Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Krvavá osudová sázka

21. března 2012 v 7:04 | Kakashi-Sama |  Povídky yaoi...
Máme tu trošku něci jiného... Sice je to yaoi, ale nepsal jsem to sám.. Pomáhala mi jedna nejmenovaná osoba :D Takže...
Ozanžová - Sasuke
Černá - Naruto

Nasupeně kráčím ulicí k jeho domu. V rukou držím plánek, který mi nakreslil, abych tam trefil. Zuby drtím o sebe. " Jak jsem mohl prohrát?!" Nadávám v duchu. Pak se prudce zastavím. " Ne, jak jsem se do toho mohl nechat uvrtat." Dám ruce v pěst a při tom si roztrhnu plánek. Vyděšeně se kouknu dolů na své ruce. Papír jsem roztrhl na dvě části. " Sakra!!" Ulevím si. S povzdechem je k sobě zase přiložím a začnu na plánek mžourat. Pak se rozhlédnu po okolí. "Fajn, takže tudy." Řeknu a vydám se rovně na konec ulice, kde bych měl zahnout do leva. A jaké překvapení, když zjistím, že jsem v slepé uličce. Vztekle zavrčím. "Kde jen může být chyba!" Vztekám se a znovu se juknu na papír přede mnou. Pak mi to dojde. Celý zrudnu "No jo, ty debile, máš ten plánek naopak!" Zakřičím přes celou ulici a otočím ho správně. Nervózně se podívám po okolí, když uvidím, že se na mě dívá nějaký chlap a paní, jak na blázna. Omluvně se usměji. "Pardon." Pípnu a rychle od nich odvrátím hlavu. Tiše si vrčím. Když jsem si jistý, že odešli, vyjdu z uličky a konečně se vydám správným směrem. Po chvíli se dostanu k honosné vile. "Hajzl!" Ulevím si a chvíli nasupeně stojím před branou, než zazvoním.
Čekal jsem ho už přes dvě hodiny, můj mazlíček mě začíná pěkně srát a vytáčet a to jsme ještě ani zdaleka nezačali. Uchechtnu se, když zazní melodický tón označující příchod mého už několik hodin očekávaného návštěvníka. Jak ubohé. ,,Pozdě." Zakřením se, když ho pustím do domu. Jen mě propaluje pohledem. ,,Tyhle sázky přímo miluju." Chytnu ho za bradu a s donucením mu jí zvednu k mé tváři. Výsměšně se zadívám do jeho na pohled plachých kukadel. ,,Tuhle sázku si vychutnám." Hrubě mu obličej pustím. Zamyšleně se na něj podívám. ,,Hm, tak kde začneme? Nesmíš mi odmlouvat, co si tak pamatuju." Na tváři se mi objeví křivý úšklebek. Chytnu ho za zápěstí, je mi jedno, že ho to bolí, nesmí nic namítat a on to ví moc dobře. ,,Jsi roztomilý, víš to?" Pochechtnu se, když zamknu dveře pokoje. ,,Sázka zněla jasně, celý den si s tebou můžu dělat, co chci, celý den mi budeš patřit, sloužit….jednoduše, na jeden celý den jsem tvým pánem." Připomenu mu, když vidím v jeho očích zděšení. ,,Kdo ale říkal, že chci, abys mi sloužil?" Vzdechnu mu pobaveně do ucha, když mu začnu rozepínat mikinu.
Vykuleně na něj hledím. "To si ze mě děláš srandu, ne?!" Obořím se na něj a začnu ho od sebe odstrkovat. "To nebylo v dohodě! Mám ti sloužit, ne ti dělat kurvu!" Obeznámím ho se situací. Když mě pořád drží, napřáhnu se, abych mu uštědřil facku, ale uhne. Ne však dost, abych ho nestihl škrábnout do toho jeho namyšleného obličeje. Spokojeně se usměji, když se objeví rudý škrábanec a na něm se začne perlit kapka krve. "To máš za to, nemáš si začínat!" Konečně ho od sebe odstrčím a zapnu si mikinu, kterou mi stihl rozepnout. Odstoupím od něj. "Teď už přestaň dělat blbosti a řekni mi, kde ti mám uklidit, ať můžu co nejdřív vypadnout." Podívám se na něj bez výrazu a rozhlédnu se po prostorném domě.
,,Tak koťátko si chce hrát, jo?" Sáhnu si na ránu na své tváři. ,,Budeme si teda hrát." Olíznu si rty, ani se nenaděje a leží pode mnou na posteli, u které tak krásně vyzývavě stál. ,,Přestaň s sebou cukat, nebo to budeš mít ještě horší." Spojím mu ruce za hlavou, začnu ho líbat na krku. Konečně se odhodlám spojit i naše rty v jeden polibek. Vynutím si přístup do jeho úst, ovšem udělal jednu závažnou chybu. ,,Tos neměl." Uchechtnu se, když se vzpamatuju z hryznutí do jazyka. ,,Tohle si líbit nenechám." Stačí mi na něj jedna ruka. Druhou zašmátrám pod polštář, odkud vytáhnu stříbrné pouta. ,,Pohrajeme si, co říkáš?" I když se brání a křičí, nedělá mi problém připoutat ho k posteli. ,,Tak, a teď už jsi úplně bezbranný." Znova mu pomalu rozepnu mikinu, užívám si u toho jeho reakce. Po chvíli rukou začnu bloudit po jeho dokonalém bříšku. Co na to říct….říká si o to už od pohledu. ,,Budeme si hrát." Psychopaticky se ušklíbnu a triko mu vytáhnu až ke krku. Dravě se přisaju na jeho rty, sjedu na krk, kde mu zanechám snad pět rudých flíčků, za doprovodu mých rukou bloudících po jeho vypracované hrudi. ,,Nemůžu se tě dočkat." Vzdechnu mu do ucha, které provokativně olíznu. Uchechtnu se a pokračuju v jeho mučení dál. Teda…zatím ho jen seznamuju se situací, ve které se nachází.
Zavrčím na něj. "Tak to se načekáš, frajere!" Pak zvednu hlavu nahoru, abych se mohl podívat na ta zpropadená pouta. Zalomcuju rukama. Nic. "No tak, neblbni a přestaň!" Nervózně si olíznu suché rty, na kterých mám kroužek. Když se po mě znovu i přes mé protesty začne sápat, skopnu ho nohou dolů z postele. Začnu se mu smát. Kdybych mohl, tak se popadám za břicho. To nečekal. Myslel si, jaký není king, když mě tady má připoutaného, ale to se mýlil i s připoutanýma rukama jsem dobreeej!! Kdybych nebyl, tak mu zmaluju zadek, tím jsem si jistej. Když se dosměju zvednu hlavu a podívám se na toho dole. "Tak, doufám, že jsi se už poučil dost a teď mě pusť, nebo to bude ještě horší!" Informuju ho.
,,Jak chceš, chlapečku." Stoupnu si a uštědřím mu pěst do tváře, pak ještě jednu, ať je trochu omámenější. ,,Tak jdem na to." Uchechtnu se a nožem mu rozřežu jeho tričko. Hrotem nože začnu přejíždět po lemu jeho kalhot. Na jediný tah strhnu opasek a začnu si užívat pomalé stahování jeho kalhot. ,,Jsi tak nedočkavý, koťátko." Zakroutím hlavou a silně projedu dlaní přes jeho trenky. Prohne se v zádech, stále však protestuje. ,,Ale klideček, jinak s tebou pán nebude mít trpělivost." Napomenu ještě klidným hlasem. Rukou se dostanu pod jeho trenky, začne s sebou házet. ,,Takhle to asi nepůjde." Olíznu si rty a na chvíli odejdu. Vrátím se s dvěma šátky, kterými mu hrubě přivážu ty neposedné nohy ke krajům postele. ,,Roztomilé." Uchechtnu se nad jeho bezbranností. Vrátím se k předchozí činnosti. ,,Tak jo chlapečku, jdeme na to." Oznámím a šoupnu svou neposednou ruku do jeho trenclí. Začnu ho pomalu dráždit a honit. Brání se, ale i přes to všecko a hlavně to mučivé tempo, které jsem nadhodil, začne pomalu propadat mé moci.
Omámeně se koukám kolem sebe a mrkám, abych zahnal mžitky před očima. Ani se neuvědomím jak, ale mám i přivázané nohy a jeho ruka je v mých trenkách. Ještě chvíli se mu bráním. Pak ale uznám, že to nemá cenu. Zasténám bolestí hlavy i slastí, kterou mi to chtě nechtě přináší. Po chvíli začnu zrychleně dýchat a třást se napětím. Když už to nemůžu vydržet, skousnu si ret, abych nezasténal. Nedopřeju mu to. NIKDY! Párkrát ještě zahýbu rukama a nohama ve snaze se uvolnit, ale marně. Unaveně přestanu, s pootevřenýma očima a chvějícími rty se dívám na strop.
Začnu postupně zrychlovat, jeho tělo se chvěje, musím se pousmát. ,,Copak?" Pozvednu obočí. ,,Není to ono, viď?" Uchechtnu se a zbavím ho poslední části oblečení, kterou na sobě ještě měl. Začnu rukou přejíždět po celé jeho délce, sem tam zrychlím tempo a silně zmačknu jeho úd v dlani. Vím, působím mu bolest, ale měl by si zvykat. U mě to lépe nikdo nikdy nezažije. Druhou rukou do něj dostanu dva prsty. Najednou. Slyším bolestné zasténání, ale ignoruju ho. On prohrál sázku, ne já. Prsty v něm začnu pohybovat, při tom ho nezapomínám dráždit druhou dlaní. Samozřejmě se věnuju i jeho už tak ztvrdlým bradavkám, které lehce okusuju a poraněné místa ihned oblizuju jazykem. ,,Už se tě vážně nemůžu dočkat." S tím do něj vstoupím ještě třetím prstem. Cítím, jak mi v dlaní tvrdne, brzy je konec a sám zhluboka vydychává, nenechám ho ovšem vydechnout. Vytáhnu něco většího a tlustšího, než jsou mé prsty v jeho konečníku. Vyndám je a nahradím je tou od pohledu mučicí věcí…teda, jak se to vezme…
,,Teď uvidíme, kolik se toho do tebe vleze." Olíznu si nedočkavě rty a začátek gumové věci přiložím k jeho konečníku.

Roztřeseně ležím na posteli a celý se chvěju. Oči mám vytřeštěné do stropu. Nečekal jsem, že to vážně udělá. Líbilo se mi to, ale nechci to. Roztřeseně na něj zvednu hlavu a zalomcuju rukama v poutech. "Okamžitě mě pusť, ty úchyle!" Rozkřiknu se po něm. Vystrašeně se na něj dívám, jak vstal a ze stolku vytáhl něco velkého a namířil si to ke mně. Ani nevím jak, ale má hlavu mezi mýma nohama a tu věc cítím na zadečku. Poděšeně vyjeknu a podaří se mi od něj odtáhnout. Pevně k sobě stisknu nohy " Nech mě být, ty parchante!" Zasyčím a propaluju ho pohledem.
,,Ne, ne, ne, zlatíčko." Políbím ho na krk, v další chvíli mu roztáhnu nohy a narvu do něj gumovou věc na jediný příraz. ,,Pšt!" Okřiknu ho dříve, než zapnu vibrující věc, jenž ho začala zevnitř dráždit, zatím jsem se sklonil k jeho údu, který jsem lehce olízl. Vzal jsem ho do úst a začal mu dopomáhat k vrcholu. Jeho steny ozývající se pokojem byly to nejdokonalejší, co jsem kdy slyšel.
,,Měl bys spolupracovat, jinak to bude bolet." Začnu ho líbat všude, kde jen dokážu, samozřejmě až po té, co se do mých úst udělá, a já polknu vše, co mi nesteklo po bradě.
,,Pokud můžeš, tak si to užívej." Bleskne mi v očích a chvíli se dívám, jak se kroutí pod náporem stále vibrující věci v jeho zadnici. Vezmu hračku do ruky a začnu s ní pohybovat tam a zpět. Nejdřív pomalu, pak zrychluju na tempu, dokud není dočista vyřízený a já si s ním můžu užít, bez toho, aniž by zlobil a byl připoután.
,,Už budeš hodný?" Pohladím oslabeného a pomalu usínajícího zmoženého chlapce ležícího pode mnou.
" Nee....nech mě být!" Zanaříkám. Zmoženě se na něj otočím. Černé delší vlasy pohozené po posteli a unavené světlounce hnědé oči koukající na něj. " Proč mě nevyužiješ k práci a ne k tomu..." Jen ležím, nehýbám ani rukama ani nohama. Už na to nemám sílu. Znovu se skroutím v křeči a zakloním hlavu, když se ve mně vibrátor hýbe a on mu ještě napomáhá. Zuby si skousnu spodní ret, abych nevykřikl, čímž si ho prokousnu. Po rtu se mi hned spustí červená kapička, která mi steče na bradu. "Vyndej ho ze mě!" Zaprosím z posledních sil. Nohy se mi třesou napětím a zrychleně dýchám.
Neposlouchám jeho nářky. Dokud se sám neudělá z tohoto dráždivého pocitu, nevyndám ho z něj. ,,Ale, no tak, Yoshiaki." Uchechtnu se, když vidím jeho bolestí zkříženou tvář. ,,Klid." Pochechtnu se. ,,Den skoro končí." Kouknu k oknu. ,,Víš, co to znamená?" S chtíčem se na něj vrhnu. ,,Teď jsem na řadě i já, abych si užil." Políbím ho. Odpoutám jeho zmožené tělo. Nedovede mě odstrčit, teď už ne, je na to až moc vysílený.
,,Uvolni se a užij si to, dokud můžeš." Zašeptám zadýchaně, když odpojím naše rty. Začnu ho vzrušovat svojí péči o jeho tělo. Uvolňuje se, poddává se.
,,Možná to teď zabolí." Až teď ho ujistím, že do něj vstupuju. Začnu se v něm mírně pohybovat, už tak jsem mu způsobil bolest. Poslední náš sex bychom si měli užít společně. ,,No tak, vím, že to chceš, poddej se tomu, bude to tak lepší." Lípnu ho na nos a chvíli čekám, přestanu se v něm hýbat. Neposlechne, to se mi nelíbí.
,,Jak chceš, tak tedy po zlém." Přeříznu ho ani ne do minuty. Říkal si o to, tak teda budu stále ten zlý pán, kterým jsem celý den, jeho chyba, že nechce spolupracovat. Otočím ho k sobě zády, znova a znova do něj vnikám, znova ho trápím a užívám si. Dokud mě neomrzí.
,,Oblékni se a vypadni." Šeptnu mu zadýchaně do ucha. ,,A příště se nesázej, když nevíš, do čeho se pouštíš." Řeknu přísně, když stojím u dveří a mířím si to do koupelny.

Roztřeseně se vyšvihnu na posteli do sedu a nevěřícně na něj hledím. "Ten hajzl!" Ulevím si potichu. Pak se ale rychle seberu a na vratkých nohou začnu sbírat moje oblečení poházené po jeho ložnici. Jsem rád, že je konec, ale i tak mě to bolí. To jak se mnou jedná. Rychle se obléknu. Chci být co nejdřív pryč a nemyslet na to. Po tváři mi stékají hořké slzy a bolí mě celý zadeček. Dojdu ke dveřím a opatrně vykouknu. Nikde nikdo, jen z koupelny se ozývá tekoucí sprcha. Chvíli se tím směrem dívám. Pak si otřu mokrou tvář. Otočím se a už se neohlédnu, když zbíhám schody. Doběhnu k hlavním dveřím a tryskem se rozběhnu pryč. Nevím kam a je mi to jedno...hlavně co nejdál od něj a od té hnusné vzpomínky. Ano vzpomínky...protože tohle už se nikdy nestane, nedovolím to. V duchu si slíbím, že už se nikdy nevsadím. Doběhnu na konec ulice a ztratím se v další temnější uličce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama