Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Část 29.

17. března 2012 v 22:13 | Kakashi-Sama |  Splněné tužby - Dokončeno
"Měli bysme to oslavit," řekl Naruto. "Po roce a půl stráveném tady, se konečně dostanem do civilizace."
"Neříkej, že se těšíš domů. Rok a půl tam nikdo nebyl. Víš kolik prachu a pavouků tam bude."
"Nic, co bych tam neměl normálně," přiznal a zadíval se na tmavý strop. Poslední noc tady. Zítra ho pustí a on bude mít pokoj od nemocničního smradu.
"Stejně si myslím, že tenhle pokoj nám nechaj rezervovaný, jen tak pro jistotu," řekl Sasuke.
"Možná," řekl a přetočil se na břicho, aby viděl líp na Sasukeho, který ležel vedle něj.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že to máme za sebou." Všechno bylo pryč. Doktoři Naruta prohlásili za zdravého. Už několikrát se normálně najedl aniž by něco skončilo na podlaze. Dostával se do svojí původní figury.
"Když o tom, tak mluvíš. Pořád je tu ten slib!"
"Slib? Jakej slib?"
"No pravda, je rok a půl starej, takže možná prošlej, ale určitě není k zahození," usmál se.
"Pořád nevím o čem mluvíš?!" Naruto se místo odpovědi přisál na jeho rty.
"Moje narozeniny už byli dvakrát, takže si to dvojnásobně vynahradíme," usmál se Naruto.
Sasukemu to konečně došlo. Ten jeho dvouměsíční celibát se nakonec trochu protáhl (ale opravdu jenom trochu), ale o to to bude lepší.
"No jo," řekl Sasuke a převrátil se nad Naruta. "Už se mi to začíná vybavovat," dodal a začal si hrát s knoflíčky od Narutova pyžama.
"Rok a půl," pronesl a políbil první odhalený kousíček těla.
(Teď vás prosím odložte všechny ostré předměty, tyče, rýče a tak dál. Taky šutry, granáty, bomby prostě všechno, co byste proti mně mohli později použít. Dále nezodpovídám za jakékoliv trauma, které utrpíte budete-li pokračovat v čtení. Všechny následky berete na sebe. Nedoporučuji číst lidem trpící depresemi, výbuchy vzteku, trávícími potížemi nebo případnou schizofrenií. Toť snad vše. I tak vás prosím, pokud si vážíte vašeho duševního zdraví, opusťte tuto stránku. Dnešní poplatky u lékař a to i cvokařů, jsou přeci jen vysoké.)
Na poslední tři knoflíky se Sasuke vybodl a jednoduše košili roztrhl. Knoflíčky s cinknutím dopadli na podlahu a rozutekli se do všech koutů (a máme tu nápad na pohádku O třech knoflíčkách vypuštěny Sasukeho nedočkavými prstíčky).
"Hele, nezapomeň, že není moje," řekl Naruto.
"Klidně jim je pak přišiju," ujistil ho Sasuke a zaútočil na Narutův krk.
"Víš… možná… bysme měli… jít někam… jinam," řekl Naruto, ale slova mu šla z krku těžko skrz návaly rozkoše. Rok a půl je rok a půl. To už člověka poznamená a Naruta vzrušily už jen ty polibky.
"A to jako proč?"
"No… mohl… někdo by nás mohl… slyšet," hlesl.
"Jsme tu sami," ujistil ho Sasuke a rty sklouzl k lemům kalhot od pyžama.
"Tohle je nemocnice… tady… tady těžko budem sami."
"Ujišťuju tě, že jediná sestřička je až na druhé straně chodby."
"A to má bejt… výmluva? Tebe bude slyšet… i do vedlejší vesnice."
"Ty máš, co říkat," řekl. "Ale můžem toho nechat," dodal a narovnal se. Rukou, ale dál škádlivě přejížděl po lemu kalhot.
"Opovaž se!"
Sasuke se usmál a pomalu mu začal stahovat kalhoty. Přitom se díval do Narutovi tváře stažené nedočkavostí.
Kalhoty byli konečně dole a Naruto ležel před Sasukem, nebo spíš pod Sasukem, tak jak ho bůh stvořil. Naruto začínal pod jeho pohledem rudnout.
"Jak dlouho se na mě budeš tak dívat?"
"Jak dlouho chceš takhle rudnout?" odpověděl mu otázkou.
Naruto se nervózně zavrtěl.
"Hele, to není fér, ty seš furt oblečený," řekl.
"Jo, a ty s tím nemůžeš nic udělat," ušklíbl se Sasuke.
"Buď začni jednat nebo mi přines nový pyžamo!"
"Kde maj skříně?"
"Budu se zlobit," varoval Naruto. "A když se zlobím není se mnou žádná řeč."
"Jo to známe," řekl a položil mu dlaně na hruď. Ta se pod rychlými nádechy a výdechy zvedala častěji než je běžné. (a i zdravé. Takovej tep sto dvacet není žádná prdel)
Začal rukama sjíždět níž a přitom ho hladil. Jemně přejel prsty po slabounké jizvě po operaci. Když se dostal k rozkroku, podíval se Narutovi do tváře. Naruto se kousl do rtu.
"Jestli máš hlad, něco ti přinesu," usmál se Sasuke. Naruto se trochu zamračil.
"Už jsem ti řekl, že jsme sami," ujistil ho a začal ho hladit.
Naruto, jakoby ho neslyšel si prokousl ret. Sasuke se nad něj naklonil a aniž by se přestal mazlit s jeho klínem mu slíbal kapičky krve ze rtu.
"Líbí?" zašeptal otázku. Naruto slabě kývl.
"A co bude s tím oblečením?" hlesl Naruto.
"Nevím, už jsem zapomněl, jak se mám vysvléct."
Naruto se zamračil.
"To seš vždycky tak vtipném?"
"No jo, slyšel jsem, že při milování se vylučujou hormony, který podporujou smysl pro humor," usmál se. (Je to blbost, jen jsem si to vymyslel)
"Prosím tě, zatím tady jen sedíš a kocháš se pohledem."
"Tomu se říká předehra," poučil ho.
"Tomu se říká provokování," zavrčel Naruto, napůl se posadil natáhl po Sasukem ruce a než stačil cokoliv postřehnout, byl bez trička.
"Už víš, jak?" řekl a lehl si. Sasuke neodpověděl a tiše (jako myška) se zbavil posledních kousků oblečení. Dolehl na Naruta celým tělem a obličej dal na jeho.
"Miluju tě, víš to, že?" zašeptal svými rty se otřel o Narutovi.
"Jo," zašeptal Naruto (taky mu to furt opakuje). Sasuke zminimalizoval vzdálenost mezi jejich rty.
Mezi polibky začal Sasuke do Naruto pomalu pronikat.
Naruto obemknul ruce kolem jeho pasu a nedočkavě ho k sobě přitiskl.
"Fakt, že máme celou noc neber zas tak vážně," pronesl.
Sasuke se usmál. Nedočkavý.
"Sasuke." Narutův zrychlený dech, přecházel v hlasité sténání. (opravdu dobře, že jsou tam sami)
Sasuke se sklonil k Narutovu krku a jemně ho políbil. Připadalo mu to, jako poprvé. (no jo po roce a půl). Byli teď jedno, srdce tloukli stejně. Jejich těla tančili pradávný tanec vášně doprovázený sténáním jmen toho druhého.
Nakonec se jejich těla propnula v posledním návalu rozkoše a oba stejně vyvrcholí.
Sasuke dolehne vedle Naruta a přitáhne si ho do náruče. Ochranitelsky kolem něj semkne ruce a přikryje je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy ^^ Katy ^^ | Web | 18. března 2012 v 12:53 | Reagovat

Proč tohle nemají číst osoby trpící depresemi? Jako… ne že bych se podle Tvé rady zařídila… ale stejně... je to naprosto mírné a nevidím důvod, proč by to neměli číst slabší povahy… možná tak, že bychom se zhroutili z toho, že chceme zažít něco podobného :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama