Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Uznání

17. července 2012 v 14:13 | Reita-kun |  Povídky yaoi...
Blonďatý hubený chlapec, zahalený ve svém černém plášti s červenými mraky se procházel po lese a naštvaně si mumlal pod fousy. Jeho partner a zároveň i kamarád, Sasori, ho zase naštval. Pořád se mu něco nelíbí a ať už udělá cokoliv, je to špatně. Na jednu stranu ho to děsně štvalo, ale na druhou taky docela dost mrzelo.
Měl Sasoriho rád a on ho takhle předevšemi shazoval? Vítr z jeho úst odnesl utrápený povzdech až k uším černovlasého muže, stojícího opodál. Taktéž zahalen ve stejném plášti, ale s černými vlasy v culíku.
"Co tady zase kleješ?" ozval se za ním hlubším hlasem onen muž a ve vteřině seděl vedle překvapeného blonďáka na kmeni spadlého stromu.
"Itachi! Vyděsil si mě!" cuknul sebou sedící Deidara.
"Co ti zase kdo udělal?" zeptal se Itachi. Dei jenom zavrtěl havou.
"Jakobys to nevěděl...pořád se mu něco nelíbí ať udělám cokoliv." následoval další ztrápený povzdech. Itachi pokrčil rameny.
"Však on to tak určitě nemyslí.."zvedl se černovlásek a poplácal Deidaru po rameni. Ten mu věnoval jenom lehký úsměv a dál se věnoval svým myšlenkám. Spíš miliónům otázek, na které nebyla ani jedna odpověď. Tak moc ho štvalo, že pro Sasoriho není dost dobrý. Zatnul ruku v pěst. Nejhorší bylo, že ve škole to bylo pořád dokola. Deidaro sem, Deidaro tam a nakonec na něj stejně jen křičel a podobně. Mohl se přetrhnout, ale ničím se nezavděčil. A proč mu vlastně tolik záleželo na tom, aby ho uznával? Aby mu stál alespoň za blbé uznání? Nevěděl. Vlastně někde hluboko v sobě cítil, že je něco jinak, než by mělo být. Složil hlavu do dlaní.
"Nikdy pro něj nebudu dost dobrý!" znovu cítil jak se mu malé perly derou do očí. Již po několikáté za dnešní den. Nakonec usoudil, že tady s tím nic neudělá. Zahnal slzy a pomalu se vracel domů.
Když zaklaply dveře, otevřel se před ním jeho svět. Nevelký byt se skromným vybavením a množstvím jeho soch. Deidara si potrpěl na umění. Především to své. Byl to víceméně jeho život. Ale dělal to jenom pro sebe. Pro zábavu.
Znaveně se rozešel do koupelny a cestou shazoval kousky oblečení. Vlezl do sprchového koutu a pustil na sebe proud horké vody. Nechal kapičky stékat přes jeho narůžovělé tváře, přes krk na hrudník a ploché bříško až k jeho malému kamarádovi.
Koupelnu zahalila pára a vůně vanilky když se uráčil asi po hodině vylézt ven. Jenom s ručníkem kolem pasu vešel do kuchyně a dal vařit vodu na čaj. Ve chvíli když si čaj zalil a chystal se usednout na pohovku, ozvalo se naléhavé klepání na vchodové dveře. S protočením očí šel otevřít. Když uviděl vysokou postavu s červenými vlasy, měl sto chutí dveře opět zavřít a vrátit se tak ke svému lahodně vonícímu čaji. Postava za dveřmi byla ale ryhclejší a zamezila blonďákovi v zavření dveří nohou. "Deidara-kun...musím s tebou mluvit." pronesl chraplavým hlasem a zadíval se do chlapcových očí, které vypadaly jako dvě nejkrásnější studánky na světě. On to tak viděl. A viděl to tak od chvíle, když tehdy viděl Deidaru nahého v lázních. Ano nemělo by to s ním nic dělat. Převlékali se přeci spolu tolik let v šatně na tělocvik a podobně. Tak proč teď? Proč zrovna on? Nechápal nic. Nechápal sebe. Přišel si odporný, ale copak se dá srdci poručit? Ano. Hlava se o to několikrát snažila, ale rozum byl na tento systém krátký. Všechno na to bylo moc slabé. Amorův šíp letěl neomylně a zabodl se přímo do jeho srdce a tak Sasori věděl, že již nebude cesty zpět. Kolikrát v noci, když zavřel víčka po těžkém dni plném práce se mu zjevila silueta usmívajícího se blonďáka. V tom momentě byla ospalost ta tam a on byl celou noc vzhůru. Ranní kruhy pod očima omlouval tím, že vypil moc kávy a nemohl tím pádem usnout. Nikdo mu to moc nevěřil, ale do něj nikdo moc neviděl.
"Můžu dál?" no vlastně se ani neptal a nějak se prodral do blonďáčkova bytu. Byl tu všehovšudy asi jenom jednou a proto pohledem visel snad na každé soše a sošce zvlášť. Jakoby každá nesla svůj příběh. Jakoby něco vyjadřovala. Ale nemohl přijít na to co.
"Co potřebuješ, Sasori?" jeho jméno pronesl s ledovým klidem, i přes to, že v něm to vřelo. Měl chuť mu všechno vykřičet do obličeje. Chtěl mu pořádně vytmavit to, jak se k němu choval za poslední týdny. To všechno, co mu v posledních letech udělal. Ale bylo ticho. Sasori stál na místě a hleděl do modrých studánek před sebou. Najednou mu jeho celá připravená řeč vypadla. Naprázdno otevřel pusu, ale nevyšlo z něj nic. Ticho rozprostírající se kolem bylo trýznivé. Protínal ho akorát tlukot dvou srdcí. Blonďáček nakrčil obočí a nedůvěřivě svého přítele provrtával pohledem. Bylo mu na vísost jasné proč přišel-chtěl si z něj zase udělat srandu a pak se smíchem odejít. V duchu nad tím mávl rukou a vrátil se na sedačku ke svému čaji. Jeho společník to pojal za pozvání a usadil se naproti němu do křesla. Upíral na něj své zkoumavé oči a propaloval ho jima jako dvěma lejzry. Nakonec to byl Deidara, který nevydržel nápor jeho pohledu a odložil šálek na stůl.
"Sasori tak dost...nasáčkuješ se ke mě domů a nic neříkáš? Navíc po tom všem co si mi řekl? Nemám na tebe náladu, odejdi prosím." mávne Deidara rukou směrem ke dveřím a odvrátí od muže naproti hlavu. Sasori naprázdno otevře pusu, ale neřekne nic.
"Ne...Deidaro musíš to vědět." v mžiku už neseděl v křesle, ale skláněl se na blonďáčkem hledíc mu do očí. Do očí, které orážely zmatek a...možná jiskřičku touhy? Sasori v něm mohl číst jako v otevřené knize.
"Sasori co to..." nechápal. Vůbec nechápal. Tedy...Pomalu mu docházelo, o co tady jde.
"Jenom...buď ticho, ano?" přejel bříšky prstů po blonďáčkově hebké tváři. V hlavě se mu míhalo tisíce věcí a ani jednu neuměl zařadit. Proč jenom v ten den neměl u sebe něco, čím by šíp mohl zastavit? Teď v tom byl až po uši. Ze vzdálenosti pouhých pár milimetrů si hleděli navzájem do očí, s čímž Deidara chytal čím dál tím víc červenější barvu do tváří. Sasori jako první prolomil ticho a udělal první krok. V nastalém napětí kolem se skoro ani dýchat nedalo. Deidara jakoby po tom doteku roztál a jeho tělem se rozlétlo hejno malých motýlků. Dotek jemný jako samet a přitom ten nejintenzivnější, co kdy zažil. Náhle měl pocit, jakoby procitl ze sna. Ze zlé noční můry. Všechno bylo najednou jasnější. Nikdy by nevěřil, co způsobí jeden polibek. Navíc od přítele. Hlava ho bolela a s očima doširoka otevřenýma těkal všude kolem, jenom ne do těch Sasoriho. Ten se odtáhl a s mírným úsměvem rozpustí blonďáčkovi vlasy. Lehkým zatáhnutím vytáhne červenou stužku z jeho krásných vlasů, které se rozprostřou po polštáři, na kterém ležel. Sasori měl pocit jakoby nikdy nic krásnějšího neviděl. Deidara sám se jal pokračovat. Ty pocity co při tom létaly jeho hlavou a celým tělem se mu líbily natolik, že si je prostě nemohl odepřít. Všechna jeho zloba oproti jeho společníkovi byly náhle ty tam a on se plně poddal jeho tělu. Sasori cítil jak se tělo pod ním uvolňuje a začal Deidaru náruživě líbat. Ten zprvu nevěděl co dělat. Ještě to přecijen nedošlo tak daleko, aby to nemohl stopnout. Problémem však bylo jeho vlastní tělo. Zradilo ho. Nemohl se ani pohnout natož aby protestoval. Když najednou zase pocítil kamarádovi rty na svých, podlehl úplně. Jeho mysl vypnnula a existoval jenom on a Sasori. Ikdyž zatím nesměle, začal mu polibky oplácet. Po chvilce se však osmělil natolik, že se sám ujal toho, prozkoumávat jazykem jeho rty. Při tom návalu vášně si ani nevšiml, že Sasoriho nenechavá ruka šmejdí pod jeho tričkem a prsty se dotýká jeho bradavky. Nevědomky ho to nutilo vypustit pár slastných stenů, jež se Sasorimu zaryly hluboko do paměti jako ta nejkrásnější hudba. Symfonie jako žádná jiná. Rozhodně chtěl slyšet víc.
To už se sasori zbavil trička, které letělo přes půl pokoje kamsi do neznáma. Sám sebe se ptal, jak dlouho o tomhle snil.
"Po...počkej Sasori...poďme do pokoje, hm?" pousmál se rozpačitě Deidara a skousl si ret. Rudovlásek pochopil a zvedl se. Vzal Deidaru do náručí a odnesl ho do pokoje, do jeho prostorné postele. Uložil ho do peřin a sám si přilehl k němu. Několik málo sekund si hleděli do očí, než započla zase válka jazyků. Deidara byl už tak neuvěřitelně nadržený, že netušil, kde se to v něm vzalo. Obmotal své hubené nohy kolem Sasoriho útlého pasu a tím zapříčinil, že ručník co měl kolem pasu se svezl kamsi do neznáma. Ležel pod ním jen tak nahý a vůbec mu to nevadilo. On se přeci neměl za co stydět. Cítil jak Sasoriho nenechavé ruce míří kamsi dolů po jeho těle. Nechával se unášet jeho něžnými doteky a polibky. Až netušil, kde že se to v jeho partnerovi vzalo. Sasori si tohle všechno náramě užíval. Nejdříve se věnoval jeho hrudníku, pak obdařil pár polibky jeho ploché bříško a nakonec se dostal tam, kam mířil těchto několik nekonečných minut. Ještě než se vůbec přiblížil k místu kam mířil, jazykem přejel po vnitřní straně jeho stehna. Několikrát ho tam políbil nebo zanechal otisk svých zubů. Odpovědí mu bylo jen slastné usykávání a kňučení těla pod ním. Slitoval se po pár minutách a začal se věnovat jeho juniorovi. Vzal ho do ruky a několikrát zapohyboval. "Sasori!" zakníkal Dei a zatnul prsty do peřiny pod sebou. Se zakloněnou hlavou vnímal všechno co Sasori dělal. I to jak ho po vteřince vzal do pusy. To doširoka otevřel oči a s hlasitým vydechnutím sebou cukl. Líbilo se mu to víc, než si sám byl schopný připustit. Sasori pokračoval dál ve zpracovávání jeho naběhlého vzrušení a spokojeně při tom vrněl. Po pár minutách mu bylo odměnou blonďáčkovo vyvrcholení a pár hlasitých stenů. V tomto rozpoložení si s ním mohl dělat každý co chtěl a Sasorimu to bylo více než jasné. Usmál se a stáhl ze sebe zbytek oblečení. Z kapsy u kalhot vytáhl tubičku s gelem, jakoby s tímhle snad počítal. Ano tak to také bylo. Od Itachiho věděl o Deidarově slabosti k němu. Připadalo mu to sladké a snadno využitelné. Asi jako teď. Nanesl si trochu na prsty a rozetřel na patřičné místo. Znovu se sými rty vrátil k těm jeho a obdařoval je obvzláště vášnivými polibky, aby co nejvíce odlehčil to, co se chystá udělat. Něžně a s citem do něj vnikl prstem a pomalu zasouval víc a víc. Deidara, s rukama na jeho zádech, mu zatnul nehty do jeho bledé kůže a zaklonil hlavu. Z úst mu vyšel první z bolestných stenů a v očích se zaleskly slzy. Ihned se je snažil zahnat pryč. Nebyl přeci baba a zažil už horší věci. Sasori pochopil a sečkal. Pak ale už rychleji přidal další a další. Byl nedočkavý a už se viděl v tom útlém těle pod sebou. Ta jeho malá prdelka ho lákala jako nějaká do teď nepřístupná, drahá droga. Avšak nyní si jí mohl dopřát do sytosti, protože věděl, že mu Deidara dovolí cokoliv. A měl pravdu. Ani nepočítal vteřiny, které uběhly od jeho dalšího stenu.
"Sasori...prosím...prosím!" skoro zakřičel blonďák a s prosbou vepsanou v očích ho zastavil. Sasori pochopil a přestal. Otřel si prsty do ubrousku a pokrčil blonďákovi hubené nohy.
"Kdyby cokoliv, řekni mi, hm?" pousměje se rudovlásek a pomalu do něj vnikne. Ty pocity co právě prolétly oběma těly, byly naprosto nepopsatelné. Deidara sotva dýchal, když se v něm Sasori začal pohybovat. Nikdy si tohle ani ve snu nepředstavil. Nezbývalo mu než drtit nehty jeho záda a vzdychat. Sasory se nemohl udržet. Přitlačil blonďákovi nohy více k tělu a přirážel do něj jako smyslů zbavený. Avšak Deidarovi se to líbilo. Stále slastí vzdychal a prosil o víc. Bylo mu vyhověno. Až potom, když Sasori už nemohl, cítil v zadečku velký tlak a pak zase ten příjemný pocit procházející jeho tělem. Ale tentokrát více intenzivněji. Sasori, když sklidnil svůj dech, z něj pomalu vyšel a natáhl se vedle něj. S rukama založenýma za hlavou, nechal Deidaru aby se k němu přitulil. Ten tak hned učinil a obejmul ho kolem pasu. Pořád vydýchával to, co se právě událo. A nelitoval. Bylo to nádherné. Se zavřenýma očima vnímal tlukot Sasoriho srdce a pomalu ho to ukolébalo ke spánku. Sasori, vnímajíc že chlapec usnul, se pomalu zvedl a oblékl se. Věnoval Deidarovi ještě polibek na čelo, přikryl ho a tiše jako myška odešel. Zavřel za sebou dveře a vydal se s rukama hluboko v kapsách domů.
"Naivka." pronesl tiše s úšklebkem, když ulehl do své postele. S pocitem naprostého uspokojení, usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naruto109 naruto109 | Web | 24. července 2012 v 11:29 | Reagovat

ahoj mas u me diplmek za bleskajdu:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama