiho bytě. Skromné, jednoduché a hlavně minimalistické. Moc se mu tam líbilo. Útulné. Hřbetem ruky začal hladit béžovou pohovku. Bříšky prstů zkoumal strukturu gauče a přitom si představoval, jak sladce na něm Kakashi musí po večerech usínat. Nebo jen sedět, ale sladce si číst. * aa už zase na tom myslím..já se z toho zcvoknu..co to semnou je..sakra! já vím co, ale to nejde!! je to Sensei…..ja..ja nevím co mám dělat!* začal třepat hlavou až se mu zamotala a byl nervózní.
" Ták tady to je. Pozor je horký." Přicupital Kakashi z kuchyně se šálkem čaje v ruce, jako baletka. Sasuke sebou škubnul a ztěžka polknul. Kakashi si toho všimnul.
" Jsi v pořádku?" v duchu se pousmál. Teď přišla jeho šance. Jeho mladé teplé tělo. Chtěl by ho učit i víc než jen jutsu. Chtěl by ho ochutnat. Cítit, hladit a laskat v jeho neodolatelných ebenových vlasech.
Přešel gauč a pohyboval se za Sasukeho zády. Pak se nahnul a zlehounka mu pošeptal do ucha " nebo se snad bojíš bouřky?". Sasuke, jakoby posbíral všechnu odvahu se začal pomalu otáčet, až se svému mistrovi koukal do očí.
" Bojím se toho, že to co právě děláme nevěstí nic dobrého" nahnul se víc, aby se jen matně po milimetrech dotýkal Kakashiho rtů. Oba dva si to užívaly dokud jeden z nich nevybuchl a kupodivu to byl Sasuke. Obmotal ruce Kakashimu kolem pasu a začínal ho odzbrojovat. Kakashi se také neudržel a povalil Sauskeho na gauč. Hladil mu bradavky a každou si obkroužkoval jazykem. Zkoumal každý záhyb jeho bledého těla. Sasuke, taky nebyl pozadu a pomalinku sundával Kakashimu masku. Kakashi který byl myšlenkami u Sasukeho mužství a které strašně rád a slastně dráždil si toho, že ho zbavuje masky vůbec nevšímal. Sasuke zaklonil hlavu a slastně si povzdechnul. Kakashi se usmál a nepřestával dráždit svou ovečku. Přidával na tempu a čekal až se z toho Sasuke¨úplně zblázní, ale těsně před koncem ho divoce políbil a silně kousnul do spodního rtu. Sasuke zaheknul a šeptal jeho jméno a žádal si víc.
" Chci víc Kakashi! Prosím…chci víc" promlouval mezi vzdychy Sasuke a to Kakashiho rozproudilo natolik, že Sasukeho v rychlosti a okamžitě otočil na břicho, popadl ho za boky a nenabažitě pronikl do své ovečky. Sasuke hlasitě zasténal a chvíli mu dělalo problém se přizpůsobit, ale když uslyšel hlasité steny Kakashiho, tak ho to natolik vzrušilo, že začal přirážet stále silněji. Kakasi si to slastně vychutnával. Pořád zrychloval. Sasukemu se to líbilo a začal krouti bedrama a čím víc se nakrucoval tím víc Kakashi slastně vzdychal. Až ke konci Kakashi došel vrcholu sehnul se a začal Sasukeho líbat po zádech.
Udýchaný Sasuke si lehl na břicho a celý spocený se začínal uklidňovat a pomalu usínat. Kakashi na něj chvíli hleděl a neodpustil si malý polibek nače se zvednul a šel se osprchovat. Když se po půl hodině vrátil zpět, Sasuke tam ležel úplně stejně, tak jak ho viděl než šel do sprchy. Pousmál se a vzal ho do náruče odnášejíc ho do ložnice. Opatrně ho položil, odhodil ručník co ho zakrýval a položil se vedle něj. Hlavu si opřel o ruku a pozoroval ho. Jeho sladké rty. Dlouhé tmavé řasy. Jeho horké a slastiplné mužství. Kakashi se opět neudržel a chtěl ho znovu. Znovu s ním být jeden. Znovu ho ochutnat.
Vlzel si pod peřinu a pomalu si ho polaskal v ruce. Začal si s ním hrát a očividně se to Sasukemu líbilo. Kakashi se v tom vyžíval. Sasuke se probouzel už s hlubokýmy vzdychy. Olizoval si rty a hladil Kakashiho po vlasech. Když se Kakashi zasnažil víc poznal to podle toho, že ho Sasuke prudce chytil za kořínky vlasů až to sladce zabolelo. Pousmál se a zatím co si s ním hrál, jako s lízátkem olíznul si dva prsty a strčil je tam, kde by v tuhle chvíly zaručeně měli být. Sasuke byl u vytržení. Nevěděl jestli má křičet anebo brečet.
Tolik štěstí v sobě dlouho necítil. Sasuke byl čím dál tím víc vrcholu, když v tom se posadil, vzal Kakashiho hlavu do dlaní začal ho sladce líbat po krku. Zanechal tam nafialovělé znamínko lásky a otočil Kakashiho, tak aby klečel na čtyřech. Kakashi jenom souhlasil a Sasuke zasunul. Ten nejlíbeznější pocit na světě. Ten nejlepší a nejerotičtější zážitk, který mu mohl život dát. Přidával na rychlosti a síle dokud oba dva nedosáhli svého. Ještě další hodinu se hladily, dráždily a líbaly dokud úplně neusnuli.

Navždy spolu

14. února 2012 v 0:59 | Kakashi-sama |  Povídky yaoi...
Omlouvám se všem,kteří čekali na další Yaoi povídku,ale mám tu pro vás něco jiného.Snad se ale bude líbit :)

"… a tak jsem ho musel poslat ven a…" otočil se k muži sedícímu na pohovce.
"Hej! Ty mě vůbec neposloucháš! A zase si čteš tu perverznost?!!" rozčílil se.
"Hmm? muž se stříbrnými vlasy a páskou přes oko jen nerad zvedl hlavu od své knížky.
"To je teda skvělý! To nemůžeš aspoň jednou tu nechutnost odložit a poslouchat mě?!!"
"Co ti zase vadí?! Vždyť tě poslouchám!"
"A co jsem teda říkal?"
"No…eh…"přemýšlel a škrábal se při tom ve vlasech.
"Vidíš, nevíš!! Nesnáším tu knížku! Už nemůžu vydržet, jak mě kvůli ní pořád ignoruješ! Nesnáším tě!!!!!"
***
Probudil se, srdce mu zběsile bušilo, na čele se mu objevily kapičky potu, zorničky měl rozšířené a přerývaně dýchal. Už zase měl ten sen, spíš noční můru. Od té doby, co se to stalo se mu zdá pořád dokola. Spustil nohy z postele a pomalu vstal. Šel přímo do koupelny. Postavil se k umyvadlu, otočil kohoutkem a pustil studenou vodu. Nastavil sepjaté dlaně proudu čiré tekutiny a nachytal ji tolik, aby si s ní mohl opláchnout zpocený a unavený obličej. Zvedl hlavu a zadíval se do zrcadla. Pozoroval, jak odráží jeho obraz, byl pokřivený, stejně jako jeho duše.
***
Stál v kanceláři hokageho, nevěděl, proč ho sem zavolala, a ani ho to nezajímalo. Měl svých starostí dost.
"Iruko…" promluvil k němu ženský hlas.
"…Kakashi…je…je mrtvý. Je mi to líto." řekla.
"Mrtvý, mrtvý. To není možný. Ne on, to musí být lež!!" křičel. Z očí se mu hrnuly slzy a celý se třásl. Vyběhl z místnosti, potřeboval na vzduch. Dostal se z budovy a zhluboka dýchal. Hlava se mu točila a dělalo se mu špatně od žaludku. Chtělo se mu zvracet. Myslí mu, jako gong neustále zněla ta dvě krutá slova "je mrtvý".
Nechtěl to přijmout, nevěřil tomu, vždyť je nejlepší ninja v celé Zemi Ohně. Tohle se stát nemohlo.
***
Rukou si prohrábl tmavě hnědé vlasy, které pak pevně stáhl do typického účesu. Převlékl se a vyšel ze svého bytu. Z bytu, kde spolu dřív bydleli. Teď je tam sám, bez něj. I když to tak moc bolí, nedokáže jejich hnízdo opustit.
Toho osudného dne se všechno změnilo. Celý svět, jako by najednou vybledl. A život bez něj teď ztratil jakýkoli smysl. Chtěl ho zpátky. Každým dnem, hodinou, minutou, každou vteřinou si vyčítal, že se s ním pohádal, než odešel na tu prokletou misi. Kladl si za vinu jeho smrt. Miloval ho a on ho opustil, nemohl jíst, každé sousto, jako by se mu v puse měnilo na popel. Nemohl už ani spát, když zavřel víčka, objevil se ten strašný sen. Ztrácel se před očima, všichni to viděli, snažili se ho povzbudit, ale on je nevnímal. Ve svých myšlenkách se stále vracel k němu, jeho lásce. V srdci nosil žal, bolest, utrpení a výčitky.
***
Stál společně s mnoha ninji i obyčejnými lidmi, oblečený v černém a poslouchal řeč Páté. Slyšel, co říká, ale nevnímal jí, stále nedokázal pochopit proč? Proč zrovna jeho si musel vzít k sobě? Proč si nemohl vybrat jeho místo něj?! Byl to snad trest, za jejich nesmyslné hádky?
Pohřeb už skončil, ale on stále hleděl na žulový náhrobní kámen, na němž stálo vyryto :
HATAKE KAKASHI
Jounnin Skryté Listové
Padl v boji, při ochraně vesnice.
Slaná tekutina stékající z jeho tmavě hnědých očí se mísila s kapkami deště.
" Vidíš, i nebe pro tebe pláče." pousmál se a nastavil svou tvář nebeským slzám.
***
Nedokázal snést každodenní samotu, život bez něj byl utrpením. Často vzpomínal na jejich společné chvíle. Na chvíle, kdy byli sami a užívali si přítomnosti jeden druhého. Ale každá myšlenka na něj mu trhala srdce na malé kousky. Už dávno se rozhodl, co udělá, ale teprve dnes v sobě našel odvahu uskutečnit tenhle, pro někoho možná nesmyslný plán. Ale jemu dával naději, naději na lepší život.
Šel pomalými, klidnými kroky na místo, kde s ním trávil volný čas, kde se spolu schovávali před zraky ostatních, kde je nikdo nerušil. Dorazil na malou mítinku obklopenou vysokými duby. Rukou hladil drsnou, popraskanou kůru stromu až jeho prsty narazily na vyrytý symbol. Pečlivě obtáhl ukazováčkem jeho tvary a pak se posadil. Z malé příruční brašny vytáhl kunai a přendával ho z jedné ruky do druhé. Zaklonil hlavu a upřel zrak na modrou oblohu. Zasmál se, pak oběma rukama pevně sevřel rukojeť nože a přiložil si ho k hrudi. Pak zatlačil. Cítil, jak chladná kovová čepel hladce proniká jeho kůží, masem a nakonec i samotným srdcem.
Z koutku úst mu vytékal teplý, lepkavý pramínek krve ale on se usmíval, poprvé od jeho smrti se cítil šťastný. Těžce dýchal, věděl, že už bude brzo konec jeho trápení, a že se s ním konečně zase setká.
"Teď už budeme navždy spolu…"

Neříkej to slovo...

3. února 2012 v 21:15 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Byla už hluboká noc, mnoho hodin po půlnoci, když se ozvalo zachrastění klíčů v zámku a potom jejich táhlé pronikavé vrzání. Hatake zalitoval, že je nenamazal dřív, než odešel na misi. Nemusel by se bát, že probudí svého milence, ačkoli ani nevěděl, jestli je uvnitř. Sám měl co dělat, aby se vpotácel dovnitř a zavřel za sebou. Pokoušel se být co nejtišší, neměl sice v úmyslu se jít přesvědčit, zda tam druhý je, ale kdyby byl, nepotřeboval ho budit. Sám byl ve stavu, kdy si nepřál, aby ho hnědovlasý viděl, protože by měl starost. Ne, že by nebyla oprávněná, ale zcela jistě by ji nazval přehnanou, když šlo jen o pár mělkých zranění, které si je schopen ošetřit sám. Automaticky se přesunul do koupelny, rozsvítil a začal se pomalu svlékat.
Iruka se na posteli nepřirozeně zavrtěl, uslyšel zvláštní zvuky odněkud z domu a jen doufal, že to není kočka, co ho probudilo. Otevřel oči a podíval se vedle sebe, druhá polovina lůžka byla stále prázdná, už dva dny. Neměl o něm žádné zprávy, přesto doufal, že je v pořádku, musel být. Iruka by to nepřežil, kdyby se mu něco stalo, tolik se mu po Kakashim stýskalo, už si ani nemyslel, že se mu dnes podaří usnout bez jeho přítomnosti vedle sebe. Bylo tam tak pusto, tak ticho, když se na něj stříbrovlasý nesmál, když mu nevyprávěl před spaním, když mu nešeptal do ucha jak moc jej potřebuje. Bez něho nemělo nic smysl.
Posadil se na matraci, promnul si kořen nosu a povzdychl si. Doufal, že se mu brzy vrátí, začínal se o něho bát a pak to uslyšel znovu. Bolestivý sykot z koupelny a někdo také pouštěl vodu. Přišlo mu to zvláštní, kdo by to… on se vrátil, došlo mu. Vyběhl na chodbu, kde si pro světlo z pootevřených dveří do koupelny všiml na podlaze krvavých kapek. Úzkostí se mu rázem sevřeli vnitřnosti, jaký dostal o druhého strach. Jeho dech se znatelně zrychlil a pomalu kráčel ke dveřím, odkud jej slyšel, pootevřel. Jejich oči se střetly.
"Proboha," dostal ze sebe hnědovlasý v šoku, při pohledu na svého zkrvaveného milence, který se mermomocí snažil dostat z oblečení. Bylo očividné, že pro bolest mu to dělá problémy. Kakashi se na něj obrátil, musel se usmát, když jej uviděl, nahého mezi dveřmi. Tak přece u něho spal.
"Nedělej to horší, než to je," procedil, když si svlékal triko. "Není to tak zlé, jenom se Ti to zdá," upozornil ho, než k němu přešel. Druhý zatím mlčel a nevěřícně se na něj díval. Nemohl, nechtěl tomu uvěřit, vždy se tak moc strachoval, že se mu něco přihodí a teď to bylo před ním a on nevěděl, co má dělat. Možná, kdyby byl s ním, nestalo by se mu to, on by ho dokázal ochránit. Než se nadál, z oka se mu svezla osamělá slza, které si stříbrovlasý všiml a zabolelo jej to.
"Kakashi…," vzlykl Iruka a začala mu cukat brada od potlačovaného pláče.
"Ale no tak, ššš," přitáhl si ho druhý okamžitě do náruče i přes to, že ho krví umaže. Nechtěl, aby plakal, nechtěl aby ho takhle viděl a právě proto - ho nechtěl probudit. Stalo se. Přivinul si ho pevněji na prsa a hnědovlásek si opřel hlavu o jeho nahé rameno. Taktéž mu obětí opětoval, konečně ho měl u sebe. Hatake se jej pokoušel utěšit, když stále vnímat třas. "Ššš, neplač, lásko, neplač, je to dobré, jsem u Tebe," hladil ho po vlasech, jemně a s citem. Miloval to drobné tělíčko v náručí více, než svůj život. Nechtěl mu takhle ubližovat, jenže se musel věnovat svým povinnostem a někdy to nebylo nejjednodušší. Políbil Iruku do vlasů, mazlil se s ním, aby mu dokázal svou blízkost.
"Tolik jsem se… bál, já…," hlas se mu chvěl, pevně svíral ten svalnatý trup před sebou jako jediný záchytný bod ve svém životě. "Jsi celý od krve, měl jsem strach, že…," už nemohl pokračovat, rozplakal se a bylo to spíše štěstím, že druhému nic není. Byl rád. Nikdy nechtěl být bez něj, ani představit si to nedokázal, to by nebylo slučitelné se životem. Opíral se o něj, nechal se jím hladit, laskat, vdechoval jeho mužnou vůni.
"Nic vážného to není, neboj se, ano? Brzy se to zahojí, uvidíš," přinutil Iruku podívat se mu do očí, než jej následně políbil na čelo jako malé dítě, které chlácholí. Usmál se a jen hravě, náznakem jej kousl do nosíku. Připadal mu tak sladký, s těma uplakanýma očima, rozcuchanými vlasy, které mu spadaly do tváře i svou neskrytou nahotou. "Teď, poslal bych Tě ještě spát, ale…"
"Nikam nepůjdu," osočil se druhý a sjel dlaněmi na Kakashiho boky.
"Myslel jsem si to," zazubil se, než jej pohladil po tváři. "Tak… vezmi si prosím alespoň župan, abys mi tu nenastydl a jestli chceš, můžeš mi pomoct se svlékáním a čištěním ran," vzal jej opatrně za ruce a propletl s nimi prsty. "Čím dřív to bude hotové, tím dřív můžeme do postele," provokoval jej laškovným, avšak vyzývavým hlasem, že hnědovlasý už ani tak neodolal a také se na něho usmál. Líbilo se mu, že má Hatake rozvernou náladu i s tím, jak jej to musí bolet, ale věděl, že to spíš dělá pro něho, aby zahnal jeho smutek. Sám se natáhl pro župan, jak mu stříbrovlásek radil, navlékl se do něj a jal se druhého zbavovat oblečení.
Poté, co se společně vykoupali, přičemž si stihli vyměnit několik letmých i vášnivých polibků, tak Iruka ovázal Kakashimu drobné ranky a dvě z nich, ty hlubší musel zašít. Konečně se dostali do postele, ačkoliv bylo již nad ránem a hnědovlásek bude muset vstávat. Byl všední den a jeho čekalo vyučování na akademii. Ovšem až za pár hodin.
"Chyběl jsem Ti?" Zavrněl stříbrovlásek v otázce, jakmile ulehli vedle sebe a on si svého milence přitáhl do náruče, aby mu byl co nejblíže. Šeptal mu do ucha a hladil jej po nahém boku až na stehno.
"Strašně moc jsi mi chyběl," odpověděl mu popravdě Iruka a zadíval se mu do tmavých očí. Cítil, že druhý má potřebu se lísat, vyžadovali se navzájem. Ač spolu již byli delší dobu, láska mezi nimi spíše kvetla, než by vadla, vnímali, jak jeden druhého milují čím dál víc. Kakashi si vynutil na druhém vášnivý, dravý polibek a po jeho slovech jím projelo vzrušení. On mu přece také scházel. Hnědovlásek se mu poddal, ležel na zádech pod ním, oplácel mu jeho péči a pootevřel rty, aby mu dovolil do nich jazykem vklouznout. Starší divoce plenil jeho ústa a obklíčil jej svými pažemi.
"Teď?" Zašeptal tiše Iruka, protože mu bylo jasné, kam všechna tahle touha povede.
"Vadí Ti to?"
"Ne, ne já jen… asi bychom neměli, v Tvém stavu," snažil se být ohleduplný.
"Chceš tím říct, že jsem na tom tak zle, že nedokážu pomilovat svého přítele?" Promluvil trochu vážně Kakashi a bylo mu líto, že se tomu hnědovlasý tolik brání. Kdyby mu chyběl tolik, jak sám říká, nekomplikoval by to.
"Nic takového netvrdím, chci tím jen říct, že nechci, aby sis ublížil," oponoval mu stále Iruka a bál se, aby jej nerozčílil, i on ho chtěl. Měl o něj strach. Hatake se na něho usmál, chápal ho, on byl vždycky tak starostlivý, až přehnaně. Bylo to rozkošné.
"Jediný, komu ublížím, budeš ty, jestli mě nenecháš si Tě teď hned vzít," zavrněl mu do ouška stříbrovlasý, přičemž jej rytmicky hladil po stehnu a vtěsnal se boky mezi jeho kolena. Skláněl se nad Irukou, líbal jej, užíval si ho a on neodporoval, vybízel se mu. Mladší vpletl jednu ruku do Kakashiho vlasů, probíral se jimi, zatímco tou druhou mapoval kůži jeho nahých zad. Přejížděl po vypracovaném svalstvu, jež se mu vyrýsovalo vždy, když se pohnul. Byl pro něj tím nejnádhernějším, to tělo ho vábilo, přitahovalo. Cítil, jak se o sebe třou jejich mužství, ten pocit byl téměř šílený, proto neodolal a pánví se staršímu nad sebou vybídl. Ten se pod tím pohybem propnul a vydechl Irukovi do tváře.
"Miluju Tě," vyznal se hnědovlásek a omotal jednu nohu kolem pasu staršího, aby jej donutil se k němu sklonil. Opět se do sebe rty vpily. Jejich dech se zrychloval, jak po sobě toužili, hladili se po horkých tělech, mazlili se. Za nedlouho se dva Hatakeho prsty dostaly do úst hnědovláska, který si s nimi jazykem pohrával, olizoval je a vlhčil, sám byl tak vzrušený, že to bylo neúnosné. Kakashi zatím jemně objevoval linie jeho spodní čelisti, krku a zlehka se zuby vydal po klíční kosti. Jakmile vytáhl prsty z úst svého milence, protáhl paži dolů, mezi jejich těly, až k Irukově otvoru, po kterém laškovně přejel bříškem prstu, až se druhý zachvěl. Znovu si jej přitáhl k polibku.
"Kakashi… prosím…," vybídl se mladší proti prstům, avšak druhý ucukl, ještě jej chtěl pozlobit. Usmál se na něho a líbl ho na nosík.
"Copak?"
"Já… já chci…," nedořekl, protože stříbrovlasý si na jeho konečníku začal vynucovat vstup prostředníčkem. Pomalu jej do něj zasouval, stále líbajíc hnědovláska, aby odvedl jeho pozornost. Téměř okamžitě, jak byl uvnitř až po poslední kloub, vyhledal prostatu druhého, aby ji mohl začít dráždit. S uspokojením sledoval, co to s mladším dělá, když se mu rozechvěl v náručí a zlehka mu začal přirážet na prst.
"Nebuďme nedočkaví," napomenul ho Kakashi, sám se ztrácející v jeho očích. Po chvíli přidal i druhý prstík, jímž si v Irukově nitru dělal místo, aby jej mohl uvolňovat a roztáhnout si jeho svaly. Ten zhluboka prodýchával a polkl.
"Nejsem nedo… čkavý…," vydechl s lámajícím se hlasem. Měl co dělat, aby druhého neokřikl, aby si pospíšil, protože on cítil, že jen tím vnitřním vzrušováním dlouho nevydrží. Pokoušel se jednou rukou před ústy tlumit své steny, ač se mu to moc nedařilo. Vnímal, jak Hatake přidal i třetí prst a všemi se v něm pohybuje. Moc to protahoval. Už to nemohl snést. "Prosím… už to stačí," vzdychl.
"Nechci, aby to bolelo," vyjevil mu tak svou zdrženlivost, že si jej potřeboval pořádně připravit.
"Nebude, jsem už… uvolněný, dělej…" nevydržel už hnědovlásek déle čekat. Musel jej už cítit uvnitř sebe, jak do něho přiráží, jak jej plní. Srdeční funkce zřetelně zrychlila, když Kakashi poslechl, přidržel si vlastní erekci, aby ji mohl navést na vstup do těla druhého a poté se podepřel u jeho hlavy, přičemž do něj až bolestně pomalu začal pronikat. Nechtěl nic uspěchat, ačkoli sám měl problémy se sebeovládáním. Hlavu měl skloněnou a díval se pod sebe, jak v druhém mizí, dokud jej nenaplnil až po kořen, poté si dravě přivlastníl jeho ústa, zatímco mladší nechtěl čekat na zvyknutí si, obejmul nohama Hatakeho pas a donutil jej se v něm začít pohybovat. Polibky mu horlivě oplácel, vnímal jeho délku hluboko ve svém těle, chtěl ho víc, aby mu dokázal, jak moc mu chyběl. Hlasitě zasténal, když byl další příraz o něco prudší, ale to bylo pouze slastí.
"V pořádku?" Zeptal se starostlivě stříbrovlasý a ustal v pohybech.
"Nepřestávej… víc…," vybízel se Iruka naprosto odevzdaně a sám se prohnul v bedrech, čímž do něho penis staršího vklouzl hlouběji. Kakashiho tohle gesto vzrušilo a již se jal zrychlovat své pohyby. Občasně se sklonil, obdaroval hnědovláska polibkem a zaposlouchal se do stenů svého jména. Z jeho úst vycházelo to slovo měkce, vášnivě a tolik chtivě, že pro další impuls motýlů v břiše ucítil, že nemá daleko k vrcholu.
Mladší ve svých útrobách vnímal veškeré pohyby stříbrovlasého a téměř rytmicky mu vycházel boky vstříc. Nehty jedné ruky zatínal do prostěradla pod sebou, zatímco tou druhou jemně škrábal milencova záda. Byl opatrný, dával si pozor na zranění, ovšem zatemňovala se mu mysl. Pustil prostěradlo a onou volnou rukou se vydal po svém těle pod podbřišek, aby prsty obemkl vlastní pevnou erekci a začal se v rychlém tempu uspokojovat. Přírazy druhého jeho snahu podporovaly, cítil jeho vůni, nepatrně se potili, rychle oddechovali a do toho všeho to dráždění ve spodní části jejich těl. Když se Hatakeho průniky zpřísnily na nejúnosnější míru, Iruka s hlasitým vzdechem ejakuloval na jeho bříško a ještě chvíli si přejížděl rukou po ochabujícím rozkroku, než do něj s propnutím všech svalů jeho starší milenec vyvrcholil. Poté z něj opatrně vyšel a položil se těžce vedle něho na záda. Zprudka oddechoval.
"Nebolí Tě nic?" To byla první sova, která Iruka prohodil, když se vydýchal. Bál se, že si druhý potrhal stehy, přeci jen, bylo to divočejší, než předpokládal, že bude. Hatake se na něj zadíval a usmál se.
"To bych se měl ptát já Tebe," poškádlil ho. "I když asi tuším, která část těla Tě bude trápit, až si ve škole nebudeš moct sednout za katedru," uchechtl se, než se natáhl pro velice něžný polibek. Druhý se do jejich rtů pousmál.
"Za to já nemůžu, že jsi takové zvíře," oplatil mu hnědovlasý.
"A kdopak mne to prosil o víc, hm? Nedokázal jsem odmítnout, vypadal jsi tak…"
"Opovaž se dokončit tu větu," ušklíbl se a jedním prudkým pohybem se vyhoupl obkročmo do sedu nad Kakashiho. Sklonil se nad jeho tvář a kolem hlavy se mu okamžitě rozlila hebká záclona jeho dlouhých vlasů. Laškovně se přiblížil až k jeho rtům, ale když si stříbrovlásek chtěl ukrást jeho ústa, tak ucukl.
"Proč? Sám víš, jak jsi vypadal, že? Tak…"
"Přestaň, neprovokuj mne," povytáhl obočí mladší, ale muž pod ním se nedal.
"Tak nadrženě," dokončil stejně a s potěchou sledoval, jak se jeho milenec červená. On byl takový vždy nevinný a tahle slova jej dostávala do rozpaků.
"To není pravda," snažil se Iruka obhájit, ačkoliv už mu to nebylo nic platné. Stále spolu mluvili velice rozverně. "Neumím se tvářit… ehm… tak jak jsi řekl." Dokonce se nedokázal přinutit říct to slovo. Učitel každým coulem.
"Myslíš nadrženě?" Pohrával si s ním Kakashi, nesmírně jej to bavilo. Rukama zatím přejížděl po jeho bocích, sem tam se vydal na ploché bříško.
"Neříkej to slovo," zašeptal tichounce, jakoby se styděl.
"N-a-d-r-ž-e-n-ý. Přesně tak jsi vypadal. Nadržený a vyzývavý. Za to se nemusíš stydět, lásko," usmál se na něj zlehka a pohladil ho po vlasech. Chytil jej za jeden pramen a přitáhl si ho k dalšímu procítěnému polibku. Hatake zbožňoval chuť Irukových rtů, nápadně mu připomínala meruňky a ty on miloval. "Jsi tak nádherný…" poznamenal jen tak mimochodem, když se kochal tím dokonalým tělem před sebou. Poté si zkusil jej ještě jednou pozlobit, i když už se bál, že si zahrává. "Jsi tak nádherný, když jsi nadržený a vyzývavý."
Druhý z nich se ještě více zarděl a odvrátil od něj tvář. Když mu to Kakashi říkal, připadal si lacině a hloupě, jako panic, co o to přichází poprvé. Dopalovalo jej to.
"Už toho nech, prosím…" promluvil vážně, narovnal se v páteři a měl v úmyslu z něj slézt, aby se přemístil do koupelny. Potřeboval se omýt na jistých patriích svého těla. Stříbrovlasý jej však zadržel, když ho chytil za jedno zápěstí, avšak nestiskl jej příliš.
"Omlouvám se," špitl, poznal že to již přehnal. "Jestli je Ti to nepříjemné, nebudu to už říkat," pousmál se na Iruku a pustil jeho paži. Chtěl, aby s ním ještě chvíli zůstal v posteli a mazlil se. Ty dva dny odloučení se projevily až moc a žádaly si odškodnění za samotu.
"Děkuji," oplatil mu hnědovlásek úsměv, přestože z něho stejně sesedl, ale přilehl si k němu a nechal se obejmout. Stulil se k jeho boku jako kočka a hlavu si položil na Kakashiho rameno. Palcem jej zvolna hladil přes jednu bradavku. Stočil na druhého pohled. "Budeš muset zase někam odejít?" Optal se ho. Nechtěl být znovu sám, protože starší dostával teď mise pravidelně a poslední dobou se vídávali čím dál méně. Samotnému mu to bylo líto.
Kakashi jej políbil do vlasů a hladil na zádech.
"Ne, dostal jsem pár dnů volno, kvůli těm zraněním. Takže až přijdeš ze školy, budu tu na Tebe čekat," prstíkem druhé ruky přejel po jeho nose. "Počkej, až mne budeš mít dost. To si budeš přát, abych byl pryč," Nemyslel to tak, jen si hrál.
"Nikdy Tě nebudu mít dost," ujistil jej Iruka pevně a natáhl se pro jeho rty. "Nemůžu bez Tebe být," přiznal se, než jej objal kolem pasu a tváří se natiskl na jeho tělo. Mazlil by se s ním do konce života. Kakashiho ta slova zahřála u srdce, cítil to stejně.
"Tolik Tě miluju, Iruko," začal se probírat jeho vlasy. Takhle mu bylo dobře, v jeho blízkosti a v klidu.
"Já Tebe taky. Slib mi, že budeš příště opatrnější," narážel hnědovlasý na stříbrovláskovy rány. Po jedné z nich se lehounce vydal bříškem prstu. Hatake si povzdechl, byl rád, že nemusel na nic přísahat, ale slíbit mu to mohl. Pokusí se, pro něho.
"Slibuju, vrátím se Ti." S těmito slovy přes ně přehodil přikrývku a nechal druhého odpočívat. Ještě měli nějaký čas, než bude svítat. Iruka se cítil částečně ujištěný a uklidněný. Ač to nemusela být pravda a Kakashimu se mohlo stát něco vážného, z jeho úst mu chtěl věřit vše na světě. Nezbývalo, než doufat. Stulil se s ním pod peřinu a za pár chvil už oba spokojeně oddechovali