Varování - blog obsahuje povídky typu yaoi..( Kluk x Kluk )

Silent scream

23. října 2012 v 13:52 | Reita-kun |  Povídky ostatní...
Pozdní večer. Venku spršelo jak z konve, že byste ani psa nevyhnali. Na ulicích pobíhalo posledních pár lidiček, co se snažili přes déšť bez deštníku dostat domů v co nejsužším stavu. Ale všichni tihle lidé míjeli jednu osobu. Mladík, oblečený do černé mikiny a stejně černých kalhot procházel deštěm a vůbec mu nevadilo, že je mokrý jak myš. Cítí se prázdný, jako kdyby mu někdo vzal kus jeho.
Chodil jsem ve stínech
tak se nikdo nestaral
tvůj úsměv šel ke mně ze vzdálenosti
a bez nejmenších šancí


Najednou mladík pohlédl k nebi. Kapky se mísili s jeho slzami. Zavřel své blankytně modré oči, které už toho viděli dost. Dost na to, aby zlomili mu srdce. S povzdechem si otřel oči a zahnul do tmavé uličky, kde se nacházel vstup k bytovce, kde bydlel.
Všechny tyto vzpomínky
se vracejí
když spím
můžeš si vzít mé sny
Zabouchl za sebou dveře bytu a sjel po nich na zem. Bylo mu jedno, že se mokré rifle na něj přilepili a studí jej. Tady, v tomhle bytě, kde byl sám mezi čtyřmi stěnami, začal tiše vzlykat.
"Sasuke…" šeptal a popotáhl. "Kde jsi?" řekl sotva slyšitelně a přitáhl si kolena blíže k tělu.
Znovu si vybavil jejich poslední chvíle, byli to takové útržkovité vzpomínky.
"No tak, Sasuke, chyť si mě, jestli chceš svou odměnu!" zavolal na černovlasého mladíka náš modroočko.
"No počkej, tohle si odskáčeš," zavrčel černovlásek a rozběhl se za ním. Oba se smáli a bylo jim perfektně, žádné starosti, žádné trable.
Ale takhle idylka už nebyla. Napovrch vyplula další, mnohem bolestivější vzpomínka. Vzpomínka, která zlomila jedno srdce.
"Cože? Děláš si ze mě srandu? Tos neudělal, že ne? Že jsi nic se Saiem neměl?" křičel na něj blondáček.
"Ne, nedělám, je to pravda, omlouvám se," černovlasý mladík měl skloněnou hlavu, takže mu havraní vlasy padali do očí ve kterých se zaleskli slzy.
"Ty jeden prevíte!" dal mu facku jak hrom až zůstala černovláskovi na tváři červená obtisknutá Narutova ruka. Blonďáček se prudce otočil a odešel s bouchnutím dveřmi pryč z bytu.
"Naruto! Ale já tě miluju!" snažil se za ním křiknout, ale blonďáček už byl pryč.
Po téhle vzpomínce si ještě víc přitáhl kolena k tělu a ještě víc začal vzlykat. Když se poté vrátil domů, našel jen vzkaz, ve kterém stálo, že ho miluje, že to neudělal schválně, ale že mu nechce ubližovat, proto raději odejde.

Nepotřebuji kolem sebe žádné tváře
Všechno co chci je být s tebou
tady jsem
všechny tato slova ztratila svůj význam
jen doufám že uslyšíš mé tiché výkřiky
Tehdy, po tom dopise blonďáček vyděšeně vyběhl na ulici a běžel směrem k Sasukeho původnímu domovu, ale tam jej nezastihl. Vše tam bylo stejně, jako když se stěhoval k němu. Zaplavila ho vlna strachu a provinění. Věděl, že to neudělal schválně, byla to přece jen zrada, ale on ho miloval, víc než cokoliv na světě.

Stále slyším vzdálené hlasy
šířící fámy a lži
vzal jsem tě na svá nejtemnější místa
tak daleko od nebes


Konejšil se raději vzpomínkou, jak tak seděl na zemi s koleny přitaženými k tělu, jako se do sebe zamilovali. Jak ho poprvé vzal na své tajné místo, které bylo kousek za hranicemi vesnice.
"Páááni," vydechl černovlásek, když mu černovlásek odkryl oči.
"Krása viď?" usmíval se blonďáček a v očích mu jiskřilo.
"Stvořené pro romantiku a taky pro," přitáhl si blíže blonďáčka k tělu, " pro něžné milování," a políbil jej na rty tak dravě, až mu poskočilo srdce až do krku.

Jsem tak otupělý
nemůžeš mě slyšet?
tady jsem
je tu něco
uvnitř mě
co chce stále cítit

(můj tichý výkřik)
Zoufale čekal pár dní, jestli se jeho černovlásek vrátí, psal mu SMSky, volal mu, ale pokaždé bylo řečeno, že číslo je momentálně nedostupné. Sžíralo ho to, šíleně moc. Proto se rozhodl k razantnímu kroku.
Přistoupil k zrcadlu v koupelně a uchopil do ruky žiletku. Na kousku papírku zkusil, jak je ostrá. Byla dost ostrá. Sedl si na zem a zády se opřel o vanu. Díval se na žiletku a na své levé zápěstí.
Teď už mu bylo všechno jedno, cítil se zlomený, zrazený, že i ten poslední člověk, kterého z celého srdce miloval ho zradil a opustil. Byl sám, sám, už nedokázal ani brečet, jak měl oči vyplakané.
Jemně si přejel po zápěstí žiletkou. Byl tak ostrá, že mu z něj začala vytékat rudá tekutina a bylo mu najednou nějak fajn. Řízl se tedy ještě párkrát aby to zesílil a pustil zakrvácenou žiletku na zem a zavřel oči.
Asi po půl hodině, kdy pod ním už byla dost velká kaluž krve se ozvalo klapnutí dveří a kroky.
"Naruto!" osoba, která právě přišla se sehnula k blonďáčkovi. "Cos to udělal ty blázne?" sevřel ho v náruči. Bylo pozdě. Blonďáček už nevykazoval žádné známky života, jeho oči zůstali zavřené, jeho tělo pomale chladlo. "Ty baka," začal plakat.
SONG - CINEMA BIZARRE - SILENT SCREAM
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama