Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Březen 2012

Noc...

29. března 2012 v 16:55 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
V očích jiskřičky máš,
má milovaná noci
se mnou v objetí usínáší
a život můj tím končí..
Zas.. jako každý den..

Ráno, potají odcházíš,
za svým dalším přítelem
v tu chvíli procitnu již,
jdu vstříc světu s novým úkolem..

Zas.. jako každý den..

V noci vyhlížím tvou tvář
má milovaná temnoto,
tvůj oslnivý jas,
ale ty už nepřicházíš..

Dnes.. poprvé a navždy..

Bratři

21. března 2012 v 14:44 | Kakashi-Sama |  Povídky jakéhokoliv druhu... Téma není Naruto...
Matthew:
Z domu jsem byl opět celý den.Snažil jsem se tam zdržovat co nejméně.Stačil jediný pohled na mého mladšího bratra, aby mi začala vřít krev v žilách.Zamířil jsem do své oblíbené hospody.,,To co vždycky, Metty?" přijde k mému stolu sympatická servírka.,,Samozřejmě Jenny, vždyť víš." Usměji se.Jen s kývnutím odejde a já se s úsměvem rozhlédnu po lokale.Pohled mi padne na sympatickou rudovlásku se zelenýma očima.Když mi Jenny přinese pití , nechám té dívce objednat ještě jednou to, co právě dopijí.Na její reakci nemusím čekat dlouho, s úsměvem se na mě otočí a ladným krokem přejde k mému stolu.,,Dík za drink." Šeptne se svůdným úsměvem a sedne si vedle mě.Když má v sobě další dvě skleničky a já už snad čtvrtou skleničku whisky, začne se mi sama nabízet.Nebráním se, jen jí vytáhnu na nohy a zamířím k sobě domů.V tichosti jdu do svého pokoje, kde jí svalím na postel a začnu se věnovat jejímu tělu.
Saito:
Ležím na posteli a zaraženě hledím do stropu, když v tom se odemknou dveře a já slyší bratrův hlas.,,Zase si domu přitáhl nějakou děvku." Povzdechl jsem si a nad celou situací zakroutil hlavou.Jak já tohle nikdy nesnášel.,,Proč jen tohle dělá?" šeptl jsem, tvářil jsem se, že mi to nevadí, ale ve skutečnosti mi to rvalo srdce. Uslyšel jsem, jak se zavřeli dveře jeho pokoje a následně se domem rozezněl vrzavý zvuk jeho postele, tak jako každou noc.Zakryl jsem si uši dlaněmi, abych to nemusel poslouchat, z očí se mi hrnuli slzy smutku a zklamání. Hlavu jsem zabořil do polštáře a snažil se nevnímat okolí i to, co se děje ve vedlejším pokoji.
Matthew:
Když se ráno probudím a po svém boku cítím měkké ženské tělo s povzdechem se mi začne vybavovat včerejší noc.,,Lizzi."Zatřesu jemně s dívkou ležící po mém boku.,,Vstávej, musíš jít." Jen něco zamručí a přimkne se ke mně blíže.,,Přestaň se na mě lepit a vypadni!" zavrčím.Na její doteky teď vážně nemám náladu.Její smutný a zmatený pohled mě nechává chladným.Vyhrabu se z postele, zamířím ke dveřím vedoucím z mého pokoje do koupelny.,Až vylezu, ať tě tu nevidím." Řeknu chladně a zmizím ve dveřích koupelny, které za sebou následně zavřu.
Saito:
Už jsem byl dávno vzhůru u zapnutého počítače, když jsem uslyšel zvuky vycházející z vedlejšího pokoje. Nedalo mi to a svoje dveře jsem pootevřel. Hlas mého bratra, který ke mně doléhal přes stěnu, mě přesvědčí o tom, že minulá noc byla stejná jako ty předchozí. Když jsem vykoukl z pokoje, zahlédl jsem dívku tiše plížící pryč z bratrova pokoje, poznal jsem že brečí, ale pomoct jsem jí nechtěl. "To je ale parchant." povzdechl jsem si.Bylo mi té dívky líto, ale stejně jsem jí nechal odejít aniž by věděla, že jsem jí zahlédl.Počkal jsem až zmizí z mého dohledu a potichu jsem zalezl do bratrova pokoje.Sedl jsem si na jeho neustlanou postel, ze které byl cítit sex. Čekal jsem, až vyleze z koupelny a vysvětlí mi, co se v noci dělo.
Matthew:
Vylezu z koupelny a zahlédnu na posteli svého bratra.,,Co tu chceš?" zavrčím, přejdu kolem něj jen s ručníkem kolem beder.,,Jsi ubožák." Ozve se z postele bratrův hlas.,,Na co si hraješ? Na moje svědomí?" ozvu se posměšně a začnu se oblékat s naprostou ignorací jeho osoby.,,Ta chudinka z toho byla úplně mimo." Ozve se zase káravým tónem.,,Tak jsi ji měl utěšit, v posteli je celkem dobrá." Odfrknu si a natáhnu si kalhoty.,,Už bys to potřeboval, nechceš přece umřít jako panic." Dodám posměšně a opustím pokoj.
Saito:
"Raději umřu jako panic, než jako děvkář, jako jsi ty!" zařvu do zavřených dveří, které následně otevřu a rozzuřeně se vydám za svým bratrem.Najdu ho v kuchyni s flaškou v ruce. "Nebyl jsi náhodou včera ztřískaný až dost?! To v tom chceš pokračovat i ráno?? To jsi takový zoufalec, že musíš chlastat?!" začnu na něj křičet, aniž bych si uvědomil, s kým mluvím. Bratr se jenom napije, z jeho výrazu jde poznat, že zuří, ale dokázal se ovládnout. Jenom zakroutím hlavou "I tak jsi ubožák." zavrčím a odeberu se do svého pokoje, nezapomenu při tom pořádně praštit dveřmi.
Matthew:
Po jeho odchodu stisknu broušenou skleničku s alkoholem tak, že z ní zbudou jen střepy.,,Co si o sobě ten zmetek jenom myslí?! Takhle se mnou mluvit nebude!" vrčím naštvaně, když si omývám zraněnou ruku.,,Tohle už vážně přehnal." Přes svá slova se snažím uklidnit, nerad bych mu ublížil.Z poličky nad linkou vytáhnu další skleničku a opět si naliju.S povzdechem jí do sebe obrátím.
Saito:
Usednu zpátky k počítači a raději se zabavím tím, že s kamarádem hraji RPG a píšu nové povídky na můj utajený blog.Po půl hodině uslyším přibližující se kroky, které mohou patřit jen jediné osobě.Rozletěli se dveře, ve kterých stál můj zase opilý bratr. "Vypadni, tady nemáš co dělat!" zavrčím. "Ty jsi byl taky v mém pokoji." podotkne a přijde ke mně. Nervózně vypnu internet, ale v tu chvíli mi vyskočí okýnko icq, na kterém je pokračování rpg, ve které je zrovna yaoi scéna. Rychle jsem se snažil okno zavřít, jenže můj starší bratr mi mojí ruku zachytil a se zájmem v očích si přečetl vše, co bylo dnes na icq napsané.I přes mé hlasité protesty.
Matthew:
,,Hm, tak tohle ty chceš?" kouknu na něj trochu zaraženě.,,Ale napsané to máš pěkně." Dodám vážně.I přes alkohol v krvi bylo mé uvažování čisté.,,Mohl sis říct." Dodám posměšně a jemně se nad něj nakloním.,,Hm?" pozvednu obočí, když v jeho tváři rozpoznám strach, ale zároveň i očekávání.Jemně přejedu svými rty po jeho tváři.,,Můžu to udělat přesně podle toho." Šeptnu mu do ucha.
Saito:
Chvíli jsem byl z něho mimo, jeho doteky na mé tváři mi zatemnili mysl, která přestala i zdravě uvažovat. Chvíli se zdálo, že to opravdu chci, ale když se mnou praštil o postel, vzpamatoval jsem se a začal jsem se bránit.Matthew však nepřestával."Já vím, že to chceš." řekne mi horce do ucha a přetáhne mi triko přes hlavu, snažil jsem se bránit, ale jeho dotekům na mé hrudi jsem nakonec podlehl."Matty." vzdychl jsem a přestal se bránit, také jsem mu stáhl horní část oblečení a začal dlaněmi mapovat jeho kůži na zádech.
Matthew:
Ze začátku se bránil, pak jsem ucítil, že se jeho tělo uvolnilo, omotal mi ruce kolem pasu a začal mi odpovídat na polibky, jemně jsem mu zasténal do rtů a přitáhl si ho úžeji k sobě.Dlaní jsem mu vklouzl pod kalhoty, mé jméno sténané z jeho úst, znělo tak kouzelně. Přesunul jsem se rty na jeho krk a začal rty, jazykem i zuby dráždit citlivou pokožku.
Saito:
Zasténal jsem, moje tělo to možná chtělo, moje mysl mi však říkala, že je to špatně, že takhle to nesmí skončit.,,Matte…počkej." Vydal jsem ze sebe mezi steny.,,P-prosím…dost." Špitl jsem prosebným hlasem, jenže můj bratr ne a ne přestat.,,Matte!" vyjekl jsem zděšeným hlasem, když jsem ucítil jak prsty do mě vnikl.Snažil jsem se mu vysunout, utéct, ale nešlo to.Když jsem se snažil bránit rukama, okamžitě mi je chytil a držel jednou rukou nad hlavou, nemohl jsem se bránit.Zmohl jsem se jen na brek a na šeptající prosení, ať mě nechá bít.Ale neposlechl.Ani to neměl v plánu.
Matthew:
Připravil jsem si ho, dlaní jsem uchopil jeho vzrušní a jemně ho promnul, i když říká ne, jeho tělo jasně křičí ano, nenechal jsem se odradit a pomalu jsem do něj začal pronikat. "Tohle jsi chtěl, ne?" šeptnu mu horce do ucha a jemně ho kousnu, snažím se ho co nejvíce vzrušit, najednou si připadám naprosto střízlivý. Tohle bylo jako sen, jako by sem se dostal do snu, byl jsem v jeho posteli a miloval jsem se s ním, na ničem jiném mi nezáleželo.
Saito:
,,D-Dost." Šeptl jsem vzlykavým hlasem.Tohle jsem opravdu nechtěl a když už, tak ne takhle.,,P-prosím." Zasténal jsem a bolestí se rozbrečel.,,N-nech mě j-jít." Prosil jsem, ale jako vždy, ničeho jiného, než toho, že neposlechl, jsem se nedočkal.,,Matte! Dost!" začal jsem křičet, když začal přirážet víc a víc.,,Matte." Zasténal jsem zničeně, při tom i vzlykavě.,,N-ne." Šeptl jsem, když jsem cítil, že se mi to začíná líbit, ale to přece nejde! Však mě tu znásilňuje a mě se to líbí? Asi vážně nejsem normální.
Matthew:
Dal jsem si záležet na tom, aby se mu to líbilo, aby si to užíval."No tak, nebraň se tomu a užívej." šeptl jsem mu do ucha. Zjemnil jsem přírazy a jen pomalu a líně pronikal do jeho útrob, užíval jsem si to sevření a teplo jeho těla. "Úžasný." šeptnu horce a začnu ho zpracovávat v rytmu přírazů.
Saito:
,,N-nenávidím t-tě." vzlyknu.Při jeho pomalých tempech mi z úst vyjede pár slastných stenů, líbilo se mi to, už to ani nebolelo, ale přece jen, nechtěl jsem to.,,Prosím, přestaň." zasténal jsem, nemohl jsem už ani mluvit, když jsem cítil, že se blíží konec.Alespoň, že potom bude po všem.Doufám.Zrychlil se mi dech, už jsem to dal nezvládal.Ty emoce, které jsem při tom cítil.Láska, nenávist...co z toho k němu jen skutečně cítím?
Matthew:
Jeho slova mě zasáhla, ale nepřestával jsem, už to nešlo, dovedl jsem ho k vrcholu spolu se mnou, v tom vrcholném okamžiku jsem spojil naše rty v polibku."Hah." vydechl jsem a přitáhl k sobě jeho roztřesené tělo. Až teď mi začalo docházet, co všechno jsem provedl. "Omlouvám se, já, nepřemýšlel jsem.." začal jsem se omlouvat, ale z obětí ho nepustím, nedokázal jsem to.
Saito:
,,Jdi pryč." šeptl jsem a snažil se od něj odtáhnout.,,Prosím, jdi." šeptnu znova, když vidím, že mě nehodlá poslechnout.,,To nejde." tvrdí si svoje, ale já si stojím za svým.,,Když už jsi mě neposlechl předtím, tak to udělej alespoň teď." řeknu s klidem v hlase.Jenže Matt mi pořád odporuje.,,Sakra, nech mě bejt!" vyjekl jsem celkem podrážděně.,,Prosím, jdi." ukázal jsem ke dveřím, když mě konečně pustil.Hodil jsem po něm jeho věci a sledoval jak pomalým krokem, s kamennou tváří, mizí za dveřmi pokoje, aniž by ještě před tím něco řekl.S brekem jsem se sesunul do peřin, snažil jsem se uklidnit, takové ponížení jsem ještě v životě nezažil, ani jsem si nemyslel, že tohle někdy přijde.
Matthew:
Odešel jsem z jeho pokoje a zamířil rovnou do kuchyně, kde jsem popadl láhev vodky a zapadl s ní do pokoje, svalil jsem se na postel a hleděl jsem na láhev ve svých rukou. "To už jsem vážně jaková troska?" řeknu sám sobě a hned na to vstanu a vyliju celý obsah láhve do odpadu, postavím jí prázdnou na linku a vrátím se do pokoje, rozhodnul jsem se pro radikální změnu svého života, jen jedno zůstane stejné, má láska k Saitovy a to, že se mu budu snažit vyhnout.
Saito:
Trvalo to tři dlouhé hodiny než jsem se zcela uklidnil a nějak se dal do kupy.Otevřel jsem potichu dveře a vykoukl na chodbu, bál jsem se ho potkat, ještě že to vypadalo, že je u sebe, což bylo i pravdou.Potichu jsem dveře pokoje zavřel a zalezl do obývacího pokoje, kde jsem si pustil televizi.Přešel jsem k DVD seznamům a vybíral si nějaké anime, které bych si mohl dneska pustit.Protože nemám v pokoji televizi, ani DVD přehrávač, musel jsem bohužel skončit v obývačce, moc jsem to však neřešil.Pousmál jsem se, když jsem našel moje oblíbené anime Junjou romantika.Neřešil jsem, že mi to bude připomínat Matthewa, nenechám se jim ovlivňovat.Po pár minutách co anime začalo jsem si ani nevšiml, že daná osoba, kterou momentálně mám plnou hlavu, stojí ve dveřích a sleduje, poprvé v životě, to co vždycky bral za totální kravinu, anime on vážně nikdy nemusel.
Matthew:
Stál jsem ve dveřích obýváku, zrovna jsem chtěl jít nakoupit, když jsem uslyšel znělku jedné z těch jeho japonských krávovin, nakouknul jsem tam a zadíval se na obrazovku, kde zrovna zářil nápis JUNJOU ROMANTICA, chvilku jsem se koukal, mělo to pěknou kresbu a celkem slušný příběh. Při jedné ze scén, kdy ten úchyl vysel na krku nějakého obrílence, jsem se musel uchechtnou.Čímž jsem se prozradil.
Saito:
Otočil jsem se za zvláštním zvukem, uviděl jsem ho tam stát, v tu chvíli jsem začal panikařit.,,Ou.P-promiň, já...u-už to vypnu..." řekl jsem třesoucím se hlasem a vyklepanýma rukama jsem sevřel ovladač, kterým jsem dané anime vypnul.DVD jsem však nechal v přehrávači.Neuvědomil jsem si to.,,U-už jdu do svého pokoje, nechci tě rušit." šeptnu ignorujíc jeho nechápavou tvář.Proběhnu kolem něj a zapadnu zpátky do pokoje.Stál jsem ještě chvíli za dveřmi a snažil se uklidnit splašeně bijící srdce.Proč jsem najednou tak zpanikařil? Proč jsem ho jen neignoroval? Vždy jsem to dělal...tak proč ne teď? ,,Co se to se mnou děje?" šeptl jsem a sesunul se k zemi.Poprvé v životě jsem se za to, že jsem otaku styděl.To není normální.Proč zrovna před ním? A proč zrovna až teď?
Matthew:
Smutně jsem se za ním koukal, má ze mě strach, smutně si povzdechnu a jdu nakoupit, když sem se vrátil a vybalil nákup, zamířil jsem do obýváku a pustil DVD kde okamžitě naběhlo anime, na které se předtím koukal Saito, opřel jsem se a sledoval, po chvíli jsem si páry rozdělil tak, abych je poznal..fetiš méďa, fetiš kuře a fetiš panda, nejraději jsem měl asi Nowakiho.
Saito:
Zůstal jsem v pokoji až do dalšího dne, vyhýbal jsem se mu nejvíc jak jsem jen mohl.,,Tohle není normální." nejraději bych si dal facku, abych se vzpamatoval, ale pochybuju, že by pomohla.Další den to nebylo o nic lepší, když jsem Matthewa viděl, rychle jsem utekl do pokoje, ostatně tak jako vždycky od toho incidentu.Chápu, byl opilý, ale i přes to.Nejhorší na celé situaci bylo snad to, že jsem poznal, že ho vážně miluju, nevadilo mi to co provedl, vadilo mi to, že jsem něco takového nedokázal prostě přijmout.Asi kolem šesté hodiny večerní se zaklaply venkovní dveře a já poznal, že si šel určitě zase s nějakou slečnou povyrazit, nebo spíše nějakou najít, kterou by si přivedl k sobě domů.Kdyby jen tušil jak mi tím co dělá ubližuje.
Matthew:
Vrátím se brzy, byl jsem jen pro nějaké papíry, které jsem potřebovat jako podklady pro esej, zapadl jsem rovnou do pokoje kde jsem se do rána šrotil a snažil se vyplodit něco smysluplného, skončil jsem až v pět ráno, vyjdu z pokoje rovnou do kuchyně, abych si udělal silnou černou kávu.V kuchyni jsem narazil na Saita.Musel jsem vypadat jako po flámu, kruhy pod očima a rozcuchané vlasy od věčného přehrabování.
Saito:
,,Nebudu rušit." šeptl jsem, když jsme se opět setkali.,,Nerušíš." šeptl ke mě, když jsem byl na odchodu.To mě však nezastavilo.No vlastně ano, trochu.,,Tak mi to dokaž." řekl jsem s očekáváním, ale když jsem mu nestál ani za pohled, jen jsem nad tím vším mávl rukou a opravdu odešel.,,Jdu ven.Nečekej mě, nevím kdy se vrátím." zakřičel jsem z chodby, aby mě slyšel.Po mých slovech vystartoval jako raketa ke dveřím za mnou.,,Je pět ráno! Kam chceš v tuhle hodinu jít?!" vyjekl.,,Někam kde nebudeš ty." šeptl jsem a zabouchl za sebou dveře.
Matthew:
Smutně koukám za ním, vlastně na zavřené dveře. "Asi jsem to posral." Povzdechnu si a složím se do křesla, kde za nedlouho usnu u šálku kávy a druhé série junjou romantica.
Saito:
Šel jsem ke kamarádovi domů, byl jediný u koho jsem byl vítán.Alespoň jsem při tom přišel na jiné myšlenky.I když jsem stále měl plnou hlavu mého bratra.,,V kolik asi odejdeš?" zeptal se mě nejlepší kamarád.,,Nevím, do kolika tady můžu zůstat?" zeptal jsem se.,,Do kdy chceš." řekl s úsměvem.Byl jsem rád, že u něj můžu být.Lepší než být doma zavřený v pokoji.,,Hm.Radši už půjdu." řekl jsem, když už byly tři hodiny odpoledne.,,Zase se někdy zastav." rozloučil se a já se rozešel domů.Otevřel jsem dveře.,,Jsem doma!" křikl jsem s dobrou náladou.Tohle jsem potřeboval, na chvíli vypadnout a pročistit si hlavu.Hned jsem se cítil mnohem lépe.,,Matte?" řekl jsem do prázdna, jenže dům byl prázdný.,,Zase odešel?" povzdechl jsem si.
Matthew:
Vzbudil jsem se a ohled na hodinky, ty mi jasně řekly, že pokud hned nevyjdu, pošvihnu to, popadl jsem esej a v rychlosti jsem vyběhl z domu a zamířil si to rovnou ke škole."Pane profesore." Vydechnu, když vběhnu do kabinetu. "Gomen nasai." ukloním se v omluvě. "Já, nesu vám tu esej, vím, že je to na poslední chvíli." podám mu složku. "V pořádku." přikývne profesor. " Taky jsem ve vašem věku nechával všechnu práci na poslední chvíli." usměje se a propustí mě, teď se už pomalým krokem vydám k domu, i když vím, že mě tam nečeká nic jiného než ticho a čtyři stěny. "Omlouvám se." vrazí do mě jeden opilec a vylije na mě snad půl frašky vodky. "Mno bezva, teď jsem cítit jako bych celou dobu chlastal." odfrknu si a dojdu k domu. Odemknu a vejdu do předsíně.
Saito:
,,Ahoj." šeptnu tiše, když slyším odemykaní dveří.Přišel asi deset minut po mě.,,Zase jsi byl v hospodě?" zamračím se, když až ke mě dolehne zápach alkoholu.,,Nechápu co na tom vidíš, chlast z tebe udělá jen většího ubožáka než jsi teď." povzdechl jsem si, s tím jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, kterou jsem po chvíli zamířil za Mattyho.,,Ale? Dneska žádná slečna na jednu noc? Co se stalo? Všecky tě odmítky? A nebo sis snad našel kluka?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím.
Matthew:
"Nebyl jsem v hospodě, ale ve škole, po cestě zpátky do mě narazil ožralec s láhví vodky." Shodím ze sebe vlhký svetr i košili a jen v kalhotech jdu do koupelny, kde to nacpu do pračky. "Nemáš něco tmavého na praní, ať nemusím pouštět jen tyhle dvě věci?" otočím se na něj.
Saito:
,,Hm." zapřemýšlím.,,Možná se něco najde." zalezl jsem do pokoje a podíval se do jednoho zaprášeného rohu, kde se hromadilo čím dál tím víc špinavého prádla.,,Ou...ten nebude rád." ušklíbnu se a vezmu všecko co jsem tam našel.Ještě že já nosím jen tmavé věci.,,Myslím, že budeš muset prát na dvakrát.Tohle tam nenacpeš ani omylem." hodil jsem na zem před pračku hromadu špinavých věcí.,,Zase půjdeš večer pryč?" zeptal jsem se s očekáváním.Moc jsem se s ním vídat nechtěl.
Matthew:
"Nevím, nejspíš zalezu do pokoje a budu se šrotit, blíží se mi zkouškové." pokrčím rameny a začnu se probírat tou hromadou prádla."By mě zajímalo v čem chodíš, to si nemůžeš někdy vyprat?" brblám při tom, co zapínám pračku.
Saito:
,,No...pokud sis někdy nevšiml, mám víc oblečení než ty, to za prvé." začal jsem hned ze začátku.,,A za druhé...najednou se učíš?" znova jsem pozvedl nechápavě obočí.,,Nikdy ses neučil...co si tak pamatuju.Co se to s tebou děje? Pokaždé jsi byl večer pryč a vracel ses ztřískaný až nad ránem...můžeš mi vysvětlit, co se s tebou stalo? Proč ta náhlá změna?" vážně by mě to zajímalo.
Matthew:
"Taky jsem ještě nikdy neměl dva měsíce před státnicemi." Odpovím. "Jo chodil jsem ztřískaný, ale řekněme, že teď je pro mě důležitější státnice než chlast, myslel jsem, že budeš rád a vyvěsíš oslavné vlaječky, že se tvůj neřízený starší bratr konečně umravnil." řeknu ironicky a projdu kolem něj.
Saito:
,,Hm." opřu se o rám dveří a složím ruce na prsou.,,Proč mi neřekneš pravdu?" řekl jsem k němu.Vola ze mě dělat nemusí.,,Zapomínáš, že jsem tvůj bratr, vždy jsem poznal, kdy lžeš a kdy ne." mírně se zamračím.,,Takže..." odmlčel jsem se.,,Chci ten důvod!" zdůraznil jsem, tím jsem ho přinutil se zastavit.
Matthew:
Zastavím se a střelím po něm pohledem."Chceš důvod...fajn..ty jsi ten důvod, to co se stalo posledně je ten důvod." řeknu naštvaně a zapadnu do pokoje, kde na sebe hodím košili a vypadnu z bytu, toulám se ulicemi až do pozdního večera. "Jéé, Mathy!" objeví se přede mnou můj na mol opilí kamarád. "Rendy." prohlížím si ho neurčitě."Já tě tááák rád vidím." pověsí se mi na krk, škytne. "Co jsi vyváděl, že jsi se tak ztřískal." zavrtím hlavou. "Riku, mě nechala, prý si našla lepšího, nějakého doktora." pronese ublíženě. "Bože." povzdechnu si "Půjdeš ke mě, takhle domů nemůžeš." podepřu ho a zamířím s ním k sobě domů. Odemknu a tiše vejdu do předsíně. "Hlavně buď zticha, teď se z toho vyspíš a zítra pomašíruješ domů." Vedu ho do svého pokoje, když se mi podvrtne noha a mi vpadneme do bratrova pokoje, já na spod a Rendy na mě." Nesmíš mě opustit, já tě miluju!" vykřikne a vrhne se na mé rty.
Saito:
Nechápavě na ně hledím.,,Tak počkat!" tohle byla poslední kapka, nikdo mi mého bratra krást nebude! Chytil jsem toho magora za límec košile a vlekl ho ven.,,Vypadni z našeho domu, ty hajzle!" křikl jsem ublíženě se slzami v očích, když jsem ho vyháněl.Poté se mi slzy z očí pustili jako vodopád, když jsem se zahleděl do nechápavého obličeje mého bratra, co mi ublížil.Zase.Tentokrát však zničil vše co mé srdce k němu kdy cítilo.,,Vypadni!" vyjeknu na něj a švihnu rukou ke dveřím.,,Jdi pryč! Jestli si chceš zahrávat s mými city, tak mi to řekni hned!" ječel jsem na něj, křičel jsem a nadával.Opravdu tohle dělat nemusel.Proč chtěl, abych to viděl? Proč mi chtěl zase nějak ublížit? Jakoby toho neudělal už dost.,,Tak vypadni už kurva!" křiknu při záchvatu breku, byl jsem na pokraji totální hysterie.
Matthew:
"Můžeš se uklidnit, nikdo si s ničím nezahrává, to byl Rendy, můj spolužák, zrovna ho opustila přítelkyně a tak se ožral, potkal jsem ho v parku a tak jsem ho dovedl sem, aby se vyspal, zřejmě si v opilosti spletl mě s ní." vysvětluju mu, sám ani nevím proč. "Nechápu proč tak šílíš..leda, že by..." pomalu si ho prohlídnu a najednou mi dojde, že je to pravda, on žárlil, pomalu se k němu rozejdu. "Žárlil jsi." řeknu jistě.
Saito:
,,Ne." zakroutil jsem hlavou.Nepřipouštím si to.,,Jen mi ten pohled strašně zlomil srdce." vzlykl jsem.,,Proč mi to děláš?! Já tě miluju, tak proč?!" křiknu a znova se rozbrečím.,,Proč mi vždy tak ubližuješ? Nejdříve s těma děvkama, potom dokonce i s klukem! Proč mi to děláš?!" praštil jsem do jeho hrudi, když se ke mě přiblížil natolik, až mě i objal.
Matthew:
Obejmu ho. "S Rendym nic nemám a mít nebudu." řeknu pevně. "Ty holky..pomáhaly mi zapomenout na to, co cítím k tobě." Přiznám. "Prosím, hlavně neplakej." utřu mu slzy a jemně ho políbím na rty, nedokážu snést pohled na jeho smutnou tvář.
Saito:
,,J-já..." jemně ho odstrčím.,,Takže, ty taky?" zeptal jsem se nevěřícně.,,Taky jsi mě tajně miloval?" znova jsem se radši zeptal.Když naše rty znova spojil, nemohl jsem odolat, dostalo mě to do kolen, podlehl jsem mu.,,Miluji tě." šeptnu už uklidněným hlasem.Zapojil jsem se do polibku a nechal se zavést tentokrát k němu do pokoje.
Matthew:
Odvedu ho do mého pokoje aniž bych přerušil polibek."Tak dlouho jsem na tohle čekal." položím ho opatrně na postel, pohladím ho po tváři a políbím ho náruživěji, vychází mi v polibku vstříc, jemně mu vklouznu dlaní pod černé triko, cítím jak se rozechvěje a tiše vzdychne.
Saito:
,,Matty..." vzdechnu mu do rtů chtíčtivě.,,Prosím...neprodlužuj to." šeptnu do polibku.Okamžitě mu stáhnu triko i s kalhotami.Na nic nečekám.Přejedu po jeho vzrušení.,,Vždy jsem tě miloval." šeptnu, když mi zasténá do rtů.,,Vždy jsem měl srdce jen pro tebe." šeptnu zase do polibku a znova přejedu po jeho dlouhé chloubě.
Matthew:
Zasténám pod jeho doteky a svléknu ho stejně rychle jako on mě, rukou sjedu do jeho klínu a promnu ho v dlani, druhou rukou zatím vklouznu na jeho zadeček, jemným hlazením se dostanu až k jeho otvoru, opatrně do něj vniknu a začnu si ho pomalu připravovat.
Saito:
,,Hah." zasténám vzrušeně.Cítím jak přidal další prst, tentokrát však byl opatrnější než minule.,,Hned je to daleko lepší, než když jsi opilý." šeptnu mu do rtů vzrušeně i spokojeně.,,Jsi vážně úžasný." šeptnu mu znova do rtů.Po chvíli cítím jak do mě pomalu začíná pronikat.Slastně přivřu oči a užívám si ten pocit, který mi přináší naše milování.
Matthew:
Proniknu do něj až po kořen a chvíli v něm zůstanu nehybný, rukou mu ovšem stále přejíždím po jeho vzrušení, sem tam obkroužím palcem špičku a uvězním jeho rty v polibku.
Saito:
Hlasitě zasténám.,,N-nemuč mě, p-prosím." vydechnu vzrušeným hlasem.,,Matty!" znova ze sebe dostanu hlasitý sten.Nikdy bych nevěřil, že si něco takového budu až tak strašně užívat.,,Hah." nedalo se to vydržet, to vzrušení co procházelo mým tělem, to teplo co mi přinášelo jeho tělo, kterým se o mě otíral, ten pocit, že jsem s ním opravdu skončil.Všecko tohle bylo úžasné a díky těmto věcem jsem si naše milování užíval čím dál tím víc.
Matthew:
Začnu se pohybovat, unikne mi zasténání, je tak dokonalý, skloním se k jeho krku, který zasypu jemnými polibky. "Miluji tě." zašeptám mu do ucha, kousnu ho do něj, poraněné místo ihned ošetřím jazykem.
Saito:
,,J-já." zasténal jsem,,I já tebe." vydechnu vzrušeně.,,Strašně tě miluju." šeptnu.Po chvíli cítím jak začal prodlužovat přírazy, které se značně zrychlily.,,Hah." vzdechnu mu do rtů, bylo to kouzelné.Cítím jak se pomalu blížím k vrcholu.Můj dech se zrychlí na maximum, už jen čekám až se oba dočkáme zaslouženého vyvrcholení.
Matthew:
Zrychlím přírazy i pohyby ruky, netrvá to dlouho a oba dosáhneme vrcholu, s výdechem se na něj svalím a tiše se rozesměji, jak mi tole všechno najednou přijde absurdní. "Tolik let jsme kolem sebe chodili po špičkách a zbytečně." pohladím ho po tváři a nadlehčím se na loktech, aby nenesl celou mou váhu.
Saito:
,,Je to až moc nerealistické na to, aby tohle všecko byla pravda." uchechtnu se.,,Ale jestli je tohle sen, tak se z něj už nikdy nehodlám probudit." pohladím ho po tváři a spojím naše rty v jeden dlouhý polibek vyznačující naší společnou lásku.

Krvavá osudová sázka

21. března 2012 v 7:04 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Máme tu trošku něci jiného... Sice je to yaoi, ale nepsal jsem to sám.. Pomáhala mi jedna nejmenovaná osoba :D Takže...
Ozanžová - Sasuke
Černá - Naruto

Nasupeně kráčím ulicí k jeho domu. V rukou držím plánek, který mi nakreslil, abych tam trefil. Zuby drtím o sebe. " Jak jsem mohl prohrát?!" Nadávám v duchu. Pak se prudce zastavím. " Ne, jak jsem se do toho mohl nechat uvrtat." Dám ruce v pěst a při tom si roztrhnu plánek. Vyděšeně se kouknu dolů na své ruce. Papír jsem roztrhl na dvě části. " Sakra!!" Ulevím si. S povzdechem je k sobě zase přiložím a začnu na plánek mžourat. Pak se rozhlédnu po okolí. "Fajn, takže tudy." Řeknu a vydám se rovně na konec ulice, kde bych měl zahnout do leva. A jaké překvapení, když zjistím, že jsem v slepé uličce. Vztekle zavrčím. "Kde jen může být chyba!" Vztekám se a znovu se juknu na papír přede mnou. Pak mi to dojde. Celý zrudnu "No jo, ty debile, máš ten plánek naopak!" Zakřičím přes celou ulici a otočím ho správně. Nervózně se podívám po okolí, když uvidím, že se na mě dívá nějaký chlap a paní, jak na blázna. Omluvně se usměji. "Pardon." Pípnu a rychle od nich odvrátím hlavu. Tiše si vrčím. Když jsem si jistý, že odešli, vyjdu z uličky a konečně se vydám správným směrem. Po chvíli se dostanu k honosné vile. "Hajzl!" Ulevím si a chvíli nasupeně stojím před branou, než zazvoním.
Čekal jsem ho už přes dvě hodiny, můj mazlíček mě začíná pěkně srát a vytáčet a to jsme ještě ani zdaleka nezačali. Uchechtnu se, když zazní melodický tón označující příchod mého už několik hodin očekávaného návštěvníka. Jak ubohé. ,,Pozdě." Zakřením se, když ho pustím do domu. Jen mě propaluje pohledem. ,,Tyhle sázky přímo miluju." Chytnu ho za bradu a s donucením mu jí zvednu k mé tváři. Výsměšně se zadívám do jeho na pohled plachých kukadel. ,,Tuhle sázku si vychutnám." Hrubě mu obličej pustím. Zamyšleně se na něj podívám. ,,Hm, tak kde začneme? Nesmíš mi odmlouvat, co si tak pamatuju." Na tváři se mi objeví křivý úšklebek. Chytnu ho za zápěstí, je mi jedno, že ho to bolí, nesmí nic namítat a on to ví moc dobře. ,,Jsi roztomilý, víš to?" Pochechtnu se, když zamknu dveře pokoje. ,,Sázka zněla jasně, celý den si s tebou můžu dělat, co chci, celý den mi budeš patřit, sloužit….jednoduše, na jeden celý den jsem tvým pánem." Připomenu mu, když vidím v jeho očích zděšení. ,,Kdo ale říkal, že chci, abys mi sloužil?" Vzdechnu mu pobaveně do ucha, když mu začnu rozepínat mikinu.
Vykuleně na něj hledím. "To si ze mě děláš srandu, ne?!" Obořím se na něj a začnu ho od sebe odstrkovat. "To nebylo v dohodě! Mám ti sloužit, ne ti dělat kurvu!" Obeznámím ho se situací. Když mě pořád drží, napřáhnu se, abych mu uštědřil facku, ale uhne. Ne však dost, abych ho nestihl škrábnout do toho jeho namyšleného obličeje. Spokojeně se usměji, když se objeví rudý škrábanec a na něm se začne perlit kapka krve. "To máš za to, nemáš si začínat!" Konečně ho od sebe odstrčím a zapnu si mikinu, kterou mi stihl rozepnout. Odstoupím od něj. "Teď už přestaň dělat blbosti a řekni mi, kde ti mám uklidit, ať můžu co nejdřív vypadnout." Podívám se na něj bez výrazu a rozhlédnu se po prostorném domě.
,,Tak koťátko si chce hrát, jo?" Sáhnu si na ránu na své tváři. ,,Budeme si teda hrát." Olíznu si rty, ani se nenaděje a leží pode mnou na posteli, u které tak krásně vyzývavě stál. ,,Přestaň s sebou cukat, nebo to budeš mít ještě horší." Spojím mu ruce za hlavou, začnu ho líbat na krku. Konečně se odhodlám spojit i naše rty v jeden polibek. Vynutím si přístup do jeho úst, ovšem udělal jednu závažnou chybu. ,,Tos neměl." Uchechtnu se, když se vzpamatuju z hryznutí do jazyka. ,,Tohle si líbit nenechám." Stačí mi na něj jedna ruka. Druhou zašmátrám pod polštář, odkud vytáhnu stříbrné pouta. ,,Pohrajeme si, co říkáš?" I když se brání a křičí, nedělá mi problém připoutat ho k posteli. ,,Tak, a teď už jsi úplně bezbranný." Znova mu pomalu rozepnu mikinu, užívám si u toho jeho reakce. Po chvíli rukou začnu bloudit po jeho dokonalém bříšku. Co na to říct….říká si o to už od pohledu. ,,Budeme si hrát." Psychopaticky se ušklíbnu a triko mu vytáhnu až ke krku. Dravě se přisaju na jeho rty, sjedu na krk, kde mu zanechám snad pět rudých flíčků, za doprovodu mých rukou bloudících po jeho vypracované hrudi. ,,Nemůžu se tě dočkat." Vzdechnu mu do ucha, které provokativně olíznu. Uchechtnu se a pokračuju v jeho mučení dál. Teda…zatím ho jen seznamuju se situací, ve které se nachází.
Zavrčím na něj. "Tak to se načekáš, frajere!" Pak zvednu hlavu nahoru, abych se mohl podívat na ta zpropadená pouta. Zalomcuju rukama. Nic. "No tak, neblbni a přestaň!" Nervózně si olíznu suché rty, na kterých mám kroužek. Když se po mě znovu i přes mé protesty začne sápat, skopnu ho nohou dolů z postele. Začnu se mu smát. Kdybych mohl, tak se popadám za břicho. To nečekal. Myslel si, jaký není king, když mě tady má připoutaného, ale to se mýlil i s připoutanýma rukama jsem dobreeej!! Kdybych nebyl, tak mu zmaluju zadek, tím jsem si jistej. Když se dosměju zvednu hlavu a podívám se na toho dole. "Tak, doufám, že jsi se už poučil dost a teď mě pusť, nebo to bude ještě horší!" Informuju ho.
,,Jak chceš, chlapečku." Stoupnu si a uštědřím mu pěst do tváře, pak ještě jednu, ať je trochu omámenější. ,,Tak jdem na to." Uchechtnu se a nožem mu rozřežu jeho tričko. Hrotem nože začnu přejíždět po lemu jeho kalhot. Na jediný tah strhnu opasek a začnu si užívat pomalé stahování jeho kalhot. ,,Jsi tak nedočkavý, koťátko." Zakroutím hlavou a silně projedu dlaní přes jeho trenky. Prohne se v zádech, stále však protestuje. ,,Ale klideček, jinak s tebou pán nebude mít trpělivost." Napomenu ještě klidným hlasem. Rukou se dostanu pod jeho trenky, začne s sebou házet. ,,Takhle to asi nepůjde." Olíznu si rty a na chvíli odejdu. Vrátím se s dvěma šátky, kterými mu hrubě přivážu ty neposedné nohy ke krajům postele. ,,Roztomilé." Uchechtnu se nad jeho bezbranností. Vrátím se k předchozí činnosti. ,,Tak jo chlapečku, jdeme na to." Oznámím a šoupnu svou neposednou ruku do jeho trenclí. Začnu ho pomalu dráždit a honit. Brání se, ale i přes to všecko a hlavně to mučivé tempo, které jsem nadhodil, začne pomalu propadat mé moci.
Omámeně se koukám kolem sebe a mrkám, abych zahnal mžitky před očima. Ani se neuvědomím jak, ale mám i přivázané nohy a jeho ruka je v mých trenkách. Ještě chvíli se mu bráním. Pak ale uznám, že to nemá cenu. Zasténám bolestí hlavy i slastí, kterou mi to chtě nechtě přináší. Po chvíli začnu zrychleně dýchat a třást se napětím. Když už to nemůžu vydržet, skousnu si ret, abych nezasténal. Nedopřeju mu to. NIKDY! Párkrát ještě zahýbu rukama a nohama ve snaze se uvolnit, ale marně. Unaveně přestanu, s pootevřenýma očima a chvějícími rty se dívám na strop.
Začnu postupně zrychlovat, jeho tělo se chvěje, musím se pousmát. ,,Copak?" Pozvednu obočí. ,,Není to ono, viď?" Uchechtnu se a zbavím ho poslední části oblečení, kterou na sobě ještě měl. Začnu rukou přejíždět po celé jeho délce, sem tam zrychlím tempo a silně zmačknu jeho úd v dlani. Vím, působím mu bolest, ale měl by si zvykat. U mě to lépe nikdo nikdy nezažije. Druhou rukou do něj dostanu dva prsty. Najednou. Slyším bolestné zasténání, ale ignoruju ho. On prohrál sázku, ne já. Prsty v něm začnu pohybovat, při tom ho nezapomínám dráždit druhou dlaní. Samozřejmě se věnuju i jeho už tak ztvrdlým bradavkám, které lehce okusuju a poraněné místa ihned oblizuju jazykem. ,,Už se tě vážně nemůžu dočkat." S tím do něj vstoupím ještě třetím prstem. Cítím, jak mi v dlaní tvrdne, brzy je konec a sám zhluboka vydychává, nenechám ho ovšem vydechnout. Vytáhnu něco většího a tlustšího, než jsou mé prsty v jeho konečníku. Vyndám je a nahradím je tou od pohledu mučicí věcí…teda, jak se to vezme…
,,Teď uvidíme, kolik se toho do tebe vleze." Olíznu si nedočkavě rty a začátek gumové věci přiložím k jeho konečníku.

Roztřeseně ležím na posteli a celý se chvěju. Oči mám vytřeštěné do stropu. Nečekal jsem, že to vážně udělá. Líbilo se mi to, ale nechci to. Roztřeseně na něj zvednu hlavu a zalomcuju rukama v poutech. "Okamžitě mě pusť, ty úchyle!" Rozkřiknu se po něm. Vystrašeně se na něj dívám, jak vstal a ze stolku vytáhl něco velkého a namířil si to ke mně. Ani nevím jak, ale má hlavu mezi mýma nohama a tu věc cítím na zadečku. Poděšeně vyjeknu a podaří se mi od něj odtáhnout. Pevně k sobě stisknu nohy " Nech mě být, ty parchante!" Zasyčím a propaluju ho pohledem.
,,Ne, ne, ne, zlatíčko." Políbím ho na krk, v další chvíli mu roztáhnu nohy a narvu do něj gumovou věc na jediný příraz. ,,Pšt!" Okřiknu ho dříve, než zapnu vibrující věc, jenž ho začala zevnitř dráždit, zatím jsem se sklonil k jeho údu, který jsem lehce olízl. Vzal jsem ho do úst a začal mu dopomáhat k vrcholu. Jeho steny ozývající se pokojem byly to nejdokonalejší, co jsem kdy slyšel.
,,Měl bys spolupracovat, jinak to bude bolet." Začnu ho líbat všude, kde jen dokážu, samozřejmě až po té, co se do mých úst udělá, a já polknu vše, co mi nesteklo po bradě.
,,Pokud můžeš, tak si to užívej." Bleskne mi v očích a chvíli se dívám, jak se kroutí pod náporem stále vibrující věci v jeho zadnici. Vezmu hračku do ruky a začnu s ní pohybovat tam a zpět. Nejdřív pomalu, pak zrychluju na tempu, dokud není dočista vyřízený a já si s ním můžu užít, bez toho, aniž by zlobil a byl připoután.
,,Už budeš hodný?" Pohladím oslabeného a pomalu usínajícího zmoženého chlapce ležícího pode mnou.
" Nee....nech mě být!" Zanaříkám. Zmoženě se na něj otočím. Černé delší vlasy pohozené po posteli a unavené světlounce hnědé oči koukající na něj. " Proč mě nevyužiješ k práci a ne k tomu..." Jen ležím, nehýbám ani rukama ani nohama. Už na to nemám sílu. Znovu se skroutím v křeči a zakloním hlavu, když se ve mně vibrátor hýbe a on mu ještě napomáhá. Zuby si skousnu spodní ret, abych nevykřikl, čímž si ho prokousnu. Po rtu se mi hned spustí červená kapička, která mi steče na bradu. "Vyndej ho ze mě!" Zaprosím z posledních sil. Nohy se mi třesou napětím a zrychleně dýchám.
Neposlouchám jeho nářky. Dokud se sám neudělá z tohoto dráždivého pocitu, nevyndám ho z něj. ,,Ale, no tak, Yoshiaki." Uchechtnu se, když vidím jeho bolestí zkříženou tvář. ,,Klid." Pochechtnu se. ,,Den skoro končí." Kouknu k oknu. ,,Víš, co to znamená?" S chtíčem se na něj vrhnu. ,,Teď jsem na řadě i já, abych si užil." Políbím ho. Odpoutám jeho zmožené tělo. Nedovede mě odstrčit, teď už ne, je na to až moc vysílený.
,,Uvolni se a užij si to, dokud můžeš." Zašeptám zadýchaně, když odpojím naše rty. Začnu ho vzrušovat svojí péči o jeho tělo. Uvolňuje se, poddává se.
,,Možná to teď zabolí." Až teď ho ujistím, že do něj vstupuju. Začnu se v něm mírně pohybovat, už tak jsem mu způsobil bolest. Poslední náš sex bychom si měli užít společně. ,,No tak, vím, že to chceš, poddej se tomu, bude to tak lepší." Lípnu ho na nos a chvíli čekám, přestanu se v něm hýbat. Neposlechne, to se mi nelíbí.
,,Jak chceš, tak tedy po zlém." Přeříznu ho ani ne do minuty. Říkal si o to, tak teda budu stále ten zlý pán, kterým jsem celý den, jeho chyba, že nechce spolupracovat. Otočím ho k sobě zády, znova a znova do něj vnikám, znova ho trápím a užívám si. Dokud mě neomrzí.
,,Oblékni se a vypadni." Šeptnu mu zadýchaně do ucha. ,,A příště se nesázej, když nevíš, do čeho se pouštíš." Řeknu přísně, když stojím u dveří a mířím si to do koupelny.

Roztřeseně se vyšvihnu na posteli do sedu a nevěřícně na něj hledím. "Ten hajzl!" Ulevím si potichu. Pak se ale rychle seberu a na vratkých nohou začnu sbírat moje oblečení poházené po jeho ložnici. Jsem rád, že je konec, ale i tak mě to bolí. To jak se mnou jedná. Rychle se obléknu. Chci být co nejdřív pryč a nemyslet na to. Po tváři mi stékají hořké slzy a bolí mě celý zadeček. Dojdu ke dveřím a opatrně vykouknu. Nikde nikdo, jen z koupelny se ozývá tekoucí sprcha. Chvíli se tím směrem dívám. Pak si otřu mokrou tvář. Otočím se a už se neohlédnu, když zbíhám schody. Doběhnu k hlavním dveřím a tryskem se rozběhnu pryč. Nevím kam a je mi to jedno...hlavně co nejdál od něj a od té hnusné vzpomínky. Ano vzpomínky...protože tohle už se nikdy nestane, nedovolím to. V duchu si slíbím, že už se nikdy nevsadím. Doběhnu na konec ulice a ztratím se v další temnější uličce.

Zvrhlosti týmu 7

19. března 2012 v 14:59 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Chci vás upozornit, že tohle je ta NEJZVRHLEJŠÍ povídka na mém blogu....
Hey! Děcka! Dneska mám u sebe párty!" zařvala přes celou třídu růžovovlasá dívka. Všechny pohledy se otočili na ní. "Párty ve velkém stylu, chlastu kolik jen kdo snese, žrádla stejně tak, prostory na to máme, kouřit můžete podle libosti," usmívala se, "Cokoliv kouřit," a upřeně se podívala na černovlasého mladíka, co si podpíral bradu rukou. Ten se jen ušklíbl. Vedle něj seděl blonďatý chlapec, který měl na Sasukeho stehně ruku. "Takže vás všechny čekám, jasný? Začínáme v osm! Musíme nějak ten konec školy oslavit ne?!" zakřičela, protože se rozezněl zvonek a do třídy vešel hnědovlasý sensei s jizvou přes nos.
"Takže děcka, dneska vám dáme "vysvědčení" za testy a tak dále, které jste tady na akademii splnili, které byli i součástí vaší mise," řekl Iruka a začal pomale svolávat k sobě děcka, aby si chodili pro cár papíru.
Když všichni dostali svoje vysvědčení, před školou se setkali tři lidé. Jeden černovlásek, blonďáček a růžovovlasá dívka.
"Kluci, s vámi rozhodně počítám, musíme si to nějak užít ne?" mrkla na ně.
"Jasně, neboj, příjdeme určitě," přitakal blonďáček a černovlásek si ho majetnicky přitáhl kolem pasu.
"Pokud budeme schopni chodit," řekl černovlásek a políbil blonďáčka na krk.
"Jo, je mi to jasný," řekla Sakura a usmívala se. "Tak zatím ahoj," řekla a utíkala do krámku naproti školy, aby koupila nějakou bonboniéru pro její mámu, co měla dnes narozeniny.
"A my se budeme dneska věnovat sami sobě, a pokud budeme mít sílu, večer zamíříme k Sakuře, souhlasíš?" řekl černovlásek svému milenci a olízl mu ucho.
"Samozřejmě," chytil ho Naruto za zápěstí a rozběhl se k jeho bytu, který bylo nedaleko školy.
+ + +
"Aaaah, Aaaaah," vzdychla slastně blonďáček a pevně se držel kraje umyvadla. Sasuke náruživě drtil jeho dírku v pomalých a rychlých přírazech. Nenechal ho ani v klidu vysprchovat, aniž by ho potom nevošoustal. Koupelnou se rozlehlo tiché zasténání černovláska, který právě vyvrcholil do konečníku svému milence a o chvilku později druhé, tentokrát silnější zasténání, kdy vrcholu dosáhl i blonďáček.
"Bože, proč mi to děláš?" řekl černovlásek a svezl se na zem po kachličkách.
"Co? Já?" ptal se blonďáček.
"Ano ty, seš tak dokonalej, šukal bych tě pořád," stáhl ho k sobě na studené kachličky a začal vášnivě líbat.
"Ah," utekl černovláskovi sten ze rtů, když se po chvíli odpojili od vášnivého líbání, aby se mohli nadechnout. "Asi na mě přichází další kolo," zašeptal černovlásek a šibalsky se usmál. Blonďáček jen protočil panenky a nechal se odnést do postele, kde ho černovlásek povalil a začal vroucně líbat na krk. To se mu však nelíbilo, přetočil se s ním tak, že černovláska uvěznil pod sebou a ten se na něj nechápavě podíval.
"Chci si taky užít ten pocit nadvlády," řekl a vpil se do jeho rtů, které jemně olizoval jazykem a poté vášnivě líbal až byli celé opuchlé a narůžovělé.
Poté si udělal pár majetnických značek na jeho sněhobílém krku, který byl tak dokonale hebký a mírně zkropený potem, cestoval dál svým jazykem mokrou cestičkou k pravé bradavce, kterou olízl jen špičkou jazyku, až Sasuke zasténal, což se blonďáčkovi líbilo. Už to dávno nebyl ten Uchiha, jak ho všichni znali, tu arogantní masku nasadil pouze někdy, ale když byl s blonďáčkem, nedokázal se tvářit, že je mu všechno lhostejný, s ním mohl být tím, kým chtěl být.
Blonďáček začal cucat jeho bradavku tak dlouho, dokud nebyla trvdá, stejně tvrdý snad byl jeho "kámoš" dole, který ho tlačil do stehna. Uchiha sténal i když byste to do něj neřekli, svíjel se slastí, která se mu rozsévala po těle. Uzumaki pak začal zpracovávat i druhou bradavku. Poté si štrádoval dál svým jazykem po těle černovláska až k pupíku, kam se "zavrtal" jazykem a bradou zavadil o jeho ztopořený úd.
"Naruto!" zakřičel Sasuke, když přejel blonďáček po celé délce jeho penisu.
"Ano lásko?" usmál se šibalsky.
"Netrap mě," zaškemral.
"Ale, ale, Uchiha prosím? To bych mu měl asi vyhovět," ušklíbl se jak měl ve zvyku to dělat Sasuke. Jemně pohtil jeho úd do úst, oblízl jeho špičku a zase ho nechal být.
"Mmmm… zlobíš," zavrčel slastně Sasuke. Znovu ho zazlobil tím, že se jeho penisem otřel o své rty, tak, že se ho sotva dotýkaly. "No taaaaaaaaak," prohnul se v zádech.
Pak ho teda uchopil pořádně do svých úst a začal ho uspokojovat. Lízal, sál, stahoval mu předkožku, jemně okusoval, prostě si s ním hrál tak dlouho, dokud se jeho ústa nenaplnili jeho "tekutými dětičkami". Vše poslušně spolykal a ukazováčkem si setřel kapičku posledního sperma a strčil ho Sasuke mu úst, aby taky ochutnal, jak úžasně chutná.
"A co ty?" podivil se černovlásek, když viděl blonďáčkův naběhlý penis.
"Pomůžeš mi?" šibalsky se na něj usmál.
"Ne," řekl Sasuke a zašklebil se.
"Fajn, pomůžu si sám," uchopil prvně černovláskům te´d ochablý penis, aby ho znovu dostal do varu. Když byl dost vydrážděný že úplně cukal, jak do něj proudila krev, uchopil jejich penisy a nechal je o sebe třít, pak je začal zároveň honit, tak dlouho dokud oba nevyvrcholili a jejich smíšené sperma nepostříkalo blonďáčkovu ruku.
"A teď už se vážně půjdeme vysprchovat, žádný sex! Chci večer tam jít," řekl blonďáček a první zmizel v koupelně a zamknul se před černovláskem.
"Ty jeden usurantokachi!" zatřískal na dveře naštvaně, ale s úsměvem černovlásek.
+ + +
"Sakura-chan!" obejmul jí hned ve dveřích blonďáček.
"Vypadáš nějak vyčerpaně," zažertovala už teď trošku napitá Sakura.
"S ním to nejde být stále čilej," usmál se a podal jí flašku rumu, jako vstupenku do jejího domu.
"Páni, tady to žije," konstatoval černovlásek, když následoval blonďáčka do obývacího pokoje. Z repráků se linula hudba od Jeniffer Lopez - on the floor.
"Ty máš dobrej taneční vkus," řekl Sasuke.
"Dík," dloubla do něj ukazováčkem a zmizela někde v davu. Kluci vyhledali stůl s pitím, prvě sáhli po obyčejné vodě, ale pak se vydali k provizornímu baru, kde obsluhoval jeden z jejich senseiů, který abstinoval, protože prodělal už několik léčení, nebyl to nikdo jiný než Jiraya.
"Dvakrát dvojtou vodku," řekl Sasuke a když jim to dal, ťukli si. "Na nás," řekl mladý Uchiha.
"Na nás," zopakoval Uzumaki a oba to do sebe kopli naráz až se zašklebili jak je to pálilo v krku.
"Ještě jednou," poručil si Naruto.
"Se mi nějak rozjíždíš, kocourku," ušklíbl se Sasuke.
"Čím dřív budu ožralej, tím dřív tady bude prdel," pokrčil rameny a už do sebe klopil druhého velkého panáka, kterého už doopravdy musel zapít tou vodou, co si donesl.
Asi po třech hodinách, kolem půl dvanácté to u Sakury začínalo být hodně živý. Blonďáček vyskočil na velký jídelní stůl společně se Sakurou a Ino a tancovali takový ten sexy taneček, jak si holky jezdily rukama přes prsa až do rozkroku a zvedali si už tak dost krátké mini sukénky.
Z repráků se linula hudba Lady Marmelade, takže to k tomuto tanci doslova svádělo. Všichni byli opilí na kaši, ale vůbec nikomu to nevadilo, dokud stáli, tak to bylo v pohodě. Ale po chvíli se chtělo blonďáčkovi na záchod, tak si odskočil, jenže na záchodě načapal líbající se Hinatu s Kibem. Blonďáček jen nad tím povytáhl obočí, nebo spíš nad tím, že Kiba držel Hinatu pod šatičkami a odhaloval tím její podvazky, to by do ní nikdo neřekl. Tak to zkusil v koupelně ve druhém patře.
"Vypadni!" zařval na něho Shikamaru, když ho vyrušil společně s Temari z vášnivého sexu zezadu. Blonďáček jen nad tím zakroutil hlavou a začal se svíjet, protože se mu fakt chtělo a moc. Tak odběhl na zahradu kde to pustil do nějakého keříku.
"Tohle ne už pomale swinger párty," zabrblal si sám pro sebe blonďáček. Poté se vrátil zpátky a dál pařil. Sasukeho samozřejmě nikde neviděl, nejspíš někde chlastal.
+ + +
"To bylo fajn, nemyslíte?" řekla Sakura stále podnapilá, když v šest ráno odešli poslední hosté, tedy až na Sasukeho s Narutem, kteří se momentálně vášnivě líbali na sedačce a třeli si své rozkroky přes ušlé rifle.
"Až moc fajn," usmál se blonďáček, když si vzpomněl, jak si to kolem třetí ráno rozdával se Sasukem u zahradního bazénu a oba vřískali blahem.
"Skočím pro něco k pití," řekl Sasuke. "Mám žízeň, chceš taky, Naru-chan?" svůdně se podíval na blonďáčka.
"Ale jo, když něco najdeš," usmál se.
"Je tady nějaké horko, co," řekla Sakura a už si svlékala tričko za krk, rozepnula si i podprsenku a začala si rajcovně mnout prsa. Naruto jen polknul, přece jen nebyl úplně gay, byl spíš bisexuál, který byl ale právě zamilovaný do černovláska. "Chci se líbat," řekla a po čtyřech došla po sedačce k blonďáčkovi, který neměl nic proti se s ní líbat. Přitáhl si jí k sobě, obejmul okolo pasu a vášnivě políbil. Růžovovláska si sednula vedle něj a roztáhla rajcovně nohy, čemuž blonďáček neodolal a zajel jí až pod kalhotky a začal jí doslova prstit, až mu mezi polibky sténala blahem.
"A mě nepozvete jo?" usmíval se ve dveřích Sasuke, když e vracel s pitím. Blon´dáček na chvíli přestal líbat Sakuru.
"Tak pojď, bude to zajímavé dát si švédskou trojku," usmál se a políbil Sasukeho.
"To bude hodně zajímavý," zakymácel se pod vlivem alkoholu, sednul si k blonďáčkovu rozkroku a začal mu rozepínat rifle. Během toho, než dostal Sasuke z kalhot jeho vzrušený penis, blonďáček dál líbal a prstil řůžovovlasou dívku.
"Sakra Naruto, proč jsem s tebou nikdy nechodila?" řekla zadýchaně Sakura a dlouze zasténala, když jí Naruto pořádně zajel do její lasturky. "Seš tak skvělej, aaaaah," zaklonila hlavu. Druhý sten se vyloudil z Narutových úst, protože jeho penis právě pohltil do úst černovlásek. Chvíli olizoval a sál, kousal a žužlal Narutův penis, až vyvrcholil, vše samozřejmě pečlivě spolykal.
"Dávám vám prostor," řekl Sasuke a sedl si naproti nim do křesla a stáhl si rifle až ke kolenům. Sakura se přesunula na blonďáčkům klín a jemně mu skousla ucho až zavrněl blahem. Poté rukou sjela dolů k blonďáčkovýmu ochablému penisu, kterého potřebovala pro další "akci", proto ho začala znovu zpracovávat a přitom mu jednou rukou jezdila pod tričkem a občas zavadila o bradavku,
Když Narutův malý kolega zase stál v pozoru, vyhrnula si sukni dostatečně vysoko a jemně s ním třela o svůj rozkrok, až oba zasténali blahem. Poté dosedla na jeho ztopořený úd. Začala se na něm pohybovat pánví a občas ho políbila na rty. Naruto během toho chytil jí za prsa a něžně jí je hladil.
Stačilo pár pohybů v její kundičce a Sakura křičela ve vlně právě přicházejícího orgasmu. Ještě párkrát zavrtěla pánví a i blonďáček byl znovu na vrcholu, za dnešek už raději nechtěl vědět pokolikáté. Sakura se svalila vedle něho, přitáhla si k sobě ho a vášnivě políbila.
Během jejich bláznivého sexu se na ně díval Sasuke a jemně si mnul svůj ztopořený penis. Sakura, ač na to nevypadala že by toho někdy byla schopná, se najednou odpojila od blonďáčka a přešla k Sasukemu.
Klekla si k němu, roztáhla mu nohy a jemně olízla Sasukeho ztopořený úd. Ten jen sykl slastí. To byl pro ní poznávací signál k tomu, že má povoleno jej vykouřit.
Uchopila jeho poměrně větší penis než Narutův do drobné ručky a začala s ním nejprve si hrát, poté ho ale olízla a navlhčila ve svých ústech, kde ho, stejně jak Sasuke Narutovi, kousala, sála, lízala, hladila mu varlata a uzdičku párkrát polaskala, až se černovláskovi z toho točila hlava, chvílemi měl pocit, že to dělá dokonce líp než jeho blonďáček. Ne, nedělá to líp, okřikl se v duchu. Když cítíl, že "exploduje", přestala, což se na ní zamračil, ale ona udělala přesně něco jiného, stoupla si před něho na všechny čtyři a vystrčila na něj zadeček. Sasuke si teda k ní kleknul a chtěl jí ho automaticky pomale začít strkat do zadečku.
"Anál prosím ne," řekl a usmála se na něj. Pochopil. Takže se přesměroval na jinou dírku. Přirazil až po kořen. Sakura se prohnula v zádech. Začal přirážet. Prvně pomalu, táhle, aby si to vychutnal, protože už to byl nějaký pátek, co si pořádně nezašukal s holkou, ale pak přitvrdil. Stačilo pár rychlejších a tvrdších pohybů a černovlásek zasténal v přívalu orgasmu a vyvrcholil přímo do její teplého lůně. Sama prožila orgasmus chvíli před černovláskem. Blahem přivřela oči, když cítila v sobě teplé Sasukeho sperma. Ohlédla se na blonďáčka za sebou, který se k ní blížil i se znovu ztopořeným penisem.
"Ty stále nemáš dost?" zašeptala a pohladila ho po tváři.
"Sexu nemám nikdy dost," řekl jí, chytil jí za jedno prso, přirazil k protější stěně a začal znovu líbat. Pak si jí otočil k sobě zády, takže se opírala rukama o zeď, rukou nasměroval svůj penis tak kam potřeboval, věděl moc dobře, že Sakura nerada análek, a začal jí nemilosrdně jak v nějakém pornu šoustat, to se však nelíbilo Sasukemu. Přišel k Narutovi a bez přípravy do něj pronikl. Ten jen zasténal, protože už ho to nebolelo, po tom, co se Sasukem mám sex čtyřikrát i víckrát denně.
A tak tam byli pěkně v sobě "spojeni". Sasuke šouštal Naruta a Naruto šoustal Sakuru. Dokonalý vláček. Černovlásek se sladil s blonďáčkem, takže přiráželi stejným směrem. Pokojem se rozléhalo trojté hlasité sténání a po chvílí jako první vyvrcholila Sakura, poté Naruto a jako poslední i Sasuke. Všichni tři se společně svalili na sedačku, která byla rozdělaná a v tu ránu usnuli.
Když se o pár hodin později vzbudil Naruto, nedalo mu to a začal se šíleně smát, čímž probudil i ty dva.
"Co je?" zamžoural Sasuke a všiml si, že usnul Narutovi na hrudi. I Sakura spala na Narutovi, akorát na břiše. Všichni tři se rozesmáli.
"Lidi, vy jste nejlepší tým," přitáhl si je k sobě blíž Naruto. "Ehm, Sakuro?" podíval se na růžovovlásku.
"Hn?" odtušila.
"Bereš prášky?" zeptal se jí se strachem co odpoví.
"Ne," Sasuke a Naruto se na sebe vyděšeně podívali.

Chuuninské zkoušky...

18. března 2012 v 18:29 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
" Co mám dělat ?..." povzdechl si 16 letý blonďatý ninja, když seděl na posteli a přemýšlel nad posledními pár dny.
.
Před pár dny začala chunninská zkouška a do Listové začali dojíždět týmy z mnoha vesnic. Zkouška se měla konat, už před několika lety, ale všechny byly zrušeny ... nejdřív to bylo kvůli útoku Orochimara, pak útočila Písečná s kterou se později spojili a podepsali nové mírové smlouvy, hlavně kvůli Akatsuki ...
.
Nyní se konečně zkoušky konat mohly a bylo víc než dost zájemců, ale to nebylo to, co ho trápilo ... šlo o jednoho písečného, vlastně to byl syn kazekageho.
.
Naruto, už rok chodil s posledním Uchihou žijícím v Listové - Sasukem Uchihou, ale před pár dny ho podvedl s jedním písečným - Sabaku no Gaarou. Věděl, že miluje jedině Sasukeho, ale Gaara měl osobní kouzlo, kterému podlehl. Nevěděl jestli to Sasukemu říct nebo ne, jak by zareagoval ? Rozešel by se ? ... až moc otázek a navíc nevěděl, co udělat až potká Gaaru.
.
Hodil na sebe své černé triko, oranžové kalhoty, oranžovo-černou mikinu a čelenku si uvázal na čelo. Vydal se jen tak na ulici a šel kam ho nohy nesly, ani nebyl překvapený, když si uvědomyl že sedí a před ním se objevila miska s rámenem.
.
Když dojedl a zaplatil, vydal se směrem ke stadionu, kde momentálně nikdo být neměl. Procházel prázdnými tribunami a díval se směrem do arény, kde bude za pár dní bojovat.
.
Plocha arény byla rovná, jen u stěny bylo pár stromů, jinak to byla samá tráva a hlína.
.
Seskočil do středu arény a pomalu šel směrem k tribunám pro účastníky. Vešel dovnitř budovy a po schodech se dostal, až na balkónek, pro ´soutěžící ´. Vešel do dalších dveří a procházel zrovna ztemnělou chodbou, když uslyšel ´něčí ´ vzdechy. Zabočil, prošel pootevřenými dveřmi a pokračoval úzkou uličkou, až k provázkovým dveřím.
.
To co uviděl mu vyrazilo dech. Zarazil se ve dveřích a koukal na dvojici, která si zrovna sundala poslední kosky oblečení, které je halili.
" C-co to ..?"
" Neřeš a jdi se přidat, ne ?!"
" Kyuubi ?"
" Kdo jinej. Navíc, nemáš jim co zazlívat taky si s oběma spal a nejspíš to ani jeden neví ..."
" Gaara, to věděl. Řekl jsem mu to."
" Nekecej a dělej ! Konečně bude zase něco zajímavýho." zavrčela liška a vyhodila Naruta z jeho podvědomí.
Dvojice, když se otočila, protože uslyšela kroky, tak se zarazila v činnosti a koukala na toho, kdo je ruší, když zjistili, že je to Naruto, tak se jen vyděšeně dívali ... na Naruta, který k nim pomalým a jistým krokem šel.
.
" N- naruto ... j-já.." začal nervózně černovlásek, který ležel na stole, ale to už byl Naruto u něj a než stačil říct něco dalšího, umlčel ho polibkem, který později ještě prohloubil, když zapojil jazyk a plenil černovláskovi ústa. Gaara, který klečel nad Sasukem a teď si ho nikdo nevšímal, se ´naštval ´ a přisál se Narutovi na krk, ten zasténal Sasukemu do úst, jak mu to bylo příjemné.
.
Sasuke nechápal, copak na něj Naruto není naštvaný? ... no, ale teď to rozhodně řešit nehodlal.
Naruto vzal jejich oblečení, které našel poházené kolem stolu, hodil ho k nim, ti se na něj nechápavě podívali, pak k nim přišel, oba je chytil a zmizel spolu s nimi v obláčku kouře.
.
Z vedlejší malé místnůstky vylezli dva muži a oboum na tváři zůstal onen překvapený výraz. Který se jim tam usídlil, když viděli mladého Uchihu a ninju z písečné, ale Narutova reakce je dokonale odrovnala.
.
" Viděls to ?" hlesl hnědovlasý s jizvou přes nos.
" Jo." řekl stříbrnovlasý, který výjmečně neměl masku.
Když otevřeli oči, všimli si, že jsou u Naruta v ložnici a k všeobecnému údivu na posteli. Gaara i Sasuke odhodili oblečení kousek od nich a chvíli byli ještě mimo, než se Gaara posunul a Sasukeho vytáhl do sedu a začal se s ním znovu líbat. Naruto ze sebe shodil oblečení, které mu teď akorát zavazelo a sedl si za Sasukeho, který byl, tak zaměstnaný Gaarou, že si nevšiml, že už je za ním.
.
Ve chvíli, kdy zkončili polibek si ho Naruto vytáhl na klín, zády k sobě a začal ho líbat zezadu na krk. Nechal mu tam po sobě několik červeno-fialových znamínek. Sasuke zasténal, cítil pod sebou Narutův vzrušením ztvrdlý penis a jeho rty, které mu putovaly po krku, navíc tu byl ještě rudovlásek, který si zrovna hrál s jeho bradavkami, jednu třel mezi prsty a druhou lehce kousal ... tahle pozornost se Sasukemu hrozně líbila ...
.
Sice se mu to líbilo, ale chtěl se taky nějak víc zapojit. Zvedl se z Naruta, předklonil se, tak že stál na ´pejska´ a začal laskat Gaaru. Gaara si jenom vychutnával černovláskovu pozornost. Od krku se polibky přesouval k bradavkám, s kterými si chvíli hrál a pokračoval na bříško, kde se věnoval oblasi kolem pupíku, ucítil na zádech polibek, když náhle zasténal a trochu se prohl.
.
Když se předklonil, vystrčil na Naruta, své vypracované pozadí a Naruto věděl, že tohle dlouho nevydrží. Trochu se nad něj naklonil a políbil ho na páteř, polibky doputoval, až těsně nad Sasukeho vystrčený zadeček. Uchýlně se zašklebil. Jednou rukou přejel ze Sasukeho zad k bradavce, kterou začal hned nato dráždit a druhou zajel Sasukemu do rozkroku, kde ho pohladil přes penis a promnul mu varlata. Sasuke se znovu prohl a hlasitě zasténal, pak se zase sklonil k rudovláskovu klínu, který začal opečovávat jazyk a zuby.
.
Blonďákovi ruce pokračovaly ve své činnosti a on sám se ještě trochu zklonil a jazykem přejel od rýhy, až k Sasukeho dírce. Ještě několikrát si cestičku zopakoval a občas si ji prodloužil, až k varlatům, která oblízl nebo jemně políbil ... no ... Sasuke by u toho hlasitě vykřikl, kdyby zrovna neměl v puse rudovláskův penis.
.
Modroočko přestal dráždit Sasukeho bradavky a vystřídal svůj nezbedný jazyk ještě nezbednějším prstem, který se v nasliněném zadku snadno pohyboval, ještě přidal další dva a opatrně si černovláska připravoval, vždycky si na tom dával záležet, měl na to hned několik důvodů ... zaprvé ho chtěl slyšet sténat ... a hlavní důvod ... miloval ho a rozhodně mu nechtěl nijak ublížit.
.
"Ahh." Gaara hlasitě vykřikl a vyvrcholil Sasukemu do úst, ten se podepřel na loktech a všechno spolkl.
" Nhh..!" zasténal prozměnu černovlásek, když do něj Naruto pronikl až po kořen. Naruto klečel na kolenou, skoro celý penis vytáhl a znova do čenovláska přirazil. Černovláskův klín opečovávala Narutova ruka a přiváděla černovláska na kraj rozumného myšlení, které už stejně bylo ta-tam.
.
Gaara mezitím, rozdýchával orgasmus, který před chvílí prožil. Pak se otočil k těm dvoum, zrovna ve chvíli, když Sasuke vyvrcholil na prostěradlo o pár vteřin později vyvrcholil blonďák do něj. Opatrně z něj vystoupil a pak se vedle něj svalil na postel. Gaara, který už byl zase čilý se přikradl k černovláskovi, který momentálně ležel na zádech a zhluboka se vydýchával.
Znova ho začal líbat. Jeho ruce bloudili po černovláskovi a dováděli ho k šílenství s nutili ho sténat. Zatímco Gaara se zabíval Sasukeho tělem, Naruto ho začal vášnivě líbat. Jazykem vnikl do Sasukeho úst a začal vybízet jazyk druhého muže ke spolupráci. Sasuke se po chvíli přidal a začal boj o nadvládu, pak jenom překvapeně zasténal, kdež do něj Gaara pronikl. Gaara vystřídal Naruta a začal líbat černovláska, tlumený Sasukeho rty, zasténal. Tohle by ho nenapadlo, ale šíleně ho to vzrušovalo. Kolem jeho penisu úzký prostor černovláskova konečníku a v jeho vlastním cizí penis. Naruto ho zezadu políbil na krk a Gaara, trochu zaklonil hlavu.
.
Pak se všichni tři vrhli do kola vášně a rozkoše.
Po velice dlouhém odpoledne, všichni tři leželi v posteli a odpočívali. Sasuke se tiskl na Naruta a pevně se ho držel kolem hrudi s hlavou na jeho rameni. Gaara ležel u Naruta z druhé strany a tiše odpočíval. Naruto měl levou ruku obtočenou kolem Sasukeho pasu a pravou kolem Gaarova. Sasuke se zavrtěl a opřel se v loktech a podíval se na blonďáka a rudovláska, kteří na něj otočili své pohledy.
.
Sasuke si povzdechl a pak se rozhodl se konečně zeptat ...
" No ... jakto že si to vzal tak v klidu a ještě ..no.. takhle?" nevěděl, jak se zeptat.
" Popravdě, jsem se už jednou předtím s Gaarou vyspal a nevěděl jsem jak ti to říct. Přemýšlel jsem a procházel se kde mě napadlo a našel vás, no ... navíc ti nemám co zazlívat." řekl popravdě. Sasukemu se nejdřív rozšířily oči, když se zmínil že se vyspal s někým jiným, ale když si uvědomyl, že to chtěl udělat taky a nakonec zkončil v trojce, rači nic neřekl a zase si lehl a přitiskl se k Narutovi.
( dole - Sasuke, z leva - Naruto, úplně vpravo - Gaara ) ( Deviantart.com ... ashy-boy )

Část 32 - KONEC

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Sasuke?" slyšel hlas. Někdo ho volal. Sasuke otevřel oči. Byl… nevěděl, kde byl. Kolem bylo jen světlo. Příjemné světlo.
"Sasuke!" uslyšel znovu. Sasuke se rozhlédl, ale nikoho neviděl.
"Sasuke," ozvalo se a teď ho někdo chytil za ruku. Konečně Sasuke uviděl o koho jde.
"Naruto?"
Naruto se na něj usmál.
"Kde to jsme? Jsme snad… mrtví?"
Naruto zavrtěl hlavou.
"Ne, ty ne. Tohle je něco, jako sen. Abych se s tebou mohl rozloučit."
"Ale… ty nejsi mrtví, že ne? Nesmíš!"
"Je mi líto," řekl Naruto a chytil i jeho druhou ruku. "Ale ty to zvládneš."
"Ne, chci zůstat s tebou!"
"Nemůžeš, musíš se vrátit," řekl a pustil jeho ruce. Vypadal neuvěřitelně klidně.
"Ne!" vykřikl a chytil ho za ramena. "Ty nesmíš umřít, prosím," vzlykal a po tvářích mu stékali slzy.
"Nesmíš," opakoval a nohy se mu podlamovali. Klesl na kolena, objal Naruta kolem boků a hlavu si přitiskl na jeho břicho.
"Já tě miluju, nesmíš odejít!"
Naruto se usmál a pohladil ho po hlavě. Připadal mu, jako malé dítě, které ztratilo mámu.
"Bude to v pořádku," řekl mu Naruto.
"Ne," zavrtěl hlavou Sasuke. "Nebude, já tě nepustím!"
"Musíš!"
"Ne!" vykřikla postavil se. "Miluju tě, slyšíš! Nesmíš mě opustit. Potřebuju tě!"
"Zvládneš to."
"Ne, nezvládnu," řekl a chytil Narutovu hlavu do dlaní. "Podívej se na mě a řekni, že mě neopustíš!" Naruto se mu zahleděl do očí. Sasukeho překvapilo, jaký klid v nich viděl. Vůbec se nebál.
"Já musím," řekl klidně. Sasukemu se nahrnuly do očí další slzy.
"Ne," zašeptal a přitáhl si jeho hlavu blíž. Spojil jejich rty v polibku a přitáhl si ho, co nejblíž.
Pak ucítil, jak mu jeho tělo pod rukama mizí. Jeho ruce už nikoho neobjímali. Jeho rty už nikoho nelíbali. Byl sám.
"Naruto!" zakřičel do prázdnoty. Nikdo mu neodpověděl. Byl sám!

"Sasuke!" uslyšel. Tentokrát neváhal, otevřel oči a posadil se. Doufal, že to bude Naruto, ale uviděl jen Sakuru (jaké zklamání, že?).
"Kde je Naruto?" zeptal se okamžitě. Sakura sklopila hlavu a neodpověděla. Sasuke vylezl z postele a bosý se rozběhl na chodbu. Běžel k Narutově pokoji. Pamatoval si ten sen, pamatoval si všechno, ale…
Rozrazil dveře a vběhl dovnitř, ale… pokoj byl prázdný. Postel ustlaná, žádné přístroje nic.
"Kde je Naruto?" otočil se na Sakuru.
"Je mi to líto," řekla a v očích se jí leskli slzy.
"Ne," řekl Sasuke a opřel se o postel. "To nesmí být pravda!" Klesl na kolena, hlavu pořád na posteli. Slzy nechal ať si dělají, co chtějí. Bylo mu jedno, kdo ho uvidí.
"Nemohli nic dělat," dodala Sakura a v hlase bylo poznat, že i ona už brečí. "Snažili se, ale jed byl příliš silný. Tsunade mu dala protilátku, ale pozdě."
"Ví, kdo ho otrávil?" zeptal se Sasuke a bolest byla potlačena touhou se pomstít.
"Ano, už ho chytili."
"Proč? Co mu Naruto udělal?"
"Vlastně nic, on se spletl. Původně měl spadeno na tohohle člověka, který měl ležet o pokoj dál, ale byl propuštěn o týden dřív," řekl a podala Sasuke fotku. Sasuke vstala vzal si fotku. Muž na ní byl starší, jak Naruto. Měl stejně blonďaté vlasy a modré oči, ale to bylo asi tak všechno.
"Kde je tady tenhle?"
"Přímo tady," ozvalo se od dveří.
Sasuke se podíval k dveřím, kde stál muž z fotky. Sasuke k němu zamířil pomalým krokem. Nakonec se na něj vrhl a povalil na zem.
"To kvůli vám je mrtvý," křičel a začal ho mlátit.
"Sasuke! Nech ho," snažila se ho odtáhnout Sakura (ať ho nechá sakra, já chcu bitku).
Sasuke se nakonec uklidnil a nechal ho na pokoji.
"Je mi to líto," řekl. "Vím, že jsem to měl být já."
"Co jste tomu chlápkovi udělal?"
"Myslí si, že můžu za smrt jeho bratra. Plnili jsme spolu jednu misi a on při ní umřel. Byla to nehoda, zkoušel jsem ho zachránit, ale… vím, jak se teď cítíte."
"Tak to pochybuju," řekl Sasuke a vyšel na chodbu. Nikdo nemůže chápat, jak se cítí, když neví, co pro něj Naruto znamenal.
"Chci ho vidět," řekl Sakuře. Sakura kývla a vedla ho chodbou. Zastavila se až u dveří. Dovnitř pokoje vidět nebylo, protože nebyl prosklený, jak některé.
"Sasuke, vím, že to bolí, ale…"
"Nevíš, nikdo to neví! (Jo Sasuke do ní) Můžete jen hádat, ale nevíte to," řekl a otevřel dveře. Čekal, že uvidí postel na ní Naruta, který vypadá, jak spí a kolem něj doktoři, kteří z čisté slušnosti nasadí truchlící výraz, ale… viděl něco úplně jiného. Doktoři tam byli, ale minutu ticha rozhodně nedrželi. Právě naopak. O něčem se vášnivě bavili.
"Co se tu děje?" nechápal Sasuke. Doktoři se na něj otočili a na rtech jim zářil úsměv.
"My přijdem za chvíli," řekl jeden a v hloučku začali opouštět místnost. Sasuke se za nimi udiveně díval.
"Musíš říct, že je to zázrak," řekl poslední.
"Sasuke?" ozvalo se. Sasuke pomalu otočil hlavou po hlase.
"Ty… ty se mi zdáš?" řekl, když viděl, kdo se na něj usmívá. Pomalým krokem se k němu blížil. Nechtěl dělat náhlý pohyby, bál se, že by se mu ten krásný sen rozplynul.
"Jsi sen?" zeptal se znovu a dotkl se jeho tváře. Usmál se na něj. Sen se směje?
Pak k němu natáhl ruce a objal ho kolem pasu. Může tě sen obejmout?
"Jsi skutečný?" zašeptal se Sasuke.
"Víc skutečný už být nemůžu," usmál se na něj. Sasuke si ho ještě chvíli prohlížel. Pak k němu natáhl ruce, povalil ho na postel a políbil.
"Naruto?" ozvalo se od dveří. Sasuke zrudl a slezl z Naruta. Hned na to ho vystřídala Sakura, která se mu vrhla kolem krku.
"Jakto?"
"Já nevím, prostě jsem se vzbudil," řekl Naruto. "Asi tak před pěti minutama."
Sasuke tomu nemohl uvěřit. Měl ten sen a pak mu Sakuře řekla, že je mrtvý a teď… tu kousek od něj sedí a usmívá se.
"Skutečně zázrak," vešla dovnitř Tsunade. "Zdá se, že protilátka přece jen zabrala. I když byl pár minut mrtvý. Naruto opravdu přežije všechno."
"Ten sen…" řekl Sasuke.
"Sen? Taky se mi zdál se," řekl Naruto. "O tobě. Vím, že jsem ti říkal, že to bude dobrý, že to zvládneš a byl jsem překvapivě klidný, na to, že jsem natáhl brka."
"Takže, to má opravdu za sebou? Je úplně zdravý?" ujistil se Sasuke.
"Jak znovunarozený, zítra ráno ho pustíme do domácí péče," odpověděla Tsunade. Očima přelétla po Sasukem a Narutovi. Pro oba to byl určitě šok. Mohla jen hádat, jak Sasuke reagoval, když se dozvěděl o jeho smrti. Stačil jí jen pohled na modřiny na obličeji Narutova dvojníka.
"Tak mi vás necháme," řekla a kývla na Sakuru, že má jít taky. Sasuke chvíli přemýšlel a pak vyběhl na chodbu.
"Počkejte," zastavil Tsunade.
"Ano?"
"Děkuju, zachránila jste ho."
"Jen jsme mu dala protilátku, vrátil se on sám. Zřejmě ho tu něco drží," usmála se.
"Tak na něj dávej pozor, vesnice potřebuje každého ninju," dodala a zamířila pryč. Sasuke kývl a vrátil se k Narutovi. Byl skoro večer, takže po slíbené návštěvě doktorů, kdy jim udělali přednášku jaký zázrak to je a že to absolutně nechápou, byli konečně sami.
Sasuke si lehl čelem k Narutovi na bok.
"Víš, že jsi mě vyděsil?" řekl.
"Hmm. Vlastně… nepamatuju si nic, jen tebe v tom snu."
"On se mě pokusil zabít?" dodal.
"Ano, ale měl to být někdo jiný, jen tobě podobný."
"Aha, takže už se nemusíme bát?"
"Jeho ne."
"Doufám, že mě už zítra konečně pustí."
"Pro jistotu vynechám snídani."
"Nebudeš snídat?"
"Až doma. Vstaneme tak o šesti, abychom pak netvrdly v frontě v obchodě a najíme se doma."
"V šest? Blázníš? Mám se šetřit pamatuješ, nemůžeš mě z postele tahat v šest."
"Ale můžu," usmál se. "Doma pak můžeš spát jak dlouho chceš."
"Opravdu? Určitě to musí mít nějaký háček."
"Vůbec žádný!"
"To se mi líbí," usmál se Naruto.
"Čím díl budeš spát, tím víc se pak budeš učit."
"Co?"
"Na zkoušky chunninů, postarám se o to, abys je udělal."
"Ale…"
"Neboj pomůžu ti, čtyři hodiny, pak tak hoďka pauzy a pak pokračování."
"Ale…"
"Nemůžu se dočkat."

Část 31.

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Sasuke otevřel oči. První, co uviděl byli Narutovi vlasy. Jemně ho šimrali na krku. Naruto spal schoulený v jeho objetí jako kotě.
"Naruto?" zašeptal.
"Hmm?"
"Dojdu pro snídani," řekl.
"Dobře," zamumlal Naruto.
"Máš nějaké speciální přání?"
Naruto se neotvíral oči, ale pousmál se.
"Tebe na zlatém podnose, šlo by to?"
"Uvidíme," řekl Sasuke a políbil ho na čelo. Pomalu vylezl z postele načeš hned Naruto zaútočil na Sasukeho část deky a zachumlal se do ní, že mu byli vidět jen vlasy.
Sasuke potichu vyklouzl z pokoje.

Když se po chvíli vracel uslyšel z pokoje hluk. Myslel si, že je Naruto vzhůru, ale když otevřel dveře…
Naruto pořád ležel na posteli a nad ním se někdo skláněl. Nebylo poznat, kdo to je, protože měl masku.
Sasuke u sebe neměl žádnou zbraň a tak po něm začal házet, co měl v ruce. Vzduchem se proletělo pár plechovek a sendvičů. Tajemný muž se všemu vyhnul a zmizel.
Sasuke přiběhl k Narutově posteli.
"Naruto?" zkusil a zatřásl s ním. Naruto neodpověděl. Zůstal bezvládně ležet bez jakékoliv známky života.
Sasuke se otočil a rozběhl se pro doktora. Když se vrátil, Naruto už neležel, tak klidně. Házel sebou na posteli, jakoby jím pojížděl elektrický proud. Z úst mu šla, společně s chrčivým zvukem, pěna.
"Naruto!" vykřikl vyděšeně Sasuke. Doktor k němu přiskočil a snažil se ho udržet v klidu. Narutovo tělo, ale nic takového neschvalovalo a téměř nadskakovalo na lůžku.
"Co je mu?" zeptal se Sasuke.
"Vypadá to na otravu," řekl. V okamžiku přiběhli další doktoři pomoct přidržet Naruta.
A přesně, jak Sasuke čekal ho sestřička odvedla na chodbu. Po pár minutách konečně vyšel jeden doktor.
"No?"
"Je to velmi silný jed, v okamžiku se dostane do celého těla. Problém je v tom, že ten jen neznáme."
"Takže?"
"Zkusíme ho analyzovat a vyrobit protilátku."
"Ale nebudu vám lhát," dodal vzápětí. "Nevím jestli to stihnem včas, ale… Naruto ušel smrti už několikrát, takže mu celkem věřím."
"Můžu za ním?"
"To bohužel nejde. Ještě pořád ho stabilizují."
Sasuke sklopil hlavu a zadíval se na vydlážděnou podlahu, pak se rozběhl pryč.

"Lady Tsunade?" zakřičel Sasuke a rozrazil dveře. Tsunade se na něj překvapeně podívala a prase, které Shizune držela poplašně zakvíkalo.
"Sasuke? Co tu děláš?"
"Musím s vámi mluvit! O samotě."
"Je to nutný?"
"Jde o život," zdůraznil a pro jistotu přidal výhružný pohled.
"Ach jo, Shizune, běž!"
"Ano, Lady," řekla poslušně a odešla.
"Tak o co jde?" zeptala se Tsunade,e když osaměli.
"O Naruta!"
"Slyšela jsem o něm, ale už je v pořádku, ne?"
"Byl, ale dnes ráno ho někdo otrávil. Doktoři neví, co je to za jed, potřebuje vás."
"Bohužel nemůžu, oni to určitě zvládnou."
"Ne, nezvládnou. Zatímco mi tu mluvíme, on umírá, zevnitř ho to požírá, prosím pomožte mu!"
"Prosíš mě? Co tak najednou? Normálně by ti na tom tak nezáleželo. Málem jsi mi vyrazil dveře z pantů."
"Já…" nevěděl, co říct.
"Tolik ti na něm záleží?"
Sasuke kývl. Bylo mu jedno jestli o nich ví. Byla jediná záchrana.
"Víš, že když jsi byl nemocný ty, Naruto za mnou přišel a požádal mě o volno, prý, aby se o tebe mohl starat. Skoro mě prosil na kolenou."
Sasuke se na ni překvapeně podíval.
"Vím, ta mise, to byla výjimka. Nutně jsem ho potřebovala a souhlasil jen pod podmínkou, že další misi budete plnit spolu."
"Je zajímavé, jak se to opakuje. Hádám, že za pár dní bys přišel ty a žádal mě o volno, abys mohl dohlídnout na Naruta. Stejně jako posledního půl a roku, kdy jsi plnil mise typu záchrana kočky."
"Ptala jsem se ho, proč to pro tebe dělá?"
"Co vám řekl?"
"Že jsi jeho rodina a o rodinu se musíme starat."
"Já nebudu vyzvídat, co mezi vámi je," řekla nakonec. "Stačí mi vidět vaše zoufalé výrazy, když jde o toho druhého."
"Takže mu pomůžete?"
"Ano."

Sasuke dovedl Tsunade do nemocnice za Narutem. Sasuke ho viděl poprvé od té otravy, znovu byl napojený na přístrojích a spal.
Tsunade přistoupila k Narutovi a položila mu ruku na hruď. Chvíli mlčela a pak se obrátila na Sasukeho.
"Je mi líto, ale… je pozdě. Jed je vysoce účinný a… protilátku mu můžem dát, ale bude to zbytečné."
"Cože? Ale…"
"Je mi líto Sasuke," řekla a zamířila k východu.
"Ne, nechoďte, musíte pro něj něco udělat, cokoliv. Nemůže zemřít," křičel, ale Tsunade se nezastavila. Když za sebou zavřela dveře, zmizela poslední naděje a Sasukemu se zhroutil svět, jak domeček z karet. Chtěl se za ní rozběhnout, ale nohy se mu podlomily. Neudržel rovnováhu a při pádu se praštil do hlavy o postel.

Část 30.

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Už se nemůžu dočkat svojí postele, z téhle už mě bolí záda," řekl Naruto.
"Věř mi, že se z tý svý postele nehneš," ujistil ho Sasuke.
"Hodláš obrátit role?"
"Jo, až na pár věcí. Nevykupuju obchody, nenakupuju stromy ani věci s vůní jakéhokoliv plevele."
"Já aspoň nemusím držet dietu."
"To se ještě uvidí."
"Mým cílem je přibrat ne shodit v důsledku ovesný kaše."
"Neboj, pěkně si tě vykrmím," řekl. "A pak tě s ním," dodal a lehce ho kousl do krku. Naruto se usmál a posadil se.
"Jo, do sprchy." Sasuke se taky posadil.
"A ty jdeš kam?" zeptal se Naruto.
"S tebou," usmál se.
Naruto začal po pokoji sbírat pyžamo.
"Jsem zvědavej, jak jim tohle vysvětlím," řekl Naruto a ukázal košili od pyžama.
"Ani si toho nevšimnou," ujistil ho Sasuke a sám sbíral oblečení.
Naruto nakoukl na chodbu. Zela prázdnotou. Potichu vyklouzl z pokoje a po špičkách se odplížil do koupelny. Sasuke mu byl těsně v patách.
"Děláš s toho vědu, asi ti hodně chybí mise, že?" řekl, když za nimi Naruto zamknul.
"Kdo stojí o to, aby nás tu načapal?"
"Znovu ti opakuju, že v dosahu sto metrů není nikdo, kromě naší kočky."
"Jak si můžeš být tak jistej?" řekl a začal napouštět vanu.
"Kdyby jo, už dávno k nám vběhla sestřička jestli jsi v pohodě. Zvukotěsný stěny jsou na tebe krátký."
Naruto zrudl.
"Ty jsi taky zrovna nezpíval ukolébavku," oplatil mu.
"Ale stálo to za to," řekl a zezadu ho objal kolem pasu.
"Jo, to jo," uznal Naruto a vypnul vodu. Sasuke si vlezl do vany a Naruto hned za ním. Usídlil se mu v náručí a hlavu si položil na jeho hruď.
"Sasuke?" ozval se po chvíli Naruto.
"Hmm?"
"Víš já jsem si říkal jestli… no…"
"Naruto vymáčkni se."
"No… já nevím, jak to říct."
"Prostě to řekni, já tě neukousnu."
"Říkal jsem si jestli… no bysme nemohli být spolu?"
"A copak nejsme?" řekl Sasuke nechápavě.
"Já myslím napořád!"
"Vždyť spolu budem napořád."
"Jako každý den, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, chápeš?!"
"Aha," pochopil konečně Sasuke. "Chceš, abychom spolu bydleli?!"
"No… jo," přiznal a nervózně se zavrtěl.
"Tos mohl říct hned."
"Jo, já vím."
"Pak zbývá jediná otázka."
"Hmm?"
"Tvůj nebo můj byt?"
"Takže ano?" řekl Naruto a otočil k němu tvář. Zářil na ni šťastný úsměv.
"Sám už jsem o tom přemýšlel, ale předběhls mě."
Naruto se napůl otočila objal Sasukeho kolem krku.
"Navrhoval bych tvůj byt, máš větší postel," řekl Sasuke.
Naruto kývl.
"Mám ještě jednu otázku," ozval se po chvíli Naruto.
"Ano?"
"No, co Itachi?"
"Co s ním?"
"Pořád ho chceš zabít? Myslím tím, jestli se mám připravit na to, že odejde nebo tak?"
Sasuke chvíli neodpovídal.
"To, co udělal je neodpustitelné, ale… nenechám si kvůli němu zkazit druhou šanci. Ty jsi má druhá šance na štěstí. Pokud ho zabiju tak tehdy pokud zaútočí na vesnici, nebo na tebe. Já sám ho vyhledávat nebudu, bez příkazů."
"Jsem rád."
"Hmm?"
"No, že to bereš takhle. Nemusím se bát, že jednou přijdu domů a najdu tam od tebe vzkaz, že jdeš za svým snem."
"Toho se opravdu bát nemusíš," řekl a obemkl kolem něj ruce pevněji.
"Když už jsme u toho tvého snu nebo cíle, co ten druhý?"
"Druhý?"
"No znovu obnovit tvůj klan, se mnou se ti to sotva povede."
"No a? Nejsem jediný Uchiha."
"Myslíš Itachiho? Pochybuju, že ten myslí na něco takovýho, jako je ženský."
"Kdo ví?! Třeba se jednou… já nevím… něčím omylem zfetuje a vyřádí se."
Naruto se té představě musel usmát.
"Co jste vlastně celý ten půl rok dělali?"
"Hmm, nic moc. Já byl pořád tady, Sakura s Kakashim občas přišli taky."
"A co zkoušky chunninů?"
"Byli, ale my se rozhodli, že s tím na tebe počkáme a sloužíme je jako tým sedm."
"Už se nemůžu dočkat!"
"Nebuď tak hrr, chvilku to bude muset počkat."
"Jak chvilku, já jsem přece v pořádku."
"Jo, ale i tak, tak dva týdny by sis měl poležet."
"To je za trest, že?"
"Dva týdny nejsou nic oproti těm mým dvou měsícům, co jsi mi naložil ty."
"No dobře, ale hned pak se na to vrhnem."
"Jasně, hned pak," ujistil ho.
Po chvíli začal voda v vaně chladnout a jim začal být zima. Naruto vylezl ven a omotal si ručník kolem pasu. Pak se otočil k Sasukemu, který už taky vylezl, a objal ho.
"Co to?"
"Jen tak, jsem prostě rád," řekl Naruto. "Mám všechno, co můžu chtít. Svoje zdraví, vzpomínky, tebe!"
Sasuke se usmál a pohladil ho po vlasech. Pak vzal jeho košili a přetáhl ji Narutovi přes hlavu.
"Člověk si plně uvědomí, co má teprve až to ztratí," řekl a dopnul knoflíky u krku. "Ten poslední rok a půl byl hrozný, máš pak čas přemýšlet, co všechno jsi schopný pro druhého obětovat. Uvědomil jsem si, že kdybych o tebe přišel, neměl by můj život cenu. Jsi moje štěstí," dodal a tentokrát ho objal on.
"Jo," souhlasil Naruto. Bylo mu dobře. Bylo mu dobře i když pak usínal v Sasuke náručí.

Část 29.

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Měli bysme to oslavit," řekl Naruto. "Po roce a půl stráveném tady, se konečně dostanem do civilizace."
"Neříkej, že se těšíš domů. Rok a půl tam nikdo nebyl. Víš kolik prachu a pavouků tam bude."
"Nic, co bych tam neměl normálně," přiznal a zadíval se na tmavý strop. Poslední noc tady. Zítra ho pustí a on bude mít pokoj od nemocničního smradu.
"Stejně si myslím, že tenhle pokoj nám nechaj rezervovaný, jen tak pro jistotu," řekl Sasuke.
"Možná," řekl a přetočil se na břicho, aby viděl líp na Sasukeho, který ležel vedle něj.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že to máme za sebou." Všechno bylo pryč. Doktoři Naruta prohlásili za zdravého. Už několikrát se normálně najedl aniž by něco skončilo na podlaze. Dostával se do svojí původní figury.
"Když o tom, tak mluvíš. Pořád je tu ten slib!"
"Slib? Jakej slib?"
"No pravda, je rok a půl starej, takže možná prošlej, ale určitě není k zahození," usmál se.
"Pořád nevím o čem mluvíš?!" Naruto se místo odpovědi přisál na jeho rty.
"Moje narozeniny už byli dvakrát, takže si to dvojnásobně vynahradíme," usmál se Naruto.
Sasukemu to konečně došlo. Ten jeho dvouměsíční celibát se nakonec trochu protáhl (ale opravdu jenom trochu), ale o to to bude lepší.
"No jo," řekl Sasuke a převrátil se nad Naruta. "Už se mi to začíná vybavovat," dodal a začal si hrát s knoflíčky od Narutova pyžama.
"Rok a půl," pronesl a políbil první odhalený kousíček těla.
(Teď vás prosím odložte všechny ostré předměty, tyče, rýče a tak dál. Taky šutry, granáty, bomby prostě všechno, co byste proti mně mohli později použít. Dále nezodpovídám za jakékoliv trauma, které utrpíte budete-li pokračovat v čtení. Všechny následky berete na sebe. Nedoporučuji číst lidem trpící depresemi, výbuchy vzteku, trávícími potížemi nebo případnou schizofrenií. Toť snad vše. I tak vás prosím, pokud si vážíte vašeho duševního zdraví, opusťte tuto stránku. Dnešní poplatky u lékař a to i cvokařů, jsou přeci jen vysoké.)
Na poslední tři knoflíky se Sasuke vybodl a jednoduše košili roztrhl. Knoflíčky s cinknutím dopadli na podlahu a rozutekli se do všech koutů (a máme tu nápad na pohádku O třech knoflíčkách vypuštěny Sasukeho nedočkavými prstíčky).
"Hele, nezapomeň, že není moje," řekl Naruto.
"Klidně jim je pak přišiju," ujistil ho Sasuke a zaútočil na Narutův krk.
"Víš… možná… bysme měli… jít někam… jinam," řekl Naruto, ale slova mu šla z krku těžko skrz návaly rozkoše. Rok a půl je rok a půl. To už člověka poznamená a Naruta vzrušily už jen ty polibky.
"A to jako proč?"
"No… mohl… někdo by nás mohl… slyšet," hlesl.
"Jsme tu sami," ujistil ho Sasuke a rty sklouzl k lemům kalhot od pyžama.
"Tohle je nemocnice… tady… tady těžko budem sami."
"Ujišťuju tě, že jediná sestřička je až na druhé straně chodby."
"A to má bejt… výmluva? Tebe bude slyšet… i do vedlejší vesnice."
"Ty máš, co říkat," řekl. "Ale můžem toho nechat," dodal a narovnal se. Rukou, ale dál škádlivě přejížděl po lemu kalhot.
"Opovaž se!"
Sasuke se usmál a pomalu mu začal stahovat kalhoty. Přitom se díval do Narutovi tváře stažené nedočkavostí.
Kalhoty byli konečně dole a Naruto ležel před Sasukem, nebo spíš pod Sasukem, tak jak ho bůh stvořil. Naruto začínal pod jeho pohledem rudnout.
"Jak dlouho se na mě budeš tak dívat?"
"Jak dlouho chceš takhle rudnout?" odpověděl mu otázkou.
Naruto se nervózně zavrtěl.
"Hele, to není fér, ty seš furt oblečený," řekl.
"Jo, a ty s tím nemůžeš nic udělat," ušklíbl se Sasuke.
"Buď začni jednat nebo mi přines nový pyžamo!"
"Kde maj skříně?"
"Budu se zlobit," varoval Naruto. "A když se zlobím není se mnou žádná řeč."
"Jo to známe," řekl a položil mu dlaně na hruď. Ta se pod rychlými nádechy a výdechy zvedala častěji než je běžné. (a i zdravé. Takovej tep sto dvacet není žádná prdel)
Začal rukama sjíždět níž a přitom ho hladil. Jemně přejel prsty po slabounké jizvě po operaci. Když se dostal k rozkroku, podíval se Narutovi do tváře. Naruto se kousl do rtu.
"Jestli máš hlad, něco ti přinesu," usmál se Sasuke. Naruto se trochu zamračil.
"Už jsem ti řekl, že jsme sami," ujistil ho a začal ho hladit.
Naruto, jakoby ho neslyšel si prokousl ret. Sasuke se nad něj naklonil a aniž by se přestal mazlit s jeho klínem mu slíbal kapičky krve ze rtu.
"Líbí?" zašeptal otázku. Naruto slabě kývl.
"A co bude s tím oblečením?" hlesl Naruto.
"Nevím, už jsem zapomněl, jak se mám vysvléct."
Naruto se zamračil.
"To seš vždycky tak vtipném?"
"No jo, slyšel jsem, že při milování se vylučujou hormony, který podporujou smysl pro humor," usmál se. (Je to blbost, jen jsem si to vymyslel)
"Prosím tě, zatím tady jen sedíš a kocháš se pohledem."
"Tomu se říká předehra," poučil ho.
"Tomu se říká provokování," zavrčel Naruto, napůl se posadil natáhl po Sasukem ruce a než stačil cokoliv postřehnout, byl bez trička.
"Už víš, jak?" řekl a lehl si. Sasuke neodpověděl a tiše (jako myška) se zbavil posledních kousků oblečení. Dolehl na Naruta celým tělem a obličej dal na jeho.
"Miluju tě, víš to, že?" zašeptal svými rty se otřel o Narutovi.
"Jo," zašeptal Naruto (taky mu to furt opakuje). Sasuke zminimalizoval vzdálenost mezi jejich rty.
Mezi polibky začal Sasuke do Naruto pomalu pronikat.
Naruto obemknul ruce kolem jeho pasu a nedočkavě ho k sobě přitiskl.
"Fakt, že máme celou noc neber zas tak vážně," pronesl.
Sasuke se usmál. Nedočkavý.
"Sasuke." Narutův zrychlený dech, přecházel v hlasité sténání. (opravdu dobře, že jsou tam sami)
Sasuke se sklonil k Narutovu krku a jemně ho políbil. Připadalo mu to, jako poprvé. (no jo po roce a půl). Byli teď jedno, srdce tloukli stejně. Jejich těla tančili pradávný tanec vášně doprovázený sténáním jmen toho druhého.
Nakonec se jejich těla propnula v posledním návalu rozkoše a oba stejně vyvrcholí.
Sasuke dolehne vedle Naruta a přitáhne si ho do náruče. Ochranitelsky kolem něj semkne ruce a přikryje je.

Část 28.

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Sasuke, který to všechno slyšel, se rozběhl pryč. Tak proto? Proto ho nechce? Nechce mu ublížit a proto ho nechá jít? A sám zemře!
Doběhl na konec chodby a vběhl na záchody. Opřel se o umyvadlo a snažil se potlačit slzy, které se mu už na chodbě nahrnuly do očí.
Nechce, aby se trápil, ale poslouchat to ho bolelo. Nechce, aby umřel, nechce o něho přijít. On ho miluje.
"Sakra," zaklel a udeřil pěstí do zrcadla. "Sakra! Sakra!" opakoval a s každým slově znovu udeřil do tříštícího se zrcadla. Na střepech se začal objevovat krev. Několik Malých střípků se zabodlo Sasukemu do pěsti a nepřestávajícími údery se dostávali hloub.
Sasuke na tu bolest nedbal. Víc ho bolelo, co řekl Naruto. Jestli chce zemřít on, nemá život cenu ani pro něj!

Sakuro procházela pokoj po pokoji. Hledala Sasukeho. Věděla, že všechno, co Naruto řekl, slyšel a začínala dostávat strach.
Ptala se všech doktorů. Několikrát se vrátila do pokoje, jestli se náhodou nevrátil do pokoje.
Po hodině neúspěšného chování už nevedla, co dělat. Zbýval jen konec chodby, který se nepoužíval. Pokoje byli prázdné, ale… právě to by bylo pro Sasukeho ideální.
Sakura rozrazila dveře záchodků až málem vypadli z pantů. Když uviděla Sasukeho ležet na zemi a kolem krev, udělali se jí mžitky před očima.
"Sasuke!" přiskočila k němu. Obrátila ho obličejem k sobě. Byl v bezvědomí a nereagoval na žádné volání. Krev byl z ošklivě poraněné ruky.
"Cos to provedl?"
Zavolala doktoři a ti ho přenesli na pokoj. Sakura se ujistila, že bude v dobré péči a zamířila za Narutem.
"Našla jsem ho," oznámila jakmile vešla do pokoje.
"Kde byl?"
"Na záchodech. V bezvědomí," dodala. Naruto se na ni vyděšeně podíval.
"V bezvědomí?"
"Měl ošklivě zraněnou ruku a… já nevím, doktoři ho vyšetřují."
"Myslíš, že… že se chtěl zabít?"
"Je to možné a celkem bych to chápala."
"Co?"
"Myslel sis, že mu ulehčíš, ale přitom… on to všechno slyšel. Všechno a proto je to ještě horší."
Naruto nevěděl, co říct. Slyšel to! A pak ho Sakura najde v bezvědomí! Kvůli němu.
"Chci ho vidět," řekl nakonec.
"To není problém," řekla.

Sakura zavezla Naruta, na vozíku, k Sasukemu do pokoje. Doktor zrovna skončil.
"Měl v sobě velké množství prášků na spaní. Nevím jestli to byla nehoda nebo ne. Ta ruka je poraněná od rozbitého zrcadla na záchodech."
"Bude v pořádku?" zeptala se Sakura.
"Ano, za chvíli se probudí. Zůstane tu přes noc a pak může zase jít," řekl.
Naruto se celou dobu díval na spícího Sasukeho. Připadal mu neuvěřitelně křehký a zranitelný. Zranitelný! A on ho zranil.
"Nechám tě tu," řekla Sakura a spolu s doktorem odešla.
Naruto nevěděl, co dělat. Sasuke spal a on se začínal cítit trapně.
Po nekonečných desítkách minutách začal Sasuke otvírat oči. Když uviděl Naruta, posadil se a tázavě se na něj podíval.
"Změnil jsi snad názor?" zeptal se.
"Proč jsi to udělal?" zeptal se Naruto a jeho otázku ignoroval. "Chtěl jsi se zabít?" Sasuke neodpověděl a slezl z postele.
"Možná," řekl nakonec. "Už nevím."
"Nevíš? Jak nevíš?! Našli tě v bezvědomí s tunama prášků na spaní, to není náhoda. Pokoušel jsi se zabít, že? Vzdal jsi to?!"
"Já že to vzdal?" řekl a naklonil se nad Naruta. Rukama se opřel o opěrky vozíku a zpříma se mu zadíval do očí (ne tomu vozíku, Narutovi).
"Já nic nevzdávám, to ty chceš umřít a mě jsi opustil v přesvědčení, že mi nechceš ublížit."
Naruto neodpověděl.
"Už by jsi měl vědět," řekl a narovnal se, "že je mi jedno, co za překážky mi stojí v cestě. I kdybys byl na smrtelné posteli, byl bych s tebou do poslední minuty, ale nevzdával bych to. Pořád bych hledal řešení, protože mi to za to stojí. Za tvůj úsměv, za tvoje oči, za tvoje objetí, za to cítit tě vedle sebe. Za to všechno a mnohem víc bych klidně skočil do ohně."
Naruto nevěděl, co na to říct. To všechno, co mu řekl bylo… nechápal, jak… nechápal nic. Měl v sobě zmatek, nevěděl, co si má myslet a co zrovna cítí.
"Je mi líto, že na tohle jediné si nedokážeš vzpomenout," dodal a zamířil k posteli. Než stačil Naruto něco říct, vešla do pokoje Sakura a Naruta odvezla.

Naruto ležel v posteli a pořád přemýšlel o všem, co mu Sasuke řekl.
Najednou uslyšel, jak se otvírají dveře. Byl k nim zády a nehodlal se otáčet. Tušil, že by to mohla být Sakura a on na ni neměl náladu (jo Naruto, Go Naruto).
"Naruto?" ozvalo se. Naruto ten hlas poznal. Posadil se otočil se za ním.
"Přišel jsem…" začal Sasuke a došel k jeho posteli. Než však stačil větu dokončit, Naruto mu padl kolem krku a umlčel polibkem.
"Promiň," zašeptal. "Choval jsem se jak blbec. Udělal jsem blbost. Promiň."
Sasuke byl překvapený. Byl to moc velký šok. Přišel se rozloučit a…
"Oba děláme blbosti," řekl Sasuke přitáhl si Naruta do náruče. "Možná proto se k sobě tak máme!"
Naruto se spokojeně usmál. Blbec k blbci sedá. (hlavně žádný poznámky)

Část 27.

17. března 2012 v 22:12 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Tak vám sem dám všechny díly... Už mě to nebaví... Aspoň si počteš, Katy :DD



Když se Sasuke vracel, nebyl sám. V ruce se mu choulilo kotě. No už to kotě nebylo. Za ten rok a půl vyrostlo. Už hodněkrát ho měl v nemocnici. Sice se to normálně nesmělo, ale oni měli výjimku.
"Naruto, něco ti nesu," řekl, když otvíral dveře. Když uviděl hromadu bílích plášťů a Sakuřin vyděšený pohled, začal v něm vzrůstat strach.
"Co se děje?" zeptal se snažil se zachovat klid.
"Já… já nevím. Donesli mu jídlo a on… se začal dusit. Začal zvracet a nemohl se nadechnout a…"
Sasuke se snažil něco mezi míhajícími se doktory zahlídnout. Nemohl se ani pohnout. Byl jak přibitý. Copak to nikdy neskončí? Pokaždé, když odejde se bude třást strachy.
Po několika minutách doktoři konečně odstoupily a Sasuke konečně uviděl Naruta. Byl bledý a spal.
"Jak je mu?"
"Byla to jen obyčejná alergická reakce, s tou bakterií to nemělo nic společného," ujistil je.
Sasuke si oddychl.
"Takže bude v pořádku?"
"Ano, jenom si musíme dávat pozor, co mu dáváme. Rok a půl je dlouhá doba a na tělo to byla velká zátěž."
"Až se probudí, přijďte pro mě," dodal a všichni odešli.
Sasuke se posadil na židli a kočku položil k Narutovi. Ta okamžitě poznala svého pána a schoulila se u něj do klubíčka.
"Snad to opravdu nic není," řekla Sakura.
"Doufejme."
Naruto se po chvíli přece jen probral. Otevřel oči a první, co uviděl byl Sasuke.
Ten se na něj díval a hledal v jeho tváři jakoukoliv známku nějaké reakce. Kdo ví? Třeba si nebude pamatovat nic z toho, co mu řekl ani věci po tom.
Najednou se Narutovi oči zalily slzami. Pootočil hlavou a odvrátil od Sasukeho pohled.
Sasuke to ze začátku nechápal. Proč ta bolest?
"Dojdu pro doktora," řekl a vstal. Naruto zavřel oči, aby se na něj nemusel podívat. Teprve až se dveře zavřeli, otevřel oči.
"Naruto, co se děje?" zeptala se Sakura. Naruto se posadil a zadíval se na kočku v klíně.
"Vzpomněl sis?" zkusila.
Naruto kývl.
"Kam až?"
"K tomu, jak jsem utekl. To, jak jste mě našli už si nepamatuju."
"Aha, pak to chápu. Takže se na něj zlobíš?"
"Já… nevím. Vím, že jsem se předtím usmířili, ale… já si pamatuju jen tu bolest a samotu. Nevím jestli jsem schopný…" nedokončil.
Sasuke stál za dveřmi a všechno slyšel. Takže si vzpomněl! Vzpomněl, ale za jakou cenu. Vrátila se mu jen část a vypadá to, že to stačí, aby to mezi nimi skončilo.
Sasuke se donutil k pohybu a došel pro doktora. Do pokoje se však nevrátil. Sedl si na chodbu před pokojem.
Po chvíli za ním přišla Sakura.
"Všechno jsi slyšel, že?"
Sasuke kývl.
"A?"
"Jaký a? Slyšela jsi ho, už mě nechce. Poprvé chtěl zemřít. Sice mi odpustil, ale… podruhé to asi nevyjde."
"Musíš se o to přece pokusit! Copak to chceš vzdát?"
"Nechci, aby to dopadlo jak předtím."
"Takže ho necháš jít. Uzdraví se, půjde domů a po zbytek života se sobě budete vyhýbat?"
"To bude asi nejlepší."
"Vzpamatuj se! Přece ho nenecháš samotného. Litoval bys toho. Miluješ ho, pamatuješ?!"
Sasuke nakonec kývl.
"Máš pravdu, promluvím s ním," řekl. Sakura se spokojeně usmála. Sasuke se zvedl a chystal se vejít do pokoje. Chvíli se díval na kliku od dveří a nakonec vešel.
Naruto zvedl hlavu, když ale viděl Sasuke, znovu ji sklopil.
"Naruto," začal a postavil se vedle postele. "Je mi líto, že si to musíš prožít znovu. Všechnu tu bolest. Není to správné, ale… minule, odpustils mi! Pamatuje?"
"Ne!" řekl a vypadalo to, že na něj řeč vůbec nezpůsobila. "Tenkrát jsem ti možná odpustil, ale to byl jiný Naruto, nevím jestli to dokážu i teď."
"Dokážeš! Teď už víš, co pro mě znamenáš. Nemusíš si to jen představovat z mých slov. Máš to v srdci, tak nech, aby za tebe rozhodovalo."
"Nechci," řekl a pohladil kočku, která se vzbudila a začal se protahovat. "Nechci. Už nechci tu bolest. Nechci to trápení."
"Ale…"
"Myslel jsem si, že je to pryč. Vzbudil jsem se, byl jsi tu ty. Všechno jsi mi vysvětlil a já ti uvěřil. Jenže to neskončilo, to všechno je tu zas."
"Doktoři řekli…"
"Je mi jedno, co řekli doktoři. Oni nic neví, neví jestli se to nezvrtne a já zase neupadnu do komatu."
"Nestane se to!"
"Jak si můžeš být tak jistý? Předtím jsi taky sliboval, že to bude v pořádku a… probudím se a nic si nepamatuju. Když už vzpomenu, cítím jen bolest a samotu. Už to nechci."
"Naruto…"
"Radši… radši umřu než, abych to měl znovu celé snášet."
"Ne, Naruto…"
"Jdi pryč," zakřičel. "Jdi pryč. Nechci tě vidět, jdi pryč a už sem nechoď."
Sasuke stál jak přimražený. Poslední věta mu zaryla ostny do srdce. Zkusil to a neuspěl. Naruto ho nechce. Je konec!

"Naruto, co jsi mu řekl?" zeptala se Sakura. Když Sasuke vyšel z pokoje, vypadal zničeně. Nepoznávalo ho.
"Je konec!" zopakoval jí.
"Ale proč? Když jsi mu dokázal odpustit poprvé, proč ne teď? On toho lituje! Trpí!"
Naruto sklopil hlavu. Ví to! Ví, že trpí a právě proto musí být konec.
"Naruto řekni mi pravdu."
"Já si vzpomněl," řekl nakonec. "Na všechno. Bylo to chvíli po tom probuzení. Nejdřív sem si opravdu vybavoval jen tu hádku, ale pak… vycházelo to na povrch."
"Tak proč?"
"Protože mu nechci ublížit," řekl a snažil se potlačit slzy. "To všechno, všechny ty operace a zákroky jsou k ničemu. Nemělo to žádný význam."
"Ale… to byla jen alergická reakce, už jsi v pořádku!"
"A co když ne?! Neví jestli se to zase nezvrtne, nemůžou vědět jak to dopadne. A já… nechci, aby se trápil ještě víc, když umřu."
"Ale…"
"On to zvládne. Překoná to."
"Proto mu nechceš dávat naději? Chceš, aby na tebe pamatoval takhle?"
"Lepší než kdyby si myslel, že máme vyhráno a pak…"
"Ale to je blbost! Přece… byl tu s tebou celou tu dobu. Nehnul se od tebe ani na noc. Moc toho nenaspal ze strachu o tebe a ty to chceš takhle vzdát. Zahodit všechno, co jste prožili. Máte toho víc před sebou než za sebou, přece… Pamatuješ si na tu roztrhlou fotku? Sasuke ji spravil a nosí ji u sebe."
"Je konec!" zopakoval jí a přetočil se na druhý bok.

Část 26.

17. března 2012 v 22:11 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Sasuke seděl na židli a očima hypnotizoval podlahu. Před ním byla postel, kde ležel Naruto. Pořád v komatu. Byli to dva dny, co podstoupil výměnu krve, ale žádná změna se nekonala. Doktoři říkali, že je to normální, že to pár dní může trvat. Ale Sasuke už jim moc nevěřil. Ne, že by se vzdal, spíš mu připadalo, že oni to vzdali.
"Naruto," řekl a vzal ho za ruku. "Ty se zbudíš, že? Určitě! Věřím ti!" takhle k němu mluvil častokrát. Měl pocit, že je s ním aspoň trochu v kontaktu.
Najednou se ozvalo zašustění. V mrtvolném tichu, které tu vládlo, se zvuk nesl hlasitě.
Sasuke zvedl hlavu a v němém úžasu jakoby přirostl k židli.
Narutovi ruce se zvedly a nahmatal trubici u úst. Pomalým táhlým pohybe si ji vytáhl z úst a nechal volně viset vedle postele. Pak se posadil a zmateně se rozhlídl kolem sebe. Když uviděl Sasuke, překvapením mu málem vypadla čelist z pantů. Než však stačil cokoliv říct, Sasuke s mu s radostným výkřikem jeho jména vrhl kolem krku. Naruto ztuhl a nechápavě zíral před sebe. Nakonec donutil ruce k pohybu a Sasukeho od sebe odtáhl.
"Sasuke? Co tu děláš? A co tu dělám já?" ptal se zmateně.

"Má amnézii," vysvětlil doktor.
"Amnézii?" řekl Sasuke. Naruto seděl na posteli a připadal si, jak páté kolo u vozu. Pořád mu nikdo nevysvětlil, co dělá v nemocnici. A to teprve nemluvě o tom, jak se na něj Sasuke vrhl. Copak je kus flákoty?
"Nepamatuje si, co se stalo v období něco přes rok a půl."
"Kolikátého jo je?" zeptal se pak Naruta. Naruto se podíval ven. Bylo světlo.
"Asi pátek, dvacátého třetího," řekl. Sasuke v duchu zaúpěl. Dvacátého třetího, den jeho narozenin. Takže Naruto si nepamatuje nic z jejich vztahu.
"Co posledního si pamatujete?"
"Jak sem šel spát," odpověděl. "Hele vysvětlíte mi konečně o co tu jde?"
Ještě lepší, pomyslel si Sasuke. Stačilo by, aby si pamatoval o čtyři hodiny víc. Jak mu ale má všechno vysvětlil. Ty dny a… noci.
"Před rokem a půl jste upadl do komátu."
"Kamže? A proč?"
"Kvůli bakterii, která u vás požírala 98% všeho v vašem těle. Dostal jste transfuzi a následně i novou ledvinu a část jater."
"Ledvinu? Játra? Krev? A jaktože jsem vzhůru?"
"Před dvěmi dny, jste prošel kompletní transfůzí. Dostal jste úplně novou krev."
"Od koho?"
"Třetinu od slečny Haruno, Kakashiho a tady Sasukeho." Naruto se podíval na Sasukeho, který byl značně bledý. Že by proto se na něj tak vrhl?
"No, každopádně jsme rádi, že jste vzhůru. Co se týče té ztráty paměti, měla by se vám postupně vracet."
"Jo, no díky," řekl Naruto. Doktor ho ještě naposledy zkontroloval a pak odešel. V pokoji nastalo ticho, trapné ticho. Sasuke zíral na zem a Naruto na deku.
"No… takže," začal Naruto. "Spal jsem rok a půl? To byl vždycky můj sen," dodal a nervně se usmál. Sasukeho to nijak nepovzbudilo.
"Budeš asi chtít vědět, co se dělo před rokem a půl," vzchopil se konečně Sasuke. "A taky proč jsem tady."
"Jo to by bodlo."
"No, tu noc, co si pamatuješ, jsem… za tebou přišel."
"Ty? V noci? Za mnou? Proč?"
"No, prostě jsem chtěl, měl jsem narozeniny a ty… no mi dva jsme…my jsme spolu.. no to… spali," vymáčkl se.
Naruto nejdřív nechápal, jakoby nedokázal poskládat slova a pochopit je, pak se pousmál.
"To je vtip, že jo? Dneska je Apríl, ne?"
Sasuke zavrtěl hlavou.
"Není, no a… tak to vlastně začalo."
"Chceš říct, že mi dva jsme a pak ještě znovu?"
"Dokud jsem mohl, pak jsem onemocněl, no a to je na dlouho."
"Co se stalo, že jsme byli spolu?"
"Mě se neptej, já věděl, co chci a tobě to nijak nevadilo. Nějak jsme se prostě hledali až jsme se našli." Přemýšlel jestli má použít slova jako láska nebo miluji tě, ale to by bylo na Naruta silný kafe.
"Dobře, dejme tomu, co pak?"
Sasuke mu pověděl všechno, o misi, lázních, nocích, únosu, jedu, cesty do vesnici, smrti a daru čakry od Kyubiho.
"Jak o něm víš?"
"Ty jsi mi to řekl. Nejdřív si se bál, ale řekl jsem, že by neexistuje věc, která by mě od tebe dostala, dodnes… s amnézií jsem nepočítal."
"A pak?"
Sasuke pokračoval. Nevynechal nic. Při zmínce o Narutově mánii s péči o Sasukeho, se Naruto usmál. Pak přišla ta část s hádkou, a ani tu Sasuke nevynechal. Naruto zamrazilo, když mu Sasuke vyprávěl, co všechno se dělo. Pak se dostal do nemocnice.
Skončil až jeho komatem.
"Teď víš všechno," skončil a podíval se na Naruta. Ten si to pořád přebíral v hlavě.
"Naruto?"
"Promiň, ale… já si nic nepamatuju a tohle je jak… vymyšlená pohádka."
Sasuke zklamaně sklopil hlavu.
"Promiň, ale zní to jak blbý žert, přece… mi se nenáviděli, možná jsme byli přáteli, ale že by něco takového?"
Sasuke vstal.
"Máš dost času si to přebrat," dodal a odešel. Jakmile za ním zaklapli dveře, rozběhl se a zastavil se až našel místo, kde nikdo nebyl.
Chvíli po tom, co Sasuke odešel, se objevila Sakura.
"Naruto, jsem tak ráda, že jsi vzhůru."
"Sakuro?"
"Slyšela jsem o té amnézii, takže jsi fakt nic nepamatuješ?" I jí došlo, co to znamená pro Sasukeho a jejich vztah.
"Jo, ale… Sasuke už mi všechno řekl, ale mě se tomu nechce věřit."
"Měl bys. Nelhal by ti."
"A co ty? Sasukeho jsi přece milovala?"
"Možná, ale když… když jsem viděla vás dva, jak jste šťastni, tomu se nic nevyrovná."
"Takže je to pravda? To všechno?! My dva?!"
"Sasuke tě miluje a ty jeho. Ta láska v tobě už musela být, nevytvořila se během té jedné noci, jenom se… no spustila."
"Já… nevím."
"Zkus si vzpomenout, jak jsi se cítil, když sis tenkrát na tom mostě myslel, že je Sasuke mrtvý. Bojoval si za něj. Nebo tehdy v tom lese při zkouškách nebo pak s Gaarou."
Naruto si to všechno projížděl v paměti. Na ty okamžiky si pamatoval moc dobře.
"Sasuke to nenesl zrovna dobře, myslím tvůj komat. Ten rok a půl byl jen u tebe a několikrát se sesypal. Nehodlal si připustit, že by o tebe přišel, ale ten tlak byl velký."
"Asi… máš pravdu," řekl a zahleděl se na zem. "Přivedeš prosím tě Sasukeho," řekl po chvíli. Sakura šťastně kývla a zmizela.
Vrátila se s Sasukem. Když ho našla vypadal dost špatně. Nejspíš ho dost vzalo, že si Naruto nic nepamatuje a fakta jejich vztahu odmítá.
"Díky," řekl Naruto. Sakura se usmála a nechala je o samotě.
"Já… s tebou chci mluvit," začala Naruto. Sasuke si připadal, jak u soudu. Jenom čekal na rozsudek.
"Víš všechno, cos mi řekl se mi zdá neuvěřitelný, chápej v hlavě mám totální okno a tohle…"
Sasuke už se chystal ho přerušit a ušetřit jim oboum zklamání.
"Ale…"
Ale? Miluje slovíčko ale.
"Když nad tím tak přemýšlím, něco na tom bude. Já… chci říct, něco uvnitř sebe cítím. Nevím co to je, pro mě je to nové."
"Takže mi… věříš?"
"Asi… ano, věřím. Nebo bych ti měl dát aspoň šanci. Když jsem se probudil, byl jsi první koho jsem viděl a pak jak jsi mě objal. Není možné, abys mi lhal."
Sasukemu spadl kámen ze srdce. Věří mu! Věří mu!
Naruto už nevěděl, co dál říct. Pak ucítil, jak ho Sasuke bere za ruku. Sedl si k němu na postel a přitáhl si ho do objetí. Naruto nevěděl, co dělat. Pomalu natáhl ruce a omotal je Sasukemu kolem pasu. Sasuke se cítil mnohem líp. Mohl ho objímat, chránit. Naruto byl, tak vyhublý, že jeho tělo se v Sasukeho náruči téměř ztrácelo.
"Jsem rád, že jsi se probudil," řekl Sasuke a hladil Naruta po vlasech. "Věřil jsem ti."
"Byl jsi tu celý rok a půl?" zeptal se Naruto.
"Dnem i nocí,"odpověděl. "Párkrát už jsem myslel, že je konec, ale… věděl jsem, že nakonec se vzbudíš!"
"Takže…" začal Naruto a odtáhl se, "… bydlíme spolu, nebo…?"
"Nad něčím takovým nebyl čas přemýšlet. Z mise jsem se dostal do nemocnice. Pak jsi se o mě staral u mě a pak jsi v nemocnici ty."
"Chci si vzpomenout. To co vyprávíš, nechci, aby mi na něco takového chyběli vzpomínky (myslí ty krásné chvilky, ne ty chvilky s Sasukeho smrtí)."
"Vzpomeneš si," ujistil ho.
Jejich rozhovor přerušil doktor, který vešel dovnitř. Sasuke s posadil na židli a nechal doktora ať Naruta prohlédne.
"No dobře, vypadá to dobře. Takže večer zkusíme nějakou jednoduchou stravu," řekl.
Naruto kývl.
"Až se úplně zotavím, vrátí se mi paměť," zeptal se.
"Doufám, že ano. A kdyby náhodou ne, existuje způsob, jak obnovit mozkové buňky paměťové části. Je to náročné, ale jde to."
Takže má naději.
Doktor ještě zkontroloval tep a pak odešel.
"Naruto, já na chvíli odejdu," řekl Sasuke. "Přijde sem místo mě Sakura."
"Nepotřebuju hlídat," protestoval Naruto.
"Já vím," usmál se Sasuke a dal mu pusu na tvář. Pak odešel. Chvíli na to do pokoje nakoukla růžová hlava (z tý růžový budu zvracet, už aby vybledla).
"On to myslel vážně," řekl Naruto.
"Tak jak se máš?" zeptala se a sedla si na Sasukeho místo. "Sasuke volal, tak jsem tady."

Část 25.

17. března 2012 v 22:08 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Sasuke se po rozhovoru (nebo spíš monologu) vrátil do nemocnice. Naruto byl pořád ve stejném stavu, taky nevěděl, co jiného čekat. Byla malá, velmi malá, šance, že se probudí sám od sebe.
"Nemusíte tu být, zavoláme vám, kdyby se něco dělo," řekl doktor. Sasuke zavrtěl hlavou. Bude tu klidně i přes noc. Nejspíš i proto, aby jednou nepřišel do nemocnice a doktoři neoznámili, že Naruto už běhá mezi andělíčky.
"No dobře, postel tu pořád je, kdybyste chtěl," dodal než odešel.
Sasuke se na ni podíval a pak na Naruta. Hádal, že ji jednou využije a ne jednou. Tohle nebude žádná procházka růžovým sadem. Naruto je klinicky mrtvý, ale jak se říká, v jeho srdci pořád žije. Chytí se jakékoliv naděje, i kdyby měl hledat po celým světe dárce jakéhokoliv orgánu. Může za to on, kdyby se tenkrát nepohádali, Naruto by neodešel a nestalo by se tohle.
Sasuke pořád sledoval Naruta. Čekal na jakýkoliv pohyb, třeba jen zachvění víček. Sledoval ho takhle každý den. Neodvažoval se vzdálit na delší dobu než minutu (což teda nechápu jak stihl jít na záchod).
Takhle to šlo každý den, stereotyp, na který si Sasuke zvykl. Mluvil k němu, i když doktoři říkali, že ho neslyší. Říkal mu všechno, co cítí. Četl mu. Byl pro něj odhodlaný udělat 5. přes 9.
Takhle uběhl rok a půl. Rok a půl trvalo než přišli doktoři a řekli, že mají řešení.
"Jaké? Probere se pak?"
"Měl by. Sice nevíme o jakou bakterii jde, ale je tu jeden způsob. Bakterie parazituje v krvi, vydává se za červené krvinky a ničí vše kolem. Rozmnožují se, takže ta tehdejší částečná transfuze nám dala jen trochu času, teď provedeme úplnou transfuzi," vysvětlil.
"Jak?" zeptal se Sasuke. Byl napjatý, ale svitla v něm šance a on ji nepustí ani kdyby ze sebe měl vypustit všechnu krev.
"Najdeme tři kandidáty stejné krve. Pak dáme narutovi z každého jednu třetinu. Tudíž Naruto dostane novou krev. Přitom mu chakrou vyčistíme cévy a srdce. Bude to těžké a hodně pomalé, ale mělo by to vyjít."
"Mě a Sakuru máte, stačí najít třetího kandidáta."
"Už ho máme, prošli jsme si záznamy. Kakashi bude ten třetí. Když bude souhlasit."
Sasuke se zvedl a vyběhl z pokoje. Je čas na další monolog s Kakashim.
V půli cesty, ale do někoho narazil.
"Hádám, že běžíš za mnou," ozvalo se. Sasuke narazil na Kakashiho.
"Neboj se, s transfuzí jsem souhlasil," řekl. Rozhodně nechtěl mít za krkem Sasukeho shuriken.
Sasuke si oddechl. Ani nebylo potřeba trochu Uchihovského násilí.
"Právě jdu na poslední testy, když dopadnou dobře. Za dvanáct hodin začne zákrok."
"A Sakura?"
"Už je taky na cestě."
"Děkuju," řekl Sasuke.
I jeho si doktoři zavolali. Je to rok a půl, ale stejně chtěli mít jistotu, že jeho krev nijak Naruta neohrozí.
Sasuke pozoroval Naruta, zatímco čekal na výsledky.
"Uzdravíme tě, společně. Zase budem spolu," řekl a chytil ho za ruku. "Zase a navždy," dodal a políbil ho. Trubice v Narutově puse překážela, ale Sasuke byl vděčný i za tenhle krátký dotyk.
"Dobře, vše je v pořádku. Můžeme začít," oznámili jim doktoři. V pokoji teď, byla i Sakura a Kakashi. Sasukemu nepředstavitelně rychle tlouklo srdce. Nedočkavostí, radostí, trochu i obavami a strachem.
"První půjde slečna Haruno, protože ona mu už krev dala."
Sakura kývla a přešla k lehátku. Lehla si a doktoři ji napojili na Naruta. Dva doktoři stáli u Naruta. Jeden z něj vypouštěl krev a druhý zajištoval, aby se stará krev nespojila s novu.
Další dva stáli u Sakury a kontrolovali jak přenos krve do Naruta, tak i přenos krve do Sakury.
Po třech hodinách skončili a na řadu přišel Kakashi. Průběh byl stejný.
Poslední byl Sasuke. Když ho napojovali, nespouštěl oči z Naruta. Věřil, že to, co podstupují mu zachrání život. Přivede ho to zpátky. Zpátky za Sasukem.
"Když vám bude nevolno nebo něco takového, řekněte," upozornili ho doktoři a začali. Sasuke byl odhodlaný vydržet cokoliv. Cokoliv, jenom, aby pomohl Narutovi k životu.
Sasukeho rty se nepatrně pohnuly v nevyřčených slovech. Miluji tě! Kouzelná slova. Odemykají srdce a Sasuke doufal, že i Narutovi pomůžou vrátit se zpátky.

Část 24.

17. března 2012 v 22:07 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Sakuro?" řekl Sasuke do telefonu.
"Stalo se něco?"
"Naruto," hlesl. "Nechce transplantaci, odmítá ji," dodal plačtivě.
"Ale… to přece nemůže. Nepřežije bez ní."
"Nechce… nechce nikomu brát šanci na delší život bez důvodně. Sakuro on je smířený s tím, že zemře."
"Ale… mluvil jsi s ním? Zkoušel jsi ho přemluvit?"
"Zkoušel jsem všechno. Doktoři říkají, že dokud je plně při vědomí, rozhoduje za sebe sám."
"Přijdu a promluvím s ním."
"Dobře, díky." Sasuke položil sluchátko, opřel se o stěnu a sesunul se k zemi. Nechtělo se mu zpátky do pokoje. Nemohl se na Naruta podívat a vědět, že mu umře. Že nesmí nic dělat.

"Naruto, proč tak vyvádíš? Víš dobře, že pokud ji nedostaneš, zemřeš," řekla Sakura.
"Vím a taky vím, že když ji dostanu a umřu, bude to zbytečné."
"Je to risk."
"Nechci to podstoupit."
"Naruto, Sasuke…"
"Já vím, ale… on je silný. A vím, co pro něj znamenám, ale právě proto…"
"Naruto."
Sasuke poslouchal za dveřmi. Když se dlouho nic neozvalo vešel. Sakura se na něj podívala, ale Naruto nechal sklopenou hlavu.
"Sakuro, pojď se mnou," řekl. Sakura se podívala na Naruto a pak na Sasukeho. Nakonec vstala a odešla s Sasukem.
"Nepřemluvila jsi ho, že?" řekl a posadil se na židli na chodbě.
"Ne, tolik mu na ostatních záleží, že hodlá klidně riskovat život."
"Já vím, ale… nemůžu to takhle nechat."
Následující minuty oba mlčeli. Teprve až hlouček doktorů probíhajících kolem nich je probral z přemýšlení.
Sasuke se vyděšeně podíval jakým směrem běží. Přímo k Narutovi.
"Naruto," řekl a okamžitě se rozběhl do pokoje. Jenže mezi dveřmi ho zarazila sestřička.
"Bohužel k němu nemůžete, je na tom vážně."
"Jak vážně? Co je mu?"
"Zpomaluje se mu srdeční tep a upadl do bezvědomí," vysvětlila a postrčila ho do chodby. Dveře se zavřely a rolety se zatáhly. Sasuke byl odříznutý od Naruta a jediné co slyšel bylo nepravidelné pípání a nervózní hlasy.
"Naruto," zakřičel. Ale žádnou odpověď nedostal. Nevěděl kolikrát ještě vykřikl, v hlavě mu hučelo a před očima měl Narutovi oči, které se zavírali.
Chvíli na to se i jemu začali zavírat oči. Svět kolem něj potemněl a jediné, co vnímal byl jeho hlas volající Naruta. Pak viděl jen tmu.

Když otevřel oči, okamžitě ho udeřil proud světla. Chvíli si v hlavě srovnával, co se stalo a kde asi může být. Když si vzpomněl, prudce se posadil.
"Naruto," vykřikl.
"Sasuke?" ozvalo se vedle něj. (Ha schválně, že teď všichni myslíte na Naruta, že? Teda kromě Kagome/Kurama, protože ta ví, jak to skončí)
Vedle postele seděla na židli Sakura (já vím ještě chvíli to sní vydržte)
"Kde je Naruto?"
"On… je v komatu."
"Žije?"
"Žije. Prodělal operaci, dostal ledvinu a vyměnili mu nejzasaženější část jater."
"Kdo?"
"Já. Po tom, co upadl do komatu,, už nebylo rozhodování v jeho pravomocích. Nabídla jsem se, protože ty jsi se zhroutil."
"Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Tři dny."
"Chci ho vidět," řekl a vylezl z postele.
"Sasuke musíš vědět, že naživu ho udržují jen přístroje. Kdyby ho odpojili je mrtvý. Neuslyší tě ani kdybys ho prosil. Chci abys to věděl a připravil se na to."
"Zaveď mě za ním!"
Sakura ho odvedla k Narutovi do pokoje. Naruto ležel na posteli. Snad k každé části těla měl připojenou hadičku. V krku měl hadici na dýchání, z hrudi mu vedli dráty. Kolem něj bylo spoustu přístrojů.
"Naruto," hlesl Sasuke. Nemohl uvěřit tomu, že to před ním je Naruto. Bledá kůže, vystouplé kosti. Rozcuchané vlasy.
"Co chtějí dělat?" zeptal se Sasuke aniž by spustil oči z Naruta.
"Budou dál hledat příčinu toho všeho. Pokud… pokud nic nenajdou, hodlají ho odpojit, samozřejmě jen s souhlasem."
"Kdo s tím musí souhlasit?"
"Normálně rodič, nebo zákonný zástupce, ale v tomhle případě o tom rozhoduje sensei. Tedy Kakashi."
"Fajn," řekl Sasuke a otočil se.
"Kam jdeš?"
"Za Kakashim, promluvit si."

"Už jste určitě slyšel o Narutovi," řekl místo pozdravu Sasuke a pozval se dál.
"Jo, je v komatu," řekl a posadil se na židli naproti Sasukemu.
"Určitě víte, že teď máte jen vy právo na rozhodnutí ohledně jeho zdraví."
"Narážíš na odpojení od přístroje?"
"Jo."
"Uvědomuješ si, že když prostě doktoři nepřijdou na to mu je, bude se jen tak trápit."
"Ne!" vykřikl a práskl do stolu. "Nedovolímmi pomoct, když byl při vědomí, teď nedovolím aby umřel, i kdyby měl spát tři roky. Jestli dáte svolení na odpojení, zabijete ho a já budu pak muset zabít vás," řekl a v očích se mu výhružně zablýsklo.
"Jako u Itachiho?!"
"On mi vzal rodinu a vysloužil si tím smrt mou rukou, jestli vy mi vezmete Naruta, bude vás pronásledovat stejný osud."
S Kakashim to nijak extra nehlo, ale věděl, co je schopný pro ztracenou lásku udělat.

Část 23.

17. března 2012 v 22:07 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Takže udělali jsme pár testů," řekl doktor. I s Sasukem a Sakurou stáli u Narutovi postele.
"A?" pobídl ho Sasuke.
"Pořád nevíme, co Narutovi brání přijímat živiny. Ale… můžeme mu pomoct. Dát víc času, jak jemu tak nám."
"Jak?" zeptala se Sakura.
"Transfůzí. Z někoho převedem krev rovnou do Naruta, přitom dárci budem postupně doplňovat krev. Bude to jen necelá polovina, ale Naruto získá čas. Bakterie se totiž vyskytuje jen v krvi, kde taky všechno požírá a to včetně bílích krvinek."
"Dobře, udělejte to," řekl Sasuke.
"Potřebuje dárce a to no… živého. Musí tu krev dostat z člověka."
"Udělejte testy mě!"
"To můžem, ale…"
"Ale…"
"Když by to nevyšlo, udělejte je i mě," přihlásila se Sakura.
"Dobře, oba půjdete se mnou. Odebereme krev a,c o nejdřív řekneme výsledky."
Doktor zamířil ke dveřím a Sakura za ním. Sasuke se ještě chvíli díval na Naruto. Byl vzhůru a všechno slyšel.
"Bude to v pořádku," ujistil ho Sasuke a společně s ostatními odešel.
Uběhlo patnáct minut a oba seděli u Naruta v pokoji. Nikdo nic neříkal, jenom čekali až přijde doktor. I když jim říkal, že to pár hodin potrvá.
"Sasuke?" ozval se Naruto.
"Ano?"
"Já nechci nikomu z vás ublížit," řekl. Zřejmě narážel na tu transfuzi.
"Naruto je to jen transfuze," ujistil ho Sasuke a chytil ho za ruku. "Dostaneme novou krev, ze zásob."
"Ale…"
"Žádný ale, jestli tu transfuzi potřebuješ, tak ji dostaneš!"
"Dobře."
Po pěti hodinách nekonečného čekaní konečně přišel doktor.
"No zdá se, že jste opravdu jeden tým," řekl doktor. "Všichni máte stejnou skupinu."
"To je dobře," řekl Sasuke. "Kdy začnem?"
"Vy ne, Darovat krev může jen tady slečna Haruno."
"Jaktože já nesmím?"
"Vaše krev pořád obsahuje malinké stopy jedu. Pro vás úplně bez rizika, ale Narutovi by mohli uškodit."
"Aha, no dobře," řekl a otočil se na Sakuru.
"Samozřejmě, že to udělám," řekla.
"Dobře, tak pojďte se mnou. Připravíme vás a sem necháme dovést všechno potřebné, Naruta raději nikam převážet nebudem."
Sakura kývla a šla s doktorem. Za chvíli se vrátili ještě s pár doktory a ještě jednou postelí. Doktoři připravili, jak Naruta tak Sakuru. U každého z nich byli dva doktoři.
"Takže z Naruta začnem odčerpávat krev a zároveň do něj budem dodávat novou krev. Čakrou zaručíme, aby se z Naruta neodčerpala nová a krev a z slečny Haruno zase ta doplněná," vysvětlil doktor.
"Vy byste možná měl jít počkat ven," otočil se pak na Sasukeho. Sasuke nechtěl. Nejdřív mu nemůže dát svou krev a pak u něj ani nesmí být.
Naruto pootočil hlavou a usmál se na něj. Chtěl ho uklidnit.
"Dobře," souhlasil nakonec a odešel.
Po několika hodinách konečně vyšel doktor ven.
"Všechno je v pořádku, proběhlo to bez komplikací," řekl.
"Můžu za ním?"
"Samozřejmě, ještě chvíli bude spát, ale jinak je v pořádku."
Sasuke vstal a vešel do pokoje. Doktoři ještě všechno uklízeli. Sasuke počkal, až odejdou a přešel k posteli Sakury.
"Díky," řekl.
"Není zač, hlavně když nám to dá šanci," usmála se. "A teď běž za ním, potřebuje tě."
Sasuke kývl a došel k Narutovi. Posadil se na židli a chytil ještě pořád spícího Naruta za ruku.
Po pár minutách konečně uviděl jeho modré oči.
"Jak se cítíš?"
"Čerstvě," usmál se. "Kolik myslíš, že nám to dá času?"
"Určitě dost, aby stihli přijít na to, co ti je." Naruto si tím nebyl tak jistý, ale mlčel.
Za pár hodin přišel doktor Naruta zkontrolovat.
"Jak dlouho mu vydrží tak nová krev?" zeptal se Sasuke. Doktor se podíval na Naruta a pak na Sasukeho. Normálně nejdřív poskytovali informace rodičům, ale teď…
"Tak čtyři dny, pak budem zase tam, kde jsme byli."
"A pak?"
"Bude potřebovat nové ledviny a časem i část jater."
"Ty už mu můžu dát já, ne?"
"Ano, ale žít s jednou ledvinou je riskantní!"
"Máte snad jiné řešení. Nějakou ledvinu v vašem mražáku nebo kandidáta na náhodnou smrt s stejnou skupinou?"
"Ne," připustil doktor.
"Takže až bude nutné transplantace, dám mu cokoliv, co bude potřebovat!"
Doktor kývl a odešel.
"Sasuke?" ozval se Naruto.
"Neboj se, nebude trvat dlouho a přijdou na to, co ti je. Slibuju."
Naruto mlčel. Nechtěl mu brát žádné iluze, on sám věděl, že to nebude tak lehké a Sasuke to určitě věděl taky, ale… nechtěl si to pustit k srdci.
O tři dny později, při další kontrole, sdělil doktor, že pořád neví, co Narutovi je.
"Je to nějaká bakterie, ale dobře skrytá. Vydává se za červené krvinky a nevíme, jak ji zničit. Bohužel pro nás Naruto musí dostat ledvinu. Tu pak zaopatříme, jak nejlíp budem umět, aby spolehlivě zastoupila obě ledviny a nedostávali se do ní bakterie."
"Ale ledviny přece čistí krev."
"Jen čtvrtinu, takže zařídíme, aby se do ledviny bakterie nedostali. Obalíme ji čakrou, aby se skrz ní bakterie nedostali. Je to jen na čas, natrvalo by to takhle nešlo."
"Dobře, dám mu svoji," řekl Sasuke.
"Ne," řekl Naruto.
"Co?"
"Nechci," řekl.
"Je to nutné jinak dlouho nepřežijete," upozornil ho doktor. Naruto i tak zavrtěl hlavou.
"Promluvím s ním," řekl Sasuke. Doktor je teda nechal o samotě.
"Naruto, prosím tě neblbni," řekl Sasuke, chytil ho za ruku a posadil se na židli.
"Já ji nechci," řekl Naruto.
"Proč?"
"Nechci ti ji vzít jenom bezdůvodně."
"Bezdůvodně? Zachrání ti život!"
"Moc dobře víš, že ne. Možná mi dá víc času, ale… časem tomu stejně podlehnu, jenom ti snížím šanci na život."
"Naruto, prosím tě. Tohle už tu bylo. Přece… přece tu jen tak nebudeš ležet a čekat až umřeš?!" Sasukemu se začali v očích třpytit slzy. Nemůže ho nechat zemřít, nechce!
"Nemůžu někomu něco vzít zbytečně. Nemělo by to… nemělo by to cenu."
"Ale…"
"Jestli má zemřít, nějaká ledvina mě od toho nezachrání."
"Naruto."
"Zkus to pochopit," řekl a i jemu začali téct slzy. "Víš, co pro mě znamenáš, nemůžu… nemůžu to udělat," dodal a hlas se mu třásl. Slzy stékali z tváře na postel. Snažil se ho uklidnit pohledem.
"Nenechám tě umřít," zašeptal Sasuke.
"Nechci umřít, ale…" nedořekl. Nechal slova vyset ve vzduchu.
"Miluju tě," řekl Sasuke. Doufal, že změní názor. Naruto sevřel oči a snažil se zastavit slzy.
"Já vím. To já tebe taky," podíval se na něj. "Právě proto to nemůžu udělat."Sasuke se zvedl a lehl si vedle Naruto. Naruto ho objal a přitiskl k sobě.
Sasuke si položil hlavu těsně před Narutovi. Díval se mu přímo do očí. Viděl tam strach, ale i odhodlání. On svůj názor nezmění.
"Miluju tě," zašeptal Sasuke a políbil ho. Několikrát to mezi polibky zopakoval. Ale nijak tím Naruta nepřesvědčil. Jenom tím vyvolal víc slz.

Část 22.

17. března 2012 v 20:30 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Jsem ráda. Mám přijít?"
"Ne, nemusíš. Já… chci s ním být sám, chvíli."
"Chápu, když tak zavolej."
"Jo, dobře. Měj se," Sasuke položil telefon. Ještě se stavil na něco k jídlu a pak zamířil za Narutem. Když vešel do pokoje, byl uvnitř i doktor.
"Jak je na tom?" zeptal se Sasuke.
"Protilátka zabrala, příznaky mizí. Takže mu dáme ještě jednu jednotku infuze a večer zkusíme normální jídlo, dobře?" Naruto kývl.
"Přijdu za hodinu," řekl a odešel.
"Jak je ti?" zeptal se Sasuke a posadil se na postel.
Naruto se usmál a kývl na znamení, že dobře. Pořád měl totiž kyslíkovou masku.
Sasuke mu ji posunul, aby mohl mluvit.
"A teď znovu, jak ti je?"
"Trochu špatně," přiznal Naruto.
"Příště se nevymlouvej na kyslík," řekl Sasuke a nasadil mu ji zpátky. "Ne počkej," řeklodtáhl ji. "Něco jsem zapomněl," dodal a vtiskl mu polibek na rty.
"To je všechno," řekl a znovu mu ji nasadil.
"Můžem to říct doktorovi a on ti dá večer ještě infuzi. Naruto zavrtěl hlavou.
"Tak dobře."

Večer sestřička přinesla jídlo a popřála Narutovi dobrou chuť.
"Není to rámen," řekl Sasuke.
"Máš pravdu, není," řekl znechuceně Naruto. "Je to blivajz. Humus. Musíš zjistit jestli tu nevaří Jiraya."
"Jen jez," pobídl ho Sasuke.
"Když je to nutný," řekl a začal do sebe cpát kaši. Po půl hodině byla miska prázdná a Naruto ji odložil na stůl vedle sebe.
"Odnesu to," řekl Sasuke. Loudavým krokem odnesl tác na odkládací stůl. Když se vrátil bylo jediné štěstí, že už v ruce nic neměl jinak by to bylo na atomy.
Naruto seděl shrbený na posteli a byl mrtvolně bledý.
"Naruto?"
"Je mi fajn," zasípal a v zápětí si přikryl ústa rukou. Vrtěl hlavou, protože dobře věděl, co přijde, ale nechtěl. Myslel si, že už je všechno v pořádku.
"To bude v pořádku," konejšil ho Sasuke a hladil po zádech. Naruto znovu zavrtěl hlavou. Pak se otočil a všechno, co měl v žaludku skončilo na zemi.
"Dojdu pro doktora," řekl Sasuke a zmizl. Vrátil se s doktorem, který se netvářil zrovna přívětivě.
"Já to nechápu, nejspíš je to nějaká bakterie. Všechno co do něj dáme, ať už infuzí nebo normálně se prostě vytratí."
"Já to ale nedělám," řekl Naruto a ještě pořád se vzpamatovával.
"Já vím. Musí to být nějaká nemoc, uděláme testy a uvidíme."
"Ale, když nedostává žádné živiny, žádné jídlo, tak…jak dlouho vydrží."
"Zřejmě si jeho tělo přece jen dokáže uchovat něco, co stačí na to, aby tělo fungovalo, ale… nepřibývá na váze a nemá žádnou sílu."
"Takže…"
"Bude dál dostávat infuzi, kyslík. Uděláme všechno abychom usnadnili chod těla, zatímco budeme dělat testy."
"Dobře."
"Buďte tu s ním a kdyby něco, zavolejte," řekl a pak odešel.
"Naruto," řekl Sasuke a chytil ho za ruku. Naruto zvedl druhou ruku a natáhl ji k Sasukemu. Sasuke ji vzal do druhé ruky a přitiskl na místo, kde má srdce.
"To srdce bije jen díky tobě a jenom pro tebe. Dokud bude bít, nic se ti nestane. Vždycky tady budu s tebou a udělám všechno," řekl a druhou ruku, jeho i Narutovu, přesunul na Narutovo srdce, "abych mohl cítit tvoje srdce."
Naruto se na něj usmál.

Část 21.

17. března 2012 v 20:12 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Když se Naruto probral, v pokoji už byl jenom Sasuke. Zprvu nevěděl, co říct, ale ticho bylo mnohem horší.
"Naruto?" řekl Sasuke. Naruto se sice díval jeho směrem, ale pořád měl ten děsivě prázdný výraz.
Neodpověděl mu.
"Naruto prosím, řekni něco." Naruto nereagoval.
Než stačil Sasuke pokračovat, přišel doktor.
"Hmm, to je divné," řekl.
"Co se stalo?" zeptal se Sasuke.
"Už má v sobě dvě jednotky, ale necítím žádnou změnu. Jakoby jsme mu nic nedávali."
"Ale…"
"Počkáme tři hodiny a pak mu dáme další, pak uvidíme."
Sasuke kývl. Doktor odešel, a oni byli zase sami. Naruto pořád nic neříkal. Vlastně nezměnil pozici, jakoby ani nežil.
"Naruto musíš něco říct," zkusil to znovu Sasuke. Žádná reakce.
Přesně za tři hodiny přišel doktor znovu napojit Naruta. Ten nijak nereagoval, nic neříkal, jenom ležel.
"Za hodinu a půl uvidíme, kdyby něco, tak zavolejte," řekl doktor.
Celou hodinu a půl Sasuke pozoroval, jak se infuze kapka po kapce dostává do hadičky a následně do Narutova těla.
"Tak uvidíme," řekl doktor a odpojil Naruta. Přiložil ruku na hruď a podíval se na přístroje.
"To není možné," řekl.
"Co? Děje se něco?"
"Byl pryč deset dní, že?"
"Ano."
"To odpovídalo stavu v jakém jsme ho našli, jenže… po třech jednotkách bysme měli už vidět nějaké změny. Ne viditelné, ale byli by cítit. Ale já nic necítím. Je na tom stejně, jako předtím."
"Jak je to možné?"
"Naruto?!" řekl doktor. Naruto pootočil hlavou, aby viděl na doktora. "Musíte nám říct jestli vás něco bolí." Naruto neodpověděl, jenom odvrátil hlavu zpátky do původní polohy.
"Naruto, musíš nám něco říct," zkusil to Sasuke. "Jinak ti nemůžeme pomoct."
"Vypadá to, že ani nechce pomoct," řekl doktor.
"Co? Proč?"
"Nejdřív sem tomu nevěřil, ale… ověřil jsem si to."
"Tak co je s ním."
"Uzdravil by se, ale… jeho čakra požírá všechno, co do jeho těla napumpujem. Úmyslně."
"Jeho čakra nebo Kyubiho?"
"Kyubiho."
"A dá se s tím něco dělat?"
"Jediná možnost je přemluvit ho," řekl doktor a odešel.
"Naruto, prosím, přestaň blbnout," prosil ho Sasuke. Naruto, ale nereagoval.
"Naruto…" Naruto, ale zavřel oči.

Další den přišla Sakura.
"Jsi tu celou dobu?" zeptala se. Sasuke kývl.
"Jak je mu?"
Sasuke sklopil hlavu.
"On… všechno, co mu dávají požírá jeho čakra."
"Ale…"
"Úmyslně," dodal. "Zkusil jsem s ním mluvit, ale neodpovídá." Sakura se podívala na Naruta, který spal.
Chvíli bylo ticho. Oba přemýšleli, co říct a když už je to napadlo, nenašli v sobě odvahu říct to.
Z přemýšlení je vytrhl kašel. Narutův kašel.
"Naruto," řekl vyděšeně Sasuke. Naruto neodpovídal, kašel neustával. Sasuke mu přiložil ruku na čelo. Bylo horké.
"Sakura, dojdi pro doktora," řekl. Sakura kývla a odešla.
"Naruto, musíš mi říct, jestli tě něco bolí!" naléhal na něj. Naruto neodpovídal. Sasuke ho vzal za zápěstí a odtáhl mu ruku od úst. Na dlani se mu leskla krev.
Sasukemu začalo strachem bít srdce rychleji. Odhrnul deku a třesoucí se rukou vyhrnul Narutovi vršek od pyžama.
V tu chvíli vešel do pokoji doktor s Sakurou a uviděli to, co Sasukeho tak vyděsilo. Narutovo břicho zdobilo několik červených skvrn.
"Tohle je první fáze," řekl doktor, když ho prohlédl. "Odebral jsem krev, ale to bude jen na ujištění. Příznaky tomu odpovídají."
"Jakto? Všechen jed v jeho těle byl přece zničen!" řekl Sasuke.
"Jeho tělo, nebo spíš čakra si pamatuje ten jed a vypadá to, že ho začala znovu produkovat a rozšiřovat po těle. Nejhorší je, že mnohem rychleji než je normální. Dám mu protilátku a za půl hodiny uvidíme."
"Pokud zabere, nemáme se čeho bát. Odchytli jsme to v čas, nebude mít ani žádné následky."
To Sasukeho ale neuklidnilo. Měl špatný pocit.
Který nebyl oprávněný. O hodinu později už si doktor nevěděl rady.
"Dostal už druhou dávku, ale příznaky se zhoršují," řekl. "On prostě… nepřijímá ji. Nechce ji. Vypadá to, že chce zemřít."
"Co se bude dít dál?" zeptal se Sasuke.
"No, vzhledem k tomu, jak rychle to postupuje… selhávají mu ledviny a játra. Potřebuje nové."
"Jak dlouho ještě vydrží?"
"Tak dva dny. Ale… skus s ním promluvit. Když jsi tu ležel ty, dal ti svou čakru, aby ses uzdravil, na tebe snad dá. Kdyby ne, budem jednat dál. Dal jsme mu kyslíkovou masku, aby se mu líp dýchalo."
"Zkusím to," řekl Sasuke. Doktor kývl a odešel.
"Taky půjdu," řekla Sakura. "Pak mi zavolej, jak na tom je."
"Hmm."
Sasuke se podíval na Naruta. Nevěděl jestli spal, nebo byl v bezvědomí.
"Naruto?" Naruto otevřel oči. Hned na to se rozkašlal. Na masce se začali objevovat kapičky krve. Sasuke ho chytil za ruku. Měl ji horkou a skoro se v té jeho ztrácela. Naruto působil hodně zbídačeně. Slabý, bledý. Jen tváře mu hořeli od horečky.
"Naruto, podívej se na mě," řekl Sasuke a stiskl jeho ruku. Naruto přestal kašlat, ale bylo poznat, že se mu špatně dýchá i přes masku.
"Naruto, prosím. Vím, že se na mě zlobíš. Ublížil jsem ti a hrozně toho lituju. To, co jsem řekl, bylo ze vzteku, nemyslel jsem to tak. Ty víš, že tě potřebuju, nechci, abys umřel."
Naruto nijak nereagoval. Začali se mu zavírat oči. Sasuke poznal, že upadá do bezvědomí.
"Naruto, nedělej to. Nesmíš to takhle vzdát prosím," prosil ho Sasuke. Naruto pořád nereagoval. Sasukemu se začali hrnout do očí slzy. Přece ho tu takhle nenechá umřít. Nesmí. On ho potřebuje. Miluje ho.
"Naruto, otevři ty oči. Slyšíš! Otevři je! Naruto prosím. Omlouvám se, udělám cokoliv, jenom to nevzdávej! Potřebuju tě, nemůžu bez tebe žít. Miluju tě, víš to! Prosím."
"Já…" řekl. Aniž by pustil Narutovu ruku, si vedle něj lehl. "Prosím! Když budeš chtít, nechám tě na pokoji, jenom prosím tě žij!" prosil ho dál. Nedokázal zastavit proud slz ani bolest v srdci. Nechtěl o něj přijít, nepřenesl by se přes jeho smrt.
Tiskl se k němu, skrčený, s hlavou u jeho srdce.
"Naruto," zašeptal. Už nevěděl, co říct. Připadalo mu to všechno zbytečné.
Najednou ucítil na tváři něčí dotyk. Donutil ho zvednout hlavu a podívat se mu do očí.
"Naruto," řekl s nadějí v hlase.
Naruto si sundal masku.
"Promiň," zašeptal. Hlas byl už tak dost tichý, ale tohle by si Sasuke nedovolil přeslechnout.
"Naruto," řekl šťastně a políbil ho.
"Promiň," zašeptal znovu Naruto.
"Hlupáčku, neomlouvej se," řekl a pohladil ho po tváři. "To já se mám omluvit."
Naruto natáhl ruku a konečky prstů se dotkl Sasuke tváře.
"Už jich bylo dost," řekl. Sasuke chytil jeho ruku a držel si ji u tváře.
"Prosím řekni, že se uzdravíš!"
"Udělám, co budu moct."
"To mi stačí," usmál se Sasuke,
"Tak dojdi pro doktora, ať mi může dát tu protilátku."
"Kyubiho čakra ten jed nezničí?"
"Kyubiho čakra jed vytvořila, požíral bych sám sebe."
"Dobře, hned jsem zpátky," řekl Sasuke a slezl z postele.
Do minuty byl zpátky i z doktorem.
"Takže je všechno v pořádku?" zeptal se doktor, zatímco dával Narutovi protilátku.
Naruto, který měl zase masku, kývl.
"Dobře, za půl hodiny by ti mělo být líp. Přijdu se podívat," řekl a pak odešel.
"Naruto?"
"Hmm?"
"Já si půjdu zavolat."
"Hmm."Sasuke se na něj naposledy podíval a pak odešel.
"Sakuro?"
"Sasuke! Jsem ráda, že voláš. Jak je Narutovi?"
"Mluvil jsem s ním."
"Takže… je v pořádku? Nechá působit protilátku?"
"Ano."
"To je skvělé. S vámi je tedy všechno v pořádku?"
"Doufám. Nevím jestli někdy zapomene na to, co jsem mu udělal, ale… v tuhle chvíli je hlavní, že se pokusí uzdravit."

Část 20.

17. března 2012 v 19:59 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
Naruto?" neslo se od dveří. Sakura potichu vešla do bytu a zavřela za sebou dveře.
"Naruto?" řekl a mířila k němu do pokoje. Tam ho našla. Seděl na posteli, skrčený a rukama si objímal kolena. Nemluvil, ani se nehýbal.
"Naruto," řekla Sakura a posadila se vedle něj. Slyšela, že se s Sasukem pohádali, ale nečekala, že je to až tak zlé. Od Sasukeho se nic nedozvěděla.
"Naruto," zopakovala a položila mu ruku na rameno. Naruto zvedl hlavu a podíval se na ni. Jeho modré oči byli ustarané a plné bolesti. Na tvářích se leskli stopy slz, i když zrovna teď nebrečel.
Nevěděla, co mu mář říct. Jeho pohled ji obral o všechna slova útěchy.
"Proč mu nezavoláš?" zeptala se.
"Nemůžu. Ublížil jsem mu," řekl potichu. "Nenávidí mě, nechce mě vidět." Z očí mu začali znovu téct slzy.
"To není pravda," snažila se ho utišit, ale sama si nebyla jista jestli nelže.
"Já bez něj, ale nemůžu žít," vzlykal. "Miluju ho a ztratit ho je jako ztratit kus sebe. Bez Sasukeho nemá můj život smysl."
Sakura ho ztrápeně pozorovala.
"To se spraví."
"Ne," zavrtěl hlavou. "Už to nemá cenu."
"Můžu ti nějak pomoct?" Naruto zavrtěl hlavou. Sakura se tedy zvedla a odešla.
Přišla další den, ale Naruta nenašla. Takhle to bylo následujících devět dní. Desátý den už to Sakuře bylo podezřelé a prohledala celý byt. Jediné, co našla byla fotka. Přetržená na půl. Sakura ji vzala a okamžitě se rozběhla za Sasukem.
"Sasuke, otevři!" bušila naléhavě do dveří. Nakonec se dveře otevřeli i s nechápavým Sasukem za nimi.
"Co je?" řekl.
"Tohle jsem našla u Naruta doma," řekla a sama se pozvala dál. "Už deset dní tam nebyl."
Sasuke se podíval na roztrženou fotku. Na jednom kousku byl on, Sakura a Kakashi a na té odtržené… Naruto.
"Co to znamená?"
"Když jsem u něj byla den po tom, co odešel, byl na tom hodně špatně. Hádám, že nejedl, nespal. Řekl mi…" odmlčela se. Teď když si to v hlavě zopakovala ji z toho mrazilo. "Že bez tebe nemůže žít, že… jeho život nemá bez tebe cenu. Ale nechtěl ti volat, protože byl přesvědčený, že ti ublížil a že ho nenávidíš. Že už ho nechceš vidět."
"Sakra," zaklel Sasuke. Já sám sem si myslel, že mu bude beze mě líp. Chtěl jsem mu dát pohov a… nevěděl jsem, že… sakra," zopakoval a zatl pěsti.
"Musíme ho najít!" řekl nakonec.
"Půjdu ho hledat, ty zůstaň tady kdyby se vrátil a můžeš zavolat ostatním jestli ho neviděli," řekla Sakura. Sasuke kývl a Sakura zmizela.
"Naruto, cos to zas provedl?" řekl Sasuke a podíval se na utržený kus fotky.
O pět hodin později se Sakura vrátila. Nikde ho nenašla ani ho nikdo neviděl.
"Kruci," zaklel Sasuke. "Ani já neměl úspěch." Dosedl na pohovku a složil si hlavu do dlaní.
"Kdybych mu zavolal… ne kdybych na něj vůbec nekřičel. Nechápu, co mě to popadlo? Proč jsem vůbec tehdy utíkal?!"
"Teď už je to jedno," řekla Sakura. "Přemýšlej, kde by mohl být."
"Já nevím, za tu dobu, co jsme spolu, jsme nevytáhli paty z bytu, až na…" zvedl hlavu. "To jezero. Byly jsme tam spolu tu noc než jsme se pohádali. Tam určitě bude."
Sakura kývla a zmizela. U jezera byla do minuty. Naruto tam opravdu. Seděl pod stromem, stejně jako tehdy u sebe doma. Jenom byl příšerně hubený a nejspíš i unavený.
"Naruto," řekla Sakura. Naruto však nereagoval.
"Naruto!" zkusila znovu. Tentokrát Naruto zvedl hlavu. Sakura se lekla, když viděl jeho prázdný výraz. Jako by se na ni dívala mrtvola. Žádné city, žádná jiskra života, nic!
"Počkej tu, dojdu pro pomoc," řekla a rozběhla se pro Sasukeho.

"Sasuke, našla jsem ho," řekla udýchaně Sakura.
"Kde? U toho jezera?"
"Jo, ale…"
"Ale?"
"Je na tom špatně, měl bys za ním jít. Na mě se sotva podíval."
Sasuke kývl a vzápětí zmizel. Cestou se připravoval na to nejhorší. Klidně i na křik a výčitky.
Ale to co viděl… na to ho nic připravit nemohlo. Naruto vypadal naprosto zničeně a ten jeho pohled… šel z něj mráz po zádech.
"Naruto," řekl a klekl si před něj. Naruto se na něj díval prázdnýma očima, ani nebylo poznat jestli ho vnímá.
"Naruto, slyšíš mě?" Naruto neodpověděl.
"Poslyš je mi líto, co se stalo. To co jsem řekl… bylo to ze vzteku. Nic z toho jsem tak nemyslel. Opravdu!" na chvíli se odmlčel. "Naruto pojď se mnou. Musíš domů. Nechci, aby se ti cokoliv stalo. Prosím, pojď se mnou!"
Naruto několikrát mrkl. Vypadalo to, že ho slyšel. Pokusil se vstát, ale nohy ho neudržely. Dřív než se stačil sesunout k zemi, ho Sasuke chytil do náruče. Naruto se nebránil, ale ani se k němu nepřivinul, jak to dělával když ho držel v náručí. Jenom tam tak ležel a díval se před sebe.
Sasuke ho odnesl domů a okamžitě zavolal doktora.
"Nevím, co si o tom mám myslet," začal, když prohlédl Naruta. "Vypadá to, že zažil nějaký šok. Nechce mluvit, vůbec nekomunikuje."
"Řekli jste, že utekl, že? To bylo nejspíš proto, aby od toho utekl. To místo, kde jste ho našli, má pro něj nějaký zvláštní význam."
Sasuke kývl. Po dlouhé době byli spolu venku, sami. Bylo jim tam dobře.
"To znamená, že se sice snažil utéct, ale i tak chtěl být aspoň v úzkém spojení s významem toho místa. Řekli jste, že je to deset dní, což odpovídá jeho stavu. Deset dní nejedl a nejspíš ani nespal. Dal jsem mu injekci, takže spí. Musí začít po malých dávkách jíst. Jinak je úplně v pořádku, když by byli nějaké komplikace, zavolejte," řekl doktor a odešel. Sakura ho šla vyprovodit a pak se vrátila k Sasukemu, který stál mezi dveřmi do pokoje a pozoroval, jak Naruto spí.
"Zůstaneš tu?" zeptal se Sakury. "Já… nevím, jak bude reagovat až se probudí. Nechci, aby zase utekl. Bude lepší, když tu bude ještě někdo."
Sakura kývla. Oba odešli z pokoje a nechali Naruta spát. Když se vzbudil, pokusili se mu dát něco sníst. Sám nic nedělal, takže ho Sakura musela krmit. Dala mu první lžíci a čekala, pak druhou. K třetí už se nedostali. Naruto zbledl, jestli to tedy ještě víc šlo, namáhavě se nahnul přes postel a všechno, co v sobě měl, vyzvracel.
Sasukemu, který všechno pozoroval ode dveří, se stáhl žaludek. Ne odporem, ale strachem.
"Naruto," řekla vystrašeně Sakura a natáhla se po něm. Narovnala ho a položila na postel. Naruto byl pořád bledý a v očích se mu leskly slzy.
"V pořádku?" Naruto jí neodpověděl. Jenom se skulil na bok. Sakura vstala a odešla do vedlejšího pokoje.
"Za chvíli to zkusím znovu." Sasuke kývl.
O tři hodiny později se Sakura znovu pokusila Naruta nakrmit. Mělo to ale stejný efekt. Naruto v sobě prostě nic neudržel.
"Takhle to dál nejde," řekla Sakura Sasukemu. "Musí do nemocnice, nebo umře hlady."
Sasuke se zmohl jen na kývnutí. Zavolal do nemocnice a ti si pro něj okamžitě přišli.
O hodinu později už ležel Naruto v nemocnici, napojený na infuzi s výživou a přístroj kontrolující jeho dýchání a tep srdce.
"To je jen pro jistotu. Deset dní bez jídla člověka dokážou odrovnat," vysvětlil jim doktor.
"Mám strach," řekl najednou Sasuke. On s Sakurou seděli u Naruta v pokoji. Naruto pořád spal.
"Nevím proč, prostě mám hrozný strach," vysvětlil hned.
"Naruto bude v pořádku. Jenom potřebuje nabrat síly," řekla Sakura.
"Jo, snad máš pravdu."

Část 19.

17. března 2012 v 12:36 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Zase jdeš ven?" zeptal se Sasuke, když viděl, jak se Naruto hrabe v šuplících.
"Ne," řekl a konečně šuplík zavřel. "My jdeme ven," usmál se a hodil po Sasukem oblečení.
"My? Spolu? Ven? Sami?"
"Nedělej, překvapeného, slíbil jsem ti to," usmál se Naruto. Sasuke byl v mžiku oblečený. Naruto vzal tašku a zamířil ven.
Venku už byla tma, téměř noc. Vzduch byl teplý a bylo naprosté bezvětří.
"Kam vlastně jdeme?" zeptal se Sasuke, který byl rád, že je na vzduchu.
"Uvidíš," řekl Naruto a oba vstoupil do lesa. Šli ještě kousek, když se konečně zastavili. Stáli u menšího jezírka, obklopeného stromy.
Naruto položil tašku a začal se svlíkat.
"Co chceš dělat?" zeptal se Sasuke mírně zaskočený jeho počínáním.
"Co asi?" řekl a došel k Sasukemu.Sasuke zrudl, protože v tuhle chvíli ho napadala jen jediná věc.
Když viděl, že se Naruta zbavuje i spodního prádla, nevěděl, co si má myslet.
"Tak dělej, svlíkej," řekl mu Naruto. Sasuke stál jak přimražený. Nestyděl se a ani mu nevadil nahý Naruto, byl jen šokovaný. Nakonec se zbavil, trička, kalhot, bot a pásky. Pak uviděl, jak Naruto míří k vodě. Konečně mu došlo, prčo to všechno a už bez přemýšlení si sundal i spodní prádlo.
S úsměvem vlezl k Narutovi do vody. Voda byla sice trochu studená, ale i na dobu překvapivě teplá.
"Ale žádný šampionát v kraulu," upozornil ho Naruto. Sasuke se usmál.
Chvíli plavali nebo se jen dívali, jak se měsíc odráží v hladině jezírka.
Pak Naruto roztáhl deku, kterou sebou přinesli a oba se na ni natáhli. Bylo teplo a stačilo, když na sobě měli jen spodní prádlo.
"Je tu krásně, že?" řekl Naruto a hladil Sasukeho po zádech. Sasuke ležel těsně vedle něj, na boku, tváří k němu. Naruto ležel na zádech a díval se na hvězdy na nebi.
"Ty jsi krásný," pošeptal mu Sasuke a tváří se k němu posunul blíž. Začal mu kůži na krku zasypávat polibky. Sasuke si všiml, že Narutova ruka na jeho zádech ho přestala hladit a jak Naruto přivřel oči. Pousmál a rty sjel k klíční kosti. Začal se tělem posouvat nad něj až se rty dostali na hruď. Pod rty cítil, jak Narutovi zběsile pulzuje srdce.
"Sasuke," vzdychl Naruto. Sasuke se usmál, ale Naruto pokračoval. "To stačí," přerušil ho. Sasuke zvedl hlavu a podíval se do Narutových, teď už otevřených, očí.
"Nech mě, aby sis to užil aspoň ty," řekl mu Sasuke a rty sjel k břichu.
"Já si počkám s tebou," řekl Naruto a vzal Sasukeho hlavu do dlaní. Přisunul si ho k obličeji a dlouze ho políbil.
"Když chceš," řekl a znovu se uvelebil vedle něj. Naruto ho znovu začal hladit po zádech.
"Já nejsem na sexu závislej," dodal po chvíli s úsměvem.
"To má bejt jako narážka na mě?" řekl Sasuke.
"Ne," řekl nevinně Naruto. "To jsem řekl jen tak."
"Jasně," řekl Sasuke, ale dál už to neřešil. Bylo mu dobře a nakonec usnul.

Sasuke seděl na posteli a četl si. Po dlouhé době byl sám. Naruto odešel aniž by zburcoval celou vesnici, aby Sasukeho pohlídala.
Ale i když byl Sasuke rád, že nemusí trčet v jedné místnosti s Sakurou, mrzelo ho, že tu není Naruto. Když tu byl, modlil se, aby mohl být aspoň sekundu sám. Když byl ale naopak sám, Sasukeho srdce po něm toužilo.
"Ach jo," vzdychl si a zaklapl knihu. Najednou se dveře do pokoje rozrazili. Stál v nich Naruto.
"Děje se něco?" zeptal se Sasuke, když viděl, že se Naruto mračí. Naruto neodpověděl. Místo toho za sebou prásknul dveřmi a došel k posteli.
"Na něco se zeptám a chci slyšet pravdu," řekl stručně. Sasuke netušil kam tím míří.
"Když jsem byl na té misi, byl jsi pořád doma?"
V Sasukem hrklo. On o tom ví?
Zavrtěl hlavou.
"Takže je to pravda," řekl Naruto a už se vůbec nemračil. Sasuke mu poznal v očích zklamání.
"Proč?" zeptal se Naruto. Sasuke neodpověděl, jenom sklopil hlavu.
"Mohlo se ti něco stát!"
"Ale nestalo, jenom sem potřeboval ven."
"Byl jsi venku jeden den a noc, to je na procházku trochu moc."
"Hmm."
"Proč jsi utekl? Já chápu, že…"
"Ty chápeš?" přerušil ho Sasuke. "To sotva. Já trčel doma, zatímco ty jsi byl na misi."
"Kdybys řekl, odmítl bych ji!"
"To sotva, mise miluješ. Nevynecháš žádnou příležitost na misi. Klidně přiznej, že je máš radši než mě."
"Co to meleš? Kdybych věděl… staral jsem se o tebe a…"
"V tom byl ten problém," vyjel Sasuke. "Ta tvoje péče. Nikdo se tě o ní neprosil."
"Ale…"
"Nepotřebuju ji. Doteď jsem si vystačil sám, kdo říká, že to tak nemůže být i teď?!"
"Když ti to tak vadí, proč jsi mi to neřekl?" řekl Naruto. "Vyčítáš mi to snad?"
V Sasukem vřel vztek. Neovládal se. Vůbec nevěděl, co říká.
"Sasuke," řekl Naruto a došel k Sasukemu. Snažil se ho dotknout, třeba jen položit mu ruku na rameno. Ale Sasuke se nenechal.
"Dej mi pokoj, slyšíš. Nech mě být! Nepotřebuju tě. Tady jsem koneckonců kvůli tobě! Když já, tak proč ne ty? Kvůli tomu monstru, co máš v sobě, že?" řekl a couvl před ním a máchl kolem sebe rukou. Jeho dlaň se setkala s Narutovou tváří a zanechala po sobě červenou skvrnu, která dostávala tvar ruky.
Narutovi se nahrnuly do očí slzy. Nevěděl jestli proto, co mu řekl, nebo kvůli té facce. Cítil, jak ho to zasáhlo u srdce. Bolelo ho, krvácelo.
Sasuke se díval na ruku, která zasáhla Naruta. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. Nechtěl, ale… Když se znovu podíval před sebe, byl Naruto pryč.
"Naruto," zašeptal. S očima pořád upřenýma na svou ruku se posadil na postel.

O mě...

16. března 2012 v 11:22 | Kakashi-Sama |  Můj deník...Nebo něco takového..
Anděl co neměl křídla, nelétal, ale přesto tím andělem byl.
Každý den cítil tu mocnou sílu větru, když procházel se po světě lidí.
Cítil tu mocnou sílu slunce, když dotýkal se jich tak jako ty paprsky, naslouchal myšlenkám, snad proto, že toužil cítit, vnímat to co oni.
Necítil bolest, strach, nevěděl co je to láska a proč z očí tečou slzy.
Nebyl však jediný, takových bylo více, ale jako jediný se cítil sám.
Stačil okamžik, jediný pouhý pohled, pouhý dotyk a věděl, že je to jiné.
Poprvé si přál, zatoužil, věděl víc, prožít krásnou chvilku, milovat.
Anděl chtěl se všeho vzdát, odejít za svým vyvoleným, po jeho boku poznat velikost světa, přitom ho líbat a cítit to teplo z jeho rtů.
Vědět, co znamená ta touha, něha, vášeň...láska.
Vybral si tedy a odešel.
Srdce začalo mu tlouci, jak krásný pocit.
Náhle cítil studený déšť, začalo pršet.
To bůh plakal, že přišel o svého věrného společníka.
Našel svou lásku, konečně cítil vůni z jeho kadeře,
cítil ten hřejivý dotyk, pohlazení, objetí.